I dnes ještě máme výstražné a křiklavé příklady škodlivosti soukromokapitalistického podnikání. Upozorňuji na případ firmy Hodek, který se udál v posledních dnech. Soukromý podnikatel neplatil řadu neděl půldruhému stu svých dělníků a zaměstnanců vůbec žádnou mzdu. Přivedl závod k úplnému bankrotu - a pak posílá vyčerpané dělníky na krk státu a odborové organisaci, aby se postaraly o zaopatření rozvrácených existencí dělníků, kteří po více než šest neděl neobdrželi ani haléře mzdy od podnikatele. Případ firmy Hodek je jistě charakteristický. Nad ním by se měli zamyslit naši zastánci starého právního řádu. Je to spravedlivé, aby soukromý podnikatel celé neděle zaměstnával dělníky, využíval hodnoty jejich práce a nezaplatil jim ani haléře na mzdě? Podle našeho starého právního řádu je takový zločin úplně beztrestný. Žádný nezávislý soudce nepožene pana fabrikanta Hodka pro vědomé okrádání dělníků před soud. Starý právní řád nedává mu k tomu žádné možnosti. Proto je tak nezbytně nutné vytvářet nové právní řády a nazírání.

Nestačí však míti jen nové zákony. Je potřebí mít také spravedlnost, která by tyto nové zákony a právní řád respektovala a v jejich duchu soudila. K tomu uvedu jiný přiklad: Textilní fabrikant pan Jandera v Ústí n. Orlici. Je ještě v dobré paměti, jak se tento fabrikant všemi možnými nesprávnými manipulacemi snažil zabránit znárodnění svých textilních závodů, které podle jasného znění dekretu pod znárodnění spadaly. Pomáhala mu při těchto manipulacích řada vlivných protektorů. Nakonec byly všecky intriky pana fabrikanta i jeho advokátů překonány a podnik byl usnesením vlády podle práva znárodněn. O znárodnění máme dekrety. Dekrety byl na tomto úseku zákonodárství nastolen nový právní řád.

Dekrety staly se usnesením parlamentu zákonem. Zákony, zvláště ty, které už nastolují nový právní řád, mají být zachovávány. Dekret č. 100 ze dne 24. X. 1945 o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků v odd. V, § 31 stanoví: "Kdo se dopustí pletich v úmyslu, aby znárodnění podniku, podléhajícího znárodnění zestátněním, zmařil nebo zvýšenou měrou ztížil, bude potrestán pro zločin těžkým žalářem od jednoho roku do pěti let a trestem na penězích do 10 milionů Kčs. V oboru působnosti trestního zákona čl. V/1878 vysloví soud zároveň ztrátu úřadu a dočasné odnětí politických práv." Zákon zní jasně: kdo se dopustí pletich, aby znárodnění nejen zmařil, nýbrž i jen ztížil, podléhá atd. Pan Jandera se těchto pletich bezesporně dopustil. Přece se však dosud nenašel nezávislý soudce, který by pana fabrikanta za tento zločin pohnal před řádný soud. (Potlesk.) Naopak, pletichy, kterými se pan Jandera snažil zmařit znárodnění, získaly mu takovou důvěru, že byl jmenován národním správcem hned dvou textilních továren, konfiskátů Červená voda a Těchonín. Pan Jandera se i zde snažil dosáhnout, aby konfiskáty mu byly dány do soukromého vlastnictví. To se mu nepodařilo přes námahu vlivných přátel, které pan Jandera má. A doufejme, že po usneseni Národní fronty se už nepodaří, aby pan Jandera dostal do vlastnictví jinou fabriku.

Vzbuzuje však podivení, že z majetku národního podniku Spojené české a moravské bavlnářské závody v Ústí nad Orlicí byl vyňat nyní obchodní dům čp. 412 a že tato transakce byla provedena bez souhlasu ředitelství znárodněných závodů a proti vůli a bez souhlasu ústředního ředitelství Československých závodů textilních. Dům je součástkou národ. podniku. Podnik jej potřebuje pro podnikové účely a nemá být proto podle dekretu z majetku národního podniku vyjímán. Jak je vidět, budeme muset věnovat ještě mnoho pozornosti tomu, abychom naučili naše úřady nejen v duchu národní revoluce, ale přímo podle nového, zákonem již stanoveného právního řádu jednat. Doporučoval bych tuto záležitost pozornosti parlamentní delegace bezpečnostního výboru. Bylo by to pro posouzení zachovávání nových právních řádů daleko užitečnější a zajímavější než Varnsdorf. (Potlesk.)

Když už jde o výchovu občanstva ve smyslu chápání a zachovávání nového právního řádu, který nám, jak upozornil i náš pan president dr Edvard Beneš, nastolila vítězná národní revoluce, neškodilo by začít s výchovou u členů tohoto ústavodárného sboru. (Potlesk.) Nevím, patří-li také do kompetence kontrolní parlamentní komise kontrolovat, jak jednotliví členové Národního shromáždění se už oprostili od starého reakčního nazírání a osvojili si nové lidově demokratické právní nazírání. (Předsednictví převzala místopředsedkyně Hodinová-Spurná.)

Že lidově demokratický poslanec nemusí být ještě lidovým demokratem, o tom svědčí tento citát: "Proč vytýkat, že američtí občané, žádající náhradu za znárodněný majetek, bývají německého původu, když tu jde o věc práva, kterou nutno řešit i ve prospěch našich vlastních občanů, nemá-li znárodňování zůstat pouhou krádeží." Je to citát z článku lidové demokracie. Pisatel zde, jak vidět, vychází z právního názoru, že naše znárodnění není ničím jiným než pouhou krádeží. Všichni ti, kteří pro znárodňovací dekrety hlasovali, na jejich vydání brali účast a podpisovali je, dopustili se tedy podle mínění pana pisatele krádeže, anebo alespoň této krádeži napomáhali. Je proto nutno řešit otázku náhrad za znárodnění a dát náhrady i Němcům, kteří se uchýlili do Ameriky, aby znárodnění nezůstalo pouhou krádeží, za kterou je podle svého právního nazírání považuje člen ústavodárného Národního shromáždění, pan posl. Chudoba, který je pisatelem citovaného článku. (Výkřiky.)

Uznejte, že pokud má naše lidová demokracie takové ochránce a vykladače nového právního řádu, že se nový právní řád opravdu těžko vžívá, a nedivte se, že nám namnoze vznikají stávky, jimiž se dělníci dožadují, aby nový právní řád byl také skutečně v duchu vítězné národní revoluce vykládán. Nedivte se potom také, že takoví lidově demokratičtí vykladači našeho nového lidově demokratického řádu, kteří naše znárodnění považují za sprostou krádež, pokládají také naši vítěznou národní revoluci za zločin proti právnímu řádu a pochopitelně považují i naše spojenectví s naším osvoboditelem, Sovětským svazem, za dílo Antikristovo, útočí proti našemu spojenci, urážejí ho a snaží se dobrý poměr k němu co možno nejvíce zkalit a porušit. Nedivte se potom, že musí vláda Sovětského svazu prostřednictvím svého velvyslanectví proti takovýmto "spojeneckým" a "přátelským" útokům co nejrozhodněji protestovat. Sovětská vláda je vládou socialistickou. Vychází z názoru a přesvědčení, že přátelské a spojenecké smlouvy se uzavírají proto, aby bylo přátelství a spojenectví dodržováno. U nás jsou však ještě lidé, kteří vyšli ze staré buržoasní předmnichovské školy. Vycházejí z přesvědčení, že spojenecké a přátelské smlouvy se uzavírají proto, aby byly považovány za cáry bezcenného papíru a podle libosti porušovány. Proto se také domnívají, že spojenecká a přátelská smlouva se Sovětským svazem jim dává právo proti Sovětům štvát a útočit, jako to dělá pan Chudoba v Obzorech.

V závěru znovu opakuji: snižování cen, snižování daní a celá řada sociálních opatření, která krok za krokem v život uvádíme a postupně dále budeme rozšiřovat, jsou výslednicí naši nové lidově demokratické politiky, směřující k socialismu. Kdybychom byli zůstali na staré cestě buržoasní demokracie a kapitalistického výrobního řádu, nebyli bychom s to zdvihat životní úroveň pracujících lidí tak rychle, jak to dnes činíme. Přitom je si potřebí uvědomit, že nejsme ještě ani dva roky od skončení strašlivé světové války a fašistické okupace, která náš národ a naši vlast tolik zbídačila a ochudila.

Po usilovných rekonstrukčních pracích, při nichž nám tolik pomohla nejen povinná, ale zvláště dobrovolná práce statisíců nadšených brigádníků, mužů, žen i mládeže ze všech vrstev občanstva, zakončujeme teprve první čtvrtletí našeho dvouletého výrobního plánu. Protože tento plán opět, dík vypjatému pracovnímu nadšení statisíců pracujících, nejen vyplňujeme, ale v některých důležitých odvětvích, zejména v uhlí a pod., i překročujeme, jsou již dnes blahodárné účinky splňování plánu viditelné. Za tak citelné zvýšení životní úrovně, jaké vyplyne z usnášených zákonných opatření, jako je snížení cen, snížení daní, zvýšení rodinných přídavků atd., bylo by se muselo za starého právního a společenského řádu celá léta trpce a těžce bojovat. Tisíce pracujících byly by musely v tomto boji vytrpět nezměrné pronásledování a persekuce. Je potřebí jen uvážit, jakých obětí hospodářských, obětí na svobodě a často i obětí na životech vyžádala si na pracujících mnohá stávka, která velmi často přes bezměrné oběti zůstávala bezvýslednou. Cesta k vítězství byla vydlážděna příliš mnohými porážkami. Nechceme, aby se tyto porážky opakovaly. Nechceme dojít ani ke krisi, nezaměstnanosti a bídě, ani k novému Mnichovu, válce a okupaci. Proto budujeme nový řád, novou výrobu a nová spojenectví, především s celým nám bratrským slovanským světem v čele s největší oporou Slovanstva, socialistickým Sovětským svazem. (Potlesk.)

Tuto lidově demokratickou cestu slavnostně nastoupily všechny dnešní politické strany, tvořící Národní frontu Čechů a Slováků a slíbily ji také dodržet. Jednosvorně se také zavázaly k nejužšímu spojenectví a přátelství se slovanskými národy a zvláště se Sovětským svazem. Naše Národní fronta vznikla ne proto, že ji někdo chtěl, nýbrž proto, že ji národ v boji za svoji svobodu nutně potřeboval. Prvním a pevným základem a oporou této Národní fronty, strážkyní ideálů vítězné národní revoluce byla, je a bude vždy komunistická strana. (Potlesk.) Věříme, že se Národní fronta udrží, protože ke splnění našich národních i našich existenčních cílů jest i nadále jednoty třeba. Tato jednota bude tím silnější a výsledky její práce budou tím úspěšnější, čím rychleji bude znemožněna podkopná a rozkolnická činnost těch odstředivých živlů, které se v jednotlivých stranách vyskytují, na staré rozkolnické, reakční koaličnictví nedovedou anebo nechtějí zapomenout a společnou práci, směřující k zajištění šťastné a radostné budoucnosti národa, chtějí znemožňovat.

Náš národ a lid dovede však dnes po smutných zkušenostech, kterými prošel, uvažovat a rozlišovat. Uvažuje, jaké prospěchy přinesla mu až doposud štvavá, budování nového řádu nepřátelská, zlobná a škarohlídská kritika, která se neštítí namnoze ani staré fašistické, reakční metody šeptané propagandy. A jaký prospěch a úspěchy naproti tomu přináší společná, důsledná, vzorná a usilovná práce! Čím více bude usilovné společné práce v Národní frontě a čím méně planého demagogického štvaní, tím rychleji budeme moci pokračovat v zlepšování a zajišťování životní úrovně všeho našeho lidu. Možnosti k tomu jsou a v budoucnosti budou přibývat a se množit. O tom všechny lidi dobré vůle dosavadní výsledky přesvědčují a budou čím dále tím více přesvědčovat. Nedopustíme-li návrat starého vykořisťování, odstraníme nakonec všechny křivdy a bezpráví a budeme mít záruku, že bída a hlad nebude pak již nikdy v naší krásné vlasti domovem. (Hlučný potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Dalším řečníkem je p. posl. dr Novák. Dávám mu slovo.

Posl. dr Novák: Slavné Národní shromáždění!

Zákon, který právě projednáváme, patří jistě k největším zákonům, kterými se až dosud Národní shromážděni zabývalo. Zákonem se mobilisují nebývalé peněžní prostředky, částky 6-7 miliard, po případě snad 10 miliard korun, a tyto částky se nasazují v hospodářském úseku, aby byla provedena určitá změna ve prospěch lidu. Tendence zákona je dobrá. Sleduje se jím to, aby zvýšený výnos hospodářského dění nesloužil pouze kapitálu ve formách odpisů, ve formách obnovy, po případě na tvoření reserv, nýbrž aby ho také bylo použito ve prospěch aktivního činitele hospodářského dění, t. j. pracujících vrstev. Výnosu má tedy býti použito také ke zvýšení životní úrovně těch, kdož svou prací ony hodnoty tvoří. Ubírá-li se tento zákon touto cestou, musíme to schvalovati, poněvadž životní úroveň v nynější době není nikterak vysoká.

Ovšem povinností poslanců v republice je nejenom naslouchati přání lidu, nýbrž býti také vůdci a učiteli lidu, poněvadž často vidíme - a objevuje se to i v novinách i v řečech poslanců, jako byla řeč mého váženého předchůdce, pana posl. Zápotockého - že si mnozí představují řešení hospodářských poměrů způsobem velice jednoduchým a primitivně ideologicky schematickým, takže nechápou, že hospodářské jevy jsou daleko složitější a že nezávisí pouze na přání nebo theoriích, nýbrž na reálné skutečnosti. Ovšem určité hospodářské skutečnosti je třeba uznat jako fakt a nemyslet si, že nějakým agitačním heslem se tato skutečnost vytvoří. Tak totiž postupoval Hitler, který také myslel, že mluvením vytvoří skutečnost, ale to trvalo jen určitou dobu a dopadlo to tak, jak jsme toho byli svědky.

Velevážení, jde o zvýšení blahobytu. Ale blahobyt nezáleží pouze tady na rozhodnutí parlamentu nebo vlády. Prosím, ono je tady třeba dvojí věci. Spravedlivá distribuce je sice velice důležitá věc, ale ještě důležitější je míti to, co bychom distribuovat mohli. (Potlesk.) Záleží na množství hospodářských statků, které budeme míti k disposici, abychom potom z toho velkého bochníka mohli dávati pro všechny vrstvy veliké krajíce chleba. Ale když z malého bochníka někdo ukrojí veliký krajíc, pak musíte někoho jiného připraviti o jeho díl, anebo dáti mu jen krajíček malý.

Velevážení, co má řešit projednávaný zákon? Zřizuje se intervenční fond, z něhož se přispívá na zlevňování nejnutnějších životních potřeb, t. j. potravin, nejnutnějšího pracovního oděvu a obuvi a některých potřeb pro zemědělce. Pomocí tohoto fondu a pomocí fondů, které budou dotovány ještě jiným způsobem, má se dosáhnouti toho, aby nebyla tak velká disparita mezi indexy průmyslovým a zemědělským. Domnívám se, že těmito zákony, pokud se týká zemědělců, splácíme jenom, co jsme jim od osvobození republiky povinni, poněvadž zemědělci pracovali pilně a neochabli ani na chvilku, když jiné vrstvy si daly dovolenou; zemědělci to neudělali a proto jim patří náš plný vděk a také odměna. (Potlesk.)

Velevážení, proberme si některé věci s hlediska zásadního. O míru, který se nyní tak těžce tvoří, se říká, že je nedělitelný, to jest, že musí býti všude. Musím říci, že také hospodářský blahobyt je nedělitelný. Tedy na př. není možné udržovat někde nízkou životní úroveň, když některá výrobní odvětví budou prosperovat. To není trvale možno. Ale také není možno udržovat vysoký standard výrobní a prosperitu jedněch odvětví hospodářských a současně nechávati jiná odvětví hospodářská v krisi. Prosím, tento fakt u nás máme a zákonem, který projednáváme, hodláme tyto disparity trochu léčiti.

Doba liberalistická měla jednoduchý recept, ať se to vyvine, jak to půjde. Ta cesta vedla k cíli, ale přes mnohé ruiny závodů a přes bídu lidí, kteří přišli o práci. (Výkřiky.) Ale pánové, proč na mne pokřikujete? Domnívám se, ze toto je řeč ve vašem duchu.

Doba nynější, do níž se náš stát zasazuje, vyžaduje postupovat jinak. Tu stát vystupuje jako intervenující činitel, který má nyní vyrovnávat hospodářskou prosperitu, po př. ztráty, a má rozhodovat, co bude ponecháno k investicím, k budování, a co má býti vráceno širokým vrstvám ve formě přídělů ke konsumování.

Velevážení, tady ovšem vidíme, že se pouštíme do díla velice vážného. Určitá odvětví mají býti hospodářsky zvýhodněna, ať už je to výroba železa, uhlí; dále u širokých vrstev lidových má býti zvýšena životní úroveň, ač se bojím, že bude zklamání veliké, až ti, jimž se stále mluví a líčí, že bude vyšší životní úroveň, se dovědí, že tato životní úroveň bude zvýšena při rodině jen o 160 nebo o 200 korun měsíčně. Ale na to musí přispěti jiný úsek hospodářský, který je toho času ve šťastnější posici a o němž se soudí, že tuto oběť bude moci přinésti.

Velevážení, dovolíte mi - nebude to řečeno nijak jedovatě - tady se projevuje vliv dvouletky - a já bych třebas řekl, že projídáme dvouletku, že jíme to kuřátko, které se sotva z toho vejce vylíhlo, a nečekáme, až vyroste a bude tučné a bude na něm nějaký kousek. Domnívám se, že chyba bude právě v tom, že se zúčastňujeme moc brzy na statcích a výnosech, jejichž zvýšení od dvouletky očekáváme. Není sice v tom nic závadného. Nebezpečí je jenom v tom, nebéřeme-li si mnohem víc, než naše národní hospodářství a v konečné řadě i stát může snésti. Cifry, o kterých se jedná, jsou přece jenom trochu povážlivé. Intervenční fondy - ten, který tady tvoříme, i potom ty ostatní - mají dělati částku 10 miliard korun a z určité části našeho hospodářského života má býti odssáto 6-7 miliard korun. To má být odssáto z výroby, obchodu, a po případě i z řemesel. Velevážení, jsou-li v tomto úseku, tedy ve výrobě, u obchodu a řemesel ty zisky tak vysoké, že při řádné výrobní politice, to je při řádném dotování reserv, při řádných odpisech a při řádné obnově strojů, zbývají ještě volné částky, kterých by se použilo k vytvoření kapitálu peněžního, pak tvrdím, že je všecko v pořádku a že ten zákon bude velice dobrý. Ovšem nevím, má-li už naše národní hospodářství tolik sádla, aby mohlo tak veliký podíl dáti.

Všimněme si jen jednoho problému. Je zajímavo, že když se mluví v užším kroužku, tu názory různých politických straníků nejsou tak odlišné, jako když se projevují zde v tomto velkém shromáždění. Náš průmysl živelně potřebuje vývoz. Naše životní úroveň je závislá na vývozu pokud možno vysokém. To, že z určité části výroby odssajeme značné prostředky, způsobí, že nebudeme snad moci tolik zakotvit vývozem, který často je ztrátový, jako by tomu bylo, kdyby nebylo odssáto tolik. Prosím, nic proti tomu nemám, bude ten pochod volnější, ale buďte si toho vědomi, že to tady je. Ovšem uvědomme si dále toto: obnova našeho průmyslu vůbec se zpomalí, poněvadž průmysl nebude mít k tomu dostatečných prostředků, nebude mít, jak jsem řekl v rozpočtovém výboru, dostatek prostředků k nákupu moderních strojů, které jsou nutné, abychom mohli obstáti v konkurenci na zahraničních trzích. A potom ještě něco, co jsem neslyšel od žádného řečníka, to jest to, že zlevnění těch nejnutnějších věcí, které jsou uvedeny v zákoně, je na druhé straně zaplaceno tím, že ostatní potřeby, které nejsou zlevňovány, jsou bohužel na delší dobu stabilisovány ve vyšších cifrách, čili že drahota všech těchto ostatních věcí bude trvati déle, než by trvala, kdyby bylo možno výdělku těchto podniků použíti ke snížení cen ostatních výrobků, ať se to týká šatstva nebo všeho toho, co charakterisuje vyšší životní úroveň.

Velevážení, uvědomte si, že slevujeme pouze na několika málo potřebách, - sice těch nejdůležitějších, ale charakterisujících jen nejprostší životní úroveň, to jest jídlo, pracovní oděv a pracovní obuv. Ceny ostatních výrobků nejsou dotčeny a proto budeme za ně platit ne trojnásobek, ale čtyřnásobek, pětinásobek nebo na kolik to stouplo, a nebudeme mít naději, že ceny těchto výrobků brzy klesnou, jako by musely klesnout, kdyby byly podniky přinuceny na základě svých bilancí výrobní ceny snížit a dáti konsumentům tyto předměty, které charakterisují vyšší životní úroveň. Uvědomme si, že podle výkazu statistického úřadu potraviny před válkou činily méně než 50% důchodu a dnes činí zase ještě méně, takže zlevnění nebude působit takovou částkou, aby ušetřených peněz mohlo býti použito k zakoupení ostatních potřeb.