18. června t. r. byl svolán v Praze protestní projev. Svolavateli byli někteří t. zv. představitelé živnostenského hnutí, kteří na svolávacím plakátu a na letácích tvrdili mimo jiné, že prý jsou živnosti hospodářsky ohroženy, že je průmysl preferován, že živnosti jsou ohrožovány tvrdou cenovou politikou, že jsou živnostenské korporace zpolitisovávány, že reorganisace má zlikvidovat poslední zbytek hospodářské samosprávy a že jen solidárním vystoupením všeho řemeslnictva může se zabránit jeho zániku. Co slovo, to lež. Nešlo však o pravdu, nýbrž šlo o docela něco jiného, jak se to projevilo v oficiálních referátech tohoto projevu. Řečníci tu předkládali některým svým politickým stranám účet za to, že v posledních parlamentních volbách místo prázdných lístků odevzdali některým stranám Národní fronty své hlasy a svou důvěru, ve které se cítí být zklamáni. Jinak nelze si vysvětlit takové výroky, jako na př. místopředsedy Ústředního svazu Jindřicha Sedláčka za stranu lidovou, který říká, že slavný košický program byl slavnostním monologem, který zůstal nevyplněn. A mluvil dál o soustavném poškozování řemeslníků, aby z toho dovodil, že jedině utvořením jednotné organisace soukromých podnikatelů je prý možno nahradit, slyšte, živnostenskou stranu a že po ztrátě živnostenské politické strany může býti živnostníkům náhradou pouze jednotná silná organisace soukromých podnikatelů. Příznačné pro tendenci tohoto projevu je také to, že panu Františku Reimanovi, předsedovi společenstva klempířů, když tlumočil dík vládě za její činnost, bylo předsedou tohoto projevu vzato slovo. Projev byl ve skutečnosti protestem proti všem stranám Národní fronty, proti vládě a proti lidově-demokratické republice.

Pražský projev však není osamocen. V téže době se konal po celé čtyři dny sjezd tak zv. hospodářské skupiny hostinských živností v Mariánských Lázních, na kterém svolavatele po celé čtyři dny za více než jeden milion Kčs, který tento sjezd stál, pronášeli projevy negativní kritiky, vycházejíce z demagogicky zkreslené argumentace a falešných informací, takže tam došlo i k přímému provolávání hanby ministru Československé republiky. Pokračováním je zítřejší veřejný protestní projev, svolávaný na čtvrtek do Brna, který je spojen s výzvou ke stávce ve všech živnostenských podnicích po dobu trvání protestu.

Oč jde při všech těchto akcích? Záminkou k těmto projevům je chystaná reorganisace hospodářské samosprávy tak, jak byly její zásady v duchu spolupráce Národní fronty dohodnuty a přijaty na příslušných místech i ve vládě. Je třeba s politováním konstatovat, že mluvčí některých stran, se kterými tyto zásady byly dohodnuty, od dohody utíkají a pod tlakem právě těch, kdož místo prázdných lístků odevzdali ve volbách hlasy jejich stranám, ustupují. Na projevech volá se proti chystané reorganisaci, která má za úkol dosavadní stav zjednodušit, zlevnit a zdemokratisovat tak, aby tam měli živnostníci skutečně do věci co mluvit. Místo toho volá se po volbách, ačkoliv je jasno, že do těchto starých protektorátních a protidemokratických svazů demokratické volby vůbec provést nelze a že volby budou provedeny ihned, jakmile tyto svazy budou přebudovány v duchu potřeb lidově demokratického pořádku a jeho hospodářského plánování. Po neprodlených nedemokratických volbách volají ti, kdož byli najmenováni do svých funkcí stranami, do kterých vstoupili jen proto, aby tyto strany je jmenováním ve funkcích zděděných z první republiky a z protektorátu potvrdily.

Výslovně konstatujeme, že budeme v zájmu našeho národního hospodářství a také v zájmu širokých vrstev drobných a středních živnostníků za všech okolností na dohodnutých zásadách reorganisace bezpodmínečně trvat a nepřipustíme žádné ústupky živlům, které na aranžovaných, z peněz živnostnictva draho placených projevech projevují tak nedemokratické a reakční smýšlení. Jsme přesvědčeni, že zmíněné akce dostatečně poučily i ostatní strany Národní fronty o charakteru tohoto boje proti reorganisaci, že si udělají ve svých řadách pořádek a nepřipustí, aby v tomto zpátečnickém řádění bylo pokračováno.

Přitom je třeba si uvědomit, že hlavním původcem těchto akcí nejsou ti, kteří se stávají obětí politiky jiných. Hlavní původce je třeba hledati nikoliv mezi živnostníky, nýbrž mezi politikáři, mezi těmi, kdož jako někdejší spolupracovníci vedení živnostenské strany dokonce na nejvyšších místech první zavdali podnět k takovým akcím a domnívají se tedy, že mohou beztrestně pokračovat v reakční politice Najmanů, Mlčochů a Chalupů i ve stranách Národní fronty, do kterých se po převratu vloudili a z nichž si chtějí dělat hlásné trouby. Mám tu na mysli tu okolnost, že na př. na nedávné schůzi národně socialistické strany pan posl. Přeučil ohlašoval stávku živnostnictva tím, že až bude třeba, živnostníci prý stáhnou rolety. Také v Ústředním svazu obchodu se volalo na schůzi vedoucího orgánu po stávce. My odmítáme takové tendence, odsuzujeme je jako činy nepředložené, nerozvážné a jako zločiny proti národní svobodě a státní nezávislosti. My komunisté žádáme všechen pracující lid, aby přinášel oběti, aby se uskrovňoval, aby pracoval, aby zachoval klid, bezpečnost a právní řád, aby nestávkoval a zbytečně nevycházel do ulic. Jsme šťastni a před celým světem pyšni na to, že práce našeho národa nese ovoce. Co však říci tomu, jestliže se ozývají hlasy, které usilují o neklid, stávky a bouře? Víc než 90% našich lidí pracuje ve mzdě a platu za necelých 5.000 Kčs měsíčně, z toho 36% nevydělává ani 2.000 Kčs měsíčně. Jsou to dělníci, zřízenci, úředníci, státní a veřejní zaměstnanci. Kolik by tady bylo příčin k nespokojenosti? Kolik příčin ke stávkám? Ale všichni tito pracující strádají, mlčí a pracují, neboť vědí, že je to jediná spolehlivá cesta k štěstí a blahobytu zítřka. Mají důvěru k našemu pořádku (Potlesk.), k naší vládě, k její dobré vůli a osvědčují tak skutečnou lásku a věrnost k svému státu a národu. Mají rozum. Uvědomují si, že přes to všechno to jde u nás k lepšímu, lépe než po minulé válce a lépe než ve valné většině zemí ostatní poválečné Evropy.

Komu se to stýská po starých zlatých časech, po tom starém "ráji na zemi" z r. 1920, kdy se u nás vládlo tak, jak poroučeli bankéři, karteláři a velkostatkáři, takže to šlo den ze dne s kopce, životní úroveň našeho lidu klesala a klesla o celé dvě třetiny, v živnostech byla bída, byly stávky, byly bouře, nosily se šibenice, vytloukaly se krámy a rabovalo se zboží? Chce někdo opakovat tuto dobu?

Ten kdo nezodpovědně vyzýval živnostníky, aby stáhli rolety, aby zavřeli své živnosti, aby stávkovali, musí si být vědom toho, že se dopouští zločinu proti národu a státu a zločinu na živnostnictvu. Musí si být vědom toho, že po takové stávce živnostnictva by mohly přijít stávky další, celá lavina stávek se všemi hospodářskými a sociálními následky, a to především také pro poctivé české vlastenecké živnostníky. Na takové stávce mohou mít zájem jenom ti, kteří informují zahraniční tisk o tom, že 11. června bude proveden v Československu puč atd. Tato veliká velezrádná mystifikace zahraniční veřejnosti se scvrkává na stávku živnostnictva v Brně 26. června. Máme dojem, že někdo mezi námi chtěl si aspoň protestními akcemi, o nichž jsem se zmínil, vysloužit honorář za novinářskou kachnu v Daily Mail.

Problémy živnostnictva rozhodně nelze řešit a vyřešit zmíněnými reakčními methodami ani nějakými ústupky reakčníkům. Reorganisace hospodářské samosprávy provedena být musí a bude provedena. Čechy patří minulosti. Byly vyřízeny už dávno, a to kapitalistickým systémem. Zbyly z nich jen znaky a korouhve, všechno ostatní je na nich mrtvé a nikdo to nevzkřísí. Organisace živnostenského podnikání musí být organisacemi našeho národního hospodářství, a to organisacemi podnikovými, a musí sdružovat všechny sektory našeho hospodářství, znárodněný, soukromý i družstevní. Ten kdo brání a brzdí reorganisaci, poškozuje živnostníky, neboť je to v zájmu živnostenského podnikání a v zájmu jeho pokroku, rozkvětu a rozmachu. Jen tak bude živnostnictvo zapojeno s úspěchem do plánovaného hospodářství. Jen tak se mu dostane spravedlivého přídělu surovin, pracovních sil, finančních prostředků a levného úvěru, podílu na dodávkách, exportu a importu. Jen tak bude přehled, evidence, statistika a pořádek v organisacích hospodářské samosprávy místo dosavadní situace, která přeplňuje dnešní organisace živnostenské nepořádkem, takže je to vyložený Augiášův chlév. Chci upozornit, že na př. v Jednotě cukrářů je situace taková, že tam jediný živnostník složil na velmi pochybný šmelinářský obchod s oříšky 360.000 korun v nových penězích. A tito lidé jsou to, kteří podněcují ke stávkám. Jsem přesvědčen, že všechny problémy se dají vyřešit klidnou spoluprací, spoluprací v duchu Národní fronty, v žádném případě však spoluprací se zakuklenými a otevřenými reakcionáři, s těmi, kdož, zdá se, chtějí plnit vůli těch, u jejichž úmrtního lože stáli, vůli Najmanů, Chalupů atd. Odmítáme tyto lidi, nebereme je na milost a poženeme je na pranýř za ty věci, pro které se snaží pobuřovat živnostnictvo.

Jsem přesvědčen, že pokus o stávku v Brně je posledním pokusem tohoto druhu a že strany Národní fronty v duchu spolupráce vyřeší problémy tak, že rázně všichni podněcovatelé podobných akci budou zakřiknuti. (Potlesk.)

Předseda: Uděluji slovo panu posl. Hořínkovi.

Posl. Hořínek: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Opět má naše sněmovna za úkol pojednati o omezování v živnostenském podnikání. Na místo řádného a spravedlivého zákona prodlužuje se protektorátní vládní nařízení z r. 1943, které bylo uděláno za tím účelem, aby se vyhovělo válečným snahám německým. Aby bylo jasno, oč vlastně jde, dovolím si vysvětliti jednotlivé odstavce tohoto vládního nařízení, které dnes po druhé stává se zákonem.

Je zajímavo, že vláda ve svém návrhu zákona č. 256 Sb. neuznala za vhodno uvésti slavné sněmovně celou citaci tohoto vládního nařízení č. 14 z r. 1943. Spokojila se právě tak jako dnes povšechnou textací, že ustanovení §§ 1 až 9 tohoto vládního nařízení se stávají zákonem, aniž poslance tohoto ústavodárného Národního shromáždění informovala o celém znění. Toto jednání zajisté nepřispívá ke zvýšení vážnosti slavné poslanecké sněmovny. Předkládá se nám dnes k akceptu směnka in bianco. K řadě případů, kdy se parlament bagatelisuje, se nyní druží opět tento případ, kdy patrně pro nedostatek papíru se nám předložila osnova zákona neúplná. Není asi nutno, aby členům parlamentu byl znám zákon celý. Budeme hlasovat pro něco, čeho podrobnosti neznáme.

§ 1 tohoto vládního nařízení stanoví, že příslušný úřad, t. j. okresní národní výbor, vezme na vědomí odpověď živnosti neb oznámení o nastoupení jiné výdělečné činnosti, neb udělí koncesi, neb dovolí výkon nového výdělečného podnikání jiného druhu, i svobodného, neb jeho přeložení, jako do jiné obce, i když jsou splněny ostatní náležitosti, jen má-li za to, že proti tomu není námitek z důvodů veřejného zájmu. Totéž platí pro oznámení, žádosti o schválení zřízení vedlejších závodů, prodejen, správkáren a sběren živnosti, dále pro žádosti za přeměnu pobočných závodů a skladů na závod hlavní, oznámení o přeložení uvnitř obce a také o propachtování živnosti. Přistupují k tomu také žádosti o schválení provozoven nových, rozšíření provozoven již stávajících nebo o schválení provozoven, v nichž nebylo s provozem započato nebo v nichž provozování bylo přerušeno déle než 6 měsíců. Výjimky tvoří odpověď svobodné živnosti vdovou nebo nezletilými descendenty po smrti živnostníkově. (Předsednictví převzal místopředseda Komzala.)

§ 3 stanoví, že toto nařízení platí přiměřeně o výdělkových a hospodářských společenstvech podle zákona ze dne 9. dubna 1873, a § 4 stanoví, že před rozhodnutím podle § § 1 až 3 vyžádá si úřad vyjádření příslušných organisací hospodářství (stavovských organisací) a příslušné obchodní a živnostenské komory. Odst. 3 tohoto paragrafu říká, že pokud nebylo podle §§ 1 až 3 právoplatně rozhodnuto, nesmí býti s provozováním započato.

§ 5 stanoví, že živnostenské listy, koncese nebo povolení a schválení, vydané bez šetření náležitostí předepsaných tímto nařízením, jsou neplatné a mají být odňaty. Soudy povolující podle § 6 zápis do obchodního nebo společenstevního rejstříku jsou povinny přihlédnouti k tomu, zda bylo dbáno ustanovení tohoto nařízení. Úmyslně uvádím nejdůležitější ustanovení tohoto vládního nařízení ze dne 13. ledna 1943, které se dnešním dnem stává zákonem po druhé, abychom si uvědomili přesné znění tohoto zákona a posoudili skutečnou praxi v živnostenském podnikání a jiné zajímavosti.

Za 8 dní po prvním uzákonění tohoto vládního nařízení vydalo ministerstvo vnitřního obchodu vyhlášku č. 23 ze dne 28. prosince 1946 o úpravě maloobchodního podnikání a další vyhlášky čís. 156 a 157 ze dne 7. února 1947 o úpravě hostinského a zprostředkovatelského podnikání. Podle těchto vyhlášek se odnímá povolovací právo okresním národním výborům a přejímá je samo ministerstvo do své pravomoci. A tu jsme u první zajímavosti. Parlament odhlasuje zákon, zákon pro všechny občany, pro příslušné úřady, samozřejmě že i pro ministerstva, která jsou na tomto zákoně zúčastněna, a za několik dní si ministr vydá svoje vlastní nařízení, svoji vyhlášku, která ve své nejdůležitější části vůbec tento zákon nerespektuje, ba naopak nařizuje něco zcela jiného a protichůdného, než zákon obsahuje. A je zajímavé, že osnovu tohoto zákona předložila parlamentu vláda, jejímž členem je i tento pan ministr vnitřního obchodu. Toto jednání je velmi a velmi podivné. Při vydání této vyhlášky odvolává se pan ministr na vládní nařízení ze dne 14. března 1940, čís. 164 Sb. o mimořádných opatřeních, týkajících se zřizování a rozšiřování podniků.

Jak je to možné, že tento pan ministr zapomněl, že v době, kdy máme svůj samostatný stát, svého řádně zvoleného presidenta, svůj parlament, kdy platí naše ústava a kdy platil již zákon, používá zmocňovacího vládního nařízení z doby protektorátu? Jaký je to zásah, že za vlády lidové demokracie odnímá pravomoc lidovým orgánům, t. j. okresním národním výborům? Proč nemohou nadále rozhodovati o živnostech ve svých okresech, kde přece nejlépe znají poměry a všechny okolnosti i počet dosavadních živností, kde znají skutečnou potřebu živností nových? Proč je nutno, aby o povolování živností rozhodoval úředník na ministerstvu, tedy živel byrokratický, oproti skutečným zástupcům lidu, kteří zasedají v radách okresních národních výborů a kde jsou zastoupeni zástupci všech politických stran podle zásad poměrného zastoupení, tedy zásad jedině demokratických?

K jakému důsledku vede tento způsob, můžeme si domysliti. V Břeclavě se utvořila obchodní společnost, která požádala o vydání živnostenského listu. Tato žádost byla doložena všemi právními a zákonnými přílohami, byla doporučena místním národním výborem v Břeclavě, okresním národním výborem v Hodoníně, zemským národním výborem v Brně, příslušnou hospodářskou skupinou a Obchodní a živnostenskou komorou. Tato žádost došla do ministerstva vnitřního obchodu. Než došlo k potvrzení této živnosti, byl požádán sekretariát strany pana ministra v Břeclavě, zda ničeho proti povolení této živnosti nenamítá. Žádost této obchodní společnosti byla na to zamítnuta, poněvadž se proti povolení postavila strana pana ministra. Bylo podáno odvolání proti zamítnutí. Když se vyšetřovalo, zda odvolání bude vyhověno, prohlásil jeden významný činitel, že pokud se bude stavěti místní vedení strany pana ministra proti, není naděje na příznivé vyřízení. Jsme tedy skutečně zvědavi, zda povolení této obchodní společnosti - které je v místě nutně zapotřebí - bude dáno nebo ne.

V době, kdy vždy a všude rozhoduje a má rozhodovati lid, nenachází se ve vyhláškách vydaných ministerstvem vnitřního obchodu ani zmínka, že se o povolení nových živností mají vyjadřovati příslušné hospodářské skupiny obchodní a společenstva hostinských a zprostředkovatelů. Zatím co organisace dělnictva a zaměstnanectva ÚRO a ROH mají takovou moc a takové rozhodování, že to až udivuje, béře se těmto organisacím obchodnictva, hostinských a zprostředkovatelů právo projevit svůj názor. A tito obchodníci a živnostníci jsou také lid. Proč nemají právo o svých věcech spolurozhodovat, případně pronésti svůj názor, své mínění, vždyť oni nejlépe vědí, je-li nových podniků zapotřebí nebo ne. Vždyť i v té okupantské vyhlášce podle § 4 mají tyto stavovské organisace právo k vyjádření, tam se jim to právo nebere, ale ve vyhlášce československého ministra se jim toto právo bere. Smíme se tázati, proč a z jakých důvodů? Je zajímavé, že tato vyhláška zná tyto organisace, když v § 1 této své vyhlášky uvádí, pro které podniky tato vyhláška platí, ale nezná je a neví o nich, když jde o jejich dobrozdání a vyjádření.

A jak soudy, které budou případně prováděti zápis do obchodních neb společenstevních rejstříků a které jsou povinny přihlédnouti k tomu, zda se při povolení dbalo ustanovení právě schvalovaného zákona? Jak se zařídí a koho budou poslouchat, vyhlášku anebo zákon?

Jest zajímavé sledovat, jak se staví k těmto vyhláškám výkonné lidové orgány.

Ústřední národní výbor města Prahy se postavil proti, zemský národní výbor v Čechách i zemský národní výbor na Moravě také proti. Všechny tyto vrcholné útvary lidové správy, složené ze zástupců všech politických stran, se postavily proti těmto vyhláškám, označily je za protizákonné, neuznávají je a neřídí se jimi při svých rozhodováních.

A co pan ministr zemědělství, který vydal také vyhlášku dne 16. května 1946 o úpravě obchodu s užitkovým dobytkem, kde nařizuje, že dobytek smí být zcizován jen prostřednictvím zemědělských nákupních a prodejních družstev, a vylučuje důležitou složku obchodnickou, která se plně osvědčila? Ba zemědělci sami žádají, aby si sami směli zvoliti vykupovače dobytka volně. Také tento pan ministr se řídí zmocněním z doby okupantské.

Naproti tomu ministerstvo průmyslu nevydalo žádné podobné vyhlášky a řídí se ve všech svých jednáních pouze a výhradně zákonem, který odhlasovala tato slavná sněmovna v prosinci loňského roku a který dnešního dne opět o půl roku prodlužuje. Je skutečně zajímavé, že většina právníků je názoru, že zákonu odporující vyhlášky jsou protizákonné.

Jak usnesení Ústředního národního výboru pražského, tak i zemského národního výboru v Čechách a na Moravě, jakož i jejich protesty směřují proti platnosti a existenci těchto legislativních opatření ministerských, která nemají žádné opory v zákoně. V době budování hospodářské a politické samosprávy nelze trpěti takové zásahy, jež ani po stránce legislativní, administrativní, ale ani po stránce hospodářské účelnosti nejsou ničím odůvodněny. Pouhou vyhláškou se mění celý živnostenský řád, který stanoví kompetenci okresních národních výborů ve věcech živnostenských. Nelze pochybovat, že tento postup snižuje vážnost národních výborů, pro něž platí zákonná ustanovení, ale také odpovědná prohlášení politických činitelů, že vláda bude respektovat tyto demokratické instituce. Těmito vyhláškami stávají se národní výbory pouhými podatelnami ministerstev. Ve vyhláškách je zajímavé ustanovení, že přes to, že okresní národní výbory nemají právo rozhodovat, budou musit trestati přestupky proti těmto vyhláškám. Jsou také na místě stížnosti občanů na zdlouhavé vyřizování podaných žádostí.