Je tu tedy dvojakost ve způsobu vybírání daně z námezdního poměru. U příjmů nižších srážkou, u příjmů překročujících již jmenovanou hranici po řádném vyměřovacím řízení, jež končí vydáním platebního rozkazu. Zkušenost na dlouhou dobu ukázala výhodu prvého a slabiny druhého způsobu. Zatím co při srážkové praxi rychle a bez obtíží a také spravedlivě vybírá stát, což jeho jest, stávalo se takřka pravidlem, že ve zdlouhavém, obtížném a spletitém řízení unikal státu příjem právě tam, kde poplatník byl finančně silný a tedy schopný plnit svou povinnost vůči státu. A zatím co poplatník malý odváděl svůj groš dříve, nežli svůj výdělek zastrčil - obrazně řečeno - do kapsy, jeho lépe nebo velmi dobře situovaný spoluobčan takřka pravidlem proplouval spletitými stružkami daňových nařízení, odevzdávaje jen tolik, kolik bylo nezbytně nutno. Bylo tedy požadavkem spravedlnosti, aby byl tento rozdíl odstraněn. A to se děje právě tím, že napříště, jak navrhuje osnova, rozšíří se praxe vybírání daní srážkou na všechny kategorie pracujících bez ohledu na výši mzdy, příjmu, důchodu, a to přímo u pramene, t. j. před vyplácením mzdy, důchodu, platu, atd., a stát rozmnožuje řady těch, kteří jsou povinni srážky vypočítat, od důchodu, mzdy, platu atd., odečíst a státu odvést. Je to velmi důležitý moment, rovnost povinnosti vůči státu, ze které liknavým a ne dosti poctivým není úniku.

A nyní několik slov k osnově samé, která v celkem malém počtu paragrafů - je jich 31 - dokonale řeší daný úkol. Předmětem daně je mzda a plat, plynoucí z pracovního poměru anebo jiného služebního poměru. Ministr financí má právo rozhodovat o tom, co lze za mzdu pokládat. Tím odpadají velmi časté spory o tom, zda jde či nejde o pracovní poměr. Důležitým momentem osnovy je navrhovaný § 4. Můžeme o něm říci, že je jádrem celé věci, a proto jej cituji doslova: "Každý, kdo vyplácí dani podrobenou mzdu (nadále nazýván "plátce"), jest povinen při její výplatě srážeti daň ze mzdy a odváděti ji státní pokladně. "Není zde nijaká hranice, jako dosud. Není zde ani podmínkou existence nějakého pracovního poměru, jak se také doposud vyžadovalo.

Ustanovení § 4 je dalekosáhlé. Finanční správa jím přesouvá obrovskou přímo část své funkce na zaměstnavatele, či podle nové terminologie na plátce a poplatníka. Plátce je tedy povinen daň vyměřit, vypočítat, příjemci ze mzdy srazit a odvést státu. Tím odpadá takřka úplně až na malé výjimky vyměřovací řízení, které na našich berních správách zaměstnává tolik tisíc pracovních sil. Dochází k uvolnění, zmizí hory daňových přiznání a státu, t. j. finančním úřadům, náleží v této věci toliko právo revise, splnil-li plátce uloženou mu povinnost přesně a poctivě. Plátce je povinen odváděti daň z hrubé mzdy, to znamená, že ji nemůže zmenšovat o nějaké srážky. Toliko ministr financí rozhodne, které položky kromě služebních výdajů odečísti lze.

Sazba daně je jednotná pro všechny příjemce bez rozdílu. Ti však, kteří mají rodinné příslušníky, snižují svůj daňový základ o určitou předem přesně stanovenou částku. O sazbě je možno říci, že je proti dosavadní praxi nižší. Důvodová zpráva jasně říká, že dosavadní daňové zatížení bylo neúnosné. Upozorňuji na tento důvod jako na důležitý sociální moment. Je to reflex, v němž se zračí doba a pochopení pro vrstvy sociálně slabší. A je pochopitelné, že právě ustanovení této nižší sazby bude uvítáno naší nejširší veřejností s uspokojením a pocitem úlevy.

Ale není to jediný moment osnovy, v němž se toto cítění zračí. Navrhovaný zákon dovoluje snižovati daňový základ podle počtu rodinných příslušníků a počtu dětí o předem stanovenou částku. Tím se odstraňuje dosavadní praxe srážek podle procentuální sazby z vyměřené již daně. Výsledek toho je další úleva, jak patrno z tabulek k návrhu připojených. Ženatý příjemce odčítá se svého měsíčního platu za prvé dítě 600 Kčs, za druhé 700 Kčs, za třetí 1000 Kčs, za čtvrté a další 1200 Kčs. Ženatý bezdětný odečítá 500 Kčs. Tyto srážky na děti a rodinné příslušníky jsou stejné a pevné pro všechny příjemce, ať mají mzdy malou anebo mzdu velikou. Zatím co u dětí stoupá srážka velmi pronikavě, zůstává u rodinných příslušníků stejná i při větším počtu osob. Zákon pamatuje i na případy, kdy oba manželé mající děti a rodinné příslušníky jsou v zaměstnání. V takovém případě se srážky odečítají jenom u manžela. Nebylo by logické, jak praví důvodová zpráva, aby na dítě, jehož matka není výdělečně činná, byla odečítána na př. částka 500 Kčs měsíčně, kdežto na dítě, jehož matka je výdělečně činná, částka 1000 Kčs, tedy dvojnásobek.

Další příznivou novinkou pro poplatníky je ustanovení § 8. Okruh osob, ke kterým se přihlíží při poskytování slevy na příslušníky domácnosti, se rozšiřuje o nezletilé sourozence, synovce a neteře, ježto jsou tak blízkými příbuznými, že jest spravedlivé, aby byla příjemci mzdy poskytnuta úleva, jsou-li v jeho zaopatření. Manželka a děti budou vždy uznanými příslušníky domácnosti, a to i tehdy, budou-li míti výdělečné zaměstnání, ostatní jen tehdy, nemají-li dostatečný příjem nebo majetek.

Za naprosto spravedlivé pokládám i ustanovení § 8, jímž se přiznává výhoda duchovním církví a náboženských společností státem uznaných.

Tolik tedy asi o nové osnově po stránce materiální, ale bylo by dobře obírat se osnovou také se stanoviska praxe. Řekli jsme si, že přesunutím břemene spojeného s předpisem, lépe řečeno s vybíráním a odvedením daně ze mzdy, ubývá našim berním správám podstatná část práce. Pokud plátce plní řádně svou povinnost tím, že daň ze mzdy řádně vypočítá, srazí a odvede, je daňové povinnosti učiněno zadost a k nijakému předpisu daně se strany berní správy nedojde v nijakém případě, tedy ani tehdy, kdy mzda překročila nějakou hranici, jako tomu je dosud, kdy k předpisu dochází automaticky, když služební požitky přesáhly 100.000 Kčs anebo když tuto hranici sice nepřestoupily, ale když neslužební příjmy přesáhly 3000 Kčs ročně a součet jejich a příjmů služebních přesahoval 50.000 Kčs. Tu vstoupil v činnost berní aparát. Ježto daň ze mzdy je daní samostatnou, nemůže na její výši působiti okolnost, zda má příjemce vedle mzdy ještě jiné příjmy, ať v jakékoliv výši, které však jako mzdu kvalifikovati nelze.

K předpisu daně ze mzdy může dojíti podle § 14 osnovy jen ve dvojím případě. Za prvé tehdy, jestliže plátce nesplnil svou povinnost vůbec anebo nedostatečně, t. j. v předepsané výši a ze všech dani podrobených částí mzdy. Za druhé tehdy, jestliže příjemce pobírá mzdu od více plátců. V tom případě se předepisuje daň ze mzdy z úhrnu jednotlivých mezd, aby příjemce neunikl daňové progresi a nebyl tedy ve výhodě proti příjemci, který stejně vysokou mzdu pobírá od jednoho plátce.

Tentýž paragraf osnovy ukládá příjemci povinnost ohlásiti do konce února, který následuje po roku, v němž přijímal mzdu, všechny plátce, od kterých mzdu přijímal. Berní správa přezkouší jeho údaje, od předpisu upustí, byla-li daň odvedena řádně, anebo ji doměří, byla-li odvedena v nedostatečné výši. Prakticky se odvádí daň měsíčně tomu bernímu úřadu v sídle berní správy, v jejímž obvodu je sídlo plátcovy pokladny. Nepřevyšuje-li daň všem příjemcům sražená měsíčně 100 Kčs, odvádí se pololetně.

Podle předpisů zákona o přímých daních může finanční správa dokročit na liknavého plátce berní, případně soudní exekucí. Další povinností plátcovou je vydati příjemci potvrzení o tom, kolik činila v uplynulém období jeho hrubá mzda a kolik mu bylo plátcem na dani ze mzdy sraženo. O dani ze mzdy samé vede pak plátce přesný záznam, jak je o tom ustanovení v § 17, a podává svému bernímu úřadu pravidelná hlášení na předepsaných tiskopisech. Mimo to do konce února po uplynutí každého kalendářního roku podává roční výkaz všech příjmů rovněž na tiskopisech, jež vydá ministerstvo financí - (viz § 18 osnovy).

Příjemce mzdy nese průkazní břemena o počtu příslušníků domácnosti. Dokud neprokáže plátci všechny okolnosti nebo změny, které mají vliv na výši srážek, resp. slevy na dani ze mzdy, nesmí plátce slevu poskytnout. Berní správa má právo kontroly daně ze mzdy. Prakticky to znamená, že její orgánové navštíví plátce, jemuž je v § 20 osnovy uložena další povinnost, a to dovoliti orgánům berní správy vstup do provozních místností v obvyklých úředních hodinách a poskytnouti jim potřebné informace a vysvětlivky, předložiti jim potřebné doklady. Tím vcházejí finanční orgánové v přímý styk s poplatníky, zabraňují nesrovnalostem a špatnému výkladu zákona a dávají plátcům spolehlivé informace pro další srážení daně.

Důležitým je ustanovení § 25. Nejen, že se jím poskytuje finanční správě právo přidržet liknavé plátce pořádkovými pokutami, ale prohlašuje neodvedení sražené daně za určitých okolností za samostatný trestný čin, i když by tu bylo možno použít jednoduše trestního zákona a prohlásit tento čin za zpronevěru. Je přirozené, že v praxi se vyskytnou nedorozumění a spory o to, zda ta která část mzdy dani podléhá anebo ne. Stížnosti z těchto sporů vyplývající vyřizuje berní správa, v jejímž obvodu je sídlo plátcovy pokladny. Stížnosti a rozhodnutí o nich se dějí písemně a nespokojená strana má právo se do těchto rozhodnutí odvolati. O těchto odvoláních rozhoduje finanční úřad druhé stolice.

Různost názoru mezi plátcem a příjemcem může nastati rovněž ve výkladu ustanovení velmi důležitého a po stránce sociální spravedlivého, ustanovení § 29, který přebírá stav, zavedený zákonem čís. 202 z roku 1946, že totiž mzdy, vyplacené za práci přes čas a za vyšší výkony, jsou osvobozeny od daně ze mzdy. O tom, co se pokládá za mzdu, za práci přes čas a za vyšší výkon, rozhodne na zaměstnavatelův návrh ministerstvo financí, po případě finanční úřad jím pověřený po slyšení ústředních hospodářských organisací a Ústřední rady odborů.

Poslední § 31 stanoví, že zákon nabude platnosti dnem vyhlášení. Se srážením daně bude započato při první výplatě vždy po konci kalendářního měsíce, v němž bude vyhlášen. To je tedy vše, co můžeme viděti z navrhované osnovy ve srovnání s dosavadními zákony a nařízeními a dosavadní praxí. Zbývají ovšem přípravné práce, jež nebudou malé. Ministerstvo financí tu stojí před úkolem vydati různé směrnice, navrhne tiskopisy na záznamy pro daň ze mzdy, tiskopisy prohlášení o sražené dani se mzdy, jež je povinen plátce podávati příslušnému úřadu, a konečně vzor tiskopisu na roční výkazy. Dá vypracovati tabulky daně ze mzdy přepočtené na rok a konečně vydá přesné směrnice o tom, co je pokládati za mzdu, co za práci přes čas a za vyšší výkon. Podrobnosti ty vyjdou ve formě vyhlášky v Úředním listě. Doufejme, že si finanční správa aspoň tentokráte pospíší, aby tiskopisy byly poplatníkům včas k disposici, aby se to nadále nedělo tak, jako máme pro zatím nepěkné zkušenosti.

Přimlouvám se při této příležitosti, aby konečně byly také vyřízeny personální otázky na nejvyšších místech finanční správy, a tu bych se obzvláště chtěl zmínit o personálních otázkách u zemského finančního ředitelství v Praze. Velmi bych prosil ministerstvo financí, aby už konečně přikročilo k řešení těchto otázek, protože jsem přesvědčen, že tím jen přispěje ke zdárné práci všech finančních úřadů.

A také by bylo na místě, aby bylo pamatováno na to, že úspěch všech daňových opatření, ať jsou jakkoliv ideálně míněna, závisí na svědomité a poctivé práci zaměstnanců finanční správy, pracujících mnohdy přes čas do pozdních odpoledních a často i nočních hodin. Těmto svědomitým a poctivým zaměstnancům finanční správy budiž i s těchto míst obzvláště poděkováno a prosím pana ministra financí, aby bylo pomatováno přiměřenými odměnami za zvláště vynikající výkony úředníků finanční správy.

Končím svůj krátký referát zdůrazněním kladů, které předmětná osnova o dani ze mzdy přináší. Je prvním krokem ve zjednodušení a reformě naší daňové soustavy. Ulehčí přetíženým berním správám tím, že přesune zjednodušené vybírání daně na plátce a odstraní do nejvyšší možné míry vyměřovací řízení. Napraví mnohé tvrdosti dosavadního stavu a podstatně sníží neúnosné zdanění pracujících vrstev našeho národa. Rozliší mezi důchody z práce a důchody bezpracnými, které budou podrobeny zvláštní dani. Zamezí úniku daňových příjmů tam, kde se tak dosud namnoze již pravidelně dálo vinou složitého systému, a to právě u poplatníků sociálně silných, a zvýší tak daňovou morálku vůbec. Osnova je jednoduchá, spravedlivá, dává každému, což jeho jest. Státu daň, poplatníkovi takovou míru zdanění, jaká je pro něho únosná.

Ze všeho toho, co jsem tu přednesl, je patrno, že strana, kterou mám čest zastupovat, bude pro osnovu hlasovat. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní): Dalším řečníkem je pí posl. Weberová. Prosím, aby se ujala slova.

Posl. Weberová: vážené shromáždění, paní a pánové!

Předložená osnova zákona o dani ze mzdy bude mít dalekosáhlý a blahodárný význam pro statisíce drobných zaměstnanců, zejména těch, kteří mají větší počet dětí. Tendence nového zákona mění od základu konstrukci dosud platného našeho berního práva. - (Předsednictví převzal místopředseda Petr.) Zatím co po prvé světové válce, kdy se jednalo o úpravě zákona o přímých daních, bylo snahou zákonodárců pomoci těžkému průmyslu, jak přiznal také bývalý ministr financí dr Engliš v rozpočtové debatě v roce 1930, usilujeme dnes o to, aby daňová břemena byla rozdělena spravedlivě a aby byla únosná i pro pracující.

Zákon čís. 77 z roku 1927 o stabilisačních bilancích byl velikým darem těžkému průmyslu a soukromým bankám a znamenal ochuzení státní pokladny o mnoho set milionů korun. Podle dřívějšího zákona o důchodové dani vyměřované srážkou byly sice služební platy zdaňovány také vyšší sazbou proti normální dani důchodové, která se platila z příjmových pramenů mimoslužebních, jako na příklad z příjmů z domů, pozemků, živností a pod., leč důvodem pro tuto nižší sazbu nebylo sociální cítění zákonodárce, nýbrž stoprocentní jistota, že u služebních požitků nebude možný žádný daňový únik.

Tendence nového zákona je vědomě sociální. Největším kladem tohoto zákona je však okolnost, že poskytuje slevy na příslušníky domácností pro všechny příjemce služebních platů stejnou částkou, a to 500 Kčs na manželku, 600 Kčs na první dítě, 700 Kčs na druhé dítě, 1000 Kčs na třetí dítě a 1200 Kčs na čtvrté a každé další dítě. Toto sociální zaměření nového zákona o dani ze mzdy bude přivítáno všemi pracujícími bez rozdílu s velikým povděkem, neboť je důkazem toho, ze naše lidově demokratická vláda usiluje skutečně o zvýšení životní úrovně nejširších vrstev národa. Tento zákon je dalším krokem na cestě k spravedlivějšímu rozdělování národního důchodu, jež směřuje k zavedení všeobecného blahobytu. Podle doposud platné theorie byly příjmy z pozemků, domů, ze živností, ze služebního poměru, příjmy z kapitálu a z jiných pramenů sečteny a z nich potom vyměřena progresivní důchodová daň. Nová osnova zákona daně ze mzdy znamená úplný průlom do základní konstrukce našeho platného berního práva, takže napříště služební příjmy nebudou se sčítávat s jinými příjmy. Srážkou daně ze mzdy bude daňová povinnost poplatníkova zcela splněna. Stejná zásada platí i pro případ, že v domácnosti jsou příslušníci se dvěma i více služebními příjmy. Podle tohoto návrhu zákona nebude tedy služební příjem manželův sčítáván se služebními příjmy manželčinými aneb dětí a vykonanou srážkou daně ze mzdy bude daňová povinnost splněna.

Jaký je smysl tohoto zákona? Stanoviti spravedlivě daňovou povinnost poplatníka, jenž si opatřuje svůj důchod pouze z práce. Nová konstrukce zákona sleduje vědomě tendenci podpořit pracovní úsilí každého člověka. Její jednoduchost uvolní mnoho pracovních sil pro důležité úkoly v jiných oborech jak finanční správy, tak i ve mzdových odděleních velikých závodů k lepšímu zužitkování práce a k odstranění zbytečného byrokratického úřadování jak u finanční správy, tak i v závodech. Při dosavadním systému zdaňování byly případy, kdy vymáhaná částka byla nižší než náklady spojené s vymáháním.

S povděkem kvitujeme velmi důležitou okolnost, že po prvé v daňovém zákonodárství je svobodná matka postavena na roveň matce-vdově, rozvedené nebo rozloučené, a to ustanovením, že má svobodná matka právo sraziti si vedle částky 600 Kčs na první nemanželské dítě ještě dalších 500 Kčs, jako kdyby byla ovdovělá. Důležitou změnou proti dřívějšímu zákonu je také to, že slevu na příslušníky domácnosti může žádat nejen manžel, ale i manželka na místě manžela v případě, když je služební příjem je vyšší než příjem manželův. To znamená, že se výhody o dani ze mzdy neposkytují pouze manželovi jako hlavě rodiny, jak tomu bylo dříve, ale že má také na ně nárok manželka, na níž výhody s hlav rodiny přecházejí. Tím je také nejlépe dokumentována rovnoprávnost ženy s mužem v praxi našeho zákonodárství.

Nový zákon se dokonce velkoryse postará duchovní církví a náboženských společnost kteří podle církevních předpisů nesmějí vstoupiti v manželství, a to tím, že přiznává slevu daně ze mzdy i na osobu, která jim vede domácnost. Zvláště duchovním na chudých farách přijde tato daňová výhoda velmi vhod.

Za zvláštní zmínku stojí též okolnost, že se daňové výhody poskytují i vdovám a sirotkům po příslušnících odboje první a druhé světové války.

Když v dubnu roku 1945 vyhlásila naše vláda v Košicích svůj první program, převzala závazek zvýšit životní úroveň a zajistit blahobyt všech vrstev, zejména sociálně nejslabších. Po volbách v květnu 1946 všechny strany Národní fronty rozšířily tento příslib o řadu dalších výhod, které jsou postupně plněny. Náš lid má práci. Mzdy a platy jsou zaručeny zákonem. V oboru sociálního pojištění zavedli jsme řadu opatření, jimiž byla pronikavě zvýšena životní úroveň, a to nejpotřebnějších kategorií pracujícího lidu. Uzákonili jsme hornické pojištění, nejlepší na světě, připravujeme dalekosáhlé národní pojištění všech pracujících, tedy i drobných podnikatelů a osob ve svobodných povoláních. Lineárním snížením cen zvýšili jsme životní úroveň asi o 8 %. Podle tohoto návrhu zákona má býti zvýšen životní standard pracujících o další 4 %.