Proto my říkáme: Jestli kritisujeme, že se tu takovýmto neplánovitým způsobem hospodaří se státními penězi, vyhazují se peníze, není to rozumné a plánovité, nic z toho na konec nikdo nemá a vyhovuje se tu jenom určitým stranickým nápadům, jak se v tom nebo onom okrese vytvoří nebo vylíhnou. (Potlesk.) Já bych raději viděl, abychom začali na vesnici skutečně s plánovitým a promyšleným postupem, abychom začali u obytných domů, koupelen, vodovodů, napaječek, u odstraňování dřiny rozumnou mechanisací, a tu jsme v určitém směru přístupni tomu, co se chystá, pokud vidíme, že je v tom rozumný a správný postup. Ale jsme proti těm věcem, které nám na vesnici tvoří zmatek; peníze se vyhazují a nikam to nevede. Raději bychom začali u soustavné výchovy společenské a hygienické, u povinných prohlídek a oprav chrupu, lékařských poraden a poraden pro matky, a hned na to s telefonisací, elektrisací a všemi kulturními vymoženostmi.

Vážení přátelé, potřebujeme spokojený a hospodářsky silný venkov. Ministerstvo zemědělství má všechny předpoklady, má i dostatek prostředků v rozpočtu k tomu, aby s tím začalo, bude-li chtít rozumět naší vesnici a bude-li chtít našeho soukromého zemědělce na jeho soukromém hospodářství podporovat. Musí ovšem také pan ministr zemědělství pochopit, že není v ministerstvu proto, aby dělal ministra jenom z jakési své zvůle, nýbrž že je tam proto, aby dělal ministra zemědělcům. (Hlučný potlesk.) Nedovedeme si představit na př., jak může ministr zemědělství, jemuž se ohlásí deputace Myslivecké jednoty, která má 100.000 členů, říci, že nemá čas s ní mluvit. Nechápeme, jak je možné, aby pan ministr zemědělství řekl členům ústavodárného Národního shromáždění, že není ochoten a nebude s nimi úředně jednat.

Vážení přátelé, to není možný způsob a není možné, abychom si v takové roli představovali pana ministra zemědělství. A budeme-li skutečně pro rozpočet ministerstva zemědělství hlasovat, čs. strana lidová, pak jenom proto, že předpokládáme, že si zemědělci svou silou udělají v zemědělství a v ministerstvu pořádek. (Hlučný potlesk.)

Předseda: Dále uděluji slovo panu posl. Jurovi.

Posl. Jura: Vážená sněmovno!

V rozpočtu československých drah počítá se s deficitem 811,532.000 Kčs. U srovnání s rozsahem našeho hospodářství je to velká ztráta a značné zatížení. V rozpočtovém výboru se navrhovala různá opatření ke snížení deficitu. Je sice pravda, že se jedná teprve o druhý poválečný rozpočet, ve kterém se do čísel promítají těžké důsledky války a okupace. Ale v zájmu našeho hospodářství je třeba postarat se o to, aby se rozpočet našeho největšího dopravního podniku dostal do rovnováhy. Ovšem i při úsilí o rovnováhu rozpočtu nesmí se zapomínat na veřejně-užitečný význam železniční dopravy. Hospodárnost dopravy nespočívá v zisku, ale především v tom, do jaké míry přispívá dopravní politika ke snižování výrobních nákladů a tím také ke zvyšování životní úrovně lidu. Za okupace byly železnice aktivní, vykazovaly přebytky a přece nebyly hospodárné; naopak, na okupační hospodářství dopravy, i když nebylo deficitní, budeme ještě dlouho doplácet. Tedy při nutném úsilí o vyrovnání rozpočtu třeba pamatovat na hospodárnost dopravy. Naše doprava bude dobrá, když bude nejenom aktivní, ale také rychlá, levná a bezpečná, když se stane nejlepším a nejlevnějším prostředníkem mezi výrobcem a spotřebitelem, když lidu a jeho hospodářství bude skutečně prospěšná.

Spolu s úsilím o hospodárnost mají československé dráhy a s nimi ostatní druhy dopravy v období dvouletého hospodářského plánu dosáhnout dopravního výkonu z roku 1937. Při ministerstvu dopravy má se soustředit státní dopravní politika a státní dopravní podniky mají být organisovány ve formě národních podniků. To znamená: účelně spojit všechny druhy dopravy, zreorganisovat, sjednotit a zhospodárnit jejich správu a dopravní provoz; zbavit se všech přežitků zastaralého systému, složitosti a těžkopádnosti; pomocí decentralisace agendy přenést do služeben pravomoc a odpovědnost; v rámci mobilisace pracovních sil převést přebytky personálu na místa skutečné potřeby; navázat nejúčinnější spoluprási s hospodářskými složkami a postarat se o sjednání úspěšných mezinárodních tarifních úmluv. Výpočet těchto povinností shrnuje nejdůležitější úkoly, které má československá doprava splnit v rámci dvouletky.

Všechny tyto velké úkoly mohou být dobře splněny, když se budou provádět v nejužší spolupráci s dopravními zaměstnanci. Máme na železnici kádry výborně vyškolených a svému povolání oddaných železničních a dopravních pracovníků. Bez těchto obětavých zaměstnanců nebyli bychom zvládli dvě poválečné podzimní kampaně. Jedna z příčin současných nedostatků v dopravě, která v zájmu splnění plánu musí být odstraněna, je nedostatečná spolupráce dopravní správy se zaměstnanci v provozu. Důkazem toho jsou tyto příklady:

Železniční předpisy ve své složitosti a ve své těžkopádnosti jsou stejně neblahým dědictvím jako zastaralý systém v úřadech. Kdyby je železničáři do puntíku plnili, doprava by se nerozjela, ale spíše zpomalila. Právě jsou připraveny nové předpisy. Ve čtyřhodinovém školení týdně po dobu dvou měsíců mají si je železničáři osvojit a třetí měsíc mají z nich skládat zkoušku. Nejenže je to nedostatečně krátká doba, nejenže duch a těžkopádnost v nových předpisech není změněn, ale po reorganisaci, jež má být uchystána do konce března 1947, bude třeba tyto opravené předpisy znovu předělávat, znovu žádat, aby se jim železničáři naučili. Desetitisíce železničářů má se učit a zkoušky skládat opět z neživých a složitých předpisů, poněvadž v ministerstvu dopravy oddělení předpisů neví, že jiné oddělení chystá reorganisaci. Jelikož duch spolupráce nepronikl do našich úřadů, nemohou se železničáři tak jednoduše školit, jak prakticky vykonávají svou denní službu.

Dále uvádím příklad nehospodárného úřadování. U dopravního oddělení každého ředitelství státních drah je skupina pro revisi vlakopisů, to je tiskopisů, do kterých vlakvůdce nebo strojvůdce zaznamenává jízdu, zastávky i nepravidelnosti, a které ze všech stanic ještě s dalšími tiskopisy, jako výkazy vozovými, strojovými a brzdovými hlášenkami a jinými rozkazy jsou po formálním přezkoušení vždy za 24 hodin odesílány na ředitelství. Po přezkoušení záznamů se stanicím a služebnám posílají z ředitelství výtky nebo se žádá o vysvětlení. Často pro malicherné věci putují spisy celé týdny a zaměstnanci přepisují protokoly a vysvětlení. Značná část této úplně zbytečné agendy by mohla odpadnout, ušetřily by se síly a železničáři by nebyli zatěžováni; stačilo by dát přednostům pravomoc k projednání a vyřízení drobných případů.

Konečně přináším příklad a ukázku zbytečné papírové agendy. Dozorce posunu má do zvláštní knížky zaznamenávat posun záložních strojů. Zaměstnanec, který za každého počasí pracuje dvanáct hodin venku na kolejišti, kde praporkem, případně i ruční svítilnou dává návěští, má do knížky s dvanácti kolonami časově zaznamenat dobu jízdy, zastavení a dobu tvoření páry záložní lokomotivy. Po skončení dvanáctihodinové směny má sčítati zapsané údaje a výsledek převésti do zvláštní hlášenky. Výpravčí vlaků přenese odevzdané hlášenky na novou hlášenku o 47 sloupcích, při čemž podle zvláštní tabulky přepočte vykázané minuty na ujeté kilometry.

Dozorci posunu, kteří při práci venku a také v noci nemohou tyto údaje zapisovat, ve snaze vyhověti předpisům zaznamenávají čísla dodatečně a odhadem. Na této papírové a úplně zbytečné agendě je nejlepší, že získané záznamy se nevyužitkovávají, a konečně také to, že k změření výkonu, to jest k zjištění počtu ujetých kilometrů, by stačil obyčejný tachometr.

A tak by se dalo pokračovat v uvádění příkladů o zastaralém, zbytečném, papírovém, složitém a těžkopádném úřadování. V kancelářích na železnicích a v jiných úřadech se píše, vyrábí se spousta papírů a oběžníků, jimiž jsou zaplavovány služebny, žádají se výkazy a statistiky, které se často nezpracovávají, ale zakládají do staré makulatury. Z množství neúčelně rozčleněných odborů a oddělení zasahuje neskloubená správní agenda složitě a chaoticky do provozu a rozrušuje jeho jednotu a hospodárnost. Československá doprava, která pomocí zdatného provozního personálu získala si dobrý zvuk i za hranicemi republiky, si zaslouží, aby při reorganisaci dostala takovou správu, která v těsné spolupráci s provozním personálem splní velký úkol dvouletého plánu v dopravě.

Na poštovních úřadech probíhá velká soutěžní akce, která svou příkladností přesahuje úzký rámec poštovního odboru. Soutěž má zhodnotit skutečný výkon zaměstnanců, ověřit potřebu sil a odměnit nadprůměrné pracovníky. Soutěž na poštách má pronikavý úspěch. Z celkového počtu 2678 poštovních úřadů soutěží plných 99 %. V soutěži se pracovní výkon zhodnocuje podle sestavených a propočtených pracovních norem. Výkonnost zaměstnanců se určuje v procentech. Hlavní soutěžní komise na ministerstvu pošt soustřeďuje soutěžní výsledky, které jsou prostřednictvím oblastních zastupitelských orgánů zasílány provozními výbory. Celé stovky dopisů docházejí z poštovních služeben, kterými jsou ohlašovány přebytečné síly, zjištěné v soutěži na podkladě pracovních norem.

Když zástupci Revolučního odborového hnutí přednesli návrh, pomocí norem zjistiti v soutěži potřebu sil, měli odborníci různé námitky. Teprve nyní při zdařilé soutěži oceňují úspěch, neboť na poštách v důsledku soutěže bude hladce proveden odsun zjištěných přebytečných sil. Poštovní správa má připraveno 2085 řemeslníků, které bude moci ihned odsunout, jakmile úřady ochrany práce uchystají převod do nových pracovních míst. A pomocí soutěže připraví se další přebytečné síly k odsunu.

Soutěž působila pronikavě i ve smyslu výchovy zaměstnanců. Dříve se na poštách bránili odsunu sil, všude byla tendence jejich počet rozmnožit. Nedávno bylo na větších úřadech zavedeno doručování pošty dvakrát denně. Toto opatření, o němž dlouho bylo uvažováno a počítáno, kolik dalších sil bude zapotřebí, se hladce uskutečnilo v rámci soutěže bez jakéhokoliv dalšího zvyšování počtu zaměstnanců.

Z toho je vidět, jak blahodárně působí výhoda Revolučního odborového hnutí, jak velkých výsledků lze dosáhnout, když zaměstnanci jsou zainteresováni na spolupráci, když je jim umožněna iniciativa, když se jim dá pravomoc a tím také odpovědnost.

Ale ještě jedna věc se ukázala při soutěži poštovních zaměstnanců. V soutěži zaměstnanci dokázali, že pošta není úřad, ale výrobně dopravní sektor, který jako takový je zralý k tomu, aby stejně jako železnice byl organisační formou postaven na roveň národním podnikům.

Tato soutěž může být velkým poučením pro samou poštovní správu, a to tím, co dobrého, prospěšného a užitečného se dá vykonat při spolupráci se zaměstnanci. Poštovní předpisy, které byly vydány letošního roku a po jejichž opravě se volá za krátkou dobu po vydání, mohly dopadnout mnohem lépe, kdyby už tehdy při jejich vydání byla poštovní správa poučena o blahodárných a prospěšných účincích spolupráce se zaměstnanci.

Těchto zkušeností dá se nyní použít při přípravě k vydání předpisů pro telefonní provoz. Budou-li předpisy dělány nikoli jen u zeleného stolu, ale na podkladě bohatých zkušeností zaměstnanců, pak nebudou složité a bezduché, ale živé a účelné.

Dosud se u nás měřila práce v průmyslu a v továrnách. Poštovní zaměstnanci svou velikou iniciativou podali důkaz, že je možno měřit práci i v úřadech a kancelářích. Poštovní zaměstnanci, možno říci, byli prvními zaměstnanci, kteří v duchu vládního programu a dvouletky namísto volání po zvýšení platu provedenou přípravou k zhospodárnění provozu a stanovením pracovního výkonu si vytvořili základnu k tomu, aby na podkladě odměny za vyšší výkon dosáhli skutečného zvýšení své životní úrovně.

A teď několik slov o civilní dopravě letecké. Civilní doprava letecká, jejíž provozování bylo svěřeno Československým aeroliniím, zaznamenává pozoruhodný rozvoj. Počet cestujících, který v roce 1937 činil pouhých 34.000 osob, byl v roce letošním už zdaleka překročen. Do konce roku se počítá, že se přepraví 60.000 osob. Při tom letecký park, který v roce 1937 měl 25 letadel, nedosahuje letos v letadlech provozu schopných ani polovinu předválečného počtu. Je to proto jistě uznání hodný výkon, když letos s polovičním počtem letadel se podařilo dopravit dvojnásobný počet cestujících.

Záslužný podíl na tomto úspěchu mají zaměstnanci Československých aerolinií, kteří po válce zachránili milionové hodnoty a jen se svou závodní radou budovali základy civilní letecké dopravy, při čemž zápasili s obtížemi a nejrůznějšími překážkami.

Následkem nedostatečného vybavení ruzyňského letiště a zvláště proto, že chybějí světla pro mlhu, jsou obavy před přistáváním na letišti v Ruzyni. Letadla se často obracejí od Prahy, aby přistála ve Vídni, Frankfurtu, Bruselu a jiných městech. Cizí společnosti (Angličané, Američané a Holanďané) se domáhají nápravy a hrozí, že nebudou do Prahy létat.

Dne 11. listopadu tohoto roku došlo k havarii. Po dvě hodiny kroužilo letadlo nad ruzyňským letištěm, sneslo se až 50 metrů k zemi a nemohlo přistát pro nedostatečné osvětlení přistávací plochy. Také zabezpečovací zařízení naprosto nevyhovuje.

Podle provozního programu v rozpočtu Československých aerolinií má se v roce 1947 nalétati přibližně 10 mil. km. Tento program byl by reálný, kdyby byl propočten v tunách km, aby zachycoval souhrnně dopravu osob, nákladů a pošty. K realisaci tohoto programu bylo by potřebí především letadel. Zatím Československé aerolinie disponují jen s letadly typu "Dakota" a k těm chybějí ještě součástky. Už v dopravním výboru ústavodárného Národního shromáždění jsem vznesl dotaz, jak se mohlo státi, že ministerstvo dopravy nakoupilo na 60 letadel bez potřebných součástek. Od května t. r. je zástupce ministerstva dopravy v Americe. spotřebuje asi 40.000 Kčs měsíčně a nyní, když má dohlížet na balení leteckých součástek, zjišťuje se při jejich neuspořádaném docházení, že ani tuto dohlížecí povinnost řádně nekoná.

V programu na příští rok se slibuje otevření nových linek do Olomouce, Žiliny, Popradu, Piešťan a pod. K této vnitřní dopravě pro krátkost letišť není možno použíti dnešních typů Dakot. Je potřebí dalších letadel, pro jichž obstarání bylo zatím velmi málo vykonáno. Jak zastupitelské orgány zaměstnanců, tak i ředitelství Československých aerolinií v úsilí zabezpečit naši civilní leteckou dopravu domáhají se nápravy, ale zpravidla bez podstatných výsledků vyznívají jejich zákroky u leteckého odboru ministerstva dopravy, jehož přednosta, místo aby pomáhal zaměstnancům Aerolinií odstraňovat závady a nedostatky, stará se spíše o nepravidelnou dopravu pomocí aerotaxi, kterou usiluje zadati novým soukromým koncesionářům, ačkoliv vláda republiky se usnesla, že celá letecká doprava bude provozována jediným celostátním podnikem, t. j. Československými aeroliniemi.

Vláda se také usnesla, že státní podniky dopravní mají být organisovány ve formě národních podniků. Není pochyb, že Československé aerolinie, kdyby se už mohly vyvíjet ve formě národního podniku a nebyly spoutány nepružným a těžkopádným postupem leteckého odboru ministerstva dopravy, byly by si jistě samy opatřily, co potřebují, co jim chybí a čeho se přes marné volání a protesty nemohou dočkati.

V rozpravě o dopravních podnicích považoval jsem za velmi nutné upozornit na některé tyto citelné a zarážející nedostatky, objevující se v tak důležité složce dopravní, jako je civilní letecká doprava. Činím tak nejen jménem zaměstnanců Československých aerolinií, kteří přes všecky své zákroky se nápravy nedomohli, ale také v zájmu bezpečnosti naší mladé a tak slibně se rozvíjející letecké dopravy.

Zaměstnanci lodní plavby, kteří jezdí do okupačních zón Německa, nemohou po přistání lodí vyjít z přístavu, neboť nemají zaměstnanecké legitimace. Nyní při příchodu mrazů, kdy posádky budou nuceny přezimovat na svých lodích v německých přístavech, ocitnou se zaměstnanci v situaci, že po celou zimu nebudou moci navštívit své rodiny v Československu, a to proto, že k cestě mimo přístav nemají průkazu. Je proto povinností ministerstva dopravy, aby v dohodě s ministerstvem zahraničí zařídilo pro tyto zaměstnance, kteří tak obětavě konají svou službu, obstarání potřebných průkazů.

Dosavadní oddaná a obětavá práce železničních, poštovních a všech ostatních dopravních zaměstnanců je zárukou úspěšného provedení dvouletého plánu v dopravě. Po nedávno skončené velké stávce amerických železničářů přichází zpráva o stávce řidičů autobusů v Londýně. Naši železničáři a dopravní zaměstnanci, i když jejich hmotné poměry nejsou nijak utěšeně, zvyšují své výkony, neboť jsou přesvědčeni, že lepším výkonem a splněním dvouletého budovatelského plánu zvýšíme životní úroveň všeho pracujícího lidu. (Potlesk.)

Předseda: Uděluji dále slovo p. posl. Tichotovi.

Posl. Tichota: Pane předsedo, paní a pánové!

Rozpočet ministerstva dopravy a československých státních drah tak, jak byl vypracován, představuje seriosní dílo, které ani po zevrubném projednání nedoznalo valných změn. Původní rozpočet vykazoval ztrátu 1.200 mil. Kčs, která pak předvídanými personálními úsporami a menšími škrty byla snížena na částku 811 mil. 532 tisíce Kčs. Chci s tohoto místa ocenit tuto přesnou, téměř vědeckou práci, kterou zpracovatelé zdolali v předepsaném čase, a poděkovat jim za to, že ač patří k oné zaměstnanecké vrstvě, která dík nevyřešenému uspořádání platových poměrů nemá na růžích ustláno, podali další důkazy bezvadného chodu státní administrativy. Zejména ony dva sumáře, v rozpočtu československých státních drah dosud nezvyklé, vyžádaly si zvlášť perné práce. Část osobních a věcných vydání výrobních odvětví byla vlastně účtována dvakráte a železniční správa teprve opravnou položkou uvedla údaje na pravou míru. Péče a námaha těmto sumářům věnovaná je neúměrná vlastnímu účelu, t. j. získání jasného přehledu osobních i věcných vydání, a proto myslím, že je třeba pro příště od nich upustit.