Býti pro zrušení trestu smrti neznamená býti pro milost zločincům. Trest na svobodě, třeba doživotní žalář, spojený s nucenými pracemi, je jistě velmi těžký trest, ale přece ne tak bezprostředně hrozný a nelidský jako trest smrti.

V této souvislosti chtěl bych ještě upozorniti, že údobí revoluce přineslo s sebou mimo řadu kladů a cenných výsledků také zjevy nehodné naší demokratické, humanitní a dodávám také křesťanské tradice. Je všeobecně známo z tisku i z projevů a také z řady oznámení, která se dnes projednávají u soudů, že v některých případech docházelo, zejména záhy po osvobození, k tomu, že s vězni bylo surově nakládáno, výslechy byly prováděny gestapáckými methodami - ty případy byly řečníkem přede mnou uváděny - výslechy byly prováděny gestapáckými methodami, na svědky bylo působeno psychicky i fysicky, vyhrožováno bylo nejhorším způsobem, používáno bylo gestapáků k usvědčování českých lidí a slibovány jim za to úlevy, jen aby bylo dosaženo výpovědí a výsledků, jež vyslýchající chtěl míti za každou cenu. Že se tak dělo, neslouží nám ke cti. Ale bylo by hanbou nás všech, kdybychom chtěli takové zjevy, pokud vyšly a ještě vyjdou najevo, nějakým způsobem utlumiti. Náš národ a celý svět proti takovým methodám bojoval a proto ani dnes nesmíme připustit u nás gestapismus v kterékoliv době a v jakékoliv formě. (Potlesk.) Všechny snahy a projevy v tomto směru musí býti odsouzeny a přísně potrestány.

Rozhodování mimořádných lidových soudů a soudu národního bylo někdy velmi ztíženo postojem našeho tisku a rozhlasu. Některý tisk a také rozhlas tendenčně uveřejňoval jen vytržené části průvodního řízení, zpravidla nepříznivé obžalovaným, a doprovázel je komentáři naplněnými tendenčními závěry, pokud šlo o výsledky projednávaných případů. Byly vydávány celé brožury a napadání soudcové, aby takto byl vykonáván tlak na rozhodování soudů. Takovéto methody musíme jednou pro vždy odsoudit a tím současně odsoudit všechny snahy o zpolitisováním našeho soudnictví. Takovéto způsoby ovlivňování soudců jsou v našem právním řádu zakázány. To ovšem nevadilo některým novinářům, aby nevypisovali obsah obžaloby a svědeckých výpovědí, nehodnotili jednotlivé svědky a neradili soudcům, jak mají rozhodovati. Nebylo to nic jiného než tlak na nezávislost soudů. Zapomněli, že soudcové jak z povolání, tak i soudcové z lidu jsou vázáni přísahou, že při svém rozhodování budou se říditi jen zákony a svým svědomím a že nedopřejí sluchu žádným jiným vlivům. Je proto přímo zločinem působiti na soudce jakkoliv, aby se řídil něčím jiným, třeba přáním politické strany. (Potlesk.)

Jistě pozoruhodným výsledkem lidového soudnictví je skutečnost, že soudci z lidu poznali vážnost a těžkost úřadu soudcovského a sami často velmi kategoricky odmítali venkovní tlak na své rozhodování. Byl jsem přítomen závěrečnému shromáždění soudců lidových i soudců z povolání u jednoho lidového soudu na rozloučenou a slyšel jsem, jak soudcové z lidu děkovali soudcům z povolání za jejich objektivní a obětavou práci ve vedení lidového soudnictví a zejména pak za to, že je jako laiky naučili se dívat na člověka a jeho případ očima zákona a lidského svědomí. Tito soudcové z lidu budou dnes nejbližšími ochránci soudcovské nezávislosti, neboť viděli z blízka do soudcovy práce. Poznali také, že mnohem lehčeji se kritisuje, ale mnohem hůře se pak člověku, který má nezaujaté svědomí, rozhoduje.

A mluvíme-li o tom, že lid si musí tu kterou věc hodnotiti sám, myslím, že hodnotiti soudcovskou nezávislost může v prvé řadě ten lid, který sám jako soudce rozhodoval. Tedy tito soudcové z lidu, bojovníci na domácí i zahraniční půdě, mohou mluviti o soudcích, o jejich práci, a vyjádřiti se, zda soudcové mají či nemají býti závislí na výkonné a politické moci, nikoliv však zaujatý tisk nebo nezodpovědná ulice. Ale i s tohoto místa bylo někdy dosti posměšně mluveno o soudcovské nezávislosti, když rozhodnutí některého soudu nedopadlo podle přání mluvčího. I soudce se může zmýliti, je to také jen člověk, ale je velký rozdíl v tom, zda se zmýlí jen v důsledku nesprávného skutkového nebo právního hodnocení, či zmýlí-li se vědomě v důsledku přání své politické strany. (Potlesk.) Právě soudcovská nezávislost, nesesaditelnost a nepřeložitelnost, vyjma případy trestní nebo disciplinární, je zárukou, že v tomto státě budou tvořiti právo jen dva činitelé: zákonodárce a soudce a nikdo jiný. (Potlesk.)

Byla nadhozena přání, aby soudcové byli voleni po způsobu národních výborů. O této otázce bude jistě zevrubně jednáno při ústavním řešení tohoto problému. Chtěl bych jen poznamenati, že k úřadu soudce je dnes třeba dlouholeté přípravy odborné. Soudce musí býti nejenom dobrým právníkem, ale také národohospodářem, sociologem a psychologem. Kdyby soudce nebyl na úrovni v tomto směru, znamenala by nízká úroveň soudců ohrožení vnitřního klidu, pořádku a bezpečnosti, znamenalo by to porušení občanského spolunažívání. V některých státech i na západě je zavedeno volení soudců, avšak i v těchto státech jsou silné hlasy, volající po odstranění volených soudců. U nás nelze alespoň v dohledné době o tom uvažovati, neboť po zkušenostech, které máme, kdy celý náš život je zpolitisován, znamenalo by zavedení volených soudců ohrožení nestrannosti soudů a úplné zpolitisování této pomalu poslední nadstranické instituce. Pokud je třeba, aby soudcové z lidu spolurozhodovali se soudci z povolání, tedy na to již náš právní řád pamatuje ve formě ku př. pracovních soudů a podobně. Zde jsou ustanovováni laičtí soudcové cestou naprosto demokratickou a soudcové z povolání nejsou žádnými byrokraty; vyšli vesměs z drobného lidu, s ním žijí a s ním také cítí.

Skončilo se údobí retribuce, údobí největšího zatížení soudců. Soudcové však neodpočívají, nemohou, neboť je čeká mnoho práce ve všech oborech normálního soudnictví, kde v důsledku zaměstnání soudců retribuci nastalo zdržení a vznikly i nedodělky. Je nutno dostati do běžného chodu agendu civilní, trestní, exekuční, knihovní, nespornou atd., je nutno lidu včas a svědomitě přisluhovati spravedlností. A k tomu potřebují soudcové klid a vědomí, že jejich práce nebude brzděna obavami o jejich postavení, o jejich nezávislost, o jejich hmotné zajištění. Klidu a míru v národě jistě posloužíme, dáme-li mu soudce spravedlivé, a takoví mohou býti jen soudcově vzdělaní, nepolitičtí, nezávislí a finančně naprosto zajištění.

Naše lidové soudy a národní soudy splnily svou povinnost historickou a státoprávní. Nashromáždily cenný materiál pro historii a pro pochopení hloubky našeho utrpení za okupace. Přimlouvám se, aby ministerstvo spravedlnosti podle příslibu pana ministra tento materiál vhodným způsobem uveřejnilo, aby se tak stal studnicí, z níž by čerpaly další generace síly k odporu proti našim odvěkým nepřátelům a zároveň a stále si uvědomovaly, že ztratiti svobodu lze někdy snadno, ale dobýti jí zpět znamená nekonečné potoky krve, slz, hrůzy a utrpení.

Souhlasíme plně se zprávou pana ministra, zejména s jeho rozborem a zhodnocením činnosti mimořádných lidových tribunálů a zejména pak s jeho názorem, který je též názorem naším, že výsledky činnosti lidových soudů a soudu národního ukázaly všemu našemu lidu a veřejnosti mezinárodní, že náš národ i stát nehodlá prominout ani strpět, ani v budoucnosti, žádnému politikovi a žádnému veřejnému odpovědnému pracovníkovi postup a politiku takovou, která by jej zaváděla do područí cizí moci, politiku, která by ničila nebo třeba jen hazardovala s naší svobodou a politickou nezávislosti. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala: Ďalším prihláseným rečníkom je pán posl. dr Hobza. Udeľujem mu slovo.

Posl. dr Hobza: Pane předsedo, slavná sněmovno!

Pan ministr spravedlnosti si zaslouží dík nás všech členů Národního shromáždění za to, že sám ze své vlastní iniciativy se rozhodl předstoupit před parlament, aby mu podal veřejnou bilanci z neobyčejně důležitého úseku své resortní činnosti, tak zv. mimořádného soudnictví retribučního. (Potlesk.) Už tato okolnost sama je nejlepším dokladem toho, že tu není za co se stydět nebo obávat se snad veřejné kritiky, nýbrž právě naopak: předložit úspěšné vyúčtování celé retribuční akce k veřejné diskusi. Je to krásný zjev v našem parlamentarismu a musíme jej veřejně pochválit.

O jak důležitý a mimořádný úsek jde při naší retribuci, pochopí nejlépe ten, kdo poznal zblízka povahu a podstatu politické justice vůbec. A bohužel, či snad pro daný účel bohudík, je počet těch z našeho národa, kteří právě v poslední strašné válce mohli z bezprostřední blízkosti a na vlastní kůži objevit, jak hluboko až se může zvrhnout politická justice, velmi značný. A všichni tito příslušníci našeho národa, bývalí političtí vězni, jsou živým svědomím pro poměry naše. Nesmíme si zapírat, že každá politická justice, zejména v dobách válečných, revolučních a mimořádných vůbec, je v nebezpečí ovládnutí výkonnou mocí vládní, aby se stala služkou vládnoucího politického režimu. Nakolik se ubrání tomuto nebezpečí, podle toho ji lze kvalifikovat. V nacistickém režimu Hitlerově jsme zažili ten nejstrašnější extrém, kdy nelze už vůbec ani mluvit o justici. A my všichni, kteří jsme se jako zázrakem vrátili s hlavou na krku z toho nacistického pekla, cítíme živelný odpor a hnus ke všemu, co by nám jen trochu připomínalo ony zvířecké metody nacistické. Jestliže německý národ tak hluboko klesl ve své lidské důstojnosti, pak nesmí za žádných okolností tomuto nebezpečí propadnout národ náš, národ Masarykův a Benešův (Potlesk.), jehož největší chloubou v soutěži s ostatními národy byla vždy právě jeho vysoká kulturní úroveň. A pod tímto zorným úhlem a s touto devisou jsme přistupovali k praktickému řešení našeho revolučního mimořádného soudnictví.

Správně připomenul v tomto směru pan ministr spravedlnosti ve svém exposé preambuli k dekretu o potrestání nacistických zločinců a zrádců a jejich pomahačů, v níž se volá po přísné spravedlnosti, tedy po přísnosti, ale při tom po spravedlnosti. Čili jinými slovy: i politická justice, a to i sebe přísnější, musí zůstat přece jen justicí, to jest výkonem spravedlnosti a nikdy ne bezprávné svévole, či - lépe řečeno - zlovůle. To bylo vedoucí linií celé naší retribuce, aby při zasloužené přísnosti trestů byl zachován právní řád a soudcovská nezávislost a tím i čest našeho národa. A posuzujeme-li s tohoto jedině správného stanoviska celkovou bilanci, kterou nám pan ministr předložil, můžeme s ní býti spokojeni. Tím není řečeno, že zavíráme oči před různými nesprávnostmi v detailech, které se staly a s nimiž se počítalo a počítat muselo. Bude další věcí cti našeho národa, aby dovedl takové nesprávné jednotlivosti vhodnou formou. korigovat. Jsme vděčni našim odpovědným činitelům, že i na tyto věci pamatuji a mají je v programu. Pan ministr spravedlnosti se o nich i o jejich příčinách podrobně zmínil a my s ním můžeme jen souhlasit.

Nebylo jednotného měřítka u různých soudů; viz na př. i neobyčejně mírný rozsudek nad aktivistickými novináři v Brně v poměru k přísnému trestu nad jejich druhy v Praze. Nebylo stejného měřítka po celou dobu dvou roků činnosti mimořádných soudů, takže rozdíly ve výši trestů mezi dobou počáteční a konečnou jsou příliš křiklavé. Tyto a podobné rozdíly a rozpory v otázce výše trestu jsou lehce vysvětlitelné a pochopitelné a dají se také poměrně snadno vyrovnati. A vyrovnat je také musíme, už z toho důvodu, abychom odstranili podezření, že některé procesy byly opožděným dodáváním spisů z ministerstva vnitra záměrně odsunovány až na sám závěr činnosti mimořádných soudů.

Horší je to s rozpory v otázce viny. Ty už jsou méně vysvětlitelné a k těm nemělo vůbec dojít. Je přece samozřejmé, že co je trestné v Praze, musí být trestné také v Brně, v Olomouci nebo v Ostravě, stejně jako co bylo trestné včera, nemůže být beztrestným u jiné skupiny obžalovaných dnes. Musíme jen litovat, že k podobným rozporům skutečně došlo. Nejmarkantnějším příkladem toho je známý proces proti představitelům tak zv. NOÚZ. Tak jako oni, omlouvali svou přisluhovačskou činnost a spolupráci s Němci i jiní před nimi již souzení. Zatím co však těm předcházejícím neuznal soud správnost obhajoby, že někdo se pro národ obětovat musel, aby hrál před okupanty politiku dvojí tváře a kryl tím vlastně illegální činnost, pro představitele NOÚZ tuto jejich obhajobu uznal za správnou a osvobodil je, kdežto předcházející obžalované ve stejné situaci a za stejných okolností odsoudil. Těmito protichůdnými rozsudky byla položena dělící čára do našeho národa. Co pro jednu vrstvu národa je národní zradou a kolaborací, je pro druhou vrstvu omluvou a činnosti beztrestnou, ba přímo vlasteneckou, máme-li tak soudit z nejvyšších vyznamenání na jejich prsou a z jejich dnešního vysokého postavení. Tento dvojí loket při posuzování činnosti a chování našich lidí za okupace je nemožný a nesnesitelný. Buď se chovali poctivě česky a vlastenecky, ať to byli dělníci nebo úředníci nebo kdokoliv jiný, nebo, byli zase zrádci a kolaboranti bez ohledu na to, zda šlo o dělníka nebo tak zv. inteligenta. Třídní justici, dovolující jedné vrstvě národa to, pro co jinou vrstvu národa odsuzujeme, si zavádět v naší masarykovsky demokratické republice nesmíme a nebudeme. (Potlesk.) U nás musí platit zákony stejně pro všechny příslušníky národa a všichni jsou si před zákonem rovni. Proto i takovéto omyly a hříchy proti této ústavou zaručené zásadě, musí býti napraveny v zájmu cti našeho nezávislého a spravedlivého soudnictví.

Že máme dosud zdravý cit pro právní řád a jeho dodržování, dokázali jsme nejlépe tím, že jsme mimořádné retribuční soudnictví, jak bylo možno nejdříve, zrušili a vrátili se výlučně k řádným soudům. V celém demokratickém světě bylo také toto naše rozhodnutí velmi příznivě posuzováno a přijímáno. Jeho význam vynikne tím více, uvědomíme-li si, že ve většině bývalých Němci okupovaných států mimořádné soudnictví retribuční dosud trvá, tak na př. i v Belgii a Holandsku, a počítá se s jeho ukončením teprve koncem tohoto roku. V Jugoslavii není retribuční soudnictví dokonce vůbec nijak časově omezeno. Vidíme ostatně, že i v Sovětském svazu projevuje se obdobná ctižádost, zřejmá ze zrušení trestu smrti. A právě v těchto dnech uveřejnila k tomu sovětská tisková kancelář bližší podrobnosti, z nichž vychází najevo, že toto sovětské rozhodnutí o zrušení trestu smrti se vztahuje i na soudnictví vojenské, ba dokonce i na Němce, a všem odsouzencům k trestu smrti, tedy i Němcům, se v Sovětském svazu a v sovětském okupačním pásmu teď přeměňuje trest smrti na 25 let nucené práce.

Nebude na škodu věci, zejména po nepříznivé kritice pana kol. dr Gregora, když si v této souvislosti porovnáme některé konečné cifry z naší retribuce s obdobnými z retribuce zahraniční. Tak na př. ve Francii, státu mnohem větším než jsme my, bylo podáno celkem 127.233 trestních retribučních oznámení. U nás naproti tomu 132.549, tedy u nás proti Francii o 5000 více. K tomu dlužno ještě poznamenati, že ve Francii trvá retribuční soudnictví již od srpna 1944, tedy o půl roku déle než u nás. Z toho bylo podáno obžalob ve Francii 50.066, u nás 42.908. Zastavených případů ve Francii 48.155, u nás 40.534. Osvobozujících rozsudků ve Francii 7.400, u nás 9.132. Tedy vidíme, že cifry jsou v obou státech přibližně stejné. Jedině v trestu smrti mají ve Francii rekord, ale jenom zdánlivý rekord. Trestů smrti tam bylo vysloveno 5.386, avšak vykonáno jich tam bylo dosud toliko 637. Naproti tomu u nás bylo vyhlášeno 713 rozsudků smrti a vykonáno z toho 693, tedy všechny kromě 20. V Holandsku bylo dosud v retribučním řízení vyneseno 120 rozsudků smrti; vykonáno jich bylo dosud pouze 12, tedy právě jedna desetina. Při tomto porovnání se zahraniční retribucí jsme tedy zřejmě nedopadli špatně a toto srovnání čísel svědčí o pravém opaku toho, co tvrdil a vytýkal kolega dr Gregor.

Naše retribuční soudnictví nám dalo příležitost seznámiti se i s některými zahanbujícími zjevy našeho poválečného života. Sám jako člen - laický přísedící a přitom právník - mimořádného lidového soudu i soudu národního mohu potvrditi, jak vysoké procento trestních oznámení bylo výplodem osobní či politické pomstychtivosti některých našich spoluobčanů a sobecky zištných, čistě materielních zájmů závistivých nebo hrabivých jednotlivců. Ke cti našich soudů budiž tu veřejně konstatováno, že ve své ohromné většině nepodlehli těmto nemravným tendencím a chránili nevinné občany před podobnými zvrhlíky, kteří sami by měli sedět na lavici obžalovaných. Ani v tomto směru nemohu souhlasit s kol. dr Gregorem, který prohlásil za povážlivý zjev onu část exposé pana ministra spravedlnosti, kde vysvětluje tyto trapné případy narušenosti charakteru vlivem okupace. Naopak se divím kol. dr Gregorovi jako soudci, že před touto mravní zvrhlostí zavírá oči a chce ji omlouvat občanskou povinností nebo dokonce občanskou horlivostí.

Pan dr Gregor udivil nás však ještě dalšími názory, nevysvětlitelnými právě u něho jako u soudce. Nedovedu na př. pochopit, jak může odsuzovat pokyn ministra spravedlnosti o nevhodnosti gestapáků jako svědků. Víme přece všichni velmi dobře, co k tomuto pokynu vedlo, že to byly ony smutně známé zkušenosti z olomouckého procesu Pospíšilova a z brněnského procesu Ryšánkova. Celá veřejnost naopak přijala s ohromným uspokojením toto opatření, aby prodejných a bezcharakterních gestapáckých individuí nemohlo být zneužíváno proti našim vlastním českým lidem.

A ještě jednoho místa z řeči p. dr Gregora bych se rám dotkl, t. j. případu Daxnerova. Pan kol. dr Gregor asi neví, že na Slovensku máme jiné předpisy než u nás. Podle § 13 nařízení SNR ze dne 15. května 1945, čís. 33 Sb. SNR, jmenuje a odvolává členy Národního soudu předsednictvo SNR, a rovněž zřejmě neví kol. dr Gregor, že to byl ve vládě právě ministr spravedlnosti, který vyložil toto ustanovení citovaného nařízení SNR tak, že nemůže odporovat ústavním předpisům o soudcovské nezávislosti. Tím přispěl právě pan ministr spravedlnosti ke známému rozhodnutí vlády. Tak vypadá pravda o případu Daxnerově a ne jinak.

V exposé páně ministrově mne zamrzela ještě jedna poznámka, že totiž mnoho henleinovských poslanců nejen uprchlo, ale že byli někteří i odsunuti. Jak je to možné, že jsme je propustili ze svých rukou, místo abychom je postavili před soud, kam jedině patřili? Kdo měl zájem na jejich odsunu? Tato trapná kapitola by nám měla býti veřejně vysvětlena. (Výkřiky.) Stejně ten počet utečenců, zejména z řad gestapa, je nesmírný a budeme z toho mít v budoucnu velké nepříjemnosti.