Zpravodaj posl. Vičánek (pokračuje): Byla celá řada důstojníků a rotmistrů vládního vojska, kteří při řízení přijímacím, přihláškovém u přijímacích komisí nevyhověli a v důsledku toho nemohli být přijati do nově utvořené československé armády a byli převedeni jako menší vinníci do jiných oborů státní správy. Branný výbor vzal i tuto okolnost na vědomí a zabýval se jí a své mínění vyslovil v resoluci, která byla jednomyslně přijata, resoluci, která vyzývá vládu, aby při uzákonění tak zv. mobilisace práce v rámci dvouletky bylo při restrikci státních zaměstnanců přihlíženo v první řadě právě k takovýmto příslušníkům vládního vojska, kteří se neosvědčili, kteří nesplnili plně svou povinnost a přesto do civilní státní správy byli převedeni.

Branný výbor učinil ve vládním návrhu některé změny, které byly přijaty v dohodě se zástupcem ministerstva národní obrany. Jde tu v první řadě o významnou změnu, aby se služba, strávená ve vládním vojsku, těm, kteří ještě nebyli příslušníky armády, nebyli ještě odvedeni a přesto sloužili dobrovolně, aspoň částečně, jednou čtvrtinou započítávala do jejich vojenské povinnosti, ať presenční služby, nebo výcviku v náhradní záloze československé branné moci. Výbor zároveň rozšířil ustanovení § 7. V § 7 se zmocňuje ministr národní obrany, aby po dohodě s ministrem financí a vnitra odstranil platové nesrovnalosti, a vsunuje se tam dodatek: "jakož i nesrovnalosti, vzniklé zrušením jmenování nabytého v tak zv. vládním vojsku".

Branný výbor schválil jednomyslně předložený vládní návrh se změnami, které jsou ve výborové zprávě uvedeny, a doporučuji jeho jménem, aby slavné ústavodárné Národní shromáždění přijalo vládní návrh s těmi změnami, které učinil branný výbor a jimž se přizpůsobil také výbor právní. Zároveň doporučuji přijetí resoluce branného výboru, otištěné v téže zprávě. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala (zvoní): Zpravodajcom za výbor právny je pán posl. dr. Hobza. Udeľujem mu slovo a prosím pánov poslancov, aby venovali referentovi pozornosť.

Zpravodaj posl. dr. Hobza: Pane předsedo, slavná sněmovno!

Právní výbor posuzoval projednávanou osnovu zákona jako formální skoncování smutného zřízení okupantského, které stejně fakticky už od květnového osvobození r. 1945 neexistuje. Projednávaný zákon znamená tedy vlastně jen definitivní tečku za touto smutnou kapitolou z doby okupace. Proto právní výbor považoval tuto zákonnou osnovu za zcela samozřejmou, ztotožnil se s malými změnami usnesenými ve výboru branném a doporučuje ji v pozměněném znění, jak je vám rozdána, k přijetí. (Souhlas.)

Podpredseda Komzala (zvoní): Ku slovu nie je nikto prihlásený, rozprava odpadá. Pristúpime preto k hlasovaniu.

Osnova má 9 paragrafov, nadpis a úvodnú formulu.

Pretože niet pozmeňovacích návrhov, dám o celej osnove hlasovať naraz podľa zprávy výborovej. (Námietky neboly.)

Námietok niet.

Kto teda súhlasí s celou osnovou zákona, to je s jej 9 paragrafmi, nadpisom a úvodnou formulou, podľa zprávy výborovej, nech zdvihne ruku. (Deje sa.)

To je väčšina. Tým ústavodarné Národné shromaždenie prijalo túto osnovu zákona podľa zprávy výborovej v čítaní prvom.

Z usnesenia predsedníctva podľa § 54, odst. 1 rokov. poriadku vykonáme ihneď druhé čítanie.

Ad 2. Druhé čítanie osnovy zákona o likvidácii takzvaného vládneho vojska, ako i o umiesťovaní a inom zaopatrení jeho zamestnancov (tlač 376).

Sú nejaké návrhy opráv alebo zmien textových?

Zpravodaj posl. Vičánek: Nejsou.

Zpravodaj posl. dr. Hobza: Nikoliv.

Podpredseda Komzala: Kto v druhom čítaní súhlasí s osnovou zákona tak, ako ju ústavodarné Národné shromaždenie prijalo v čítaní prvom, nech zdvihne ruku! (Deje sa.)

To je väčšina. Tým ústavodarné Národné shromaždenie prijalo túto osnovu zákona tiež v čítaní druhom.

Zostáva ešte hlasovať o rezolúcii výboru branného, otlačenej vo zpráve výborovej.

Kto s touto rezolúciou súhlasí, nech zdvihne ruku! (Deje sa.)

To je väčšina. Rezolúcia sa prijíma.

Teraz pristúpime k rokovaniu o treťom odstavci poriadku, ktorým je

3. Zpráva výborov zahraničného a živnostensko-obchodného o vládnom návrhu (tlač 264), ktorým sa predkladá ústavodarnému Národnému shromaždeniu k prejavu súhlasu dohoda medzi vládou republiky Československej a vládou Sväzu sovietskych socialistických republík o vzájomných dodávkach tovaru, podpísaná v Moskve dna 12. apríla 1946 a uvedená v dočasnú platnosť vládnou vyhláškou zo dna 28. mája 1946, č. 157 Sb., (tlač 380).

Zpravodajcom za výbor zahraničný je pán posl. Nový. Dávam mu slovo.

Zpravodaj posl. Nový: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Dohoda o vzájemných dodávkách zboží mezi naší vládou a vládou Sovětského svazu, kterou dnes doporučuji jako zpravodaj zahraničního výboru této sněmovny k schválení, byla uzavřena 12. dubna 1946, tedy téměř rok po skončení světové války. Tehdy oba partneři již měli dostatečné zkušenosti ze vzájemných obchodních styků a proto bylo možno na základě těchto zkušeností uzavříti dohodu, která se v praxi velmi osvědčila.

Dohoda upravuje otázku vzájemných dodávek zboží a vzájemných platebních styků a doplňuje československo-sovětskou obchodní smlouvu ze dne 25. března 1935, v níž si obě vysoké smluvní strany navzájem zajistili nejvyšší výhody a které stále ještě platí. Dohoda mezi vládou československou a vládou Sovětského svazu je založena na naprosté rovnosti partnerů a pro nás je obzvláště potěšitelné, že československá koruna je pokládána za odúčtovací jednotku ve vzájemných obchodních stycích mezi naši republikou a Sovětským svazem. Ve smyslu této dohody budou ceny vzájemných dodávek stanoveny na podkladě světových cen a dovoz a vývoz bude vyvážen tak, aby se obě položky pohybovaly na stejné výši.

Zvláštní pružnosti a praktičnosti dodává této dohodě ustanovení, že rozsah vzájemných dodávek, jejich podmínky a ceny budou sjednávány po etapách a podle potřeby. Každá ze smluvních stran jmenuje při tom zvláštního zmocněnce. Jejich úkolem je, aby byli v ustavičném styku, aby rychle odstraňovaly eventuální překážky, které se staví v cestu čilé výměně zboží, aby vedli v evidenci všecka jednání mezi vývozními firmami a orgány obou stran, aby vedli v evidenci objednávky, kontrolovali plnění sjednaných dodávek a platů a sledovali dopravu zboží, krátce aby dělali všechno, co může usnadnit a urychlit plnění dohody. Od uzavření této dohody uplynula již doba 10 měsíců a na základě dosavadních zkušeností možno říci, že se plně osvědčila.

Můžeme s potěšením zjistit, že se projevuje stále stoupající tendence vzájemných obratů, a není pochyby, že tato tendence se ještě zlepší, jakmile také dojde k zlepšení dopravních cest a dopravních prostředků mezi naší republikou a Sovětským svazem. V československé statistice zahraničního obchodu je Sovětský svaz na prvním místě v dovozu a na druhém co do vývozu. Statistika objednávek podepsaných oběma partnery do konce roku 1946 ukazuje, že bylo smluvně zajištěno zakoupení sovětského zboží ve výši 2379 milionů našich korun a prodej našeho zboží Sovětskému svazu za 3226 milionů Kčs. Vyšší položka našeho vývozu do Sovětského svazu nad položku dovozu je jen zdánlivá, neboť ve smyslu dohody bude dovoz a vývoz vzájemně vyrovnán. K tomuto vyrovnání položek dovozu a vývozu mezi naší republikou a Sovětským svazem dojde co nejdříve, neboť československé potřeby pro první rok dvouletky jsou tak rozsáhlé, že se pravděpodobně do dvou měsíců naše objednávky vyrovnají sovětským. Již z toho je zřejmo, že dohoda, kterou dnes předkládáme k schválení, je účinným a zdravým instrumentem, který umožňuje maximální rozvíjení obchodních styků ku prospěchu obou smluvních stran.

Jako zpravodaj zahraničního výboru této sněmovny o vládním návrhu na schválení dohody mezi vládou československou a vládou Sovětského svazu o vzájemných dodávkách zboží mám jistě snadný úkol, abych dovodil účelnost a prospěšnost této dohody pro obě naše zúčastněné země. Touto dohodou jsme si zajistili dodávku některých nejdůležitějších surovin nutných k zajištění chodu našeho průmyslu. Rozšiřování a prohlubování této hospodářské součinnosti bude jak pro naši republiku, tak i pro Sovětský svaz velikým přínosem v díle rekonstrukce a pro nás pak s hlediska plnění dvouletého plánu je to přínos neocenitelný.

Dohoda o vzájemných dodávkách zboží mezi námi a Sovětským svazem je slibným počátkem poválečné spolupráce, jak ji má na paměti československo-sovětská smlouva ze dne 12. prosince 1943. V této smlouvě, která je nejdůležitější zahraničně-politickou oporou pro naši republiku, praví se v článku 4, že vysoké smluvní strany jsou dohodnuty o tom, že budou vyvíjet v míře co nejširší své hospodářské styky a poskytovat si všechnu možnou hospodářskou pomoc po válce. Spojenectví československo-sovětské vedlo k porážce našich nepřátel a k osvobození naší země od německých okupantů. Toto spojenectví znamená, jak ví každý Čech a Slovák, nejsilnější záruku naší národní a státní bezpečnosti i do budoucnosti. Hospodářská poválečná součinnost mezi námi a Sovětským svazem je pak logickým a nutným důsledkem celkového tradičního přátelství a spojenectví. Tato spolupráce se Sovětským svazem nám zajišťuje stálý, trvalý vývoj našeho hospodářského růstu a zbavuje naši republiku nebezpečí výkyvů, které jsou způsobovány krisemi a ekonomickými zvraty, jaké svět a my s ním jsme zažili roku 1929 a v následujících třicátých letech. Naše obě země, Sovětský svaz i Československo, jsou státy s plánovitým hospodářstvím, a tam, kde je plán, neexistuje hospodářská anarchie a nebezpečí, že po periodě konjunktury nastane perioda krise a bídy. I když se budeme všemi silami snažit o to, abychom upevnili a rozšířili své hospodářské styky se západním světem, zůstává hlavní naše hospodářská orientace na východ, směrem ke slovanským zemím a především k Sovětskému svazu. Touto cestou zajistíme také svou hospodářskou nezávislost zejména na Německu, které již v minulosti bylo naším největším odpůrcem také na poli hospodářském a které prozatím ani do budoucnosti nám neslibuje nic dobrého po této stránce.

Jsme přesvědčeni, že další velkorysé rozvíjení hospodářských styků mezi naší republikou a Sovětským svazem povede k nové sféře v celém našem hospodářském životě. Tato základní přeměna naší obchodní a průmyslové orientace umožní nám v příštích letech netušený rozmach a zbaví naše národy, jak pravil předseda vlády Klement Gottwald, nejtěžšího břemene, které nesly po staletí, t. j. zbaví je strachu o existenci, a to nejen ve smyslu národním, nýbrž i ve smyslu hospodářském a sociálním. Za zahraniční výbor navrhuji, aby ústavodárné Národní shromáždění vyslovilo souhlas s předloženou dohodou. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala: Zpravodajcom za výbor živnostensko-obchodný je pán posl. Křepela. Dávam mu slovo.

Zpravodaj posl. Křepela: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Prosím, abyste k vládnímu návrhu, kterým se předkládá ústavodárnému Národnímu shromáždění k projevu souhlasu dohoda mezi vládou republiky Československé a vládou Svazu sovětských socialistických republik o vzájemných dodávkách zboží, podepsaná v Moskvě dne 12. dubna 1946 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 28. května 1946, přijali několik připomínek živnostensko-obchodního výboru:

Předkládaná dohoda mezi republikou Československou a Svazem sovětských socialistických republik o vzájemných dodávkách zboží ze dne 12. dubna 1946 byla sjednána rok po ukončení druhé světové války. Upravuje otázku vzájemných dodávek zboží a vzájemný platební styk a doplňuje československo-sovětskou rámcovou obchodní smlouvu ze dne 25. března 1935, ve které si strany zaručily nejvyšší výhody a která stále platí. Předkládaná dohoda spočívá především na zásadě naprosté rovnosti partnerů. Co platí pro stranu jednu, platí i pro stranu druhou. Tak je tomu na př. u důležitých ustanovení, že ceny vzájemných dodávek budou stanoveny na podkladě světových cen a dále že dovoz a vývoz budou vyváženy, aby se pohybovaly na stejné výši. Přitom byly do rámce dohody pojaty i vzájemné dodávky uskutečněné během roku 1945, které činily v dovozu 199 mil. Kčs a ve vývozu 64 mil. Kčs. V r. 1945 dělalo to v dovozu 32.8 %, ve vývozu potom 13.6 %. Z toho je zřejmé, že byl to rok 1945, kdy jsme byli odkázáni z převážné části v dovozu i vývozu na Sovětský svaz. Pokud jde o platební styk, považuji za potěšitelné pro Československo, že se československým vyjednavačům podařilo prosaditi československou korunu jako odúčtovací jednotku ve vzájemných obchodních stycích mezi republikou Československou a Svazem sovětských socialistických republik.

Vzhledem k dříve získaným zkušenostem ve vzájemném obchodním styku se Sovětským svazem byla pojata do této dohody i dvě do té doby v žádné jiné smlouvě nepoužitá ustanovení, která jí dodávají podle mého soudu zvláštní pružnosti, životnosti a praktičnosti. Mám zde na mysli předně ustanovení, že rozsah vzájemných dodávek, jejich podmínky a ceny budou sjednávány po etapách podle potřeby, a za druhé, že každá strana jmenuje zvláštního zmocněnce pro obchod mezi Československou republikou a Svazem sovětských socialistických republik. Tito zmocněnci mají za úkol býti spolu v ustavičném styku a odstraňovati rychle případné překážky, které se staví do cesty co nejčilejší výměně zboží. Vedle toho musí tito zmocněnci vésti v evidenci všechna jednání mezi firmami obou stran, dále všechny objednávky, účastniti se všech mezistátních obchodních jednání, kontrolovat plnění sjednaných dodávek, platů, sledovat dopravu zboží atd. Krátce sledovat a usnadňovat, kde třeba, plnění předkládané dohody.

Ode dne uzavření dohody uplynulo nyní již 10 měsíců a máme tedy možnost přesvědčiti se, jak splnila očekávání na ni kladená a jak se osvědčila. Bylo by, paní a pánové, zajímavé, podívati se také trošičku dozadu, jak jsme obchodovali v době první republiky. Statistika z doby první republiky nám říká asi toto:

Od r. 1920 do r. 1938 dovezli jsme ze Sovětského svazu zboží a surovin celkem za 3.337,300.000 Kč. Podíváme-li se na průměrné procento vzhledem k celému našemu zahraničnímu obchodu, musíme konstatovat, že zahraniční obchod se Sovětským svazem v rámci tohoto dovozu činil 0.32 % a pohyboval se nejvýše na 2.62 %. Chceme-li hodnotiti tento dovoz, musíme konstatovat, že proti dovozu z jiných států, speciálně z Německa, jde o dovoz minimální. Pokud se týká vývozu od r. 1920 do roku 1938, vyvezli jsme do Sovětského svazu zboží a výrobků za 5.015,081.000 Kč a jde zde o průměr 0.49 %, až nejvýše do 4.68 % celkového našeho zahraničního obchodu v těchto letech.

Po roce 1938 následovala okupace. V okupačních letech od r. 1939 až do roku 1941, kdy Německo napadlo Sovětský svaz, vyvezli jsme celkem za 29.6,358.000 korun, samozřejmě protektorátních, a dovezli jsme celkem za 307,346.000 K, čili dovoz se pohyboval v době okupace v těchto letech na 0.4 % až 3.2 % celého našeho zahraničního obchodu. Vývoz do Sovětského svazu činil 0.5 % až 3.4 % celého našeho zahraničního obchodu v letech 1939 až 1942.

Je také zajímavé, jaký byl dovoz a vývoz v r. 1943, kdy Němci okupovali jistou část sovětského území. Zde se v obchodě se Sovětským svazem prostřednictvím Němců jeví situace takto: Dovoz 111,900.000 K, t. j. 4.3 % celého zahraničního obchodu, a vývoz 102,360.000 K, t. j. 2 % celého našeho zahraničního obchodu v r. 1943.

Po osvobození, po 5. květnu 1945, projevuje se nám dovoz takto: Dovezli jsme ze Sovětského svazu surovin a výrobků za 198,112.000 Kčs, t. j. 32.8 % celého našeho zahraničního obchodu. Slavná sněmovno, to je zvláště potěšitelné, poněvadž v této době jsme dostávali od Sovětského svazu především suroviny. Ve vývozu v r. 1945 máme bilanci 63,925.000 Kčs, čili 13.6 % celého zahraničního obchodu. Od r. 1945 vidíme stále vzestupnou tendenci. Již rok 1946 nám to ukazuje ve svých číslech. Dovoz činí 978,714.000 Kčs, čili 9.6 % celého zahraničního obchodu. A ještě potěšitelnější pro nás je bilance vývozní, která činí 1.720,742.000 Kčs, čili plných 12 % celého našeho zahraničního obchodu. Můžeme si říci, že zde máme za rok 1946 aktivum celkem 742,028.000 Kčs.