Demokratická strana je rozhodnutá poskytovať plnú ochranu drobnému a strednému podnikaniu, nášmu živnostenskému stavu, proti takým žravým tendenciám znárodneného podnikania. Nemôžeme totiž ináč nazvať snahu skoro každého sektoru národného priemyslu po zapojení do národného podniku napríklad konfiškovaných živnostenských podnikov, ako je tomu napríklad v kovopriemysle, ktorý chce okupovať konfiškované zámočnícke dielne a autodielne.

Vládny program v rámci dvojročenky predvída prevedenie novej organizácie zahraničného obchodu. S hľadiska slovenských hospodárskych záujmov máme k tejto úprave vážne pripomienky. Myslím, o tom nemôže byť sporu, že nová úprava organizácie zahraničného obchodu musí zodpovedať v plnom rozsahu slovenským hospodárskym záujmom. V doterajších prípravných rokovaniach sa uplatňovaly dve tendencie: monopolistická a protimonopolistická. K tendencii monopolistickej zaujímame zásadne negatívne stanovisko. V monopolizácii zahraničného obchodu, nech by mala akúkoľvek formu, vidíme nebezpečenstvo byrokratizácie, nedostatočnej pružnosti a tým aj výkonnosti.

Tak ako nesúhlasíme s monopolizáciou, označujeme za neželateľný taký stav, v ktorom by bol pripustený ľubovoľný počet subjektov v importe a exporte. Musí sa tu presadiť sníženie počtu partnerov, aby nedochádzalo ku škodlivým sprievodným zjavom voľnej súťaže, napríklad neserióznemu postupu v cenovej politike na škodu národného hospodárstva. Prihovárame sa za pripustenie obmedzeného počtu partnerov v jednotlivých odvetviach vývozných a dovozných. Takýmto riešením by sa dosiahla vzájomná kontrola, ktorá je bezpodmienečne potrebná, ak má byť zahraničný obchod zdravý.

Takto formulujeme svoje stanovisko s platnosťou celoštátnou. Pokiaľ ide o nutnosť rešpektovať špeciálne záujmy slovenské, musíme zdôrazniť, že pripravované riešenie musí byť také, aby slovenskí vývozci a dovozci mali plnú možnosť uplatňovať sa v zahraničnom obchode. Preto zahraničný obchod, pokiaľ ide o jeho praktických nositeľov, musí byť čo najveľkorysejšie decentralizovaný. Museli by sme sa so všetkou rozhodnosťou postaviť proti takému riešeniu, ktoré by či už výslovne, alebo nepriamo centralizovalo exportnú a importnú činnosť, týkajúcu sa slovenského hospodárstva, mimo Slovenska. Mohlo by to znamenať stomiliónové škody pre Slovensko, lebo neide tu len o exportéra a importéra samotného. Ide tu o celý rad sprievodných služieb, ktoré by sa v prípade prílišnej centralizácie mimo Slovenska u nás neujaly. Mám na mysli služby sprostredkovateľské, bankovné, poisťovateľské, spedičné a iné. Preto upozorňujeme príslušných úradných činiteľov už teraz na tieto okolnosti a žiadame, aby sa na to pamätalo.

V sektore znárodneného priemyslu sa prejavuje snaha sústrediť komerčnú činnosť do ústredných riaditeľstiev, poťažne do obchodných spoločností k nim pričlenených. Ba uplatňuje sa tu tendencia strhnúť na takéto centrálne organizácie nákup, niekedy i predaj aj pre sektor neznárodnený. Myslíme, že táto tendencia by sa v krátkom čase vykázala nepriaznivými výsledkami. Považujeme za zdravé umožňovať národným podnikom práve v komerčnej agende uplatniť sa ako hospodárske jednotky. Pri takomto riešení aj slovenský priemysel môže sa primerane a k osohu slovenského hospodárstva zapojiť do zahraničného obchodu. Rovnako považujeme za žiadúce ponechať osvedčeným a serióznym obchodným spoločnostiam možnosť zapojiť sa do zahraničného obchodu. Sme presvedčení, že aj taký znárodnený priemysel použije služieb takýchto exportných a importných spoločností vtedy, ak budú ukazovať kalkuláciu výhodnejšiu.

Zároveň shrnujem: Varujeme pred monopolizáciou a centralizáciou, lebo oboje prináša byrokratizáciu, ťažkopádnosť a iné nevýhody, ktoré nemôžu byť ľahostajné nám ako štátu, odkázanému v miere tak životne významnej na export a import. Na toto stanovisko máme už aj praktické odôvodnenie. Máme zprávy o tom, ako sa osvedčil byrokratický postup pri vyčerpávaní úveru, ktorý nám povolily Spojené štáty vo výške 50 miliónov dolárov na nákup prebytkov výstroje americkej armády v Európe. Bolo by zaujímavé, keby sa parlament dozvedel podrobnosti tohoto prípadu. Dozvedeli sme sa z úradných kruhov, že z 50 miliónov dolárov takmer za 3/4 roka vyčerpalo sa iba nie celých 7 miliónov dolárov a že celá akcia koncom septembra končí. Takéto mimoriadne tempo vyvinula Československá republika v dobe, keď iné štáty - aj neutrálne - práve vďaka pružnej organizácii a nákupu nakúpily za výhodných podmienok hodnotné tovary za stovky miliónov dolárov, a na dovŕšenie tragikomiky tohto prípadu, za niekoľkonásobne zvýšené ceny sme museli tieto tovary kúpiť z tretej ruky. Myslím, že tento prípad je kvalifikovaný na to, aby bol výstrahou. (Potlesk.)

Cez letné mesiace malo tisíce českých občanov možnosť navštíviť prvý raz po vojne Slovensko a presvedčiť sa o našich skutočných pomeroch. Toto oživenie cudzineckého ruchu českými hosťami nemalo len svoje hospodárske reflexy, ale prinieslo i kladné výsledky politické. Českí ľudia sa konečne presvedčili, ako na Slovensku žijeme, ako sa tu pracuje na rekonštrukcii a výstavbe štátu, a tým sa raz prevždy zlikvidovaly fantastické zprávy o nespoľahlivom a štátu nebezpečnom Slovensku. Nahradily ich však zlomyseľné zprávy o neporiadku v zásobovacom systéme na Slovensku, a to len preto, že zásobovacie pomery sú u nás podstatne lepšie a že možno voľne nakúpiť niektoré potrebné články. To, pravda, nevedie niektorých činiteľov politických strán v českých zemiach k tomu, aby uvažovali o uvoľňovaní viazanej distribúcie niektorých životných potrieb, ale naopak pod rôznymi titulmi sa snažia rozšíriť lístkový systém aj na území Slovenska. Konštatujem, že zavedenie prísneho lístkového systému, aký platí v českých zemiach ako dedictvo nacistickej éry, by bolo nezdravým hospodárskym zákrokom a ohrozilo by plynulosť na trhoch. Pritom sa nezaoberáme otázkou zvýšených nákladov v štátnej administratíve, lebo by bolo v rozpore s úsporným systémom vlády, o ktorom hovorí pán predseda vlády, keby sme mali prijímať na Slovensku nové neproduktívne sily na lístkovú agendu, ktorá zamestnáva v českomoravských zemiach vraj 21.000 neproduktívnych síl, zatiaľ čo sa práve v Čechách poukazuje na nedostatok pracovníkov. Argumentuje sa proti Slovensku tým, že voľné články nie sú prístupné pracujúcim vrstvám a že si tieto môžu nakúpiť len vrstvy zámožné. (Predsedníctvo prevzala podpredsedníčka Hodinová-Spurná.)

Táto argumentácia je vyvrátená celým zásobovacím systémom na Slovensku, ktorý je prísne zameraný práve na potreby pracujúcich ľudí, vo forme mimoriadnych prídelov zabezpečuje pracovníkom ďalšie zlepšenie vyživovacích pomerov a len takto si možno vysvetliť, že slovenský robotník netrpí už podvýživou, ale pociťuje už následky mierového hospodárenia v zásobovaní. Veľké zásluhy na tomto má, pravda, slovenský roľník, ktorý dobrovoľne, bez zákrokov a bez akýchkoľvek nariadení trhových a nákupných sväzov prináša svoje výrobky do spotrebiteľských centier. Máme jednoduchšiu zásobovaciu agendu, a to je naše veľké plus.

Druhý dôvod pre zavedenie lístkového systému sa vidí v tom, že sa údajne na Slovensku ľahkomyseľne hospodári s obilninami, takže v marci sa vraj opäť objavia prosebníci zo Slovenska, ktorí budú žiadať záchranu krajiny pred hladom. Túto legendu vyvrátim len s poukazom na to, že ministerstvo výživy v máji roku 1946 žiadalo súrne najprv 1000 vagónov a neskôr 2000 vagónov výpomoci v obilninách pre české zeme. Bez akýchkoľvek prieťahov sme splnili požiadavky a vypravili ihneď 100 vagónov. Príslušné miesta však týchto 100 vagónov obilia vrátily ako nepotrebné, takže tieto blúdily po celej republike, než sa zas k nám vrátily bez ďalšieho vysvetlenia.

My vieme veľmi dobre, kto má záujem na zachovaní prísne viazanej distribúcie a lístkového systému. Je to 7.000 funkcionárov a zamestnancov najrozličnejších trhových sväzov a záujmových organizácií, ktorí tu majú výborný zdroj príjmov, hoci hodnota ich práce je veľmi iluzórna. Videli sme to pri nedávnej zeleninovej odbytovej kríze, kedy český konzument nechcel zvýšené prídely zeleniny jednoducho preto, lebo túto dostával úplne zvädlú. Najprv totiž musela prejsť každá nákupná akcia celou spleťou administratívnych a byrokratických opatrení v jednotlivých organizáciách, a až potom dostal konzument zeleninu. Azda by bolo zaujímavé počuť zprávu o tom, koľko tvarohu a masla bolo práve pre tento složitý systém rôznych organizácií zničeného napríklad v mliekárni v Českých Budejoviciach. Keď niekde platí heslo o tom, že sa treba odnacizovať, platí to predovšetkým pri viazanej distribúcii a organizácii nákupu a predaja tovarov v českomoravských zemiach.

Všetky tieto nedostatky máme na mysli a preto demokratická strana s najväčšou rozhodnosťou sa stavia proti pokusom o zavedenie lístkového systému na Slovensku v plnej šírke. My naopak voláme po uvoľnení niektorých článkov životnej potreby, čo platí predovšetkým o tovaroch, ktoré rýchle podliehajú skaze. Poukážem len na prípad obhospodarovania vajec na Slovensku, ktorý je groteskou udržovania viazanej distribúcie za každú cenu, lebo na koniec konzument dostane lacnejšie vajca mimo prídelu ako na prídel. S myšlienkou uvoľnenia viazanej distribúcie sa zaoberajú štáty, ktoré boly vojnou silnejšie poškodené ako naša republika.

Nakoniec chcem zdôrazniť, že demokratická strana nikdy nevidela a nehľadala v politike uplatnenie mocenských ľudských prúdov, ale snažila sa vždy o spolužitie a spoluprácu s inými na podklade mravného vzťahu človeka k človeku. Za takúto spoluprácu osvedčujeme sa aj dnes, lebo chceme v každom vidieť človeka, no nie politického nepriateľa a protivníka. Chceme, aby sme si všetci boli vedomí toho, že sme ľudia s mravným a ľudským vzťahom k sebe, že sme občania riadiaci sa zákonmi a nariadeniami, a nie svojvôľou a bezcitným vzťahom k človeku. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Cígler.

Posl. Cígler: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Je mi velikou ctí jestliže mohu zaujmouti stanovisko k prohlášení pana předsedy vlády, speciálně k některým otázkám hospodářským. Je pravda, že poměry v našem hospodářství a zejména v našem průmyslu se velmi znatelně zlepšily. Pan předseda vlády správně poukázal na některé příklady, kde je dneska již dosahováno úctyhodného výkonu. Velmi mnoho našich občanů pochopilo již, že zdar dvouletého plánu podmiňuje další klidný a šťastný vývoj našeho hospodářství, že tvoří základy k dosažení radostnější budoucnosti a že je také zatěžkávací zkouškou pro onen velkolepý pokus, který jsme jako jediní v Evropě učinili, zestátnivše největší část našeho průmyslového podnikání. Je ovšem třeba, aby nejen část našeho národa, ale aby celý národ byl přesvědčen, že dvouletka se zdařit musí a že je pro nás zatěžkávací zkouškou. Od nejmenších školáčků po nejstarší občany musíme býti proniknuti myšlenkou, že je nutno učiniti všechno ve prospěch dvouletého hospodářského plánu. Prohlašuji proto s plnou odpovědností za československou sociální demokracii, že budeme podporovati co nejúčinněji všechna opatření, která budou k tomuto cíli zaměřena, a že se vynasnažíme, aby byly odstraňovány všechny překážky, které se budovatelskému úsilí budou stavět v cestu.

Jestliže jsme se rozhodli, že náš průmysl zestátníme, a tím přistupujeme k řízenému hospodářství, musíme podle mého mínění vyvodit z toho všechny důsledky. Hospodářské plánování předpokládá dobrou organisaci a naprostý pořádek. Bohužel nelze tvrdit, že bychom tento pořádek už měli, že bychom měli uspořádány všechny naše hospodářské záležitosti tak, aby nám dávaly správný podklad pro hospodářské plánování.

Je na př. neobyčejně nemilé, jestliže jsme až dosud nedovedli zavést pořádek do živnostenského a jiného výdělečného podnikání, ačkoliv naše vláda hned na začátku činnosti ne tohoto, ale Prozatímního Národního shromáždění předložila už návrh zákona tisk číslo 6, který právě tyto problémy řešil. Vládě se proto nedá vytýkat, že by byla na tuto důležitou otázku zapomněla. Návrh se tehdy dostal do parlamentu jako jedna z prvních osnov Prozatímního Národního shromáždění - a parlament jí uchystal slavnostní pohřeb první třídy. Někteří pánové, když před tím bylo o ní několikráte ve sněmovních výborech hovořeno, vrátili ji vládě s tím, že není dostatečná a že má býti přepracována. Byla to veliká chyba, neboť přijetím této osnovy mohli jsme zabrániti vzniku mnoha set nových živností a obchodů a mohli jsme už ten pořádek mít.

Ovšem, pan posl. Děd a p. posl. Fusek vědí velmi dobře, kdo byli ti, kteří tuto osnovu tisk číslo 6 popravili. Jakýkoliv labutí pláč proto, myslím, není právě na místě. Jde totiž nyní o to, že živnosti a obchody v našem pohraničí budou převáděny do rukou soukromých. Tady má p. poslanec Děd pravdu, takže ti, kteří budou muset své podniky ve vnitrozemí likvidovat, ztěžka mohou býti umístěni jinde a při tom se pohraničí obsazovalo oním známým způsobem, kdy se často nebral žádný zřetel na odbornou kvalifikaci uchazečů o jednotlivé národní správy, a co je ještě smutnější, ani zřetel na jejich občanskou bezúhonnost. Dostal se mi do rukou přípis kriminální policie, jímž se upozorňuje na řadu případů národních správců v pohraničí, kteří spravují státní majetek a při tom jsou to vesměs staří kriminálníci. (Potlesk.) Jsou trestáni sedmkrát, čtrnáctkrát, dvacetkrát, osmadvacetkrát. Dám panu ministru vnitra tento výběr k disposici. Že hospodaření v těchto podnicích potom podle toho vypadá, je na bíle dni. Nyní budou jistě tihleti pánové mezi těmi, kteří si budou činit nároky, aby jim byly živnosti a obchody odevzdány do soukromého vlastnictví.

Na druhé straně potom někteří řádní a osvědčení živnostníci a obchodníci mají likvidovati své podniky ve vnitrozemí, neboť je pochopitelně pro naše hospodaření neúnosné, abychom měli jeden obchod na 90 obyvatel, jako se to objevuje v některých našich větších městech.

Já bych se tedy domníval, že by bylo dobře vyřešiti otázku živností a obchodů ve vnitrozemí s největším urychlením, a to tak, aby na některé živnostníky a obchodníky mohl býti vzat zřetel v souvislosti s osidlovací akcí. Dále bych řekl, že předpokladem normálního a zdravého hospodářského vývoje je vůbec, abychom si v našem pohraničí udělali náležitý pořádek. Naše denní časopisy a dokonce některé revue jsou plny stížností o tamních poměrech. Je to trapné někdy číst. Zdá se však, že přes tyto stížnosti - a někdy opravdu velmi vážné - přecházejí naše kompetentní místa k dennímu pořádku.

Omezujeme se tedy na to, že do pohraničí jezdí žurnalisté, že se o pohraničí píše velmi často neobyčejně kritickým tónem, nyní tam dokonce jezdí členové tohoto váženého sboru, ale málo se děje k odstranění těch závad, které se v pohraničí vyskytují. Domnívám se, že povinností poslanců není, aby problémy takto řešili, aby se zabývali každým jednotlivým případem nějakých nesprávností nebo zlodějen. Pan ministr vnitra musí tady zasáhnout, aby stížnosti, kterých je již tolik, dal řádně vyšetřit a aby byli potrestáni všichni ti, kteří se nesprávností dopouštějí. (Potlesk.)

Je špatnou naší visitkou před cizinou, má-li odsun Němců tyto neblahé důsledky a je-li osídlení našeho pohraničí provázeno zjevy takové demoralisace. Budeme proto trvat na tom, aby pořádek byl zjednán za všech okolností a bez jakýchkoliv ohledů. Byla by to trapná věc, kdybychom se jí chtěli podrobně zabývati a myslím, že to bude jednou temný stín v historii tak slavného údobí našeho národa. Hodnoty, které přišly nazmar, jsou nesmírné a budou nám chybět.

Je mimo jakoukoliv diskusi, že toto "také hospodářství" diskredituje ony všechny krásné snahy dát našemu národu nový, lepší společenský řád. Budeme muset mnoho napravovat, abychom dokázali, že jde o extrémní činy jednotlivců, neslučitelné se snahami všech poctivých, socialisticky myslících lidí.

A teď mi dovolte, abych řekl toto: Budování nového společenského řádu předpokládá vůbec určitou politickou zralost, jak nám to svého času dobře řekli jak nezapomenutelný T. G. Masaryk, tak také nynější president dr Edvard Beneš. Když jsme se rozhodli proti hospodářskému liberalismu, který dohrál svou dějinnou roli, měli bychom, jak již jsem řekl, vyvoditi z toho všechny důsledky. Znamená to také podříditi všechny osobní zájmy zájmům celku. A domnívám se, že to také znamená, že automaticky ztrácíme určitou část svých hospodářských svobod. A tohleto je, myslím, to, co někteří pánové, zejména p. posl. Děd et tutti quanti nedovedou pochopit. Má-li stát plánovati v našem hospodářství se zdarem, nemohou býti jeho zájmy kříženy křikem o nedotknutelnosti určitých práv, za liberalismu sice nedotknutelných, ale v řízeném hospodářství velmi problematických.

Máme zde na zřeteli ony snahy zasahovati do klasifikace podniků, zachraňovati některé z nich, i když jich zachování není národohospodářským zájmem, a postupovati způsobem rušícím z egoistických příčin celostátní plánování. To by byla cesta nesprávná, a ti, kteří ji sledují, nechť si uvědomí její neslučitelnost s principy novodobého hospodaření. Ovšem nechť při restrikci hospodářských podniků je respektován hlas naší lidové samosprávy.

Docela správně se také poukazuje na to, že národní důchod musí býti rozvržen takovým způsobem, aby se nehromadila kupní síla na straně jedné, a aby byla nedostatečná kupní síla na straně druhé. Mohu ze své praxe sdělit, že pro obrovský počet pracujících je drahota u nás neúnosná. Naproti tomu zjišťujeme neustále, že je mnoho lidí, kteří nevědí, kam s penězi.

Je správné, jestliže chceme udržeti hodnotu naší koruny a bráníme se zvyšování mezd a platů. Pracující lid má pro tyto snahy naší vlády také plné pochopení. Ovšem naše úsilí bude marné, jestliže se nevypořádáme se všemi druhy šmelinaření, a to jak se šmelinou skutečnou, tak také se šmelinou polooficielní.

Dělníci našich továren žádají, aby bylo neúprosně pokračováno v boji proti černému obchodu a aby byl úplně vymýcen. Žádají dále, aby vláda všemi prostředky, které má po ruce, pracovala k pronikavému snížení cen životních potřeb, aby jejich životní úroveň byla snesitelná.

Podal jsem v prvním zasedání tohoto Národního shromáždění interpelaci předsednictvu vlády, aby byly sníženy ceny životních potřeb, a to zejména oněch druhů potravin, které nám dováží UNRRA. V této interpelaci jsem poukázal na to, že cena potravin pro čtyřčlennou rodinu činí na jedno přídělové období 2.176 Kčs 50 hal. Vezmeme-li v úvahu, že průměrná hodinová mzda jednoho dělníka v našem průmyslu činí 13,10 Kčs, vidíme, vezmou-li se v úvahu velké srážky, že velká část našich dělníků nemůže si pro své rodiny koupiti ani to minimální, co je poskytováno u nás na potravinové lístky. Státní, veřejní zaměstnanci a zaměstnanci soukromí ve vyšších službách nejsou na tom o mnoho lépe.