Dnes předložená osnova zákona o dávce z majetkového přírůstku a dávce z majetku pomáhá vynikající měrou řešit problém dalšího ozdravení naší měny. Bude mít jistě pronikavý vliv na náš hospodářský život. Toho si byli všichni členové rozpočtového výboru vědomi a řekl bych, že s nimi i všichni naši národohospodářští činitelé. Proto lhůta pro projednávání právě této osnovy musela být několikrát prodlužována. Byla zpracována a uvážena řada připomínek nejdůležitějších zájmových organisací. Řada paragrafů byla důkladně změněna. Vyšlo se vstříc zájmům různých vrstev lidu. Tím se však snížil předpokládaný výnos těchto dávek podle střízlivého odhadu zástupců ministerstva financí o 7 až 8 miliard Kčs. Je to značná částka, a tato sněmovna má plné právo a také povinnost, ba i celá veřejnost má právo se ptát, jak to, že členové rozpočtového výboru provedli v osnově takové změny, že se jeví tak velký rozdíl v předpokládaném výnosu těchto dávek. Pokusím se to vysvětlit.

Především byly vyslovovány obavy, aby osnova nebrzdila naše hospodářské podnikání. Proto se úzkostlivě zkoumala všechna ustanovení, která se dotýkala této otázky. Pak se chtěla odstranit t. zv. disparita výhod osob pojištěných a nepojištěných. Prostě: členové rozpočtového výboru, kteří navrhovali určité změny, které vyjímaly tu neb onu část občanů a jejich majetku z dávkového základu a tím také způsobily snížení předpokládaného výnosu, se dali vést dojmem, že tak nejlépe hájí zájmy těchto občanů.

Paní a pánové, dávám k vaší úvaze otázku, byla-li to správná cesta. Zájmy státu a jeho občanů jsou právě dnes, když budujeme lidově-demokratickou republiku, nedělitelné. Zájmem státní pokladny bylo dosáhnouti co nejlepšího krytí oné hory bezcenného oběživa, které nám zde Němci zanechali. Celý výnos těchto dávek je věnován měnovému fondu, to jest dalšímu upevnění naší koruny.

Co pro nás znamená pevná měna, vidíme nejlépe, když si srovnáme naše poměry s poměry v Maďarsku, s tím šíleným tancem miliard, kde prožívají úplný hospodářský rozvrat a kde se topí v bezcenných penězích. My také víme, že jediná správná cesta k pevné měně je zvýšení pracovní výkonnosti a nejvyšší využití naší výrobní kapacity. Ale jednou z pomůcek, které nám umožňují dosáhnouti tohoto cíle, je právě zajištěná měna; to je nezbytný předpoklad. Toho je si vědom veškerý pracující lid, který byl ochoten kromě poctivé práce přinésti dalši oběti pro to, aby naše republika vzkvétala, a proto se také dožadoval co nejrychlejšího projednání této osnovy, která znamená vydatný přínos ke zpevnění naší měny.

Paní a pánové, my komunisté jsme byli vždy rozhodnými stoupenci myšlenky zrovnoprávnění žen, a to také po stránce hospodářské. Proto jsme se zásadně nestavěli proti navrhovaným změnám původního návrhu při stanovení dávky prosté hranice pro ženy. Nikdy jsme také nebyli proti hájení zájmů živnostníků a obchodníků a zájmů zemědělců a vždy jsme stavěli požadavek povinného pojištění pro všechny soukromé podnikatele. V tom smyslu jsme též podávali v rozpočtovém výboru pozměňovací návrhy. Domníváme se - a to právem - že toto pojištění je možno uspokojivě řešit v rámci národního pojištění, za jehož brzké uskutečnění budeme pracovat. Naše návrhy a protinávrhy, ať již to bylo při projednávání §§ 6, 15, 37, 38, 61 nebo kteréhokoli jiného, byly neseny snahou přihlížet ke všem skutečnostem, které přináší životní praxe. Chtěli jsme naplnit celou osnovu duchem pokroku a budovatelských plánů. Ale v prvé řadě jsme se dívali na nedělitelnost zájmů státu jeho občanů. Proto, vážené paní a pánové, vyslovuji obavu, že to nebyla celkem správná cesta při hájení zájmů občanů, když předpokládaný výnos této osnovy byl tak pronikavě snížen. Ještě nemáme plné krytí pro blokované oběživo. Nechci zde operovat čísly, k tomu jsou zde zástupci ministerstva financí, ale mám obavu, aby tento zdanlivý úspěch při hájení zájmů těch, kteří něco mají, jak to v rozpočtovém výboru řekl kol. dr Zibrín, proti těm, kteří nic nemají, neměl nepříznivý vliv na další zpevňování naší měny. Musíme si uvědomit, že čím dříve se nám podaří nalézti plné krytí pro naši měnu, tím dříve dosáhneme zvýšení výrobnosti a tím dříve vzroste blahobyt širokých vrstev našeho národa.

Proto při projednávání této osnovy nelze stavět proti sobě zájmy těch, kteří něco mají, a zájmy těch, kteří mají méně nebo nic. Nelze stavět zájmy Slováků proti zájmům Čechů. Jsme všichni občany jednoho státu, a čím pevnější bude naše měna, tím dříve se nám podaří zvýšit výrobní kapacitu a tím také vzrůst národního důchodu. Oběti musíme přinášet všichni. Je jen logické, když ten, kdo má víc, má také víc obětovat. V těžké době poroby daly statisíce našich lidí oběť největší, daly své životy. Sebevětší oběť na majetku není ničím ve srovnání s obětí na životě. Teprve před týdnem jsme slavili výročí naší svobody. Jsme povinni, paní a pánové, právě těm statisícům mrtvých a umučených, pracovati tak, aby naše republika byla státem zabezpečeným ve všech směrech.

Proto, paní a pánové, jsem vyslovil obavu, zdali snížení výnosu dávek o 7-8 miliard nebude mít nepříznivý vliv na budoucí zpevňování naší měny. A ještě k tomu dodávám, že tento odhad, oč se výnos zkrátí, se mi zdá již dnes příliš nízký.

Paní a pánové, myslím, že sněmovna na sebe nemá dát působit blížícími se volbami. Ve všech řečech nebo téměř ve všech řečech předešlých řečníků bylo cítit blížící se volby. Je krásné říkat, že v nejkratší době potřebujeme vyrovnaný rozpočet, ale, prosím, jak dlouho to trvalo v prvé republice, než sněmovna měla první vyrovnaný rozpočet! Říkat na jedné straně, že potřebujeme vyrovnaný rozpočet, a na druhé straně odnímat státní pokladně miliardy, to nejde dohromady. (Potlesk.) To není vyrovnaný rozpočet.

Tvrdit o nás komunistech, že dnes mluvíme jako lidovci, to, prosím, pokládám za dosti značnou nehoráznost, nechci to pojmenovat jinak, poněvadž my komunisté máme svůj program dávno, desítky roků, a nepotřebujeme ani v předvolební době si vypůjčovat program kterékoliv politické strany, tím méně strany lidové. Nechci polemisovat s řadou předcházejicích řečníků, jejichž projevy by polemiky zasluhovaly, a to jenom proto, že je dosti pokročilá doba. To jsem považoval za nutné přičiniti k tomu, co zde bylo řečeno.

Paní a pánové, klub komunistických poslanců, jehož jménem mluvím, bude pro předloženou osnovu hlasovat, ale daleko raději bychom hlasovali pro osnovu, která by proti původnímu návrhu přinášela do státní pokladny víc, než přinésti měla. Jestliže se tomu říká socialisace suchou cestou, pak, prosím, dávám znovu v úvahu sněmovně, co tato osnova měla řešit, otázku válečných zisků; tvrdíte-li vy, že řešení otázky válečných zisků je socialisace, pak ukazujete své ledví. My chceme skutečně zlikvidovat nemravné válečné zisky. Jestli-že to je podle vašich slov socialisace, prosím, srovnejte to s vaším vlastním programem.

My pro tuto osnovu budeme hlasovat proto, že chceme republiku silnou, poněvadž jsme si dobře vědomi, že jen silná republika znamená dobré hájení zájmů občanů. Budeme pro ni hlasovat proto, že se řídíme heslem "Zájem republiky především a zájem státu nad zájem jednotlivců". (Potlesk.)

Místopředseda Tymeš: Dalším řečníkem je p. posl. inž. dr Ješ. Dávám mu slovo.

Posl inž. dr Ješ: Slavná sněmovno! Když nám v říjnu minulého roku pan předseda vlády a ministr financí oznámili, že vláda přistupuje k řešení měnové otázky, a když byly vykonány první kroky technických opatření, spočívajících v soupise a vázání vkladů, hotovostí a jiných hodnot, celá veřejnost přijala tato opatření s klidem a s důvěrou. Jde tu o těžkou sice, ale nutnou operaci, kterou musíme projíti, abychom došli k ozdravění své měny a k zlepšení podmínek našeho hospodářství.

Celá naše veřejnost očekávala, že tyto první kroky jsou počátkem jasného, promyšleného a určitého plánu, který bude uskutečňován ráz na ráz, takže tato operace bude provedena v nejkratší době. V tomto očekávání byla veřejnost zklamána. A myslím, že je to jedna z největších vad naší dnešní hospodářské situace, že pacient tu leží napjat na operačním stole už půl roku, a teprve teď dochází k důležitému operačnímu zákroku.

Po té stránce nemůžeme ušetřit ministerstvo financí výtky, že mohlo a mělo některá opatření provést rychleji. Mohl a měl býti proveden soupis majetku, aniž muselo býti rozhodováno o tom, jak bude dávkami postižen. Tu by se také usnadnilo dnešní naše rozhodování o zákoně o majetkových dávkách. Všecky ty odhady a cifry, které se dnes přednášejí, jsou velmi nespolehlivé, poněvadž vidíme, že se tu liší odhadování výnosu dávky od 30 do 60 miliard, že se mluví o účincích, které budou míti úpravy provedené rozpočtovým výborem a které ministerstvo financí odhaduje nikoliv 7-8 miliardami, jak řekl kol. Janouš, nýbrž na 5¹/₂ až 6 miliard, tedy zase s nejistotou téměř stoprocentní. To všecko je způsobeno tím, že skutečně dosud nevidíme, jak je dnes majetek v jednotlivých subjektech rozložen. Po této stránce máme tedy opravdu svrchovaný čas, abychom přikročili k řešení alespoň jednoho důležitého problému měnové úpravy.

Bylo zde již řečeno, že je to jenom velmi malá část celého problému, který před námi leží. Vázané vklady representují částku asi 215 miliard. K tomu se druží otázka náhrady válečných škod, která je odhadována mezi 40 až 50 miliardami, a je tu ještě problém státního dluhu, asi 100 miliard, takže zde máme problém cca 360 miliard, s jehož řešením si musíme vědět rady. Dávky z majetkového přírůstku a z majetku jsou jenom jednou položkou na protější straně aktiv, kterými mají býti tato veliká passiva válečná zlikvidována. A uvážíme-li s tohoto hlediska také velikost úprav, které provedl rozpočtový výbor v původní osnově ve výši řekněme 8 miliard, jsou to 2 % tohoto objemu měnového problému, který tedy podstatné změny nedoznal, jak také ve svém výkladu uvedlo ministerstvo financí ve včerejší schůzi rozpočtového výboru. Tento měnový problém nám vznikl tím, že za doby války, jak shledáváme, když provádíme po jejím skončení bilanci, vzrostly majetkové nároky, ale reálný majetek poklesl. I když je pravda, že v našem hospodářství byly i za války vytvořeny určité reálné hodnoty a že některé z nich nesloužily jen k denní spotřebě, nýbrž také k investicím a j., které mají trvalou cenu, přece jenom v celku reálný majetek našeho hospodářství utrpěl ztráty velmi značné a velmi těžké. To nejsou jenom ty válečné škody, které můžeme vidět ve zříceninách našich měst a vesnic. Daleko větší škody nám vznikly tím, co za války zůstalo nevytvořeno, co nebylo doplněno v našich domácnostech, dílnách, továrnách, co bylo zanedbáno v udržování našich komunikací, našich investic veřejných i soukromých. Tyto ztráty daleko převyšují ony ztráty viditelné a ony jsou to, které musíme nahradit. Jde o to, aby úhrada těchto ztrát byla pokud možno spravedlivá. A v tom je, myslím, jeden z podstatných úkolů majetkové dávky, aby pokud možno připoutala k účasti na této úhradě všechny druhy majetku. Byla by velká nespravedlnost, omezit povinnost k likvidaci těchto ztrát jenom na majitele úspor a peněžních vkladů. Neboť také ty investice a jiné reálné hodnoty, které byly za války pořízeny, vznikly jenom tak, že za ně bylo placeno penězi méně hodnotnými, jejichž reálný obsah byl znehodnocen tím, že lidská práce, která hodnotu vytváří, byla odňata svému vlastnímu úkolu, tvorbě, a byla otrocky připoutána k válečnému ničení. Tím nám vznikly peníze, které neměly hodnoty, poněvadž za nimi nestály skutečné reálné a člověku užitečné hodnoty, kterými by spravedlivé nároky pracovníků mohly býti honorovány. To je třeba říci zejména na adresu Slovenska, kde, jak jsme slyšeli z úst slovenských řečníků, bylo za války mnoho investováno. To bylo způsobeno tím, že tam byl vývoj hospodářských poměrů přece jenom daleko volnější a bylo možno hospodařit opravdu s ohledem na hospodářské potřeby. My u nás jsme takto hospodařit nemohli a kromě podniků provádějících válečnou výrobu jiné druhy hospodářství nemohly provádět ony investice, kterých by byly potřebovaly, a stojí dnes v takové situaci, že tyto investice, které jim chybí a kterých naše hospodářství nutně potřebuje pro svůj rozvoj, musí pořídit teprve v budoucnosti. Tím, že jejich majetek je vázán ve vkladech a jiných hodnotách, které nemají reálný význam a z nichž se dá jen málo použít pro výrobu, vzniká problém vytvoření nových investic, racionalisace našeho hospodářství a jeho mechanisace, který musíme řešit.

Musíme si všichni uvědomit, že nejenom na válce, ale ani ve válce se nedá vydělávati, že všechny ty majetkové přírůstky jsou jenom přírůstky majetkových nároků, které jsou zdánlivé a ilusorní, jakmile celkový reálný majetek hospodářský nevzrostl. A proto musíme provést těžké a bolestné zákroky, které mnohé poctivé a svědomitě pracující občany velmi těžce postihnou. Ale máme plnou důvěru, že naše veřejnost je tak vyspělá, že porozumí, že operace, která by byla odkládána, může stav nemocného jenom zhoršit, že je lépe provésti ji včas, způsobem pokud možno nejúčelnějším, než oddechnout si jenom na krátko tím, že bychom to odsunuli o několik měsíců, když víme, že se řešení otázky nevyhneme. A čím později by k němu došlo, tím hůře by postihlo celou naši hospodářskou strukturu.

Tímto duchem se neslo také projednávání osnovy v rozpočtovém výboru. Bylo zde již zdůrazněno, že jsme se o všech změnách, které byly v původním textu osnovy navrženy, dohodli jednomyslně ve všech stranách Národní fronty. Proto jsem byl překvapen, když jsem četl dnes v Lidové demokracii, že snížení výnosu majetkových dávek je úspěchem poslanců jedné strany. Nehledě k tomu, že nelze obecně říci, že by snížení výnosu nějaké dávky nebo daně bylo úspěchem, nelze také tvrdit, že by zde šlo o úspěch jedné ze stran Národní fronty. Každý z nás by mohl uvádět návrhy, které formulovali nebo podali jeho klubovní kolegové, ale tím bychom prováděli jenom volební demagogii. Nemáme jistě takového úmyslu, a pokud se takové zprávy v tisku vyskytly, je to jistě nutno připsati žurnalistické nervositě předvolební, kterou zajisté kolegové poslanci žádného klubu nesdílejí a nechtějí podporovat.

Ale na druhé straně si také uvědomme, že nemusí vždycky prospěch státní pokladny být prospěchem obecným. V daném případě není ani správné mluvit o státní pokladně, poněvadž výnos majetkových dávek do ní neplyne a nesmí plynout, plyne do zvláštního fondu určeného výhradně k úpravě měnových otázek. Je však otázka, zdali bychom tím, že bychom dosáhli zvýšeného výnosu majetkových dávek, opravdu prospěli státu v případě, že by sekundární účinky podlamovaly naše hospodářství, naši hospodářskou zdatnost a možnost naší budoucí výroby. S tohoto hlediska myslím, že největším a nejvýznamnějším zlepšením v osnově o majetkových dávkách je právě ona změna v § 68, která umožňuje, aby v případech, kde není hospodářských hodnot vhodných k splacení, byla dávka splacena dlouhodobým úvěrem, nikoli tedy penězi. A to znamená, že i tam, kde výroba podniku je tak upravena, že má svoje válečné přírůstky nebo svůj majetek uložen v investicích, může na podkladě hodnoty těchto investic získat úvěr tak výhodný, že jeho úhrada budoucí výrobou je možná. Po mém soudu by tento úvěr měl být teoreticky zcela bezúročný, poněvadž bude kryt, jak je v zákoně řečeno, vázanými vklady a jinými hodnotami, které nejsou úročeny. Tedy úrok má zde pouze smysl nahradit manipulační výlohy a jde v podstatě o to, aby si ministerstvo financí bylo vědomo toho, že tento druh úvěru je něčím zcela zvláštním a že jeho úroková sazba musí býti skutečně minimální.

Musíme si býti vědomi - a musíme to také říkat svým voličům - že schválením těchto dávek není ještě všechno vyhráno a všechno vyřešeno. My budeme muset dále řešit otázky vyplývající z válečných škod a z válečného nehospodářství. V zásadě je nám však jasno, že všechno, doslova všechno závisí na tom, jaká bude naše výkonnost. Nebylo by nám nic platné dělat finanční operace, nebylo by nám nic platné starat se o cifernou rovnováhu v rozpočtu, kdyby výkonnost v našem hospodářství nebyla taková, aby mohla vytvářet dostatek reálných hodnot. O to máme starost všichni a o to se bude starat také příští ústavodárné Národní shromáždění. (Předsednictví převzal místopředseda Petr.)

Problém těchto majetkových dávek je v podstatě spravedlnost, a to je myslím to hlavní, s čím můžeme diskusi o tomto problému zakončit. Jsme jedním národem, jedním státem, Češi i Slováci jsou k tomuto státu vázáni svou existencí. Když dnes slyšíme v rozhlase to, co se projednává před národním soudem, musíme si uvědomit, že každý z nás může býti šťasten, že věci dopadly tak, jak dopadly, a jestli se někdo domnívá, že ze sebevětších válečných přírůstků nebo majetků by bylo někomu z nás Čechů nebo Slováků jenom zrnko zůstalo v tom případě, kdyby válka byla skončila jinak než skončila, je na velkém omylu. A tento velký zisk, tento zisk politický a morální naší svobody můžeme udržet jenom tehdy, když nad všechna práva a nad všechny zákony postavíme zákon nejvyšší, zákon národní solidarity. (Potlesk.)

Místopředseda Petr: Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena. Dávám slovo k doslovu nejprve zpravodaji o odst. 1, p. posl. Vaškovi.

Zpravodaj posl. Vašek: Vzdávám se slova.

Místopředseda Petr: Dávám slovo k doslovu zpravodaji o odst. 2, p. posl. dr Chytilovi.

Zpravodaj posl. dr Chytil: Vzdávám se slova.

Místopředseda Petr: Oba páni zpravodajové se vzdávají slova. Vykonáme nyní oddělené hlasování o každé ze společně projednávaných předloh.

Prozatímní Národní shromáždění je způsobilé se usnášeti. Budeme hlasovati o prvním odstavci pořadu.