Vzhledem k tomu, že vyřešení všech měnově-finančních otázek je jedním z hlavních předpokladů konsolidace a zdárného rozvoje veřejného i soukromého hospodářství v obnovené republice, považuje rozpočtový výbor za nutné, aby měnová reforma byla dokončena v době co nejkratší. Majetkové dávky, i když snad přispějí k nápravě měny poměrně menším podílem, jsou v celkové měnové reformě přece jen významným činitelem.

Rozpočtový výbor projednal osnovu zákona o majetkových dávkách tak, aby mohla býti přijata ještě tímto Prozatímním Národním shromážděním, aby tak dořešení měnově-finančních otázek nebylo zbytečně a ke škodě celého našeho hospodářství státního i soukromého oddalováno. Finanční správa v předpokladu, že dode k brzkému uzákonění osnovy, provedla již řadu rozsáhlých opatření administrativně-technických, která jsou ke zdárnému průběhu ukládacího řízení nezbytná a jejichž účinky by se delším průtahem značně znehodnotily. Nutno uvážiti, že v souvislosti s měnovou reformou, jak již bylo naznačeno, byly vázány veliké miliardy peněz, na jejichž brzké uvolnění hospodářský život naléhá. Prvním předpokladem tohoto uvolnění je však vyměření a zapravení majetkových dávek.

Stručný obsah zákona: 1. Dávka z majetkového přírůstku. Účelem dávky je postihnouti přírůstky na majetku, jež nastaly v době od 1. ledna 1939 do 15. listopadu 1945. Touto dávkou se však postihuje v podstatě jen t. zv. přírůstek kvantitativní, t. j. rozdíl, oč se majetek v rozhodné době skutečně zvětšil, nikoliv přírůstek kvalitativní, t. j. přírůstek v hodnotě majetku, jinak třebas vůbec nezměněného. Od přírůstků se odečtou úbytky a některá majetková nabytí, zejména nabytí, která nastala dědictvím, darováním, výplatou pojistného kapitálu a pod. Je však pamatováno na to, aby případný přírůstek byl postižen u majetku zůstavitele nebo dárce.

Od dávky je osvobozen majetek státu, zemí, okresů, obcí a Národní banky, majetek diplomatických zástupců, majetek nositelů veřejnoprávního pojištění, majetek sloužící k účelům sociálního pojištění atd.

Sazba dávky je odstupňována od 5 do 100 %, při čemž se u fysických osob stanoví částka prostá dávky 20.000 Kčs na hlavu rodiny, 20.000 Kčs na manželku, 5.000 Kčs na každé nezletilé dítě. Sazba 100 % platí pro částky přírůstku, převyšující 565.000 Kčs, a dále pro všechny přírůstky bez omezení, pocházejí-li z obchodu na černém trhu nebo bylo-li k obohacení využito poměrů, vyvolaných okupací a persekucí.

Dávka z majetku. Dávce z majetku podléhá majetek, podrobený přihlašovací povinnosti. Hodnotou se rozumí čistá hodnota majetku po odečtení dluhů a břemen a případné dávky z majetkového přírůstku. Výše dávky je stejná jak pro fysické, tak i pro právnické osoby, je však odstupňována podle výše majetku od 5 do 30 % (při majetku přes 20,000.000 Kčs).

Poměry, vyvolané okupací, národní, rasovou nebo politickou persekucí a konečně i válkou, způsobily na jedné straně úbytek majetkových hodnot. Byly zejména spotřebovány úspory, ubylo předmětů denní potřeby, stejně jako zásob surovin a hotových výrobků výdělečných podniků a byly opotřebovány, zničeny nebo jinak znehodnoceny majetky, sloužící výrobě. Na druhé straně měly však tyto poměry též vliv na tvorbu majetků nových, zejména finančního kapitálu, a na majetkové přesuny, které namnoze znamenají obohacení těch, jimž majetek (kapitál) dnes patří. Produktivní kapitál, zejména pracoval-li přímo nebo nepřímo pro potřeby války, poskytoval slušnou odměnu. Důchod i majetek vlastníků tohoto kapitálu vzrostl.

Též konjunkturní využití nedostatku většiny spotřebních statků, zejména předmětů výživy, ošacení a pod. mělo vliv na tvorbu finančního kapitálu, a to nejen u producentů samých, nýbrž i u těch, kdo s těmito statky obchodovali. Odporovalo by nejprostšímu citu spravedlnosti daňové i sociální, kdyby obohacení, které u fysických i právnických osob nastalo v době okupace a persekuce a na které měly nadto vliv poměry válečné, bylo ponecháno a převedeno do mírového hospodářství poválečného nedotčeno. Není možné, aby jedni přinášeli osobní i majetkové oběti ve prospěch celku, druzí pak aby na úkor téhož celku byli obohaceni. Břemena války nutno spravedlivě rozděliti. Ideální spravedlnosti nelze bohužel dosíci. Není v lidských silách vyvarovati se v některých případech tvrdosti a příkrosti. Konstrukce dávkových osnov je značně velkorysá, a ve snaze provésti nápravu rychle a účelně musí nutně zůstati s hlediska rozmanitosti poplatnických případů nedokonale spravedlivou. Jedině spravedlivým a sociálním řešením je, aby na peněžní náklady válečné přispěli předevšim ti, kdož válkou byli v jakékoliv formě obohaceni. Nikdo neměl práva vydělávati na utrpení druhých.

Četní příslušníci českého a slovenského národa přinesli pro osvobození naší vlasti nejen majetkové, ale především osobní oběti. Slouží-li majetkové dávky k nápravě naší měny a jsou-li tudíž částí budovatelského úkolu, který následuje po dosažení cíle našeho domácího a zahraničního odboje, nelze v nich neviděti alespoň částečný ekvivalent za ty nesčetné oběti persekuce, války i revoluce, jež byly přineseny v zájmu našeho osvobození. Majetková újma ovšem nikdy nevyváží oběti na životech nebo újmu na zdraví. Toho by si měli býti vědomi ti, jimž se dávkové břemeno bude zdáti tíživé. Bohužel, čím je delši časový odstup od květnové revoluce, tím více se zapomíná na logickou a především mravní souvislost s ostatními oběťmi, o nichž jsem se zmínil. Jestliže konfrontujeme tyto oběti, dojdeme k přesvědčení, že tento ryze mravní moment musí býti respektován. Proti zásadě, že válečné zisky mají býti konfiskovány, může býti jen ten, kdo nevidí souvislost mezi mravností a hospodářstvím.

Majetkové dávky, které zasáhnou hluboce do majetku přibližně 1 mil. poplatníků a které mají vynésti cca 30 miliard - tento odhad je jen labilní, poněvadž nemáme po ruce pro přesnější odhad žádných pomůcek - mají mimořádnou důležitost pro celý náš hospodářský život. Od tohoto zákona očekáváme, že bude nejen jedním z článků měnového ozdravovacího procesu, ale že bude míti také značný vliv na konečnou stabilisaci a na plné rozvinutí naší výroby a našeho podnikání. Při projednávání zákona o majetkových dávkách bylo vážně a se vší odpovědností uvažováno o tom, jaký vliv budou míti dávky na celkový hospodářský chod, na podnikavost, pracovitost občanů, na vůli spoření a na možnost spořiti, na ochotu nésti výrobní a jiná risika, a v neposlední řadě bylo také nutno uvážiti, jaký budou míti vliv na zmenšení daňového výnosu v budoucnosti. Při provádění zákona musí se dbáti toho, aby nebylo podlomeno hospodářské podnikání, jež má zůstati základem měnové a politické stálosti.

Nejnesympatičtějším rysem dávkových osnov je, že postihují poměrně nejvíce vkladatele. Zablokováním jsou všechny vklady pro režim dávkový zachyceny. Takové přesné zjištění není u žádných majetkových hodnot jiných. Zejména nelze zjistiti a zachytiti majetek válečných zbohatlíků uložený v movitostech, přepychových předmětech, sbírkách a pod. Uvážíme-li, že hodnota vkladů poklesla zvýšením cen na třetinu, a že hodnota nemovitostí zůstala zachována a spíše zvýšena, pak vynikne nespravedlivý rozdíl ještě zřetelněji. Jsou proto oprávněné obavy, že bude zasažena spořivost a šetrnost, ony dobré vlastnosti našeho lidu. Nedůvěra lidu se projevuje již nezdravou thesaurací peněz. Problém dávek, jak vidíme, není tak jednoduchý a může míti kromě očekávaných příznivých účinků i nepříznivé následky. Záleží na výkladu a provádění zákona a event. na dalších opatřeních, aby bylo dosaženo rozhodujících kladných výsledků.

Při podrobném a důkladném projednávání dávkových předloh v četných schůzích rozpočtového výboru bylo provedeno v návrhu zákona mnoho změn. Důležitější z nich jsou zahrnuty ve zprávě rozpočtového výboru. Chci poukázati proto jen na ty nejdůležitější:

U poplatníků, nemajících zajištění pro stáří, vyjímá se částka 20.000 Kčs ze zdanění přírůstku na majetku, aby tvořila ekvivalent zajištění starobního. Tím se odstraňuje disparita mezi osobami pensijně neb starobně zajištěnými a mezi osobami samostatně výdělečně činnými - zejména živnostníky, obchodníky a zemědělci. Je to velká výhoda proti původnímu návrhu zákona, neboť zvyšuje dávky prostý přirůstek, na př. u 4členné rodiny z původních 40.000 Kčs na 70.000 Kčs. V této částce je také zahrnuto již zvýšení minima u žen z 10.000 Kčs původních na 20.000 Kčs, které bylo přiznáno na návrh Rady čs. žen. Tato úprava vládního návrhu znamená velké ulehčení pro poplatníky, ale také velký průlom do celého plánu. Nelze spolehlivě odhadnouti pokles výnosu dávek z tohoto titulu, ježto není známo rozložení majetku, které bude míti největší význam při silně progresivních sazbách dávky, zejména u majetkových přírůstků. Obdobně se přiznává zvýšení dávky prostého minima u dávky z majetku. (Posl. Štětka: Není slyšet!) Zvýšení má činiti 10.000 Kčs za každý rok, o který věk poplatníka přesahuje v rozhodný den konečný 30 let, nejvýše však může zvýšení činiti 300.000 Kčs.

Odlišné hospodářské a finanční poměry Slovenska byly respektovány provedením různých změn v původním návrhu zákona.

Důležitá, zejména pro Slovensko, jsou doplněná ustanovení o placení dávek úvěrem, a to v případech, kde nejsou k disposici vázané vklady, ani hotovosti, cenné papíry nebo nároky na náhradu válečných škod. Úvěr bude levný a dlouhodobý.

Změny provedené ve prospěch poplatníků sníží výnos dávek velmi citelně. Celkový úbytek bude se pohybovati podle odhadu, který ovšem nemůže býti přesný, v mezích 5-7 miliard Kčs. Ministerstvo financí uznává, že toto značné snížení je pro stát menší škodou, než kdyby projednávání zákona o majetkových dávkách bylo odloženo do přištího Národního shromáždění.

Změny, provedené ve prospěch poplatníků, byly dohodnuty od případu k případu v rozpočtovém výboru poslanci všech stran a nemá proto žádná strana právo vykládati to občanům - dnes voličům - jako úspěch svůj. Všechny strany mají stejné právo hlásiti se k onomu úspěchu, je-li vůbec úspěchem to, že státu odpíráme to, co nezbytně pro svou existenci v nejtěžší době potřebuje, poněvadž všechny strany tak nesou plnou odpovědnost za všechna opatření, prováděná k nápravě měny a k zdárnému rozvoji veřejného i soukromého hospodářství. (Potlesk.)

Za to, že již dnes můžeme odhlasovati zákon o majetkových dávkách, děkujeme především zástupcům stran v rozpočtovém výboru, kteří prokázali, že i v době předvolební myslí především na stát a jeho těžkosti, že u nich zvítězil smysl pro odpovědnost a kladnou práci pro republiku. Také zástupci ministerstva financí, i když především hájili zájmy státu, přispěli vynikajícím způsobem k tomu, že v mnoha svízelných případech bylo nalezeno vhodné řešení.

Mám za to, že za daných poměrů bylo vykonáno dobře vše, co je v zájmu brzkého řešení měnové reformy a v zájmu celého našeho hospodářského života, a proto doporučuji, aby osnova byla schválena ve znění předkládáném rozpočtovým výborem. (Potlesk.)

Předseda: Dávám slovo zpravodaji k odst. 2, p. posl. dr Chytilovi.

Zpravodaj posl. dr Chytil: Slavná sněmovno!

Každá amnestie, tudíž také amnestie v oboru finanční správy, je výjímečným prostředkem státní politiky, připuštěným ve zcela výjimečných případech. To plyne z obecného pojmu amnestie samé, neboť amnestií upouští stát vlastně od provádění sankcí stanovených na porušení povinností právním řádem stanovených, resp. upouští vůbec od povinnosti, plniti určité normy. Amnestie, která by nebyla uvnitř téhož právního řádu výjimečným instrumentem, odporovala by tudíž smyslu právního řádu, protože povinnostní subjekty, mohouce počítati s amnestií jako se zjevem nikoliv zcela výjimečným, by se dopředu podle toho při plnění svých právních povinností zařizovaly. Rozpočtový výbor byl si dobře vědom nebezpečí, které je v tomto smyslu obsaženo v každém amnestijním zákoně, a to zejména jde-li o amnestii na poli práva finančního. Uvážil však na druhé straně výjimečnost doby, již předcházela doba okupace, i výjimečnost zákona o majetkových dávkách, a usnesl se proto ve své schůzi doporučiti Prozatímnímu Národnímu shromáždění přijati osnovu s těmito změnami:

1. V § 1 se mění text první věty takto: "Správných údajů v přiznání (přihlášce) k dávce z majetkového přírůstku a dávce z majetku podle zákona o dávce z majetkového přírůstku a o dávce z majetku, na jichž podkladě došlo k vyměření těchto dávek, nesmí býti použito."

2. V § 2 první větě se vypouštějí slova "a devisovým", v témže paragrafu, odst. 3, první věta se vypouštějí slova "a u trestních činů proti předpisům devisovým" a před předcházející slovo "monopolů" se vkládá spojka "a"; na konci téže věty se nahrazují slova "devisovými nebo" slovem "příslušnými".

3. V § 4 se doplňuje na konci text slovy: "na Slovensku po dohodě s pověřencem financí".

Rozpočtový výbor doporučuje osnovu ku přijetí u vědomí, že amnestie tato je jednak důležitým instrumentem berně-technickým a berně-politickým, podporujíc pravdivost fasí k dávkám a ulehčujíc berním úřadům v agendě, jednak vyhovuje také známým, ve všeobecné části důvodové zprávy uvedeným skutečnostem za doby okupace. (Předsednictvi převzal místopředseda Gottier.)

Změna, navržená rozpočtovým výborem v § 1, cílí k tomu, aby se amnestijní výhody dostalo pouze těm, kteří podlehnou dávkam. Pokud je řeč v § 1 o "odvodu zisku za hospodářské roky 1941 (1940/41) podle vládního nařízení ze dne 18. září 1942, č. 327 Sb., o zachycení mimořádného zvýšení zisku za války (nařízení o odvodu zisku) a 1942 (1941/1942) podle vládního nařízení ze dne 20. května 1944, č. 114 Sb., o zachycení mimořádného zvýšení zisku za války (druhé nařízení o odvodu zisku)", vzal rozpočtový výbor na vědomí, že pro Slovensko jsou tím zachyceny též daně z válečných zisků na berní rok 1943 podle zákona ze dne 8. července 1943, č. 107 Sl. z., a válečné daně z vyšších příjmů i daně z válečných zisků na berní rok 1944 podle zákona ze dne 19. července 1944, č. 105 Sl. z.

V § 2 se škrtaji ustanovení o devisových předpisech, protože úprava devisového práva byla již uzákoněna, kdežto vládní návrh amnestijního zákona předpokládal, že bude uzákoněn před devisovými předpisy. (Potlesk.)

Podpredseda Gottier: Teraz pristúpime k spoločnej rozprave.

Prihlásení sú títo rečníci: pp. posl. dr Rohaľ-Iľkiv, Souček, Žáčková-Batková, dr Maiwald, dr Brežný, dr Jos. Novák, Janouš a inž. dr Ješ.

Prvým rečníkom je pán posl. dr Rohaľ-Iľkiv, ktorému udeľujem slovo.

Posl. dr Rohaľ-Iľkiv: Slávna snemovňa!

Výnos dávky z majetkového prírastku a dávky z majetku, ako ustanovuje § 80 osnovy zákona, bude slúžiť výlučne k náprave meny. Považujem za potrebné aspoň stručne objasniť príčiny, ktoré spôsobily taký úpadok hodnoty našej meny. Ide o to, aby každému platobníkovi týchto dávok bolo jasné, prečo štát od neho požaduje takú finančnú obeť, akou tieto dávky pre našich občanov nesporne sú. Keď sa dívame na vec politicky, musíme si uvedomiť, že platíme teraz za chyby, ktorých sa dopustily vlády a politickej strany, ktoré boly u moci u nás a v ostatných štátoch za posledných 25 rokov. Je všeobecne známe, že nemecká okupácia našej republiky a vojna rozvrátily našu menu a naše hospodárstvo. Je si treba len pripomenúť spôsob, akým to urobily, a ten bol trocha odlišný v Čechách a na Slovensku.

Bola to Národná banka, ktorej sa 14. marca 1939 Nemci v našom hospodárstve najprv zmocnili. V českých zemiach, na území tzv. Protektorátu, zaviedli Nemci ako základnú menovú jednotku ríšskú marku, koruna bola len vedľajším platidlom do odvolania.

Na Slovensku po 14. marci bola ihneď stvorena nová, samostatná menová jednotka, koruna slovenská, ktorá hodnotne naväzovala na starú korunu československú. Ríšska marka na Slovensku nebola platidlom. Pomer 1 RM k protektorátnej korune bol stanovený 1: 11.6. Skutočná kúpna sila RM ani zďaleka nezodpovedala tomuto zámernému pomeru. Nadhodnotenie marky činilo podľa niektorých odhadov 35 až 60 %. Nemci určením takéhoto zámerného pomeru hanobne vykorisťovali české a slovenské hospodárstvo. Sami sa najlepšie usvedčujú zo zlodejstva, keď uvážime, že po Mníchove pre tzv. sudetské územie, v ktorom Nemci boli silno zastúpení, určili vzájomny pomer medzi markou a korunou o mnoho výhodnejšie, 1 RM=8.33 K.

Ale nielen pomocou nesprávne určeného kurzu RM k našim menovým jednotkám Nemci okrádali naše zeme. Hneď po zriadení tzv. Protektorátu nemeckí okupanti donútili českú Národnú banku, že táto nemusela zahrnovať do celkového objemu obeživa, ktoré podľa menového zákona republiky malo byť kryté zlatom, tú čiastku svojho obeživa, ktoré bola krytá markovými pohľadávkami.