§ 4, odst. 2 zákona č. 1/1924 Sb. se zrušuje.

§ 5, odst. 3 zákona č. 1/1924 Sb. zní:

"O placení daně a o jejím zajištění a požadování předem platí obdobně příslušná ustanovení o dani z cukru."

§ 17 zákona č. 1/1924 Sb. zní:

"(1) Státní a jiné veřejné úřady nebo orgány jsou povinny poskytovati v mezích své působnosti pomoc při provádění tohoto zákona.

(2) Dopravní podniky jsou povinny dovoliti orgánům pověřeným prováděním tohoto zákona, aby v úředních hodinách nahlížely do dopravních záznamů a činily z nich potřebné výpisy."

K § 18 zákona č. 1/1924 Sb. připojuje se další odstavec tohoto znění:

"(4) Stvrzenku nutno uschovati tři léta."

Předpisy o dani ze zapalovadel (nař. ze dne 29. srpna 1916, č. 278 ř. z. se všemi změnami a doplňky) se mění takto:

§ 1, odst. 2, písm. a) a b) nař. č. 278/ 1916 ř. z. bude zníti takto:

"Daň ze zapalovadel činí:

a) u sířených zápalek 0.20 Kčs z každého balení, neobsahujícího více než 90 kusů; u balení s větším obsahem vždy 0.20 Kčs z každých 90 kusů nebo z části tohoto počtu;

b) u jiných zápalek:

aa) u odtrhávacích dřevěných zápalek dlouhých nejvýše 6 cm a balených ve složkách do papírových kartonů 0.08 Kčs z každého balení neobsahujícího více než 20 kusů; u balení s větším obsahem vždy 0.08 Kčs z každých 20 kusů nebo z části tohoto počtu;

bb) u ostatních zápalek 0.20 Kčs z každého balení neobsahujícího více než 60 kusů; u balení s větším obsahem vždy 0.20 Kčs z každých 60 kusů nebo z části tohoto počtu."

Sazby daně stanovené pro zapalovače v § 8, odst. 1 nař. č. 278/1916 ř. z. ve znění § 1, odst. 2 zákona ze dne 18. prosince 1931, č. 1 Sb. z r. 1932 činí:

a) u kapesních zapalovačů vážících jednotlivě nikoliv více než 25 gramů... 15.- Kčs,

b) u kapesních zapalovačů vážících více než 25 gramů... 30.- Kčs,

c) u stolních a nástěnných zapalovačů... 90.- Kčs za kus; jsou-li tyto zapalovače částečně nebo úplně ze stříbra, činí daň trojnásobek shora uvedené výměry, u zapalovačů, které jsou částečně nebo úplně ze zlata, pateronásobek.

§ 5, odst. 4, 5 a 6 nař. č. 278/1916 ř. z. se nahražují tímto zněním:

"Daň ze zapalovadel u zápalek odvádí státní pokladně za bezprostředního ručení výrobců prodejní organisace výrobců zápalek, najednou z celého množství zápalek, které v jednom kalendářním měsíci bylo vyskladněno do volného oběhu, a to do posledního všedního dne příštího kalendářního měsíce, pokud nestanoví ministr financí v dohodě s pověřencem financí vyhláškou ve Sbírce zákonů a nařízení jiný platební den v rámci, této lhůty."

§ 3, odst. 4 a § 8, odst. 6 nař. č. 278/ 1916 ř. z. bude zníti takto:

"(4) Výrobce je povinen vésti tyto daňové záznamy:

a) záznam o výrobě zapalovadel,

b) záznam o zdaněném odbytu zapalovadel,

c) měsíční účet daně ze zapalovadel.

Každá zásilka z výrobny musí býti opatřena dokladem o tom, že jde o zásilku v daňovém záznamu řádně zapsanou. Obsah záznamů a způsob jejich vedení určí ministerstvo financí v dohodě s pověřenectvem financí."

Předpisy o dani z elektrických zdrojů záření (zákon ze dne 24. února 1933, č. 38 Sb.) se mění takto:

§ 2; odst. 1 až 3 zákona č. 38/1933 Sb. zní:

"(1) Daň z elektrických žárovek (§ 1, odst. 1,. č. 1) se řídí podle jmenovitého příkonu (ve wattech) a činí za žárovku

s přirážkou 7.50 Kčs za každých dalších i začatých 100 wattů.

(2) U žárovek vícevláknových platí se daň podle úhrnného jmenovitého příkonu všech vláken.

(3) Daň z elektronové lampy (§ 1, odst. 1, č. 2) činí 20.- Kčs."

§ 4, zákona č. 38/1933 Sb. zní:

"(1) Ohlašování poplatných úkonů upravuje vládní nařízení.

(2) O placení daně a o jejím zajištění a požadování předem platí obdobně příslušná ustanovení o dani z cukru."

Daně uvedené v tomto oddílu se nově upravují takto:

Dani z masa podléhá maso z poraženého skotu, ovcí, vepřového bravu a maso z poražených koní.

(1) Daň z masa činí

a) u skotu, ovcí a vepřového bravu... 1.20 Kčs,

b) u koní... 0.90 Kčs za 1 kg živé váhy.

(2) živou váhou se rozumí váha zvířete zjištěná bezprostředně před poražením ustanoveným úředním vážným po srážce neb přirážce přípustné podle předpisů trhové organisace (nyní Svaz pro dobytek, maso a ryby - dále jen trhová organisace) pro kusy překrmené nebo lačné.

(3) Při dovozu z ciziny činí daň

1. z nezpracovaného masa (včetně vnitřností) a ze syrového tuku:

a) skotu, ovcí a vepřového bravu... 1.50 Kčs,

b) koňského... 1.20 Kčs;

2. z připravovaného masa a tuku:

a) skotu, ovcí a vepřového bravu... 2.25 Kčs,

b) koňského... 1.80 Kčs za 1 kg.

(4) Při nutném poražení nebo při poražení z úředního nařízení platí se daň pouze z masa způsobilého k lidskému požívání, a to podle váhy úředně zjištěné veterinářem; daň se platí v těchto případech sazbou uvedenou v odstavci 3, č. 1; písm. a) nebo b). Bylo-li dáno maso do nuceného výseku, platí se daň poloviční sazbou.

(5) Dani z masa nepodléhají poražení vepřů a ovcí, která konají nebo vykonati dají pro spotřebu ve své domácnosti a pro osoby trvale nebo sezónně zaměstnané v jejich zemědělském hospodářství chovatelé dobytka, kteří neprovozují živnost řeznickou, uzenářskou nebo hostinskou, hospodaří na zemědělské půdě a jsou z toho důvodu povinni platiti daň z obratu. Totéž platí o poraženích, kteráž konají nebo konati dají pro spotřebu své domácnosti osoby trvale zaměstnané v zemědělství, pokud chovají vepře a ovce v rámci služebních smluv.

(6) Osoby, které obhospodařují role a louky a podléhají z toho důvodu dani z obratu, jsou povinny platiti bez ohledu na to, zda poražení konají či nikoliv, paušální částku 4 Kčs z každého hektaru jimi obhospodařovaných rolí a luk kromě pastvin. Tato paušální částka se vyměřuje zároveň s daní z obratu a podle ustanovení platných pro tuto daň.

(7) V případech domácích poražení nespadajících pod ustanovení odst. 5 a 6 činí daň:

a) u vepřového bravu... 90.- Kčs,

b) u ovcí... 45.- Kčs z každého kusu.

Daň jest povinen platiti:

1. při nutném poražení nebo při poražení z úředního nařízení ten, komu bylo maso přiděleno k prodeji nebo ke spotřebě;

2. při ostatních poraženích ten, kdo je na vlastní účet vykonává nebo vykonati dává;

3. při dovozu z ciziny poplatník celní pohledávky (zák. č. 114/1927 Sb.).

(1) Daňová povinnost vzniká:

1. u masa z tuzemského poražení poražením zvířete;

2. u masa, které se doveze z ciziny do volného oběhu v tuzemsku, přestupem celní hranice.

(2) Pokud není ustanoveno jinak; smí se poražení prováděti s výjimkou poražení označených v § 41, odst. 4 a 7 jen na jatkách.

(1) Daň z masa je splatná:

1. v případech § 41, odst. 1 bezprostředně před poražením;

2. v případech § 41; odst. 3 při splatnosti celní pohledávky (§ 96 zák, č. 114/1927 Sb.);

3. v případech § 41, odst. 4 do 24 hodin po vykonané prohlídce masa;

4. v případech § 41, odst. 7 před poražením; jde-li však o nutné poražení nebo o poražení z úředního nařízení podle ustanovení, č. 3.

(2) Daň se platí:

1. v případech § 41, o dst. 1 a 4 v hotovosti u peněžního ústavu ustanoveného pro příslušnou přídělovou úřadovnu jakožto platebna;

2. v případech § 41, odst. 3 zároveň s celní pohledávkou;

3. v případech § 41, odst. 7 daňovou známkou nalepenou na ohlášku a návrh na schválení domácího poražení, která pak musí býti úředně znehodnocena; totéž platí v případech uvedených v odstavci 1, č. 3, jde li o domácí poražení.

(3) Subjekt daně, jest povinen ohlásiti předem každé zamýšlené poražení.

(4) Způsob ohlašování, placení a odvádění daně, jakož i vzory daňových známek určí vládní nařízení.

Od daně jest osvobozeno:

1. při dovozu z celní ciziny připravené maso, které si veze cestující k vlastní spotřebě na cestě a to v množství přiměřeném jeho stavu a osobním poměrům, účelu a trvání jeho cesty a délce pobytu s ní spojeného;

2. při vývozu do celní ciziny připravené maso za podmínek, které stanoví ministerstvo financí po dohodě s pověřenectvem financí.

Ukáže-li se po vykonaném poražení a po zaplacení daně, že maso z celého zvířete nebo z větší jeho části, není způsobilé k lidskému požívání, vrátí okresní finanční ředitelství po slyšení platebny na písemnou žádost poměrnou část daně z masa. Žádost jest doložiti osvědčením veterináře. Řádně doložená žádost budiž padána u zmíněného úřadu do 14 dnů po vykonaném poražení.

Nebyla-li daň z masa řádně a včas zaplacena; ručí za ni rukou společnou a nerozdílnou:

1. podnikatel masné živnosti nebo ten, kdo poražení vykonal, věděl-li nebo mohl-li z okolností usouditi, že daň nebyla zaplacena;

2. podnikatel veřejných i soukromých jatek, v nichž bylo poražení bez zdanění provedeno;

3. platebna daně z masa (§ 44, odst. 2, č. 1) za nevybranou případně neodvedenou daň;

4. obec, nebyla-li daňová známka nalepena na podanou ohlášku a na návrh schválení domácí ho poražení nebo nebyla-li jí znehodnocena (§ 44, odst. 2, č. 3);

5. držitel masa při nutných poraženích nebo poraženích z úředního nařízení, nebylo-li poražení přídělové úřadovně řádně ohlášeno; stejně ručí ten, kdo provádí nucený výsek;

6. osoby uvedené v §§ 99 a 100 celního zákona u masa dovezeného z celní ciziny.

(2) Za daň z masa ručí maso, pokud jest v moci (držení) daňového subjektu (§ 42) nebo osoby, která je převzala neprávem, ač věděla nebo z okolností mohla usuzovati, že daň ne byla zaplacena. O ručení za daň z masa dovezeného z celní ciziny platí §§ 99 a 100 celního zákona.

(3) Daň požívá přednostní ho zákonného zástavního práva na masné živnosti, jejím zařízení, na zásobách a jiném příslušenství, jakož i na podnikatelových nemovitostech; jde-li o daňový nedoplatek starší jednoho roku, jest přednostní právo závislé na tom, že nedoplatek byl nejdéle do jednoho roku počínajíc dnem po splatnosti příslušné daňové částky zajištěn.

(1) Nebyla-li daň včas a v plné výši zaplacena nebo platebnou (§ 44, odst. 2, č. 1) odvedena, jest zaplatiti z dlužných nebo neodvedených daňových částek bez újmy případného zavedení důchodkového trestního řízení přirážku pro zmeškání obdobně podle ustanovení o přirážce pro zmeškání platných pro přímé daně.

(2) O promlčení a vymáhání daně platí předpisy pro přímé daně obdobně.

(3) Při dovozu platí o obdobně ustanovení §§ 98, 102 a 104 celního zákona.

(1) Kdo po živnostensku vykonává poražení zvířat vyjmenovaných v § 40 pro jiné podniky (veřejné jatky) nebo pro potřebu vlastního podniku (soukromé jatky) anebo kdo maso zpracovává nebo prodává, jest povinen předem tento podnik písemně trojmo ohlásiti místně příslušnému důchodkovému kontrolnímu úřadu a v ohlášce vyznačiti místnosti prodejní, skladní a výrobní, jakož i prostory, kde se poražení provádějí; také každá podstatná změna v ohlášeném stavu musí býti podobně bez průtahu oznámena.

(2) Ten, koho postihuje povinnost podle předchozího odstavce, musí označiti ohlašovaný podnik před zahájením jeho provozu u podniků již provozovaných do 14 dnů po počátku účinnosti tohoto zákona - zvenčí zřetelně nápisem obsahujícím jméno (firmu) podnikatelovo a druh podniku.

(1) Veškeré masné podniky (§ 49) podléhají úřednímu dozoru.

(2) Úřední orgány pověřené tímto dozorem jsou oprávněny za dne kdykoliv, v noci však jen, je-li podnik v činnosti, vstupovati do podniku a prostorů s ním spojených, prodlévati tam podle potřeby, žádati od podnikatele nebo jeho zástupce potřebné vysvětlivky a nahlížeti do všech záznamů a listin, pokud mohou sloužiti jakožto podklady pro kontrolu této daně; jsou oprávněny činiti z nich výpisy, po případě je na stvrzenku odebrati.

(3) Podnikatel, správce podniku a v jejich nepřítomnosti jejich zástupce jsou povinni při úředním jednání konati na požádání sami nebo svými zaměstnanci pomocné práce a dovoliti bezplatně používati vah s příslušenstvím.

(4) V každé masné živnosti musí býti váha s potřebnými závažími způsobilá ke zvážení masa, které jest v živnosti, jinak jest úřední orgán pověřený dozorem oprávněn dáti maso zvážiti jinde na útraty podnikatelovy.

(5) Úřednímu dozoru podléhají též osoby, které vykonaly nebo které daly vykonati poražení domácí, nutné neb úředně nařízené, bylo-li prováděno mima jatky.

Věcně příslušné pro řízení ve věcech této daně jsou:

1. v I. stolici okresní finanční ředitelství;

2. v II. stolici v zemích České a Moravskoslezské zemská finanční ředitelství a na Slovensku pověřenectvo financí.

(2) Při dovozu jsou věcně příslušnými úřady celní správy, a to:

1. v I. stolici celní úřad,

2. v II. stolici úřady příslušné v řízení o stížnostech podle § 110 případně § 111 celního zákona.

(3) Místní příslušnost okresních finančních ředitelství se řídí místem poražení. Při dovozu jest místně příslušným ten celní úřad, který předměty podrobené dani projednává do volného oběhu.

(4) Důchodkovým dozorem se pověřují důchodkové kontrolní úřady.

(1) Rozhodnutí a opatření ve věcech daně z masa vydávají úřady označené v § 51.

(2) Rozhodnutí a opatření musí obsahovati označení úřadu, u kterého, a lhůtu, ve které může býti podán opravný prostředek.

(3) Odvolání proti rozhodnutím a opatřením jest podati do 30 dnů písemně u úřadu, který je vydal.

(4) Odvolací lhůta počíná dnem po doručení; je zachována, bylo-li odvolání v odvolací lhůtě podáno za účelem doručení na úřední potvrzení u poštovního úřadu.

(5) Počátek a běh lhůty se nestaví nedělemi nebo státně uznanými svátky a památnými dny. Připadne-li poslední den lhůty na neděli, státně uznaný svátek nebo památný den, končí lhůta teprve příštím všedním dnem.

(6) O odvolání rozhoduje s konečnou platností finanční úřad II. stolice. Příslušejí mu při tom táž práva jako okresnímu finančnímu ředitelství. Odvolací úřad může, pokud nenastalo promlčení, rozhodovati také o daňové povinnosti a naříkanou daň zvýšiti.

(7) Odvolání nemá odkládacího účinku ani co do placení ani co do vymáhání daně.

(8) Odvolání podané na nepříslušném místě se vrátí straně s patřičným poučením. Odvolání podané opožděně zamítne okresní finanční ředitelství; proti tomuto zamítnutí lze se odvolati k finančnímu úřadu II. stolice.

(9) Proti opatřením výkonných úřadů může po stižený podati námitky do tří dnů okresnímu finančnímu ředitelství, které rozhodne s konečnou platností.

(10) O odvoláních proti výměře daně při dovozu platí ustanovení § 110, případně § 111 celního zákona.

(1) Státní a jiné veřejné úřady nebo orgány, trhová organizace, její členové, podřízené a pomocné orgány, trhy na jatečný dobytek, rozdělovny atd. a platebny jsou povinny poskytovati v mezích své působnosti pomoc při provádění tohoto zákona.

(2) Dopravní podniky jsou povinny dovoliti orgánům pověřeným prováděním tohoto zákona, aby v úředních hodinách nahlížely do dopravních záznamů a činily z nich potřebné výpisy.

(1) Kdo jakýmkoliv způsobem zkrátí nebo zatají daň z masa nebo se o to pokusí, dopouští se těžkého důchodkového přestupku a trestá se pokutou ve výši čtyř až osminásobku daně, připadající na předmět trestného činu.

(2) Nelze-li daň, podle níž jest pokutu vyměřiti, ani zjistiti ani odhadnouti, uloží se podle okolností případu pokuta do 300.000 Kčs.

(3) Kdo jedná proti ustanovením čl. XI tohoto zákona a prováděcím nařízením podle něho vydaným jinak než jest uvedeno v odst. 1, trestá se pokutou od 20 do 20.000 Kčs.

(4) Ustanovení trestního zákona důchodkového o nejvyšší výměře peněžitých trestů platí jen tehdy, když místo pokuty převyšující tuto nejvyšší výměru uloží se trest na svobodě.

(5) Je-li pokuta nedobytná, nastoupí místo ní náhradní trest vězení (uzamčení) od jednoho dne až do jednoho roku; náhradní trest vězení (uzamčení) se stanoví tak, že se uloží za každých 100 Kčs až 300 Kčs pokuty podle míry provinění a podle výdělečných, majetkových a jinakých osobních poměrů viníkových jeden den vězení.

(6) Trestnost činů důchodkových se promlčuje ve třech letech a nebyla-li daň zkrácena nebo ohrožena, v jednom roce; promlčení počíná dnem, kdy byl trestný čin spáchán.

(7) Úřady a důchodkové soudy rozhodující o trestných činech důchodkových hodnotí provedené důkazy podle volného uvážení.

(8) Jinak platí o stíhání a trestání trestných činů důchodkových podle čl. XI tohoto zákona a nařízení podle něho vydaných ustanovení trestního práva důchodkového.

(9) Živnostníkovi (§ 49), který proti ustanovením čl. XI opětně porušil předpisy tohoto zákona, může býti na návrh finančního úřadu odňato živnostenské oprávnění.

(1) Maso, které jest uloženo v masné živnosti jinde než v místnostech podnikatelem podle § 49 ohlášených nebo jinde než stanoví předpisy trhové organizace, nebo jehož zdanění se neprokáže, může býti prohlášeno za propadlé bez ohledu na to, komu patří a zda se zavede proti určité osobě trestní řízení důchodkové.

(2) Úřední orgány pověřené dozorem jsou v takovém případě oprávněny postarati se na útraty dotčených osob o bezpečné uschování takových předmětů až do rozhodnutí příslušného finančního úřadu; hrozí-li nebezpečí v prodlení, zařídí jeho prodej podle příslušných předpisů o hospodaření masem.

Dani z vína moštu a ovocných šťáv (dále zkráceně daň z vína) podléhají vína, mošty a ovocné šťávy, ať již tuzemského původu nebo sem dovezené z celní ciziny, pokud byly vyrobeny:

1. z vinných hroznů (zkráceně nápoje z vinných hroznů);

2. z jiného ovoce včetně jedlých bobulí (zkráceně nápoje z ovoce a bobulí);

3. z jiných látek nežli uvedených pod č. 1 a 2 (na příklad medu, sladu a pod.), pokud získané nápoje nahrazují hroznové nebo ovocné víno, mošt nebo šťávy (zkráceně umělé nápoje).

(1) Daň činí z jednoho litru tekutiny

a) u nápojů z vinných hroznů... 3.- Kčs,

b) u nápojů z ovoce a bobulí, pokud jejich obsah alkoholu nepřesahuje 15 objemových procent... 1.50 Kčs,

přesahuje-li 15 objemových procent... 2.50 Kčs,

c) u umělých nápojů... 3.- Kčs.

(2) Spolu s daní z vína se platí přirážka k této dani ve prospěch státu, která činí v případě odstavce 1, písm. a) 2 Kčs, v případě odstavce 1, písm. b) při obsahu alkoholu do 15 objemových procent 1 Kčs, nad 15 objemových procent 1.50 Kčs, v případě odstavce 1, písm. c) 2 Kčs.

Platiti daň jest povinen:

1. kdo nápoje dani podrobené vyrábí pro další prodej nebo odbyt;

2. kdo je vyrábí pro vlastní spotřebu, nejsou-li splněny podmínky § 63;

3. kdo je dováží z celní ciziny a je povinen platiti celní pohledávky (§ 8 celního zákona č. 1.4/1927 Sb.).