Ad 3. Hlasování o osnově zákona o mimořádných opatřeních v oboru ochranných vzorků (tisk 409).

Zpravodajem za výbor obchodu je pan posl. Křepela, za výbor ústavně-právní pan posl. dr Zibrín.

Osnova má 4 paragrafy, nadpis a úvodní formuli.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to je s jejími 4 paragrafy, nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím Prozatímní Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona podle zprávy, výborové ve čtení prvém.

Z usnesení předsednictva podle § 54, odst. 1 jedn. řádu vykonáme ihned druhé čtení.

Ad 3. Druhé čtení osnovy zákona o mimořádných opatřeních v oboru ochranných vzorků (tisk 409).

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. Křepela: Nejsou.

Zpravodaj posl. dr Zibrín: Nie sú.

Místopředseda Petr: Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou zákona tak, jak ji Prozatímní Národní shromáždění přijalo ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím Prozatímní Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona také ve čtení druhém.

Tím je vyřízen 3. odstavec pořadu.

Nyní přistoupíme k projednávání čtvrtého odstavce pořadu, jímž je:

4. Ústní zpráva výboru ústavně-právního o vládním návrhu zákona (tisk 158) o beztrestnosti jednání souvisících s bojem o znovunabytí svobody Čechů a Slováků.

Zpravodajem je pan posl. dr John. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr John: Paní a pánové!

Dekretem pana presidenta republiky o obnovení právního pořádku ze dne 3. srpna 1944 byly odčiněny nejhlubší křivdy, které by mohly býti spáchány v Čechách a v zemi Moravskoslezské těm z nás, kteří tvrdě a nekompromisně se postavili do otevřeného boje proti okupantům a z důvodů tohoto boje museli podniknout jednání, jež podle recipovaných norem starého právního řádu a při jejich striktním výkladu by bylo možno a snad i nutno považovati za jednání bezprávná a tedy trestná. A přece podle obecného právního cítění všeho našeho lidu vykonávaly právě tyto osoby, nasazujíce při tom životy své i životy svých drahých, ony úkony proti nepřátelské moci, které, kdyby nedošlo k tragickým událostem roku 1938 a 1939, by měly býti vykonány československou brannou mocí a všemi ostatními silami naší republiky. Konaly tedy tyto osoby ze své vůle proti okupantům a jejich pomahačům všechno to, co jinak bylo povinností celého státu.

Ustanovení citovaného dekretu pana presidenta republiky nezachytila by však všechny případy, které je nutno chápat tímto způsobem, stejně jako ani na Slovensku nelze vystačiti s ustanoveními nařízení Slovenské národní rady ze dne 6. června 1945, čís. 53 Sb. Slovenské národní rady, o úpravě některých trestně-právních otázek, souvisících s obnovením československého právního řádu, a o novelisování některých ustanovení trestního práva procesního.

Ústavně-právní výbor se při projednávání vládního návrhu přiklonil zcela k názorům, na základě kterých byl vypracován vládní návrh, a i když po stránce materiálně právní volil novou a podle svého názoru přesnější formulaci § 1, přece jen chtěl zachytiti tímto ustanovením všechna jednání, která i vládním návrhem měla býti prohlášena za beztrestná a tedy právní. K této nové formulaci přistoupil však především proto, aby možností příliš širokého výkladu a aplikace této normy nebyl vzbuzen dojem, že lze tímto zákonem umožniti beztrestnost i oněch jednání, jejichž účelem nebylo přispěti k boji o znovunabytí svobody Čechů a Slováků a která nesměřovala ke spravedlivé odplatě za činy okupantů nebo jejich pomahačů. Je jasným naším úmyslem nijak nekrýti ty, kteří chtějí své činy v rozhodné době spáchané z pohnutek nízkých a nečestných připnouti na náš boj proti okupantům, zrádcům a jejich pomahačům. Bude věcí odpovědnosti a vyspělosti našich státních zástupců a soudců, aby s největší svědomitostí dbali, aby ustanovení tohoto zákona opravdu prospěla všem, a to zdůrazňuji, všem, kdož plnili těmito svými jednáními největší svoji povinnost národní a státní, a aby se na druhé straně nedotkli právní a mravní citlivosti našeho lidu zneužitím těchto norem ve prospěch těch, kteří toho nezasluhují. Víme, že je to mnohdy úkol nesnadný, ale víme také, že dobré osudy tohoto zákona vkládáme do rukou lidí a pouze lidí. Nespravedlnost spáchaná nevyužitím možnosti tohoto zákona na kterémkoliv bojovníku za svobodu je však nespravedlností spáchanou na nás všech.

Za dobu rozhodnou považujeme dobu od 30. září 1938 do 28. října 1945, od kteréhožto data přešla skutečné na celém území republiky všechna bezpečnostní moc do rukou orgánů státních a kdy proto v tomto směru ustala i nutnost činnosti revoluční, jak ostatně nejlepším výrazem této skutečnosti bylo zahájení činnosti Prozatímního Národního shromáždění. Den 28. října 1945 považujeme za termín konečný a nemohli jsme proto dát souhlas, aby jeho vynecháním v zákoně byla účinnost zákona i do budoucna prakticky neomezena.

Po stránce formálně-právní jsme dospěli k názoru, že pro aplikaci § 1 předložené osnovy vystačíme plně s všeobecnými ustanoveními trestního řízení, a to i v případě, že již došlo k vydání rozsudku, kdy lze řešiti tyto případy podle předpisů o obnově. Formulovali jsme tedy § 2 zcela nově, domnívajíce se, že formulace vládního návrhu by řízení zbytečně jednak zkomplikovala a jednak znejasnila.

Během porad ústavně-právního výboru se několikrát objevila nutnost vypořádat se již v tomto zákoně s otázkou náhrady škody osobám, které jednáním uvedeným v § 1 byly poškozeny (Hluk.). . .

Místopředseda Petr (zvoní): Prosím o klid.

Zpravodaj posl. dr John (pokračuje): . . . ačkoliv jde o osoby, které byly dobrými občany státu. Na druhé straně ovšem je jisté, že tuto náhradu nemohou poskytnouti ti, na jejichž jednání se vztahuje ustanovení § 1. Novou formulací námi navrženou, totiž prohlášením těchto jednání za jednání právní, je tato otázka naprosto jednoznačně rozřešena pro účely civilně-právní. Jsme ovšem přesvědčeni, že náhrady i těchto škod musí býti řešeny, a bude proto snad nejlépe zahrnouti je do náhrady škod válečných.

Ústavně-právní výbor se dále usnesl na resoluci ministru spravedlnosti a ministru národní obrany, aby ihned byly propuštěny na svobodu všechny osoby, na jejichž jednání dopadá ustanovení § 1 tohoto zákona a které jsou zatím ještě stále ve vazbě vyšetřovací nebo dokonce, jak je tomu zejména na Slovensku, si již odpykávají za tyto činy trest na svobodě. Toto propuštění se má ovšem stát zatím do doby, než bude rozhodnuto podle ustanovení tohoto zákona.

Je konečně mou povinností poděkovat zde za spolupráci p. universitnímu profesoru dr Vladimíru Solnařovi, který při nové formulaci jako odborník trestního práva nám tak účinně pomáhal.

Prosím slavnou sněmovnu, aby předloženou osnovu schválila a aby schválila také resoluci k ní připojenou.

Místopředseda Petr: K této věci jsou přihlášeni řečníci, zahájím proto rozpravu.

Řečníky jsou: pp. posl. Šolc, Kliment a Dvorín.

Dávám slovo prvému přihlášenému řečníku, p. posl. Šolcovi. (Nebyl přítomen.)

Pan posl. Šolc není přítomen, ztrácí slovo.

Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, panu posl. Klimentovi.

Posl. Kliment: Slavná sněmovno!

Vládní návrh zákona o beztrestnosti jednání souvisících s bojem o znovunabytí svobody Čechů a Slováků má ušlechtilé a záslužné poslání. Prohlašuje beztrestnost trestných činů, pokud byly spáchány v době od 30. září 1938 do 28. října minulého roku v souvislosti s bojem o naše znovuosvobození. Naše demokratická veřejnost, zejména pracující lid, uvítá s radostí a pocity uspokojení tento zákon, zrovna tak jako vládní návrh zákona o úpravě pracovních poměrů dotčených v souvislosti s očišťováním závodů od zrádců, kolaborantů a jejich pomahačů. Vždyť oba tyto zákony jsou netrpělivě očekávány. Po několik měsíců nám denně docházejí nesčetné dotazy, kdy konečné budou vyhlášeny zákony, které vyrovnají mezeru, jež vznikla mezi starým právním řádem první republiky a právním řádem novým, který vyrůstá z podzemního těžkého boje proti okupantům, který tvořil lid sám a kterému nakonec svou pečeť dala vítězná národní revoluce.

Od tragických dnů Mnichova až do dnešních dnů se tvořil a vyrůstal ze života, z boje proti fašismu a okupantům nový revoluční právní řád, vykládající právní cítění bojujícího lidu. V boji se tvořila a vyrůstala nová zákonitost. Vyrostla zejména v boji proti nacismu a za svobodu Čechů a Slováků. Tento boj trval 7 let. Protože byl tak dlouhý a plný obětí, měl svůj vlastní ráz a vyžadoval mimořádných prostředků a revolučních činů, měl-li být úspěšný. Nemohl vycházet z daného právního řádu, nýbrž jen z boje proti němu, z boje proti nacismu, z boje na život a na smrt. A z tohoto boje vyrůstal zákon: Zub za zub, oko za oko. A to tím více, když šlo o život a budoucnost celého národa. Proto vše, co sloužilo prospěchu osvobozovacího boje, poškozovalo okupanty v době okupace, a všechno to, co po osvobození pomáhalo vyhnat Němce z republiky a potrestat zrádce a kolaboranty a jejich pomahače, bylo nejvyšším zákonem doby a bylo celým historickým vývojem oprávněno. Proto bojovníci proti nacismu se řídili svým vlastním, z boje vzešlým právním řádem, zákonem revoluce. Plní proto Prozatímní Národní shromáždění svoji povinnost a dohání v poslední chvíli před ukončením svého funkčního období to, co mělo nebo mohlo být už dříve uskutečněno. (Předsednictví převzala místopředsedkyně Hodinová-Spurná.)

Nemohu však přejít skutečnost, že není vinou vlády ani iniciátorů návrhu zákona, že se teprve dnes, hodně pozdě, zákon projednává. Oba tyto vládní návrhy procházely mnohým úskalím. Byly snahy prosadit v nich podstatné změny, a to tak, aby jim byl vzat revoluční duch, kterým byly neseny, a vytvořit zákony, které by své poslání nesplnily.

Vládní návrh č. 158 prohlašuje beztrestnost činů provedených z pohnutek revolučních a v boji za svobodu. Protinávrhy směřovaly k tomu, aby bojovníci za svobodu museli dokazovat, že jejich činy byly neseny zájmem republiky a byly-li bezpodmínečně nutné v zájmu revoluce. Do jakého světla postavily tyto nejzasloužilejší bojovníky, zejména partyzány, aby ospravedlňovali své činy, jimiž byla znovu vydobyta naše svoboda, svoboda Čechů a Slováků! Jaké pohnutky k tomu vedly, ukazuje jasně zásadní rozdíl, který se projevil. V případě zákona o beztrestnosti činů spáchaných v souvislosti s bojem o znovunabytí svobody Čechů a Slováků byly prosazovány změny, které byly v neprospěch revolučních bojovníků. Naproti tomu při projednávání zákona o pracovních poměrech, který bude projednáván pravděpodobně už v příští schůzi sněmovny, dotčených při očistě závodů, bylo zaujímáno stanovisko příznivé kolaborantům a jejich pomahačům, tedy úplně protichůdné. Tato skutečnost mluví sama o sobě, jakými pohnutkami byly motivovány snahy o prosazení změn, směřujících ke zhoršení vládních návrhů.

Jak nutné jsou tyto zákony, vyplývá z toho, že až dosud soudy v mnohých případech nebraly na vědomí nový stav a novou situaci a odsuzovaly zasloužilé bojovníky proti okupantům podle starého právního řádu k citelným trestům. Soudy úplně přecházely přes skutečnost, že v revolučním boji, který sloužil osvobození národa a zajištění jeho budoucnosti, mohlo dojíti a také docházelo k činům, které sice nikdo nezamýšlel ani nepředpokládal, ale ke kterým došlo shodou okolností. Bylo přece záslužné a nutné a příkazem národní cti, na př. organisovat partyzánské hnutí. Toto hnutí ovšem muselo žít. Byly tisíce těch, kteří byli ochotni dáti partyzánům všechno. Byli ovšem jednotlivci, kteří zůstávali věrni starému právnímu řádu, sloužili namnoze Němcům a odpírali pomoc. Je úplně pochopitelné, že v těchto případech bylo s nimi naloženo podle zákona revoluce. A přes to byly některé takové činy vyhrabány a zasloužilí bojovníci za osvobození národa těžce pykají.

Uvádím příklad: Bedřich Smetana, podporučík československé armády, během celého tisovsko-tukovského režimu illegálně činný, byl slovenským gestapem v dubnu 1944 pro přípravu partyzánského hnutí a protistátní činnost zatčen, mučen a potom vězněn v pověstné Ilavě. V den bansko-bystrického povstání uprchl z vězení s ostatními politickými vězni, mezi nimi s posl. Lietavcem a posl. Dvorínem, účastnil se slovenského národního povstání, vstoupil do partyzánského oddílu hrdiny Sovětského svazu kapitána Jegorova. Po zdolání povstání setrval a bojoval v rámci partyzánské skupiny Jegorovovy nejenom do příchodu Rudé armády, ale i potom přestoupil do československé armády a šel do českých zemí. Byl vyznamenán povýšením na podporučíka osvětové služby. Dne 23. října 1945 byl vojenským polním soudem zatčen a od té doby je stále vězněn v Bratislavě, stále ve vyšetřovací vazbě, bez jakékoliv obžaloby. Od té doby sedí. Je obviněn pro vraždu anebo pro spoluúčast na ní.

Jaký byl celý skutkový děj tohoto případu? Když podporučík Smetana byl v červnu 1945 přeložen do Bratislavy, potkal se tam se svým známým Pavlem Slávikem, který ho upozornil, že na svobodě chodí jakýsi Ervín Bacušan, který sloužil Němcům a má na svědomí desítky životů poctivých Slováků antifašistů a těch, kteří pomáhali partyzánům. Ještě v posledních dnech před osvobozením Bratislavy se jmenovaný Ervín Bacušan zúčastnil opatření, která vedla k tomu, že ze skupiny lidí skrývajících se před střelbou vytáhl několik lidí, kterým nadával nejsprostším způsobem, na př. metal jim ve tvář: "Ty sviňa, já ti dám Národný výbor! Já ťa zastrelím ako psa!" Lidi, které odvedl z této skupiny, už nikdo potom neviděl, takže je vážné podezření, že všichni tito lidé, kteří jím byli vyvedeni, byli také usmrceni.

Smetana hlásil tento případ svému nadřízenému a spolu s ním a s dvěma jinými vojíny odvedl Bacušana do vězení do Petržalky. Tento Bacušan byl podle údajů vojáky ho střežícími na útěku zastřelen. Smetana je obviňován, že měl na tom podíl.

Smetana, jak o něm mluví jiní přítomní poslanci, kteří s ním společně bojovali, je člověk naprosto charakterní, politicky vyhraněný protifašistický bojovník; ve vězení s ním bylo zacházeno opravdu jako s vrahem. Dostal ho vyšetřující soudce dr Marek, který ještě v březnu 1945, tedy měsíc před osvobozením, odsuzoval u bratislavského soudu lidi obviněné, že napomáhají partyzánům nebo že je ukrývají.

Je však ještě celá řada jiných případů; na př. bylo zavedeno stíhání celých skupin zasloužilých bojovníků proti fašismu za jejich ostrý postup proti Němcům a kolaborantům a dochází dokonce také k rozsáhlému stíhání na základě udání, která podávají váleční šmelináři.

Uvádím ještě jeden případ, a to oznámení místního národního výboru v Č. Třebové a místní okr. odborové rady tamtéž, které žádají, aby byla vyhlášena amnestie ve věcech jednání vůči Němcům v době revoluce, a uvádějí konkretně případy, kdy jednotliví občané jsou nyní obviňováni a stíháni pro omezování osobní svobody, zneužití úřední moci, ublížení na těle a nebezpečné vyhrožování Němcům.