Zákonu je možno částečně vytknout, že stanovené sazby jsou trochu toporné. Totiž zákon - to je taková širočina, která seká, a ne bylo by možno stěžovat si na to jako na chybu zákona, nýbrž to plyne z povahy celého tohoto problému. Myslím, že některá hospodářská jednotka bude moci dostát nárokům na ni kladeným a ještě bude moci prosperovat, kdežto u některých jiných to bude působit obtíže. Jsem rád, že se podařilo upraviti znění zákona tak, že vládě bude možno v případech, které se jí v praxi ukáží nutné, upravovati sazby takovým způsobem, aby byla tato úprava trochu pružnější, než je to možno učiniti přímo v zákoně.

Druhé nebezpečí, kterého se trochu bojím, je už v povaze toho, že tvoříme fond. Fondové hospodářství je velice nebezpečné hospodaření státu. Vážení, uvědomte si, že v rozpočtu máme pro každou malou věc speciální položku a že nejvyšší účetní kontrolní úřad hlídá její použití. A zde jsou nahromaděny veliké, obrovité miliardy, které bude spravovati přece jenom úzký sbor, a to bez veřejné kontroly. Domnívám se, že tady nastanou mnohé zmatky, že nastane tuhý boj zájmů těch, kdož budou chtít urvat z toho pokud možno nejvíce. To je však typická chyba fondového hospodářství. Trochu se mi zdá, že pečeme zákony příliš rychle, příliš složitě, a potom to házíme administrativě, aby si s tím poradila, jak může. Domnívám se, že do budoucna by tomu nemělo tak být, že bychom si měli vzpomenout na staré latinské zásady o tvoření zákonů, že zákony mají být krátké, jasné atd. Těmto charakteristikám naše zákonodárství československé rozhodně se neblíží.

Velevážení, stát bude zálohovat, protože úplaty do fondu bude dostávat pozadu. Ale, prosím, stát bude zálohovat a jeho finanční situace je taková, že se nemusíme s hledisek měnových tohoto bát. Tedy onoho nebezpečí tady není.

Velevážení, velice si hodnotíme, že výbory v této svízelné práci - je to velice zlé, když se o některé věci najednou má dohodovat několik výborů - přece jenom podle svého mínění našly řadu zlepšení osnovy zákona, a obzvláště si vážím toho, že bylo možno zlevnit sazby pro drobné podnikatele, maloobchodníky a řemeslníky na polovinu, tedy na ¹/₂%. Prosím, to nejsou kapitalisté, to jsou lidé, kteří jsou účastni na podniku svou prací a proto si také zasluhují, aby byla posuzována jejich práce i její výsledky mírněji než u těch, kde už je možno použíti velkých peněz a také celého velkého strojního aparátu.

Zákon o intervenčním fondu, přiznejme si to, vznikl z důvodů psychologických a především je to psychologická injekce. Vznikl tehdy, když začínaly vyskakovat sem tam ohníčky nespokojenosti, často také živelné nespokojenosti - a tento zákon to má utlumit. Vykoná-li tuto svou funkci, bude tady dobře. Pro určitou část výroby, po př. obchodu znamená tento zákon hladovou kuru. Ta může být někdy velice užitečná. A jestli tímto zákonem, jímž odebereme výrobě nebo obchodu, vůbec hospodářským podnikům nadbytečný zisk, který často způsobuje zlenivění a také placení černých mezd, jestliže tímto zákonem způsobíme, že začnou tyto podniky šetřit, že se začnou starat o intensivnější výkonnost, o lepší organisaci, která bude potřebovat méně lidí, než se jich tam až dosud používá, pak přinese tento zákon veliké blaho a zlepšení právě na tomto úseku našeho života, který až dosud vzdoruje jakýmkoli domluvám, aby tam nastoupil pořádek, šetrnost, práce a skutečně radostný tvůrčí život. Jinak, nebude-li tomu tak, vyzní-li to naprázdno, pak to, co děláme, je jenom narkotikum, taková povzbuzující injekce, ale musíme mít strach, co bude, až přejde rok, nebude-li tady nebezpečí další ochablosti, kterou bude nutno řešit opět injekcí, a to injekcí daleko silnější, jak to u narkotik často bývá.

Domnívám se, že kdyby vývoj postupoval tak, že by se ono nebezpečí nedostavilo, když všechny známky nasvědčují, že stoupne výroba a výrobnost - tedy věřím, že to zvládneme. Kdyby proti očekávání tomu tak nebylo, pak se bojím, že ani stát, který by musil nakonec intervenci ze svých prostředků přispět, by to nakonec nemohl unésti. A tu musím říci, že se bojím, že tehdy by mohly vzniknout myšlenky na další strukturální přebudování, že by se hledala vina ne na vnitřní podstatě a naší nedostatečnosti nebo slabosti, nýbrž že by se hledala na hospodářské struktuře a na soukromém podnikání, na obchodnících, a hledaly by se nějaké nové formy, které by měly tuto chybu odstraniti. To by bylo ovšem s hlediska našeho státu, s hlediska celého našeho hospodářského života vyhánění ďábla belzebubem.

Tedy těšme se, velevážení, že se nám to podaří. Spoléhejme na štěstí junácké, spoléhejme na genia našeho národa, spoléhejme přece jenom na realistickou povahu našeho lidu, který využije této úlevy, která mu v ohledu potravinovém přináší jisté zvýšení životní úrovně, a bude ji honorovat tím, že bude ještě daleko horlivěji pracovat, aby nejenom dvouletka, ale celý hospodářský život přinesl v budoucnosti nové a větší úspěchy naší drahé republice Československé. (Hlučný potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Dalším řečníkem je p. posl. Lindauer. Prosím, aby se ujal slova.

Posl. Lindauer: Paní a pánové!

Pokud se tak ještě trochu pamatuji, v seznamu hříchů, ze kterých jsme se, pokud jsme se jich dopustili, měli někdy zpovídat, bylo uvedeno také zatajování pravdy. A když jsem si dnes přečetl v Lidové demokracii zprávu o včerejším průběhu jednání živnostensko-obchodního výboru, musím se domnívat, že zapírání skutečností nebo tvrzení nepravdy snad není tak velikým hříchem, když si ho může dovolit i orgán lidové strany.

Vážení přátelé, není pravda, že sociálně-demokratičtí poslanci byli proti celé dnes projednávané osnově a že to byli poslanci strany lidové a národní socialisté, kteří odhlasovali v živnostensko-obchodním výboru, aby sazby příspěvků do intervenčního fondu byly u řemesel a maloobchodu škrtnuty a u velkoobchodů a zprostředkovatelů sníženy jenom na 1%. Byli to také poslanci slovenské demokratické strany a byl to také, já to otevřeně říkám, předseda Ústředního svazu čs. řemesla, náš poslanec soudr. Sajal. Je to potvrzeno v Rudém právu. Ale také Rudé právo, přátelé, si dnes ve své zprávě o projednávání vládního návrhu zákona o všeobecném cenovém vyrovnávacím fondu tak trochu zafixlovalo. (Veselost.) Není pravda a je to nepoctivé, když Rudé právo v tučném nadpisu své zprávy říká, že byl v parlamentních výborech proveden útok proti snížení cen. Já jsem byl přítomen jednání ve třech parlamentních výborech a musím loyálně konstatovat, že jsem nikde neviděl a ani jsem nikde nenabyl podezření, že by některý z pánů poslanců, kteří se v tak velikém počtu rozpravy účastnili, byl se třebas jenom v nejmenším nějakého útoku proti snížení cen dopustil. (Potlesk.)

Je pravda, že snad všichni poslanci - a dělali to také někteří poslanci komunistické strany - podrobili projednávaný návrh zákona kritice, někteří mírněji, jiní ostřeji, každý podle svého temperamentu, po př. podle své stranické příslušnosti, že mu také vytýkali řadu nedostatků, ale všichni jednomyslně s povděkem kvitovali navržené snížení cen u nejdůležitějších předmětů životní potřeby. Jestli snad důvodem k onomu nadpisu zprávy bylo právě uvedené snížení nebo zrušení příspěvku u některých podnikatelů, pak myslím, že dnešní rozhodnutí i za účasti komunistických poslanců bere tomuto nadpisu důvod. Pokud někteří poslanci navrhovali snížení nebo zrušení příspěvku do vyrovnávacího fondu nebo osvobození dalších výrobků od povinnosti odváděti z nich příspěvek - a byli jsme to i my, kteří jsme ku př. v průmyslovém výboru navrhovali snížení příspěvků pro průmyslové podniky na 3% - pak, pokud se ještě od včerejška mohu pamatovat, navrhovali tito poslanci také příslušnou úhradu, jednak poukazem na možné použití reservy, která vznikne udánlivým aktivním rozdílem mezi předpokládanou potřebou a předpokládanými příjmy fondu, jednak návrhem, aby povinnost platili příspěvek byla uvalena na některé jiné druhy podnikání, na které se projednávaný návrh zákona nevztahuje. Já se domnívám, vážení přátelé, že se stejnou úhradou počítali i ti komunističtí poslanci, kteří také navrhovali, aby seznam výrobků, ze kterých nemá být příspěvek odváděn, byl rozmnožen o některé další výrobky a tím zmenšen příjem tohoto fondu.

Než řeknu několik slov k osnově samé, chtěl bych poznamenat něco k tomu, co už zde bylo řečníky přede mnou řečeno. Podívejte se, my máme upřímnou radost z toho, že jsme jak v parlamentních výborech, tak i dnes s tohoto místa slyšeli řadu tvrzení, která jsme uváděli i my, když jsme se kriticky stavěli k navrhovanému řešení problému zvýšení životní úrovně. Pan kol. posl. Zápotocký tady tvrdil něco o tom, že kapelník Nejvyššího úřadu cenového, který tu cenovou harmoniku natahuje, si příliš nepotrpí na nízké tóny a že snad proto jsou naše ceny vysoké. Staré české přísloví říká, že "basa tvrdí muziku". Basa, která má jenom nízké tóny, ještě muziku nedělá; ona ji jenom tvrdí. A má-li být muzika skutečně muzikou, aby se dala poslouchat, pak nestačí jenom nízké tóny, musí to být i tóny jiné a musí být tak sladěné, aby se ta muzika vůbec dala poslouchat. (Potlesk.) Něco podobného je snad i s cenami. I ceny musí být uvedeny v soulad s naším hospodářským životem tak, aby skutečně byly únosné. Já se domnívám - nechci obhajovat Nejvyšší úřad cenový, nemám k tomu důvodů - že by snad i odborové hnutí zde mohlo býti nápomocno.

Pan kol. Zápotocký zde mluvil o zvýšení životní úrovně snižováním cen. Mluvil také o revisi kalkulací, o zvýšení výroby atd. Ale, vážení přátelé, snižováním cen, které postihne každého stejně, neodstraníme sociální rozdíly, které tady ještě existují a které odstranit musíme. Tady musíme právě vzít na pomoc také úpravu platů všude tam, kde toho je třeba, kde právě odstranění sociálních tvrdostí toho nezbytně vyžaduje. Myslím, že by snad bylo bývalo na místě, kdyby nám byl pan kol. Zápotocký jako předseda Revolučního odborového hnutí po této stránce také něco řekl, zejména pokud se týká těch nejpotřebnějších: státních a veřejných zaměstnanců. (Potlesk.) Myslím, vážení přátelé, ... (Posl. Zápotocký: Povím vám to zítra v Národní frontě. Uvidíme, co budete dělat! - Potlesk.) Tam už si to vyřídí zase moji soudruzi. Moje strana uvítala - myslím, že to nemusím zdůrazňovat - úsilí vlády zvyšovat životní úroveň širokých vrstev lidových, pro něž zde byl vytvořen reálný předpoklad stoupající výrobností a v důsledku toho klesáním výrobních nákladů. My jenom litujeme, že v tom chvatu, který souvisí s pracovním přetížením vlády, nebyly zvoleny podle našeho názoru právě nejlepší prostředky pro zabezpečení vzestupu životní úrovně. Náš klub nemůže zejména souhlasiti s tím, že s ohledem na stejnoměrně klesající výrobní náklady byla průmyslová výroba ve všech svých stupních zatížena jednotnou sazbou, která pro některá odvětví je skutečně příliš vysoká, takže prozatím postihuje i majetkovou podstatu některých podniků, po případě znemožňuje obnovu kapitálových investic.

Navrhované sazby vyrovnávacích příspěvků jsou skutečně velmi vysoké a kdyby měly zůstat v platnosti v plném rozsahu, jak jsou uvedeny u průmyslových podniků ve vládním návrhu a jak je přijaly i všechny příslušné výbory, podlomily by finanční rovnováhu mnohých podniků národních i soukromých. Výjimky z příspěvkové povinnosti, které jsou uvedeny v § 2 návrhu zákona, nepamatují na všechny obory, o kterých můžeme už dnes říci, že zatížení vyrovnávacím příspěvkem buď vůbec nesnesou, anebo že tímto zatížením budou přivedeny do obtížné situace. Jsou to zejména všechny případy, kdy výrobek před svým dokončením proběhne několika podniky, takže úhrn všech vyrovnávacích příspěvků je v poměru ke konečné ceně výrobku příliš vysoký. Tento případ se bude vyskytovati ku př. v textilní výrobě, kde bude postižen příspěvkem obrat přádelny, tkalcovny, konfekční továrny, velkoobchodu a maloobchodu. Jsou to však některé výrobky našeho znárodněného chemického průmyslu, ku př. umělá hnojiva, umělá krmiva a snad ještě řada jiných výrobků, na které byly parlamentní výbory upozorněny příslušnými hospodářskými organisacemi.

My považujeme vládní návrh zákona po této stránce za nedokonalý. Ale protože jsme si byli velmi dobře vědomi, že jakékoli změny v navrhovaných sazbách příspěvků nebo v seznamu výrobků z příspěvkové povinnosti vyňatých, které by snad byly ve chvatu, s jakým musela býti osnova projednávána, jednotlivými výbory provedeny, by nedostatek vládního návrhu dokonale neodstranily a že by byly jen pouhými záplatami nedokonalého díla vlády, doporučili jsme proto, zejména v rozpočtovém výboru, aby ve zmíněných dvou ustanoveních byl vládní návrh zákona přijat beze změny. Toto své doporučení jsme ovšem učinili závislým na přijetí resoluce, která také přijata byla a o které zde mluvil generální zpravodaj pan docent dr Chytil, resoluce, která ukládá vládě, aby nejpozději do dvou měsíců po vydání zákona předložila výborům parlamentu k přezkoumání návrh vládního nařízení, jímž se doplňuje seznam podniků, pro které budou stanoveny nižší příspěvkové dávky se zřetelem k jejich hospodářským poměrům, jakož i seznam výrobků, které jsou ze zatížení vyrovnávacími dávkami vyňaty. My tím, vážení přátelé, chceme dáti vládě možnost, aby své nedokonalé dílo přezkoumala a opravila. Přitom však trváme na tom, aby návrh příslušného vládního nařízení byl dříve, než bude vydáno, předložen parlamentu k přezkoumání a vyžádána si stanoviska jeho výborů. Střízlivý výpočet nám jasně říká, že příspěvky do vyrovnávacího fondu stupňují náš fiskalismus nad míru, která je únosná pro naše hospodářství.

Jestliže náš klub bude pro tuto osnovu hlasovati, činí tak s určitými rozpaky a rozhodl se pro to jenom z toho důvodu, že, jak už jsem uvedl, vláda použije ustanovení § 2, odst. 2 projednávané osnovy a vyjme z příspěvkové povinnosti další výrobky, u kterých se důkladným šetřením ještě zjistí neúnosnost zatížení, po případě sníží v návrhu zákona uvedené sazby příspěvků. Upozorňuji jménem klubu své strany na nezbytnost co nejrychleji přezkoumati důsledky, které budou mít vyrovnávací příspěvky na finanční rovnováhu podniků a na naše vývozní možnosti, jakož i na naléhavou potřebu sjednat co nejdříve jasno v kalkulačních předpokladech výroby i distribuce a včasné rozhodnutí v této věci.

Bylo by velkým poškozením našeho dalšího hospodářského rozvoje, kdybychom ponechali podniky v nejistotě. Nemůžeme hospodařit ze dne na den. Musíme mít jasné výhledy a důslednou linii. Řešení otázky zvýšení životní úrovně pomocí vyrovnávacího fondu nese mnoho stop improvisace a proto nás toto řešení neuspokojuje. V době plánovaného hospodářství máme právo požadovat, aby parlamentu byly předkládány dokonaleji propracované osnovy zákonů, osnovy tak připravené, abychom nebyli nuceni spoléhat při odstraňování jejich zřejmých nedostatků teprve na dodatečné řešení prováděcích nařízení. Musíme také žádat - a tuto žádost už opakujeme po několikáté - aby parlamentu byly návrhy zákonů předkládány tak včas, aby je mohl skutečně projednat a převzít za ně plnou odpovědnost. Náš parlament i jeho výbory už ukázaly, že když se jim k tomu dá příležitost, umějí nejenom jednat, ale také myslit, a že umějí udělat zákony i když ne naprosto dokonalé. tedy jistě zákony dobré. Na př. náš informační výbor, když odmítl upéci redaktorský zákon jako pekař housku, přepracoval vládní návrh zákona pro autora k nepoznání, a přece teprve potom byl tento zákon všemi redaktory sympaticky přijat. Máme zkušenosti, že když chce vláda prosadit osnovu co nejméně pozměněnou, podaří se jí to vždycky nejlépe tehdy, když k projednávání zákona stanoví krátké, často šibeniční lhůty. Typickým příkladem toho je právě projednávaný zákon, u kterého lhůta k projednání v šesti parlamentních výborech a v plenu, stanovená pouze na 4 dny, byla naprosto nemožná.

K požadavku rychlého projednání důsledků a včasného rozhodnutí o vyjmutí dalších výrobků nebo zmírnění příspěvkového zatížení připojujeme zároveň výzvu na vládu, aby své rozhodnutí učinila s největší objektivnosti a s náležitým porozuměním pro potřeby našeho hospodářství a zejména aby dbala naší výstrahy, že není možno utahovati dále berní šroub v přehnané snaze po tvoření reserv. Tvoření reserv vychází, vážení přátelé, ve státním rozpočtu i v podnicích snad z dobře míněné snahy, může se však někdy minout svým účinkem a způsobit více škody než užitku, vybočí-li z rozumné míry, ba stane se přítěží, ztěžuje-li hybnost našeho hospodářství.

V soustavě plánovaného hospodářství má být hlavní reservou vlastní koncepce a přesné zpracování plánů. Úkoly plánů mají být stanoveny s největší lidsky vůbec dosažitelnou přesností. Plán nemá obsahovat žádná vědomá nadsazování, má se snažit o nejdokonalejší určení příštího vývoje, má být prostě realistický. Co požadujeme od plánu všeobecně, to musíme požadovat také od plánu pro hospodaření státu, pro vlastní státní rozpočet, pro rozpočet příjmů a vzdání, spojených s každým zásahem státu. Musíme s politováním konstatovat, že o základním článku naší soustavy plánovaného hospodářství, o příjmech a vydáních státní správy, jsme informováni daleko méně než o průběhu dvouletého plánu, a při tom také s velikým zpožděním. Může-li veliký počet výrobních podniků znárodněného i soukromého průmyslu podávat hned na počátku každého měsíce podrobné zprávy, nevidíme žádného důvodu, proč by nemohla být naše veřejnost informována se stejnou pohotovostí o vývoji státních příjmů a výdajů nejpozději do 15 dnů po uplynutí každého měsíce.

Žádám proto jménem klubu své strany pana ministra financí, aby pravidelně uveřejňoval k 15. dni každého měsíce podrobné výkazy o vývoji státních příjmů a vydání a umožnil tak parlamentu a nejširší veřejnosti možnost sledovat vývoj státního hospodaření. Tento náš požadavek jest oprávněn nejenom z důvodů zásadních, ale je také technicky snadno proveditelný, neboť konsolidace naší veřejné správy dosáhla již takového stupně, že splnění nemůže působit praktických obtíží. Nemůže býti nejmenší pochybnosti o tom, že osnova o vyrovnávacím cenovém fondu ukládá našemu hospodářství nová břemena. Rovněž nemůže býti sporu o tom, že jsou to břemena mimořádně veliká. A ukládáme-li našemu hospodářství taková veliká břemena, měli bychom při tom vycházet také z přesné znalosti stavu státního hospodaření, z vývoje státních příjmů a vydání za poslední měsíce a z jejích porovnání s rozpočtovými kvotami. Doposud známe výsledky za měsíc leden a už tyto výsledky nasvědčují, že státní rozpočet na r. 1947 má velmi značně podhodnoceny příjmové položky. Tak ku př. u obratové daně se předpokládá výnos za celý rok 1947 6.923 mil. oproti skutečnému výnosu 6.955 mil. v r. 1946. Výnos obratové daně za poslední čtvrtletí činil 2.100 mil., což odpovídá vzestupu hodnoty odbytu průmyslu ve třetím čtvrtletí minulého roku a představuje minimální základnu pro odhad na r. 1947, který by byl podle toho 8.500 mil. vedle toho se však počítá ještě se vzestupem výroby o 15 až 20%, takže se může směle předpokládat, že výnos obratové daně bude o dalších 1.300 až 1.700 mil. vyšší. To jenom jako jeden příklad.

Také u přímých daní bude větší výnos. To je skutečnost, která je opravdu s hlediska hospodářského potěšující, ale na druhé straně velké rozdíly mezi rozpočtovým předpokladem a skutečnými výsledky nás upozorňují, že rozpočet tak značně se odchylující od skutečnosti není prostě dobrým plánem. Jen realistický rozpočet může míti smysl. A jako na jedné straně nechceme, aby rozpočet překypoval nekritickým optimismem a aby jeho rozpočtených příjmů nemohlo být dosaženo, tak na druhé straně nemůžeme dost dobře schvalovat druhý extrém, t. j. nezdravý pesimismus, který by z přehnané opatrnosti nebo snad dokonce vědomě podceňoval možnosti příjmů státní pokladny a přeháněl rozpočet výdajů. Odklon od přísného realismu v rozpočtu není závadou pouze technickou, je také velkou závadou hospodářskou i politickou. Je-li rozpočet skreslen jednostranným pesimismem, jako je tomu zřejmě u rozpočtu na r. 1947, vytváří se situace, ve které nabývá snadno převahy mechanický fiskalismus. Nechceme žít lehkomyslně nad poměry, nesmíme však žít ani v soustavě lakotnického fiskalismu, který by na konec podlamoval vlastní zdroje státních příjmů, který by dusil rozvoj hospodářského života a znemožňoval nebo ztěžoval zvýšení životní úrovně lidu. Nerealistický rozpočet je závadou politickou, protože každý odklon od rozpočtu odnímá prakticky parlamentu možnost náležitě rozhodovat o skutečném hospodaření státu, o skutečné potřebě státních příjmů a o možnostech státních výdajů.