Podpredseda dr Ševčík (zvoní): Prosím o kľud!

Posl. Žiak (pokračuje): Toľko som chcel povedať akosi na vysvetlenie. Menej horkej krvi a viac chuti k dobromyseľnej, vážnej práci. Kde sa chyby vyskytnú, áno, opraviť ich vo vlastných ako i v cudzích radoch. Ale vždycky myslieť na konštruktívne dielo.

Poznamenávam, že s ochotou a určitým zadosťučinením pozorujeme tento zákon, lebo sme k nemu prispeli, a tešíme sa, že práve týmto zákonom dostane sa našim osídlencom ako v Čechách, tak aj na Morave a na Slovensku istoty a sebavedomia, že budú po zaknihovaní prídelov pracovať skutočne na svojom a že to bude skutočne majetok ich; nech si ho len obľúbia, nech na ňom zdarne pracujú pre blaho a rozkvet našej jednotnej, silnej Československej republiky. (Potlesk.)

Podpredseda dr Ševčík (zvoní): Dávam slovo poslednému rečníkovi, pánu posl. Tornovi.

Posl. Torn: Slavná sněmovno!

Už revoluce francouzská prohlásila soukromé vlastnictví za nezadatelné právo člověkovo. A toto soukromé vlastnictví u nás mělo jednu pečeť, především v nemovitostním vlastnictví, že bylo zaznamenáno v pozemkových vložkách. Naše pozemkové vložky a naše knihovní zápisy u našich okresních soudů byly obyvatelstvu našeho národa a především obyvatelstvu zemědělskému nezvratným a hodnověrným důkazem a dokladem, že toto vlastnictví je jejich. A proto když jsme se po revoluci z důvodů politických a národnostně - politických rozhodli, jako na důkaz historické nezvratnosti, že česká půda a český majetek bude náležet českému lidu, pak především tento český lid byl veden jedinou touhou, aby to, co převezme rukou revoluce, bylo jeho a bylo jeho na věky! (Potlesk.) Aby to bylo zpečetěno tím, k čemu má důvěru, aby to mělo znak všech náležitostí právních, takový znak, jemuž věřil celá staletí, i v dobách poroby před 100 lety, kdy lámal svoje pouta roboty.

A jestliže se dnes toto slavné Národní shromáždění usnáší na zákoně, který bude poskytovat tuto pečeť trvalosti československému občanu, že totiž jeho majetek bude skutečně jeho, pak tím činí pro naše pohraničí závěr. A jestliže byla v této síni pronesena slova o zásluhách některých stran o tento zákon, pak mně dovolí slavná sněmovna k této otázce přivlastňování si zásluh o toto zajištění práv československého lidu mé skromné poznámky.

Lid vesnice byl tak jako v úle, když se na něj v zimě poklepá, rozechvěn a rozezvučen, co se to děje. A toto rozezvučení a rozechvění způsobilo ohlášení šesti zákonů, předložených lidu venkovskému v jich hlavních zásadách. Venkovský lid zemědělský začal hlasovat o těchto šesti zákonech a o zásadách v těchto zákonech. Vesnice se rozdělila na dvě části. Jedni byli pro a druzí byli proti. A já jsem nebyl proti ani pro. (Veselost.) Nebyl jsem proti, protože se nedá plouti proti větru, a nebyl jsem pro z toho důvodu, že hlasovat o zákonech v hospodách na vesnicích není v lidové demokracii projevem vůle lidu, tím méně projevem veškeré vůle lidu, když je tu lidově demokratický parlament, aby dával československému lidu zákony - a ne lid v dolejší anebo v hořejší hospodě. (Potlesk.) Nebyl jsem proti a nebyl jsem pro u vědomí, že to bude tento zákonodárný sbor, který si tuto otázku vyřeší ve svém lůně tak, jak se to v každém řádném a dobře organisovaném státě demokratickém děje. Šlo tedy o šest zákonů, a mezi nimi byl zákon dnes projednávaný.

V tomto dnes projednávaném zákoně a v těch zásadách bylo ujednáno, že bude zřízena společná knihovní vložka, v níž se na místě vlastnickém zapíše vlastnické právo jednotlivých vlastníků - přídělců k ideálním podílům v celku zkonfiskované půdy v tom kterém katastrálním území. Na tomto listě vlastnickém bude výslovně uvedena stavební parcela s budovami, kterých přídělce nabyl podle dekretu o vlastnictví, § 5 dekretu č. 28/45, nebo podle výměry vlastnictví, § 1 nařízení Slovenské Národní rady ze dne 5. září 1946, č. 104. Ovšem tento urychlený a dočasný způsob zápisu vlastnického práva se může provésti jen v tom případě, kde sami rolníci si přejí tento urychlený zápis. Proto jsem nebyl pro, poněvadž jaký je to rozdíl mezi tím, co se předkládalo k hlasování na vesnici, a mezi tím, co dnešní ústavodárné Národní shromáždění dává československému lidu a zemědělci tím, že mu individuálně zajišťuje jeho vlastnické právo v pozemkových knihách v příslušné knihovní vložce!

To je jeden z uvedených zákonů, který však svou povahou náleží někam jinam nežli do kompetence ministerstva zemědělství; tak jako knihovní oddělení patří k okresním soudům, jako okresní soudy s celou svou složkou náležejí do kompetence ministerstva spravedlnosti, tak poradenská péče zemědělské politiky, močůvkové jímky a péče o zušlechtění dobytka náleží do kompetence ministerstva zemědělství. To je skutečnost, kterou si nesmíme zaměňovat, vážení pánové a paní! Ta skutečnost, která zde ještě nebyla, byla československou vládou jasně komentována. Budiž dovoleno, abych řekl, že to tu ještě nebylo, aby musela vláda československá v denním tisku ohlásit opravu, že tato osnova o zaknihování zkonfiskované a přidělované půdy nenáleží do kompetence ministerstva zemědělství, nýbrž do kompetence ministerstva spravedlnosti, tudíž že je osnovou ministerstva spravedlnosti. Toto jsou úkazy, kterých si musíme všímat, když o těchto osnovách pojednáváme před voliči lidové demokratické republiky. To je jeden ze zákonů.

Ale budiž mi dovoleno, abych se podíval také na ostatní zákony, které byly v tomto rozmnoženém oběžníku ministerstva zemědělství rozeslány na české vesnice. Je to zákon scelovací, kterým se budou zabývati ministerstva, naše výbory a také tento slavný sbor, a já musím konstatovat, že ani tento zákon, slavná sněmovno, není zákonem Ďurišovým; tento zákon je starší věku pana ministra, poněvadž podle zákonů scelovacích jsme už na Moravě i v Čechách scelovali půdu. (Výkřiky.) To je jen otázka vývoje a techniky. Až budeme míti zaměřovací přístroje dokonalejší než před sto nebo padesáti lety, budeme také toto rychleji provádět. Přál bych si jen jedno, aby se to, co nám moravští sedláci ukázali, co ukázali sedláci na našich pokrokových vískách, naplnilo skutkem v celé Československé republice, neboť to je jen vývoj života a důkaz, že jdeme kupředu a že budeme snadnějším, lehčím a dokonalejším způsobem obdělávati půdu, více strojem nežli člověkem. Proto chceme-li pracovat strojem, musí přijít i tento zákon. Znovu konstatuji, že tento zákon je starší nežli sám pan ministr.

Další zákon, který je předmětem úvah v tomto oběžníku, je zákon o nedělitelnosti půdy rolnických usedlostí. Musím konstatovat, že to není nic jiného nežli pokračování starého českého zemského zákona, že se při projednávání pozůstalostí již dávno řídili tímto zákonem, o kterém budeme jednat, a podle něho se spravovali.

Přicházíme-li dál k zákonům zde vysloveným a vytčeným, přichází v úvahu otázka tak zv. zajištění výrobního plánu, který jsme přijali. A prosím, ani tento zákon nebyl zákonem páně Ďurišovým, nýbrž stalo se to zákonem o dvouletém budovatelském plánu, ustanovením doplňujícím, podle něhož se má způsobem co nejsnazším a nejrychlejším zajistit výrobní plán také v zemědělství. Je to jen součást zákona, přijatého 25. října min. roku.

A ještě je zde jeden zákon, totiž zákon o revisi pozemkové reformy. Já se domnívám, že ctihodní poslanci mají možnost a příležitost, aby s tohoto řečniště odpovídali způsobem, který je jich hodný. Musím tedy konstatovat, že ani zákon o revisi pozemkové reformy není zákonem páně Ďurišovým, nýbrž že je to zákon Národní fronty, zákon košického programu, jehož plnění se v prvé řadě budeme domáhat. (Hlas: Najednou!) Kdykoliv a vždycky. Jestliže kdo co získal neprávem, nechť je to zrevidováno.

Ale, prosím, vedle revise pozemkové reformy je zde ještě úkol, o němž mluví dnešní zákon: provést dokonale osídlení našeho pohraničí. Chci věřit tomu, že se v tomto parlamentě nenalezne jediná politická strana, která by chtěla jakýmkoliv jiným způsobem, za účelem agitace, získání voličstva, zaměnit tuto velikou národní povinnost tak, že by dala přednost jinému řešení a jiným akcím do té doby, dokud nebude vyřešen problém osídlení našeho pohraničí. Jestliže tam ještě nemáme dokonalým způsobem zajištěno hospodaření na půdě a hospodaření řemeslné, pak není možno vedle těchto hospodářských rozvalin vytvářet nejistotu v hospodářském životě v našem vnitrozemí. (Posl. Navračic: Nech tam idú statkári!) Žádá-li p. kolega, aby tam šli statkáři, chci konstatovat jednu skutečnost: My máme v pohraničí 1,600.000 ha půdy a potřebujeme-li, aby tato půda byla osídlena, pak není řešením říci "nechť tam jdou statkáři", pak je nutné, aby na jejich místě ve vnitrozemí byla půda rozdělena drobnému zemědělskému lidu. (Výkřiky.) Pak bychom ostatně nemohli trvat houževnatě, vážení pánové a dámy, na tom, abychom přidělovali v pohraničí pouze 8 až 13 ha půdy. Jestliže budeme nekompromisně trvat na 8 ha nebo 13 ha půdy, pak žádný ze statkářů, chcete-li - a já podle statistiky p. ministra zemědělství mohu konstatovat, že máme u nás jen 4% statkářů nad 50 ha půdy - by nemohl být v pohraničí umístěn. Jestliže bychom totiž chtěli, aby tam ti statkáři byli přemístěni, pak bychom jim museli dát v náhradu za směnu půdy tutéž výměru, které se ve vnitrozemí vzdali. Pro nás je otázka našeho stanoviska k pozemkové držbě a k velikosti výměry úplně jasná. (Výkřiky.) Vyjádřili jsme je, vážení pánové, na svém sjezdu a také ve svých komisích a po této stránce vás ujišťujeme, že jsme nekompromisní. Budeme hájit tuto zásadu: Především doplnit trpasličí hospodářství, aby zde vznikly takové celky, kde by bylo využito pracovních sil a zařízení a jež by tedy byly nejlepším činitelem pro zajištění zemědělské výroby a zabezpečení výživy celému národu. (Výkřiky.)

Ale vedle problému, abychom provedli dobře osídlení, je také naším požadavkem, který se bude dotýkat tohoto zákona, i otázka dalšího provádění reformy půdní, a my přitom nezapomeneme ani na statky státní, ani na statky soukromé, pokud přesahují tu určitou výměru. V prvé řadě nutno však v této souvislosti obrátit pozornost na statky státní, u nichž nejvyšší účetní kontrolní úřad dokázal, že na nich proděláváme a doplácíme ze státní pokladny.

My se však musíme podívat na otázku našeho pohraničí ještě i z jiného světla, a to s hlediska postavení našich bratrů volyňských Čechů. A tu právem reklamuji pro ně, kteří se vrátili do své vlasti, přednostní právo pro zajištění a zabezpečení jejich nových existencí v těch okresech našeho pohraničí, kam byli dirigováni. Toto přednostní právo jim patří, aby ve své nové vlasti nalezli upřímné přijetí a nový domov. (Potlesk.)

Když mluvíme o pohraničí, máme také ještě jednu povinnost, totiž všimnout si otázky starousedlíků. I v době veliké persekuce národní žili v našem pohraničí čeští bojovníci, nositelé národní myšlenky, kteří však v době okupace museli opustit svůj domov. Za dobu okupace jejich hospodářství a jejich majetky byly rozvráceny. Sasská osidlovací společnost je vyhnala z těchto míst a nadiktováním protokolů při sdělávání soupisů ohodnotila svémocně tyto jejich majetky. Pod nátlakem museli všechno podepsat a teď, když tito naši starousedlíci přišli zpět do svých rozvrácených chalup, nemohou se od nikoho dočekat a dožádat nějaké opory, ale také ani započtení a náhrady těchto způsobených jim válečných škod.

Chci konstatovat, vážení pánové a dámy, že v Národní frontě jsme si udělali svůj program a že není správné, jak jsem to poslouchal dnes po celou dobu našeho sněmování, když se zde rozdělujeme na jakési dva tábory. Ano, Národní fronta, to je partner rovný s rovným, a jako první chceme se o všem dohodovat a vyrovnávat, a jako rovní chceme nést také spoluodpovědnost. Ale ony anonymní útoky, které zde v řeči kol. Václavů byly s této tribuny řízeny na všechny strany, nesvědčí o dobré vůli a také ne o porozumění, že tu stojíme jako Národní fronta, čili partneři rovný s rovným. Mluvme si jasně a otevřeně, nemluvme anonymně; a chceme-li tímto anonymním způsobem způsobovat sami mezi sebou a ve veřejnosti nějaké dělení, uvědomme si, že nad námi je jedna kritika, a to je kritika národa v podobě volebního lístku. (Výkřiky.)