Avšak dovoľte, aby som vás previedol obdobiami strašných šiestich rokov, ktoré sme boli nútení prežiť. Keď v dôsledku okupácie českých zemí Hitlerom najlepší synovia českého národa boli nútení opustiť svoju vlasť, robili tak cez Slovensko, kde v každej chalúpke, v každej dedinke našli oddaného priateľa, pomocnú ruku, ktorá previedla a nezradila. Musíme tu konštatovať, že touto cestou prešlo niekoľko tisíc statočných českých vlastencov, aby sa dostali do zahraničia a po boku našich veľkých spojencov mohli sa zaradiť do boja. A boli to zase neznámi, statoční a nepočítaní hrdinovia našich dedín a samôt, ktorí už roku 1942 skrývali ruských partizánov a spojeneckých parašutistov s nasadením vlastného života. (Potlesk.)

Láska slovenského národa, a to bez ohľadu na politickú príslušnosť, sa ukázala práve markantne v týchto rokoch odlúčenosti, keď známi a neznámi posielali tisíce balíkov potravín legálne i ilegálne svojim bratom do Čiech. Ba i korešpondencia domáceho odboja českých zemí na našu londýnsku emigráciu išla cez Bratislavu a je tiež toho najvýraznejším dôkazom. Len tak sa mohlo stať, že touto sebažertvou bola pripravená žírna pôda pre slovenské národné povstanie. Ako jeden z účastníkov domáceho odboja a slovenského národného povstania považujem za povinnosť vydať o tom svedectvo. Preto keď hovorím a zhodnocujem slovenské národné povstanie, musím priklincovať, že toto bolo skutočne a do všetkých dôsledkov celonárodné povstanie, živelný výbuch celého slovenského národa proti nacistickému novopohanstvu, útlaku a porobe. (Potlesk.) Na tomto národnom povstaní brala účasť tá časť národa, ktorú dnes naši neprajníci tak radi označujú za reakcionársku. Na frontoch slovenského národného povstania bojovalo, panie a páni, na 60.000 slovenských katolíkov. (Potlesk.) A tu sme u prameňa všetkých problémov.

Vy, ktorí ste sledovali politiku politických strán za prvej Československej republiky, zaiste sa pamätáte, že v prvých rokoch poprevratových so záľubou sa používalo slov maďaron a októbrista. Neskoršie sa prešlo na slovo ľudák a dnes skoro každý, ktorý ostal verným viere svojich otcov, je označovaný za kolaboranta. Nepopieram, že boli ako na strane našej, slovenskej, tak na strane vašej, českej, kolaboranti. Nie je však možné, aby pre hŕstku zablúdilcov bolo možné státisíce statočných Slovákov, v štátnom smysle verných Čechoslovákov, biľagovať za kolaborantov, označovať ich názvom novoľudáci len preto, že svoje životné zameranie stavajú na princípoch kresťanského svetonázoru. (Potlesk.) Bolo by tragikou a neprezieravosťou našej vnútornej politiky, keby sa trpely a nezahriakly snahy hnať túto časť slovenského národa do opozície proti tomuto štátu. (Potlesk.) Som oprávnený prehlásiť v mene týchto všetkých, že slovenskí katolici pôdu tejto republiky a československej štátnosti nikdy neopustia a z tejto svojej koncepcie nenechajú sa nikdy a nikým vytlačiť. (Potlesk.)

Keď sa v Banskej Bystrici v pohnutých revolučných časoch formovaly naše slovenské strany, vytvorily sa dva bloky: blok socialistický a blok demokratický. Blok socialistický si svoj strannícko-politický problém vyriešil na historickom sjednocovacom zjazde strany komunistickej a sociálne-demokratickej v septembri r. 1944. Demokratický blok, ktorý sdružoval ostatné složky pokrokové a občianske, sjednotenie odložil na doby neskoršie. Nakoľko chcelo sa s touto okolnosťou politicky špekulovať, uznali sme za jedine možné nadviazať na Kuzmányovsko-Moyzesovskú tradíciu, a preto došlo k tzv. dohode, ovšem, nie 6. apríla 1946, ale 31. marca 1946. Chcem tu jasne a verejne prehlásiť, že to nebola žiadna dohoda a preto ani nemôže mať žiadnych tajných klauzúl, ale bola to úprava čiste vnútorno-strannícka, smerujúca k tomu, aby všetky občianske složky boly získané pre československú štátnosť. (Potlesk.) K tejto vnútorno-strannickej úprave Demokratickej strany dal som podnet ja a preberám za toto pred svojím svedomím a pred celou československou verejnosťou plnú zodpovednosť. (Potlesk.)

A práve tak vyhlasujem, že preberám zodpovednosť za činnosť pracovníkov a činiteľov Demokratickej strany, ktorí sú sústavne podozrievaní z protištátnej činnosti. (Potlesk.) Vedenie Demokratickej strany, ktorého prevažna časť mala rozhodujúcu úlohu v slovenskom Národnom povstaní, je a musí byť zárukou všetkým miestam, najmä však našim politickým partnerom, že sa tu neurobí nič, čo by bolo v rozpore so záujmami republiky. (Potlesk.) Postaralo sa o to aj slovenské voličstvo, ktoré v prvých demokratických voľbách dňa 26. mája 1946 potvrdilo, že dvojtretinová väčšina slovenského národa sa hlási s láskou a oddanosťou k republike a priznáva sa ku kresťanskému svetonázoru. (Potlesk.) Tento kresťanský svetonázor neprekáža a nebude prekážať Demokratickej strane, aby do dôsledkov uskutočňovala sociálne reformy, na druhej strane však musíme sa v znamení tohoto svetonázoru energicky domáhať mravnej a náboženskej výchovy.

Dovoľte, aby som tu citoval z knihy prezidenta dr E. Beneša "Demokracie dnes a zítra" toto:

"Lidská osobnost moderního občana, jeho svoboda myšlení, svoboda přesvědčení, náboženství, víry, jakož i jejich volný projev, jeho právo jazyka a národní kultury musí býti plně a důsledně respektovány".

A keď slovenskí katolíci organizovaní v Demokratickej strane bojujú za túto ľudskú osobnosť moderného občana, keď zdôrazňujú nutnosť mravnej a náboženskej obrody, sú biľagovaní za nepriateľov národa a štátu. Nás, Slovákov a Čechov, cez tisíc rokov spájala a spája tradícia cyrilometodejská a svätováclavská. Táto tradícia, ktorá dala našim národom toľko mravnej sily a hodnôt, že sme z nich čerpali v dobách pre naše národy najťažších, v dobách najväčšieho pohanenia a poníženia, v dobách, keď nám nezostalo nič iba viera. Táto tradícia nás spája i dnes a povedie nás po správnej ceste ku krajšej a lepšej budúcnosti. Bude úlohou objektívneho historika, aby z odstupu dejín posúdil správnosť nášho počinania, a verím s vami všetkými, ktorí máte na srdci lepší osud našich národov, že tento súd bude spravodlivý. (Potlesk.)

Bolí nás preto dvojnásobne, keď dnes z úst českého človeka musíme počúvať na adresu nás Slovákov výrazy, ako: Miera trpezlivosti je dovŕšená -kam ide Slovensko - kam speje Demokratická strana. Prichodilo by myslieť, ako keby v tejto krásnej krajine nežil už duch Komenského, nežili potomkovia Jána Žižku z Trocnova a statočných českých pánov. Verím však neochvejne, že väčšina českého národa prechováva v svojom srdci vrelú lásku k svojmu mladšiemu bratovi Slovákovi. (Potlesk.) V národnom povstaní niesli sme do boja za demokratickú a slobodnú Československú republiku srdce preplnené láskou a právom očakávame, že nám rovnakým spôsobom bude aj odplatené.

Keď končím, slávna snemovňa, svoj prejav obrátený na staroslávne námestie Svätého Václava, prichodí mi povedať: Nedejž zahynouti nám ni budoucím. (Potlesk.).

Předseda (zvoní): Uděluji slovo panu posl. Holubovi.

Posl. Holub: Pane předsedo, paní a pánové. V této třetí části rozpočtové debaty chtěl bych se stručně zabývat zejména rozpočtem ministerstva výživy a vnitřního obchodu. Po válce bylo zřízeno mnoho nových úřadů a institucí. Jestliže některá nová instituce z těch, které byly zřízeny, naprosto a v plném rozsahu splnila své poslání, prokázala nejen svou oprávněnost, ale přímo svou nezbytnost, pak je to ministerstvo výživy. Přistupovalo ke své činnosti za poměrů málo záviděníhodných. Domácí základna vyživovací byla rozvrácena, zásob nebylo, sklady byly prázdné a četné továrny zničeny. To všechno uvést do pořádku a znovu organisovat domácí zdroje nebyl úkol malý.

Na štěstí distribuční aparát, který v podstatě zůstal v rukou českých, mohl být po provedené demokratisaci převzat a použit k účelům vyživovacím. Hůře tomu bylo v pohraničí. Tam se tento aparát musil úplně nově tvořit. Ale i tyto počáteční obtíže byly překonány a my na konci prvého hospodářského roku osvobozené republiky jsme mohli konstatovat, že naše vyživovací politika byla, pokud jde o zásady, správná, neboť zabránila zásobovacímu chaosu a zajistila - třeba minimální - příděly základních potravin všemu našemu obyvatelstvu. Přispěl k tomu nejen vyživovací aparát ministerstva výživy, převzatý nebo nově vytvořený, ale také vyživovací referáty místních a okresních národních výborů.

Není sporu o tom, že má na tom velkou zásluhu právě ústřední úřad, t. j. ministerstvo výživy. Snad také proto, že je ministerstvem novým, není zatíženo byrokratismem a živě reaguje na všechny problémy výživy lidu se týkající. Těm, kteří jsou nespokojeni a domnívají se, že by se měla v zásobování potravinami rozvinout tak zvaná iniciativa jednotlivců, hlavně "silných", která prý je daleko pružnější a způsobilejší, chtěl bych říci, že doba soukromého působení a vlivu ve věcech opatřování a rozdílení potravin patří nenávratně minulosti. Budoucnost patří řízenému hospodářství a v jeho rámci bude řízena ovšem i výroba a opatřování i rozdílení potravin. V moderní době se přišlo k poznání, že otázky lidské výživy musí být státem organisovány a záměrně řízeny, stejně jako na příklad se řídí výchova, sociální péče a pod. K úkolu moderního státu se tu připojuje další neméně důležitý úkol: pečovat nejen o dostatek potravin, ale též o jejich jakost, nejen rozdělovat potraviny tím či oním způsobem, ale pečovat též o jejich správné využití, t. j. pečovat o správnou a racionální výživu lidu.

Správnou vyživovací politikou zlepšujeme zdraví národa a zvyšujeme jeho tělesnou a duševní pracovní výkonnost. Je proto velmi správné, že ministerstvu výživy byla svěřena nejen distribuce potravin, ale také jejich veškerá výroba, že ministerstvu výživy byl podřízen celý potravinářský průmysl, a to jak znárodněný, tak soukromý. Nemá smyslu, abychom si zakrývali, že mnohé z těchto potravinářských podniků nejen nejsou na výši po stránce technické, ale nejsou ani způsobilé k provozu podle požadovaných hygienických a jiných zásad. Ministerstvo výživy bude tu musit v mnohých případech zasáhnout velmi rozhodně, neboť je samozřejmé, že v budoucnu si ponecháme jen ty podniky, které budou s to, aby racionálně a hygienicky a ovšem také rentabilně vyráběly. Také jen tyto podniky bude třeba obnovovat, rekonstruovat a rozšiřovat.

Šest let odloučení od ostatního světa v době okupace musíme ovšem urychleně, hlavně po stránce technické, dohánět a dohonit, a proto je třeba v tomto směru počítat s daleko vyšší státní pomocí, než by byla nutná v dobách normálních. Jestliže tedy náš dvouletý plán určuje na investice v průmyslu výživy ²³/₄ miliardy Kčs, z čehož dvě třetiny jsou určeny k rozmnožení technických zařízení distribučních, jako vybudování jatek, chladíren a mrazíren, mlékáren a sběren pro mléko, ovoce a zeleninu, vejce a drůbež, není to přehnaná částka, ba podle mého mínění je velmi nízká se zřetelem k úkolům, před kterými náš průmysl výživy a ministerstvo stojí. Jsem toho mínění, že není investice rentabilnější než právě tato, neboť prospěch z ní bude mít opravdu všechen náš lid.

V rámci dvouletého hospodářského plánu žádáme od našeho lidu krajní vypětí všech sil. Chceme mobilisací všech zdravých sil našich národů překonat, těžké následky války a dosáhnout - pokud jde o výživu - poměrů předválečných a v některých případech je i překonat. To ovšem znamená především postarat se o hodnotnou a správnou jejich výživu. To je, podle mého názoru, základní předpoklad splnění naší dvouletky. Zde už nejde jen o to, abychom měli dostatečné množství potravin ačkoliv i to je úkol nemalý, když si uvědomíme, jaký je v některých jejich druzích, na př. v tucích, v měřítku světovém stálý nedostatek, a stejně ani v chlebovinách není situace taková, abychom si nemuseli dělat starosti ale zejména o to, jaká bude kvalita potravin, jež našim pracovníkům poskytujeme.

Vedle toho je tu také otázka neméně důležitá, aby tyto potraviny byly cenově dostupné. Zde může ministerstvo výživy působit ovšem jen nepřímo. Proto také jedním z jeho úkolů v nadcházející době je organisovat a na dobré základně dále vybudovat hromadné stravování. I tato věc má svůj vztah k zvýšení pracovní produktivity. Nemluvě již o tom, že při řádné organisaci mohla by podstatně uvolnit mnoho pracovních sil, dosud zaměstnaných jen v domácnosti. A pokud jde o hromadné stravování školní mládeže, jde tu o důležitý úsek naší zdravotní preventivní péče.

Pan ministr financí ve svém úvodním exposé k rozpočtu nám tu uvedl některá data z výroby zemědělské, a to jak z výroby rostlinné, tak živočišné. Z nich je zřejmé, že máme mnoho co dělat, abychom dosáhli předválečného hektarového výnosu v chlebovinách, stejně jako předválečné produkce masa, mléka, o tucích ani nemluvě. Zde je činnost ministerstva výživy úzce spjata s výsledky zemědělské politiky s jejím osevním plánem, který musí brát zřetel na požadavky správné výživy. A protože za okupantského režimu byla u nás porušena rovnováha mezi stravou živočišnou a rostlinnou, neboť z důvodů nasnadě jsoucích byla preferována strava rostlinná, je velmi správné, že ve výrobě zemědělské byl proveden částečný přesun k zvýšené výrobě živočišné. To umožní našemu ministerstvu výživy, aby vyvážilo stravu našeho obyvatelstva podle zásad vědeckého zkoumání našich i světových vyživovacích odborníků jak to ostatně ministerstvo výživy v rámci svých možností i dnes již dělá.

Ohlašuje-li ministerstvo výživy, že v příštím roce zřídí zvláštní ústav pro výzkum lidské výživy z prostředků, jež jsme získali prodejem zboží UNRRA, pak je nutno tuto snahu jen uvítat, neboť tím bude získána vědecká základna pro novou řádnou vyživovací politiku u nás.

Pokud jde o náš systém přídělový, mám dojem, že jsme obstáli neobyčejně čestně, neboť jsme jedním ze států, kde nedošlo k zásobovacím poruchám.

Nebudu mluvit o tom, že kalorická hodnota základních potravin se u nás proti měsícům poválečným podstatně zvýšila, i když ještě ani dnes nedosahujeme žádaného průměru. Stačí říci, že příděl chleba se zdvojnásobil, masa a mléka téměř ztrojnásobil. Porovnávaje naši situaci se státy ostatními - poraženými, ale i vítěznými - je náš průměr velmi slušný a přibližně stejný nebo i lepší než je v Belgii, Holandsku, Švýcarsku a zejména ve Francii, tedy v zemích daleko bohatších než je naše. Chovám proto pevné přesvědčení, že obstojíme i nyní, kdy půjde o to, abychom organisovali lidskou výživu na lepších, dokonalejších a vědeckých základech. To není ovšem jen úkol náš; stejné problémy vznikají v celém světě, ve všech zemích. Všude, kde vládě záleží na zdravém vývoji a růstu národa, organisují a řídí národní výživu úřady státní. Je příznačné, že to byly ze všech výrobků hlavně potraviny, pro něž byla zřízena první světová organisace - FAO. To svědčí o důležitosti záměrné a cílevědomé politiky vyživovací. Vede-li tedy ministerstvo výživy nyní soustavnou plánovitou propagandu správné výživy pro celý národ, a to jak tiskovými prostředky, tak instruktorskými kursy, jež pořádá prostřednictvím Společnosti pro racionální výživu, pak tu koná činnost, která zasluhuje nejen naší pozornosti, ale také naší všestranné podpory.

Pokud jde o svazy, které jsou často ve veřejnosti předmětem kritiky a útoků, chtěl bych říci toto:

Jak jsem mohl zjistit, ministerstvo výživy od počátku své působnosti je si vědomo toho, že systém trhových svazů, zavedený okupanty, nemůže za žádných okolností býti definitivním řešením distribuce potravin. Okolnost, že až dosud nebyl systém trhových svazů nahrazen systémem jiným, není důkazem liknavosti, nýbrž naopak projevem obezřetné opatrnosti, abychom vyživovací situaci, jejíž zvládnutí je problémem daleko obtížnějším nežli laické názory předpokládají, nadbytečně nekomplikovali. Období hospodářského dostatku a v některých oborech i nadbytku vyžaduje naprosto odlišného řešení proti řešení z doby okupace, založenému na zásadě obhospodařování zboží, jehož je nedostatek. Charakteristikou přebytkového hospodářství je moment dobrovolnosti v dodávkách. Bude proto třeba nahraditi zásadu obhospodařování zásadou obchodního podnikání, regulovaného principy plánovaného hospodářství. Na této úvaze je založena myšlenka, aby zásadním nositelem plánované distribuce se staly obchodní společnosti, vybavené zvláštním oprávněním. Dosavadní řídící funkce Svazů se budou musit, jak ostatně právně se tak již stalo dekretem č. 118 v r. 1945, vrátit do ministerstva výživy. Spojovacím článkem mezi ministerstvem a společnostmi, které by svou funkci založily na přísném principu obchodního podnikání, by měla býti ústředí pro živočišnou a rostlinnou výrobu. Zatím co společnosti mají býti společným místem ústředních obchodních organisací, tedy místem nepolitickým, mělo by býti ústředí místem sdružujícím ústřední zájmové složky, které neprovádějí obchody a mají charakter politický. Ústředí by působila vůči obchodním společnostem také jako kontrolní orgán s funkcí dbáti, aby společnosti řádně konaly úkoly vyživovací politiky, a vůči ministrovi by působila jako demokraticky zřízený poradní orgán. Společnosti, jichž zřízení je zamýšleno, ovšem nebudou založeny na myšlence dosažení největšího majetkového prospěchu pro složky je tvořící, nýbrž naopak musí být u nich dbáno, aby odměna za činnost, provozovanou společností, byla úměrná míře úsilí, jež společnost vyvíjí, a možný podnikatelský zisk musí být limitován na úroveň přibližně se rovnající výši úrokových sazeb běžného bankovního úvěru.

Vybudování nového systému v oboru distribuce potravin by mělo obsáhnout také myšlenku sjednocení tohoto systému na celém území státním. Jen sjednocení na tomto poli může zajistit opravdu úspěšné plnění úkolů vyživovací politiky. Nový distribuční systém, po kterém veřejnost volá, musí býti systémem zcela novým, který nebude navazovat ani na dobu před rokem 1939, vyznačující se v hospodářství volnou hrou sil, ani na zařízení okupační, které mělo za úkol sloužit Němcům a dopomoci jim k vítězství. Nechť je to systém jednoduchý a hlavně nenákladný. I když jeho základní myšlenkou je dobrovolnost v dodávkách, samozřejmě v rámci plánovaného hospodářství, je třeba jeho konstrukci vybudovat tak, aby byl systémem tak pevným a levným, aby mohl splnit úkoly jak nyní, ještě v době všeobecného nedostatku potravin, tak v budoucích dobách, kdy potravin bude přebytek. Neboť krise z nadbytku - i když to zní paradoxně - jak jsme to viděli v hospodářství liberalistickém, je stejně nebezpečná a pracující lidi ožebračující, jako krise z nedostatku.