Když se ministerstvo zemědělství prostřednictvím Jednotného svazu českých zemědělců ptá na našich vesnicích zemědělců na názor na různé osnovy zákonů, proč se tímto způsobem nezeptá všech hospodářů, co mohou za svých poměrů vyrobit a dát pro zásobování lidu? Proč se nezeptá, jak jsou spokojeni s dosavadním vedením nové zemědělské politiky? Proč se nezeptá, jak jsou spokojeni s cenami? Tímto způsobem získala by se jistě čísla, se kterými by pak příslušná ministerstva, zejména ministerstvo výživy, mohla hospodařit a vyrovnala by tak dovozem a vývozem vše, čeho by bylo zapotřebí. Takto získaná čísla byla by jistě pravděpodobnější než čísla nařízená, která při nesplnění předpokladů ve výrobě budou vždy jen problematická a opravdu pomyslná. K tomu je zapotřebí zemědělcům zajistiti odběr a zpeněžení přihlášených výrobků a předem stanoviti, což jest nejhlavnější, pevné jednotné ceny za zemědělské výrobky, aby se každý hospodář podle svých výrobních možností mohl zaříditi a nemusel pak schůzováním domáhati se svých práv a uznání ceny svých zemědělských výrobků jako spravedlivé mzdy za svoji práci.

Přece obdobným způsobem se postupuje i u ostatní výroby v průmyslu, kde se zeptá vždycky Plánovací úřad na výrobní možnosti toho či onoho průmyslového závodu a na základě toho pak sestaví celý plán výroby. V zemědělské výrobě, vážení přátelé, je však dnes důležitější, abychom znali přesně vyživovací plán ministerstva výživy, než abychom zařazovali do zemědělství zase nové sekvestry a známé - podle nacistického okupantského systému - vnucené správy ve funkcích opatrovnických správců, navrhovaných v zákonu o zajištění zemědělského výrobního plámu. (Potlesk.)

Přestaňme již jednou s vymýšlením neproduktivních povalečských funkcí, zejména v zemědělství, jejichž činnost v četných případech končí u soudu s trestním činem zpronevěry. Máme národní výbory, máme odborovou organisaci zemědělců, kteří musí rozhodně stačit na to, aby dané úkoly byly splněny. Opatrovnický správce nerozřeší těžké problémy, před kterými stojíme, poněvadž jsou rázu hlubšího. Zemědělci potřebují ke své práci klid a jistotu a tak jako vždycky vykonají bez nucení pro stát a národ vše, co je v jejich silách. Je to hlavně malý a střední zemědělec, a to zde musím zdůraznit, který pracuje se svou rodinou ve svém hospodářství, který nese všechnu tíhu zemědělské práce a je také jediným představitelem zemědělské výroby. Těchto obětavých pracovníků musíme si nejvíce vážit, všímat si jejich těžkého života a umožnit jim za jejich poctivou práci slušnou životní úroveň.

A proto říkám zde otevřeně, slavná sněmovno, že kdo provádí politiku ať cenovou anebo jakoukoliv jinou tak, že to zemědělství ubíjí, je největším sabotážníkem. (Potlesk.) Dokud příslušní činitelé na odpovědných místech nevyřeší otázku disparity cen zemědělských výrobků s cenami výrobků průmyslových a nezajistí rentabilitu zemědělského podnikání, prohlašuji, že nikdo z nás zemědělců nevěří a nemůže věřit, že je to s námi myšleno dobře. Řekli jsme si o věci již dávno svoje názory a podali svoje interpelace. (Výkřiky. Potlesk.)

Je pravda, a uznáváme, že jsme v začátcích a že se z chyb učíme... (Výkřiky.) Ale nemáme tam většinu!... ale nesmí to učení trvat dlouho a nesmí být na účet poctivě pracujícího lidu a poplatníků. (Potlesk.) Chci doufat i věřit, že náš státní rozpočet i v zatížení poplatníků dospěl svého kulminačního bodu a že vláda a úsporná parlamentní komise podle slibu pana předsedy vlády a pana ministra financí se všestranně přičiní, aby šetření státními penězi bylo prováděno účelně a cílevědomě, aby příští státní rozpočet byl únosný a vyrovnaný. My zemědělci, organisovaní v čs. straně lidové, vykonáme vše, co je v našich silách, pro lepší příští a zdárný vývoj naší osvobozené republiky. (Potlesk.)

Podpredseda dr Ševčík (zvoní): Dávam slovo pánu posl. Smejkalovi.

Posl. Smejkal: Paní a pánové!

Dovolte mi, abych u příležitosti projednávání rozpočtu ministerstva zemědělství zaujal jménem našeho klubu stanovisko k některým časovým otázkám naší zemědělské politiky. Posledními událostmi se zemědělská politika stala ožehavým problémem našeho politického života. Stalo se tak v okamžiku, kdy v našem životě hospodářském z poválečných improvisací přistupujeme k vážnému pokusu o naprostou konsolidaci našich hospodářských poměrů. I v zemědělské politice nemilosrdně a netrpělivě čekají na vyřešení problémy, které se řadí jeden za druhým. Odložit je nelze. Mohlo by se jich nahromadit tolik, že by způsobily krisi.

Máme-li je řešit v duchu zásad, na nichž novou republiku budujeme, potřebujeme nastoupit v zemědělské politice cestu vzájemné důvěry a porozumění. Nahromaděné zde spory tvoří nebezpečnou atmosféru, již také tato sněmovna je obrazem, která znesnadňuje rychlé řešení zemědělských otázek. Ovzduší bojů, sporů, nedůvěry a vzájemného podezřívání, neupřímnosti, negace, nedemokratických postupů v provádění zemědělské politiky a její kořistné zneužívání k politickým cílům nesou jako přímý následek vytvoření situace, ve které dnes jsme.

Strana naše považuje za nutné upozornit na tento stav a na společnou odpovědnost všech odpovědných činitelů za něj. Jest ochotna učinit vše, čím se může přispět k obnovení vzájemné důvěry. Považujeme za nutné dožadovat se pokusů o vytvoření takového ovzduší důvěry, které by umožnilo rychlé řešení naléhavých zemědělských problémů. Ovzduší vzájemné důvěry vyžaduje především od našeho ministerstva zemědělství jednu základní věc, a to je požadavek, aby zemědělská politika ministerstvem prováděná byla oproštěna od politicko-agitačních cílů a byla politikou Národní fronty. (Potlesk.) Oprostit zemědělskou politiku od politicko-agitačních cílů je zde první podmínkou. Na místě hledání schvalování své politiky na shromáždění mimo parlament nastoupí cestu spolupráce s parlamentem. (Potlesk.) Hledání dohody se zemědělským výborem na místě potlesku různě svolávaných sjezdů a otiskování resolucí. Hledání cesty parlamentní demokracie na místě referenda s protiústavní tendencí. Je třeba, aby vedle ministra zemědělství také všichni, kdož jsou účastní na vedení zemědělské politiky, měli dostatek dobré vůle k opravdové dohodě o praktickém provádění zemědělské politiky. Zemědělský tisk našich politických partnerů se překonává ve volebních kampaních, které jsou bojovnější, než tomu bylo v době voleb za první republiky. Je to nebezpečná hra s ohněm a důvěrou. Lehko se ohně zapalují, ale špatně se hasí. Zastavme licitaci o poctivého venkovského člověka, který jednou se kupuje osobním prospěchem a po druhé infikuje zuřivou nenávistí. Pokračovat je nebezpečná hra a krátkozraká cesta. Obtíže se zákonem o Jednotném svazu českých zemědělců dokazují, že je tomu tak. Československý rolník nechce spory, ale chce dobrou zemědělskou politiku. Čs. sociální demokracie chce přispět k ní prací svých odborníků a politických pracovníků. Jsme připraveni na kterýkoliv úkol a iniciativně zasáhneme v zemědělské politice v daleko širší míře, než tomu bylo doposud. Zemědělská politika strany se řídí ne nahodilou situací, ale domyšleným programem. Museli jsme uvnitř svého hnutí řešit otázku cíle vývojového socialismu v našem zemědělství. Skončili jsme tuto práci a máme jasno o našem postupu a cestě. Vyložili jsme našim rolníkům, co v zemědělské politice chceme, a to vzorně vůči nim plníme. Nezískáváme naše zemědělce atrakčností jmen staré politické orientace, ale dobrou zemědělskou politikou. To, že strana volila své zemědělské pracovníky podle politických ideových hledisek a ne podle zvučných jmen, má přímý důsledek v tom, že soc.-demokratičtí zemědělští poslanci mají důvěru strany. (Potlesk.) Netýká se nás nic z toho, co v sensačním zabarvení sdělil ministr zemědělství veřejnosti. Jednotu, kterou tvoříme s hnutím, nemůže nic narušit a nikdo nemůže zlehčit naše postavení. Jestliže "Rudé právo" útočí na agrární poslance a má na mysli také nás, spoléhá marně na to, že zmenší jejich vliv na zemědělskou politiku strany. (Potlesk.)

Zemědělští poslanci čs. soc. demokracie jsou pevně spjati ve svých názorech se socialistickým programem strany a není tu rozdílu mezi jejich názorem a názorem strany, jak také dokazuje včerejší komuniké předsednictva strany.

Na pořadu Národní fronty je již po třetí otázka Jednotného svazu českých zemědělců. V souvislosti s tím chci položit jednu otázku. Je tu ochota dát zemědělcům velmi rychle zákon o jejich odborové organisaci, anebo jsou tu snahy prodloužit dosavadní trapné provisorium? V souhlase se zemědělskou veřejností staví se strana proti politickým volbám do těchto organisací. Jsme pro takové volby, které by zaručovaly, aby nejschopnější přišli na místa nejodpovědnější. Dáváme přednost před reversy, jimiž jedna z našich politických stran vázala i činovníky místních a okresních národních výborů, jasné zemědělské politice jako jedinému poutu zemědělců ke straně. Likvidační proces stavovských stran nezadržitelně pokračuje a chraňme se do něho rušivě zasahovat. Odborová organisace potřebuje odborné zemědělské pracovníky a ne kandidátky. Spoléháme jen na zemědělce, kteří se stali členy strany z důvodů programových. Čs. soc. demokracie zde otevřeně stojí na stanovisku většiny našich zemědělců a jejich stanovisko je věrným výrazem toho, co si oni od zákona přejí a jak si představují vnitřní organisaci svazu.

K vyhlášení zásad 6 zákonů ministerstvem zemědělství chci říci následující: Předsednictvo strany se souhlasem s námi nepovažuje způsob, kterým se obrátilo ministerstvo zemědělství k naší zemědělské veřejnosti, za vhodný.

Aby bylo jasné posl. Smrkovskému, my máme námitky k formě, jakou jsou zákony k diskusi předloženy. Přesvědčte nás, že vám jde o věc, a ne o agitaci! Budou-li zákony zbaveny agitačně-politických cílů, které jsou v rozporu s rozumnou zemědělskou politikou, budeme pro zákony hlasovat, přijmete-li naše pozměňovací návrhy. K diskusi takto vedené měl ministr zemědělství sáhnout až teprve tehdy, když by vláda nebo parlament odepřel mu dát souhlas s navrhovanými zákony. Byla by to pak akce ministra nebo strany a ne akce resortu.

K jednotlivým zákonům máme toto stanovisko:

1. Odmítáme v navržené formě zákon o zajištění zemědělského plánu. 2. Nechceme, i když víme, že jde o věc nesmírně obtížnou, aby bylo nově vytvořeno jiné knihovní právo pro pohraničí a jiné pro pozemkovou držbu, která se bude měnit podle těchto zákonů ve vnitrozemí, a aby toto knihovní právo bylo v rozporu s dosavadními zvyklostmi našeho knihovního práva. Vítáme zákon o úpravě dělení zemědělských podniků, ke kterému máme připraveno jen několik malých pozměňovacích připomínek. Zákon o myslivosti řeší naléhavý problém demokratické úpravy provádění myslivosti. Jsme pro myslivecké společnosti, pro posilnění zemědělského vlivu na výkon myslivosti, pro navržené velikosti honitby, ale chceme, aby zákon zaručoval řádný výkon myslivosti. Demokratisace výkonu myslivosti byla nutná a po odstranění některých ustanovení zákona může to být jedna z právních norem, která sjednotí dosud platné předpisy vyhovujícím způsobem.

K zákonu o revisi pozemkové reformy a k zákonu scelovacímu, které se pokoušejí řešit problém pozemkové držby ve vnitrozemí, máme tyto připomínky: Ve smyslu již programového prohlášení strany jsme pro revisi pozemkové reformy všude tam, kde došlo k hrubým přehmatům, a pro snížení velikosti zbytkových statků tam, kde je o půdu zájem. Jsme proti vysloveně politickému řešení této otázky, která nedbá hospodářských zkušeností. Podle hesla "Půda patří těm, kteří na ní pracují" jsme pro rychlé řešení převodu dlouholetých pachtů za rozumnou cenu do rukou drobných rolníků. Nemůžeme než velmi jasně zdůraznit, že v naší oficielní osidlovací politice jsme nepoužili 10 000 ha půdy v pohraničí k uvolnění potřebné půdy ve vnitrozemí. Několikrát jsme se dožadovali, aby byla umožněna směna usedlostí ve vnitrozemí za usedlosti v pohraničí tak, aby rolník, který směnu nabízí, měl skutečně pocit právní jistoty při převodu, několikrát jsme se dožadovali zrušení velikostní hranice 13 ha v pohraničí, aby tak byla umožněna dobrovolná směna středních usedlostí, které ve vnitrozemí stojí před velikými stavebními investicemi a jejichž pozemků mohli bychom vhodně použít k rozšíření pozemkové držby v našem vnitrozemí. Zatím co raději budeme nechávat pustnout v pohraničí některé budovy, do zemědělských budov zařízených na 26 a 30 ha budeme dávat osídlence s 13 ha a připustíme, aby výsledky jejich práce stravovaly veliké náklady na udržování rozsáhlých budov. Je to politika, která se nedá udržet. Zemědělci, kteří by tam takto přišli, nebyli by na škodu pohraničí, stali by se tam nositeli zemědělského pokroku: učili by tam své druhy dobře hospodařit, rychleji by se nám podařilo přivést zemědělskou výrobu v pohraničí na stav, na kterém ji chceme mít. To je rozumné řešení hospodářské a k němu na konec přijít musíme.

V závěru těch několika poznámek chtěl bych zdůraznit, že zemědělská politika strany ve smyslu ideového programu bude politikou pokrokovou, politikou, která vidí zemědělské problémy tak, jak skutečně jsou. Přejeme si, aby k naší kritice bylo přihlédnuto, a v důvěře, že se tak stane, budeme hlasovat pro rozpočet ministerstva zemědělství. Nechť se v naší zemědělské politice skutečně zkoumají příčiny dnešních sporů a hledá se opravdu cesta ke skutečné nápravě. (Potlesk.)

Podpredseda dr Ševčík (zvoní): Dávam slovo p. posl. Vlachovi.

Posl. Vlach: Slavná sněmovno, dámy a pánové!

Jednání o státním rozpočtu je vhodnou příležitostí pohlédnout zpět po vykonané práci a ujasnit si úkoly, které jsou před námi. V tomto smyslu chci zde promluvit s hlediska našeho živnostníka, našeho řemeslníka. Řemeslná výroba představuje velmi významný výrobní úsek našeho hospodářství, jemuž je nutno věnovat stejnou péči jako průmyslu. Vzájemný poměr obou těchto složek je patrný z těchto dat. 14 600 průmyslových závodů soustřeďuje 1.067.000 pracujících, kdežto řemeslných závodů je asi 175.000 s 540.000 pracujících osob. Je to tedy asi polovina osob činných v průmyslu, rozdělená ovšem do daleko většího počtu závodů.

Ve středověku zaujímalo řemeslo ve výrobě monopolní postavení. Na sklonku 19. a počátkem 20. století je však ze svých posic vytlačováno lácí hromadné tovární výroby a v mnohých oborech ohrožováno na své existenci dravým velkokapitálem. Znárodněním velkého průmyslu a peněžnictví odpadla tato hrozba a naše řemeslo má před sebou nejlepší vyhlídky. V plánovaném hospodářství musí být každé složce vykázáno to místo a ta funkce, pro kterou je nejlépe uzpůsobena, aby celá výroba tvořila harmonický celek, pracující co nejhospodárněji v zájmu národa a státu. Řemeslo se uplatní zajisté všude tam, kde půjde o přizpůsobování se individuálnímu vkusu zákazníka, o uplatnění individuální rukadílné práce, přecházející často v činnost uměleckou, o úkony doplňující průmyslovou výrobu, o činnost opravnou a celá odvětví výroby i služeb, kde se nemůže uplatniti průmysl zařízený spíše na výrobu hromadnou a velkou. Správná dělba výroby mezi průmysl znárodněný, soukromý a řemeslo je proto jeden z předpokladů splnění úkolů, které průmyslové a řemeslné výrobě připadají v rámci dvouletého plánu obnovy a výstavby republiky. Naše řemeslo chápe se vší vážností veliký, ba životní význam dvouletky pro naši lidovou demokracii, pro další rozvoj našeho hospodářství a kultury. Chápe, že je to jediná cesta, jak se rychle dostat z poválečné bídy a nouze na úroveň předválečnou a vyšší. Chápe, že je třeba spojit síly, schopnosti a nadání všech občanů státu, mužů i žen, aby se veliké dílo dvouletky zdařilo. Společnou věc národa považuje náš živnostník za svou vlastní osobní věc a v budovatelském úsilí nezůstane za ostatními pracujícími vrstvami lidu. Kde se mluví ve dvouletém plánu o průmyslové výrobě, rozumí se i výroba řemeslná. Řemeslné obory zúčastněné na dvouletce přímo, na př. stavební, kov a dřevo zpracující, musí býti zcela na roveň postaveny stejným oborům průmyslovým, pokud jde o příděl surovin, pracovních sil atd. Kde nejsou stanoveny dvouletým plánem přesné úkoly, platí hlavní zásada vyrábět více, lépe a levněji. Úspornost a hospodárnost, snížení výrobních nákladů, to je kategorický příkaz, kterým se musíme ve své práci důsledně řídit.

Podmínkou hospodárné výroby v řemesle je náležité technické a strojní vybavení dílen. Škody, které utrpělo naše řemeslo nadměrným opotřebením zařízení za okupace, jsou odhadovány přes 20 miliard Kčs. K tomu přistupují závody, jichž výrobní zařízení bylo poškozeno nebo zničeno válkou. Tento stav nutno co nejrychleji zlepšiti. To znamená: poškozená zařízení a stroje opraviti, zastaralé výrobní zařízení buď rekonstruovati nebo nahraditi novým a vůbec zavésti nové, moderní stroje všude tam, kde jen to je možné. Na tyto investice se počítá v částce, určené řemeslu v rámci dvouletého plánu. Část strojů bude nutno dovézti z ciziny, a to ty, jež se u nás nevyrábějí. Při tom se uplatní nedávno odhlasovaný zákon o celních slevách na tyto stroje a přístroje. Část potřebných strojů bude kryta příděly z konfiskátů. Žádosti uchazečů potvrzují společenstva a Ústřední svaz čs. řemesla a projednávají se v ústředních skladech a v ministerstvu průmyslu. Až dosud bylo řemeslu přiděleno 436 strojů. Bude starostí organisace, aby podle slibu pana ministra průmyslu bylo těchto strojů přiděleno řemeslu co nejvíce.

Náležité strojní vybavení našich řemeslných závodů uspoří lidské pracovní síly, zlevní výrobu a umožní obstát v konkurenci doma i v zahraničí. Ministerstvo průmyslu věnuje proto této otázce pozornost a v rozpočtu na r. 1947 určuje částku 2,300.000 Kčs na podpory při opatřování strojů, nástrojů a zařízení v zájmu zdokonalení řemeslné výroby. Tato celkem nízká částka představuje produktivní a v zájmu dvouletky velmi účelné vydání.

Velký vliv na hospodárnost práce má pracovní prostředí. Kolik našich řemeslníků je nuceno pracovat v tmavých, nevětraných sklepních dílnách a dvorních kůlnách, které neodpovídají ani nejzákladnějšímu pojmu o hygieně pracovního prostředí, ve kterém vlastně řemeslník tráví největší část svého života!

Bude úkolem našeho velkorysého stavebního programu budovat světlé a vzdušné provozovny, které by vytvořily zdravé a radostné prostředí pro naši řemeslnou práci. Naskytá se tu vděčné pole působnosti nejen pro stát, ale i orgány lidové správy při řešení výstavby našich měst a venkova.