Stejnou kapitolou jako zbyrokratisovaná mechanisace zemědělství, na kterou si hodlá ministerstvo zemědělství vybudovat zvláštní Mechanisační úřad, jsou i pastvinářská družstva. Žádný výtečník a žádný počtář by nedovedl shledat všechny subvence, které pod nejrůznějšími položkami mají zachránit toto něco, co stojí rovněž na špatných nohách.

V položce na podporu výroby rostlinné je pro ně reservováno 20 mil. Kčs, z výroby živočišné 44.5 milionů obdrží subvence jako družstva, obdrží na dluh traktory, dostanou desetimilionové subvence ze srážek z cen zemědělských produktů a i z UNRRy. Každá družstevní kráva, která přežije tuto neblahou dobu, by musela dojit zlaté mléko, aby se vyplatila. (Potlesk.)

Lepší poměry jsou v tomto směru na Moravě, ale zde v Čechách je nanejvýš zapotřebí, aby tento bezedný pytel byl vyřazen z přímé správy ministerstva zemědělství a dostal jednotné odpovědné vedení. (Potlesk.)

Vedle toho je smutným zjevem, že na ostatní výrobu živočišnou je přímo pamatováno jen 70 miliony Kčs, ačkoliv se všude tvrdí, že právě v živočišné výrobě chceme pomoci tomu nejdrobnějšímu zemědělci. Možno konstatovat, že participuje jenom částkou 5 %, ačkoliv dvouletka ukládá právě v živočišné výrobě dvojnásobně zvýšení.

Už z tohoto stručného přehledu je jasné, že řádný a zjevný rozpočet, který činí ve výdajích 1.415 mil., je také účelově vázán a rozdělen.

Vedle toho má však pan ministr zemědělství k disposici ještě 588 mil. Kčs z UNRRy, 650 mil. Kčs srážených z cen zemědělcům a přes 500 mil. Kčs bezúročného úvěru se státní zárukou, tedy další někde méně známý rozpočet ve výši 1.700 mil. Kč, kterého může používati po volné úvaze a kterým také se snaží přeměniti hospodářskou, ale hlavně politickou tvářnost vesnice.

Co bylo řečeno o rozpočtu ministerstva zemědělství, platí o rozpočtech i některých jiných ministerstev. Také ministerstvo výživy vedle řádných výdajů má značné sumy mimořádných zdrojů, třebaže tyto zdroje jsou zhruba poloviční. Tu třeba poznamenat, že není myslitelné, aby na subvencování výkrmu prispolových prasat byl uvolněn třeba jediný haléř, neřku-li 4.8 mil. Kčs, stejně tak jako částka 110 mil. Kčs na podporu mlékařského průmyslu, který už dnes má víc než dostatečné místo, jímž odděluje zemědělce od spotřebitele.

Odsuzujeme jakékoliv subvencování, byl to největší nešvar v první republice - ale žádáme řádné prokalkulování a zhodnocení těžké zemědělské venkovské práce. (Potlesk.) Venkov se práce nebojí, ale musí mít ke své těžké práci klid a jistotu.

Je nesporné, že mnohé zjevy objevují se v rozpočtu v důsledku válečných a poválečných poměrů. Již rozpočet sám je toho pravým zrcadlem. Dosvědčuje, jak není ještě u nás dostatečně dobrá hospodářská a finanční rovnováha a jak nejrůznějšími subvencemi se snažíme jí zabránit a nebo ji zakrýt. Bylo významné rozhodnutí, že 100.000 zbytečných zaměstnanců z veřejné správy bude zařazeno do výroby, neboť takto, bude-li tato akce provedena seriosně a v plném rozsahu, mohou se vydání rozpočtu o 5 miliard snížit a naopak o to může býti vyrobeno více statků. Jen podobnými akcemi a řádným rozpočtem můžeme a musíme se opět dostat k normálním poměrům, ke klidu a k blahobytu, na který čeká celé zemědělství a celý náš národ.

Jsem si dobře vědom, že moje připomínky jsou kritické. Ubezpečuji však slavnou sněmovnu, že tak činím v zájmu věci a ne v zájmu osob. Dívám se na všechno jako rolník, který se nedá tak hned poplašit velkými plány a kterého denní život v přírodě učí, že je velký rozdíl mezi slovy a sliby i plány a mezi skutečnou prací. Svědomí nás, praktických rolníků, je poněkud citlivější, než těch, kdo rolnictví provozují u zeleného stolu v ministerstvu zemědělství. (Potlesk.)

Pan ministr zemědělství ví, že naši rolníci žijí špatně, že máme velké těžkosti a nedostatky, že nemůžeme být spokojeni s tím, jak žije venkovský lid. Ví, jaká je velká disparita mezi výrobky zemědělskými a průmyslovými, jak se rolník dře, jak vypadá venkovská žena a mládež. Pan ministr je si sám vědom těch pravých příčin neklidu a nespokojenosti, a to ani nepodotýkám, že existuje také disparita sociální, kulturní a zejména ono strašné vědomí méněcennosti zemědělce ve správě věcí veřejných. (Výkřiky.) Není logické, když pan ministr zemědělství je si vědom všech těchto příčin neklidu a přece vnáší nový neklid mezi zemědělce, když na pracovní konferenci odborných zemědělských pracovníků, která měla jednat o odborné práci pro úspěch dvouletého plánu v zemědělství, zabývá se m. j. také a obviňuje politicky i osobně dr Suchého a Feierabenda. (Výkřiky.) Pan ministr zemědělství umožní dokonce, aby to bylo vysíláno rozhlasem. Účinek tohoto útoku, možno říci, byl venku určitě opačný. (Potlesk.) O tom se může pan ministr určitě přesvědčit. (Potlesk.) A při tom bylo křivděno lidem, které příliš dobře znám, abych si netroufal říci, že bychom takových loyálních dobrých pracovníků, vzdálených chamtivosti, potřebovali v republice opravdu více, i když mají tvrdé a někdy opravdu hodně tvrdé selské palice. (Potlesk.)

Podobně musím odmítnout i postoj pana ministra zemědělství vůči některým rolníkům poslancům. Pan ministr zemědělství si musí býti vědom toho, že je odpověden parlamentu a že podléhá kontrole jeho členů. (Výborně.) Jakékoliv odmítání poslanců pod jakýmikoliv tendenčními záminkami je protidemokratické, protiústavní a nutí nás k tomu, abychom takovéto jednání veřejně kritisovali. (Potlesk.) Nebylo to zvykem československých ministrů už za první republiky a nesmí to být tudíž ani zlozvykem v nové lidově-demokratické republice naší. (Potlesk.) Vy všichni v této slavné sněmovně jste se mohli častokráte přesvědčit, že zemědělský lid je tichý, věrný a pracovitý strážce této země. A proto máme my všichni bez rozdílu zájem na tom, abychom mu pomáhali, když už nemůžeme pomoci rázem.

V tomto smyslu stavíme se kladně za konstruktivní - ale jen konstruktivní - práci, která se v kolejích rozpočtu ministerstva zemědělství pro československé zemědělství koná. (Potlesk.)

Místopředseda Tymeš (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku, panu posl. Soukupovi.

Posl. Soukup: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Stojíme nad státním rozpočtem, který předložila vláda Československé republiky. Pohlížíme-li na jeho rozměry, nemůžeme si zatajovati skutečnost, že částky stanovené tímto rozpočtem jsou mimořádně vysoké. Přihlížíme-li ke skutečnosti, že naši národohospodáři odhadují celkový důchod národního hospodářství okrouhle na 160 miliard Kčs, vztahuje se ruka státní, aby odňala téměř celou polovinu tohoto důchodu. Není to tudíž jen několik málo soust, nýbrž z krajíce, který svou prací získává náš pracující člověk, odejme státní rozpočet celou polovinu. Krátce před předložením státního rozpočtu usneslo toto Národní shromáždění téměř slavnostním způsobem zákon o dvouletém hospodářském plánu. Tento zákon svým dosahem stanoví hospodářské rozměry, hospodářské poměry Československého státu tak, aby byly přiměřené stavu občanstva tohoto státu, jeho hospodářských zdrojů a počtu pracujících sil.

Srovnáme-li tyto záměry dvouletého hospodářského plánu s částkou předpokládaného rozpočtu, nabýváme přesvědčení, že tento rozpočet se v určitém směru nekryje s dvouletým hospodářským plánem a že může svými nároky přinésti v uskutečňování dvouletého plánu i určité obtíže.

Rozpočtovým zákonem ukládáme poplatníkům těžká břemena a je třeba poohlédnout se na poplatníka, zda také ona břemena, ono "stokrát nic", unese. Mám za to, že obrovské cifry rozpočtu překvapí, ba přímo vystraší živel zemědělský. Jeho bytí je opřeno o určitý systém bezpeněžní tržby, jeho život je opřen o spotřebování vlastní sklizně a vůbec vlastních produktů; u něho peníze neprobíhají v onom podílu jako u ostatních vrstev národa. Za těchto okolností působí zde nesení velkých daňových břemen mimořádně těžké a značné obtíže. Nemohu se zbavit pocitu, že další, a to podstatné zhoršení přináší ona skutečnost, že srovnáme-li tržbu zemědělcovu a jeho náklady z let předválečných s dnešními, cítíme, že zde není všechno v pořádku. Je zde určitý vztah, určitý poměr mezi těmito cenami a náklady a tržbou zemědělcovou, který odborníci vyjadřují slovem disparita. A rozdíl mezi tržbou zemědělce před válkou a jeho tržbou dnešní je vyjádřen 42 %. Všichni o této disparitě víme, mluvíme o ní, ale jejího odstranění nejsme dosud schopni.

Vzpomínám mimoděk na obrázek, snad kalendářní, který jsem kdysi viděl. Nad postavou ležícího raněného vojína se sklání jeho druhové s rozpačitými tvářemi. Raněný, který dal svou krev, čeká pomoc. Ale druzí radí: Vžij se, kamaráde, do naší situace a hleď umřít. Naše zemědělství prožívá též těžké doby, a některé rady tomuto úseku našeho státního a národního organismu, který splnil své povinnosti vůči národu a státu dobře, (Potlesk.) který se dožaduje určitého vyrovnání, ať už zvýšením cen svých výrobků nebo snížením cen svých potřeb, vyznívají, i když zakrytě, v doporučení, že tento zemědělský stav má také, abych tak řekl, umřít svému dosavadnímu způsobu života a hledati nějakou formu jinou, více anebo méně kolektivní. (Potlesk.)

Potřebujeme méně theoretického plánování, ale více skutečné pomoci. A zemědělec obrací své zraky směrem nahoru, na svého ministra ve vládě, má svůj Jednotný svaz českých zemědělců. Ale ani zde nezískává zvláštního nadšení. V době řepné kampaně, kdy zemědělec se ohlíží, jaká bude konečná cena řepy, rozesílají tito dva orgánové asi formou průměrného volebního letáku souhrn šesti osnov ministerstva zemědělství. Ponechávám stranou otázku, zda se to děje se souhlasem vlády, případně Národní fronty, ale zjišťuji, že asi dva či tři návrhy zákonů tam přepokládané patří svou povahou a materií jiným ministrům. Zjišťuji však, že při jednání o cenu řepy cukrové ve vládě žádné stanovisko k této eminentní zemědělské záležitosti ani Jednotný svaz českých zemědělců, ani ministerstvo zemědělství netlumočilo a nepožadovalo k tomu cenovou úpravu, nýbrž že úprava se stala na návrh resortně nepříslušných ministrů.

Zemědělec, který má těžký život, říká: "Napřed žít, potom teprve filosofovat", a mimoděk cítí, že tyto dva útvary zde neplní svou povinnost. A slyšíme-li určité projevy nespokojenosti se strany zemědělců, dané těmito neuspokojivými jevy, zadupáme na ně strašákem reakce, mluvíme o skupině stavovských a státních rozvratníků (Hlasy: "Agrárníků"), ohradíme se zdí Národní fronty a žádáme plný respekt existujících anebo neexistujících vládních dohod. Kuje-li tu někdo pikle, snad dokonce pikle protistátní, máme zde od toho ministerstvo vnitra a jeho orgány a jim věříme. Ministerstvu zemědělství rozhodně tyto starosti opět nepříslušejí, ale přísluší mu péče o zemědělce a on ji také potřebuje a zaslouží. (Potlesk.) Československý zemědělec by rád viděl v Jednotném svazu zemědělců organisaci, v níž by se cítil doma a která by byla jeho nadstranickým mluvčím. Prohlížíme-li však jeho orgán "Zemědělské noviny", nezhostíme se přesvědčení, že to není pravý mluvčí českého zemědělce, tudíž ani mluvčí nadstranického Jednotného svazu. (Hlas: Vždyť se posílají těm, kdo je platí!) Račte si, pane, uvědomit, na jaké adresy byly poslány. Byly poslány na adresy reakčních agrárníků v prvé řadě. (Potlesk.) Zemědělské noviny se projevují nyní však spíše jako osobní orgán ministra zemědělství a referují-li o čemkoli veřejnosti, tlumočí zpravidla stanovisko, jež bývá neseno programovými zásadami komunistické strany, ale nepřihlížejí k odlišným stanoviskům ostatních politických stran a zemědělců. (Hlas: To je dobré!) Ku podepření tohoto svého stanoviska mohl bych uvést skutečnosti o složení redakce, přinést potřebné doklady o stanovisku ke všem otázkám zemědělským, ať již šlo o otázky zemědělských sil, o stescích na způsob soutěže v dodávkách obilí a jiných plodin, či o stanovisku zemědělce a jeho názor na trojí a odstupňované ceny, jež byly převážně výsledkem tlaku ministra zemědělství, ale hlavně na kampaň o šesti předlohách, jež vpravdě nedosti uváženě odevzdalo ministerstvo zemědělství široké veřejnosti. (Výkřiky z řad komunistických poslanců: To vás, mrzí, co?) My můžeme volit podobnou cestu v jiných případech, pánové. Můžeme se dovolávat hlasu lidu také v jiných případech a neračte se domnívat, že by to vždycky vyznělo tímto způsobem. (Potlesk.) Je opravdu závažná otázka, do jaké míry je schopen Jednotný svaz udělati všechna opatření, aby se stal skutečně Národní frontou všech, společným domovem zemědělců, příslušejících k jiným politickým stranám, aby jednotný jeho orgán byl také objektivním tlumočníkem mínění celé zemědělské Národní fronty. (Výkřiky z řad komunistických poslanců: A kdo to je? Agrárníci! Pátá strana!) Ale prosím vás, neráčíte být také z tohoto prostředí, pane? (Hlas: Ano, jsem. - Potlesk.) V Jednotném svazu českých zemědělců představovali jsme si strážce a mluvčího, prokurátora a obhájce práv zemědělcových. Představovali jsme si jej jako stejně průbojného a nesmlouvavého tlumočníka požadavků zemědělcových, jakého asi mají naši zaměstnanci v ÚRO. Našim zaměstnancům toto ÚRO téměř závidím a lituji, že Jednotný svaz českých zemědělců si této povahy ani nezískal, ani se o to nesnažil.

Náš zemědělec se však velmi často ptá, co ho tento obhájce jeho práv, tento jeho advokát bude stát. Tož tedy státní rozpočet v preliminované dotaci obsahuje částku úctyhodnou a stejně úctyhodný, snad čtvrtmiliardový anebo vyšší má prý býti rozpočet Svazu samého. Domnívám se, že už zájem státní pokladny, tudíž i poplatníků, bude nutit k tomu, aby byla přezkoušena účelnost různých opatření.

Jsou-li zde tendence, aby ze státních služeb do svých dřívějších povolání přešli lidé, kteří nemají dostatečnou průpravu k vykonávání úkolů toho času jim svěřených na místech úřednických, domnívám se, že z těchže příčin musíme přezkoušet, zda průprava, odborná kvalifikace a vzdělání tajemníků Jednotného svazu je toho druhu, aby je uschopňovala k držení funkce tajemníků v Jednotném svazu českých zemědělců, postavení to jistě mimořádně důležitého. Jsem toho mínění, že jestliže sám stát bude odstraňovat ze svých služeb řadu zaměstnanců, kteří neprokáží dostatečnou průpravu, do jejich dřívějších zaměstnání, musí z těchže důvodů kontrolní orgány státu přinutit také Jednotný svaz českých zemědělců, aby provedl přeřazení anebo odbavení tajemníků a jiných sil v jeho službách, nemajících dostatečnou průpravu, do jejich dřívějších povolání. Domnívám se, že k doplnění uprázdněných míst tajemnických, jichž bude jistě velmi mnoho, podaří se opatřit mimořádně kvalifikované síly, jichž naši zemědělci nemohou plně využít a jež v této době jsou zaměstnány Jednotným svazem českých zemědělců na jeho pobočkách.

Co jsou to pobočky? Vznik poboček datuje se od doby života starého Svazu zemědělství a lesnictví, zařízení to okupantského, a co více, tyto pobočky byly zpravidla zřizovány v oblastech německých oberlandrátů, kteří za pomoci svého vedoucího úředníka německého přes tyto pobočky udržovali v určité poslušnosti všechna ostatní tajemnická místa okresní a zemědělce vůbec. Tyto pobočky byly zachovány a tážeme se, jak slouží? Potřebují-li naši zemědělci poradu, musí nejprve v mnohých případech vykonat dalekou cestu na nádraží, pak zpravidla vlakem ještě několik desítek kilometrů do sídla příslušné pobočky a pak buď pana referenta v pobočce najdou, anebo také nenajdou. Mám zato, že náklady, spojené s vydržováním těchto poboček, daleko přesahují jejich účelnost, a jsem toho mínění, že jejich zánik nepřinese zemědělcům samým žádnou újmu. (Výkřiky z řad komunistických poslanců: Pak ale nejste zemědělec. - Není to naší vinou, že tady byly oberlandráty. My jsme s tím nesouhlasili.) Prosím, beru na vědomí. Proto tady také nemusí být pobočky. (Hlas: Napíchni si čtyrlístek! My jsme se tam přece viděli u argárníků. Vždyť jsme byli oba u agrárníků, v jedné partaji.) Mladý pane, neračte se rozčilovat! (Hlas: Dej si tam ten čtyrlístek!) Já ho nenosil a ani nepotřebuji ničím dokazovat, že jsem nebýval republikánem. (Hlas: My máme stejné obtíže ve Svazu. Co tady budeš vykládat takové pohádky?) To nejsou pohádky. Ale neračte se zase, pane kolego, rozčilovat. Vždyť žádáme o přezkoušení.

Pokud se týká zákona o Jednotném svazu, učiníme vše, aby se stal zákonem vládní návrh č. 184 jako výsledek jednání sborů, jež mohu klidně nazvat Národní frontou zemědělskou. Budeme hájit zásady povinného členství a voleb tajných, přímých, na základě poměrného zastoupení. Jsme toho mínění, že organisace zemědělců patří zemědělcům. (Potlesk.) Jsme ctiteli zásady žít za své a mluvit také jen za své. (Potlesk.)

Touhou zemědělce je rentabilita jeho podnikání, zajištěný klid a spokojený život na vlastní půdě. K této touze jistě přispěla kolonisace téměř třetiny státního území po odsunutých zpronevěřilých příslušnících německého národa. Je to práce jistě nadměrná, je to práce, již jistě ocení budoucnost po přezkoušení dobrých i stinných stránek. Byli bychom velmi povděčni, kdyby těchto stinných stránek a těchto obtíží z nich plynoucích bylo co nejméně. Mám také za to, že velmi těžko lze takovou práci vykonat bez obtíží. Snad by to ani nebylo dobře. Vzpomínám si na naše venkovské ženy, jež nejsou žádnými zvláštními ctitelkami toho, když se pere prádlo z jedné vody načisto. Přesto však jsme a budeme usilovat o to, aby odevzdání majetku v pohraničí do rukou nových nabyvatelů bylo podloženo všemi právními jistotami v dosavadní plnosti a takto dáno všem novým osídlencům. Mám však za to, že v řadě případů by bylo žádoucno opustiti zásadu, že nikdo z těchto osídlenců nemůže obdržet větší usedlost než 13 ha zemědělské půdy. Tato skutečnost je nebezpečím pro celou řadu našich osídlenců, pro ty, kteří po odchodu Němců převzali usedlost s rozměrnějšími budovami. Těchto 13 ha často nedosti výnosné půdy nebude moci a nedá důchod jejich držiteli, aby mohl v dobrém, slušném stavu udržovati jemu přikázané hospodářské budovy, a je nebezpečí, že v našem pohraničí, jež jsme si představovali jako místo, kde bude zaznívat česká řeč mezi českými, Čechy osídlenými domky, najdeme ustarané české příslušníky mezi rozpadávajícími se, oprýskanými chalupami, a velmi často tito obyvatelé zde budou blízcí myšlence opustiti toto často nehostinné prostředí.

V souvislosti s kolonisací vyskytují se však mnohdy ještě závažné a překvapující závady. Zjistil jsem na příklad v jedné obci v blízkosti Českých Budějovic, že provádění kolonisace je svěřeno do rukou předsedy rolnické komise. Ten je znám jako muž, který se v letech předválečných, v době sčítání lidu přihlásil jako Němec. Muž, který posílal své děti výhradně do německé školy, muž, který ani v době okupace čestně neobstál. A tento muž, potrestaný očistnou komisí okresního národního výboru podle retribučního dekretu pokutou 30.000 Kčs, rozděluje národní a státní majetek, tento muž rozděluje majetek, jenž se má dostati do rukou českých občanů. (Výkřiky: Fuj!) Domnívám se, že v takovýchto případech je na dohlédacích úřadech, aby podobné živly, jež podle své dosavadní prakse provádějí také rozdělení tohoto národního a státního majetku, byly z takovýchto míst odstraněny. (Potlesk. - Hlas: Jen nám ho řekněte a my ho odstraníme!) Ale vždyť já neříkám, že je to váš. Vy se cítíte hned nějak dotčen. Tohleto je podezřelé. (Veselost. - Hluk. - Různé výkřiky.)