Jak jsem již řekl, účelem tohoto zákona je odstranit násilnou germanisaci českých a slovenských firem a není jeho účelem poskytnout úlevu při zápisech v cizích jazycích. Proto se tyto úlevy týkají zápisů, které byly vykonány v době okupace v jazyku jen německém, po případě při zápisu v několika řečech textu německého.

Navrhovaná osnova ukládá tedy stranám, aby se o očištění svých zápisů staraly samy. Je však otázka, neměl-li by být zmocněn soud, aby se zabýval německými zápisy vůbec z moci úřední. Vzhledem k tomu však, že jest šetřiti vůle stran, ponechává osnova tuto věc soukromé iniciativě. Důvodem je pravděpodobně přetížení soudů. Nicméně zákon dá možnost soudu vymazati německé zápisy tam, kde je zároveň i zápis český. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Ševčík.) Důvodem, proč nebude moci soud nahraditi jen německé zápisy českými, je zřetel na respektovanou vůli soukromou.

Obchodním společnostem a družstvům ukládá osnova přímo povinnost usnésti se na změně stanov do krátké lhůty dvou měsíců ode dne účinnosti, aby byly odstraněny upomínky na dobu okupace. Obvykle bývá ve stanovách určena lhůta pro svolání valné hromady a na programu valné hromady musí býti uveden předmět jednání. Navrhovaný zákon má na zřeteli již takové případy, kde valná hromada svolána byla a změna stanov nebyla uvedena na pořadu jednání. Proto se zde stanoví, že tato změna stanov nemusí býti předem oznámena, svolaná valná hromada se nemusí odkládati a přesto se o věci bude jednati.

Další ustanovení jedná o obnovách obchodních společností a výdělkových a hospodářských společenstev a o úlevách při jejich usnášení. Následkem okupace byla nucena celá řada obchodních společností a družstev v pohraničí přesídliti do vnitrozemí. To ovšem podle platných předpisů bylo možno jen za cenu likvidace. Valné hromady se tedy usnesly o likvidaci. Podle převážného mínění naší judikatury platí, že toto usnesení o likvidaci nelze odvolati. Takové obchodní společnosti a družstva přestávají existovati a poměry takovýchto likvidujících asociací se spravují zvláštními předpisy obchodního zákona. Nyní běží o to, aby tyto obchodní společnosti a družstva přesídlily zpět do pohraničí. Restituce podle převažujícího právního mínění je možná jedině na základě zákonné normy, a to přirozeně jenom tam, kde podstata dosud rozdělena nebyla. Ustanovení § 4, které umožňuje těmto společnostem a družstvům návrat do pohraničí, jest lex specialis, normou, dopadající na určité konkrétní případy, které máme na mysli, a nemá jí býti používáno mimo okruh těchto případů; stanoveno jest, že podmínkou restituce je schválení ministerstva. Tím bude také zaručeno, že obchodní společnosti a družstva budou restituována jenom tam, kde mají své hospodářské opodstatnění.

Další paragrafy, 5 a 6, obsahují normy, jimiž jsou pro výše uvedené případy odstraněny přílišné formality.

Pokud jde o doručování, je v § 7 ustanovení, že tam kde je ustanoveno více národních správců, má každý z nich postavení samostatného prokuristy.

Všechna podání a zápisy podle tohoto zákona jsou prosty poplatků. Důvodem je, aby byla purifikace provedena bez obtíží a levně.

Čl. 13 obchodního zákona nařizuje vyhlášení zápisu do obchodních rejstříků v Úředním listě. Tím je učiněno zadost principu publicity, t. j. veřejnost se musí dověděti, že zápis, výmaz nebo změna nastaly. Nicméně je všeobecně známo, v jakých případech se národní správa zavedla. To bylo ustanoveno generelní normou, dekretem č. 5 z roku 1945 Vyhlášky tohoto druhu, uvedené v Úředním listě, by stejně nikdo nečetl, poněvadž by jich bylo několik tisíc. Musíme mít na mysli úsporu papíru, kterého je stále ještě značný nedostatek. Kdo by snad byl na pochybách, zda v tom kterém případě byla zavedena národní správa či nikoli, zjistí si to v obchodním rejstříku.

§ 10 této osnovy ustanovuje, že některé předpisy, vydané za doby okupace - které byly ostatně míněny jen jako přechodné opatření po dobu války - přestávají platit. Domnívám se, že tyto předpisy jsou s hlediska ústavně-právního neplatné a jsou dosud jen použivatelné. Citované předpisy omezovaly publicitu obchodních a společenstevních rejstříků. Rychle se zotavující obchodní a hospodářské poměry vyžadují si právě ve zvýšené míře veřejné kontroly. Předmětem takovéto kontroly jsou všechny zápisy do obchodních a společenstevních rejstříků. Na základě takto publikovaných skutečností může každý spolehlivě navazovat obchodní spojení s jinými podniky, v jejichž organisační struktuře dochází v současné době mnohdy k významným změnám.

Okupační předpisy, omezující svolávání valných hromad, jest rovněž zrušiti; tím pokročíme opět k normálním poměrům.

Tato osnova má napraviti hospodářský stav, který byl vyvolán okupací v historických zemích a omezuje se proto jen na tuto oblast. Na Slovensku byly poměry podstatně jiné a proto tyto poměry navrhovaný zákon neupravuje. (Souhlas.)

Podpredseda dr. Ševčík: Ku slovu nie je nikto prihlásený, rozprava odpadá.

Pristúpime k hlasovaniu.

Osnova má 6 oddielov, 11 paragrafov, nadpisy oddielov, nadpis a úvodnú formulu.

Pretože nie je pozmeňovacích návrhov, dám o celej osnove hlasovať naraz podľa zprávy výborovej. (Námietky neboly.)

Námietky nie sú.

Kto teda súhlasí s celou osnovou zákona, to je s jej 6 oddielmi, 11 paragrafmi, nadpismi oddielov, nadpisom a úvodnou formulou, podľa zprávy výborovej, nech zdvihne ruku! (Deje sa.)

To je väčšina. Tým ústavodarné Národné shromaždenie prijalo túto osnovu zákona podľa zprávy výborovej v čítaní prvom.

Podľa usnesenia predsedníctva podľa § 54 odst. 1 rokov. poriadku vykonáme ihneď druhé čítanie.

Ad 3. Druhé čítanie osnovy zákona o niektorých opatreniach v odbore obchodného a spoločenstevného práva (tlač 108).

Sú nejaké návrhy opráv lebo zmien textových?

Zprav. posl. Krajčír: Nejsou.

Podpredseda dr. Ševčík: Kto v druhom čítaní súhlasí s osnovou zákona tak, ako ju ústavodarné Národné shromaždenie prijalo v čítaní prvom, nech zdvihne ruku. (Deje sa.)

To je väčšina. Tým ústavodarné Národné shromaždenie prijalo túto osnovu zákona tiež v čítaní druhom.

Tým je vybavený 3. odstavec poriadku.

Pristúpime k prejednávaniu štvrtého odstavca poriadku, ktorým je

4. Zpráva výboru ústavno-právneho o vládnom návrhu zákona (tlač 59) o zrušení a o zmene súdnych rozhodnutí o rozvode lebo o rozluke z doby neslobody (tlač 109).

Zpravodajcom je p. posl. dr. Burian; dávam mu slovo.

Zpravodaj posl. dr. Burian: Slavná sněmovno!

Zákonem o zrušení a o změně soudních rozhodnutí o rozvodu nebo rozluce z doby nesvobody má být zjednán právní poklad pro to, aby mohly býti poměrně jednoduchými formami odstraněny ty rozsudky nebo ta usnesení soudní o rozlukách a rozvodech, které byly učiněny v době nesvobody z důvodů rasové nebo politické persekuce.

Jistá možnost odstraniti takovéto soudní výroky byla již dána zákonem č. 76/46, avšak podle tohoto zákona je třeba prokazovat určité náležitosti, které by právě v těchto případech nebyly vždycky snadno prokazatelné. Jak je všem známo, rasistický barbarism se nezastaví ani před svazky rodinnými, a naopak možno říci, že právě v tomto omezeném světě zasáhl velmi těžkými důsledky. Bylo by opravdu těžko vylíčit, co všechno museli prožívat lidé, kteří žili v době okupace ve smíšených manželstvích nebo v manželství s osobou, která se zúčastnila odboje. Ale je jisto, že někde došly poměry tak daleko, že ani svazky, postavené na velmi vřelém a pevném poutu, nakonec nemohly odolat a že bylo sáhnuto - prostě z důvodů jakési záchrany - k tomu, že byl proveden rozvod nebo rozluka pravidelně jenom na oko, aby byla zachována forma soudního výroku.

Nyní jde o to, jak tyto výroky odklidit pokud možná jednoduše. Proto navrhovaný zákon především stanoví, že tyto výroky soudní lze odstranit, je-li prokázáno, že k nim došlo z důvodné obavy před hrozící národní, rasovou nebo politickou persekucí nebo nemohla-li se strana z takového důvodu účinně bránit v řízení. Tedy prostě: skutečný důvod se dnes může plně uvést jako důvod k zrušení soudního výroku.

Je tu jistě výjimka, že nelze zrušit rozlukový výrok, jestliže manžel uzavřel nové manželství. Tady stály i legislativní odbor ministerstva spravedlnosti i ústavně-právní výbor před kolisí těchto dvou svazků manželských, ale nakonec se rozhodly pro to, aby bylo chráněno manželství nové, poněvadž manželství musí plnit určitou mravní a sociální funkci, a tu skutečně je obava, kdyby se mělo rušit nově uzavřené manželství, že by manželství původní už pravděpodobně tuto funkci nesplnilo, čili když už poměry došly tak daleko, že jeden z manželů uzavřel nové manželství, aniž by se tím chtělo toto jednání nějak schvalovati.

Také je vyloučena možnost domáhati se odstranění rozluky nebo rozvodu v těch případech, kdy manžel, jenž se domáhal rozluky, si musil býti vědom, že vydává druhého manžela ve vážné nebezpečí, leda že by se to bylo dálo za souhlasu toho manžela. Tady se míní ty případy, kdy někdo sáhl k rozluce v době, kdy už věděl, že osoby ze smíšeného manželství po rozluce jsou zařazeny do transportu, kdy tedy už přece musela být větší odpovědnost při rozhodování o rozluce. Jestliže by někdo v takových případech bez souhlasu druhého manžela a vědom si důsledků, které mohou nastat, byl způsobil, že druhá strana skutečně byla přivedena do vážného nebezpečí, pak zákon té zjednodušené formy odstranění rozluky neposkytuje.

§ 2 zákona dává zvlášť zjednodušené podmínky v případech, kdy oba manželé jsou na živu a žádný z nich neuzavřel nové manželství; tady se prostě mohou dostavit k soudu, ohlásit, že obnovili manželské společenství, prokázat, že žádný z nich neuzavřel nové manželství, a soud potom v nesporné cestě zruší rozlukový výrok. Je to něco podobného, jako je tomu při § 110 obč. zákoníka o obnovení manželského společenství.

V případech, kde strana se už nemůže domáhat zrušení rozluky, protože druhý manžel uzavřel nové manželství, zachovávají se rozloučené straně všechny nároky jako v případech, kdyby byla vyslovena rozluka bez její viny.

To jsou, slavná sněmovno, asi všechna ustanovení, která stojí za bližší výklad. Zákonem dosáhneme toho, že se budou moci urychleně odstranit ještě ty zbytky rozluk a rozvodů, pokud se vyskytují. Dáme praxi spolehlivý právní základ a tím zase přistavíme kousek v tom díle obnovení právního pořádku, které jsme již před časem začali.

Ústavně-právní výbor doporučuje proto sněmovně, aby přijala zákon v navrhovaném znění. (Souhlas.)

Podpredseda dr. Ševčík: Ku slovu nie je nikto prihlásený, rozprava odpadá.

Pristúpime k hlasovaniu.

Osnova má 4 paragrafy, nadpis a úvodnú formulu.

Pretože nie je pozmeňovacích návrhov, dám o celej osnove hlasovať naraz, podľa zprávy výborovej. (Námietky neboly.)

Námietok niet.

Kto teda súhlasí s celou osnovou zákona, to je s jej 4 paragrafmi, nadpisom a úvodnou formulou podľa zprávy výborovej, nech zdvihne ruku! (Deje sa.)

To je väčšina. Tým ústavodarné Národné shromaždenie prijalo túto osnovu zákona podľa zprávy výborovej v čítaní prvom.

Z usnesenia predsedníctva podľa § 54, odst. 1 rokov. Poriadku vykonáme ihneď druhé čítanie.

Ad 4. Druhé čítanie osnovy zákona o zrušení a o zmene súdnych rozhodnutí o rozvode lebo o rozluke z doby neslobody (tlač 109).

Sú nejaké návrhy opráv lebo zmien textových?

Zpravodaj posl. dr. Burian: Ne.

Podpredseda dr. Ševčík: Kto v druhom čítaní súhlasí s osnovou zákona tak, jako ju ústavodarné Národné shromaždenie prijalo v čítaní prvom, nech zdvihne ruku! (Deje sa.)

To je väčšina. Tým ústavodarné Národné shromaždenie prijalo túto osnovu zákona tiež v čítaní druhom.

Tým je vyriadený 4. odstavec poriadku.

Pristúpime k prejednávaniu piateho odstavca poriadku, ktorým je

5. Zpráva výboru branného o vládnom návrhu zákona (tlač 55), ktorým sa doplňujú niektoré ustanovenia zákona zo dňa 24. júla 1919, č. 462 Sb., o prepožičiavaní miest legionárom (tlač 127).

Zpravodajcom je pán posl. Vodička, dávam mu slovo.

Zpravodaj posl. Vodička: Vážená sněmovno!

Projednáváním této předlohy, kterou se doplňují některá ustanovení zákona ze dne 24. července 1919, č. 462 Sb., o propůjčování míst legionářům, přistupujeme k ocenění zásluh těch českých a slovenských vojáků první světové války, kteří po slavné říjnové revoluci r. 1917 vstupovali do Rudé armády, aby po boku sovětských rudoarmějců bojovali proti Německu, Rakousko-Uhersku, proti ruské kontrarevoluci a intervenčním armádám Dohody. Po 30 letech tak napravujeme těžkou křivdu na lidech, kteří stejně tak jako legionáři, avšak v řadách Rudé armády, bojovali za osvobození českého i slovenského národa za samostatnost Československé republiky.

Teprve po 30 letech odstraňujeme politické důsledky nepřátelského postoje tehdejších zákonodárců, kteří v rozporu s veřejným míněním českého i slovenského národa nepovažovali Sovětský svaz za spojenecký nebo spřátelený stát a tak vyloučili Rudou armádu z počtu spojeneckých armád, aby jí tak upřeli zásluhu, kterou si v prvé světové válce za naše osvobození získala.

Teprve po 30 letech dochází k ocenění té historické skutečnosti, že v bitvě u Bachmače po boku oddílů Rudé armády bojoval 6. čs. pluk a byla prolévána krev nejen československých legionářů, ale i československých rudoarmějců; že po odchodu československých legií z Ukrajiny bojovali tam dále čeští a slovenští rudoarmějci proti německým vetřelcům a tím plnili rozhodnutí T. G. Masaryka, který před odjezdem z Ruska v r. 1918 prohlásil, že "nezáleží na tom, v které armádě sloužím, hlavně že proti svým nepřátelům bojuji".

Přijetím tohoto zákona dochází také k historickému odsouzení provokatéra Rudolfa Gajdy, který jako agent v cizích službách vyprovokoval tragický konflikt mezi československými legiemi a Rudou armádou a tím způsobil, že na pláních Povolží a Sibiře tekla zbytečně ve vzájemném boji krev příslušníků tří slovanských národů, Rusů, Čechů a Slováků.

Společný boj proti společnému nepříteli pokračoval i v druhé světové válce. Československé pluky, které spolu se slavnou Rudou armádou bojovaly na půdě Sovětského svazu proti německým barbarům, se pokryly nehynoucí slávou a svou krví znovu zpečetily své spojenectví s velikým slovanským státem - Sovětským svazem.

Přijetím tohoto zákona padá také poslední překážka vytvoření jednotné organisace všech bojovníků za svobodu národa z prvé světové války. Sloučením se zahraničními vojáky v druhém odboji umožňuje se vytvoření velké jednotné celostátní organisace vojáků prvého a druhého odboje, která bude míti za úkol brániti svobodu a samostatnost národa, chrániti a bojovati za mír, býti obětavými budovateli naší drahé republiky, přispěti k uskutečnění pevné jednoty slovanských národů a býti strážci spojenectví se Sovětským svazem a bratrskou Jugoslávií, kteréžto spojenectví musí býti trvalé a věčné. Proto doporučuji slavné sněmovně přijetí této osnovy zákona. (Potlesk.)

Podpredseda dr. Ševčík: K tejto veci je prihlásený jeden rečník, ktorým je pán posl. Kobylka.

Dávam mu slovo.