Zejména však musíme trvat na oprávnění parlamentu, pokud jde o vypracování nové ústavy naší republiky. Mluvčí našeho klubu měl už příležitost v rozpravě o vládním prohlášení v červnu letošního roku tlumočit stanovisko našeho klubu. Podle našeho mínění je právem a povinností ústavodárného Národního shromáždění, aby vypracovalo novou ústavu. (Potlesk.) My i dnes trváme na stanovisku, které jsme tenkrát zaujali. Jsme tím povinni principům demokracie, kterým zůstáváme věrni, a jsme přesvědčeni, že kdyby ústavodárné Národní shromáždění nesdílelo toto stanovisko a neujalo se iniciativy, pokud jde o vypracování nové ústavy, nezasluhovalo by, aby bylo nazýváno ústavodárným. Tím nechceme říci, že by snad vláda neměla co říci k nové ústavě. Vždyť při projednávání kterékoliv zákonné osnovy má vláda možnost uplatnit své stanovisko prostřednictvím zástupců ústředních úřadů a nepochybuji, že parlament, zejména pokud jde o vypracování tak významného zákona, jakým je nová ústava, sám z vlastního rozhodnutí pozve ke spolupráci odborníky v ústavním právu a zástupce ústředních úřadů, které jsou na otázce zúčastněny.

Jde však o to, aby těžiště všech prací, spojených s vypracováním nové ústavy, bylo v parlamentě a aby parlament všechny tyto práce suverénně řídil. Bylo by jistě chyba, kdyby došlo ke zbytečné dvojí koleji při přípravě nové ústavy. Jestliže však ústavodárné Národní shromáždění z vlastního rozhodnutí přikročí k jednání o nové ústavě, pak bude spíše věcí vlády, aby zabránila této zbytečné dvojí koleji prostě tím, že upustí od svého původního rozhodnutí a uzná iniciativu parlamentu v této otázce.

Mám zato, ze jde o věc, ve které skutečně spíše vláda by měla ustoupiti parlamentu a nikoliv parlament vládě. Jistě že parlament má možnost potom vládní návrh buď schválit, anebo pozměnit či odmítnout. To je samozřejmé, poněvadž bez konečného rozhodnutí parlamentu by se vládní návrh nestal ústavou. My ovšem žádáme více. Žádáme, aby parlamentu příslušela i iniciativa i rozhodování o postupu všech prací s vypracováním nové ústavy spojených.

Mluví se o tom, že je zde jakási politická závaznost, spočívající v tom, že parlament schválil vládní prohlášení po ustavení nové vlády, ve kterém se mluví také o tom, že vláda předloží vlastní návrh nové ústavy. Také náš klub hlasoval pro toto prohlášení a také v dnešní schůzi bude hlasovat pro nové prohlášení předsedy vlády, neboť máme zato, že vláda zasluhuje plné naší podpory, ale prosíme, aby v tomto našem rozhodnutí nebyl spatřován souhlas s otázkou, která se týká postupu při pracích na nové ústavě. Ústavní zákon o ústavodárném Národním shromáždění, schválený ještě Prozatímním Národním shromážděním, výslovně stanovil, že ústavodárnému Národnímu shromáždění přísluší dáti republice novou ústavu. Jestliže ústavodárnému Národnímu shromáždění přísluší toto právo, pak v tom snad je již obsaženo právo ústavodárného Národního shromáždění rozhodovat o tom, kdy přikročí k přípravě nové ústavy a jaké orgány k tomu zřídí.

Ústavní zákon zavazuje ostatně nás všechny, parlament i vládu, a je spíše na vládě, aby své disposice učinila podle disposic parlamentu a nikoliv opačně. Vláda má jistě právo podávat parlamentu osnovy, pro jaké se rozhodne. Tím bychom si ovšem celý problém zjednodušili jen na formální stránku věci. Nepopíráme toto právo, ale obracíme se na vládu s apelem, aby tohoto svého práva nepoužila, pokud jde o návrh na novou ústavu. Jestliže vláda učiní toto rozhodnutí, pak tím podá jen jasný důkaz, že chce respektovat postavení a práva parlamentu. A já soudím, že tento parlament zasluhuje této důvěry se strany vlády, neboť poskytuje vládě plnou podporu a rozhodně se nemůže o něm říci, že by činil sebemenší obtíže vládě. Řekl bych dokonce, že se často příliš smiřuje na příklad s opožděným dodáváním vládních předloh zákonů.

Nedovedu si představit, jaká hlediska vůbec mluví pro to, aby nová ústava měla mít za podklad oficiální vládní návrh. Jisté je, že takový postup znamená ohrožení našeho parlamentarismu v jeho základech a může vytvořit nebezpečné precedens. Záleží-li nám na našem parlamentarismu, nemůžeme dát k takovému postupu souhlas.

Paní a pánové, jestliže zde hájíme princip parlamentarismu, pak chtěl bych zdůrazniti, že tak činíme jako stoupenci demokracie a jako stoupenci socialismu. Je sice pravda, že parlamentarismus je dílem především liberalismu minulého století, ale to neznamená, že proto, že chceme skoncovat se zbytky liberalismu v životě hospodářském, neměli bychom trvat na tom, abychom zachovalí všechny vymoženosti a instituce demokracie politické. Jsme naopak přesvědčeni, že tím dokonalejší socialistický řád se nám podaří vybudovat, čím důsledněji a rozhodněji budeme dbát, aby demokratické instituce byly v našich nových poměrech zachovány.

Je oprávněným a demokratickým požadavkem, aby o všech věcech, které se týkají lidu, bylo jednáno veřejně, a jedině parlamentní projednávání nám zaručuje největší možnou míru veřejnosti. Nebylo by správné, aby o ústavě jednaly zvláštní orgány nebo aby se o ústavě jednalo za zavřenými dveřmi v úřadech. Vždyť jde o základní zákon, který se týká postavení každého občana republiky, který určí osudy několika generací příštích. Máme za to, že toto stanovisko měli by sdíleti příslušníci všech poslaneckých klubů. Jistě že poslanci mají své povinnosti vůči svým politickým stranám. Ale jsou určité povinnosti, které mají všichni poslanci jen proto, že jsou poslanci. Jsou to povinnosti především vůči parlamentu a povinnosti vůči voličům, kteří tento sbor zvolili s tím úkolem, aby co nejdříve vypracoval novou ústavu naší republiky.

Nemínili jsme vnášeti snad nový spor do Národní fronty a litujeme, že aspoň ze začátku jsme byli s tímto stanoviskem osamoceni, že dokonce jsme nenašli ani podpory u těch stran, odkud ještě nedávno nám bylo vytýkáno, že snad málo rozhodně a statečně hájíme věc demokracie. Litujeme toho tím více, že podle našeho soudu máme dnes možnost, abychom vypracovali ústavu, která by mohla být přijata všemi politickými stranami Národní fronty.

Domníváme se, že nebude mezi námi sporu o tom, že nová ústava musí zajistit vlastnictví státu k základním zdrojům našeho hospodářství, že musí zajistit všechny občanské svobody a všechna politická práva, ale stejně tak právo každého občana na práci a na slušnou odměnu za práci a tomuto právu odpovídající povinnost podle svých sil přispěti k blahu celku, jak to odpovídá našemu novému hospodářskému a sociálnímu systému. Mohlo by tedy být přijetí naší nové ústavy manifestací politické jednoty celého národa a těch zásad, v jejichž duchu byla obnovena naše svoboda. Proč máme brániti tomu, aby se přijetí nové ústavy nestalo zároveň manifestací životnosti našeho parlamentarismu a tím i síly naší nové demokracie? (Potlesk.) Čím dříve ústavodárné Národní shromáždění přikročí k jednání o nové ústavě, tím dříve přispěje ke konsolidaci našich poměrů a k upevnění naší nové republiky. Je na ústavodárném Národním shromáždění, aby splnilo svou povinnost. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Uděluji slovo p. posl. dr Klimkovi.

Posl. dr Klimek: Paní a pánové!

Dvouletý plán, který se má stát zákonem dne 28. října, bude projednáván ve vládě asi počátkem října. Bude-li tento ústavní zákon formulován tak, jak lze sledovat jeho obrysy podle projevů členů vlády a zpráv tisku, bude jeho dosah těžko odhadnutelný, aspoň pokud jde o tvorbu zákonných norem. Jeho schválením se má ústavodárné Národní shromáždění vzdát řady svých ústavou zaručených práv, na př. práva upravovati zákony politiku průmyslovou, zemědělskou, zahraničně-obchodní atd., t. j. prakticky se zbavit možnosti zasahovat do hospodářského dění ve státě v každém případě zúží ústavodárné Národní shromáždění svou kompetenci, jestliže dobrovolně připustí aby poměry, které mají býti řešeny podle ústavy zákonem, byly z jeho zmocnění řešeny z usnesení vlády pouhými vládními nařízeními Kromě toho zůstává nebezpečí, že protektorátní praxe vyhlášek jednotlivých ministrů která je dosud namnoze praktikována, bude zachována, ačkoliv odporuje ústavě.

Je proto na sněmovně, aby uvážila, zda je vhodné, aby se stala tímto způsobem pouhou dekorací a aby všechnu svou pravomoc přenesla na vládu. Argument, že legislativní činnost ve vládě je pružnější než ve třistačlenném sboru, může těžko obstát před svědomím členů ústavodárného Národního shromáždění.

Byl pronesen slib, že se vláda postará o včasné předložení pečlivě propracovaného návrhu nové ústavy. Ústava klade základy životu státu na desítky let, ba snad na celé generace. Jaká je ústava, takový je stát. Pokládáme za samozřejmé, že Národní shromáždění bude míti dostatek času k projednávání ústavy a že nebude časovou tísní nuceno ústavu pouze promrskati.

V oboru politiky vyživovací jsme se dopustili těžké chyby, i když jsme celkově zvýšili příděl potravin. Všem ženám do 60 let, pokud nejsou matkami alespoň jednoho dítěte do 15 let, byly odepřeny přídavkové lístky P/3. Tímto podivným rozhodnutím byly ženy pracující v domácnosti znovu zařazeny mezi ty, kdož nepracují, ačkoliv jejich práce trvá od slunka do slunka, ačkoliv nastavují večery a noci a neznají neděle ani placené dovolené. Práce ženy v domácnosti je pro národ při nejmenším tak důležitá jako práce ženy v kanceláři nebo v továrně. Základem národa není jednotlivec, nýbrž rodina, a rodina se opírá o ženu-matku. Žena-matka odrůstajících dětí, matka-vdova hospodařící pro své odrostlé děti, žena obsluhující svého často nemocného muže nesmí býti odstrčena v přídělu potravinových lístků, i když je to žena stárnoucí. (Potlesk.) Vyživovací politika nesmí být nástrojem k rozbíjení rodinného krbu, nesmí býti prostředkem nespravedlnosti vůči ženám. Obroda společnosti je možná jen obrodou rodiny jako společnosti přirozené, a tomuto požadavku musíme podřídit celou svou politiku.

Řízené potravinové hospodářství se stalo právem předmětem kritiky. Musíme proto znovu postaviti bez demagogie otázku t. zv. trhových svazů. Ačkoliv ve statutech těchto Svazů nacisté původně počítali s dosti širokou autonomií zájemců, zavedli jsme do těchto institucí režim za použití německých předpisů z doby, kdy Německo již dodělávalo, a celé své hospodářství jsme svěřili několika pověřencům vybíraným nadto spíše politicky než odborně. Na tuto politiku doplatili již zelinařící zemědělci a konsumenti, a proto věříme, ze v co nejkratší době bude správa trhových svazů zdemokratisována a provedeno nutné zjednodušení. (Potlesk.) Řízené obhospodařování se nesmí již nikdy stát prostředkem k ničení hodnot, jinak by bylo nutno žádat úplné uvolnění na př. zeleniny a ovoce.

V průmyslové výrobě můžeme sice zaznamenat jisté pokroky, byť relativní. Bohužel však dvouletý plán, vycházející z theorie t. zv. úzkých profilů, je zaměřen toliko na podporu těžkého průmyslu a v průmyslu spotřebním jen na výrobu textilií, obuvi a pneumatik. Záměrně opomíjí dvouletý plán podporu průmyslů lehkých, zvláště vývozních. Tak je na př. zanedbána podpora sklářského průmyslu, ačkoliv o české sklo je na zahraničních trzích tradiční zájem. Zejména při kompensačních obchodech požadují často zahraniční kupci jako protihodnotu sklo nebo výrobky ze skla. Tak na. př. Austrálie nabídla v posledních dnech Československu vlnu pod podmínkou, že jako kompensace bude do Austrálie vyvezeno sklo. Konečně ani průmysly ve dvouletém plánu preferované se nemohou obejít bez speciálních výrobků sklářského průmyslu a bez vystupňované výroby plochého i stavebního skla nebude možno odstranit bytovou krisi ani provést stavební obnovu, což jsou vlastně také cíle dvouletého plánu. Je také otázka, zda náš těžký průmysl, jehož výrobní methody i zařízení jsou namnoze zastaralé, bude moci konkurovat na mezinárodních trzích a zda by nebylo účelnější podporou speciálních průmyslů lehkých vytvořit základnu úspěšného zahraničního obchodu.

Výrobní programy jednotlivých podniků pak je vůbec třeba dělat tak, aby odpovídaly skutečné potřebě. Zdůrazňujeme na př. stále nutnost výroby nových nákladních vagonů, zatím co o osobních vagonech nemluvíme vůbec anebo pouze o jejich obnově. Nechceme se domnívat ani tvrdit, že je to snad z důvodů optických, poněvadž výroba nákladních vagónů je snazší a rychlejší než výroba osobních vozů, což hraje také jakousi úlohu při poklesu výkonnosti našich vagonek v důsledku snížení pracovního rázu. Nicméně dnešní stav osobních vagonů na drahách je naprosto nevyhovující. Přestárlých osobních vozů železničních je asi tři tisíce, neboť jde vesměs o vozy starší než 40 let, z nichž z důvodů provozní bezpečnosti je nutno okamžitě vyřadit tisíc vozů. Nelze natrvalo pomíjet v železniční dopravě dopravu osobní a z toho plynoucí potřebu osobních vozů, poněvadž právě řízené hospodářství a zasazování velkých kvant lidí o práce za neurovnaných bytových poměrů vyvolává stále větší vlakovou dopravu zaměstnaneckou, kterou nelze zvládnouti jinak než železniční hromadnou dopravou osobní. Kromě toho je v přípravě řada akcí, které vyvolávají zvlášť veliké dopravní potřeby, a to ještě v době dvouletky. V roce 1948 bude všesokolský slet, všeslovanský sjezd, oslava 30letého trvání státu, stoleté výročí zrušení roboty, 600 let od založení university a pod. Konečně nikdo nemluví ani o výrobě trolejbusů, jichž potřebujeme velmi naléhavě nejen v Praze a v Bratislavě, ale především ve Zlíně, kde nelze jinak zvládnout dopravní potřebu Velkého Zlína.

Vládní prohlášení se nezmínilo o silnicích, ačkoliv jejich zanedbaný stav se pomalu, ale jistě stává katastrofálním. Ani v programu dvouletky není pamatováno na úpravu a stavbu silnic dostatečným finančním základem. Pro rok 1947 je počítáno s investicí 3 miliard a pro r. 1948 2 miliard, kterážto částka nebude stačit ani na nejnutnější práce opravné a udržovací.

Vezmeme-li pro srovnání normální rozpočtový rok 1937, bylo tehdy na silnice pamatováno 700 miliony, což přepočteno na dnešní hodnotu představuje sumu kolem 3 miliard. Tehdy bylo státních silnic asi 8.600 km, zatím co nyní je nutno se stejnou kvótou vystačit na daleko přes 30.000 km státních silnic. Budeme se proto muset asi rozloučit s myšlenkou, že bychom mohli postavit nové silniční spoje, ačkoliv některé kraje jich potřebují jako předpokladu života. Postupující hospodářské oživení a konsolidace dochází výrazu ve vzrůstu státních příjmů.

K jiným závěrům však dojdeme, jestliže rozebereme statistiku těchto státních příjmů. Máme k disposici bohužel jen čísla za prvních 5 měsíců. Je sice pravda, že v českých zemích státní příjmy z daní, dávek a poplatků vynesly o 3,3 % nad rozpočtovou kvótu. Tento vzestup však spadá skoro výlučně na vrub vzestupu přímých daní. Daň z obratu vynesla za toto období toliko 1.858 mil., t. j. o 11 % méně nežli předpokládal rozpočet, nepřímé daně 1.426 mil., t. j. o 28 % méně, a cla jen 25 mil., t. j. o 87 % méně nežli očekával státní rozpočet.

I když snad vyloučíme výnos cel v důsledku malého zahraničního obchodu, jehož malý rozsah není námi zcela zaviněn, svědčí nízký výnos daně z obratu a daní nepřímých právě o tom, že ani výroba ani spotřeba nejsou dosud konsolidovány. Je sice pravda, že toto minus je vyváženo větším výnosem přímých daní, které za stejné období vynesly 4,934 mil., t. j. o 29 % nad rozpočet, ale kdo platí tyto přímé daně?

Daňové břemeno je tu neseno z valné části neznárodněným drobným podnikáním soukromým. Také tato okolnost stojí za úvahu, jestliže se uvažuje o dalším pokračování ve znárodnění tentokrát v úseku obchodním. Při tom poplatky vynesly opět v témže období 652 mil. Kčs, t. j. o 11 % méně nežli činí rozpočtová kvóta, což opět je důkazem toho, že náš právní a hospodářský život se dosud nerozvinul, pokud se týče, že není konsolidován.

Katastrofální nedostatek pracovních sil v zemědělství jsme prozatím řešili pouze povoláním dvou ročníků mládeže na tři měsíce k zemědělským pracem. Mělo-li by se však toto opatření státi trvalým, byl by to neodpustitelný hřích na mládeži a na mravním zdraví národa. (Potlesk.)

Mluvíme také slovy velmi neurčitými o vyčerpání pracovních reserv. Myslí-li se zde na zaměstnání žen, ohrožuje se tím život rodiny a tedy samy základny národa.

Uvažuje se prý o odčerpání sil z peněžních a pojišťovacích ústavů. Sloučením peněžních ústavů a pojišťoven mají býti vytvořeny předpoklady pro tuto akci. Zapomíná se však, že poměrně nízké sazby v pojišťovnictví jsou důsledkem zdravé konkurence pojišťoven. Pokud jde o peněžní ústavy, není náhodou, že ve venkovských místech fungují vedle sebe spořitelna, kampelička a nějaká živnostenská záložna, poněvadž právě v této specialisaci ústavů leží tajemství jejich lepšího přehledu o úvěrové potřebě venkovské klientely, na níž závisí rozvoj našich řemesel i našeho zemědělství.

Očekáváme, že mobilisace pracovních sil bude se prováděti zásadně dobrovolně již proto, že není pochyby o tom, že jakost práce t. zv. totálně nasazených je ponejvíce špatná. Odporuje také demokratickému duchu naší vládní soustavy, abychom mobilisaci práce prováděli jednoduchou a pohodlnou cestou nařizovací, cestou zdánlivě nejmenšího odporu.

Považujeme rovněž za samozřejmé, že osobám vstupujícím do zaměstnání v rámci t. zv. pracovní mobilisace nebo přicházejícím z neproduktivního do produktivního povolání bude tato změna ulehčena a zaručeno jim zachování jejich životní míry. Vytvoření těchto podmínek je tak důležité, že bez nich nelze vůbec mluvit o zdaru mobilisace. Přemístěným a nově získaným pracovním silám musí býti poskytnut vyrovnávací přídavek, který bude doplňovat mzdu v novém povolání na výši platu v povolání předešlém. Nově umístěnému musí býti zaručen dosavadní způsob sociálního pojištění a výhody z lepšího pojištění nemocenského. Osobám nově umístěným v jednotlivých oborech podle důležitosti a vzhledem k obtížnosti práce musí býti poskytnuto úplné nebo částečné osvobození od důchodové daně na dobu na př. jednoho roku ode dne umístění. Osoby, které vstoupí nově do zaměstnání a pobírají jakýkoliv veřejnoprávní důchod, nesmějí ztratiti vstupem do zaměstnání tento důchod a nesmějí býti zkráceny v důchodu jakýmkoliv způsobem. Totéž platí pro osoby, které setrvají v dosavadním zaměstnání, ačkoliv by měly podle zákona nárok na pensi nebo na jiný veřejnoprávní důchod. Splnění tohoto požadavku je předpokladem k tomu, aby pensisté byli ochotní jíti zpět do pracovního poměru, přičemž námitka, že budou pobírat plat a ještě pensi, neobstojí, poněvadž na veřejnoprávní pensi mají tyto osoby nárok ze zvláštního důvodu buď zdravotního nebo věkového, kteréžto důvody neodpadají zařazením do práce.

Důchody zaměstnaných manželek nesmějí býti zatíženy vysokou daní důchodovou v důsledku sečítání příjmů manžela i manželky a rovněž bude nutno provésti patřičné opatření, aby příplatky na ženu a děti zůstaly nedotčeny při vstupu manželky do povolání.