(1) Za dávku z majetkového přírůstku a dávku z majetku ručí příslušníci rodiny (§ 16, odst. 6) v poměru, v jakém dávky, předepsané hlavě rodiny, připadají na majetkový přírůstek u jejich vlastního majetku nebo na jejich vlastní majetek. Ustanovení § 68, odst. 2 není tím dotčeno.

(2) Za dávku z majetkového přírůstku ručí obdarovaný (nabyvatel), jde-li o majetkové nabytí podle ustanovení § 36, odst. 1, písm. b) nebo e) a je-li dávkou povinen podle ustanovení § 35., odst. 3, písm. a) dárce (převodce).

(3) Zaplatila-li hlava rodiny předepsané dávky, může nárok na náhradu částky, která poměrně připadá na přírůstek majetku, pokud se týče na majetek osob společně s ní zdaněných, uplatňovati pořadem civilního práva proti těmto osobám. Vyměřovací úřad je povinen sděliti na požádání dotčených osob, kolik z celkového předpisu dávek připadá na přírůstek na majetku, pokud se týče na majetek jednotlivých účastníků.

(1) Dávka z majetkového přírůstku a dávka z majetku požívá na všech nemovitostech, které patřily v rozhodný den (§ 43) poplatníku nebo příslušníkům jeho rodiny (§ 16, odst. 6), zákonného zástavního práva do výše 30% obecné ceny nemovitosti. Toto zástavní právo předchází všem právům a pohledávkám váznoucím na nemovitosti.

(2) Zástavní právo podle odstavce 1 se promlčuje do šesti let po roce, ve kterém prošla poslední zákonná nebo prodloužená platební lhůta. Promlčení se přetrhuje každým úkonem, kterým se zahajuje podle zákona soudní vymáhání dávek na nemovitosti; nová promlčecí lhůta počíná běžeti po projití roku, ve kterém byl proveden poslední exekuční krok anebo prošla poslední platební lhůta.

(3) Zástavní právo podle odstavce 1 trvá bez ohledu na to, zda vlastníkem věcně ručící nemovitosti je osoba dávkou povinná či nikoliv. Nabyvatel (kupec) věcně ručící reality, po případě zcizitel, může si od příslušného vyměřovacího úřadu vyžádati potvrzení o tom, že realita, věcně neručí. Toto potvrzení, jsou-li pro ně dány předpoklady, jest vyměřovací úřad povinen kdykoliv vydati. Věcné ručení pak nemůže býti uplatněno ani v tom případě, zjistí-li se dodatečně, že potvrzení neodpovídá skutečnosti. Jinak se kupec věcně ručící nemovitosti zhostí věcného ručení pouze tím, že odvede část kupní ceny ve výši 30% obecné ceny nemovitosti příslušnému bernímu úřadu (§ 66, odst. 4).

(1) Trestného činu se dopouští ten, kdo ve věci vlastního majetku nebo majetku příslušníků své rodiny, jako držitel majetku nebo orgán, pověřený jeho správou (§ 16, odst. 1) anebo jako zástupce nebo zmocněnec v rozporu s informací stranou mu danou v přihlášce (přiznání), v odpovědi na dotaz přihlašovacího (vyměřovacího) úřadu, v opravném prostředku nebo v jakémkoliv jiném podání k přihlašovacímu (vyměřovacímu) úřadu něco nesprávného uvede nebo potvrdí nebo něco, co jest povinen uvésti, zatají, nebo do stanovené lhůty přihlášku (přiznání) nepodá, je-li takové jednání nebo opomenutí způsobilé zmařiti vyměření zákonné dávky z majetkového přírůstku nebo dávky z majetku nebo přivoditi její menší vyměření než zákonné.

(2) Kdo se dopustí trestného činu uvedeného v odstavci 1 úmyslně, jsa si vědom toho, že toto jednání nebo opomenutí jest způsobilé vyměření zákonné dávky z majetkového přírůstku nebo dávky z majetku zmařiti nebo přivoditi vyměření menší než zákonné dávky, bude potrestán:

a) propadnutím majetku, který byl zatajen, dopustil-li se trestného činu vlastník majetku. Nemůže-li býti propadnutí vysloveno, na př. proto, že vinník zatajený majetek již nevlastní, uloží se náhradní pokuta ve výši obecné ceny zatajeného majetku. Také v případech hodných zvláštního zřetele může býti na místě propadnutí vyslovena náhradní peněžitá pokuta ve výší obecné ceny zatajeného majetku. Žádost za uložení náhradní peněžité pokuty jest podati u úřadu, který provádí trestní vyšetřování, a to nejdéle ve lhůtě k podání závěrečné obrany;

b) pokutou až do výše obecné ceny majetku, který byl zatajen, dopustila-li se trestného činu jiná osoba než vlastník majetku;

c) pokutou až do výše částky, o kterou byla zákonná dávka z majetkového přírůstku nebo dávka z majetku zkrácena nebo nebezpečí ukrácení vydána, ve všech ostatních případech.

(3) Propadnutí majetku podle ustanovení odstavce 2, písm. a) nabývá účinnosti zároveň s odsuzujícím trestním nálezem, kterým bylo vysloveno, nebo vydáním výměru o povolení upuštění od dalšího trestního řízení. Majetek může býti ještě před vydáním nálezu nebo výměru zajištěn, při čemž k vydání zajišťovacího příkazu jako důvod stačí okolnost, že bylo proti poplatníkovi zahájeno platně trestní řízení podle tohoto zákona.

(4) Mimo tresty, uvedené v odstavci 2, budiž v trestním nálezu vyřčeno, že bude nález bez odůvodnění uveřejněn na útraty vinníkovy v jednom nebo v několika časopisech. Vedle uveřejnění v časopisech nebo místo něho lze vyřknouti, že nález bude veřejně vyvěšen nebo jinak vyhlášen v obci, v níž vinník bydlí.

(5) Kdo se dopustí trestného činu uvedeného v odstavci 1 v úmyslu zákonnou dávku z majetkového přírůstku nebo dávku z majetku zkrátiti, anebo kdo použije při trestném činu uvedeném v odstavci 1 prostředků k oklamání úřadu zvláště způsobilých, bude potrestán, mimo tresty, uvedené v odstavcích 2 a 4, vězením od jednoho měsíce do jednoho roku. Ustanovení odstavce 2 o náhradní pokutě vyjma případy, kde propadnutí nemůže býti vysloveno - zde však neplatí.

(6) Kdo se dopustí trestného činu uvedeného v odstavci 1 z hrubé nedbalosti bude potrestán pokutou až do výše 50% částky, o kterou byla zákonná dávka z majetkového přírůstku nebo dávka z majetku zkrácena nebo nebezpečí zkrácení vydána.

(7) Kdo se dopustí trestného činu uvedeného v odstavci 1 jiným způsobem, než jak jest uvedeno v odstavci 2, 5 a 6, bude potrestán pokutou až do výše Kčs 50.000.-.

(8) Kdo návodem, radou, utvrzováním, slíbením nebo poskytnutím pomoci nebo jinak vědomě spolupůsobil k trestnému činu uvedenému v odstavcích 2 nebo 5, bude potrestán neodvisle na potrestání přímých pachatelů, pokutou až do výše 50% částky, o kterou byla zákonná dávka z majetkového přírůstku nebo dávka z majetku zkrácena nebo nebezpečí zkrácení vydána.

(9) O trestných činech uvedených v předchozích odstavcích provádí trestní vyšetřování a vydá trestní nález příslušná berní správa. Jde-li však o trestný čin podle odstavce 5, předloží případ nalézacímu senátu, který rozhodne o vině a trestu.

(1) Trestnost činů uvedených v § 71 zaniká, opraví-li vinník u příslušného úřadu nebo doplní-li své údaje, neb učiní-li dodatečné podání, jímž byl podle zákona povinen a které opominul, a zároveň zaplatí, byla-li dávka zkrácena, tuto částku u příslušného berního úřadu. Musí tak učiniti dříve než byla u něho zahájena kontrola podle § 75 nebo dříve než bylo proti němu zahájeno trestní řízení podle tohoto zákona, podle zákona o daních přímých nebo podle zákona o dani z obratu.

(2) Trestnost činů uvedených v § 71, odst. 8 zaniká, oznámí-li návodce nebo pomahač, dříve než bylo proti němu zavedeno trestní řízení (§ 74), u příslušného úřadu, že se dopustil trestného činu.

Trestné činy uvedené v § 71, odst. 2 a 5 se promlčují v 15 letech, ostatní trestné činy uvedené v § 71 v 5 letech.

(1) Trestní řízení se zahajuje kromě případu uvedeného v § 65, odst. 1 tím, že se uzavřená obsílka, vyznačující trestný čin a den, kdy se má obviněný dostaviti k výslechu, doručí obviněnému do vlastních rukou nebo že se jinak písemně nebo protokolárně sdělí obviněnému, že se proti němu zahajuje trestní řízení.

(2) Vydání trestního nálezu musí - vyjímajíc případy uvedené v § 65, odst. 1 tohoto zákona a v § 218 zákona a přímých daních - předcházeti alespoň jeden výslech obviněného.

(3) Prvý výslech se ukončí tím, že vyšetřující úřad oznámí obviněnému protokolárně podrobně skutkovou podstatu trestného činu a všechny důvody podezření proti němu. Obviněný jest oprávněn se k tomuto sdělení ihned vyjádřiti. Žádá-li o to, poskytne se mu za tím účelem 15denní lhůta. O tom, že může žádati za tuto lhůtu, budiž obviněný poučen; že se tak stalo, budiž poznamenáno do jednacího protokolu.

(4) Obviněný jest oprávněn žádati za vydání oklepu protokolu o každém výslechu, a to bez rozdílu, jde-li o výslech skončený, či o části téhož výslechu, pokud byl přerušen. Byla-li obviněnému poskytnuta 15denní lhůta ve smyslu předchozího odstavce, započne běžeti ode dne, jenž jde po dni doručení oklepu protokolu.

(1) Finanční orgány jsou oprávněny svými orgány konati u poplatníků dávky z majetkového přírůstku a dávky z majetku kontroly, týkající se všech okolností, které mají význam pro uložení těchto dávek. Za tím účelem mohou zejména:

a) nahlížeti v pracovních hodinách do obchodních a hospodářských knih, záznamů, zápisů, dokladů, korespondence a listin a vyslýchati zaměstnance,

b) prohlížeti v pracovních hodinách pozemky, budovy, obchodní, řemeslné a průmyslové provozovny, zařízení zásoby, jakož i jiné majetkové předměty, v rozsahu nutném pro zjištění základů uvedených dávek.

(2) Poplatníci nebo jejich zástupci jsou povinni revisním orgánům podávati všechna vysvětlení, jichž je třeba k vyměření dávek.

(3) Jakékoliv jednání směřující k tomu, aby činnost revisních orgánů byla mařena nebo ztěžována, trestají - pokud toto jednaní nezakládá skutkovou podstatu trestného činu stíhaného podle všeobecného trestního zákona - pokutou do 500.000 Kčs nebo vězením do tří let nalézací senáty zřízené podle zákona ze dne 15. června 1927, č. 76 Sb., o přímých daních, ve znění zákona ze dne 2. července 1936, č. 226 Sb., a to v řízení předepsaném pro stíhání zkrácení přímých daní. Místně příslušným jest senát, v jehož obvodu bylo trestné jednání spácháno. Pro promlčení trestnosti a výkon trestu platí ustanovení § 206, odst. 2 až 4 zákona o přímých daních.

(1) Berní správa, příslušná pro vyměření dávek (§ 66, odst. 1), oznámí peněžním ústavům (podnikům), soukromým pojišťovnám a úschovnám, které byly pověřeny přijímáním nebo vyhotovováním přihlášek podle ustanovení dekretu č. 95/1945 Sb., ty majetkové hodnoty přihlášené podle ustanovení citovaného dekretu, které byly přiznány k dávce z majetkového přírůstku. Berní správa zároveň oznámí stav vkladových (věřitelských) účtů ke dni počátku účinnosti tohoto zákona, pokud tyto účty byly přihlášeny podle stanovení § 16, odst. 3, písm. a) a b).

(2) Oznámení podle ustanovení odstavce 1 zašle berní správa, jakmile vyměří dávku z majetkového přírůstku nebo dávku z majetku, nebo jakmile zjistí, že tyto dávky vyměřeny nebudou.

(3) Peněžní ústavy (podniky), soukromé pojišťovny a úschovny

a) přezkoumají oznámení podle ustanovení odstavce 1 a neshledají-li závady, poznamenají přiznání majetkových hodnot, v těchto oznámeních uvedené, ve svých účetních záznamech. Oznámení pak uschovají po dobu nejméně 10 roků;

b) vrátí oznámení podle ustanovení odstavce 1, jsou-li neúplná nebo nesouhlasí-li z jiných důvodů s údaji jeho účetních záznamů. Oznámení vrátí berní správě, jež je zaslala, ihned, jakmile se závada zjistí;

c) ohlásí majetkové hodnoty, o nichž jim oznámení podle ustanovení odstavce 1 do 31. prosince 1946 nedošla, do 31. ledna 1947 berním správám, v jichž obvodu měl vlastník těchto hodnot bydliště dne 1. listopadu 1947.

(4) V případech, uvedených v odstavci 3, písm. b) a c), lze s majetkovými hodnotami nakládati jen se souhlasem berní správy, příslušné podle citovaných ustanovení.

(5) Majetkové hodnoty, uvedené v odstavci 1, které nebyly přiznány k dávce z majetkového přírůstku, propadají ve prospěch Československého státu. Propadnutí nabývá účinnosti vydáním výměru o propadnutí. Výměr jest doručiti jak dosavadnímu vlastníku majetkových hodnot, tak i peněžnímu ústavu (podniku), soukromé pojišťovně nebo úschovně, které přijaly nebo vyhotovily o těchto hodnotách přihlášku podle ustanovení dekretu č. 95/1945 Sb. Proti výměru může býti dosavadním vlastníkem majetkových hodnot podáno odvolání do 30 dnů po doručení výměru; o odvolání rozhodne finanční úřad II. stolice s konečnou platností.

(6) Ministr financí se zmocňuje rozšířiti vyhláškou v úředním listě oznamovací povinnost podle obdoby ustanovení odstavců 1 až 3 též nia jiné majetkové hodnoty a na jiné subjekty, než které jsou v těchto odstavcích uvedeny, jde-li o majetkové hodnoty, k jichž uvolnění jest podle zvláštních ustanovení třeba průkazu o tom, že byly přihlášeny pro účely dávek podle tohoto zákona. Ustanovení odstavců 4. a 5 platí v takovém případě obdobně.

Ministerstvo financí může za účelem vyvarování se dvojího zdanění nebo zachování vzájemně stejného postupu s cizinou nebo provádění práva odvetného učiniti opatření odchylující se od ustanovení tohoto zákona. Opatření všeobecného rázu se vyhlásí ve Sbírce zákonů a nařízení.

Není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, nejsou dávky podle tohoto zákona odčitatelny při jejich vyměření ani při vyměření jiné přímé daně.

Dávky vyměřované podle ustanovení tohoto zákona nemohou býti podkladem pro vybírání přirážek samosprávných svazků.

Výnos dávek podle tohoto zákona jest určen výhradně k nápravě měny. Finanční správa jest povinna výnos těchto dávek účetně i pokladně spravovati odděleně od ostatních příjmů státních. Nejvyšší účetní kontrolní úřad bdí v rámci své působnosti podle zákona ze dne 20. března 1919, č. 175 Sb., o zřízení a působnosti nejvyššího účetního kontrolního úřadu, nad přesným dodržením těchto ustanovení.

(1) V případech tímto zákonem neupravených platí obdobně ustanovení zákona o přímých daních, ve znění zákonů a nařízení jej měnících a doplňujících, s výjimkou ustanovení 213, odst. 2, § 276, odst. 3 a § 283, odst. 1.

(2) Pro výslech svědků, znalců a přezvědných osob platí ustanovení hlavy IX zák. o př. d. s odchylkou, že výslech může býti proveden i v případech uvedených v § 301, odst. 3, č. 1 a 3 a že podle § 301, odst. 4, č. a 5 nelze odepříti výpověď. V případech, uvedených v § 301, odst. 4, č. 2 nemůže býti výpověď odepřena z důvodů, že by výpovědí vzniklo svědkům, znalcům a přezvědným osobám nebezpečí trestního stíhání nebo stíhání pro trestní čin daňový, důchodkový nebo devisový; stíhání pro trestné činy, které by takto vyšly najevo, nesmí však býti proti nim zavedeno.

Ministr financí se zmocňuje, aby vydával ve Sbírce zákonů a nařízení doplňující ustanovení, jež by zabránila případnému úniku majetku z přihlašovací povinnosti, nebo z povinnosti k dávce z majetkového přírůstku nebo k dávce z majetku.

(1) Dávkám podle ustanovení tohoto zákona nepodléhá majetek podniků, znárodněných podle ustanovení dekretů č. 100/1945 Sb. a č. 101/1945 Sb., který jest uveden v § 8, odst. 3 dekretu č. 100/1945 Sb. Náhrada za znárodněný majetek podle ustanovení § 8 dekretu č. 100/1945 Sb. a § 7 dekretu č. 101/1945 Sb. se určí bez ohledu na dávky podle tohoto zákona, kterými jsou znárodněné podniky povinny. Částka, odpovídající výši těchto dávek, bude však při poskytnutí náhrady podle ustanovení § 9 dekretu č. 100/1945 Sb. a § 7 dekretu č. 101/1945 Sb. sražena a odvedena na úhradu těchto dávek. Osoba, které bude náhrada poskytnuta, nemá proti znárodněnému podniku žádného nároku z důvodu provedené srážky dávek.

(2) Dávky, vyměřené podle ustanovení tohoto zákona národním podnikům, utvořeným podle dekretu č. 102; 1945 Sb., se považují v náhradovém řízení podle oddílu II tohoto dekretu za závazky akciových bank (§ 1, odst. 2 dekretu č. 102/1945 Sb.) ke dni, ke kterému se náhrada vypočte. Podléhá-li však u těchto národních podniků dávkám též majetek, ke kterému se nepřihlédne při výpočtu náhrady, nelze z vyměřených dávek považovati za závazek akciové banky podle ustanovení předchozí věty částku vyšší, než jaká z dávek poměrně připadá na majetek, ke kterému se při výpočtu náhrady přihlédne.

(3) Dávky, vyměřené podle ustanovení tohoto zákona pojišťovnám uvedeným v dekretu č. 103/1945 Sb., považují se při stanovení náhrady za majetkové újmy, vzešlé znárodněním podle tohoto dekretu, za pasivum (§ 18 dekretu č. 103/1945 Sb.) pojišťovny (§ 23, odst. 5 dekretu č. 103/1945 Sb.). Ustanovení poslední věty předcházejícího odstavce platí obdobně.

(4) Vláda se zmocňuje, aby upravila způsob placení dávek znárodněnými podniky, uvedenými v odstavci 1, jakož i národními podniky a pojišťovnami, uvedenými v odstavci 2 a 3, odchylně od ustanoveni tohoto zákona, bude-li toho v zájmu řádného jejich podnikání třeba.

(5) Náhrada za znárodněný majetek, která přísluší podle ustanovení § 8 dekretu č. 100/1945 Sb. a podle § 7 dekretu č. 101/1945 Sb. fysickým nebo právnickým osobám, zahrne se do konečného stavu majetku těchto osob v té výši, jak byla určena podle ustanovení odstavce 1, věty druhé. Částka, sražená z této náhrady na dávku z majetkového přírůstku podle ustanovení odstavce 1, věty třetí, započte se však na dávku z majetkového přírůstku, kterou jsou tyto osoby povinny. Nejsou-li osoby, jimž náhrada přísluší, dávkou z majetkového přírůstku vůbec povinny, nebo jsou touto dávkou povinny v částce nižší než jaká byla podle ustanovení odstavce 1, věty třetí z náhrady sražena, bude jim rozdíl vrácen, a to z prostředků, jež byly získány k účelům uvedeným v § 80.

(6) Ustanovení odstavce 5 platí obdobně též pro dávku z majetku.

Daň z majetku podle vládního nařízení ze dne 16. prosince 1942, č. 410 Sb., o dani z majetku, nebude se počínajíc 1. lednem 1946 vybírati.

Opatření na podkladě zmocnění uvedených v § 25, odst. 3, § 28, odst. 3, §§ 47 a 50, § 51, odst. 2 a §§ 52 a 53 vyhlásí ministr financí, pokud jde o Slovensko, v dohodě s pověřencem pro finance.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr financí v dohodě se zúčastněnými členy vlády.

Navrhovaná osnova zavádí:

1. dávku z majetkového přírůstku, která postihuje obohacení, k němuž došlo v rozhodné době (§ 2);

2. dávku z majetku, kterou jest zdaněna čistá hodnota majetku, po odečtení daněprostých částek (§ 61, odst. 3).

Podkladem pro vybírání dávky z majetkového přírůstku jest kladný rozdíl mezi úhrnem přírůstků a úbytků u jednotlivých druhů majetku, po připočtení dluhů zapravených v rozhodné době a zaniklých břemen. Základ se sníží o některá majetková nabytí, jako jsou darování, dědictví a pod. (srov. § 35).

Majetkovým přírůstkem jest ona část majetku, o kterou se konečný stav majetku kvantitativně zvýšil proti stavu počátečnímu. Na rozdíl od zákona ze dne 8. IV. 1920, č. 309 Sb., o dávce z majetku a dávce z přírůstku na majetku nehledí tudíž osnova k přírůstku, který spočívá ve vyšší hodnotě majetku v podstatě třeba úplně nezměněného (k t. zv. přírůstku kvalitativnímu). Při takovémto určení majetkového přírůstku vychází osnova z těchto úvah:

a) Ceny některých majetkových předmětů k rozhodnému dni počátečnímu se neliší v celku podstatně od cen, jichž se podle cenových předpisů docilovalo v rozhodný den konečný (15. listopadu 1945). Bylo by proto zbytečné prováděti ocenění těchto předmětů, často velmi obtížné a složité, jednak k počátečnímu, jednak ke konečnému rozhodnému dni. Majetek bude ovšem třeba oceniti k rozhodnému dni konečnému pro účely dávky z majetku, avšak počet poplatníků této dávky bude mnohem menší než počet těch, kdo jsou povinni podati přihlášku k dávce z majetkového přírůstku.

b) Výpočet hodnoty majetku k rozhodnému dni konečnému přirážkou k hodnotě, jakou majetek měl rozhodného dne počátečního - podobně jako se stalo podle cit. zák. č. 309/1920 Sb. - jest příliš paušální a proto nespravedlivý. Po delším časovém odstupu nelze počáteční hodnotu zjistiti zcela bezpečně. Také není možno vyjádřiti cenový vzestup - třeba jen přibližně - stejnou přirážkou pro celé skupiny majetku a nehleděti k zvláštním okolnostem, jež mohly míti v konkrétním případě na cenu vliv.

c) Totéž platí pro ocenění výdělečného majetku, jehož počáteční hodnota byla podle cit. zák. č. 309/1920 Sb. vyjádřena zásadně 70% hodnoty k rozhodnému dni konečnému.

d) Provedení zákona č. 309/1920 Sb., o dávce z majetku a dávce z přírůstku na majetku setkalo se v praksi s tak velkými technickými obtížemi a překážkami, že zatížilo finanční administrativu na dlouhou dobu, Dávky, přes mimořádná likvidační opatření, k nimž došlo v letech 1936 a 1937, byly vlastně definitivně likvidovány teprve v r. 1941. Neblahé zkušenosti, které měla finanční správa s provedením citovaného zákona, nutí ji proto nalézti pro zdanění majetkových přírůstků jiný způsob, pokud možno jednodušší a tím i rychlejší.

Za podstatné zjednodušení může býti považováno, uloží-li se - jak činí osnova -- zásadně pouze povinnost popsati majetek k oběma rozhodným dnům, a omezí-li se ocenění zpravidla jen na onu část majetku, o kterou se jeho konečný stav proti počátečnímu zvýšil nebo snížil. Přírůstek (úbytek) se ocení zpravidla částkou, za kterou poplatník majetkový předmět nebo majetkové právo v rozhodné době koupil (prodal). Kde nelze použíti kupní ceny a v některých speciálních případech normuje osnova zvláštní druhy ocenění. Počáteční i konečný stav majetku se ocení pouze u hotovostí, vkladů, peněžních pohledávek, dluhů a pojistek, jakož i u inventáře (strojů, vozidel, kancelářského zařízení a p.) a zásob výdělečných podniků, poněvadž jiné stanovení majetkového přírůstku (úbytku) není zde dobře možné.

Technickým podkladem pro uložení dávky z majetkového přírůstku jest přihláška majetku podle části prvé osnovy. Přihlašovací povinnosti podléhá:

a) zemědělský a lesní majetek (včetně zahrad, vinic a rybníků);

b) pozemkový a domovní majetek (činžovní a rodinné domy, domovní zahrady, stavební parcely);

c) výdělečný majetek (majetek sloužící provozu živností, obchodu, tovární výrobě, výkonu svobodných povolání a pod.) a

d) jinaký majetek (zejména platidla, vklady, pohledávky, cenné papíry, pojistky a pod.).

Přihláška, kterou nutno podati do 60 dnů od konce měsíce, v němž zákon nabyl účinnosti, není však pouze přiznáním pro dávku z majetkového přírůstku, ale slouží i pro účely dávky z majetku: Ustanovení části prvé - pokud se obsahově netýkají jen dávky z majetkového přírůstku - platí proto i pro dávku z majetku.

Dávce z majetku podléhá majetek přihlášený podle ustanovení části prvé osnovy. Dávka se vyměří z čisté hodnoty majetku, po odečtení dávky z majetkového přírůstku a daněprostých částek (§ 61, odst. 3).Výše dávky jest stejná jak pro fysické, tak i pro právnické osoby, je však odstupňována podle výše majetku od 5% - 30% (při majetku přes 20 milionů Kčs.).

Přihlašovací povinnosti jest podroben v prvé řadě majetek, který podléhá státní svrchovanosti Československé republiky a požívá její právní ochrany, bez ohledu na to, komu patří. Má-li býti splněn účel, který přihlášení sleduje, musí však býti postižen i majetek v cizí měně, jestliže jeho hospodářský vliv se projeví přímo nebo nepřímo také v tuzemsku. Majetkovými předměty (odst. 3) se rozumějí jak věci movité, tak i nemovité. Ustanovení odstavce 3 (druhá věta písm. a) a třetí věta písm. b) bylo převzato z cís. nař. č. 278/1915 ř. z. (§ 6, odst. 3)

Podle dekretu presidenta republiky ze dne 19. V. 1945, č. 5 Sb. považuje se den 29. září 1938 za poslední den politické svobody. Poněvadž většina podniků sestavuje účetní závěrky zpravidla ke konci kalendářního roku, byl zvolen jako den, k němuž se určí zásadně počáteční stav majetku, 1. leden 1939, kterýžto den jest nejbližší poslednímu dni politické svobody.

Ustanovení odstavce 2 má za účel usnadniti zjištění počátečního stavu majetku podnikům, které sestavují účetní závěrky zpravidla k jinému dni než 1. lednu. Tentýž účel, pokud jde o konečný stav majetku, sleduje ustanovení odstavce 5. Ustanovení odst. 3 má zabrániti dvojímu zdanění, případně úniku z dávkové povinnosti.

Rozdělení majetku do čtyř skupin a pojem jednotlivých druhů majetku odpovídá rozdělení a pojmům podle vlád. nař. č. 411/1942 Sb. a shoduje se též - až na menší odchylky - s rozdělením a pojmy podle zákona č. 309/1920 Sb. a prov. nař. č. 463/1920 Sb.

Za dluh se v běžném hospodářském nazírání považuje zpravidla určitá částka peněžitá, kterou jest dlužník povinen v den splatnosti věřiteli zapraviti, břemenem se pak zpravidla míní právo užívání, požívání a právo na jiná opětující se plnění (srov. též ustanovení odst. 2 prov. nař. k § 1 5, č. 2 zák. o př. d.). V tomto smyslu osnova též oba pojmy definuje.

Obdobná osvobození, jak jsou uvedena pod č. 1, 3, 6 a 7, měl již zákon č. 309/1920 Sb. z. a n. (§§ 4 a 43). Pod pojmem podniků, ústavů a fondů sloužících účelům veřejné správy (odst. 1, č. 2) jest rozuměti zařízení samosprávy, která jsou vybudována a udržována ve veřejném zájmu bez výdělečného úmyslu. Jsou to zejména: Nemocnice, léčebné ústavy, ozdravovny, školy, knihovny, kulturní domy, domy péče o mládež, mateřské školky, jesle, sirotčince, starobince, chudobince, sociální ústavy, obecní vodovody, kanalisace, hřbitovy, jatky a kafilerie.

Aby mohl býti zachycen veškerý majetek, který podle ustanovení § 1 podléhá přihlášení, bylo třeba subjektivní povinnost rozšířiti též na jiné osoby než vlastníky. Přihlásiti majetek bude proto povinen na př. i národní správce nebo osoba, která má majetek v držbě do té doby, než bude o něm pravoplatně rozhodnuto, případně i osoba, jež se majetku svémocně zmocnila. Přihlášením majetku nebude ovšem uznán skutečný stav a nestane se proto svémocný držitel plnoprávným vlastníkem majetku.

U znárodněných podniků bude přihlášen počáteční stav majetku ke dni 1. I. 1939 (resp. předchozímu dni závěrky) a konečný stav majetku ke dni 15. XI. 1945, po př. ke dni 31. XII. 1945 (§ 2, odst. 5). Poněvadž však v mnohých případech budou z majetkové podstaty znárodněných podniků v době podání přihlášky již zřízeny národní podniky, bylo nutno pro účely dávek normovati subjekt přihlašovací povinností. Podle ustanovení § 36, odst. 1 a § 42, odst. 1 musí tento subjekt pečovati o to, aby dávky mohly býti řádně uloženy. Bylo však zároveň třeba vymezit objem přihlašovací povinnosti tak, aby dávky mohly býti vyměřeny jen z té majetkové podstaty, jak byla u původního vlastníka.

Ustanovení odstavce 2 o hodnotě má za účel vyloučiti velký počet případů, které by jinak neměly pro účely přihlášení praktického významu.

Hlava rodiny jest povinna přihlásiti majetek také za příslušníky své rodiny. Pojem příslušníků rodiny jest stejný jako u daně důchodové.

Subjektem přihlašovací povinnosti nejsou veřejné obchodní společnosti a komanditní společnosti, u nichž jest majetek ve společném vlastnictví osobně ručících společníků (srov. § 16, odst. 2).

Ustanovení má na mysli zejména majetek veřejných obchodních společností a komanditních společností. Tento majetek přihlásí každý osobně ručící společník, s udáním, kolik činí jeho podíl.

Vzhledem k tomu, že přihlášený majetek nebude zásadně oceňován, nebude jeho popis činiti zpravidla větších obtíží a postačí proto k sestavení a předložení přihlášky lhůta 60 dnů. Tato lhůta se prodlouží ještě o dobu, která uplyne do konce měsíce, v němž nabude zákon účinnosti.

Ustanovení § 20, odst. 1, druhá věta jest obdobné ustanovení § 29 zák. č. 309/1920 Sb. a prov. nař. č. 463/1920 Sb. Jinak jest výpočet prostředků, jimiž bude možno prokázati počáteční stav majetku, pouze demonstrativní.

Podle ustanovení tohoto paragrafu bude přihlašovací úřad na př. oprávněn zjišťovati, komu byl majetkový předmět, vykázaný v počátečním stavu majetku, v rozhodné době prodán nebo darován.

Aby nedošlo k neodůvodněným újmám nebo výhodám, jest nutno znárodněné podniky postihnouti dávkami jednotně: Pokud jde o banky a pojišťovny (dekrety č 102/1945 Sb. a č. 103/1945 Sb.) zdá se zásada, normovaná nyní výslovně v § 22, odst. 6, vyplývati již z ustanovení § 22, odst. 3, věta třetí. Jinak je tomu však u znárodněných podniků (dekret č. 100/1945 Sb. a 101/1945 Sb.), o nichž nelze míti za to, že jsou samostatnými právnickými osobami a nelze je též považovati za právní nástupce dřívějších právních útvarů. Poněvadž dávky, vyměřené z majetku znárodněných podniků, mají vliv na výši náhrady (§ 83), hodlá ministerstvo financí při provádění tohoto ustanovení umožniti původním vlastníkům účast při sestavě počátečního stavu majetku znárodněným podnikem.

Ocenění majetkového přírůstku má v podstatě za účel vyjádřiti jeho hodnotu v penězích, o něž se majetek v rozhodné době zvětšil: Vznikl-li na př. majetkový přírůstek koupí, bude nový majetkový předmět (právo) oceněn hodnotou plnění (kupní cenou). Podobně tomu bude podle ustanovení § 25, písm. d) také tehdy, opatřila-li si osoba povinná přihlášením majetku nový majetkový předmět jinak než koupí, na př. vystavěla-li si za peníze, získané v rozhodné době, rodinný domek. Plnou náhradou se rozumí na př. náhrada poskytovaná za přidělení konfiskovaného majetku. Ztrátou podle ustanovení § 23, odst. 2, věty druhé, bude na př. též lesní vícetěžba, provedená v rozhodné době nad řádný lesní hospodářský plán.

Oceněním podle ustanovení § 26, odst. 2 a 3 jsou kryty jak opravy strojů, zařízení a ostatního inventáře, jež podniky vlastnily již rozhodného dne počátečního, jakož i opatření předmětů nových, tak i znehodnocení, jež u zmíněných předmětů (starých i nových) nastalo v rozhodné době, ať jde o opotřebení normální, či o mimořádné ztráty a poškození menšího rozsahu. Toto ocenění však nelze dále snížiti o mimořádné odpisy, přípustné podle specielních berně-právních ustanovení. Kromě případů uvedených v odst. 3, nemůže proto býti částka 50% investičního nákladu ještě dále snižována.

Majetkovým přírůstkem nebo úbytkem nemusí býti vždy nové majetkové hodnoty resp. ztráty a úbytky na hodnotách, jež poplatník v rozhodný den počáteční vlastnil. Obohacení mohlo v rozhodné době nastati též tím, že peněz, v této době získaných, bylo použito k zapravení dluhů a břemen. Obráceně opět musí býti jako majetkový úbytek kvalifikováno zatížení majetku dluhy a břemeny, vzniklými v rozhodné době.

Přihlašovacím úřadem jest berní správa. Podle ustanovení § 67 může býti provedena delegace jiných finančních úřadů než těch, které by byly místně příslušny podle § 32.

Skutečné obohacení, jež u osoby přihláškou povinné vzniklo v rozhodné době, zjistí se teprve tehdy, když se veškeré přírůstky a úbytky u jednotlivých druhů majetku navzájem porovnají. Rozdíl mezi úhrnem přírůstků a úbytků se však ještě sníží o ty majetkové hodnoty, jež sice zvětšily majetek v rozhodné době, které však nelze objektivně považovati za obohacení ovlivněné okupací, persekucí nebo válkou. Jde totiž o majetky, které se mnohdy proti stavu k rozhodnému dni počátečnímu nezvětšily, ba dokonce se i snížily, a které by vůbec nepodléhaly dávce z majetkového přírůstku u zůstavitele nebo dárce, kdyby byly zůstaly k rozhodnému dni konečnému ve vlastnictví původního majitele.

Majetková nabytí, uvedená v odst. 1, byla převzata s určitými doplňky z ustanovení § 27, odst. 1, odd. I zák. č. 309/1920 Sb.

Ustanovením odst. 3 má býti zabráněno úniku majetkových nabytí uvedených v odst. 1, písm. a) - e) z dávkové povinnosti, jestliže by jinak byla majetkovým přírůstkem u zůstavitele nebo dárce.

Ustanovení o dávkové povinnosti v § 36 odpovídá ustanovení o přihlašovací povinnosti v § 16.

Výhody podle ustanovení odstavce 2 se vztahují též na osoby, které se považují za československé státní příslušníky. V důsledku toho bude možno přiznati daněprosté částky též reemigrantům (Čechům a Slovákům, kteří přesídlili do tuzemska z ciziny), kteří sice ještě nejsou československými státními občany, avšak budou za ně považováni na podkladě osvědčení, jež jim vydá na žádost ministerstvo vnitra.

Dávku z majetkového přírůstku jest, poplatník povinen platiti přímo bez úředního vyměření. Toto ustanovení má za účel urychlené vybrání dávky. V každém případě bude však poplatníkovi doručen platební rozkaz (§ 66).

Dávce z majetku jsou podrobeny tytéž osoby, které jsou povinny podle § 16 přihlásiti majetek. Mohou to býti jak osoby fysické tak i právnické. U fysických osob je poplatníkem hlava rodiny, příslušníci rodiny ručí však podle § 69, odst. 1 za dávku předepsanou hlavě rodiny, pokud připadá na jejich majetek.

Ustanovení o ocenění jsou převzata z největší části z t. zv. oceňovacího nařízení (vládní nařízení ze dne 16. prosince 1942, č. 411 Sb.) a z prováděcího nařízení k němu (vládní nařízení ze dne 25. května 1943, č. 145 Sb.). Tato nařízení, jakož i oceňovací směrnice na podkladě jich vydané, se při vyměřování daně z majetku podle vládního nařízení ze dne 10. prosince 1942, čís. 410 Sb. osvědčily a doporučuje se proto použíti jich i pro účely navrhované dávky z majetku.

Základem pro vyměření dávky z majetku je čistá hodnota veškerého majetku po odečtení dávky z majetkového přírůstku a daně prostých částek, stanovených v odstavci 3.

Placení dávky z majetku je upraveno obdobně jako placení dávky z majetkového přírůstku.

Ustanovení má za účel urychliti ukládací řízení.

Dávky vyměří berní správa, v jejímž obvodu měl poplatník dne 1. XI. 1945 bydliště nebo sídlo, u neodevzdaných pozůstalostí berní správa, v jejímž obvodu jest pozůstalostní soud; u osob, jež v tuzemsku nemají ani bydliště ani sídlo, berní správa, v jejímž obvodu jest majetek nebo jeho nejcennější část. Podle ustanovení § 67 mohou však býti delegovány všeobecně nebo pro určité případy též jiné berní správy.

K úhradě dávek může býti použito nejen hotovostí, ale i jiných majetkových hodnot. Podle ustanovení odstavce 2 mohou finanční úřady uhraditi dávky z vázaných vkladů, jež poplatník přiznal, a to i bez součinnosti vlastníka vkladů. Podle ustanovení vyhlášky, vydané na podkladě zmocnění v odstavci 4, bude umožněno zapravení dávky též těm poplatníkům, kteří nebudou míti možnost zapraviti dávky z vlastních prostředků.

Ručení podle ustanovení odst. 1 jest obdobné osobnímu ručení příslušníků domácnosti za daň důchodovou podle ustanovení § 264, odst. 1, č. 3 zák. o př. d. Ručení uvedené v odst. 2 jest normováno pro případ, že dávka, připadající na dar, bude u dárce nedobytnou.

Dávky požívají přednostního práva zástavního na nemovitostech poplatníka, a to i tehdy, připadají-li na přírůstek vzniklý u jiného majetku než nemovitého. Omezení přednostního práva zástavního jen na nemovitý přírůstek by u dávky z majetkového přírůstku jednak nebylo často technicky proveditelné (na př. je-li přírůstkem pouze jedno patro domu, nebo vinné sklepy vybudované pod pozemkem), jednak by se vztahovalo jen na poměrně malý počet případů. Ustanovení o přednostním právu zástavním bylo koncipováno proto tak široce, aby bylo zajištěno rychlé vybírání dávky. Ustanovení odstavce 3 slouží ochraně bezelstných nabyvatelů věcně ručící nemovitosti.

Trestní ustanovení byla přizpůsobena jak pokud jde o objektivní skutkovou podstatu trestného činu, tak i pokud jde o míru subjektivního zavinění ustanovením §§ 185 - 191 zák. o př. d.

Propadnutí majetku nebude moci býti vysloveno (§ 73, odst. 2) na př. tehdy, byl-li majetek po rozhodném dni konečném zcizen, nebo není-li přírůstkem celý majetek, nýbrž pouze jeho neoddělitelná část (na př. jedno patro činžovního domu, zařízení chmelnic nebo vinic a pod.).

Odchylky od ustanovení zákona o přímých daních, pokud jsou v jednotlivých paragrafech normovány, jsou odůvodněny právní povahou dávek, jakožto daní jednorázových a mimo to zjednodušují řízení.

Vzhledem k dosavadní nejednotnosti revisních předpisů v jednotlivých částech státu (pohraničí, Slovensko), je nutno kontrolu těchto dávek postaviti na stejnou základnu a dáti pro její výkon právní podklad. Nynější neúplné, anebo vůbec žádné revisní normy (Slovensko od 1. I. 1943), neumožnily by revise těchto dávek u všech poplatníků.

Revisními orgány finanční správy jsou revisoři u revisních oddělení finančních úřadů (dříve revisní odbor ministerstva financí). Oprávnění příkladmo uvedená jsou oprávněními, jež přísluší těmto orgánům podle dosavadních předpisů (č. 96/1919, 234/1942 Sb.).

V odstavci 2 bylo převzato ustanovení § 16, odst. 3 zák. resp. vl. nař. o dani z obratu.

K zamezení maření činnosti revisních orgánů přebírá se v odstavci 3 ustanovení § 3 vl. nař. č. 234/42 Sb. s nutnou slovní úpravou.

Ustanovení umožňuje finanční správě zjistiti, zda všechny majetkové hodnoty, přihlášené podle dekretu č. 95/1945 Sb., byly přiznány k dávce z majetkového přírůstku a k dávce, z majetku. Nepřiznané hodnoty propadají.

Odčitatelnou podle ustanovení zákona jest dávka z majetkového přírůstku při vyměření dávky z majetku (§ 61, odst. 1).

Nezdá se býti odůvodněno, aby dávky, vyměřené ze znárodněného majetku, šly výhradně k tíží tohoto majetku (u nových subjektů) a aby náhrada byla původním vlastníkům poskytnuta v plné výši. V dekretech o znárodnění majetku, které vyšly před zákonem o majetkových dávkách, nemohla býti tato otázka řešena. Z toho důvodu navrhuje se příslušné ustanovení v tomto zákoně.

U znárodněných podniků, za jejichž majetek se náhrada neposkytne, nebo se poskytne jen některým osobám (§ 7 dekretu č. 100/1945 Sb.), bude moci býti použito zmocnění, uvedeného v odstavci 4.