Ovšem nelze si zastírat velké úkoly, které máme před sebou a které budou provázeny mnohými obtížemi. Velká odpovědnost spočívá na ústředí znárodněného průmyslu a hospodářství, jakož i na hospodářských skupinách pro průmysl neznárodněný. Zde právě bude nutno podle vypracovaných výrobních plánů zladit potřeby průmyslu, zemědělství, stavebnictví a dopravy. I když byly zřízeny různé komise, které mají zjistit, kolik v příslušných oborech bude třeba pracovních sil, uhlí, surovin, materiálu, nebylo by správné a dvouletému plánu prospěšné, kdyby ředitelé závodů a příslušné orgány čekali, až všechno dostanou. Bude velmi záležet na jejich iniciativě, jak rychle získají potřeby nutné pro splnění plánu. - Při tom musí býti stále v patrnosti, že jsou určité plánovací zásady, které musí býti dodrženy. Zejména ústředí znárodněného průmyslu musí soustředit hlavní zájem na ony výrobní odbory, které mají klíčový význam a na jejichž výsledcích závisí ostatní obory. Tím se ovšem stane, že některé obory nebudou ve svých žádostech, pokud jde o materiál, uhlí a jiné potřeby, plně uspokojeny. Proto bude žádoucí, aby nebyly zatajovány skryté reservy, zejména pracovních sil i materiálu, jak se až dosud v některých případech děje. Zejména pokud jde o pracovní síly je nepřípustné, aby nyní v průběhu dvouletky byly tyto síly skrývány pro nějaký příští výrobní program. Poškozovalo by to nejen plán, ale celé hospodářství. Nejen ředitelství podniků a závodů, ale výbory skupin ROH, závodní rady i výrobní výbory musí každý podobný případ likvidovat a jeho tvoření ihned znemožnit. Jenom tímto způsobem můžeme dosáhnout řádného hospodaření a úspěšného provádění dvouletky.

Dvouletému plánu bylo také věnováno dnes zahájené dvoudenní zasedání plena Ústřední rady odborů za účasti pana ministra financí a pana ministra průmyslu. ÚRO přehlíží dosud vykonanou práci jednotného odborového hnutí, zhodnotí dnešní situaci, zaujme stanovisko k řadě současných ožehavých otázek a určí směrnice odborové politiky a úlohu odborů při plnění programu třetí vlády Národní fronty a dvouletého Gottwaldova budovatelského plánu. Že bude tato pomoc značná a že se projeví tak úspěšně, jako se projevila při provádění Košického vládního programu, o tom není žádného sporu.

Gottwaldova vláda připravuje dále pro odstranění všech překážek, které stojí v cestě zvyšování výroby a zvyšování výkonnosti, daňové zvýhodnění pro případy, kdy je více členů rodiny zaměstnáno, osvobození práce přes čas a zvýšených pracovních výkonů od daně důchodové. Přání a volání zaměstnanectva v tomto směru bude vyhověno a dvouletý plán znovu dostane velký náskok a bude všem zaměstnancům další pobídkou k jeho provádění.

Z toho, co jsem uvedl, je zřejmé, že se naše strana plně a neomezeně staví za budovatelský program Gottwaldovy vlády, přednesený dne 8. července a bez výhrad schválený všemi stranami Národní fronty. Stejně rozhodně se stavíme za prohlášení předsedy vlády ze dne 12. září. Stavíme se zejména také za ty části obou těchto projevů, kde se mluví o práci na nové ústavě. Zdůrazňuji to proto, že se od několika dní v tisku rozvíjí kampaň, která líčí věci tak, jakoby někdo, snad vláda, upíral ústavodárnému Národnímu shromáždění právo pracovat na jeho hlavním úkolu, totiž na vypracování nové ústavy naší republiky. V tomto duchu se také nesl zde před chvílí projev p. posl. dr Bernarda.

Jak je to ve skutečnosti? V budovatelském programu se praví, že vláda považuje za svou povinnost připravit návrh ústavy. To ovšem znamená, že se vláda musí postarat o to, aby byl vypracován takový návrh, který by byl vhodným podkladem pro jednání v ústavodárném Národním shromáždění. K tomu účelu vláda jíž učinila přípravné kroky, jak to sněmovně v poslední schůzi oznámil pan předseda vlády. Řekl, že vláda přistupuje k přípravě návrhu nové ústavy s plnou vážností. "K tomu účelu zřizuje dvě komise, a to politickou a právnickou, v níž složky Národní fronty a vynikající političtí a ústavně-právní představitelé našeho veřejného života budou míti možnost účastniti se aktivně na přípravě návrhu nové ústavy. Vláda, plníc svou povinnost, předloží ústavodárnému Národnímu shromáždění návrh nové ústavy k projednání a rozhodování."

Ale předseda vlády řekl dále: "Úvahy o tom, jako by snad ve věci návrhu nové ústavy republiky byla iniciativním právem a iniciativní povinností vlády nějak porušena práva ústavodárného Národního shromáždění, nejsou na místě. Je-li vláda povinna přicházeti s iniciativou v běžných věcech zákonodárných, pak má tím větší povinnost činiti tak ve věci nové ústavy. (Potlesk.) Ústavodárnému Národnímu shromáždění... je pro každý případ vyhrazeno neomezené právo schválit, pozměnit nebo zamítnout vládní návrh."

Rozvíjí-li se v tisku a v některých politických stranách kampaň, aby bez ohledu na tato závazná usnesení, schválená všemi stranami Národní fronty buď přímo v plenu ústavodárného Národního shromáždění nebo ve vládě, začalo ústavodárné Národní shromáždění bez odkladu pracovat na nové ústavě, nutno k tomu poznamenat toto: jednak by se tím porušoval politický závazek, který mezi sebou uzavřely všechny strany Národní fronty tím, že ve vládě projednaly a schválily budovatelský program, který pak jednomyslně schválilo plenum ústavodárného Národního shromáždění, a za druhé se takovou podstatnou změnou vnáší do provádění budovatelského programu zmatek v jedné z nejdůležitějších otázek - v otázce tvoření nové ústavy. Kdyby měl parlament sám zahájit hned nyní práce na nové ústavě, nezruší se tím nijak závazek vlády, daný prvou částí budovatelského programu. Znamenalo by to tedy, že by se pracovalo na ústavě současně na dvou místech, že by bylo třeba dvojího štábu odborníků, zkrátka by se vnesl do celé otázky zmatek, který by byl vlastní věci jen na škodu, a dále by se tím parlament v jistém smyslu stavěl proti vládě, jejíž postup v této věci před krátkým časem jednomyslně schválil. Takový postup, totiž že by ústavně-právní výbor ústavodárného Národního shromáždění zahájil ihned jednání o nové ústavě, by znamenal nejen porušení formálních předpisů sněmovního jednacího řádu, nýbrž i porušení politického závazku, který převzaly navzájem vůči sobě strany Národní fronty tím, že ve vládě i v plenu parlamentu schválily budovatelský program, tedy i jeho část prvou, pojednávající o přípravách k práci na nové ústavě. (Potlesk.)

Tímto stanoviskem, jak už zdůraznil předseda vlády v minulé schůzi, ovšem není nijak dotčeno právo, aby se ústavodárné Národní shromáždění zúčastnilo už v tomto stadiu přípravných prací k nové ústavě. Ale bude třeba najít nějakou formu, kterou by se nerušilo usnesení vlády i naše vlastní usnesení, jímž jsme schválili budovatelský program, a kterou by se do věci nevnesl zmatek. Vláda se jistě také postará o to, aby v chystaných poradních sborech měli členové parlamentu přední účast. Lze přece předpokládat, že na příklad do politického poradního sboru vyšlou jednotlivé politické strany své odborníky - poslance. Tento politický sbor bude tedy vlastně ustavní komisí stran Národní fronty. Shrnuji: trváme na dodržení celého budovatelského programu v té formě, jak jej parlament schválil, a stavíme se i v této věci za prohlášení předsedy vlády v minulé schůzi. (Potlesk.)

Místopředseda Petr: Uděluji slovo dalšímu řečníku, jímž je p. posl. dr Kempný.

Posl. dr Kempný (uvítaný potleskom): Slávna snemovňa!

Už neraz bolo ústami zodpovedných činiteľov demokratickej strany zdôraznené, že demokracia a sloboda je náš život a že pred týmto musí ustúpiť všetko. Pravý ľudský život možno však stavať len na pravej demokracii a pravej slobode, to znamená, že demokracia a sloboda musí rovnako platiť pre všetkých. Bolo by tragickým omylom našej politiky, ak by názvom ľudovej demokracie chcela obrať demokraciu o jej pravý smysel a jej pravú podstatu. Všetci chceme oddane a verne slúžiť nášmu národu. Ale ľud - to nie sú len príslušníci jednej politickej strany alebo jednej spoločenskej triedy, ľud - to sú všetci občania Československej republiky, Slováci tak ako Česi, katolíci tak ako protestanti, chudobní tak ako majetní, a preto všetci musia mať aj rovnaké práva. (Potlesk.) Chceme a budeme budovať našu demokraciu na politických stranách, lebo bez nich nemohol by byť náš život skutočne demokratickým. Ale tak ako občania, aj politické strany musia mať rovnaké možnosti slobodného rozvoja, a to tým viac, ak národ v prevažnej väčšine prejaví im svoju dôveru.

Sme na Slovensku svedkami toho, že sa takto nepostupuje, a považujeme to za mínus našej tvoriacej sa demokracie a za zbytok z revolučných čias, ktoré už všetci považujeme za uplynulé. A práve vládnym programom tretej československej vlády je daný podľa nás signál k obdobiu budovateľskému, konsolidačnému. Ak si tohto niektorí jednotlivci a strany neuvedomujú, bojíme sa, že ani mravný ani hospodársky efekt, ktorý všetci v tomto dvojročnom období očakávame, sa nedostaví. Nechceme stále zdôrazňovať náš kladný a jednoznačný pomer k republike - túto vec považujeme za otázku cti a zdravého rozumu, ale aj za otázku srdca - ale na druhej strane musíme otvorene znovu prizvukovať, že základným kameňom tejto republiky je košická dohoda, od ktorej nemožno cúvať ani napravo, ani naľavo. (Potlesk.) Ak sa tvrdí, že sa zbavujeme chýb starej republiky, najmä od škodlivého politického a hospodárskeho centralizmu, nesmie to zostať len rečníckou alebo novinovou frázou, ale musia za tým nasledovať úprimné a zreteľné činy. A tu musíme varovať i našich politických odporcov a pripomenúť im, že národ a jeho právo je viac ako strannícko-politický záujem, a preto každé centralistické brnkanie je nezodpovedné a protislovenské (Potlesk.) Zásada rovný s rovným, keď bude všade dôsledne uplatňovaná, bude zdravou páterou novej československej vnútornej politiky. Ako nepoznáme kompromisu v otázke jestvovania slovenského národa, tak nepripúšťame ani oklieštenie alebo svojvoľné vykladanie košickej dohody.

Sme si veľmi dobre vedomí toho, že boj o novú ústavu bude tak veľký, ako bol boj o hlasy voličov pred 26. májom. Stanovisko Slovenska bude tlmočiť demokratická strana, ktorá získala 62 % a tým predstavuje takmer dvojtretinovú väčšinu Slovenska, a táto strana zotrváva na vtelení košickej dohody do novej ústavy Československej republiky, zotrváva na ústavnom zabezpečení všetkých demokratických slobôd a práv občanov, cirkví a súkromných inštitúcií. (Potlesk). Nová naša ústava nesmie opustiť demokratické princípy, nesmie sa postaviť proti kresťanskému svetonázoru, aby v duchu pravdy, spravodlivosti a práva mohla byť trvalým základom našej slobody a nášho života. Nová ústava musí byť skutočne novým medzníkom aj v Česko-slovenskom pomere, ktorý článkami novej ústavy musí byť presne definovaný, aby nebolo trhlín, nedorozumení a škriepok o výklad slov a ich význame.

Pri tvorení novej ústavy bude veľmi mnoho záležať na stanovisku našej strany, ale môžeme už teraz ubezpečiť našu verejnosť na Slovensku i v celej republike, že sme si vedomí významu demokracie. Pôjde nám o to, aby človek ako občan mal ústavným zákonom zabezpečené všetky demokratické práva a slobody, aby mohol slobodne myslieť, slobodne konať, vyznávať vieru v Boha, slobodne sa vzdelávať, slobodne sa politicky rozhodovať, nadobúdať majetok, slovom, aby sa všade slobodne cítil, lebo nie paragrafy o právach a slobode, ale pocit slobody robí človeka naozaj slobodným. (Potlesk). A pôjde nám ďalej o to, aby sme v ústave presadili veľký mravný princíp, že štát má človeku-občanovi slúžiť, a nesmie ho zotročovať, lebo štát je pre občanov a všetky jeho inštitúcie a orgány majú napomáhať mravný a sociálny rozvoj človeka.

Dvojročný plán dáva ráz hospodárskemu životu nášho štátu. Naše kladné stanovisko a ochota zapojiť všetky sily na realizáciu tohto plánu sú dané tým, že ide o plán vlády, na ktorej zúčastnená je aj demokratická strana. Je to teda aj náš plán, a preto nám záleží, aby boly vytvorené tie najpriaznivejšie predpoklady pre jeho uskutočňovanie. Zpod tohto zorného uhla treba posudzovať aj prípadné kritické poznámky, ktoré považujeme za potrebné predniesť k dvojročnici.

Jedným zo základných predpokladov úspechu tohto veľkého plánu je aj zaistenie poriadku, čo okrem iného znamená zabezpečenie právnej istoty ako rozhodujúcej složky konsolidácie pomerov i v hospodárskom živote.

Ak je vláda nie odhodlaná za každých okolností zaistiť poriadok, to znamená právnu bezpečnosť pre každého, kto statočne vykonáva svoje občianske povinnosti, nemožno dúfať, že by sa jej podarilo predložený program uskutočniť. Nielen súkromní podnikatelia, ale aj vedúce orgány podnikov štátnych a národných musia mať presvedčenie, že každé ich konanie, ktorým sledujú záujem národa a štátu, bude vláda za každých okolností a proti každému podporovať a dosiahnuté výsledky spolu s nimi brániť a zaisťovať. Ani prostý občan, ani podnikateľ, ani podnik nesmie pri riadnom vykonávaní svojich úloh mať pocit obavy alebo strachu len preto, že by ho mohol ohroziť niekto, kto sa môže vykázať legitimáciou tej alebo onej mocnej politickej strany. (Potlesk.)

Za významný predpoklad úspešného uskutočňovania dvojročného plánu považujeme ovzdušie, v ktorom by bolo najmenej neistoty ohľadne poštátňovacích úmyslov vlády. Neistota vo vlastníckych pomeroch veľmi nepriaznivo ovplyvňuje ochotu vykázať sa maximálnym pracovným výkonom. Preto považujeme za veľmi škodlivé, keď z mnohých, a to veľmi vplyvných miest politických i hospodárskych sa šíria chýry, ktoré prax aj potvrdzuje, o tom, že poštátňovací proces nie je zakončený, že sa bude prevádzať aj v tom sektore, ktorý zostal vyhradený dosiaľ súkromnému podnikaniu, a myslím, že treba rozhodne odsúdiť to, keď sa zámerne vplýva na pracovnú morálku v neznárodnenom sektore len preto, aby sa zhoršily jeho výrobné podmienky. Keby sa v tomto mienilo pokračovať, museli by sme náležite dôrazne označiť túto činnosť pravým menom, totiž vyhlásiť ju za podrývanie hospodárskej podstaty tohto štátu.

V tejto súvislosti je na mieste spomenúť, že by už bolo načase riešiť aj otázku vlastníckych pomerov tých podnikateľských subjektov, ktoré sa nachádzajú nateraz pod národnou správou a pod. Zdôrazňujeme, že jasnosť a istota v týchto otázkach podstatne ovplyvňujú celkový efekt hospodárskeho úsilia. (Potlesk.)

Zo slovenského hľadiska podáva sa nám dvojročný plán ako rámec, v ktorom sa má prednostne prevádzať predovšetkým industrializácia Slovenska. O tomto bode vládneho programu sa už i na tomto mieste hovorilo, a preto nemienim sa púšťať do jednotlivostí tejto problematiky. Nech mi je však dovolené urobiť niekoľko kritických poznámok.

Premiesťovanie podnikov, poťažne strojných zariadení z českého pohraničia má byť jednou zo složiek, ktorými industrializácia Slovenska má nadobudnúť materiálnu náplň. Nemusím zvlášť zdôraznovať, že je len samozrejmosťou, že pre premiestenie môžu prichádzať v úvahu iba podniky, poťažne strojné zariadenia v každom smere moderné. Doterajší priebeh tejto akcie svedčí však o tom, že tempo, ktorým sa uskutočňuje, je mimoriadne zdĺhavé. Vysvetlenie tohto zdĺhavého postupu treba vidieť v tom, že najrôznejšie záujmy veľmi často ozaj podradného významu sa vedia v byrokratickej spleti tak pôsobivo uplatniť, že často maria pozitívny priebeh akcie. Ak sa industrializácii Slovenska priznala na najkompetentnejších miestach tohto štátu celoštátna dôležitosť, bolo by potrebné, aby sa najvyššie miesta rigorózne staraly o to, aby takéto často celkom jednotlivecké zásahy neznemožňovaly uskutočňovanie industrializácie. Ak by premiesťovanie malo pokračovať doterajším tempom, stala by sa industrializácia Slovenska iba otázkou ďalekej budúcnosti.

Do problematiky industrializácie Slovenska málo priaznivo zasahovala aj určitá byrokracia pri čerpaní zahraničných úverov. Máme zprávy o tom, že sa prílišným byrokratizovaním agendy nákupu v cudzine prepásly také nákupné možnosti, ktoré by boly priamo alebo nepriamo maly priaznivý vplyv i na priebeh industrializácie Slovenska. O týchto otázkach sa však zmienim zvlášť v stati o zahraničnom obchode.

Keď bližšie skúmame doteraz prístupný materiál o investičnej stránke dvojročného plánu, zisťujeme, že pomer medzi plánovanými investíciami v priemysle českomoravskom a slovenskom je tri ku jednej. Predpokladám, že v slovenskej účasti na týchto investíciách je na prvom mieste pamätané na industrializáciu v užšom slova smysle. Ak však v českomoravskom priemysle v rámci dvojročného plánu ráta sa s prevedením ďalekosiahlej modernizácie výrobných zariadení, treba vysloviť požiadavku, aby sa hľadisko modernizácie priemyslu uplatňovalo súbežne aj na Slovensku. Treba konštatovať, že aj v slovenskom priemysle treba pamätať na modernizáciu, i keď sa už vo vojnových rokoch v určitom rozsahu previedla. Museli by sme označiť za mylný názor, podľa ktorého slovenská účasť na dvojročnom pláne by bola vyčerpaná iba industrializáciou, to je tvorením nových pracovných príležitostí. Popri industrializácii, ktorej priznávame v poradí dôležitosti prvé miesto, musí sa pamätať i na modernizáciu, ktorá by držala krok s modernizáciou, uskutočňovanou v priemysle českomoravskom.

Za významný príspevok ku konsolidácii hospodárskeho života a tým aj za predpoklad úspešného plnenia dvojročného plánu považujem nekompromisné dodŕžanie zásady rovnakej miery voči všetkým subjektom hospodárskej činnosti, pokiaľ sa riadia zásadami, ktoré parlament a vláda označily za záväzné pre hospodárstvo tohto štátu. Mám na mysli konkrétne rovnaké zaobchádzanie so sektorom znárodneného a neznárodneného priemyslu. K vysloveniu tejto požiadavky nás vedie celý rad zjavov, ktoré svedčia o tom, že sa neprávom diskriminujú tieto dva sektory. Podlamovali by sme zásady hospodárskej činnosti, keby oprávnene vznikal a udržiaval sa dojem, že jeden sektor je favorizovaný na úkor druhého. Túto požiadavku považujem za nezadateľnú složku spravodlivosti v hospodárstve a nemôžeme súhlasiť s tým, aby sa určité, a to veľmi vplyvné miesta v tomto štáte odvažovaly verejne diskriminovať nositeľov hospodárskej činnosti podľa toho, či vykazujú viac alebo menej kolektivistických prvkov. Toto naše stanovisko sa nemá vykladať tak, ako by sme sa stavali proti sociálnej a socializačnej línii v našom hospodárstve. Sme však presvedčení, že tieto tendencie môžeme tlmočiť v zákonodarstve bez toho, aby sa určité miesta musely uchyľovať k nerešpektovaniu rovnosti pred zákonom.

Podľa nášho názoru nemôže byť prínosom ku konsolidácii, ak by sa nemala v hospodárstve uplatňovať do dôsledkov rovnaká politika v znárodnenom i v neznárodnenom sektore či už v mzdách alebo cenách alebo distribúcii a podobne. Znamenalo by to nebezpečnú dvojkoľajnosť, ktorá by mohla ľahko vyústiť v chaos a tým nepriaznivo ovplyvňovať celkové výsledky nášho hospodárstva.