Já vám, paní a pánové, pro ilustraci přečtu několik takových typických výpovědí, jak vypadaly v prvním vyšetřování a jak vypadaly při vyšetřování druhém. Vezměte si, řekněme, tuto výpověď svědka před vyšetřovací komisí. Svědek vypovídá o obžalovaném: Obžalovaný se choval asociálně vůči všem zaměstnancům. Ukládal pokuty ve prospěch Červeného německého kříže ve výši 3.500 korun. Vyhrožoval jim gestapem a toto na ně skutečně jednou zavolal do své kanceláře. Zdravil zdviženou pravicí "Heil Hitler" a nechoval se jako řádný Čech". - To je výpověď před vyšetřovací komisí. Týž svědek podle protokolu vypovídá při hlavním přelíčení. "Svědek nemůže potvrdit původní udání. Není mu známo, že by obžalovaný dával nějaké příspěvky na Německý červený kříž. Svědek mluvil česky s personálem i se šéfem. Z vlastní zkušenosti není svědkovi nic známo, že by obžalovaný někomu vyhrožoval gestapem. Zaměstnanci nebyli vyzváni ke zdravení německým pozdravem a také tak nečinili." Jak může taková výpověď působit na soudce z lidu? - Anebo ještě typičtější, zase doslovná výpověď, kterou si můžete zjistit u krajského soudu v Olomouci, je změněná výpověď ve známém procesu dr. Pospíšila. Je to výpověď, ve které se říká: "Dne 20./9. Leubner, gestapák, odvolal svoje údaje proti dr. Zélovi - to je biskup Zéla - jako nepravdivé a prohlásil, že je složil proto, že o to byl žádán dr. Stejskalem. Dr. Stejskal prý Leubnerovi tvrdil, že biskup Zéla a řada obviněných byli propuštěni z vazby gestapa za velmi podezřelých okolností a zrejmě jedině proto, že se zavázali ke konfidenství. Dr. Stejskal prý dokonce Leubnerovi slíbil, že mu z Prahy doveze bumažku, na podkladě které bude Leubner propuštěn na svobodu, ovšem pod tou podmínkou, že usvědčí Pospíšila a dr. Zélu." (Hlas: Nebylo to naopak?) Nebylo to naopak!

Jak může, paní a pánové, taková výpověď působit? A zde také najdete odpověď na otázku, proč projevujeme takový odpor k svědectví gestapáků. Včera zde mluvil o této věci pan dr. Kokeš a citoval výnos ministerstva spravedlnosti, který považuje za útok na soudcovskou nezávislost. Já si dovolím tento výnos přečíst, protože obvinění, které bylo proneseno proti ministerstvu spravedlnosti, je příliš vážné, než abych mohl informovat sněmovnu nedostatečně.

Výnos je adresován, a prosím, aby si toho slavná sněmovna povšimla, pánům vedoucím veřejným žalobcům u mimořádných lidových soudů. Veřejným žalobcům. A ve výnosu se praví: "Je obecně známo, že příslušníci bývalé německé tajné policie, gestapo, byli vybíráni z lidí charakterově narušených, kteří při konání své služby byli zcela bezohlední a nezastavili se ani před nejtěžšími zločiny. U příslušníků gestapa byla mimo to záměrně vychovávána nenávist proti porobeným národům a tato výchova zapustila hluboké kořeny. Jde o individua všeho schopná, neštítící se žádného zločinu, tedy ani ne zločinu podvodu křivým svědectvím. Tyto skutečnosti samy o sobě vedou k závěru, že členové gestapa vůbec nejsou osobami, které by mohly býti vhodnými a hodnověrnými svědky před mimořádnými lidovými soudy, jež zjišťují válečnou vinu nebo nevinu z doby okupace, nebo při nejmenším alespoň nutí ke zvýšené opatrnosti při posuzování hodnověrnosti příslušníků gestapa jako svědků, zejména mají-li býti slyšeni jako svědci proti osobám české národnosti.

V poslední době se vyskytla u některých mimořádných lidových soudů taková svědectví těchto bývalých členů gestapa, jež právem vyvolávají pozornost veřejnosti, a dokonce je důvodné podezření, že jde o celý odsouzeníhodný systém při používání takových svědků. Dokud nebude celé toto podezření mimo veškeru pochybnost objasněno a vyvráceno, žádám, aby veřejní žalobci použili svědeckých protokolů takových svědků, pořízených v případném řízení, jen jako pomocných důkazních prostředků a aby až na další upustili od navrhování těchto osob za svědky před mimořádnými lidovými soudy. V žádném případě nebudiž obžaloba proti kterémukoliv obviněnému z řad českého obyvatelstva zakládána výlučně na jejich svědectví."

Já bych teď prosil, abych byl poučen, brání-li tento výnos některému lidovému soudu, aby si takového svědka gestapáka předvolal a aby jeho svědectví vyslechl. Ale nejde jen o to, paní a pánové. Když už mluvíme o těch gestapácích: chceme skutečně užívat gestapáckých svědectví? Vždyť vy to přece také nemůžete chtít! Přece také nechcete, aby naše československá spravedlnost byla budována na té německé, gestapácké spravedlnosti! Já nevěřím, že se najde Čech, který by si něco takového přál. Přejete-li si to, řekněte to veřejně a uvidíte, jak vám národ odpoví! (Potlesk.)

Je pravda, paní a pánové, že před soudy hrál v některých případech určitou roli moment majetkový. Ale hrál tam roli právě opačnou, než o jaké zde bylo mluveno. (Potlesk.) Majetkový moment působil v řadě případů na přísedící tak, že v nich vzbudil důvodné podezření, že jde o případ člověka, který je hnán před soud ne pro svoje provinění, ale pro svůj majetek. Já si opět dovolím vám ocitovat doslovné znění jednoho takového rozsudku, který se zabývá podobným typickým případem. Je to část odůvodnění rozsudku, v němž se praví doslovně: "Soud nemohl věřiti svědkům, kteří původně obžalovaného před vyšetřující komisí národního výboru jak svými výpověďmi, tak i písemným podáním úplně usvědčili, avšak okolnosti původně tvrzené před soudem nikterak nedokázali ani sami nepotvrdili. Určití zaměstnanci proti obžalovanému vystupují zřejmě jen proto, aby se zmocnili závodu. Jde o akci záměrnou. Zaměstnancům byly předkládány nepravdivé údaje k podpisu podivnými způsoby, takže podpisující mohl býti přiveden v omyl. Původci oznámení proti obžalovanému, kteří se ujali závodu, rozdělili si funkce podle potřeby. Když se uvázali do držení a správy podniku, hospodařili způsobem zjištěným v citovaných spisech magistrátu." A v citovaných spisech magistrátu se zjišťuje, že majetek obžalovaného byl rozkraden. Já se ujímám tohoto obžalovaného, ale to není už bohatý obžalovaný. Bohatí jsou ti, kdo mu rozkradli majetek! Ten obžalovaný je chudák, je u nás, byl osvobozen, ale ti, kdo to rozkradli, ti jsou jinde, ne u nás. (Hluk. - Výkřiky.)

A ještě další případ takového ovlivňování, které zase v mnoha případech působilo právě opačně, než jak si to jeho iniciátoři představovali. Paní a pánové, dovolím si - zase, abych se držel dokladů - přečísti vám titulky dvou našich deníků, jež uváděly referáty o procesu s Dominikem Čiperou, každý den tak, jak ten proces probíhal. (Hlas: To je také chudák?) To není chudák. (Hlas: A je u vás?) Není u nás. Podívejte se, páni, do své kartotéky, my ho v ní nemáme! (Hluk. - Výkřiky.) Čipera u nás není a nikdy nebyl. U vás je pan posl. Holý. Vy máte ty generální ředitele dnešní. (Hlas: Holý není žádný kolaborant, to jste zapomněl říci.) Čipera byl osvobozen. Soudem.

Paní a pánové, dovolte mi, abych vám přečetl tyto titulky. Ujišťuji vás, že v nich nejde o Čiperu. Čtu vám je proto, abych dokázal, jak velký rozpor vznikl v celé otázce lidového soudnictví, a čtu vám je také proto, abych ukázal, jak měl pravdu pan ministr spravedlnosti, když se včera dovolával tiskových předpisů. Tak tedy proces začíná 15. dubna. První list přináší titulek: "Další dva protektorátní ministři před soudem." Druhý list přináší titulek: "Dr. Jan Kapras a Dominik Čipera před národním soudem." 16. dubna list čís. 1: "Čipera nic nevěděl, o ničem neslyšel". To je míněno ironicky. List čís. 2: "Čipera a Háchovy domluvy". 17. dubna: List čís. 1: "Čiperovy uctivé dotazy". List čís. 2: "Šlo o zachování Baťova průmyslu?" 18. dubna list čís. 1 zprávu nepřinesl, list čís. 2: "Čipera dal 5 milionů illegálnímu hnutí". 19. dubna: List čís. 1: "Tajemník o svém bývalém řediteli". List čís. 2: "Čiperovy přípravy k zničení spisů ministerstva". 22. dubna list čís. 1 referát nepřinesl, list č. 2: "Kaprasovy obavy o osud středních škol". 23. dubna: List čís. 1: "Čipera se nezúčastnil odboje". List čís. 2: "Obrana národa nebyla odbojovou skupinou?" 24. dubna: List čís. 1: "Čipera byl rozhodujícím činitelem firmy Baťa". List číslo 2: "Čipera a slovenské povstání. Přímý účastník povstání mluví o Čiperových zásluhách". 25. dubna: List č. 1: "Čipera byl čiperný propagátor nacismu". List č. 2: "Další svědek potvrzuje Čiperovy zásluhy". 26. dubna: List č. 1: "Kolaborant Čipera seděl na dvou židlích". List č. 2: "Dr. Vavro Šrobár svědčí o Čiperovi". 27. dubna: List č. 1: "Čipera byl muž opatrný". List č 2: "Rozhodoval Pelíšek nebo Čipera?" 29. dubna list č. 1 nic, list č. 2: "Další svědkové Čiperovy illegální práce". 30. dubna: List č. 1: "Proces s Čiperou pokračuje". List č. 2: "V Čiperově procesu se čtou spisy". 1. května list č. 1 referát nemá, list č. 2: "Generál Spears o Čiperovi". 3. května: List č. 2: "Čipera a Kapras osvobozeni". List č. 1 znění rozsudku nepřinesl.

Paní a pánové, list č. 2, který referoval objektivně, byl deník našich legionářů "Národní osvobození". Slavná sněmovna uhodne, který asi list byl citovaný list č. 1. (Potlesk.)

Paní a pánové, všechny tyto věci musely mít pochopitelně vliv na průběh jednání lidových soudů. Netroufal bych si tvrdit, že v určitých případech soudili skutečně někteří soudci, ať lidoví soudci nebo soudci z povolání, podle kabátu, všude jsou špatní lidé. Stejně je jistě nesporné, že v řadě případů podlehli někdy někteří soudci teroru a tlaku zvenčí a odsoudili nevinného. Ale kdybychom měli tyto vady brát za základ svého odsudku lidového soudnictví, pak bychom přece také museli odsoudit instituci porot. V porotách taky přece hraje velikou roli moment citový, na poroty také působí velmi často všelijaké různé vlivy. V podstatě, znovu to opakuji, jsme přesvědčeni - a věřím, že nám dějiny jednou dají za pravdu - že lidové soudy splnily svůj úkol a že soudily správně a spravedlivě. Je pravda, že byla nespokojenost a je nespokojenost. Nikdo není spokojen se všemi rozsudky. Vy ne a my také ne a pan ministr spravedlnosti také ne. Ta nespokojenost byla všestranná. Nedomnívejte se, že protesty ministerstvu spravedlnosti docházely jenom proti mírnosti rozsudků, docházely také proti jejich tvrdosti, a ne jenom protesty nějakých kolaborantů, také Svaz národní revoluce v řadě případů protestoval proti tvrdosti rozsudků tam, kde věřil, že skutečně došlo ke křivdě. Takových případů je hodně, a když mluvíte z nejrůznějšími lidmi, narazíte každou chvíli na projev nespokojenosti. Jen vám radím, berte za základ svůj přímý styk s lidem a neberte za základ ty tak zvané spontánní protestní akce, ke kterým docházelo. Zmiňuji se tu především o té veliké a skutečně imposantní akci protestů proti rozsudkům nad protektorátní vládou.

Paní a pánové, to byla skutečně akce, která imponovala svou jednotou. Musilo imponovat, poslal-li národní výbor z Šumavy protest docela stejně formulovaný jako protest závodní rady z Varnsdorfu a protest odbočky Svazu mládeže z Moravy. (Hlučný potlesk.) Byla to jednota tím víc zdůrazněná, že některé ty protestující organisace užívaly dokonce stejných blanketů a stejných formulářů, a existuje dokonce protest, který došel od závodní rady dolu Ležáky, kde závodní rada, patrně aby ušetřila papír, napsala svůj protest na zadní stranu dopisu, kterým byla vyzvána k tomuto protestu. (Veselost.) Je to jednota, která překvapuje tím víc, že se o ni někteří zaměstnanci, jako na př. zaměstnanci letňanské Avie, dověděli ze závodního rozhlasu, ačkoliv se nekonala ani schůze zaměstnanců, ani schůze závodní rady, ani schůze představenstva závodní rady, ani schůze odborové organisace. A takových případů je plno, právě tak, jako je plno případů, kde zaměstnanci se o svém protestu dověděli až po návratu celého osazenstva z dovolené. (Hlas: Nehoupejte tady!) Nehoupám. Mohu vám ty protesty předložit a musím říci, že nejvíc na mne působila a na každého z vás, kdo by se probíral tím stohem protestů, by nejvíc působila přímo jasnovidná jednota těch dvou nebo tří organisací, od kterých ministerstvo spravedlnosti dostalo protest proti rozsudku nad protektorátní vládou dokonce dva dny předtím, než byl vynesen. (Potlesk.) Paní a pánové! To není jednota v myslích a srdcích, to je spíš jednota dobře organisovaných a dobře pracujících sekretariátů. (Potlesk.)

Včera se ptal p. dr. Kokeš, co řekne cizina naší retribuci, tomu, že jsme nesplnili svůj mezinárodní závazek, který jsme podepsali prostřednictvím své londýnské vlády. Copak neslyšel výklad bratra dr. Hobzy, který přece spočítal, oč byla naše retribuce rychlejší, přísnější a tvrdší než na příklad retribuce Francie, Belgie a Holandska? To je zase ukázka, jak si tu říkáme jeden druhému skutečnosti, ale nechceme je slyšet a neslyšíme je. Pan dr. Kokeš nám dával za vzor Jugoslavii. Říkám tady upřímně, že bychom nechtěli vzor Jugoslavie. Vždyť jsme si přece řekli, a to je něco, na čem se dohodly všechny politické strany, a to je, soudruzi, dohoda, ke které jste také vy přistoupili, že si budeme dělat retribuci po československu, ne po jugoslávsku. (Potlesk.) My nechceme řešit cestou retribuce určité sociální problémy; věříme, že toho není zapotřebí. Proč bychom to dělali, vždyť jsme přece dokázali, že si dovedeme svoje sociální problémy řešit jinak než retribucí. Proto ji chceme dělat svým způsobem!

Včera se zde ozval hlas, že nespravedlnost má být revidována, a vzápětí tento hlas - byl to hlas p. poslance Vojty Beneše - byl doslova ukřičen. Paní a pánové, je to už takový hřích, říci, že nespravedlnost má být revidována? Vždyť je to přece něco, co jste říkali! Vždyť přece nechcete bojovat proti spravedlnosti. My nevoláme po revisi spravedlivých rozsudků, voláme po revisi nespravedlivých rozsudků, a nejsme v tom svém volání sami. (Posl. dr. Gregor: Chcete revidovat i ty neprávem osvobozené?) Počkejte, také k tomu dojdu. Vaší pozornosti patrně ušlo, že stejně také president republiky je toho názoru, že je zapotřebí napravit některé nespravedlnosti, kterých jsme se dopustili, a jestliže se tedy k tomuto názoru připojujeme, věříme, že nejsme ve špatné společnosti.

V čem je hlavní spor mezi námi? Vy tvrdíte, že v řadě případů lidové soudy osvobodily obžalované, které neměly osvobodit. Tvrdíte, že v řadě případů byly lidové soudy příliš mírné. My to tvrdíme také. Někdy máme na mysli různé případy, ale v řadě případů se s vámi shodneme. Tvrdíme, a vy to rovněž tvrdíte, že v řadě případů byly lidové soudy příliš tvrdé. Jistě bychom našli, kdybychom si sedli dohromady, řadu případů, kdy i my se shodneme na tom, že v tom a v tom případě lidový soud pronesl příliš ostrý rozsudek. V čem je tedy hlavní rozdíl mezi námi? Rozdíl je v tom, že ať se nám ty rozsudky líbí nebo nelíbí, ať se nám zdají příliš tvrdé nebo příliš mírné, tvrdíme, že je zapotřebí autoritu lidových soudů držet a držet právní stav. To je naše stará these, to je these, kterou hájíme již od Londýna, a to je these, o které věříme, že ji hájit musíme!

Vy říkáte, že se ujímáme těch, kdo mají vynikající postavení, že se ujímáme těch s majetkem, že se ujímáme těch, kdo mají vliv. Paní a pánové, to je zastaralé myšlení. Zeptejte se, prosím vás, svého předsedy strany a svého generálního tajemníka, kteří byli našimi milými hosty v neděli na tribuně, zda ten průvod, který šel okolo nich, byl průvod generálních ředitelů, fabrikantů a velkostatkářů. (Potlesk čs. nár. soc. poslanců. - Výkřiky komunistických poslanců: A co hesla "Na svatého Medarda je konec Gottwalda?") To není pravda, já to heslo neslyšel a nevěřím, že bylo provoláváno. A jestli bylo provoláváno, tak nám zjistěte, kdo je provolával a my si uděláme pořádek! Možná, že to byl provokatér, žádný národní socialista to nebyl!

Paní a pánové, vy hlavně zapomínáte na jedno; zapomínáte, že se změnily poměry. Nevím, kde dnes jsou ti vlivní lidé - jak tomu říkáte - lidé vynikajícího postavení, ale u nás je jich náramně málo, o tom vás ujišťuji, je jich tak málo, že na těch by nám nemusilo záležet. A za druhé - a zde apeluji opět na vaši minulost a vaši zkušenost - vy přece musíte dobře vědět, že ti silní, ti vlivní, ti s tím vynikajícím postavením nepotřebují obyčejně právní ochrany, ti si obyčejně dovedou pomoci. Nám záleží na tom, aby se nekřivdilo nikomu, aby se nekřivdilo ani fabrikantům, ani velkostatkářům. Víme, že když se jim ukřivdí, že proto neumřou, víme, že vždycky nakonec jim kousek toho majetku a vlivu někde zůstane a jak se říká, že vždycky spadnou na měkké. O ty nám nejde. Nám jde o ty slabé, o ty chudé, ti potřebují ten - jak tomu říkáte - "paragráfek". Ti mají jen to právo. Vzpomeňte si na protektorát, kdy také mnoho lidí říkalo: to se bude týkat jen špiček, to se bude týkat jen představitelů bývalého režimu. Dnes víme, jaký to byl omyl. Neboť právě proto, že ten paragráfek přestal platit, proto naši příbuzní putovali do plynových pecí, proto šli do koncentráků, proto zde bylo peklo. Ten paragráfek, to je přece ochrana chudého lidu, a proto na něm musíme trvat, a já věřím, že když si to domyslíte, že se o tuto věc nemůžete s námi hádat. (Výkřiky: Lidový paragráfek!) A jaký je to paragráfek, náš retribuční zákon? Kdo dělal retribuční zákon, to přece není zákon předválečný? (Hluk. - Výkřiky.) Který parlament odhlasoval retribuční zákon? (Výkřiky.)

Proč jste pro to hlasovali? (Hluk. - Různé výkřiky.)

Kol. dr. Steiner zde včera připomínal přednášku, kterou slyšel od ministra dr. Drtiny a vyčetl mu - a nám to bylo líto, protože jsme viděli, že jde o výčitku vojáka, který nese na sobě důkaz své oběti, výčitku jednoho vojáka revoluce druhému vojáku revoluce - nepoctivost. Vyčítal mu, že nesplnil to, co sliboval jako Pavel Svatý.

Paní a pánové, myslím, že kol. Steiner buď špatně poslouchal, nebo špatně rozuměl tomu, co Drtina za války říkal. (Hlas: Přečtěte si jeho knížku!) Já jsem ji četl, a několikrát. Kde říkal Pavel Svatý, že chceme pomstu? Pavel Svatý říkal, že chceme spravedlnost, a nikdy netvrdil, že spravedlnost je dokonalá, nikdy netvrdil, že i při provádění spravedlnosti nedochází k omylům. Pavel Svatý se za války vepsal do srdcí statisíců lidí a jistě nepopřete, že v dějinách odboje zůstane jméno Pavla Svatého zapsáno jako slavné jméno. (Potlesk. - Různé výkřiky.) Ale já věřím, paní a pánové, že v dějinách budování naší nové republiky bude ještě slavnější jméno Prokop Drtina (Potlesk.), jméno muže, který udržel právní řád a spravedlnost, který postupoval tak, jak ho tomu učili Masaryk a Beneš, a který užil všech svých sil podle svého nejlepšího svědomí, aby od našeho lidu odvrátil nebezpečí nového násilí, nového bezpráví a politické korupce (Potlesk.), ze kterých by se zrodil zase jen nový rozvrat a nové kolaborantství. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. dr. Kočvara. Uděluji mu slovo.