Generálnou smernicou našej roľníckej politiky musí sa stať snaha udržať roľníka na pôde ako samostatného podnikateľa, dať mu možnosť využiť jeho súkromnopodnikateľskej iniciatívy, neškrtiť túto iniciatívu vnášaním chaosu do držobnostných pomerov na pôde, vnášaním prvkov neistoty do vlastníckeho práva k pôde cenovou politikou, ktorá vo svojich dôsledkoch núti roľníka, aby žil stále a stále z podstaty svojho majetku a pod. Tieto predpoklady nevidí a nebude vidieť splnené, ak línia roľníckej politiky ostane taká, ako je doteraz. Ak teda na konci dvojročnice nebudeme v našej roľníckej výrobe tam, kde sme chceli byť a hlavne kde by sme mali byť, bude to výsledkom tých zásahov, ktoré sa ukazujú ako výsledok nového chápania roľníckych záujmov.

Na tieto skutočnosti upozorňujem už teraz, kým nie je neskoro, keď sa dostáva na poriadok nášho rokovania prvý zo série zákonov, ktoré majú podoprieť snahu novej koncepcie roľníckej politiky, keď snemovňa musí konštatovať, aké radikálne zmeny bolo treba previesť v pôvodnej koncepcii tohto zákona, a keď treba upozorniť aj na to, že snemovňu čaká veľká robota, aby uviedla na správny smer všetky tie tendencie, ktoré sa v mene novej koncepcie roľníckej politiky presadzujú. Vládu čaká zodpovedná úloha, aby pri prevádzaní tohto a prípadne ďalších zákonov nevybočila z tej cesty, ktorú chceme pri prevádzaní roľníckeho zákona vidieť, t. j. aby on bol skutočne len inštrumentom pomoci roľníkom tam, kde sa oni o pomoc dožadujú.

Očakávame, že v najkratšom čase bude rešpektované volanie všetkého roľníctva obidvoch našich národov, že roľnícke veci majú si roľníci riadiť sami, že stanovisko roľníkov pri riešení roľníckych otázok bude rozhodujúce a že takéto stanovisko bude možné zaujať len prostredníctvom svojskej organizácie, vybudovanej zo základov stavovského chápania roľníctva ako takého, že budú rešpektované požiadavky roľníctva, aby vedenie roľníckej politiky bolo zbavené strannícko-politického prifarbenia cieľov jednej politickej strany, a že roľníctvu bude daná možnosť, aby si o svojich zástupcoch a svojich reprezentantoch samo rozhodlo a samo si ich vybralo. Len takéto ponímanie roľníckej politiky môže uspokojiť očakávanie našich roľníkov, a len keď toto očakávanie bude splnené, môže zase vláda čakať splnenie tých nadmerných úloh, ktoré sú teraz roľníctvu kladené. Nie tresty, ale splnenie predpokladov slušného živobytia, nie vyhrážky, ale jasné odhalenie pravých úmyslov a rešpektovanie základných pilierov, na ktorých je vybudovaná roľnícka tradícia - to sú skutočnosti, ktoré jedine môžu zaručiť splnenie roľníckych túžob a môžu prispieť pomocou roľníkom pri uskutočňovaní zemedelského výrobného plánu. Chce tvoriť hodnoty a je ochotné pracovať bez nariadenia a trestných sankcií, lebo všetky nariadenia a sankcie sa môžu použiť len tam, kde nie je chuť k práci. Naše roľníctvo si je vedomé svojej poctivej práce pre národ a štát a vie, že ono je hlavným pilierom našej republiky. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava jest skončena.

Dávám slovo k doslovu zpravodaji za výbor zemědělský, p. posl. Ledlovi.

Zpravodaj posl. Ledl: Vzdávám se slova.

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Dávám slovo k doslovu zpravodaji za výbor právní, p. posl. Šulíkovi.

Zpravodaj posl. Šulík: Vzdávám se slova.

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Přistoupíme k hlasování.

Osnova má 3 části, 17 paragrafů, nadpis a úvodní formuli.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 3 částmi, 17 paragrafy, nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. Tím ústavodárné Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Z usnesení předsednictva podle § 54, odst. 1 jedn. řádu vykonáme ihned druhé čtení.

Ad 2. Druhé čtení osnovy zákona o pomoci rolníkům při uskutečňování zemědělského výrobního plánu (tisk 488).

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. Ledl: Nejsou.

Zpravodaj posl. Šulík: Není jich.

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou zákona tak, jak ji ústavodárné Národní shromáždění přijalo ve čtení prvém, nechť pozvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. Tím ústavodárné Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona také ve čtení druhém.

Tím je vyřízen 2. odstavec pořadu.

Zbývá nám nyní projednati prvý odstavec poradu, jímž je

1. Společná zpráva výborů rozpočtového, živn.-obchodního, právního, zemědělského, průmyslového a zásobovacího podle § 35 jedn. řádu o vládním návrhu zákona (tisk 486), kterým se zabezpečuje snížení cen některého zboží lidové potřeby a ustálení cen jiných důležitých statků (tisk 496).

Generálním zpravodajem je p. posl. dr Chytil, jemuž dávám slovo.

Zpravodaj posl. dr Chytil: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Je mým úkolem, abych jakožto generální, t. j. vlastně jediný zpravodaj, podal zprávu o jednání výborů rozpočtového, živnostensko-obchodního, právního, zemědělského, průmyslového a zásobovacího, které tyto výbory měly o vládním návrhu zákona, kterým se zabezpečuje snížení cen některého zboží lidové potřeby a ustálení cen jiných důležitých statků, a zároveň abych podal zprávu o jednání společné schůze všech těchto výborů, které byly zastoupeny předsedy, zapisovateli a zpravodaji.

Dříve než podám tuto zprávu a zejména dříve než se zmíním o jednotlivých změnách, které byly v jednotlivých výborech provedeny a které se dostaly takto do osnovy, chtěl bych říci úvodem několik slov.

Předkládaný návrh zákona je návrh neobyčejně důležitý. Jeho smyslem je totiž, aby byly jednak sníženy ceny, a to těch statků, které jsou pro široké vrstvy našeho občanstva nejdůležitější, a za druhé, aby bylo možno vyřešit otázku, jak nalézti rovnováhu některých podnikových odvětví, zejména uhlí. Vláda se po velkých úvahách rozhodla pro cestu intervenční, a to proto, že cesta druhá, t. j. cesta individuálního snižování cen, se ukázala cestou, která by nebyla dostatečně rychlá a která také v jednotlivostech nebyla takřka uskutečnitelná. Nešlo však pouze o to. Tato osnova sleduje nejenom obecný úkol snížit ceny. Sleduje zároveň důležitý úkol sociální. To tedy znamená, že nejde pouze o to, aby byly sníženy určité ceny v odvětvích, ve kterých to speciální nákladové poměry dovolují, nýbrž aby byly sníženy také ceny statků, které by jinak sníženy býti nemohly, avšak takových statků, které jsou neobyčejně důležité pro nejširší spotřebu lidovou. Takto je odůvodněna cesta intervenční. Nebudu se dále zmiňovat o tomto účelu, protože jsem přesvědčen, že pánové řečníci věnují tomuto účelu řádnou pozornost, a protože to nepatří už k povinnostem zpravodajovým. (Předsednictví převzal místopředseda Komzala.)

Dále je podstatné, že pro tuto intervenci bylo nutno hledat úhradu. Tato úhrada byla nalezena v tom, že se v osnově stanoví povinnost jistým subjektům, t. j. průmyslu, řemeslu, podnikům velkoobchodním, komisionářům, podnikům maloobchodním a jednatelům, aby platili t. zv. cenové vyrovnávací srážky jistým procentem z hrubé tržby. Když vláda navrhovala tuto cestu, odůvodnila ji také tím, že při stabilních cenách, které máme a které byly stanoveny v době, kdy naše výroba měla menší volumen, je možno v době dnešní, kdy volumen výroby se rozšířilo, zatížit jednotlivé obory podnikání těmito cenovými vyrovnávacími srážkami. Není arci pochyby o tom, že tyto cenové vyrovnávací částky mají charakter daně, jakési hrubé výdělkové daně, kterýžto názor se potom projevuje v jistém usnesení výboru, jak o něm budu dále referovat.

Toho si byl vědom zejména výbor rozpočtový, jakož i toho, že je nutno přemýšlet nikoliv pouze o tom, jak vcelku bude vypadat úhrnná suma výnosu těchto částek a jak vypadá úvaha o úhrnném zatížení celého našeho národního hospodářství těmito částkami, nýbrž že je třeba také přihlédnout k individuální únosnosti. Vyložím, jakým způsobem rozpočtový výbor, jak se domnívá, nalezl cestu k řešení.

Dále si byl rozpočtový výbor - a s ním i ostatní výbory - také velmi jasně vědom toho, že cesta, kterou zde volíme, bude mít jisté důsledky pro státní rozpočet, protože zaplacené vyrovnávací částky jsou pochopitelně položkou odpočitatelnou od daně důchodové a výdělkové. To jsou jistě nevýhody této cesty, kterých jsme si byli všichni vědomi, avšak na druhé straně jsme vážili tyto nevýhody politickým a sociálním významem navrhované osnovy. Zejména padalo také v úvahu, že tento navrhovaný zákon nelze považovat pouze za zákon, který řeší prostě hospodářskou otázku snížení cen, nýbrž za velmi důležitý instrument sociální politiky. To byla asi nakonec všem výborům, a myslím, že také všem jejich členům, společná názorová základna, ze které se vycházelo.

Výbory projednávaly osnovu bohužel ve značné časové tísni, přesto však se podařilo včas připravit celý elaborát pro sněmovnu. Protože však usnesení jednotlivých výborů tak, jak se nakonec shrnula v rukou zpravodaje rozpočtového výboru, ukazovala značné rozdíly a nesrovnalosti, bylo nutno, aby byla svolána společná schůze všech výborů, ve které by bylo uváženo, jaké je asi jejich převládající stanovisko. A z této konečné schůze vyplynul také konečný návrh zákona.

Změny, které byly provedeny, jsou tyto: V § 1, odst. 1, druhý řádek zdola za slovy "ze své hrubé tržby" se škrtá věta "dosažené počínajíc 1. dubnem 1947 za dodávky a výkony" a nahrazuje se větou "za dodávky a výkony, provedené počínajíc 1. dubnem 1947". Smysl této změny je jasný. Šlo totiž o to, aby cenovými srážkami nebo vyrovnávacími částkami nebyly zachyceny ty dodávky a úkony, které byly předsevzaty v době dřívější - a někdy i značně dřívější - než je doba začátku účinnosti tohoto zákona, když za tyto bývalé dodávky a výkony docházejí úplaty teprve nyní.

V odstavci druhém došlo k tomu, že pod písmenem b) u výrobních podniků řemeslných, které měly původně podléhat 1% vyrovnávací částce, se snižuje toto 1% na ¹/₂%, a pod literou e) u podniků maloobchodních také na ¹/₂%. A konečně pod literou f) u jednatelů se snižuje původně navržených 10% na 5% z hrubých úplat do 80.000 Kčs, dosažených prováděním jednatelských výkonů, kdežto u hrubých úplat nad 80.000 Kčs zůstává 10%. Je jen logické, že v odst. 3 § 1 se mění procento z 5% na 4.5%, resp. z 1% na 0.5%. To je důsledek změny provedené v odstavci 2. Opět je smysl této změny jasný. Hledala se zde právě ona individuální únosnost, hledělo se k sociálním a zvláštním výrobním poměrům u řemesel a k zvláštním hospodářským poměrům v maloobchodě, u jednatelů pak bylo uznáno za spravedlivé, aby bylo rozlišováno mezi jednateli malými a jednateli, kteří dosahují tržby nad 80.000 Kč.

Konečně došlo v § 1 k té závažné změně, že odst. 4, který zněl: "Vláda může podle hospodářských poměrů měniti nařízeními sazby cenových vyrovnávacích částek, uvedené v odstavci 2, po případě i jen pro jednotlivé druhy zboží nebo výkonů, pokud by tím účel tohoto zákona nebyl ohrožen", se škrtá. To je důsledek názoru, o kterém jsem se zmínil dříve, že totiž řečené cenové vyrovnávací srážky mají povahu daně a že tudíž hájíme jen konstitucionalismus, jestliže vyhrazujeme pro parlament, aby on jediný měl onu kompetenci, na kterou bylo pamatováno původním § 4 pro vládu.

Odst. 5 původní osnovy se mění tudíž na odst. 4, přičemž celý tento odstavec byl přestylisován a změněn tak, jak je uvedeno v tištěném návrhu.

§ 2 a § 3 zůstaly beze změny.

V § 4, odst. 3 dochází k té změně, že se vkládají za slova "pro pojem podnikatele" další slova "pokud padá v úvahu podle ustanovení § 1, odst. 2 tohoto zákona", pak se škrtají slova "podle tohoto zákona" a pokračuje se slovy "platí ustanovení § 6 zákona o dani z obratu". Smysl této změny je ten, že v řečeném § 6 zákona o dani z obratu jsou jmenovány také subjekty, které nemohou být vztaženy podle smyslu tohoto vládního návrhu mezi subjekty uvedené v § 1, odst. 2 sub a) až f), na př. svobodná povolání atd.

§ 5 zůstal beze změny.

V § 6 dochází v odst. 2 k té změně, že konec věty "prostředků fondu používáno" se škrtá a na místo toho se vkládá: "takto získaných prostředků fondu používáno (pokud jich použití není určeno zákonem)." Smysl této změny vyplyne z toho, jestliže přečteme celé znění. "Vláda stanoví, které další prostředky určené nebo sloužící k účelům, jež jsou podobné účelům uvedeným v § 1, odst. 1, tvoří příjem tohoto fondu a k jakým dalším účelům hospodářské politiky může býti" - původně bylo "prostředků fondu používáno", avšak zde šlo o to, aby tato kompetence nebyla pro všechny prostředky fondu, nýbrž pouze pro ony prostředky, které jsou takto získány, t. j. tak, jak se myslí v odst. 2.

Mezi § 7 a § 8 byl vložen nový § 8, takže z původního § 8 se stává § 9, z § 9 § 10 a to ve znění, jak jest vytištěno. Smysl této vložky jest opět jasný, t. j., aby zásadní opatření vlády v této tak citlivé hospodářské politice byla činěna v dohodě, po slyšení příslušných vrcholných zájmových organisací, aby samospráva hospodářská a život hospodářský sám mohl také vznésti svůj hlas přímo vůči vládě při jejích opatřeních.

§ 9, bývalý § 8, a § 10, bývalý § 9 zůstávají beze změny.

Řada usnesení některých výborů se nedostala do konečné redakce, a to proto, že se při společném projednání osnovy ukázalo, že převážná většina výborů pro tu či onu změnu nevyslovuje svůj souhlas.

Velmi důležitým doplňkem k tomuto návrhu zákona je zejména resoluce výboru rozpočtového, o které bych chtěl říci několik slov. V této resoluci se totiž vládě ukládá, aby nejpozději do dvou měsíců po vydání zákona předložila výborům parlamentu k přezkoumání návrh vládního nařízení, jímž se doplňuje seznam odvětví, vyňatých ze zatížení vyrovnávacími dávkami, a odvětví, pro něž budou stanoveny nižší dávky se zřetelem k jejich hospodářským poměrům. Tato resoluce je nejen důležitá, nýbrž i velmi zajímavá tím, že se stanoví povinnost vlády do dvou měsíců předložit vládní nařízení a že toto vládní nařízení bude parlamentem přezkoumáno, čili že jde vlastně o jakousi normu speciálního druhu, která je, řekl bych, něčím mezi zákonem a vládním nařízením, kde totiž parlament přímo se účastní svou přezkoumávací mocí vládní práce. Tato resoluce má však velký význam také proto, že se jí a jejím splněním umožňuje vyřešit řadu oněch velmi těžkých otázek, před kterými jsme v jednotlivých výborech stáli.

Třebaže to patří už jenom k ilustraci, zmínil bych se na př. jenom o tom, že při § 2, kde se stanoví, u kterých speciálních oborů, na př. zemědělských výrobků, kromě květin, mlýnských výrobků atd., se ta výroba vyjímá z povinnosti platit, jsme stáli před problémem, máme-li ještě ty či ony obory do tohoto seznamu zařadit. Ale na konec se při bližším přihlédnutí k věci ukázalo, že návrhy, které byly činěny, i když snad byly odůvodněny, jsou jenom kasuistickými, že postrádáme celkového přehledu po problému, a to nejen proto, že bychom snad nějakým zaviněním toho přehledu neměli, nýbrž proto, že ho dnes míti ani nelze a že tedy vláda do dvou měsíců, až zde budou také jisté zkušenosti, přijde, abych tak řekl, vlastně s jistým doplněním tohoto § 2.

Ale nejen to; zmínil jsem se o tom, že rozpočtový výbor velmi bedlivě uvažoval, že ono paušální zatížení, které se dává celé naší výrobě, může se individuálně jevit někdy velmi tíživým a že může být dokonce překážkou v tom kterém případě nebo v tom kterém oboru hospodářského rozvoje. A proto se zde v resoluci praví, že půjde také o odvětví, pro něž budou stanoveny nižší dávky se zřetelem k jejich hospodářským poměrům. Je to tedy opět ona cesta, ve které rozpočtový výbor nalézá prostředek k uskutečnění hlediska oné individuální únosnosti.