Mobilisujme všichni bez výjimky své mozky, aby myslely především na budování státu, mobilisujme svá srdce, aby tloukla jen pro naši lidovou demokratickou, sociálně spravedlivou republiku. Žádejme si od života víc, než nám snad osud určil! Buďme neskromní a chtějme vidět dokončení té tvůrčí práce, která nám přinese štěstí a blahobyt lidu, která nám přinese radostnou budoucnost, v níž se budeme smát tomu, jak dětinsky jsme si kdy počínali. Potřebujeme svornost ve svých řadách, abychom společně čelili nebezpečí. Pamatujme na slova našeho presidenta Budovatele, která jsou věčně živá a věčně pravdivá a která pronesl již v září 1919 v Národním shromáždění. Řekl: "Chceme-li zachovati svoji existenci, nesmíme zapomenout nikdy na to, co se stalo v naší historii, nesmíme nikdy zapomenout, že naše národní povaha nás často vede k fanatickým bojům vnitřním, a musíme si stále uvědomovat nebezpečí, které nás čeká... Jediná síla a jediná moc, která nás může navždycky zachránit, je vnitřní ukázněnost, konsolidovanost a vysoká mravní úroveň všech našich cílů a snah národních." Vzpomeňme z těch mnohých ještě na slova, která nám zanechal náš president-Osvoboditel, když nám řekl, že velikost národa netkví v geografii, ale v jeho kultuře a mravních hodnotách. Buďme dobrými žáky obou velkých presidentů a veďme svorně lid tam, kde si sám přeje býti, do budoucnosti lepší, spravedlivější a šťastnější. (Potlesk.)

Místopředseda Petr: Posledním řečníkem je pan posl. dr Novotný. Uděluji mu slovo.

Posl. dr Novotný: Paní a pánové!

Zákonná osnova, kterou máme odhlasovat, sleduje cíle, o jichž dosažení musí usilovat každý odpovědný občan, který dovede pochopit škody vzniklé našemu státu válkou. Potřeba obnovy hospodářské je nejnaléhavějším ze všech úkolů, jež nás očekávají, a k tomu je třeba včas vyřešit palčivý problém, kterému říkáme nedostatek pracovních sil v některých oborech.

Nebudeme-li umět včas opatřit potřebné pracovní síly tam, kde je jich potřebí, pak splnění dvouletého hospodářského plánu je nejenom vážně ohroženo, ale možná i prakticky již předem zmařeno. To je názor, který projevuje většina našeho národa. Proto se také naše veřejnost již několik měsíců důrazně stále dotazuje, zda opatříme potřebný počet pracovníků pro ony základní obory, na nichž závisí zdar našeho pracovního úsilí jinde.

Osnova, kterou máme odhlasovat, je projevem, jenž dává naší veřejnosti odpověď, že pracovní sily opravdu opatřit chceme a že jsme již také nalezli cestu, jak toto opatřování pracovníků chceme provádět. Veřejnost jistě s radostí uvítá toto naše rozhodnutí. Je však otázkou, zda-li se stejnou radostí uvítá také methody, jimiž chceme svých cílů dosáhnouti.

Zákon o mobilisaci pracovních sil se stane jistě předmětem kritického posuzování a mnohdy i odsuzování našich lidí ne pro cíle, které sleduje, ale pro způsoby, jimiž se chce těchto cílů dosáhnouti. Tento zákon se totiž velmi citelně dotýká občanských svobod, které jsou u nás vžité a samozřejmé. Náš národ jistě pochopí, že současná doba potřebuje, aby dočasně bylo takové omezení uzákoněno. Bude však pravděpodobně žádat, aby takové omezování bylo prováděno spravedlivě, důsledně, objektivně a podle závazných předpisů předem veřejně vyhlášených a tudíž každému známých anebo alespoň dosažitelných.

Je v příkrém rozporu se vžitými zvyklostmi našeho národa omezování osobních svobod, prováděné, aniž by občan předtím mohl seznati podrobné zákonné předpisy, podle kterých by bylo takové omezování prováděno. Náš člověk se umí podrobovati předem mu známým zákonům, avšak s odporem odmítá příkazy, které se nemohou ve všech svých bodech opřít o přesnou citaci zákona. Demokracie, odpovídající našim tradicím, uznává jen jediného vládce, a tím je jasný, přesný, náležitě precisovaný a včas vyhlášený zákon. Široká zmocnění, ať jsou dána kterémukoliv ústavnímu činiteli, jsou české povaze nepříjemná a nemilá.

Proto se asi také tento zákon stane předmětem kritiky našeho občanstva právě proto, že je to zákon příliš rámcový, široce všeobecný, nedostatečně přesný a dávající dalekosáhlá a ve svých důsledcích neznámá zmocnění vládě anebo dokonce jen jednotlivým členům vlády.

Ani vláda, která požívá plné důvěry národa, nemá pro sebe požadovati příliš široká zmocnění k činnosti zákonodárné a má sama v zájmu demokracie a v zájmu důvěry občanstva usilovat o to, aby se zabývala především mocí výkonnou a v činnosti zákonodárné se omezovala na míru nejmenší.

Při této příležitosti je třeba také připomenouti, že bude nutno, aby také náš parlament se ohrazoval důrazněji než dosud proti osnovám, z nichž sněmovna vytvoří jen prázdný rámec předpisů, ale významnou a podstatnou náplň ponechává na vůli vlády. Našim demokratickým tradicím oddaný národ si asi vynutí na parlamentu samém, aby se pro příště důsledněji ohrazoval a důrazněji prosazoval zásady, že sdělávání závažných předpisů, omezujících svobody ústavou zaručené, přísluší výhradně sněmovně a nikoliv jinému. Je sice potěšitelné, že původní široké zmocnění, dávané v § 2 samému předsednictvu vlády, bylo pozměněno tak, že nyní přísluší celému vládnímu sboru, ale je nutno přiznat, že to samo nestačí uspokojit názory našeho občanstva o smyslu a významu parlamentu, když osnova dává mnoho dalekosáhlých zmocnění jednotlivým členům vlády, jimiž vydávané předpisy nebudou vždycky ani uveřejněny ve Sbírce zákonů a nařízení. Smysl a význam naší demokracie žádá, aby parlament projevoval důsledně a jasně svoji normotvornou činnost a nepřesunoval ji, kromě případů opravdu málo významných, na nikoho jiného. Je v zájmu naší demokracie a v zájmu hodnoty tohoto parlamentu, aby předpisy, zavazující všecky vrstvy národa, byly vydány parlamentem a uveřejňovány ve Sbírce zákonů a nařízení tak, aby občan mohl seznati, kolik závazků a kolik svobod se na něho vztahuje, a aby to mohl seznati opravdu včas. A právě vlivem těchto okolností bude nutno pečlivě střežit, aby tohoto zákona nemohlo býti zneužíváno pro jeho všeobecnost k cílům jiným, než je smyslem tohoto zákona.

Bude velmi záležet na tom, jak bude pak tento zákon v praxi prováděn. Bude mnoho záležet na orgánech, které jej mají uvádět v činnost. Jsou to především úřady práce a potom závodní či zaměstnanecké rady, které získávají tímto zákonem ohromné rozšíření své působnosti a které jím také přebírají na sebe nebývalé množství odpovědnosti. Obávám se, že úřady práce nemají pro tyto své úkoly dosti personálu náležitě vycvičeného a zkušeného, a také ne spravedlivě honorovaného. Ani závodní či zaměstnanecké rady nebudou umět vždy důsledně hledat cesty k naprosté objektivitě. Bude nutno, aby tyto orgány lidové správy hledaly tuto objektivitu s náležitou úctou k zákonu a s neochvějnou vůlí dodržovat nestrannost, neboť jenom tak bude možno, aby nevznikly nové příčiny nespokojenosti a poklesu pracovní morálky. Zdá se, že k tomu cíli bude také potřebí, aby členové závodních či zaměstnaneckých rad získávali své funkce na základě opravdové důvěry svých spoluzaměstnanců, a to na základě důvěry, projevené svobodnou a opravdu demokratickým zásadám odpovídající volbou. (Potlesk.) Provádění zákona by mohlo velmi značně ohrozit nejenom klid v továrnách, ale také pracovní výkonnost a výrobnost na všech pracovištích, kdyby místo spravedlnosti a objektivity bylo používáno ne dost jasných ustanovení k cílům stranickým a jiným. Bude jistě mnoho záležet také na tom, s jakou přesností budou sestavena nařízení a prováděcí předpisy k tomuto zákonu. Zejména bude záležet na tom, jak budou formulovány zásady o přechodu postradatelných zaměstnanců do oborů, kde je jich naléhavě třeba, a ještě více na těch zásadách, které mají upravit návrat pracovníků do původních zaměstnání.

Je totiž všeobecně známo, že naší národní revoluce mnozí lidé zneužili k tomu, aby se usadili na místech, pro která nestačí ani svou odbornou, ani svou mravní kvalitou; aby utekli od povolání, pro která jsou schopni a ve kterých je citelný nedostatek pracovníků. (Předsednictví převzal místopředseda Komzala.)

Jedním z odvětví, kde je citelný nedostatek pracovníků, je naše zemědělství. Zemědělská výroba ztratila téměř všecky kvalifikované námezdné pracovníky. Naše pohraničí je odssálo, pokud je neodssála také výroba průmyslová nebo činnosti jiné. Také část samostatných zemědělců-podnikatelů odešla a tím zhoršila pracovní nesnáze, neboť menší počet obyvatelstva má za úkol obstarati práce na stejně velikém množství půdy. Obsazování našeho pohraničí jako přirozený a nutný důsledek naší snahy o národní náš stát vytvořilo potíže také v jiných oborech výroby. V zemědělství se však tato potíž projevuje opravdu nejtíživěji.

Zemědělci se až dosud snažili překonat nedostatek pracovních sil zvýšeným pracovním úsilím. Pracovní doba v zemědělství, odedávna delší než jinde, byla v posledních měsících prodloužena, takže nejednou dosáhla i 100 hodin týdně. Zemědělské práce, a to práce těžké, převzali vedle žen neduživí starci a stařeny, nedospělé děti. Mužové zvýšili své pracovní vypětí do krajnosti, a tak byly zdolávány zhruba všechny potřebné zemědělské práce. Nutno však připomenout, že všichni pracovníci zemědělští jsou tělesně i nervově silně opotřebováni a že nemohou již dále podávati dosavadní pracovní výkony. Je nutno připomenout, že ono opotřebování se jeví i u strojů, u zvířat a leckdy i u půdy, dlouho neobdařované potřebným jakostním hnojivem, ani hlubokou a dokonalou orbou.

Zemědělství bude třeba pomoci na prvém místě. Nemluví pro to jenom důvody vpředu uvedené. Také sama příroda, zdá se, varovným hlasem nám říká, abychom již neodkládali a pomohli tam, kde je pomoci opravdu nejdříve a nejvíce potřebí.

Letošní jaro nám dává malé naděje co do zajištění výživy národa. Zima nedávno uplynulá zkrátila vegetační období nejméně o čtyři týdny před vánocemi a nejméně o pět týdnů po nich. Devět týdnů bylo tak ztraceno pro růst obilí a mnoho dnů bylo ztraceno také pro práce, které se obvykle v zimě vykonávají, neboť vysoký a trvalý sníh znemožnil zimní činnost velmi podstatně.

Dlouhá zima způsobila, že vymrzlo mnoho ozimů, že bylo nutno na jaře znovu orat a znovu sít. Přibylo tím práce, ale ubylo tím také zrní a zásob. A jestliže teď ještě v polovině května vidíme i v krajích rovinatých naše zemědělce na polích sít a vidíme-li slabé ozimy nedostatečně zakořeněné a téměř žádnými odnožemi nezhuštěné, pak je na nás, abychom pochopili, že sama příroda volá po návratu pracovníků do zemědělství a připomíná, že je třeba, aby náležitou prací byl zajištěn chléb pro celý národ.

Nelze nepřiznati, že opatřování pracovních sil pro zemědělce zůstává stále problémem nejpalčivějším. Nižší výdělky, namáhavost a dlouhá pracovní doba činí tuto činnost odpudivou. Je však také pravda, že odpudivou činí tuto práci také vliv u nás šířené třídní nenávisti. Třídní nenávist, po celá desetiletí u nás šířená, udržuje v mnohých lidech dosud silný odpor k zaměstnání u samostatného zemědělce. Zdá se, že sklízíme ve třetí republice ovoce třídní nenávisti, které jsme rozsívali v republice první. V zemědělství je to patrno nejvíce, i když tam jsou takové poměry, že mnozí zaměstnavatelé nemají za svou práci ani tolik, kolik má zaměstnanec.

Venkov nespasí žádná dočasná pomoc brigád. Venkov potřebuje stálých pracovních sil srostlých s venkovským životem a vesnickými obyčeji. Do zemědělství byly až dosud posílány pracovní síly velmi podřadné, a to jak s hlediska tělesného, tak také mravního, pracovní síly, které nebylo možno nikde jinde uplatnit. Špatná úroda a neutěšená situace zásobovací nám připomínají velmi důrazně, že takové nazírání na zemědělské práce by škodilo celému národu. Výdělky, spojené se zemědělskou prací, jsou dosud přibližně asi o 30% nižší než jinde. To platí o námezdných pracovnících i o samostatných zemědělských podnikatelích. Starost, kterou máme dnes o výživu národa, nám připomíná, že tato disparita je dále neúnosná. Dosavadní disparita může býti odstraněna jenom jiným nazíráním na zemědělství a na význam venkovského člověka v národě, význam, který není jenom vyživovací a zásobovací, ale také mravní. Je třeba, aby bylo pochopeno, že venkov není pro národ pouze zásobárnou, ale také zřídlem vysoce cenných mravních hodnot a že venkov, který zajistil národu jeho výživu, má také nárok na to, aby mu národ zajistil také spravedlivou odměnu za jeho práci.

Půjde nám také o to, aby při provádění tohoto zákona nebyl poškozován zájem a smysl rodiny a význam rodinného společenství. Proto budeme bedlivě střežit, aby při zařazování žen do práce bylo dbáno především toho, že naším cílem je rodinná výchova dětí, a to především výchova mateřskou péčí obstarávaná, a že naším zájmem zůstává stále, aby žena žádným zaměstnáním nebyla rušena ve svém přirozeném a nejdůležitějším úkolu hospodyně, manželky a matky. (Potlesk.) Tím spíše máme na zřeteli tyto zájmy, že je nám dobře známo, jak nedostatek jeslí, dětských útulků a mateřských školek někdy brání, aby žena bez obavy o své děti mohla odejíti za prací mimo domácnost. V zájmu žen a matek trváme na tom, aby v jejich případě byl zákon prováděn toliko na zásadě dobrovolnosti.

Jsme přesvědčeni, že žena řádným plněním svého úkolu manželského a mateřského dává národu hodnoty stejně významné, ba ještě významnější, než jsou hodnoty, které vytváří práce v továrně. Nechť jsou proto předem přinuceny k práci bez zásady dobrovolnosti ženy pochybné pověsti, žijící často na úkor spořádaného rodinného života žen počestných. Budeme ovšem také stát na stráži, aby přechod pracovníků do jiných povolání se neprováděl na úkor žen vdaných, k práci ochotných a pro tu kterou práci také náležitě kvalifikovaných. Budeme nejen bdělými strážci rovnoprávnosti žen s muži, nýbrž i strážci rodinného života, který považujeme za podstatu a základ národní existence. (Potlesk.)

V průmyslu budeme dbát toho, aby se pracovních sil dostalo především těm odvětvím, která jsou blízká stavebnictví, poněvadž tam je zřejmé, že porušení někdejšího rozvrstvení pracovníků je tíživé právě v tomto směru. Budeme usilovat také o to, aby v tomto směru nastalo náležité zvýšení pracovní výkonnosti, poněvadž toto nám asi prospěje nejvíce. Nutno ovšem připomenout, že nenáležitá pracovní výkonnost je někdy také důsledkem nedostatečného přidělování materiálu a že zejména v menších dílnách je nutno dbát zásady, že malovýrobce zasluhuje svým řemeslným, celonárodním významem, aby se mu při přidělování materiálu vycházelo stejně vstříc jako podnikům znárodněným, protože pracovní morálka v malovýrobě je pořád ještě vyšší než pracovní morálka ve velkovýrobě.

Vzhledem k pochybám co do výrobnosti bude nutno hájiti nejenom oprávněné požadavky zaměstnanců, ale také oprávněné a sociálně odůvodněné požadavky zaměstnavatelů. Při provádění tohoto zákona bude třeba dbáti toho, abychom se vyhnuli dalším ztrátám v přípravě pro povolání a pro život. My jsme až dosud málo dbali zájmů mládeže, která studiem, učením a jiným výcvikem se připravuje na svá povolání. Bylo by jenom chvályhodné, kdyby si vláda i úřady náležitě uvědomily, že chyby, které jsme až dosud v tomto směru dělali a kterými jsme někdy dokonce napodobovali režim okupantů, se nesmějí už opakovat, a kdyby se řídily zásadou, že je nezdravé, neúčelné a národu škodlivé vyrušovat učně a studenty v době jejich pilného studia a výcviku nasazováním do zaměstnání, které nikdy nebudou vykonávat. Je-li taková věc nutná, pak možno k ní využít jedině prázdnin anebo doby, kterou by jinak mládež měla strávit ve vojenské presenční službě.

Je potěšitelné, že zákon dbá také toho, aby se při zařazování zaměstnanců přihlíželo ke vzdělání. Nemáme sice žádného úmyslu činit rozdíl mezi vzděláním získaným pravidelnou návštěvou škol a vzděláním získaným jinak, musíme však mít zájem, aby každá odborná zdatnost byla náležitě respektována, a budeme usilovat o to, aby každý zaměstnanec, který se takovouto odbornou zdatností vychloubá, alespoň dodatečně tuto odbornou kvalifikaci veřejně prokázal.

Nesouhlasíme s naprostou nivelisací a žádáme, aby demokratická republika dávala každému schopnému jedinci stejné podmínky k jeho vyniknutí. Zákon, jak už tady bylo řečeno zpravodajem výboru právního, je odvážnou a dosud nevyzkoušenou operací, která přichází už v hodině opravdu dvanácté. V některých odvětvích bude těžko nahraditi škody, které vznikly dlouhotrvajícím nedostatkem pracovních sil. Zákon je, jak už bylo řečeno, citelným omezením občanských svobod a dává také velikou pravomoc úřadům práce, které neměly až dosud nejlepší pověst a kterým stále ještě chybí náležitá zkušenost. Zákon však je myšlen jako provisorium, které skončí 31. prosince příštího roku, jako provisorium, které nás asi naučí, že bude nutno hledat obdobné, ale přece jiné, pravděpodobně lepší a demokratičtější cesty k tomu, abychom odčerpali z některých odvětví nadbytek pracovních sil a převedli je tam, kde je pracovníků nedostatek. Zákon nás pravděpodobně ve svých praktických důsledcích velmi brzy donutí k tomu, abychom provedli náležité zhodnocení jednotlivých druhů práce a odstranili nespravedlivou disparitu, vládnoucí dosud v některých odvětvích činnosti. Má tudíž navrhovaný zákon vedle několika svých nedostatků také hodně a hodně kladů, a poněvadž skýtá možnost, že se methody tohoto zákona vyzkouší, jsou-li trvale prospěšné, poslanci strany národně socialistické budou pro osnovu tohoto zákona hlasovat. Budou však také pečlivě střežit, aby jednotlivých ustanovení tohoto zákona nebylo nikým a nijakým způsobem zneužíváno. (Potlesk.)