Místopředseda Tymeš (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Soukup (pokračuje): Mám za to, že bychom se měli zabývat výsledky přidělování půdy také ve vnitrozemí. Jestli zde vzniká myšlenka vytvořit samostatné a svébytné zemědělce, umožnit těmto zemědělcům v nejširší míře mechanisaci a racionalisaci podniků, pak se velmi často snažíme zjistit si, do jaké míry i tyto parcelace ve vnitrozemí nám tuto ideu přiblížily. Mám za to, že z chaosu a z pochybných představ, které zde byly, nám ona parcelace, kterou jsme ve vnitrozemí prováděli, tento ideál svébytných zemědělských celků na cestě k mechanisaci a modernisaci ani zdaleka nepřiblížila, že nám vznikla nová, nedosti výnosová trpasličí hospodářství a že jsme tímto způsobem a nedosti promyšlenou a domyšlenou parcelací odňali také našemu výrobnímu procesu řadu kvalitních dělníků, vytvořili třídu nesvébytných, neuspokojených a v dalším neklidných držitelů trpasličích zemědělských hospodářství. (Hlas: Přidáme ze zbyťáčků!) Račte je všude najít! (Hlas: My už o nich víme.) Račte je všude najit! Ono už je jich tak málo! (Hlas: Dojde na ně!) V tom se domnívám, že nebudeme míti, co bychom vytýkali pozemkové reformě po prvé světové válce. (Hlasy: A jejej! Ta byla krásná! - Veselost.) A tato?

Nové způsoby ovšem nastaly v praksi udělování podpor obcím a jiným korporacím. Dřívější prakse byla taková, že ministerstvo udělovalo tyto podpory po slyšení nižších organisací, obzvláště po slyšení organisací, jež měly na starosti zvelebovací činnost. A touto korporací byl by v mnohých případech náš Jednotný svaz českých zemědělců. Na základě podrobných šetření za předpokladu, že jsou zde určité plány, jež mají býti realisovány, za předpokladu, že zde není dostatek prostředků k jejich uskutečnění, dávaly tyto orgány návrhy na udělení podpory buďto Zemědělské rady nebo ministerstva zemědělství. V tomto směru jsou cesty ministerstva zemědělství docela nové. V květnu, v době předvolební, způsobilo ministerstvo zemědělství svými podporami anebo jejich přísliby řadě obcí a korporací velmi mnoho radosti - a staré přísloví říká, že po radosti žalost anebo také starost chodí. Mám na mysli jednu obec ve svém soudním okresu. (Hlasy: Kterou?) No, vy ji najdete! Tam z dobroty ministerstva zemědělství spadl příslib subvence 20.000 Kčs, subvence, jíž podle instrukcí ministerstva zemědělství má býti použito na zakoupení dojicích aparátů. A teď se vmyslete do oněch starostí, jež prožívají hospodáři tamní obce. V obci není žádné větší usedlosti; jsou tam pouze držitelé nejvýše pěti dojnic. Mínění těchto obyvatelů je, že nějaké kolektivisační nebo kolchozní akce přece za 20.000 Kčs nestojí. (Potlesk. - Posměšné výkřiky.) A proto jsou plni starostí, jak prostředků použít. Ovšem instrukce ministerstva zemědělství nemůžeme obcházet. Obec není elektrisována, a tož, aby splnili aspoň něco, zanášejí se i myšlenkou, že by onen dojicí aparát umístili kdesi v jakémsi zátiší za Kampeličkou, poháněli jej Dieselovým motorem a v letní době k němu sváděli krávy. (Potlesk. - Veselost. - Různé výkřiky.) Stojí tu však před problémem, jak tuto věc vyřešit v době zimní. (Výkřiky.) Mám za to, že řadu podobných starostí a úvah přinesla dobrá vůle našeho ministerstva zemědělství řadě obcí, jako na příklad, jak naložit s elektrisačním příspěvkem v obci, která je již dávno elektrisována, anebo podobně. (Výkřiky.)

Jsem toho mínění, že zde budou moci a budou nuceny kontrolní orgány státní po uplynutí určité doby přezkoumat, jakým způsobem bylo použito těchto částek, které poskytlo ministerstvo zemědělství v této rušné předvolební době, zda jich bylo použito, anebo zda vůbec nebyly použity. (Hlas: Tam jsme dali zase 100 milionů!) Račte si uvědomit, že jsou to peníze státní. Tedy prosím, pane, račte trochu zachovat klid. (Výkřiky.) Račte dávat ze svého a ze státního jen se souhlasem vlády! (Potlesk.) Není přece dobře možné, aby na jednom místě zůstaly ležet prostředky ladem a v jiných případech bylo jich velmi naléhavě třeba pro realisaci dobrých a prospěšných plánů, jež mají zemědělci a hlavně jeho ženě přinésti určité ulehčení.

Velmi výrazným způsobem projevuje se i přiznávání podpor našim pastvinářským družstvům. Pastviny v pohraničí nejsou oněmi pastvinami, na které jsme zvyklí dívat se v našem vnitrozemí, ony pastviny žírné, jež dávají velmi často dobré hospodářské výsledky. Toto je určité východisko z nouze a vznikají zde nikoliv pastviny žírné, nýbrž budou zde pastviny jedny z nejextensivnějších, a těmto dáváme čas od času horentní sumy podpor. Bylo by snad dobře, abychom napřed přešetřili, co je zde života schopno, abychom tomu v dalším věnovali potřebnou péči. Co se ukáže jako objekty života neschopné, tam buďtež hledány nové způsoby hospodaření, protože nebude dobře možné, aby se na úkor státu a jeho zájmů a na úkor poplatníka držely při životě podniky života neschopné a nerentabilní. (Potlesk.)

Tak jako neuspokojuje nás bytost, která je držena při životě jen léky a injekcemi, tak nás také neuspokojí podniky, žijící jen ze subvencí. Budeme museti přezkoušet i rentabilitu a účelnost našich strojních a traktorových stanic, srovnati je se stanicemi družstevními, po příp. se strojními družstvy, a mezi těmito útvary najíti řešení nejvhodnější. V tomto směru nás výsledky těchto útvarů neuspokojí.

Jsem si vědom, že zájem státu a národa nás váže, abychom ze všech sil usilovali o udržení vlády Národní fronty. (Hlasy: Ale, ale!) Tato skutečnost nám dává pevnou víru, že i úsilí ostatních partnerů v Národní frontě půjde za tím cílem, abychom ve vzájemné shodě, v družné spolupráci řešili všechny otázky a problémy, se kterými se i v oblasti zemědělské politiky setkáme. Bylo by velmi pochybné, kdyby se politika ministerstva zemědělství nesla jen jedním směrem s vyloučením spolupráce s ostatními partnery v Národní frontě. (Výkřiky. Hluk.) Věříme v dobrou vůli a proto, i když sami ne plně spokojeni s činnosti ministerstva zemědělství a s Jednotným svazem, budeme hlasovat, my československá strana lidová, pro rozpočet ministerstva zemědělství v pevné víře, že tato dobrá vůle bude vyvážena ochotou ke spolupráci i na tomto úseku národního a hospodářského života. (Potlesk.)

Místopředseda Tymeš (zvoní): Dalším řečníkem je paní posl. inž. Jankovcová. Dávám jí slovo.

Posl. inž. Jankovcová: Pane předsedo, paní a pánové!

Nemíním se zde zabývat číselným rozborem rozpočtu ministerstva průmyslu. Bylo již v rozpočtovém výboru konstatováno, že je střízlivý a snad až příliš skromný vzhledem k uloženým úkolům. Byl to snad také jediný rozpočet, v němž byly proto provedeny škrty v podstatě nepatrné. Spíše je třeba všimnout si úkolů, která má ministerstvo průmyslu plnit a splnit, poněvadž jsou předmětem živého zájmu naší nejširší veřejnosti; kromě toho neznalost podmínek a prostředí, v němž mají být tyto úkoly plněny, bývá zhusta příčinou odůvodněné a objektivní kritiky.

Zdá se, že nejvíce zájmů na sebe soustřeďuje realisace znárodňovacích dekretů a hospodaření národních podniků. Mnoho se toho již napsalo o znárodnění, ale přesto se projevují v souvislosti s národními podniky zásadní názorové nejasnosti i v kruzích hospodářských odborníků, a není nijak vzácný případ, že se dokonce zaměňuje podnik pod národní správou s podnikem národním. Asi v souvislosti s tímto veřejným zájmem došlo také při projednávání rozpočtu v rozpočtovém výboru často ke kritice národních podniků po stránce finanční. Nemá smyslu si zastírat, že finanční stav národních podniků není dobrý, poněvadž mnohé z těch podniků, které tvoří jakési jádro jednotlivých národních podniků, byly již před válkou předluženy, což je okolnost všeobecně známá, ale často úmyslně přehlížená nebo dokonce zatajovaná. V zájmu věci je podívati se dobře na všecky příčiny, které působily nebo stále ještě působí na nepříznivý finanční stav národních podniků.

Největší z našich národních podniků utrpěly v poslední válce těžké ztráty bombardováním, jiné naprostým opotřebováním investic a nehospodařením s nimi. Po první světové válce, kdy přímé válečné škody nebyly vůbec, byl zřízen značně velký fond k úhradě škod vzniklých válečným provozem. I stamilionové částky, vynaložené na sanaci bank a peněžních ústavů po první světové válce, byly v nepřímém spojení se škodami, jež utrpěl velký průmysl, který byl tehdy ovšem celý v soukromých rukou. Do dnešního dne musely se vypořádávati národní podniky s těmito škodami samy, pomocí vlastního úvěru.

Nelze přehlížet, že i tíha přestavby válečné výroby na výrobu mírovou jde celá na vrub národních podniků, právě tak jako sociální služba, kterou národní podniky konaly pro stát v prvních porevolučních chaotických dobách a tím zbavily státní orgány starosti o nezaměstnané, nehledíc k psychologické hodnotě takového postupu.

Doklad toho, že národní podniky mají v sobě zdravé jádro, poskytují ty obory, které válkou a jejími následky tolik neutrpěly. Všecky vykazují hospodářské přebytky s tendencí i když zvolna, přece jen stále stoupající.

Jako nezbytný doplněk plánované výroby je stálá kontrolní služba, po níž veřejnost právem volá. Není to však jen kontrola finanční, jako spíše podnikově-hospodářská, kterou si tento výrobní systém vynucuje. Proto také na ni pamatoval statut o národních podnicích, který svěřuje jak dozor, tak i kontrolu národních podniků ministerstvu průmyslu, jehož kontrolní orgány se hodí svou odbornou kvalifikací k tomuto úkolu nejlépe. Ale i kontrolní službu je třeba usměrnit. Náhodné kontroly, prováděné různými institucemi podle různých hledisek, však tento úkol neplní, do podniků vnášejí často zbytečný neklid a aparát podniku velmi zatěžují. Dovoluji si v souvislosti s tím upozornit ještě na příliš roztříštěnou dotazníkovou akci, která není zhusta vyvolávána hospodářskou potřebou. Spíše je třeba vidět v ní snahu některých institucí, zachránit zdání jejich nepostradatelnosti v hospodářském životě, při čemž ve svém důsledku odvádí vedoucí úředníky národních podniků od jejich vlastní ředitelské práce v podniku.

Veřejnost se právem ptá, jak vypadají bilance národních podniků a kdy budou vůbec uveřejněny. Snažila jsem se zjistit, proč právě v tomto směru je ponecháno pole dohadům a často falešným závěrům. Informace, které jsem dostala, vysvětlují velmi mnoho z těchto nejasností. Chybějí totiž nejen bilance za běžný rok, ale také za poslední válečné roky. Tyto bilance nemohly být sestaveny, protože chyběly pro ně naprosto nutné předpoklady. Proto se ptáme, proč posud nebyly vydány oceňovací směrnice, proč nebylo rozhodnuto o otázkách náhrady válečných škod, o daňovém posuzování odpisů pohledávek za Rakouskem a Německou říší a konečně proč nebyly vyřešeny některé další otázky tak, aby bilance mohly být sestaveny? Jakmile budou všecky tyto předpoklady splněny, nebude důvodů, aby bilance sestaveny a publikovány nebyly, a prosím proto pana ministra průmyslu, aby ve svém resortu působil k jejich sestavení v zájmu důvěry v hospodářství národních podniků.

V našem hospodářství, které jsme podřídili určitému plánu, projevují se ještě znaky improvisace a nedostatky metody plánování. Často plánujeme na několik kolejích, což se opět neblaze odráží zvláště v hospodářství národních podniků. Proto jsme uvítali resoluci Národní fronty, jejíž realisování povede jistě k odstranění těchto nedostatků, k zhospodárnění plánovací služby a tím k zhospodárnění provozu národních podniků.

Z týchž důvodů hospodárnosti přimlouvám se za reorganisaci řemeslných a živnostenských společenstev, jejichž dnešní organisace přímo volá po zdravém zjednodušení a po prohloubení a zodbornění jejich hospodářských funkcí. Zajímalo by mě, zda a jak tuto otázku hodlá řešit ministerstvo průmyslu, které se věnuje značně problémům řemesel, o čemž svědčí v rozpočtu částka pro účely řemesel a živností ve výši téměř 14 milionů.

Ještě v jedné věci by bylo záhodno slyšeti jasné ujištění, a to o zamýšleném přídělu konfiskátů. Souhlasíme, aby takové konfiskáty, které jsou zřejmým organisačním a hospodářským doplňkem národních podniků, byly jim přidělovány, ale jinak považujeme za hospodářsky účelnější, aby ostatní konfiskáty byly přidělovány seriosním družstvům, osvědčivším se soukromým osobám a samosprávě, které by tak byl zabezpečen určitý pramen příjmů, dnes neobyčejně žádoucí.

Tytéž požadavky, po jichž splnění voláme v zemích českých, musí platit přirozeně i pro Slovensko. Předem je třeba říci, že se všeobecně uznává potřeba rychlé industrialisace Slovenska už proto, že není trvale udržitelný příkrý hospodářský rozdíl mezi dvěma částmi jednoho státu. Právě proto však myslím, že po půl druhém roce je možno žádat, aby plánování v zájmu celého státu a zvlášť v zájmu Slovenska bylo prováděno s jednoho hlediska a celostátně. Působí jistě dojmem neodpovědného gründerství, jestliže se na Slovensku zakládají a tvoří podniky bez hospodářského opodstatnění a bez přihlédnutí k hospodářským potřebám Slovenska. Jde zde čistě jen o využití současného hladu po zboží, často méně kvalitním, ve prospěch kořistnných podnikatelů. Ti svým jednáním podlamují důvěru v solidní postup těch podnikatelů, kteří chápou svou funkci sociálně a jako trvalý přínos pro stát a národ, k němuž se hlásí. Poslední události v sektoru textilním mě nutí k tomu, abych žádala pana ministra průmyslu, aby věnoval vývoji hospodářských poměrů na Slovensku více pozornosti a uchránil nás tak v budoucnosti nemilých hospodářských a politických následků.

Stejné methody nezdravého liberalismu projevují se se strany Slovenska i v zahraničním obchodě. Před časem se uvádělo dokonce několik případů, kdy bylo postupováno proti celostátním zájmům a kdy zájmy Československé republiky nebyly při jednáních dosti respektovány. V souvislosti s tím bych vůbec doporučovala, podívat se na činnost některých firem, zabývajících se zahraničním obchodem, které vznikly a byly vyvolány potřebami Protektorátu a Slovenska za války. Neslouží jistě dobře našemu uplatnění na zahraničních trzích, mařili se snahy seriosních, v cizině dobře zavedených firem podbízením anebo naopak při dovozu přeplácením cen surovin.

Všecky tyto případy ukazují, že řízená výroba si vynucuje plán i v zahraničním obchodě a že je v zájmu celého hospodářství, aby ti outsideři, kteří vyrostli jako houby po dešti v době kompensačních obchodů a mají zájem jen rychle a bezpracně se obohatit, byli ze zahraničního obchodu včas vyloučeni. Musím odmítnout námitku, že by proto zájmy soukromého sektoru nebyly náležitě hájeny. Ani tento sektor nesnese v nové republice třídu příživníků.

Bylo by jistě vhodné, kdyby t. zv. základní suroviny, na jejichž opatření spočívá do značné míry úspěch dvouletky, byly opatřovány s jednoho místa jak pro sektor znárodněný, tak i soukromý, jak se to ostatně již v jednom průmyslovém oboru děje. Přinese to nepopiratelné výhody oběma sektorům.

Nebude dlouho trvat a nebudeme stát před problémem, jak dobře vyrábět, ale jak dobře prodávat. A vítáme proto snahu ministerstva zahraničního obchodu, vybudovat řádně do té doby instituci zahraničních přidělenců. Prosím však pana ministra zahraničního obchodu, aby v zájmu co nejúspěšnější práce na zahraničních trzích byli posíláni do zahraničí vždycky jen opravdoví odborníci, zapracovaní v zahraničním obchodě, kteří ovládají dokonale řeč i prostředí, v němž mají působit, aby prostě rozhodovala opravdu odbornost a aby obsazování tak důležitých míst nebylo prováděno politicky, což by nemohlo působit dobře na morálku zaměstnanců tohoto ministerstva. Přimlouvám se za to, aby byli přidělenci vypraveni ven nejen co nejrychleji, ale aby byli vybaveni také vlastním pomocným kancelářským personálem, aby tak mohli pracovat v intencích ministerstva zahraničního obchodu co nejlépe.

Jinak však právě v tomto resortu je znatelná snaha, aby se nepostupovalo byrokraticky, a pan ministr pustil hodně čerstvého vzduchu do Pečkova paláce, když zkrátil dobu povolovacího řízení na minimum. I tento resort však trpí tím, že se rozhoduje o věcech, spadajících nesporně do jeho kompetence na několika místech. Abych jen připomněla historii s vagony, které byly Hospodářskou radou oddisponovány přesto, že ministerstvo zahraničního obchodu je potřebovalo na terminované dodávky. Zmínila jsem se několikrát o tom, jak důležitá a naléhavá je spolupráce jednotlivých resortů s ministerstvem zahraničního obchodu, aby se zabránilo těžkým hospodářským škodám, které nesprávným postupem vzniknou. Jen nedostatkem spolupráce lze vysvětlit, že dojde k vývozu suroviny neobyčejně důležité pro náš vedoucí průmysl téměř ve stejné době, a div ne do téže země, z níž se v téže době, ovšem za podmínek velmi nevýhodných, realisoval její dovoz.

Jiným stejně zarážejícím zjevem je vývoz určitých strojů, po nichž je v cizině i doma velká poptávka, za ceny nepřiměřeně nízké. Poněvadž jde o skutečně speciální stroje, není tu sledována snaha získat zahraniční trh, a vtírá se proto otázka nejde-li tu o tak zvané ulévání peněz za hranice.

Na těchto příkladech je vidět, jak je právě v tomto oboru namístě postupovat podle určitého plánu. Prospělo by našemu zahraničnímu obchodu, kdyby za spoluúčasti všech zúčastněných resortů byly stanoveny v intervalech - řekněme - čtvrtletních rámcové směrnice a zásady pro dovoz a vývoz. Respektoval by se tak nejlépe požadavek, aby se uskutečnilo plánování v zahraničním obchodě jako logický důsledek plánování, pro které jsme se rozhodli ve výrobě.

A konečně mi dovolte, abych se zmínila o potřebě jednotného řízení cizineckého ruchu, který svou povahou náleží do oblasti působnosti ministerstva zahraničního obchodu, a věřím, že by v tomto resortu byl organisován hospodárněji a laciněji. Právě v tomto úseku je třeba vybírat spolupracovníky opatrně, dávat přednost těm, kteří z vlastní zkušenosti a z vlastních poznatků mohou čerpat mnoho pro svou práci. Stále ještě jsme v tomto směru málo pružní. Nepřesvědčili jsme se posud ze všech svých dosavadních neúspěchů o tom, že propagaci nelze dělat šablonovitě, že je třeba vložit do této práce víc psychologických prvků, než se stalo doposud. Jen spolupráce s výtvarníky té země, jejíž příslušníky chceme získat, může k nim mluvit způsobem, který je přesvědčí. Záleží na tom, abychom se uměli v tomto zápase o turisty dobře zařadit tak, abychom nebyli outsidery, jak se nám stalo při umístění kanceláře Čedoku v Londýně, odkud čekáme nejčilejší cizinecký ruch.