Při povolováni šlo zejména o splňování
těchto požadavků: aby trh nebyl zaplavován
knihami podružnými a nehodnotnými, aby byl
zjednán zdravý poměr mezi literaturou původní
a přeloženou, krásnou a naučnou, mezi
knihami užitkovými a přepychově vybavenými,
aby honoráře českých autorů
byly zaručeny řádnými smlouvami a
autorská práva do ciziny aby ne- byla přeplácena,
aby více nakladatelství současně nevydávalo
stejné dílo českého či cizího
klasika, aby v nakladatelských programech bylo pamatováno
na díla obchodně neúspěšná,
avšak kulturně významná, aby bylo pamatováno
na díla poučná, jako encyklopedie a slovníky,
pokud jsou zpracovány vědeckými odborníky,
aby hodnotná díla určená širokým
vrstvám, a to jak četba zábavná, tak
vzdělávací, byla vydávána ve
vyšších nákladech než je tomu dosud.
V roce 1946 žádalo 457 vydavatelů o povolení
7.942 knih a požadovalo 16.997.600 kg papíru. Povoleno
bylo 530 vydavatelům - tedy většímu
počtu, v němž jsou zahrnuty mimo původní
žadatele národní výbory, spolky, instituce,
osvětové rady, ústavy, školy a komitéty
s příležitostnými publikacemi, pak také
ústřední a krajské orgány politických
stran s brožurami volebními - vydáni 6.559
knih, tedy o 1.383 méně než bylo žádáno,
v celkovém nákladu 50.713.820. exemplářů
o celkové spotřebě 10.343.533 kg papíru,
tedy o 6.654.056 kg méně než bylo žádáno.
Původních knih bylo povoleno 5.755, přeložených
720, cizojazyčných 84. Z povolených knih
v roce 1946 skutečně vyšlo u 352 vydavatelů
3.259 knih, z toho 2.924 původních, 335 přeložených
a 62 cizojazyčné.
Vedle této kvantitativní regulace je nyní
otázka, jak bylo dosaženo splnění již
zmíněných kulturních požadavků.
Těžko lze v krátkých poznámkách
vystihnout všechny positivní i negativní momenty
této regulační praxe. Jisto však je,
že na zvýšení úrovně dětské
literatury si přibírala publikační
komise a odbor ministerstva ještě další
experty z teoretických a praktických znalců
literatury pro mládež a z pražského i
brněnského pedagogického ústavu a
podařilo se zabrániti alespoň hlavním
výstřelkům ediční činnosti,
která na tomto úseku nazírá na knihy
často jen se zřetelů obchodních.
Rozsáhlá literatura z koncentračních
táborů a o národním odboji byla posuzována
za součinnosti Svazu národní revoluce a Svazu
osvobozených politických vězňů,
které ve svých vlastních tiskových
a publikačních komisích prověřovaly
historickou a uměleckou hodnotu zadaných prací.
Nakladatelské kruhy vytýkají, že tyto
korporace nepostupovaly vždy dost nekompromisně a
že namnoze prosazovaly vydání prací
svých členů zpravidla z důvodů
sociálních.
Knižnímu oddělení ministerstva přísluší
zásluha o zvýšení úrovně
kalendářů, neboť z jeho podnětu
byli redigováním kalendářů
pověřeni spisovatelé a do kalendářů
byly zařazovány příspěvky moderních
současných básníků a prosaiků.
Tak se dnes setkáváme v kalendářích
s verši Dikovými, Tomanovými, Horovými,
Wolkerovými, Seifertovými, Halasovými, Hrubínovými
a s prosami Anny Marie Tilschové, Ivana Olbrachta, Vladislava
Vančury, Jana Čepa, Karla Nového, Jana Drdy,
Marie Majerové, Václava Řezáče
a jiných. Široké vrstvy lidových čtenářů
na venkově, pro něž je zábavný
kalendář nejčastějším
zdrojem jejich rozptýleni, se seznamují s významnými
spisovateli, tříbí svůj vkus a prohlubují
umělecké cítění.
Regulace povolovaných novinek zabránila aspoň
poněkud invasi překladové literatury tím,
že knižní oddělení z pověření
Národní banky schvalovalo příděl
devis jen na proplácení honorářů
za díla hodnotná. I když při tom byla
uplatňována snaha, aby od jednoho autora nebylo
bez rozmyslu vydáváno a překládáno
všechno, případ četných překladů
spisu amerického spisovatele Bromfielda ukazuje, jak tato
regulace neměla někdy dost účinných
prostředků.
Při vydávání klasiků usilovaly
publikační komise s odborem ministerstva, aby vydání
stěžejních děl autorů jako je
Erben, Havlíček, Mácha, Čelakovský,
Neruda nebo Němcová, vycházela. v pečlivých
a řádně připravených edicích
nebo v dobře revidovaných souborech, knižnicích
nebo s hodnotným výtvarným doprovodem.
Iniciativa publikačního odboru přispěla
také k tomu, že poměr spisovatelů a
nakladatelů byl postaven kolektivní smlouvou, uzavřenou
mezi Syndikátem spisovatelů a Svazem nakladatelů
a knihkupců, na pevnou základnu. Publikační
odbor při tom při své regulační
činnosti dbal a stíhal nedodržování
smluv, přestupky a klamání autorů,
pokud jde o výši nákladů jejich děl,
a tím i zkracování jejich honorářů,
sledoval tajné zvyšování nákladů,
tisk knih bez povolení, vydávání publikací
s nadměrnou insercí nebo s nepřiměřeně
vysokými cenami.
Při potírání těchto nepřístojností
na vydavatelském poli bylo dosaženo několika
úspěšných zásahů proti
nepoctivcům, kteří páchali podvody
velkého rozsahu. Byly to především neseriosní
publikace adresářové, adresáře
měst nebo lázeňských středisek
spojené s rozsáhlými inzertními akcemi,
vypočítanými na oklamání důvěřivé
veřejnosti. Tak byl publikačním odborem pozastaven
a bezpečnostním orgánům k dalšímu
řízení odevzdán tzv. adresář
osvobozených měst, neboť inzertní kancelář
tohoto pochybného podniku, utvořená dvěma
soukromníky, vybrala až do dopadení na inserci
kolem 10 mil. Kčs. Nebýt bdělosti publikačního
odboru, byla by tato akvisiční činnost úspěšně
pokračovala s vybíráním dalších
desítek milionů. Podobnou činnost rozvinula
jakási záhadná lázeňská
ústředna, kde jen urychlený zákrok
publikačního odboru zabránil plnému
rozvinutí akce.
Na poli mezinárodních kulturních styků
schvalovalo ministerstvo smlouvy s cizími autory i zahraničními
majiteli agentur a zmíněnou už spoluprací
s Národní bankou se podařilo poplatky do
ciziny upraviti přibližně na stejnou výši
5-10 % podle výše nákladu knihy.
Publikační odbor pracuje na tom, aby jednotlivé
kulturní dohody byly nahrazeny řádnými
smlouvami, jež by byly vypracovány za součinnosti
s odborem pro zahraniční styky a ve spolupráci
s ministerstvem zahraničních věcí.
Velká zásluha publikačního odboru
je též v tom, že nebyl obnoven tak zvaný
předválečný Morzakor ve formě
různých Rodokapsů. Odborářské
nakladatelství Práce počalo nyní vydávat
románové sešity, jež svým vzhledem
připomínají kolportážní
četbu, ale přinášejí hodnotné
práce literatury překladové i domácí.
Útoky, které byly na tento podnik řízeny
z některých časopisů a listů,
namnoze z důvodů konkurenčních, byly
kulturními pracovníky odmítnuty.
Publikační odbor ministerstva informací uspořádal
také různé podniky, jako výstavu dětské
knihy, která nestála stát ani haléř,
debatní večery, uveřejňoval statistiky
o vydaných knížkách, podporoval snahy
o pronikání českých autorů
do ciziny, nicméně jestliže se v poslední
době stále častěji mluví o
tak zvané krizi české knihy, nelze zavírat
oči před tím, že dosavadní možnosti
regulační praxe tu nemohou stačit, aby do
nakladatelského podnikání byl zaveden řád,
po kterém volají i sami odpovědní
nakladatelé, obávajíce se, že jinak
knižnímu trhu hrozí obdoba sedmi černých
let 1928 až 1935. Jeden z našich význačných
knihovníků si na podzim postěžoval v
novinách, že "není krize knihy, je však
krize moudře rozmyslného nakladatelského
podnikání, protože to, co se děje, není
rozhodně moudře rozmyslné, neboť to
uřezává větev, na které sedíme".
Je nutno apelovat na vládní místa, aby s
urychlením předložila osnovu zákona
o vydávání publikací a drobných
tiskopisů, která byla už záhy po osvobození
připravena v jiné formě, jako druhý
článek tehdy chystaného dekretu presidenta
republiky o prozatímní úpravě českého
tisku. Původní návrh, z něhož
se osnova zrodila, je vlastně činem pracovníků
z řad spisovatelů a nakladatelů, kteří
jej nastínili již v letech okupace, vedeni snahou
zajistiti knize její velké a čestné
poslání. Tito pracovníci, z nichž mnozí,
jako Vladislav Vančura, Jaroslav Kratochvíl a Bedřich
Václavek, padli za oběť nacistickému
běsnění, jež chtělo ochromit
českou kulturu v kořenech, byli si dobře
vědomi, jaký mimořádný význam
má kniha pro duchovní růst národa,
a neváhali proto už r. 1941 a později i roku
1942 vyslovit kategorický požadavek, že tak důležitý
sektor kulturního podnikání, jako je činnost
ediční, musí být organizován
a řízen s vyššího hlediska, které
je dáno jedinou snahou prospět především
národnímu celku a české kultuře.
Publikační odbor ministerstva informací,
publikační komise, kulturní veřejnost
a čestní čeští nakladatelé
sami mají plný zájem, aby ediční
podnikáni bylo očištěno od všech
živlů, které by lovily pod záštitou
svobody, vykládané podle jejich osobních
zájmů, v kalných vodách. Jedině
úprava zákonná může vnést
do poměrů na knižním trhu řádný
kulturní plán a přiměti všechny
nakladatele, aby své ediční plány
koordinovali v duchu demokratických zásad a v zájmu
celého národa. Jde o to, aby se od volné
soutěže přešlo k plánovitému
podnikání a hospodaření duchovními
statky, jež patří celému národu,
aby tak byl dán rozhodující moment rozkvětu
české kultury a lepší budoucnosti české
knihy. Publikační odbor ministerstva informací
tu čeká další odpovědná,
ale záslužná práce na jednom z četných
úseků jeho významného poslání,
daného novými potřebami kulturního
života v lidové demokracii, a mnohostranná
pokroková iniciativa ministerstva informací zaručuje,
že se po vytvoření nutných předpokladů
opravdu podaří umožnit pronikání
kulturních hodnot do našich nejširších
lidových vrstev, že se konečně uskuteční
účelná distribuce, dbající,
aby se každému dělníku i vzdělanci
dostalo to, co mu patří jako tvořivému
členu budovatelského kolektivu, jako příslušníku
národa a jako uvědomělému členu
společnosti spějící k socialismu.
(Potlesk.)
Předseda (zvoní): Ke slovu není
již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.
Žádám o přečtení došlých
pozměňovacích návrhů posl.
Koubka, Soukupa, Hatiny, Daxnera, Komzaly, Bolena a druhů
k § 4, odst. 1 a 4, a posl. Daxnera, dr Řehulky,
dr Čepičky, Komzaly, Skaunice, Bolena a druhů
k § 4, odst. 2, a k § 8.
Tajemník NS dr Madar (čte): 1. Doplňovací
návrh poslanců Koubka, Soukupa, Hatiny, Daxnera,
Komzaly, Bolena a druhů k zprávě výborů
kulturního, průmyslového a informačního
o vládním návrhu zákona (tisk 110)
o povinných výtiscích (tisk 288):
§ 4, odst. 1 ve větě prvé doplňuje
se za slovy "uvedených v § 1 a" slovy "na
žádost 1".
2. Pozměnovací návrh poslancov Daxnera,
dr Řehulku, dr Čepičku, Komzalu, Skalnica,
Bolena a druhov ku správe výborov kultúrneho,
priemyselného a informačného o vládnom
návrhu zákona (tlač 110) o povinných
výtlačkoch (tlač 288):
V § 4, odst. 2 vo vete prvej sa škrtajú slová:
"universitě Palackého" a nahradzujú
sa slovami: "Univerzitní knihovne" a ďalej
v § 8, odst. 1, veta prvá sa škrtajú slová:
"universitě Palackého" a nahradzujú
sa slovami. "Univerzitní knihovne".
3. Pozměnovací návrh poslanců Koubka,
Soukupa, Hatiny, Daxnera, Komzaly, Bolena a druhů k zprávě
výborů kulturního, průmyslového
a informačního o vládním návrhu
zákona (tisk 110) o povinných výtiscích
(tisk 288):
V § 4, odst. 4 ve větě druhé se škrtají
slova: "též dalším veřejným
knihovnám" a nahrazují se slovy: "též
dalším studijním knihovnám v městech,
kde je vysoká škola nebo její odbočka".
Předseda (zvoní): Dávám
slovo k doslovu zpravodaji za výbor kulturní, p.
posl. Daxnerovi.
Zpravodaj posl. Daxner: Doporučujem.
Předseda: Dávám slovo k doslovu zpravodaji
za výbor průmyslový, p. posl. inž. Synkovi.
Zpravodaj posl. inž. Synek: Doporučuji přijetí
podaných návrhů.
Předseda: Dávám slovo k doslovu zpravodaji
za výbor informační, p. posl. Vítovcovi.
Zpravodaj posl. Vítovec: Doporučuji přijetí.
Předseda: Přistoupíme k hlasování.
Poněvadž byly podány přečtené
již pozměňovací a doplňovací
návrhy, míním dáti hlasovati o osnově
takto:
Nejprve o §§ 1, 2, 3, 5 až 7, 9 až 11, nadpisu
a úvodní formuli podle zprávy výborové.
Pak o § 4 a § 8 v úpravě návrhů
posl. Koubka, Soukupa, Hatiny, Daxnera, Komzaly, Bolena
a druhů a posl. Daxnera, dr Řehulky, dr Čepičky,
Komzaly, Skaunice, Bolena a druhů.
Nebude-li přijata, o § 4 a § 8 podle zprávy
výborové.
Jsou nějaké námitky, proti přednesenému
způsobu hlasování? (Námitky nebyly.)
Není jich.
Budeme tedy hlasovati, jak jsem uvedl.
Kdo souhlasí s §§ 1, 2, 3, 5 až 7, 9 až
11, s nadpisem a úvodní formulí podle zprávy
výborové, nechť zvedne ruku. (Děje
se.)
To je většina. §§ 1, 2, 3, 5 až 7,
9 až 11, nadpis a úvodní formule jsou přijaty
podle zprávy výborové.
Kdo souhlasí s § 4 a § 8 v úpravě
návrhů posl. Koubka, Soukupa, Hatiny, Daxnera,
Komzaly, Bolena a druhů a posl. Daxnera, dr Řehulky,
dr Čepičky, Komzaly, Skalnice, Bolena a druhů,
nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. § 4 a § 8 jsou přijaty
v úpravě návrhů posl. Koubka,
Soukupa, Hatiny, Daxnera, Komzaly, Bolena a druhů a posl.
Daxnera, dr Řehulky, dr Čepičky, Komzaly,
Skaunice, Bolena a druhů.
Osnova zákona je přijata ve čtení
prvém.
Z usnesení předsednictva podle § 54, odst.
1 jedn. řádu vykonáme ihned druhé
čtení.
Ad 2. Druhé čtení osnovy zákona
o povinných výtiscích (tisk 288). Jsou nějaké
návrhy oprav nebo změn textových?
Zpravodaj posl. Daxner: Nie sú.
Zpravodaj posl. inž. Synek: Nemám žádné.
Zpravodaj posl. Vítovec: Nejsou.
Předseda: Kdo ve druhém čtení
souhlasí s osnovou zákona tak, jak ji ústavodárné
Národní shromáždění přijalo
ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje
se.).
To je většina. Tím ústavodárné
Národní shromáždění přijalo
tuto osnovu zákona také ve čtení
druhém.