Ke kapitole ministerstva vnitřního obchodu činím těchto několik poznámek:

Z dřívějšího ministerstva obchodu, průmyslu a živností vznikla nám ministerstva tři, a je proto velmi obtížné provésti srovnání mezi rozpočtem dřívějším a nynějším. I když loyálně uznáváme, že stát převzal v hospodářství řadu úkolů, které dříve prováděly soukromé firmy nebo korporace, bude usilovat strana, za niž mluvím, o zjednodušení poměrů v ministerstvech a o zmenšení jejich počtu. Nemůžeme-li okamžitě k tomu přikročit, bude nutno, aby nastalo alespoň zjednodušení agendy a byla odstraněna duplicita, někdy i triplicita, tolik škodlivá naší administrativě i hospodářství. Agenda jednotlivých oborů provádí se jak v ministerstvu vnitřního obchodu, tak v ministerstvu průmyslu. Je to na př. péče o řemeslnictvo, zvelebovací ústavy, kursovnictví a podobné agendy, které by měly být z důvodů hospodárnosti soustředěny v ministerstvu jednom.

S povděkem kvitujeme snahu pana ministra vnitřního obchodu o omezení aparátu naší distribuce, který se nám tak nebezpečně rozrostl. Požadujeme však zásadní řešení tohoto problému, který zvláště u obchodu je velmi palčivý. I mobilisaci pracovních sil z distribuce bude možno provésti teprve tehdy, až bude skončena reorganisace distribnční sítě.

Nepovažujeme také za šťastné prohlášení pana ministra v živnostensko-obchodním výboru sněmovny, kde sděloval, že požádá ministra průmyslu, aby čtrnáctidenní produkci textilních závodů věnoval vnitřnímu trhu. I laikovi je jasné, že prohlášení, které se stane ke konci roku, může míti význam pouze akademický a agitační. Neboť cesta od výrobce ke konsumentovi vede řadou distribučních článků, je velmi dlouhá a normálně -bohužel - vyžaduje doby osmi až deseti neděl.

Byli bychom panu ministrovi velmi povděčni, kdyby prakticky uvedl v život nařízení Nejvyššího úřadu cenového, kterým se dává živnostenským družstvům velkoobchodní charakter. V tomto směru trvá hospodářská skupina velkoobchodu za pomoci ministerstva stále ještě na okupačních předpisech, podle kterých velkoobchodníkem se stává teprve ten, komu je dáno zvláštní povolení. Chceme-li zjednodušit naše distribuční poměry a pomoci sdruženým živnostníkům, je k tomu zapotřebí dáti všem stejná práva, při čemž je nutno udělat pořádek také v řadách velkoobchodníků. Kdo se neosvědčil a jediným jeho zájmem a starostí nebyla služba spotřebiteli, nemá tu místa. I zde musí být dodržována zásada důkladné, avšak spravedlivé očisty.

Konečně je třeba, abychom skutečně vědecky a za spolupráce Státního úřadu plánovacího zjistili poměr jednotlivých druhů obchodů k počtu obyvatelstva a abychom podle toho stanovili počet nových živností, takových živností, které by zajišťovaly majitelům a jejich rodinám slušnou a trvalou existenci. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Uděluji dále slovo panu posl. Tomáškovi.

Posl. Tomášek: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Jak pozoruji, stává se stále chvályhodnějším zvykem v tomto slavném sboru, dělat připomínky k řečem, které tu byly předneseny řečníkem předchozím. Nemínil jsem takto mluvit, zvlášť po osobní domluvě s kolegy z klubu komunistického, s kterými se znám. Ale temperamentní řeč posl. Smrkovského přece jenom mě donutila k tomu, abych také k těmto vývodům udělal několik poznámek. Nebudu je však dělat napřed, a to proto, aby se to nebralo zase jenom jako odpovědi na to, co už bylo řečeno, ale rád bych zdůraznil, proč na to budu odpovídat, aby bylo jasno, že tyto odpovědi mají svůj důvod.

Předpokládám, že v rozpočtové debatě by se mělo mluvit pokud možno nejvíce k číslům samým. Ale když jsem prohlížel jednotlivé kapitoly našeho rozpočtu, přišel jsem k názoru, že nemusí člověk ani mluvit o číslech a přece to má souvislost se státním rozpočtem. Soudím tak podle úkazů mezi lidem a podle toho, jak se mezi lidem mluví. A tu si vzpomínám maně na citát Viktora Huga z "Bídníků", který na jednom místě praví: "Hříchy žen, dětí, služebníků, lidí slabých, chudých a nevědomých jsou hříchy manželů, otců, pánů, to jest lidí silných a vědomých."

Vážení přátelé, co tím chtěl Viktor Hugo říci? Nic jiného než to, že za chyby dětí, za chyby služebníků, kteří přímo nerozhodují a jsou nějakým způsobem závislí, za chyby těch, kteří nejsou u toho rozhodování přímého, odpovídají ti, kteří mají možnost tvořit prostředí, okolnosti a podmínky, to jest otcové, hospodáři, politikové, čili lidé vedoucí. Dnes jsou to přímí zástupcové lidu. Ti, kteří byli tímto lidem zvoleni. V minulosti za vlád vrchnostenských se často tvrdilo, že prý se dělají chyby proto, poněvadž jsou tu rozdíly mezi lidem a vrchností. Ta vrchnost skutečně tenkrát na tom nesla vinu. A my jsme viděli, že za nevolnictví vyrůstali revolucionáři. Ale nejen to, také páni Franci, udavači a zkřivené páteře.

V nedávné minulosti nacistická vláda německá doslova nesla vinu na tom, kolik nám tato doba zplodila vyvrhelů lidstva. A tu vidíme, že francouzský romanopisec měl pravdu, a zdá se nám, že to bude platit také na nás, a já myslím, že to bude platit o to víc, oč jsme se přiblížili více zlidovění celkového vedení státu. Ti, kdož dnes vedou republiku, a to jsou všichni, kteří byli postaveni na vedoucí místa, bez rozdílu politických stran, ti nesou odpovědnost za to za všechno, co dnes u nás je a co případně tento parlament kritisuje. Rád bych to zdůvodnil: Proč také u nás? U nás se naříká na špatnou pracovní morálku. Vyvěrá to, vážení přátelé, z toho, že náš občan je lenoch? Vždyť jsme přece byli známí jako národ pilných lidi, a když zkoumáme, kam se tito lidé poděli, vidíme, že nám nikam neodešli, že jsou tu, že jsou mezi námi. Rolník od revoluce ještě nikde nezklamal, živnostník a řemeslník jsou plně na svém místě, dělník má v pořádku svůj domek a po práci pracuje v zahradě, nebo v čem má zálibu.

Tak, vážení přátelé, kde je ta špatná pracovní morálka? Či snad jsou tito lidé jiní doma ve svém, u svého, a jiní vzhledem ke svému státu? A já bych k tomu chtěl říci, že ano, že vlivem poměrů jsou u nás dnes lidé, ti lidé, kteří jsou pilní a pracovití, poněkud rozdvojeni. Je to vinou právě té politiky a toho hospodaření, které u nás děláme, a mluvím-li k rozpočtu, tak je to také vinou rozpočtového hospodářství.

Představme si poplatníka, skutečného občana, dělníka u stroje nebo na poli, jemuž od revoluce říkáme, že jeho nejvyšším úkolem je práce pro vlast. Z toho důvodu že musí pilně pracovat, uskrovnit se, řemen přitáhnout, protože jenom z těchto všech ctností vyroste nám šťastnější budoucnost, Věřte tomu, že po revoluci bral náš lid tyto výzvy své vlády a těch, kteří stojí v čele, vážně, že opravdu začal. Ale když viděl, že tyto výzvy platí jenom pro určitou část občanstva, že jsou tu lidé, kterým platila práce a na druhé straně že jsou tu také lidé, kteří mají bezpracné zisky, pak v tomto našem občanu začal ten rozlom. Tenkrát si řekl: "Proč ne ti druzí, když musím já?" Tedy tu je to vážné memento, na které jsem chtěl poukázat, a vidíme, že zmatek a chyby, které nás nutí ke kritice, nejsou v lidu přímo, nýbrž jsou v těch, kteří jsou na vedoucích místech. A tu, vážení přátelé, bez jakékoliv demagogie, strana, která je ve státě nejsilnější - to už je tradice - má vždycky určité výhody, plynoucí z této síly, kterou získala ve volbách. A z těchto výhod, které má, přebírá také o mnoho více odpovědnosti. A tu jsme u toho, proč kritika v tomto slavném sboru od počátku rozpočtové debaty právě takto vypadá.

Vážení přátelé, hlásalo se, že musíme šetřit. Tvrdíme to až dodnes. I když tady kol. Skaunic řekl, že ten veliký počet miliard a snad i ten schodek, který máme, musíme posuzovat jinak, poněvadž toto všechno jsou investice, které se nám vrátí, věřím tomu, vážení přátelé, ale vzhledem k tomu rozpočtovému hospodářství a vzhledem k tomu, co se už u nás všecko ztratilo, říká náš poplatník: "A proč musíme mít takový schodkový státní rozpočet, když tam a tam by se mohlo šetřit?" A to je právě také důvod, který rozlamuje povahu a smýšlení československého občana, jenž se potom takhle divně dívá na to hospodaření a jeho morálka začíná být špatnější a narušena.

Dnes náš občan, když si tak zkoumá, co všechno v tom rozpočtu je, když to čte v novinách a řekněme, když to čte i demagogicky podáno v těch novinách, říká si: "Cožpak nemáme u nás celou řadu položek, které by už dnes mohly být škrtnuty, a vůbec nic by se nestalo a státní hospodářství by neutrpělo?" A když zase už tu kol. mistr Olbracht tvrdil o jednom ministerstvu, jak je důležité, říká si tento náš občan právě v důsledku tohoto hospodaření, že kdybychom škrtli jedno naše ministerstvo, a to celé ministerstvo informací, že se vůbec nic nestane. (Potlesk.)

Zajímá nás také těch 55 milionů, které jsou věnovány na propagaci dvouletky. Vážení přátelé, buďto o nutnosti dvouletky jsme všichni přesvědčeni, a pak nač jakákoliv propagace? Stačilo by konstatování, zdůraznění toho, co děláme a co udělat chceme, ale nebylo by potřebí takovýmto způsobem propagovat právě to, čemu věříme. A jsou-li u nás lidé, kteří tomu nevěří, pak žádná propagace nám příliš nepomůže, a proto předpokládám, že tyto miliony jsou z velké části také vyhozeny zbytečně. Stejně zbytečně jsou vyhozeny peníze, jež věnuje ministerstvo zemědělství na vlastní propagaci. Je mi jasno, že určitá propagace musí být, ale přece bych rád řekl, že dobrá práce si získá propagaci sama a špatnou stihne posměch a odsouzení i bez propagace. (Potlesk.)

Dostávám-li se takto k rozpočtu ministerstva zemědělství, o němž bych zvláště rád řekl několik slov, připomínám, že obnáší téměř 1¹/₂ miliardy, a zemědělci se ptají, co se za to všecko udělá a jak se to udělá, a dívají se na tu novou zemědělskou politiku.

Vážení přátelé, jestliže tu byla zemědělská politika první republiky také už kritisována a bylo-li řečeno, že cesta dnešního ministerstva zemědělství vede k tomu, aby nastal lepší řád, chtěl bych o zemědělské politice říci toto, že bude úspěšná jenom tehdy, když nám vytvoří na venkově a v zemědělství takové poměry, že se tam pracovníci pohrnou. (Potlesk.) Dokud však budou lidé raději sluhy a vrátnými ve městě než samostatnými sedláky na vesnici, do té doby nemůžeme mluvit o zemědělské úspěšné politice. A byli bychom velmi rádi, kdyby zemědělská politika ministerstva zemědělství k tomu směřovala.

A tu bych se vrátil k projevu kol. posl. Smrkovského, který nám v několika náznacích ukázal, jaká ta zemědělská politika je, jak se dělá a jakou má podle jedněch a podle druhých odezvu na vesnici. Především nám řekl, že 150.000 nových usedlostí v pohraničí, to že je vítězství nové zemědělské politiky. Já bych se rád zeptal, co na tom je nového v zemědělské politice, když pokračujeme jenom v pozemkové reformě, v té staré a špatné, která jeho ústy byla odsouzena? Co je na tom nového, když jsme rozdělili, celá Národní fronta, podle dekretu majetek, který už měl a mohl být rozdělen za první republiky, kdyby k tomu byly podmínky, a který rozdělen nebyl a docházíme k tomu teprve dnes. Co je na tom? To je docela běžný výsledek revoluce, která nastala, a žádná novota. Ale v této době v lidové demokratické republice by bylo nové na zemědělské politice to, kdyby se 150.000 usedlostí v pohraničí bylo rozdělilo bez stranickosti, spravedlivě a podle zákona. (Potlesk.)

Dále nám pravil kol. Smrkovský, že zemědělská politika vedla v první republice k jakémusi otroctví, nevolnictví rolníků a bídě zemědělských žen. Vážení přátelé, jistě nechceme tvrdit, že zemědělská politika za první republiky byla tak úspěšná, že by nám byla v zemědělství vytvořila takové poměry, jak jsem o nich mluvil. Ale to je vývoj, od kterého jsme očekávali, že zemědělec, který je na svém hospodářství, postupně se bude rentabilností svých zemědělských produktů dostávat k tomu, aby na svých hospodářstvích mohl zbudovat takové poměry, aby se dostával od této bídy a dřiny zemědělců. Věřím, že už tenkrát, kdyby byla bývala opravdová chuť k tomu - a já to nijak nepopírám - bychom byli mohli udělat více, ale nevěříme, vážení přátelé, tomu, že se podaří nové zemědělské politice vytvořit šťastnější budoucnost na vesnicích tenkrát, když zemědělci vezmete to, k čemu má největší a nejužší vztah. My si myslíme, že úspěšná zemědělská politika bude tenkrát, když zemědělec a jeho žena budou svobodně a na svém pracovat. (Potlesk.) Nedovedem si představit větší otroctví, než je práce ve stádě - to jsme viděli za Německa, jak to vypadá, když někdo práská nad někým bičem a říká mu: Tenkrát nastoupíš a tenkrát odejdeš - a neradi bychom, aby se k tomu naše zemědělství dostalo. (Potlesk.)

Byla tu řeč o porušování právního řádu a že právní řád je podle kol. Smrkovského plněním zákonů. Rádi bychom z toho, co právě zakoušíme, potvrdili, zdali to tak je nebo není.

Budovatelský program Gottwaldovy vlády - a k tomu mám několik připomínek - říká na str. 8: "Vláda bude podporovat dobrovolné scelování půdy a navrhne nový zákon, jímž by bylo scelování pozemků zjednodušeno, zlevněno a zdemokratisováno." V scelovacím zákoně, který je přichystán - ačkoliv tu bylo před nedávnem někým zdůrazňováno, že to bude dobrovolné a že se diví, proč je někdo proti tomu - čteme, že pozemkové úpravy provádí scelovací družstvo: 1. na základě hlasování většiny - to by byla ta dobrovolnost, a 2. bez souhlasu většiny na návrh kohokoli, když je toho potřebí v obci. Tak kde je ta dobrovolnost, když tímto způsobem se to má vyřizovat? (Posl. Valo: Budeme upravovať hranice obce a tá obec pak bude scelovať súčasne s okolím.) Podle vás, ale nikoli podle zákona. (Posl. Valo: Podľa zákona! - Předseda zvoní.)

Abychom viděli, jak ten právní řád a plnění zákonů vypadá právě podle toho, jak je to v praksi - a já se divím, že někdo chce říkat, že druzí ten právní řád obcházejí - čteme zase vládní program Košický na str. 4: Ústavní ochrany dostane se soukromému podnikání drobnému a střednímu, zejména pak má být ústavně zabezpečen poctivě nabytý majetek našich zemědělců, živnostníků, obchodníků a právnických osob - jak to tam dále stojí. A k tomu bych chtěl říci: Je to tak?

1. Posl. Zápotocký řekl: Soukromé podnikání je jenom trpěno. - Tak kdo obchází zákon a právní řád?

2. Scelovací zákon říká, že budeme tvořit půdní reservu u 20 ha 10 procent, dále 15 procent a 20 procent. Na jedné straně říkáme, že to zachováme, a tímto zákonem to zase porušujeme!

3. Máme instituci Jednotný svaz českých zemědělců, který má přípravný výbor, a tento výbor má mluvit za zemědělce a má být přímým jejich mluvčím. A z tohoto Jednotného svazu byl rozeslán oběžník bez vědomí přípravného výboru - a to právě členy té strany, která říká, že se právní řád obchází. Tak kdo to dělá? Rozeslání připravovaných zemědělských zákonů na venkov, které šly ven - má to dělat vláda? Toto ministerstvo, které se ještě nedotázalo, jaký bude souhlas, už dělá něco proti tomu, co je usneseno v Národní frontě a ve vládě. Tak kdo obchází právní řád a zákon?

Vážení přátelé, dále se tu mluvilo o falšování právního řádu. A pan posl. Smrkovský je vidí v tom, že je u nás držen určitý majetek, těch 10, 15, 20 a nad 20 ha, to prý je právě ta nespravedlnost a že to je to falšování toho řádu, kterého si lid nepřeje. Jak zase máme tomuto rozumět, tvrdí-li se něco takového? (Posl. Valo: Vy tomu nerozumiete, pán posl. Smrkovský nič takého nepovedal, alebo falšujete skutočnosť.)

Takhle to tu ráno bylo řečeno. Já jsem právě udělal poznámku o tom, jak to pan Smrkovský řekl, a proto se ptám, jestli tímto způsobem není právní řád obcházen a zdali zrovna to, co na jedné straně košická vláda dohodla, na druhé straně těmito zásahy má být a skutečně také je porušováno.

Bylo tu řečeno: "Kolchozy nechceme. Kdybychom je chtěli, byli bychom začali, kdyby to bylo po sovětském způsobu, už 9. května. Mám dojem, přátelé z komunistické strany, že to děláte skutečně po sovětském způsobu, poněvadž tam také nezačali hned s kolchozy. Tam udělali 25 milionů drobných jednotek, potom udělali družstva a postupně se dostávali k tomu. (Posl. Valo: To nie je správne! Pán kolega, buďte tak láskavý a povedzte, ako sa to má robiť, ako je to správne!) To jsem jenom chtěl podotknout, že snad právě tak je to v plánu, jak bylo naznačeno, že se tu postupuje.

To bylo jen tak několik poznámek k tomu, co říkal pan kol. Smrkovský, a já myslím, že se k lepší zemědělské politice dostaneme tenkrát, když si upravíme poměry, jak už jsem naznačil, na vesnici tak, abychom život pokud možno zpříjemnili a aby rozdíl mezi městem a vesnicí byl, pokud je to v našich silách, nejmenší. My rádi dáme souhlas ke všemu tomu, co odpovídá přirozenosti a povaze člověka, a k tomu, abychom viděli našeho zemědělce v soukromém podnikání, soukromém hospodářství pilného a pracovitého. (Výkřiky posl. Valo.) To neměníte podle tisku, ale měníte to podle příprav a plánu. (Posl. Valo: Vysvetlite to, čo chcete!) To plánovité zlepšení na naší vesnici nespravíme tím, že ministerstvo zemědělství pořídí pojízdné kino, bude zajíždět do vesnic, nebo že se vydají bez plánů statisíce na pračky, kulturní domy a na družstva, poněvadž v tom vidíme zneužívání těch peněz, které z poplatníků byly vyždímány na daních, poněvadž se jich nepoužívá tak, aby to opravdu zemědělcům posloužilo. Mám tu doklady o tom, jak byly rozdávány peníze na strojní stanice, na pračky, na kulturní domy a na všelijaká tato zařízení; jak na př. v Zubří - to je okres Nové Město na Moravě - dostalo strojní družstvo 30.000 Kč, ale toto strojní družstvo tam vůbec není a zemědělci se ptají, komu a na co to teď mají dát. Mám tady vesnici Unčín, rovněž z tohoto okresu, kde dostali 250.000 Kčs. Je tam 150 obyvatel, je to osada. Dostali 250.000 Kčs na kulturní dům a ti chudáci si prozatím nevěděli s tím rady a říkali, že by to mohli použít na něco jiného, ale ne na kulturní dům, když tam mají jen 150 obyvatel a musí chodit, poněvadž je to jenom kousek, do své vlastní vesnice. (Výkřiky posl. Valo.)

V Čechovicích u Olomouce je zase naopak strojní družstvo, které se marně domáhá přidělení traktoru. Ale co tam udělal jeden mladík? Napsal dopis ministru zemědělství, ve kterém říká: U nás jsou sedláci, kteří vytvořili strojní družstvo. Toto družstvo žádá o traktor a my ubozí sociálně slabí se na to máme dívat a na traktor nedostaneme. - A poprosil pana ministra, aby ten traktor poslal, podepsal tam funkcionáře komunistické strany, na jehož adresu, vážení přátelé, poukaz na traktor přišel - ale strojní družstvo na něj čeká dodnes. A tento funkcionář se teď, chodí ptát, co má s tím poukazem dělat, poněvadž on vůbec nežádal a neví, jak s ním má teď, naložit.