Hospodářství každého státu rozhoduje o jeho blahobytu a v tomto hospodářství především rozhoduje výroba vůbec a průmyslová výroba zvláště. Jenom výroba je tvůrcem hodnot, jenom výroba a její výsledky představují národní produkt a určují národní důchod. Dokonale pracující výroba průmyslová je i pro nás základem zvyšování životní úrovně. Je třeba proto věnovat průmyslové výrobě obzvláštní péči, na jedné straně pro její všeobecnou důležitost, na druhé straně pro její zvláštní význam v našem dvouletém plánu. Vládní program Gottwaldovy vlády žádá proto, aby znárodněný průmysl byl co nejdříve dobudován, postaven na zdravou finanční a obchodní základnu. Aby generální ředitelství znárodněných průmyslových odvětví spolu s ředitelstvím jednotlivých podniků byla odpovědna za hospodárnost ve svěřených jim podnicích, aby rozhodování o vlastních otázkách provozu byla svěřena jen těmto orgánům, aby příslušné úřady po vypracování potřebných výrobních plánů soustředily svoji činnost na kontrolu provádění těchto plánů a aby nezasahovaly rušivě do organisace a řádného chodu podniku.

Co to znamená, co je tedy ještě třeba učinit a na co je třeba upozornit v této souvislosti? Je třeba upozornit, že dnes po roce, který uplynul od vyhlášení a uzákonění znárodnění, nemáme v oboru vyživovacího průmyslu ustaveny dosud národní podniky ze znárodněných majetkových podstat, že nemohli být tudíž jmenováni jejich ředitelé, odpovědní za chod těchto podniků, a že nemohla být dosud ustavena předsednictva znárodněných podniků vyživovacího průmyslu, která nesou spoluodpovědnost v zásadních otázkách podnikového hospodaření.

Znamená to dále, že ve všech oborech průmyslových nebyly dosud přičleněny konfiskáty průmyslové k znárodněným podnikům, že tedy znárodněné podniky ještě nebyly dobudovány a že tak podniková ředitelství, pokud již jsou ustavena, nemohou začít pracovat s hospodářskými jistotami, které jsou pro zdravé hospodaření podnikové nutné.

Znamená to dále, že ani v jiných oborech průmyslových, kde již národní podniky byly vyhlášeny ze znárodněných podstat, nebyla dosud všude jmenována odpovědná ředitelství a tím méně odpovědná představenstva.

Je třeba skoncovat s tímto stavem nejasnosti a neurčitosti, se stavem nejistoty a se stavem bez záruk a odpovědnosti ve znárodněném průmyslu. Splnit dvouletý plán bude dílem odpovědným a vyžadujícím plné energie, i kdyby znárodněný průmysl byl již organisačně sklouben od řídících ministerstev až po poslední závod znárodněného podniku s mezičlánkem ústředních ředitelství.

Splnit dvouletý plán by bylo dílem, vyžadujícím plného vypětí sil, kdyby již byly vybudovány organisace hospodářské samosprávy, které by sečlenily znárodněný i neznárodněný průmysl a dokonale zladily činnost obou těchto složek výroby. Jak teprve obtížné bude pro odpovědné vedoucí znárodněného i neznárodněného průmyslu provádět dvouletý plán bez organisace, která je jedním z nejdůležitějších předpokladů úspěšného skončení velkého budovatelského díla.

Tážeme-li se dnes, proč není všechno to skončeno, co skončeno býti má, nečiníme tak proto, abychom neplodně kritisovali, ale činíme tak proto, aby dvouletému plánu, který bude prováděn všemi pracujícími, byly zaručeny nejlepší předpoklady, aby úsilí pracujících a jejich námaze, rozvinutí všech jejich tvůrčích sil byly dány všechny podmínky, které plán k svému splnění vyžaduje.

V usneseních vlády ze dne 16. července 1946 se nadto jasně žádá, aby konečně výroba, její vedení a rozhodování o ní měly jednotnou linii ministerstvy počínaje a podniky konče;

aby bylo skoncováno s dnešním stavem, kdy ministerstva zasahují do otázek a problémů jednotlivých podniků, o nichž má rozhodovat podnikové ředitelství, aby se ústřední ředitelství stala skutečným řídícím orgánem znárodněných průmyslových odvětví, aby se ministerstva omezila vůči ústředním ředitelstvím na vrchnostenskou činnost, na kontrolu a všeobecné otázky prosperity podniků;

krátce vyjádřeno: aby ministerstva, ústřední ředitelství a podniky spolupracovaly ve správně organisační souvislosti, a nikoliv aby křížily a zmnohonásobovaly jednoduché organisační svazky a tak brzdily anebo dokonce bránily úspěšnému, rychlému a přesnému chodu výroby, aby podlamovaly a omezovaly činorodou vůli pracujících rukou i ducha ve výrobě. Vláda dokonce usnesením ze dne 16. července 1946 žádala, aby návrhy opatření na úpravu poměrů mezi ministerstvy a jim podléhajícími podniky byly předloženy do konce října 1946.

Dnes koncem prosince 1946 takové návrhy dosud předloženy nebyly, dnes, necelé tři týdny před zahájením dvouletého plánu, spletité a neujasněné vztahy mezi ministerstvy a výrobními podniky, mezi ministerstvy a ústředními ředitelstvími a mezi ředitelstvími a národními podniky nebyly postaveny na novou, přesně stanovenou základnu.

Škody vznikající nevyjasněností organisačních vztahů, škody, jež dnes nebylo ještě možno vyjádřit přesnými čísly o ztrátách ve výrobě, se začnou daleko citelněji projevovat v okamžiku, kdy hospodářství řízené přejde v hospodářství plánované.

Jsme si vědomi toho, že ministerstvo průmyslu a výživy vznikalo v době budování státu, v době Košického programu, v době, kdy úkoly těchto obou resortů nebylo možno ještě přesně dohlédnout.

Dnes se poměry změnily. Hospodářství našeho státu se konsolidovalo, úkoly se vyjasnily a stabilisovaly, takže není důvodu, proč nepřizpůsobit novému stavu organisaci, která byla vývojem překonána. V průmyslu pracuje na milion pracujících. Milion pracujících vést a usměrňovat tvůrčí úsilí milionu pracujících v tak živém organismu, jakým je průmysl, předpokládá pružný a hybný aparát, dokonale a odborně školené síly, předpokládá rozhodování a odpovědnost vyspělých jedinců. Nejen to, veřejná správa převzala nové úkoly hospodářské politiky, přestala administrovat v znárodněném průmyslu a začala hospodářskou politiku provádět, tu hospodářskou politiku, která dříve byla v rukou koncernů a trustů, Preissů a Beranů. Nestačí ovšem jen uvědomit si tuto skutečnost, ale je třeba vyvodit z ní také důsledky. Nestačí jen mluvit o tom, že při obsazovaní vedoucích míst ve znárodněném průmyslu nesmí rozhodovat stranická příslušnost, nýbrž že musí rozhodovat odborná znalost a státní spolehlivost.

Nestačí jen mluvit o tom, že každý má svou osobní odpovědnost za dosažené výsledky a že bude vyměněn ten, kdo se neosvědčí. (Předsednictví převzal místopředseda Tymeš.)

Nestačí jen mluvit o tom, že blaho a prospěch znárodněného průmyslu musí býti rozhodujícím činitelem při všech opatřeních, jež se dějí. Nestačí jen mluvit o tom, že znárodněný průmysl a jeho vedoucí orgány s resortními ministerstvy se nesmějí zbyrokratisovat, nýbrž že se musejí odbyrokratisovat, ale všechny tyto věci je třeba také do důsledků provádět.

Nutno uznat, že dnešní platový systém státních zaměstnanců a služební poměry jejich jsou také zábranou, aby průmysl byl veden tak, jak veden býti má. Nutno také uznat, že ministerstva vedoucí průmysl měla v minulých 18 měsících budování našeho státu zvlášť obtížnou a nepříliš populární roli.

Naproti tomu není možné nevidět všechny uvedené velmi vážné skutečnosti a není možno je také neznehodnotit s jediného dnes i v budoucnosti rozhodujícího stanoviska: zda přispějí nebo ztíží provedení dvouletého planu.

A zde se domnívám, že každý z popsaných nedostatků nejen může, ale musí býti odstraněn v době co nejkratší, tak aby odpovědnost, kterou ministerstva a vedoucí náš průmysl mají, mohly také skutečně převzít a aby měly v ruce nástroje, jak odpovědnosti učiniti zadost.

Milion dělníků rukou i ducha poctivě pracujících - často za podmínek těžkých a ne právě snadných - má právo a nárok na zajištění všech předpokladu, které přispějí k ulehčení jejich už tak dost těžkých úkolů výrobních, jak tomu je v naší dvouletce. Nesmí býti vynechána žádná příležitost, která jim pomůže, aby dvouletý plán byl nejen splněn, ale i předstižen. (Potlesk.)

Místopředseda Tymeš (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Ulrich. Dávám mu slovo.

Posl. Ulrich: Slavná sněmovno! Paní a pánové!

Státní rozpočet udivil prostého občana nebývalou výší výdajů. Jsou pětkráte vyšší než v r. 1938, zatím co průměrný příjem všech občanů je sotva trojnásobný. Jestliže jsme letos zaplatili státní pokladně na daních, normálních dávkách, clech a monopolech - včetně 3.5 miliard Kčs za zboží z UNRRY - celkem 38 miliard Kčs, je těžko představitelné, že bychom mohli letos zvýšit tyto platby na 48.4, t. j. o dalších 10.6 miliard Kčs - při stejném příspěvku UNRRY - když na podstatné zvýšení občanských příjmů není naděje. Ale i tak má vystačiti státu tento příjem jen na dvě třetiny výdajů, na Slovensku dokonce ještě na mnohem méně. Zbytek musí býti vyrovnán později nebo na úkor měny.

Pan ministr financí správně upozorňuje na nebývale vysokou položku 18 miliard veřejných investic, z nichž 13 je v rámci dvouletky. Vysoké daňové zatížení vysvětluje škodami, které způsobila válka, škodami skutečnými, jež se odhadují na 75 miliard Kčs, a škodami měnovými, které činí asi 160 miliard Kčs. Musíme si tedy tím více utáhnout opasek a znovu rychle budovat, abychom tím spíše dosáhli dřívějšího blahobytu.

To jest jen částečná pravda. Není sporu, že jsme zchudli, ale na druhé straně zpráva pana ministra ani rozpočet neposkytuje vůbec přehled o tom, jaké hodnoty v důsledku odsunu Němců jsme získali a kolik za ně noví čeští nabyvatelé zaplatí, aby tak mohly býti nejen vyrovnány škody rodinám těžce postiženým válkou a persekucí, ale také spolu s výtěžkem dávky z majetku a dávky z přírůstku na hodnotě, aby mohla býti i měna postavena na zdravý základ.

Tyto desetimiliardové transakce vůbec státním rozpočtem neprobíhají, jsou zastřeny rouškou tajemství. Je pravda, že za dané situace je těžko odhadnouti, jaký bude přesný příjem Fondu národní obnovy, jakož i z reparací, ale není tak nesnadné - i když dosud chybí přesné seznamy - mít už dnes aspoň odhad nemovitostí. Až se tak stane, pak nepochybně - i když je nutno vzhledem k novým sociálně slabým nabyvatelům velmi střízlivě majetek oceňovat - objeví se nám nezkreslený a méně utěšený obraz naší hospodářské situace.

Nově jsme získali 1,650.000 ha půdy zemědělské a přes milion hektarů lesů, byly zestátněny doly a nejpodstatnější část průmyslu, v některých odvětvích lépe vybaveného než před válkou. To vše musí býti z rozpočtu vidět.

Jiná věc je, co se s tímto majetkem stalo. Jak bylo veřejně publikováno, bylo k 30. listopadu t. r. osídleno v pohraničí 65.589 zemědělských usedlostí kvalifikovanými uchazeči. Zbývá obsaditi ještě jen 15.725 usedlostí, které jsou už reservovány pro nové nabyvatele. To by byl výsledek velmi potěšitelný. I když je možné získat příděl až 13 ha, není průměrná plocha hospodářství v pohraničí větší než 10 ha a všech kvalifikovaně obsazených 656.000 ha, což činí z celkové výměry jen 40 %. I kdybychom dalších 20 % plochy - pastvinářská družstva, velké objekty, půdu určenou k zalesnění a zarybnění - považovali rovněž za řádně osídlenou, co se zbývajícími 40 % neosídlené půdy? Půda a lesy tvoří 50 % národního majetku. Ale tyto miliardové hodnoty bez práce zemědělců nevydají ani jediný krajíc chleba. (Potlesk.) Z pohraničí se však více lidí vrací, než tam odchází, a to domácích i z ciziny. V pohraničí jsou celé obce vylidněny a nejlepší velkostatky nerozděleny. Tamní zemědělci marně čekají, až budou míti příděly pravoplatně zaknihovány.

Poctiví hraničáři by konečně rádi věděli, jaké jsou jejich povinnosti, aby si pak zároveň zajistili svá práva. Záměrné prodlužování nejistoty o držbě půdy, ať pod záminkou zcelování či kolektivního zaknihování, způsobuje nedozírné škody.

Za této situace není odpovědné, zneklidňuje-li ministerstvo zemědělství i vnitrozemí a ohrožuje-li tak neústavním rozesláním zkresleného výtahu 6 osnov zákonů zemědělskou výrobu na samém prahu dvouletky, kdy potřebujeme v prvé řadě klid. (Potlesk.)

Nikdo z poctivých občanů naší republiky se nestaví proti sociální spravedlnosti i v držbě půdy, stejně tak jako nelze popříti jisté výhody scelování či zase nevýhody přílišného drobení půdy. Ale ne každé scelování přináší prospěch. Musí býti spravedlivé. Je také vrcholně nespravedlivé podnítiti ve vnitrozemí zneklidnění a trhání středních i menších statků, zatím co v pohraničí i nejlepší půda leží ladem, vytvářejí se nové latifundie a je ohrožena bezpečnost státu.

Proti osnově o dědění, lépe řečeno o úpravě dědění zemědělských usedlostí je třeba se co nejdůrazněji ohradit, neboť je krajně asociální a zavádí ve 20. století úplné nevolnictví. Zbavuje zemědělce práva, aby o svém hospodářství a tím také o své existenci a nezávislosti svobodně rozhodoval. Tímto jedovatým duchem, zcela nedemokratickým a nečeským, jsou prodchnuty všechny zmíněné osnovy a není divu, že jsou odmítány poctivými zemědělci, kteří za svou práci, konanou za nejtěžších podmínek, klidí takto trpké ovoce. (Potlesk.)

Jsme pro socialisaci, nikoli pro proletarisaci našeho hospodářství. Pan ministr financí se netají tím, že výdaje státního rozpočtu představují již dnes celou polovinu celoročního příjmu všech občanů republiky. To neuvažujeme dávky z majetku a z přírůstku na hodnotě. Sotva bychom byli šťastnější, kdyby státní rozpočet pohltil národní důchod celý a kdyby soukromé podnikání úplně zaniklo. Ne náhodou je pracovní morálka a produkce v zemědělství na nejvyšším stupni.

Je na uváženou, že rozpočet není vyrovnaný. I když diferenci snižuje hodnota investic, nutno na druhé straně upozornit na to, že i toho příjmu, který je naznačen, nemusí být dosaženo, protože se opírá o zákony, které ještě nejsou schváleny, jako osnova zákona o dani ze mzdy, zvláštní daň výdělková na Slovensku atd., a o hospodářské předpoklady, které nejsou dosud zajištěny - zvýšená výroba, pracovní síly.

Není pochopitelné, proč jsou do rozpočtu pojata úžasná vydání Osídlovacího úřadu a Fondu národní obnovy 1.159 milionů, když příjmy z titulu osídlování, až na 77 mil., se zde nejeví. Plynou-li příjmy do měnového fondu, musí jimi být zatížen i ve vydáních.

Avšak ani výše výdajů směrem nahoru není plně zřetelná. Jde tu o velká stamilionová risika, která stát má na sebe převzít a která nejsou v rozpočtu číselně vyjádřena.

Pro příklad všimněme si ministerstva zemědělství. Nebývá zvykem. aby zemědělec hovořil kriticky zrovna o rozpočtu svého ministerstva, zejména o jeho výdajích, ba dokonce aby si stěžoval na jejich výši. Ale zde toho dobrého nahoře je přespříliš mnoho a těch strastí u samých zemědělců neubývá. Celkové vydání činí 1.415 milionů Kčs, tedy 7krát více než před válkou. Ale to není zdaleka všechno. Z titulu UNRRy se dostává na zemědělskou obnovu dalších 588 milionů Kčs. Z výtěžku srážek z cen rostlinných a živočišných výrobků se má vytěžit v r. 1947 120 milionů Kčs a mají být rovněž ministerstvu zemědělství k dobru. Letošního roku se srážkami z cen vyzíská asi 650 milionů Kčs. Nevím, proč jsme v odhadu tohoto zdroje letos tak skromní. Je sice pravda, že tyto srážky podtrhují výrobu, neboť i státní statky, které je neplatí, jsou letos pasivní částkou 600 Kčs na 1 ha zemědělské půdy; mnohdy jsou také nesociální; musí je platit i ubozí horští zemědělci s početnou rodinou, i když mají jen 21 ha půdy, a je za ně postaven mnohde bohatý biograf na bohaté vesnici.

Dávky musí platit i pasivní zemské statky a statky škol, zatím co výnos dávky je rozdělován panem ministrem zemědělství jen podle libovolné úvahy, ač jde o zdroj stamilionový, který v roce 1947 - jestliže dávky potrvají - bude jistě nejméně o 400-500 milionů vyšší než je uveden v rozpočtu.

Navrhuji proto, aby těchto srážek byly zbaveny veškeré státní, zemské a jiné veřejné podniky, které jsou o to více pasivní.

Jelikož běží o stamilionovou subvenci, navrhuji, aby celý výnos této dávky byl specifikován a o jeho použití aby rozhodoval Jednotný svaz na návrh ministerstva zemědělství spolu se zemědělským výborem. (Potlesk.) Stejně tak nechť schvaluje zemědělský výbor a Jednotný svaz po návrhu ministerstva zemědělství miliardové částky z výnosu UNRRy.

V rozpočtu ministerstva zemědělství neobjevují se ani zdaleka v plném rozsahu státní traktorové stanice, které jsou budovány v každém okrese a jsou v programu dvouletky. Jenom tyto stanice mohou být odběratelem velké většiny traktorů a cenově je přeplácet, protože jim má býti poskytnut ročně půlmiliardový bezúročný úvěr se státní zárukou. Tyto stanice nejsou vždy budovány na ekonomicky správných předpokladech a velmi lehce, ba pravděpodobně brzy se změní z těchto důvodů tato státní risika ve stamilionové ztráty, zatím co místním družstvům, která jsou mechanisace již schopná, ovšem ne tak luxusně vybavena, ministerstvo zemědělství dodávku traktorů znemožňuje.