Zvláštní kapitola našeho zemědělského rozpočtu je věnována péči o venkovskou ženu a mládež. (Výkřiky.) Já se nedám, já ještě něco vydržím, neboj se o mne! (Potlesk.) My chceme změnit jejich úděl, ulehčit jejich otrockou dřinu a našim venkovským ženám pomoci. Je třeba zmechanisovat kuchyně, je třeba dodat jim pračky, je třeba zřizovat všude na vesnicích dětské útulky, je třeba umožnit rolnickým ženám, aby se mohly věnovat kultuře.

V rozpočtové kapitole ministerstva zemědělství jest uvedena částka 9¹/₂ mil. Kčs a kromě toho z prostředků Národního pozemkového fondu na r. 1947 dává ministerstvo zemědělství 5 mil. Kčs na zřizování družstevních prádelen, 2 mil. Kčs na dětské útulky a 2 mil. Kčs na podporu studia rolnických dívek. Víme, že je to málo, je to celkem 18¹/₂ mil. Kčs. Jsme přesvědčeni, že v letech příštích budou tyto částky několikráte větší, ale hledáme-li v rozpočtech předválečných položky na tyto účely, nenalézáme tam žádné. Tenkráte se nad osudem žen jenom naříkalo a mluvení o pomoci pro ně bylo jen před volbami. (Výkřiky. - Hluk.) Tato tradice je měněna a našim venkovským ženám bude pomáháno činy a ne slovy. (Výkřiky. - Hluk.)

Mnoho problémů je před námi, myslíme-li na osud a budoucnost našeho zemědělství. Známe jeho těžkosti, známe i přechodnou kalamitu s pracovními silami, kterou již překonáváme a věříme, že překonáme. Jde o to, dát možnost našemu zemědělství, aby mohlo dohonit civilisaci města, aby k tomu dostalo potřebné podmínky. Jde o to, aby byla překonána nejen politická, ale i technická a kulturní propast mezi městem a venkovem. Na poli politickém je tento úkol úspěšně zdolán. Lid z měst podal ruku lidu z venkova a ten ji přijal, neboť poznal, že dělník je rodný bratr rolníka a že osud jednoho je spjat s osudem druhého. Lid z měst podal pomocnou ruku lidu z venkova, aby mohl zdolat potíže, do kterých byl přiveden okupací, válkou a osídlením pohraničí. Rolník pak zajistil národu výživu. Budeme usilovat o to, aby pokud možno brzy bylo uvedeno v život národní pojištění pro rolníky, aby i rolník byl zajištěn pro stáří a nemusel se ho bát. Podmínkou jeho uskutečnění je rozmnožení národního bohatství a podmínkou toho je práce. Ta je podmínkou všeho.

Dáme rolníkům možnost dohonit technický pokrok měst, pomůžeme jim zmechanisovat jejich hospodaření, pomůžeme jim upravit k tomu pozemkovou držbu, aby mohli pracovat na svém a aby měli na čem pracovat. (Potlesk.) Je to práce úmorná, úkoly jsou těžké, jejich zvládnutí předpokládá poctivou a seriosní zemědělskou politiku. (Potlesk.) Ne řečmi, ne slovy, ne agitací pomůžeme našemu zemědělci (Výkřiky. - Hluk.), ale poctivou prací, jakou zemědělec koná na svých, na našich českých a slovenských polích, a takovou poctivou prací, jakou dáváme našemu zemědělství my, komunisté. (Potlesk.)

Místopředseda Petr: Dále je ke slovu přihlášena pí posl. Žáčková-Batková.

Posl. Žáčková-Batková: Pánové a paní!

Obávám se, že můj referát nebude tak rušný, jako byl referát řečníka přede mnou, pana posl. Smrkovského, předsedy, či vlastně pana presidenta Osidlovacího úřadu (Výkřiky. - Hluk.), - totiž Státního pozemkového úřadu, ale domnívám se, že zde se má mluvit odpovědně a má se zde hlavně mluvit o zásadách státní finanční politiky. (Výkřiky.)

Dříve však, než přejdu ke svému referátu, považuji za svoji povinnost, abych jenom v několika stručných poznámkách odpověděla zde pí kol. Synkové, která ráno položila jednu otázku. Řekla: "Paní a pánové mi prominou jednu, snad trochu indiskretní otázku, zda vystupovali také s takovým temperamentem ve sněmovně v dobách předmnichovských, zda vystupovali také s takovým temperamentem proti Henleinovi a Hlinkovi." Doporučuji pí kol. Synkové a jejím klubovním kolegům, aby navštívili poslaneckou čítárnu a vyzvedli si tam těsnopisecké zápisy o schůzích poslanecké sněmovny (Výkřiky. Hluk.) z r. 1935 a 1938, a poučení, které tam získá, myslím, dá jí podnět k tomu, že podobné otázky klást nebude, protože jestliže někdo vystupoval proti straně Hlinkově a proti straně Henleinové, pak to byli stateční, srdnatí členové strany československých národních socialistů. (Hlučný potlesk poslanců strany nár. soc.) Já jsem byla v r. 1935 a 1938 ve slavném Rudolfinu a prosím, u těch poslaneckých lavic, byl to nebožtík dr Patejdl, byl to Vladimír Polívka, nešťastně zahynulý poslanec, byl to dr Klapka, byla to Zeminová, byl to Bergmann, byl to dr Stránský, kteří se v každé chvíli uměli rvát. (Výkřiky. - Hluk.) Přátelé, my netrpíme na krátkou paměť, jak byste byli velmi rádi, kdybychom trpěli. My si pamatujeme dobře, jaký byl postup čs. národních socialistů. Pan kol. Harus udělá dobře, když si přečte své vlastní projevy v této sněmovně (Výkřiky. - Hluk.) a když si přečte, jaký byl jeho postup proti této republice. Ať si postaví tyto projevy proti projevům Hatiny a Polívky, a to postavíme před celou veřejnost československou a ta nejlépe dosvědčí, kdo vlastně měl pravdu. (Hluk. - Výkřiky posl. Machačové.) Paní kolegyně Machačová, já jsem tu byla, já jsem svědek, nemůžete se odvolávat na někoho mrtvého. My máme těsnopisecké zápisy, a nic jiného! (Hluk.)

A pokud jde o projev pana kol. Smrkovského, postrádala jsem v té chvále o částkách, které jsou věnovány na hospodářskou obnovu zemědělského stavu, číslici, která je věnována na obnovu zemědělského stavu z výnosu akce UNRRA. To nám zapomněl pan kol. Smrkovský říci, aby ohodnotil, že to, co je dáváno na zemědělství, nedává ministerstvo zemědělství, ale dává to státní pokladna, dávají to všichni poplatníci československého národa. (Bouřlivý potlesk.) Je třeba, aby se tu, prosím, připomněla pravda.

Pan kol. Smrkovský mluvil o osídlení pohraničí. Já se ptám s tohoto místa: Kdo zavinil, že z toho pohraničí stovky českých lidí utíkají? Kdo zavinil, že tisíce hektarů v pohraničí není obděláno? Já se ptám, kdo je vinen v této věci? (Hluk.)

Místopředseda Petr (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Žáčková-Batková (pokračuje): Pan kol. Smrkovský prohlásil - a já se dovolávám s tohoto místo slavnostně celé sněmovny - dne 12. prosince 1946 v ústavodárném Národním shromáždění, že je lží, když se tvrdí, že strana komunistická uvažuje o kolchoznictví v této republice. To dne 12. prosince 1946 prohlásil pan posl. Smrkovský. Bereme vás za slovo, pánové, v příští zemědělské politice, prováděné v tomto státě. (Bouřlivý potlesk. - Hluk.)

Místopředseda Petr (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Žáčková-Batková (pokračuje): A teď mně dovolte, slavná sněmovno, abych přešla k svému vlastnímu referátu. Pohled do přehledu o státních vydáních a příjmech na rok 1947 je poučný pro každého občana jako poplatníka státu. Výnos daní nepřímých a státních monopolů a daně obratové nás přesvědčuje, že největším a nejjistějším zdrojem státních příjmů zůstávají daně nepřímé, rozpočet rodiny nejvíce zatěžující, protože tvoří podstatnou položku výdajů každé rodiny.

Z toho vyplývá, že poplatník plní svou povinnost vůči státu i za cenu značného snížení své životní úrovně, protože zvýšení daňové služby si nutně vyžádá omezení životních potřeb, omezení životních požadavků, ať již se týkají potřeb zbytných či nezbytných. Jako protihodnotu má spotřebitel právo dožadovat se ochrany svých zájmů. S lítostí konstatuji, že o tuto ochranu zájmů spotřebitelů není u nás dostatečně postaráno. Je pravda, že spotřebě, představované požadavky výživy národa, slouží rozpočet kapitoly 12, 13, 14, 15, 17 a částečně také 22. Slouží tedy účelům spotřeby, ať jde o výrobky zemědělské či průmyslové, rozpočet státu úhrnnými výdaji cca 23/4 miliardy Kčs, což je přibližně asi třicetina všech státních výdajů, zatím co daně nepřímé, odváděné státu spotřebiteli, činí 29.689 milionů, to je více než 55 % všech státních příjmů.

Je proto nezdravým zjevem ve skladbě našeho hospodářského života, že spotřeba a její význam není u nás dosud dostatečně oceněn. Uznáváme všichni, že v době hospodářského budování základů státu je nutno všestranně podporovat výrobu zemědělskou, aby dávala jistotu plného zabezpečení výživy lidu, a výrobu průmyslovou, aby zabezpečila plnou zaměstnanost našeho lidu na dlouhá léta v budoucnosti.

Jsme si plně vědomi, že v budoucích dvou letech bude nutno uložit si spotřebitelskou kázeň a disciplínu a na prvé místo položit potřeby našeho vývozu. Všichni spotřebitelé jsou si vědomi, že na naši průmyslovou výrobu nebudou moci klásti zvýšené spotřebitelské požadavky právě proto, že je životním zájmem našeho státu a celého jeho hospodářství zachytit se na všech světových trzích, umístit tam své výrobky a dobýt všech posic ztracených v době okupace. Naší spotřebitelské veřejnosti je známo, že na př. z celé textilní výroby ze surovin dovážených za devisy jen 20 procent je určeno pro domácí spotřebu. S tím větší úzkostlivostí a péčí musí být tedy postaráno o to, aby těchto 20 procent textilní výroby a jejích výrobků se dostalo skutečně domácí spotřebě.

Právě v tomto směru náš distribuční systém úplně zklamal proto, že není dosud jisto, kdo je oprávněn disponovat vyrobeným zbožím textilním. V každém spořádaném státě je úkolem výroby vyrábět a všechny úkoly distribuční obstarává obchod. Jen u nás v Československu je distribuce prováděna každým, kdo si část distribučního práva pro sebe usurpuje. U nás je distribuce textilního zboží prováděna ministerstvem průmyslu, Fondem národní obnovy, ministerstvem vnitřního obchodu, Ústřední radou odborů, Jednotným svazem zemědělců a každou továrnou. Zboží ovšem nedostává se takto do rukou oprávněných spotřebitelů. Tento chaotický stav v distribuci je zaviněn dekretem č. 109 ze dne 27. října 1945 o řízení výroby, ve kterém v §§ 1 a 2 se říká, že ministerstvu průmyslu se dává pravomoc řídit výrobu a odbyt v odstavci g) téhož paragrafu se sice nařizuje hlásiti skutečnosti rozhodné pro řízení těžby, výroby, odbytu, zejména o zásobách surovin, polotovarů, zboží a pomocných látek, avšak bylo zapomenuto na to, určiti ministerstvu průmyslu povinnost tohoto hlášení orgánu, který je orgánem řídícím oběh vyrobeného zboží. Skutečnost je taková, že dekret č. 109 byl vykládán tak, že výroba má právo oddisponovat zboží velkoobchodu či jiným distribučním složkám, aniž by byla dána možnost kontroly, zda všechno zboží je distribuováno správným směrem, aby se dostalo do rukou oprávněného spotřebitele.

Naše veřejnost, pánové a dámy, se právem ptá, jak je možné, že v okolí znárodněných textilních podniků a konfiskátů je možno na černém trhu koupiti zboží všech druhů, zatím co obchodník musí kupovat za vysoké příplatky. Veřejnost se právem pobouřeně ptá, jak je možné, že prodejní oddělení textilních podniků dodávají zboží osobám bez živnostenského oprávnění, zatím co obchody zejí prázdnotou. Veřejnost je právem pobouřena nad tím, že náš distribuční aparát nefunguje a umožňuje tak, že podloudnické bandy z celého území republiky dopravují vesele zboží přes hranice. Podle zkušenosti kontrolních orgánů nejsou zprostředkovatelé černých obchodů většinou žádní obchodníci, nýbrž lidé bez živnostenského oprávnění, používající různých krycích zaměstnání a vydělávající tímto obchodem nehorázné sumy.

Pánové a paní, ubezpečuji, že se jako předsedkyně zásobovacího výboru postarám o to, aby po šetření a zjištění, kdo šmelinařil, se u toho, kdo byl při šmelinaření přistižen, také zjistilo, jakou měl politickou legitimaci. (Potlesk.) Spotřebitelé obviňují často vládu z nedostatku autority, z nedostatku dobré vůle zjednat radikální pořádek a odstranit příčinu všech nešvarů ve výrobě a distribuci textilního zboží. Ve veřejnosti se na př. šeptá, že české vlnařské podniky, znárodněné podniky, zásobují ústřední sekretariáty některých politických stran a redakce časopisů politických stran prvotřídním zbožím. Jako předsedkyně zásobovacího výboru se ptám ředitelství vlnařských podniků, zda je to pravda. Pravdou je, že jakmile vláda vyhověla požadavkům zásobovacího výboru, aby vánoční trh byl zásoben zbožím, vyrobeným ze surovin akce UNRRA, ihned některé závody velmi pohotově - to se musí přiznat - vyzvaly své zaměstnance, aby si určili, který druh textilního zboží si přejí, a aby uplatnili právo, aby měli přednostní nárok na zásobování textilním zbožím. Slyšela jsem, že takový soupis potřebného zboží měl být udělán i v tiskařských podnicích jedné velké politické strany. Tento nešvar musí z našeho hospodářského života zmizet. Ministerstvo sociální péče, aniž se dohodlo s ministerstvem vnitřního obchodu, určilo množství deputátního zboží zaměstnancům textilních továren v celkové hodnotě 12 m ročně na osobu. Uznávám, že je třeba v rámci deputátů dáti možnost také zaměstnancům textilních továren, aby se mohli slušně obléci. Ale tento deputát nemůže býti vybírán záměrně právě v předvánoční době, když vláda dává možnost, aby všichni spotřebitelé byli rovnoměrně textilním zbožím zásobeni. Počítáme-li, že v textilu je zaměstnáno 80.000 osob, a každá z nich by v předvánoční době dostala 12 metrů látky, znamenalo by to, že by takto bylo odňato vánočnímu trhu takřka milion metrů zboží, což by znamenalo, že by spotřebitelé fakticky nic nedostali. Zásobovací výbor žádá proto, aby deputát textilních zaměstnanců byl dáván ve čtvrtletních splátkách a pro příště ministerstvo sociální péče nesmí určovat deputát bez předchozí dohody se zúčastněnými ministerstvy a musí si vyžádat, aby tento deputát nebyl počítán do 20 %, určených pro domácí spotřebu.

Jdeme do dob mírového hospodářství a proto všechny okupační zvyky přednostního zásobování musí být nahrazeny normálním způsobem obhospodařování vyrobeného zboží. (Potlesk.) Ani ministerstvo průmyslu nemůže bez předchozí dohody s ministerstvem vnitřního obchodu anebo předsednictvem vlády či ústřední plánovací komisí stanovit samo o své újmě množství zboží, určeného jako odměna vítězům v soutěži práce. Zákon o dvouletém hospodářském plánu v § 15 praví: "Provedení dvouletého plánu vyžaduje soustředěného úsilí všeho občanstva, a proto je každý, jemuž připadá jakýkoliv úkol k splnění tohoto plánu, povinen jej vykonati svědomitě a hospodárně podle svých osobních a sociálních poměrů a podle svých hospodářských možností". Jsme proto povinni všichni k uskutečnění hospodářského plánu pracovat, a nikdo si nesmí dělat nárok na zvláštní odměnu a přednostní právo na zásobování, vyjma ty kategorie zaměstnanců a dělnictva, jichž výkon je zvláště namáhavý.

Je v zájmu pořádku, aby i tyto nároky, vyplývající z přednostního zásobování ať již textiliemi či jinými výrobky, byly obstarávány prostřednictvím obchodu soukromého či družstevního, aby byla řádná evidence zboží, které je dáváno spotřebiteli k domácí spotřebě. Žádný státní resort, ani žádná soukromoprávní či veřejnoprávní instituce nesmí provádět distribuci, která umožňuje, že zboží se dostává do rukou protekčních dětí nebo nepovolaných osob. Spotřebitel jako poplatník státu, který odvádí 29 miliard na daních, žádá pořádek, především pořádek ve výrobě i v obchodě. Pokud jde o textilní výrobu, žádá, aby byla plánována v souladu se skutečnou potřebou domácího trhu.

V rozpočtu předsednictva vlády kap. 3 je výdaj na Hospodářskou radu určen částkou cca 40 milionů, na Státní úřad plánovací 34 milionů. Poplatník má právo žádat, aby výroba byla těmito úřady plánována se zřetelem na požadavky domácího trhu a v souladu se zájmy spotřebitelů.

Nesmějí se opakovati zjevy letošního roku, kdy v létě byl náš trh zásobován nadměrným množstvím teplých pokrývek, teplého prádla, které si spotřebitel koupit nemohl, stejně tak se objevilo právě v létě velké množství flanelu, v měsíci dubnu a květnu velké množství lněného kepru, které vysokou cenou a velkým množstvím tvořilo nadbytek na trhu. (Předsednictví se ujal předseda David.)

Je nezbytně nutné, aby průmysl textilní, a to jak sektor bavlnářský, tak vlnařský a hedvábnický, plánoval na základě skutečné nebo předpokládané spotřeby, odpovídající požadavkům spotřebitelů a doby. Musí se tedy pečovat o to, aby na podzim bylo dáváno zboží zimní, na jaře zboží letní a ne naopak. (Potlesk.) Voláme všichni halasně po růstu populace, ale vedoucí plánovacího oddělení si vůbec nelámou hlavu nad tím, do čeho mají naše mladé matky zabalit svá nemluvňata, protože je absolutní nedostatek souprav dětských i plenkového zboží. Náš textilní průmysl musí pamatovat na to, že na výbavu robátka je třeba sypkoviny, povlaku a plenkoviny. Neschopnost plánování výroby podle potřeb obyvatelstva je základním rysem naší textilní výroby. Příčina nedostatku jednoho a nadbytku druhého je zaviňována jednak nedostatkem a nadbytkem určitého materiálu a na druhé straně, pánové a paní, nesprávným plánováním, kterážto domněnka se potvrzuje dnes, kdy po zjištění zásobovacího výboru orgány ministerstva průmyslu a hospodářských skupin přes rozsáhlou organisaci v řízení výroby nejsou schopny podat přesný obraz, kolik zboží bylo vyrobeno, v jakých časových intervalech, a není vůbec po ruce přesná specifikace, jak byla celá výroba rozdělena, ani případná kontrola, kam se toto zboží podělo.

Je naprosto nutné, aby tato kontrola byla okamžitě zavedena, a to tak, že všem sektorům textilního průmyslu bude uložena povinnost každý měsíc hlásit množství vyrobeného zboží ministerstvu vnitřního obchodu nebo předsednictvu vlády. Může-li fa Baťa provádět inventury jednou týdně, pak také náš textilní průmysl musí tuto kontrolu provádět. Byla bych velmi ráda, kdyby nám bylo jednou řečeno, kolik úředníků a zaměstnanců zaměstnává kontrolní úřad textilního průmyslu. Myslím, že číslice, kterou bychom se dověděli, by nás velmi nepříjemně překvapila, že u té číslice není ani jedna nula.

Ministerstvo vnitřního obchodu musí míti zavedenou ústřední kartotéku, která by vedla v evidenci všechny oprávněné velkoobchodníky a obchodníky, soukromé či družstevní, a ve které by bylo také vedeno v přesné evidenci všechno zboží, ať již v průmyslu konfekčním, řemesle či obchodu. Konstatuji, že mně jde o věc, že odmýšlím vůbec, kdo to či ono ministerstvo vede. Mluvím zde jako předsedkyně zásobovacího výboru, která má zájem na tom, aby určité nešvary, projevující se ve výrobě a obchodu, byly radikálně odstraněny. (Potlesk.) Proto mluvím tímto způsobem. Trváme bezpodmínečně na tom, aby bylo znemožněno jednotlivcům i zaměstnancům podniků nakupovat zboží v továrnách za skoupené oděvní lístky na venkově, jak se to bohužel v mnoha případech v poslední době dělo.