Místopředseda Tymeš: Nyní přistoupíme ke společné rozpravě. Přihlášeni jsou tito řečníci: pp. posl. Babej, Hatina, Souček, inž. dr Ješ, Jungwirthová a Juha.

Dávám slovo prvnímu přihlášenému řečníku, p. posl. Babejovi. (Hlasy: Není přítomen.)

Dávám slovo druhému přihlášenému řečníku, p. posl. Hatinovi.

Posl. Hatina: Slavná sněmovno! Paní a pánové!

Páni zpravodajové, kteří před námi doporučovali přijetí obou předloh, přimlouvali se velmi účinně za jejich uskutečnění. Já ovšem při pohledu na sněmovnu mám dojem, že parlament nemá, jak je vidět, příliš valného zájmu o to, co pokládáme ve dvouletém plánu za nejdůležitější, a to je provedení stavebního plánu tak, jak je ve dvouletém vládním programu vyjádřen.

Když se podíváme pozorně na program, co všechno chceme vytvořit ve dvouletém budovatelském plánu nynější vlády Národní fronty, a když zkoumáme odpovědně a jednotlivě různé obory práce, jeví se nám určité těžkosti jednoho oboru práce nad druhým. Každý obor má své potíže, má své těžkosti vlastní. Chtěl bych v souboru těchto těžkostí dotknouti se jednoho z nejvážnějších a nejtěžších současných problémů v tomto programu, kterým je nepochybně problém stavební a problém naší bytové péče. To, co považuji za nutné říci k předloženým vládním návrhům o státní podpoře na bytovou výstavbu, která je vyjádřena vládním návrhem zákona tisk 353, a o některých opatřeních ve stavebnictví souvisících s dvouletým hospodářským plánem, tisk 397, nebudiž považováno za kritiku, nýbrž za přiznání chyb, které jsme v minulosti učinili.

Není to výtka, když řeknu, že ve chvíli, kdy přestala válka, zapomnělo se na okamžité řešení jedné z nejpodstatnějších věcí, jako je problém naší bytové péče a otázka stavebního ruchu. Mám za to, že tato otázka měla být jedna z prvních na pořadu jednání naší vlády a měla být řešena velkoryse už z toho důvodu, že válka zasáhla příliš hluboce do této jedné z nejzákladnějších podmínek našeho spořádaného života. Není třeba zvlášť rozvádět, že po dobu okupace našich zemí byla to hlavně otázka stavebního podnikání, která musela ustoupiti všem ostatním problémům, které byly v programu pro vedení války. Stavební ruch, ať soukromý či veřejných a zájmových korporací, byl úplně zastaven. Cihelny, pokud vyráběly stavební materiál, dodávaly jen na válečné účely. Stejně tak vápenky, cementárny pracovaly jen pro válečné účely. Také pily byly zaměřeny jen pro vedení války a řemesla, která zpracovávala dříví pro účely stavební, byla ve svém podnikání velmi omezena. Stejně žalostný a smutný pohled, kam se expedovaly výrobky těchto podniků, poskytovaly nám také hutě, železárny, které rovněž pracovaly jen pro účely války. A tato skutečnost již sama rýsuje, jak veliký nedostatek se projevil po této stránce ve výstavbě rodinných příbytků, kterýžto nedostatek pochopitelně má nyní těžké následky v naší bytové péči. Kdybychom k tomu připočítali, co bytových jednotek bylo zničeno při vedení války, máme před očima skoro pohřbenou naši někdejší bytovou kulturu. A tu musíme nyní vyvinout všechno úsilí, abychom tyto nedostatky a tyto těžké ztráty pokud možno nejrychleji nahradili a překonali. Leč při tom, co jsme dosud v této věci udělali, domnívám se, že není tento problém řešen vzhledem k jeho veliké důležitosti tak, jak by bylo žádoucí. Uvedl jsem, že máme k podpoře stavební a bytové péče dva zákony, kterými máme urychleně řešiti stavební problém a bytovou péči. Zde bych chtěl poznamenat, že se mi zdá, že tuto důležitou a naléhavou otázku řešíme tak trochu víc úředně než prakticky a účelně. Nechci tím říci, že snad by se v této otázce nic nedělalo, ale zatím tolik je jisto, že to, co se udělalo, nemůže naprosto uspokojit. Mám totiž na zřeteli, že vedle úřadů a ministerstev a různých technických poradců máme zde svazy odborných korporací, inženýrskou komoru, Jednotu společenstev stavitelů, máme Svaz zednických mistrů a tesařů a jejich praktické a odborné zkušenosti; měli jsme toho tedy v tomto směru řádně a organisačně využít, a to zejména pokud jde o jejich zkušenost a stránku praktickou. (Předsednictví převzala místopředsedkyně Hodinová-Spurná.)

Bylo by jen na prospěch věci, kdyby byly jmenované instituce náležitě organisačně sladěny, aby mohly všechnu svoji zkušenost a silu dát k disposici okamžitému řešení tak naléhavého problému, jakým se nám tento problém jeví. Nemusím zvlášť podotýkat, že stavební otázka nebo lépe řečeno rozvinutí stavebního ruchu je jednou z vedoucích otázek existence našeho státu. Na tento problém je nutno se dívat s veškerou vážností a při jeho řešení je nutno míti odvahu k velkorysosti. Je nám všem jasné, že rozvinutí stavebního podnikání znamená velký pracovní ruch nesčetných živností.

Co znamená stavba takového domu, je vidět nejprve v technické kanceláři, kde musí být vypracovány stavební plány a rozpočty. Nepůjdu v této věci do podrobností, co všechno s prací technické kanceláře takové stavitelské firmy souvisí a co všechno pak následuje z tohoto místa pro stavební živnosti různých obrů. Ale to je jen začátek nutných přípravných prací, a tu se domnívám, že v plnění navrhovaných zákonů jsme tak trochu pozadu a že tato nejzákladnější věc měla už být na našich úředních místech dávno připravena.

Každý stavitel vám řekne, že plány na stavbu se zhotovují většinou v zimě, aby se mohlo v jarních měsících přikročit k jejich realisování. Nevím, zda máme tyto základní věci k rozvinutí stavebního ruchu již tak připraveny, abychom teď, s příchodem jara mohli již náležitě rozvinouti stavební ruch. Nezapomínejme, že i kdyby to bylo hotovo, dochází pak k různým schvalovacím formalitám, schválení projektů stavebním úřadem, a že teprve potom se může přikročiti k vlastnímu provádění stavby. Pak přichází to nejdůležitější, stavitel musí objednat potřebný stavební materiál a výrobky od řemeslníků. Tím mám na zřeteli, čeho všeho je třeba, než můžeme započít se stavbou domů.

A zde se nám v dnešní situaci otevírá další, nejvážnější problém ve stavebnictví, a to je otázka nedostatku pracovních sil. Jen v hrubých rysech si uvědomme, kolik a do kolika pracovních oborů musíme tyto pracovní síly mít. Jsou to v prvé řadě kamenolomy, cihelny, pískovny, je třeba vápna, cementu, dříví, železa atd. Tyto práce musí už býti započaty mnohem dříve, než můžeme přikročiti ke stavbě. A co železárny, hutě, pily, doprava materiálu na staveniště atd.? To všechno jsou věci, které již musí míti nejrychlejší tempo, abychom mohli účelně a prakticky řešit náš stavební program. Když si náležitě uvědomíme, co pracujících rukou musí zde působiti, teprve pochopíme, co je to vlastně stavební ruch. Mám pochybnosti, zda tato otázka kolem stavebního ruchu a bytové péče je chápána tak, co opravdově znamená pro existenci státu a pracujících lidí. Je nutno si přiznat, že stavebním problémem zaměstnávají se všechny vrstvy národa všech kategorií a že nejpočetnější část národa má ze stavebního ruchu svůj důchod, že má z toho svůj důchod také stát, země, okresy i obce, i ty zde přicházejí na své.

V stručnosti řečeno: Má-li být hledána základní podmínka pro splnění dvouletého plánu, je to především uskutečnění navrhovaných předloh v plném jejich rozsahu, jimiž se má stavební ruch podpořiti. Jenom úplné a rychlé uplatnění obou těchto předloh nám může zaručit, že se zde dostaneme v otázce bytové péče o krok kupředu. Snad nikdy jindy neviděli jsme tak velké naléhavosti v řešení bytového problému, jak se nám projevuje nyní. Při všech nesnázích, se kterými je nutno počítat, chci věřit, že při dobré vůli, kterou musíme míti všichni, můžeme aspoň z velké části zvládnout tak veliký a naléhavý problém.

I když zápasíme s těžkostmi, které jsem již uvedl, nelze popřít, že požadavky na bytovou kulturu i v těchto těžkých poměrech se proti dřívějším dobám zvětší. Dnes máme již jen málo rodin, které by se spokojily s bytovou jednotkou, která by představovala jednu obytnou místnost. Tento nedůstojný stav pomalu mizí a je si jen přáti, abychom s takovou bytovou jednotkou v našem novém plánu nemuseli počítati vůbec. Chci věřit, že při rozumné politice, kterou musíme v této otázce dělat, dostaneme se v dohledné době tak daleko, že řešením bytového problému podle našeho programu zvýšíme bytovou kulturu tak, abychom s tím mohli býti spokojeni. Zde musí mít pochopitelně hlavní slovo vláda, která se navrhovanou předlohou zákona zavazuje k účinné podpoře stavebního ruchu jak veřejným korporacím, tak také družstvům, samosprávným svazkům i jednotlivcům. Jsem si vědom toho, že i vláda stojí zde před nejvážnější otázkou v této pomoci, a to je otázka finanční. Před tím problémem ostatně dnes stojí také soukromníci a všichni ostatní, kteří chtějí podnikat, neboť výstavba každé bytové jednotky je především otázkou veliké částky peněz, které dnes k disposici nemáme. Myslím, že by nebylo ke škodě stavebního ruchu a naší bytové péče, kdyby tady byla již vyřešena otázka vázaných vkladů, která je za dnešního stavu do jisté míry překážkou rozvinutí stavebního ruchu a překážkou v rychlém řešení naší bytové tísně.

Podívejme se s tohoto hlediska do minulosti, v níž byl stavební ruch při platnosti dřívějšího zákona o podpoře stavebního ruchu ve značném rozmachu. V době největší stavební konjunktury setkávali jsme se s tím, že více než 75 % veškerého stavebního podnikání připadalo na stavby soukromé a jenom na zbytku se podílel stát, země, okresy a družstva.

Máme-li si dnes znovu v tomto rozsahu oživiti stavební ruch, musíme se snažit hledat cestu k tomu, aby soukromá iniciativa byla zde účinně podpořena vedle družstev a ostatních interesentů. V našem státě platí právo, které dovoluje soukromý majetek, tudíž také soukromé podnikání.

V této otázce, žel, nemohu při tomto výkladu jíti do podrobnosti. Přál bych si jen, abychom v dohledné době byli v takových poměrech, že by zase nejpočetnější kruh našich rodin mohl se těšiti nadějí, že si bude moci zříditi vlastní střechu nad hlavou. Náš národ je z převážné většiny národem spořivým a máme velmi mnoho těch, kteří hned při založení rodiny počítají tak, že střádají korunu ke koruně a těší se, že z těchto svých úspor budou si moci postaviti vlastní domek. Hrozná a ničivá válka nám přivodila v bytové kultuře skoro katastrofu a postavila nás ještě do těžších hospodářských poměrů, v nichž se tak trochu vzdalujeme splnění tohoto přání mnohých našich rodin. Příčina toho spočívá především v tom, že náklady na stavbu takového rodinného domku jsou příliš vysoké, ba skoro neúnosné. Drahota stavebního materiálu i ostatních věcí s tím spojených je taková, že dnes jen málokterý soukromník bez náležité státní podpory mohl by se odhodlat ke stavbě rodinného domku. Tak na př. cihly, jichž je ke stavbě zapotřebí, stojí dnes 958,50 Kčs za 1000 kusů, a to ovšem na místě, tedy v cihelně. Za dopravu 1000 cihel na staveniště, a to na místo nepříliš vzdálené, zaplatíme již 1.300 Kčs. Počítáme-li s tím, co stojí ostatní práce, docházíme k tomu, že m³ zdiva, do něhož lze počítati asi 250 kusů cihel, nám přijde na 900 Kčs. To je veliký nepoměr, srovnáme-li to s cenou r. 1938, kdy stál m³ zdiva 130-160 Kčs. Je tedy dnešní jeho cena šestkrát vyšší. A když teď sledujeme některé zprávy, jak je vykalkulována bytová jednotka, dovídáme se, že nemá státi víc než 180.000 Kčs. Podle jiných výpočtů, které nám také přicházejí do rukou, je vykalkulována bytová jednotka až na 320.000 Kčs. Podle tvrzení zkušených odborníků se nám zdá. že ani jedna, ani druhá kalkulace není správná, ale podle drahoty materiálu a všeho toho, co se stavbou souvisí, přibližujeme se spíše k číslu vyššímu. To záleží v prvé řadě také na místních poměrech. Úroková míra z takto vysokých nákladů je pak pochopitelně veliká a činže byla by při srovnání s dnešním výdělkem a měsíčními platy veliké řady našich zaměstnanců opravdu neúnosná. Je zde tedy také nutno apelovati na to, aby při zpracování plánů a rozpočtů v této době byla nastoupena cesta k největší svědomitosti a odpovědnosti, aby při dokončení stavby nedocházelo - co se dříve velmi často dělo - k citelnému překročení předpokládaného stavebního nákladu.

Po uvážení všech těchto okolností jeví se nám tedy opravdu stavební a bytový problém jako jeden z nejtěžších. Toto tvrzení nutno ještě podložiti dalším, jasnějším dokladem, pokud jde o drahotu jiného materiálu. Tak na příklad dříví: kulatina stála dříve 150 až 160 Kč, dnes stojí nejméně 600 Kčs a více. Řezivo stálo 220-250 Kč, dnes je za 1100 Kčs i více. Prkna, která byla dříve za 250-300 Kč, stoji dnes 1300 Kčs. A teď práce řemeslné: sklenářská práce stoupla nejméně čtyřikrát, klempířská dokonce osmkrát, kanalisační čtyřikrát až pětkrát - a tak bych mohl pokračovat u všech ostatních řemeslných prací, které nejmenuji.

Vrcholem všech těchto bolestí je naprostý nedostatek pracovních sil, jak jsem to již uvedl, zejména ve stavebnictví, kterýžto problém přes všechno slibování a plánování a usnášení různých institucí nebyl a není dosud k spokojenosti vyřešen. S tímto řešením nedostatku pracovních sil ve stavebnictví otvírá se nám další problém stejně bolestný, a to je nedostatek učňovského dorostu, kteréžto otázce je zatím věnováno málo pozornosti a péče. V tomto směru budeme muset v souvislosti s prováděním obou těchto zákonů navázat jednání se společenstvy, abychom i tuto otázku měli pro budoucnost vyřešenu.

K podpoře našeho stavebního problému bych ještě doporučoval, zda by nebylo dobře vydati takový zákon o podpoře stavebního ruchu - pokud by to ovšem nekolidovalo s předpoklady dvouletého plánu - aby na vypracování takového zákona stavebního spolupracovaly vedle úřadů nejširší odpovědné složky našeho národa. Tento zákon bylo by nutno finančně co možno nejvíce podpořit se strany státu, země a okresů a také stavebníkům poskytnout co nejširší úlevy na daních a dávkách. Vedle toho měly by k podpoře stavebního ruchu více přispívat také naše úřady ochrany práce, zejména v tom, pokud jde o přidělování pracovních sil podle výrobní kapacity jednotlivých stavebních firem.

Aby toho bylo dosaženo, je zde třeba vyvinout patřičné úsilí, které by vedlo ke zlevnění jak stavebních hmot, tak i všeho stavebního materiálu. Jen tak budeme moci přistoupit k budováni slušných a levných bytů, které budou viditelným stupněm k blahobytu a spokojenosti našeho národa. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Babej, kterému uděluji slovo.

Posl. Babej:

Panie a pánovia! Návrh zákona o štátnej podpore na bytovú výstavbu a zákon o niektorých opatreniach v stavebníctve, súvisiace s dvojročným hospodárskym plánom, ktorý predložila vláda, môžeme uvítať ako potrebný doplnok k zákonu o stavebnej obnove, prijatému dočasným Národným shromaždením dňa 12. apríla 1946. Je nesporné, že jedine prijatie zákonnej úpravy navrhnutej vládou umožní rozmach stavebného ruchu samosprávy, v bytových družstvách sdružených občanov a tiež aj bytových stavieb pre premiestený a znovu budovaný priemysel na Slovensku.

Je treba kvitovať so zadosťučinením, že vláda predkladá tento zákon včas, pred zahájením tohtoročnej stavebnej sezóny, a že ústavodarné Národné shromaždenie má možnosť zaoberať sa ním a prijať ho v dobe, keď sú dané všetky možnosti, aby sa jeho účinok ešte tento rok plne prejavil. Aby sa tak stalo, k tomu bude treba splniť niekoľko podmienok, ktorými sa treba postarať, aby zákon neostal mŕtvou literou, ako sme toho boli bohužiaľ svedkami pri zákone o stavebnej obnove, ktorý doteraz nezaistil taký rozvoj stavebnej obnovy, aký by sme si priali. Preto poučenia z nedostatku pri prevádzaní zákona o stavebnej obnove majú byť dôkladne uvážené, keď chceme, aby tento zákon, ktorý sa prejednáva, bol tiež dostatočne ú činný.

Podľa zákona o dvojročnom hospodárskom pláne bude na Slovensku do konca roku 1948 opravené 35.000 a znovu postavené 15.000 bytových jednotiek. Podľa vypracovaných operatívnych plánov pripadá z tohto programu na rok 1947 9.181 nových bytov, t. j. 61.2 % a 16.239 opráv, t. j. 46.4 % celkového plánu. V rámci stavebnej obnovy bude opravených 13.910 bytov a bude postavené 4.010 nových bytov. Financovanie týchto stavieb zaisťuje zákon o obnove. Mimo zákona o obnove máme postaviť na Slovensku 5.171 nových bytov Keď odpočítame investície štátu, ktoré sú zaistené v rozpočte, a investície priemyslu, ktorý môže čiastočne financovať svoj stavebný program, prichádzame k cifre asi 2.500 nových bytových jednotiek, ktoré bude tento rok treba financovať na základe zákona o štátnej podpore bytovej výstavby. Keď počítame úradný stavebný náklad 180.000 Kčs na jeden nový byt, prichádzame k sume 450 mil. Kčs, ktorú bude treba zadovážiť, aby stavebné investície samosprávy, znárodneného aj súkromného priemyslu mohly byť riadne zaistené.

Niet pochybností o tom, že hlavne národné výbory by nemohly splniť v pláne predvídanú výstavbu 400 bytov a tiež znárodnený priemysel by sotva zmohol výstavbu 2.400 bytov pre svojich zamestnancov, keby im tento zákon neumožnil riadne finančné zabezpečenie prevádzania týchto stavieb.

Aby však zákon mohol plne prispieť k rozvinutiu stavby bytov, k tomu bude treba zaistiť niektoré predpoklady. Jedna z hlavných ťažkostí, ktoré ohrozujú prevádzanie nielen stavieb, ktorých sa týka tento návrh zákona, ale aj prevedenie stavebnej obnovy, je disparita medzi predvídaným stavebným nákladom 180.000 Kčs na jednu bytovú jednotku a medzi skutočným stavebným nákladom, ktorý sa pohybuje okolo dvoj až trojnásobku. Tento stav vážne ohrozuje prevedenie plánu stavebných investícií a preto je potrebné, aby sme venovali zvýšenú pozornosť rozboru príčin tohto stavu a zaisteniu opatrení na sníženie stavebných nákladov. Jednou z hlavných úloh bude v tomto smere zaistenie účinnejšej kontroly skutočne vyplácaných miezd, ktoré sa pohybujú okolo 60 % nad úradnými mzdami a zvyšujú stavebné náklady o 20-25 %. Je ďalej nepochybné, že nebývalá stavebná konjunktúra priniesla ten zjav, že sú staviteľské firmy prácou plne zamestnané a využívajú úplne svoj technický personál a inventár. Tento stav vedie k sníženiu konkurencie medzi podnikateľmi a k snahe uzavierať kartelové dohody, i keď ich zadávacie podmienky formálne vylučujú. Je preto nezbytné, aby boly vytvorené národné stavebné podniky, ktoré by pôsobily ako cenový regulátor a zaistily stavebníkom reálny podklad pre zaistenie skutočných stavebných nákladov.