Předseda: K poznámce se přihlásil pan posl. Nermuť. Dávám mu slovo.

Posl. Nermuť: Pane předsedo, slavné ústavodárné Národní shromáždění!

Byli jsme zde osočeni, že zemědělský výbor resp. některé politické strany a někteří poslanci zemědělského výboru brzdí projednávání důležitých zemědělských osnov. Jsem zplnomocněn za klub lidových poslanců, abych zde prohlásil, že na naší straně nebylo ani nejmenšího úmyslu brzditi projednávání některých osnov nebo některých jejich paragrafů. Prohlašuji však, a to velmi důrazně, že problém půdy, problém 18., resp. 19. paragrafu návrhu zákona, který jsme včera projednávali, je tak důležitého dosahu, že jsme tento paragraf chtěli řešit zvláštním zákonem a ne nedokonalým slepencem, tak, jak bylo včera odhlasováno. (Potlesk.) Domnívám se, že problém půdy a problém práce zemědělce na půdě nemá a doufám, že ani v budoucnu nesmí býti cílem agitace té nebo oné politické strany, nýbrž že tyto věci jsou tak vážného rázu, že při tom vlastně jde o existenci rodin, o existenci celého národa, a že proto tyto věci mají býti projednávány s odpovědností, s určitou důstojností a ne s demagogií, tak, jak jsme slyšeli v zemědělském výboru právě z té strany, která nás zde v plenu osočuje.

Mohu zde prohlásiti jménem lidové strany, že nikdo z nás se nestaví proti rozumné revisi prvé pozemkové reformy. Ale jestliže voláme po revisi prvé pozemkové reformy, potom se sejdete také s tím, že budeme volat po revisi druhé pozemkové reformy nynějšího ministerstva zemědělství. (Potlesk.) Je to otázka přídělu půdy v pohraničí, je to však také důležitá otázka toho, že v této druhé pozemkové reformě dostali půdu lidé, kteří k ní neměli žádný poměr, kdy na Chrudimsku na dvou panstvích - a prosím, budu jmenovat doslova, v Přestavlkách a Cholticích - nechali už za dva roky po přídělu, noví přídělci půdy tuto půdu ležet ladem anebo ji dávali do nájmu. Příští týden posloužím parlamentu konkrétními jmény a adresami těch zemědělců nebo nezemědělců, kteří dostali v druhé pozemkové reformě půdu a nechali ji ležet ladem.

A nakonec ke všem zastáncům té novodobé zemědělské politiky mám jenom jednu otázku: Když tak tu zemědělskou politiku dobře děláte, proč vám leží 56.000 hektarů půdy v pohraničí ladem? (Hlučný potlesk.) Domnívám se, že kdyby se, prosím, na vašem ministerstvu pro zemědělce tak dobře pracovalo, kdyby se jim dávalo to, co jim patří, kdyby zde byla řádná rentabilita zemědělského podnikání a zemědělcovy práce (Potlesk.), že by tato půda ladem neležela. A je zde nebezpečí, že se tato půda ladem ležící bude zvětšovat, a toto zvětšování děláte vy štvavou agitací na vesnicích, a štvavými deputacemi do parlamentu a vy se snažíte zvýšit zmatek na vesnici. Ale dejte pozor na jedno; aby za tím věčným zmatkem na vesnici se jako stín netáhl hlad národa. (Projevy souhlasu i nesouhlasu.)

Já vám zde prohlašuji jedno: Jestliže tolik a tolik voláte po tom, aby malému zemědělci byla přidělena půda, pak vám jako výkonný desetihektarový zemědělec z Českomoravské vysočiny prohlašuji, že svoboda práce člověka na půdě má tak dalekosáhlé důsledky, že vy všichni byste ji měli obhajovat a že by to měli být ne zemědělští, ale právě nezemědělští zástupci spotřebitelů a městského člověka, kteří by vlastnické právo a svobodu zemědělce na půdě měli obhajovati. Proč? Protože - a řeknu vám to naplno, vám všem, vy ideologové - (Potlesk.) že ze znárodněné nebo zkolektivisované půdy by měl potom národ chlebíček tak vzácný, jako ze znárodněného průmyslu textilie a ponožky. (Výborně! - Hlučný potlesk.)

Nakonec zde prohlašuji, a to velmi důrazně, že budeme pro revisi prvé pozemkové reformy, budeme pro revisi druhé pozemkové reformy a podáme i iniciativní návrh (Hlasy komunistických poslanců: I třetí pozemkové reformy.) Prosím, ne třetí pozemkové reformy, ale podáme iniciativní návrh na rozparcelování státních velkostatků. (Posl. Štětka: A církevního majetku!) Církevní majetek není otázkou pokřiku v parlamentu, církevní půdní majetek není otázkou vedení objednaných komunistických delegací, ale račte se o církevním majetku s námi dohadovat v Národní frontě a ve vládě.

A prosím, ještě zde prohlašuji: Dvacet roků se na státních velkostatcích prodělávalo a prodělává se na nich i teď, při malozemědělských nejvyšších cenách a při strojním vybavení, 600 Kčs na hektaru půdy. Dáme tudíž tuto půdu státních velkostatků drobnému zemědělci; založí si tam existenci vlastní rodiny, a ještě něco: bude z toho státu platit alespoň řádně daně. (Potlesk.)

Toto jsem považoval za důležité prohlásit zde k referátu a ohražení pana kol. Nepomuckého z klubu KSČ. A nakonec zdůrazňuji, že jako zemědělci a jako politikové a poslanci budeme v zemědělském výboru vždycky hájit důstojnost tohoto parlamentu, jeho iniciativu a svobodu a neznásilňování poslanců. (Výborně!) A vezměte na vědomí, kdybyste vodili deputace do parlamentu ne týdně, nýbrž denně, kdybyste všechen kapitál KSČ vynaložili na to, abyste těmto deputacím zaplatili cestné, že vám to nebude nic platné, že v tomto případě neustoupíme a že si svobodu parlamentního jednání udržíme. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): K poznámce se přihlásil ještě p. posl. Nepomucký. Dávám mu slovo.

Posl. Nepomucký (uvítán potleskem): Vážená sněmovno, já tady nebudu nic zdůrazňovat jako pan kol. Nermuť. Chtěl bych jenom upozornit na některé rozpory v tom, co tady on i pan kol. Novák tvrdí. Páni říkají, že jsou pro deputace, pro delegace. Ukázalo se v této sněmovně, pro jaké deputace a delegace. Když přijeli páni z tak zv. stávkového akčního výboru, kteří přišli do Prahy hrozit stávkou, že nebudou sít, že nebudou dodávat kontingenty atd., páni Novákové a Nermuťové byli radostí bez sebe (Potlesk.), když přišli vyhrožovat lidem, že nebudou osívat půdu v naší republice; ale když přijeli prostí rolníci ze všech stran Národní fronty do parlamentu a do jeho klubu, pak první, na co se páni zmohli, byl požadavek, aby sněmovna byla zavřena, aby se sem deputace nedostaly. (Výkřiky.) Dnes se vykládá o tom, že nezdržují zákony - říká pan kol. Novák. Jaká je to zákonodárná práce, když v zemědělském výboru o jediném § 19 se mluvilo 19 hodin! O jediném paragrafu! (Různé výkřiky.) A proč se o něm tak dlouho mluvilo? Proto, poněvadž tímto paragrafem chtěli komunisté prosadit a také nakonec prosadili, že se nesmí u nás rozprodávat půda ze zbytkových dvorů, od velkostatků a půda spekulační. A o jakou to půdu jde, vážení kolegové?

Já jsem byl v sobotu na schůzi ve Starých Smrkovicích a tam mně řekli zemědělci, jak se to páni zbytkaři snaží honem a rychle udělat. Pan velkostatkář Jelen z Ohnišťan, který dostal přes 300 hektarů půdy za 1¹/₄ milionu korun v pozemkové reformě, se dal ihned do bohumilé práce. Raboval lesy, vyraboval z nich téměř za 3/4 milionu korun těžby; aby si úplně zaplatil svůj zbytkový statek, dělá dnes tak zvaný bílý týden. Půdu chce narychlo rozprodávat. A obci Staré Smrkovice nabízí 10 hektarů louky za maličkost 35.000 Kčs za jeden hektar louky, čili 350.000 Kčs za deset hektarů, aby to ostatní, to jest 289 hektarů, měl úplně zadarmo. A oba páni řečníci přede mnou se houževnatě stavěli za ten § 19, který mají na zřeteli - než bude pozemková reforma a konečná úprava půdy nad 50 hektarů - aby si páni mohli libovolně a komukoli a kdekoli půdu zašantročit a rozprodat. (Výkřiky.)

Konečně k tomu, co zde řekl pan kol. Nermuť o našem pohraničí. Vážení pánové, je možné, že se v pohraničí tu a tam staly nesprávnosti, je možné (Výkřiky. - Předseda zvoní.), že tam byly chyby, ale je také jisté, že dnes je pohraničí ukazovatelem toho, že je to tam děláno dobře. Je jen chloubou komunistů a komunistické strany, že my jsme se tam také o to, aby to tam dobře šlo, vynasnažili už v době, kdy mnozí z pánů, kteří dnes osídlení v pohraničí kritisují, v té době, v květnu a v červnu 1945, kdy se v pohraničí ještě střílelo a desetitisíce lidí tam šlo a komunistická strana jim tam pomáhala organisovat jejich nástup, v té době mnozí z pánů, kteří dnes kritisují tento postup v pohraničí, oklepávali ještě svůj kolaborantský kabát, umazaný ještě od toho, jak sloužili šest let za okupace Němcům. (Potlesk.)

Předseda: K poznámce se dále přihlásil p. posl. St. Novák. Dávám mu slovo.

Posl. St. Novák: Dámy a pánové!

Promiňte laskavě, že musím opět reagovat na to, co zde prohlásil pan kol. Nepomucký. Na své cti byli dotčeni moji krajané, zemědělci s Českomoravské vysočiny. Tito zemědělci se před jarem tohoto roku zvedli k sociálnímu boji, usnášeli resoluce a kladli požadavky. Jaké požadavky? Na př. to, aby jejich práce byla spravedlivě hodnocena, aby žena nemusela od rána do večera pracovat na poli nebo ve chlévě, ale aby se mohla věnovat dětem, rodině a domácnosti. Žádali, aby děti pod 10 roků věku nemusely pracovat v zemědělství. Tito rolníci z Českomoravské vysočiny, kteří v této republice museli nastoupit k sociálnímu boji, byli nazýváni reakcionáři a zbytkaři, třebaže se jejich delegace, která navštívila parlament, ministerstva a předsednictvo vlády, skládala téměř výhradně z rolníků do 20 ha orné půdy. Vážení pánové a dámy, tito prostí zemědělci možná uvěřili tomu, když pan ministr zemědělství svého času prohlásil, že rolníkům kyne nevídaná budoucnost. Dočkali se nevídané budoucnosti - pracovat od rána do noci a nemít dostatek peněz, dostatek prostředků před zahájením jarních prací! (Výkřiky.) Vážení pánové, my tyto rolníky vůbec neinstruujeme. Tito rolníci sami se pozvedli, protože nedokázali vydržet mlčet za tohoto způsobu života. (Výkřiky.) Dámy a pánové, navrhuji vám, abyste se vypravili do těchto hor, a dokázali těm lidem, vysvětlili jim, že se jim daří dobře. Já vám předem přeji úspěch k tomuto poslání. Tito prostí lidé a zejména drobní zemědělci a také příslušníci KSČ nevědí nic o tom strašném režimu v ministerstvu zemědělství, nevědí nic o personální a politické persekuci. Tito lidé by se velmi podivili, kdyby slyšeli, že v osobním kabinetu pana ministra zemědělství je dnes 8 tajemníků a že se tam objevují jména jako dr Valer Fabry, Rudolf Gärtner, dr Szilly, dr Imrich Sitár, dr Frico Hemelka (Hluk. - Výkřiky.), dr Imrich Rubík. (Hluk trvá.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid!

Posl. Novák (pokračuje): vážení pánové, děkuji za tento projev pozornosti, ale protože jsem člověk skromný, dovolte, abych pokračoval. (Veselost.) Jsou tam dále Imrich Rubík, Margita Wicková-Kocska. Je známo, že všichni tito úředníci jsou příslušníci KSČ. Není ovšem známo, zdali jsou všichni slovanského původu. (Potlesk poslanců čs. strany národně socialistické. - Hluk. - Výkřiky.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid!

Posl. Novák (pokračuje): Dámy a pánové, já vidím, že jsem ťal do živého, buďte bez starosti, my se k těmto personálním poměrům (Hluk. - Výkřiky. - Předseda zvoní.) vrátíme.

Dovolte mi ještě několik slov k tomu, co zde řekl pan kol. Nepomucký ve věci projednávání zákona o zamezení drobení usedlostí v pozůstalostním řízení a o zamezení atomisace půdy. (Hluk. - Výkřiky.)

Pro nás zůstává vedoucí jedna zásada, aby drobný zemědělec dostal půdu odtud, kde ta půda je, také z toho největšího velkostatku - a tento velkostatek má své sídlo v Praze, na Těšnově. Největší velkostatkář bydlí v Praze na Těšnově a je to pan ministr zemědělství! (Hluk. - Výkřiky.) Není důvodu, abychom chránili rozsáhlé státní latifundie. Tak jako ze statků nad 50 ha, tak i ze státních statků chceme přidělit půdu drobným zemědělcům, kteří po ní touží. (Hluk. - Výkřiky. - Posl. Václavů: Jenom nemáte hájit zbytkaře pod 50 ha, kteří to nakradli!)

Předseda (zvoní): Prosím o klid!

Posl. Novák (pokračuje): Pane kol. Václavů, pan sekční šéf Koťátko prohlásil, že hájí hranici 50 ha i u zbytkových statků! Žádáme proto, aby drobní zemědělci dostali půdu, říkáme však, že náš pohled na vesnici není pohledem na nějaký budoucí systém kolchozů a sovchozů. My se poctivě staráme o soukromé vlastnictví (Hluk. - Výkřiky.) a naše práce směřuje k tomu, aby zde pracoval a žil svobodný sedlák na svobodné půdě. (Výkřiky. - Potlesk.)

Předseda (zvoní): Uděluji dále slovo k poznámce panu posl. Smejkalovi.

Posl. Smejkal: Vážená sněmovno!

Dovolte mi, abych k tomu, co zde bylo řečeno s obou stran, řekl něco jako předseda zemědělského výboru. Není si nic jiného přáti, než aby se naše sněmovna jednou dostala k pořádné diskusi o zemědělské politice. Bylo by to nanejvýš potřebné a já tu za klub čs. sociální demokracie vyslovuji politování, že zatím jsme se dostali jenom k polemice o zemědělské politice, které můžeme věnovat kratičkou chvíli. K tomu, co se v zemědělském výboru v poslední době děje, chtěl bych říci toto: Celá naše sněmovna si musí uvědomit, že zemědělský výbor, který je teď předmětem útoků mnohého našeho tisku, nemůže v poslední chvíli vyřídit celou obsáhlou materii, kterou ke konci svého pracovního období naše vláda položila na stůl zemědělskému výboru.

Nedávno začala kampaň, která obviňuje zemědělský výbor, že není dost aktivní - a já k tomu chci konstatovat: Dne 18. června, v den, kdy tato kampaň začala, měl zemědělský výbor na svém stole pouze dvě osnovy vlády, z nichž jednu projednával. Uvádění dat, která jsme v některých novinách četli, nebylo správné, protože zemědělský výbor dostává osnovy se 14denním zpožděním tak, jak je vláda vyřídí, a není možné, aby poslanci-zpravodajové si osnovu řádně prostudovali; a tak ke konci zasedání této sněmovny budeme honit minuty při jednání o osnovách, o kterých jsme měli jednat týdny. Vyslovuji zde proto politování, v jakém ovzduší a jakým tempem musíme projednávat osnovy tak závažné.

Pokud tady bylo mluveno o sporu, který byl v zemědělském výboru o §§ 18 a 19 osnovy, chtěl bych říci, že nelituji, že tento spor trval 18 hodin, poněvadž skutečně tento spor nám zato ukázal ideové spory o heslo a o praktické uskutečnění hesla: Půda patří těm, kteří na ní pracují! Chtěl bych tu prohlásit za klub, že pro nás je půda výrobním prostředkem a ne zbožím a že celé zemědělské zákonodárství musí být uzpůsobeno v duchu této zásady. Přiznám k námitkám kolegů, že by bylo na místě, aby tato zásada byla vyřešena zákonem v celém souboru, ale je také pravda, co říkají naši kolegové z levice, že vesnice nemůže čekat déle na řešení těchto zákonů. Čili zemědělský výbor byl postaven před úkol řešit tuto otázku dílčím řešením, a proto čs. sociální demokracie, i když cítí, že je potřeba celý soubor otázek projednat najednou, vyslovila se pro dílčí řešení, protože toto dílčí řešení nakonec přece jen positivně něco přináší. Nemohli jsme souhlasit s návrhy některých našich kolegů, aby byla umožněna volná disposice s půdou nad 50 ha, protože je pravda, že tato půda nad 50 ha je v poslední době vzájemně převáděna a nedostává se tam, kde ji s hlediska našeho zemědělského plánu a zemědělské výroby potřebujeme, totiž do rukou výkonných a skutečných rolníků. (Hluk. - Různé výkřiky.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid!

Posl. Smejkal (pokračuje): O vánocích ve svém projevu ve sněmovně volal jsem po ovzduší vzájemné důvěry. Nepřál bych si nic jiného, než aby k tomuto ovzduší vzájemné důvěry přispěl také náš ministr zemědělství, a musím tu prohlásit, že k tomuto ovzduší vzájemné důvěry nepřispějí takové projevy, jako jsme slyšeli v Tuklekách, projevy, které jsou přímým útokem na parlament, zemědělský výbor a na naši demokracii. Vyslovuji tu politování, že dochází k této diskusi za takovýchto okolností, že místo řádné diskuse je to jenom polemika, která nás v zemědělské politice nikam nepřivede, protože to není žádná péče o vesnici a naše zemědělství, ale začátek velkého politického boje o vesnici a o hlasy.

Pánové, místo boje o hlasy a o vesnici měli bychom skutečně jako dobří partneři sednout k zelenému stolu a řešit ony životní otázky naší vesnice, které opravdu naše vesnice řešit potřebuje. (Potlesk.)

Předseda: Uděluji slovo k poznámce panu posl. Smrkovskému.

Posl. Smrkovský (uvítán potleskem): Slavná sněmovno, paní a pánové!

Po prvé od našich velkých revolučních dnů byla v tomto Národním shromáždění přednesena slova, která jsou urážkou lidové demokracie a která jsou urážkou všeho toho, zač náš národ tak bojoval a tak draze platil. - (Předsednictví převzala místopředsedkyně Hodinová-Spurná.)

Zde byly proneseny antisemitské, fašistické řeči, kdy posl. Novák nepřímo naznačil, že v ministerstvu zemědělství pracují a jsou zaměstnáni lidé, kteří nejsou arijského původu. (Posl. Uhlířová: To neřekl! On řekl "slovanského původu". To je rozdíl!) Je nutno toto prohlášení odmítnout. (Hluk. - Výkřiky.) Tady se pochybuje... (Hluk. - Výkřiky.)