Pastvinářská družstva při svém vzniku narazila na řadu nepochopení a překážek. Místní správní komise, okresní správní komise, a já nevím, kdo všechno ještě do toho mluvil, a nakonec to dopadlo tak, že lidé odborníci, kteří tam přišli a chtěli se skutečně pokusit z toho něco udělat, raději utekli, poněvadž nevěděli, kdo jim nakonec poroučí. Dále byly tam snad také případy nepoctivosti, snad se tam i kradlo, to je také možné, ale já se domnívám, že toto vše bychom měli odstranit, že při kritice měli bychom se snažit, abychom to, co je tam na těch pastvinářských družstvech špatné, odstranili a abychom si všichni uvědomili, že ta pastvinářská družstva nakonec mohou býti bohatou studnicí našeho hospodářství. Na pastvinářských družstvech se má nejen odstraňovat tuberkulosa dobytka, nejen zvyšovat dojivost dobytka a kvalita našich výrobků, ale má se dát těm tak zvaným statkům v dolinách solidní hospodářský podklad. Já bych se ovšem domníval, že máme-li se k tomu dostat, je zapotřebí v prvé řadě, aby ministerstvo zemědělství zřídilo lepší nebo početnější kontrolní orgán, poněvadž s tím orgánem, který má, když jej srovnáváme s orgánem, který má pro státní statky a lesy, nemůže nic svést, poněvadž ten jeden člověk, má-li provést kontrolu 15 družstev, nestačil by na to, ani kdyby měl automobil, a možná, že by to ani nestačil provést s aeroplánem. A tak, prosím, má-li nastat zlepšení, je třeba věnovat této věci důkladnou pozornost. (Předsednictví převzal místopředseda dr Ševčík.)

A nakonec, prosím, dovolte, abych řekl, že si všichni uvědomujeme, že práce v zemědělství je velmi těžká a že její výsledek závisí často na počasí i na jiných podmínkách, nežli u mnohého jiného podnikání. Práce našeho zemědělce v pohraničí je mnohem větší a mnohem těžší a já myslím, srovnáme-li výsledky, co odevzdali naši sedláci v pohraničí, s tím, co bylo odevzdáno ve vnitrozemí, že můžeme být spokojeni a že můžeme říci, že vykonali skutečně dobré dílo i při všech těch vadách a chybách, jak o nich je psáno a jak jsem se nakonec i já o nich také zmínil. Právní nejistota selského podnikání má býti tímto zákonem odstraněna nebo aspoň zmenšena. Jsem přesvědčen, že při povaze selského lidu to přinese prospěch našemu zemědělství, že budou definitivně smazány hranice mezi pohraničím a vnitrozemím a že země Česká, Moravská, Slezská a Slovenská vytvoří jednotnou československou vesnici se spokojeným pracujícím lidem. (Potlesk.)

Podpředseda dr Ševčík: Ďalším rečníkom je p. posl. Desenský, ktorému dávam slovo.

Posl. Desenský: Slavná sněmovno! Dámy a pánové!

Je tomu dva roky, co se stala naše země opět svobodnou. Její svoboda je o to větší, že jsme se stali státem bez menšin a tím, doufejme, také bez zrádců. Tam, kde dříve zněla tvrdá řeč Germánů, slyšíme dnes řeč naši, řeč Čechů a Slováků. V našem pohraničí máme dnes svůj lid a teprve teď můžeme říci, že je opravdu naše. Na české hroudě hospodaří v pohraničí český a slovenský zemědělec vzdělává ji svou prací, kropí ji svým potem, veden touhou vytěžiti z ní co nejvíce, aby zabezpečil svoji rodinu i rodinu svého bratra, který pracuje v továrně, dílně, obchodě neb úřadě. Je svatou povinností zákonodárce dáti tomuto člověku v pohraničí jistotu, je třeba, aby do této půdy zapustil řádně své kořeny, aby byl spjat s touto půdou a nikdy nepocítil touhu ji opustit. To se stane teprve tehdy, až ta půda bude opravdu jeho, až ji bude mít ve vlastnictví podle našeho práva a až nebude nikoho, kdo by ho mohl z této půdy vyhnat, kdykoliv se mu to zlíbí.

Doposud po vlastnické stránce neměli jsme v pohraničí pořádku. Je pravda, že před 26. květnem bylo mnoho vlastnických dekretů rozdáno, a je také pravda, a to budiž zde zvláště konstatováno, že mnoho takových dekretů bylo vzato bez příčiny, případně že příčinou odebrání dekretů byla stranická nenávist a politická persekuce. Čs. strana lidová již od počátku zdůrazňovala zavedení pořádku a právního řádu v pohraničí. Tento pořádek nastane, až se uplatní dnes předložený zákon o provedení knihovního pořádku stran konfiskovaného nepřátelského majetku a o úpravě některých právních poměrů vztahujících se na přidělený majetek.

Vítáme, že tento zákon vychází z dosavadních právních předpisů a opírá se o dosavadní knihovní právo. Je správné, že zákon nedává možnost vzniku společných knihovních vložek, jak původně připouštěla osnova tohoto zákona, navrhovaná ministerstvem zemědělství. Společné knihovní vložky byly by novum v našem knihovním právu. Odpovídaly by snad ideologii některé politické strany, ale neodpovídaly by zájmům našeho zemědělce. Řádné zaknihování zemědělských usedlostí a zemědělské půdy dá zemědělci jistotu řádného vlastnictví a zároveň mu připomene povinnosti spojené s řádnou držbou usedlosti a obděláváním půdy. Řádným zaknihováním půdy v pohraničí rozmnožíme řady zemědělců, neboť tisíce bezzemků anebo majitelů trpasličích hospodářství stanou se skutečnými samostatnými zemědělci. Ovšem, aby tito zemědělci byli samostatní, je nutno, aby přírodou utvořené celky nebyly rušeny. Jde především o to, aby usedlosti drobné, mající příjem z polního hospodářství, chovu dobytka a z lesů, měly tyto lesy ponechány. Jestliže odebereme zemědělcům v pohraničí drobné lesy od jejich usedlostí, vytvoříme z nich nesoběstačné usedlosti, rozrušíme tím hospodářské celky dané samou přírodou. Zdánlivě stát rozmnoží svůj majetek, ale poplatníkům zvýší jejich povinnosti, neboť je všeobecně známo, že jak polní, tak i lesní hospodářství státu je pasivní. Chce-li stát obhospodařovat všechny lesy v pohraničí, sežene, pravda, dostatek ředitelů, správců, lesních i nadlesních, hajných i nadhajných, nesežene však dostatek lesních dělníků. Pravda, zde slaví zestátňování svůj velký úspěch, ale pohraniční zemědělec na to velmi mnoho doplácí. Jestliže jsme někdy byli svědky slušné životní úrovně zemědělce v pohraničí, pak základem této úrovně bylo právě hospodářství polní, doplněné hospodářstvím lesním. Takovéto hospodářství dává jedinečnou možnost využíti pracovních sil zemědělských v pohraničí. Má kratší dobu vegetační. Jaro přichází zde později a zima nastupuje dříve. Nastává doba t. zv. zimního klidu, která je zde delší než ve vnitrozemí. V době tohoto klidu horský zemědělec pracoval v lese, kácel stromy, získával pro sebe užitkové dříví a otop, přebytky pak prodával a odváděl ke zpracování nebo ke spotřebě. Spotřeba dřeva v usedlostech pohraničních je daleko větší než ve vnitrozemí. Vydatnější srážky v horských a podhorských krajích mají vliv na rychlejší zkázu dřeva jako stavebního materiálu, který je tam v daleko větší míře uplatněn než v kraji. I v zemědělské výrobě, která má velkou převahu v chovu dobytka, je zapotřebí daleko více dřeva než ve vnitrozemí. Uvažme vysokou cenu dřeva na pilách i v obchodě a připomeňme si chudého horského zemědělce, kterému nastane povinnost platit přidělenou usedlost; zač si má koupit potřebné dřevo? Jak bude moci udržovat v pořádku svou usedlost, když nebude míti peněz na zakoupení dřeva? Je třeba vžíti se do situace horského zemědělce, a když dnes mluvíme o zavedení knihovního pořádku, pak je nutno vzíti také v úvahu otázku selských lesů. Chceme-li mít v pohraničí spokojené zemědělce, pak je nutné, aby dostali soběstačné usedlosti. Námitka, že zemědělec by sám špatně hospodařil v lese, neobstojí. K čemu máme dohlédací úřady?

Podívejme se, jak v praxi namnoze vypadá držba zemědělské a lesní půdy v pohraničí! Jsou zde novousedlíci a starousedlíci. Starousedlíkům nelze sahat na jejich majetek, a tak máme v pohraničí lesíky, z nichž pruh lesa je v rukou soukromníka a druhý v rukou státu. v držbě lesní se tak střídá soukromník se státem. Uvažme, že nepřátelé našeho státu, Němci, po staletí hospodařili a slušně žili z výnosu selských lesů - a náš lid má býti o toto právo ochuzen! Pan ministr zemědělství se před časem obrátil k zemědělskému lidu, aby řekl své mínění o jeho šesti osnovách. Měl se při této příležitosti dotázati také zemědělského lidu v pohraničí, zda schvaluje odebrání lesů od zemědělských usedlostí. Došel by jistě k jednoznačné odpovědi, že si totiž tito lidé přejí, aby drobný lesní majetek dostali sami do vlastnictví, jak ku prospěchu svému, tak ku prospěchu celého našeho státu. Střední lesní majetek nechť dostanou obce a okresy, jimž poskytne prostředky k plnění jejich úkolů.

Pokládal jsem při projednávání tohoto zákona za nutné poukázati na tento problém, poněvadž naším úkolem je vytvořiti v pohraničí dobré životní prostředí pro náš lid, aby se zde cítil spokojen. Naši novousedlíci jsou naší přední stráži a tuto stráž musíme dobře zabezpečit. K tomu jistě přispěje provedení knihovního pořádku, který přinese jistotu všem, kdož v pohraničí řádně hospodaří na zemědělských usedlostech, ať již jsou to naši krajané z vnitrozemí nebo z volyňska, či z jiné cizí země. Zvláště uvítají tento zákon krajané, kteří se navrátili opět do vlasti. Na kuse této země budou hospodařiti, když po staletí odloučení se vrátili, a budou vlastniti kousek té země, kterou milovali a po níž toužili. My všichni jim přejeme, aby se zde cítili šťastni a spokojeni.

Příspěvkem k zajištění svobodné a slušné existence je provedení knihovního pořádku. Přejeme si, aby s urychlením byly uvolněny všechny schopné síly, kterých lze v jiných odvětvích státní správy postrádat, k urychlenému provedení dnes projednávaného zákona. Chceme, aby jistotu prýštící z tohoto zákona brzy pocítili všichni, kdož mají nárok obdržeti nepřátelský majetek do vlastnictví. Vítáme tento zákon a čs. strana lidová bude hlasovat pro jeho schválení. (Potlesk.)

Podpředseda dr Ševčík (zvoní): Dávam slovo pánu posl. Žiakovi.

Posl. Žiak: Slávne Národné zhromaždenie!

Zákon o zaknihovaní prídelov Demokratická strana rovnako vážne a s ochotou pripravovala; zástupcovia tejto strany sa zúčastňovali vo všetkých výboroch, priniesli kladné poznámky, opravy a iste, keď dnes máme tento zákon schváliť, Demokratická strana rovnako vážne stojí súhlasne za týmto zákonom. To znamená, že Demokratická strana už prv rovnako ochotne povedala svoje vážne slovo o tom, že chce, aby majetok zradcov, Nemcov, Maďarov a kolaborantov, majetok konfiškovaný prišiel do rúk toho ľudu, ktorý predovšetkým na pôde, pokiaľ ide o poľnohospodársky majetok, pracuje. Tejto zásady sa Demokratická strana a klub jej poslancov stále drží a ostáva jej verná. A preto pokladám za potrebné i menom klubu rázne odmietnuť niektoré vývody, povedané dnes v rozprave, ako by Demokratická strana a jej činitelia na vážnych zodpovedných miestach hamovala, prekážala normálne prebiehajúcej konfiškácii, ako by sa stavala proti tomu, aby sa tieto pravé revolučné zákony dostali do života. Ale povedzme si konkrétne aj niektoré vážne okolnosti, ktoré prekážali tomu, aby sa konfiškovaný majetok tak rýchle prideľoval, ako by si to boli žiadali skutočné okolnosti a záujmy národohospodárske.

Poviem slávnej snemovni jeden prípad, ktorý sa mi stal v Novom Meste nad Váhom roku 1945, asi v novembri. Je tam veľkostatok Maďara, na ktorom pracuje asi 16 deputátnikov. Dnes je tento veľkostatok už rozparcelovaný. Ale vtedy ku mne ako k predsedovi národného výboru prišlo všetkých 16 deputátnikov so žiadosťou, aby sa ten majetok nekonfiškoval, lebo oni sú spokojní s týmto stavom, lebo vraj sami nemajú možnosti zariadiť sa hneď na riadne hospodárenie, keď sa ten majetok skonfiškuje a rozparceluje. Poznamenávam, že medzi týmito 16 viac ako dve tretiny deputátnikov sú a boli príslušníkmi strany komunistickej. Celkom vecne toto uvádzam, že azda duchovná stránka, psychologické predpoklady u ľudí na Slovensku neboli také, aby radikálne a rázne riešili vážny problém konfiškácie a pozemkovej reformy. Ale ďalej treba mi poznamenať, že konfiškáciu a prídel pozemkov nerobí samo Povereníctvo pôdohospodárstva a nerobia ju azda činitelia len zo samotnej Demokratickej strany. Veď všetkým nám je dobre povedomé, že v roľníckych komisiách, v národných výboroch miestnych i okresných na Slovensku v tom čase, keď sa podávali návrhy na konfiškáciu, boli paritne zastúpené obidve strany; ba možno povedať, že vo väčšine okresov prevládala väčšina komunistov v týchto výboroch. A tieto podávali návrhy na konfiškáciu. (Posl. Valo: Len teraz to zrušujú!) Chcem práve poznamenať: komisia konfiškačná, resp. roľnícka komisia okresná konkrétne zasa v mojom volebnom kraji podala návrh na konfiškáciu. Slovenská národná rada, jej predsedníctvo konfiškovalo tak, že bývalému majiteľovi ponechalo 50 ha. Teraz podľa nového poriadku, keď konfiškáciu prevádza okresná roľnícka komisia, vlastne komisia konfiškačná so zástupcami Povereníctva pôdohospodárstva a iných patričných povereníctiev opravili nie proti tej bývalej mienke roľníckej komisie a Slovenskej národnej rady, ale naopak konfiškovali celý majetok a celý majetok už pridelili; je rozparcelovaný a patriční prídelci už na ňom pôsobia a hospodária. Ale sú tu prekážky, ktoré treba vidieť a na ktoré sa treba dívať s otvorenými očami. Minulého roku v novembri členovia osidlovacieho výboru tohto slávneho ústavodarného zboru navštívili sme južné Slovensko, pozreli sme si tam osídlenie na týchto južných krajoch, hľadeli sme vniknúť do podstaty, do všetkých problémov, do tej biedy i do tej radosti, ktorá na južnom Slovensku medzi osídlencami je, a priatelia z komunistickej strany českej, z ktorej sa niekoľkí zúčastnili, i zo slovenskej a z iných strán, mi iste rovnako potvrdia, že problém konfiškácie a parcelácie veľkostatkov nie je taký jednoduchý, ako by sa na prvý pohľad zdalo, pretože nejde len o to pôdu rozdeliť, ale nájsť na tej pôde aj všetky podmienky, aby tam patričný prídelca - osídlenec mohol pokojne pracovať. A my sme tam videli všelijaké úkazy, i keď sme sa stretli na niektorých miestach s osídlencami spokojnými, stretli sme sa aj s takými okolnosťami, kde zo skonfiškovanej a z pridelenej pôdy polovica prídelcov odišla, pôdu opustila, lebo na tejto pôde na veľkostatku nebolo budov, nebolo hospodárskych stavísk, nebolo proste podmienok, aby sa tam hospodárilo. Čiže okolnosti nútili Povereníctvo pôdohospodárstva, aby podľa týchto skúseností, keď sa neosvedčili drevené domky, núdzovo postavené, v ktorých ľudia nechceli bývať, aby tie konfiškované pozemky obhospodarovalo svojou tzv. štátnou správou konfiškovaných pozemkov k miestnym cieľom a s tým úmyslom, aby tieto pozemky zostali aj nabudúce ako veľkostatky, i keď mnohé okolnosti s hľadiska vyživovacej politiky, s hľadiska dodávky obilia z týchto veľkostatkov, hádam, aj kde - tu sa prihovárali za intenzívne hospodárenie na týchto väčších celkoch; no, Povereníctvo pôdohospodárstva, ako som presvedčený a poznám ten plán, veľmi vážne pracuje na tom, aby pôda prišla čo najskôr osídlencom do rúk, aby sa tam postavili vhodné budovy, vhodné domy, vhodné staviská. Veď len v rámci dvojročného plánu mieni sa postaviť v týchto krajoch, kde sa prevažne osídlenie prevedie, asi 800 budov obytných a primeraných budov hospodárskych, aby sa tam mohlo hospodáriť viac. Toto sú veci, ktoré je potrebné povedať a pri ktorých je potrebné odmietnuť paušálnu kritiku, azda nie dosť dobre mienenú a naskrze nie dobromyseľnú.

Istou vecou je, že na Slovensku nie je absolútne voľajakej mienky, aby tam ďalej pracovali a aby sa tam dobre mali statkári - kapitalisti. Verte mi, vážené zhromaždenie, že na tom Slovensku, či už ľudia sa grupujú do jednej, do druhej, do tretej či do štvrtej strany, sú to napospol ľudia z toho drobného prostredia, z prostredia roľníkov, robotníkov, že tam niet kapitalistov, naopak, žiaľbohu, že je to tak, že je tam príliš veľa chudoby a že táto absolútne nemá záujem na tom, aby chránila voľajakých pánov a tobôž aby sa azda na takúto hospodársku reakciu a neviem, na takéto nedobré chodníčky dostávala. Ak na pozemkoch sedia Maďari a Nemci a špekulujú nejakým spôsobom s touto pôdou, s inventárom atď., pripúšťame. Môžu sa stať aj chyby, ale tieto chyby je potrebné skutočne dobromyseľne, vážne na patričnom mieste. . . (Posl. Valo: Pán kolega, ja Vám dám otázku: Je chyba, keď pán posl. Bacílek tuná hovoril, že pani grófka Edelshein - Gyulayová, alebo jej rodina dostala ten majetok? A je chyba, keď tam bol pán povereník a s tou grófkou jednal a pán predseda Slovenskej národnej rady sa prechádza pod pazuchou s tou dámou? Čia je to chyba?) Teda neviem, či je to tak, ako hovorí pán poslanec. No, jedno viem, že kaštieľ, v ktorom údajne má bývať táto bývalá grófka, je pridelený na zdravotné ciele pre rekreáciu detí, trpiacich tuberkulózou i s 50 alebo 60 hektármi pôdy. Nepoznám tieto podrobnosti, no neverím že by tuná bola nejaká snaha chrániť týchto ľudí, ktorí sú nehodní, alebo, ak už sú, tak sa tu pokračovalo iste len zasa do istej miery ľudsky, pretože nie je možné paušálne obviniť. (Predsedníctvo prevzal podpredseda dr Ševčík.)

Zásadne sa chceme zbaviť Maďarov. Zbavili sme sa Nemcov. No, ak sa tu pokračuje v určitom zmysle ľudsky, nemožno to s hľadiska humanitného odsudzovať, hoci sám prehlasujem a verím, že každý poctivý demokrat a občan prehlási, že s týmito ľuďmi nejaké fatínkovanie a mazlenie nie je na mieste. Ako viem, chcem práve opraviť vývody pána posl. Bacílka, že kaštieľ je skutočne pridelený pre zdravotné ciele; bolo by potrebné len skutočne za vecou ísť a dobromyseľne veci posudzovať. (Posl. Bacílek: Tam sú dva kaštiele!) Myslím, že aj ten príde na svoj poriadok. Dovolím si poznamenať, že samé osídľovanie na Slovensku od samého začiatku narážalo na značné ťažkosti. Je potrebné nášmu ústavodarnému zboru vedieť, že podmienky pre osídľovanie v Čechách boli celkom iné, ako sú podmienky na Slovensku; nezabúdať, že odtiaľto, z drobných, stredných a malých hospodárstiev boli odsunutí ľudia, kým na Slovensku sme otázku Maďarov nemohli vyriešiť, a na veľkostatkoch, pokiaľ sú v týchto zmiešaných krajoch, kde ešte Maďari bývajú, nebolo podmienok, ako som spomenul, budov a domov, pre ich umiestenie. Nie je pochyby o tom, že sa buduje, bude sa budovať a že je tu dosť vážnej a dobrej snahy, aby sa skutočne vec dala do poriadku. Z jedného dňa na druhý nedajú sa robiť divy, menovite vtedy, keď všetci pozorujeme, ako sa náš hospodársky život len pomaly dostáva z ťažkostí, ktoré utrpel vojnou. Toto všetko treba mať pri dobromyseľnej kritike na pamäti.

Napokon ešte by som si dovolil dotknúť sa jednej veci, a to je to spomínanie a hovorenie, že sa činitelia Demokratickej strany spájajú s reakciou, že azda tuná nie je čosi v poriadku, a že sa tu en bloc odsudzujú ľudia a prípadne celá strana. Predovšetkým treba povedať, že roľníctvo jednako len väčšinou dalo najavo svojím politickým vyjadrením súhlas s politikou Demokratickej strany. Ďalej je potrebné povedať, že dobre vedená robota nemôže sa robiť radikálne, veď napríklad i samotný tento zákon sme nevedeli urobiť s jedného dňa na druhý. Bolo potrebné urobiť subkomisiu, bolo potrebné niekoľko razy sa dohodnúť a každý hľadal tú najlepšiu cestu. Myslím, že aj úrady výkonné, ako je Povereníctvo pôdohospodárstva, ak robí parceláciu a prídely pozemkov, robí ich v tom presvedčení a s tým cieľom, aby z týchto prídelov prídelci, osídlenci neutekali, ale aby tam mali zdravé podmienky pre svoje hospodárske podnikanie, proste aby sa tam vžili, lebo nesmieme zabúdať, že títo ľudia nemajú tam len poslanie hospodárske, ale že títo ľudia, ktorých my umiesťujeme na statkoch, na majetkoch po Maďaroch a zradcoch, majú aj vysoké poslanie národné, poslanie demokratické. A preto je potrebné, aby sa tým ľuďom dali všetky podmienky. Nech sa tam cítia dobre, nech si to nové prostredie skutočne obľúbia.

Teraz by som len toľko povedal, že do nášho života, ako to už aj s vysokých miest bolo povedané, dostáva sa prílišná stranícka preexponovanosť. Ktokoľvek tuná povie slovo kritiky alebo robí nejakú prácu vážne, hneď sa pokladá za reakcionára. Nie je to tak. Myslím, že reakcionárom je ten, kto chce zdravý vývoj, či už v štáte alebo v národe alebo vo svete, obrátiť na nesprávny smer. To je reakcionár. Ale tých ľudí, ktorí seriózne a vážne pracujú na výstavbe národa, na výstavbe rozrušeného hospodárstva, na výstavbe republiky Československej, keď majú svoj názor a dobré predsavzatie, nemožno hádzať do koša s reakcionármi. A som si istý - a doterajšie výsledky práce za ťažkých okolnosti to dosvedčujú - že Povereníctvo pôdohospodárstva pod spravovaním povereníka dr Kvetku má skutočne vážnu snahu všetky práce s pozemkovou reformou dať do poriadku. Toľko na vysvetlenie. (Posl. Krosnář: A jak je to s obilím? Jak se o to staral dr Kvetko?) Myslím aspoň tak, ako sa starali aj tuná v Čechách. Teda doteraz ešte na Slovensku nehladujeme. (Posl. Krosnář: Poněvadž máte od nás!) Koľko ste nám, prosím, už poslali? (Výkriky komunistických poslancov. - Hluk.)