Podpredseda Komzala: Ďalším rečníkom je p. posl. inž. Sochorec, udeľujem mu slovo.

Posl. inž. Sochorec: Slavná sněmovno, dámy a pánové!

Dnes prožívá naše československé zemědělství historický den. Dnes po staletích dostává se našemu zemědělskému lidu vytoužené zemědělské samosprávy. Pan předseda přípravného výboru kol. Mikuláš v historickém přehledu načrtl celý ten usilovný boj československého zemědělce za jeho zemědělskou samosprávu. A dnes tento boj vítězně končíme tím, že dáme našemu zemědělskému lidu jeho odborovou zemědělskou organisaci. Při této příležitosti vzpomeňme všech těch snah od Vlastenecko-hospodářské společnosti přes zemědělské rady až k nynějším usilovným snahám o vytvoření jednotné odborové zemědělské organisace, veškeré té velké a neúmorné práce našeho zemědělského lidu.

Budiž mi dovoleno, abych s tohoto místa zdůraznil, že čs. strana lidová už v roce 1930 návrhem zákona poslanců Knotka a Šamalíka dne 23. září 1930 předložila sněmovně návrh, ve kterém žádá pro náš zemědělský lid zřízení zemědělských komor za účelem soustavné péče o zemědělství a hmotné potřeby příslušníků zemědělské výroby. Tehdy po prvé jsme s tímto jasným a konkretním návrhem na zemědělskou samosprávu přišli, abychom v tomto usilování vytrvali až do dnešního dne, kdy slavná sněmovna odhlasuje zemědělskou ústavu našemu zemědělskému lidu v Jednotném svazu českých zemědělců.

Není bez zajímavosti, že už také dávno v druhé a třetí dekádě dvacátého století ve všech evropských státech byla tato demokratisace provedena. Ve Švédsku, v Norsku a v Anglii dokonce již v roce 1920, v Polsku byly zřízeny zemědělské komory už v roce 1928, ve Francii v roce 1934, v Rakousku rovněž dokonce již v roce 1920. A my v první Československé republice marně jsme bojovali za demokratisaci zemědělské samosprávy, marně jsme se snažili s tribuny poslanecké sněmovny žádat pro náš zemědělský lid zemědělskou samosprávu. A já mám tu čest, že vám dnes mohu přečíst pasáž, kterou jsem 21. března 1936 přednesl na schůzi Československé akademie zemědělské, která tehdy po dlouhém usilování svolala poradu za účelem přípravy zřízení zemědělských komor. A já jsem tehdy jménem naší strany na této anketě pronesl a zdůraznil toto naše stanovisko:

Vítáme radostně anketu Československé akademie zemědělské o zemědělské samosprávě. Nebude mezi námi sporu o poslání zemědělských komor. Všichni referenti vzali za podklad svých referátů návrh pana sekčního šéfa dr Lenfelda. Mám za to, že návrh Československé akademie zemědělské je daleko dokonalejší, neboť přihlíží k novým úkolům zemědělské politiky, a to jak s hlediska sociologického, tak zejména sleduje i úkoly geonomické, které v regulovaném hospodářství mají eminentní význam.

Není jistě naší chloubou, že poslední v Evropě přikročujeme k realisaci tohoto základního pilíře naší moderní zemědělské politiky. Naše zemědělská politika byla dosud mocenská a to je její základní nedostatek. Ze všeho, co tu bylo jen v torsu předneseno, zůstává spornou jen otázka oblastí, financování a volebního řádu. V otázce oblastí mám za to, že od obcí bude nutno jíti k řádně vybudované organisaci okresní, přes organisaci zemskou k ústřední komoře, jak to navrhoval náš poslanec Josef Šamalík. O finančním problému hovořil sekční šéf dr Reich a inž. Jeřábek. Je vidět, že i to byl strašák. Mám za to, že tato investice se bude zemědělství nejlépe rentovati.

Nejdůležitější však zůstává problém volebního řádu. Snad všichni referenti tehdy na této anketě v roce 1936 mluvili o kuriích. Kdyby anketa trvala dva dny, pak budeme mít aspoň deset kurií. Zatím jsou navrhovány jen čtyři. Promiňte, pánové, abych upřímně řekl, že je to opravdu paradox, že v době, kdy se všech stran hovoříme o demokracii, o zemědělské demokracii, přicházíme s kuriemi. Je-li rozdíl mezi jednotlivými velikostními skupinami, pak v duchu zemědělské solidarity pečujme o harmonickou souhru.

Pan sekční šéf dr Reich zahájil své spravovědné přednášky na vysoké škole zemědělské v Brně zdůrazněním selské spravovědy před statkářskou. Či chcete vrhnout venkov zpět o padesát let, kdy za jedním stolem seděli domkáři a za druhým sedláci? Konečně ani politické strany na toto řešení nepřistoupily. Jen se těch socialistů nebojte! Oni aspoň s námi budou pracovat věrně v zemědělské politice. Tam v zemědělských komorách se ukáže, kdo zemědělství miluje jen ústy a kdo srdcem. Jsem stoupencem strany, která hlásá solidarismus, a proto rozhodně prohlašuji, že se zásadně stavíme proti kuriím, aby nám snad nebylo vytýkáno, že jsme veřejně své stanovisko neprecisovali. To jsem považoval za povinnost říci veřejně, upřímně a nekompromisně.

Je nutno zvláště jednu věc zdůraznit: Naše hospodářství jde do řízeného hospodářství. A dovolte, abych zdůraznil, že si nedovedu představit regulované hospodářství a úspěch tohoto regulovaného hospodářství bez řádného pořádku v zemědělské výrobě, která by byla závislá na řádně vybudovaných zemědělských komorách. Nuže, od slov k činům!

Vážení přátelé, po jedenácti letech splňují se všechny tyto předpoklady a všechny tyto zásady, které jsem tehdy proklamoval jménem čs. strany lidové v Československé akademii zemědělské v roce 1936. A málokomu je známo, že v roce 1937, dne 21. května tehdejší ministr zemědělství na valné hromadě delegátů českého odboru zemědělské rady v Praze prohlásil tato slova úvodem: "Ve vládě bylo rozhodnuto, aby do konce roku 1937 byly provedeny volby do všech zájmových korporací hospodářských. V rámci tohoto opatření bude pak provedena reorganisace zemědělských rad a jejich přeměna na zemědělské komory, resp. zájmová zemědělská společenstva. Otázka zemědělských komor - řekl tehdejší ministr zemědělství - není nová. Již před válkou studoval tuto otázku dr Vyškovský a po válce Prokůpek a Lenfeld". Na návrhy posl. Šamalíka, bohužel, tehdejší pan ministr zapomněl. A tak v tomto svém výkladu nakonec zdůrazňuje, že do konce r. 1937 bude zemědělská samospráva ukončena. A dnes, bohužel, musíme říci, že teprve za 10 let, tedy v roce 1947, bude v lidově demokratické republice uzákoněna jednotná odborová zemědělská organisace, ta zemědělská organisace, která musí být strážcem, obhájcem, mluvčím a prokurátorem zemědělského lidu v Československé republice.

28. května 1945 povolal mimo jiné pan ministr zemědělství také mne do přípravného výboru Jednotného svazu českých zemědělců. A jestliže dnes zde veřejně konstatuji, že od tohoto dne čs. strana lidová svého zásadního stanoviska k základnímu problému organisace Jednotného svazu českých zemědělců neměnila, tak to činím jen z toho důvodu, abych v zájmu pravdy konstatoval, že jsme nemuseli svého stanoviska k zásadnímu problému členství a zásadnímu problému volebního řádu od 28. května 1945 měniti.

Zásady košického programu o svobodě tvoření zájmových organisací zemědělských byly tímto rozhodnutím pana ministra zemědělství uskutečněny. Každý má právo svobodně se sdružovat a zemědělci tohoto práva usilovně, upřímně a poctivě užili. My jsme nemuseli v roce 1945 svého stanoviska měniti, protože jsme také už před 9. květnem organisovali zemědělce na zásadách křesťanské solidarity a podle těchto zásad jsme především proti třídnímu stanovisku "venkov jedna rodina" zdůrazňovali v minulosti, přítomnosti i pro budoucnost jedině správné heslo "národ jedna rodina".

My jsme už tehdy žádali jasně, aby tento Svaz byl všeobecný, aby měl veřejnou funkci, aby členství v tomto Svazu bylo povinné, aby volby do těchto orgánů byly tajné, s poměrným zastoupením. Žádali jsme zemské úřadovny pro speciální, odbornou zemědělskou práci pro jednotlivé země. Žádali jsme, aby tato organisace měla všeobecnou péči o zemědělce a provádění úkolů zvelebovacích a úkolů spojených se subvenční politikou. Krátce, žádali jsme, aby tato organisace byla zemědělskou samosprávou. A mohu s potěšením říci, že za celou tu dobu dvou let v přípravném výboru Jednotného svazu českých zemědělců přes rozdílné politické názory nakonec jsme vždycky chtěli sloužiti a sloužili jsme oddaně a věrně našemu zemědělskému lidu. Byli jsme často za toto stanovisko posmíváni i napadáni, ale já rád s tohoto místa konstatuji, že všichni členové přípravného výboru přátelsky, a řekl bych, bratrsky pracovali, aby sloužili především zemědělskému lidu tak, abychom dnes před vás mohli předstoupit s tím, že vám předkládáme k uzákonění osnovu o Jednotném svazu českých zemědělců.

Můžeme mít rozdílné politické názory, můžeme mít rozdílné světové názory, ale jsem přesvědčen, když v přítomnosti a zejména v budoucnosti si vytyčíme, že budeme především sloužit zemědělskému lidu a Československé republice, že tím také nejlépe vybudujeme jednotnou odborovou zemědělskou samosprávu, Jednotný svaz českých zemědělců.

Jsem rád, že konečně došlo k dohodě o zákoně o Jednotném svazu českých zemědělců. Rád zde konstatuji, že také všechny strany přinesly určité oběti tomu, aby tento Jednotný svaz českých zemědělců byl uzákoněn. Já bych při této příležitosti jménem své strany chtěl zdůraznit, že veřejně a slavnostně prohlašujeme, že se vynasnažíme, aby na volitelných místech Jednotného svazu českých zemědělců byl zastoupen malý a střední zemědělec, poněvadž je to jeho plné právo a jeho svatá povinnost. (Potlesk.)

Slavná sněmovno! Hospodářský a sociální vývoj vede nás neúprosně k malému a střednímu zemědělskému podniku, a kdo by se proti těmto snahám stavěl, ten nechápe a nepochopí sociální vývoj našeho československého venkova; a my, protože upřímně tento vývoj chápeme, chceme dát tomuto svému hlubokému přesvědčení výraz tím, že na zvolitelná místa dáme těmto skupinám především největší, a řekl bych majoritní zastoupení.

Jednotný svaz českých zemědělců musí být v prvé řadě odborovou organisací, která bude mluvčím, strážcem, obhájcem a prokurátorem zemědělského lidu.

Jsem si při té příležitosti vědom, že nás čekají těžké a zodpovědné úkoly. Jeden z hlavních úkolů je nutno zdůraznit v tom, že naše zemědělská politika musí být postavena na objektivní základnu ekonomických zásad. Dámy a pánové, to je jediná správná cesta, která nakonec vytvoří nám i jednotnou zemědělskou frontu na tomto úseku. A o nic jiného jsme my, zástupci lidové strany, v přípravném výboru Jednotného svazu českých zemědělců neusilovali.

Jednotný svaz českých zemědělců musí být organisací, která se bude v prvé řadě starat o zemědělce samého, protože on je tím největším a nejdůležitějším činitelem v zemědělském podnikání a v zemědělském vědění.

Je nutno zdůraznit, že Jednotný svaz českých zemědělců musí být jediným představitelem zemědělců i v cizině. Přes organisaci Jednotného svazu českých zemědělců v zemích historických a Jednotného sväzu slovenských roľníkov na Slovensku musíme se dostati k ustavení Ústřední rady českých zemědělců, která bude soustřeďovat společné snažení Čechů a Slováků. A tato organisace musí nakonec být jediným společným představitelem zemědělců doma i v cizině. My chceme, a já to s tohoto místa slavnostně prohlašuji, vybudovat z Jednotného svazu českých zemědělců vzornou odborovou organisaci, ve které by si zemědělci sami o svých věcech rozhodovali, jež by pro zemědělce byla jejich záštitou a ochranou. Jsem přesvědčen, že tento úkol bude do všech důsledků splněn. Tato organisace musí být nezaujatým mluvčím zemědělského lidu, musí být jeho obhájcem před škůdci a byrokraty. Tato organisace musí mít v čele z nejlepších rolníků ty nejlepší. Bez řádné zemědělské organisace nebude řádného plánu, nebude řádného plánování v našem zemědělském podnikání. Ekonomické otázky, které bude nutno velmi usilovně řešit, to jsou ony otázky, které nám nakonec ukáží celou tu jednotnou linii zemědělské politiky Národní fronty. A Jednotný svaz českých zemědělců bude, jak věřím, upřímným a oddaným mluvčím této jednotné národní fronty zemědělské v Jednotném svazu českých zemědělců.

Jestliže dnes sněmovna schválí tento základní zákon našeho zemědělského lidu o Jednotném svazu českých zemědělců, splní staletá přání našeho zemědělského lidu, splní tím přání a touhu tohoto lidu po zemědělské demokracii, vyjádřené v zemědělské samosprávě. To, co dosud bylo vykonáno, není snad dílem dokonalým, ale za ta dvě léta, co přípravný výbor Jednotného svazu českých zemědělců vedl věci zemědělské v Československé republice, může s důvěrou, s poctivostí a s otevřeným hledím složit účty z vykonané práce. A dnes jménem tohoto přípravného výboru Jednotného svazu českých zemědělců slibuji, že v této práci budeme v Národní frontě usilovně, upřímně a oddaně pokračovat. Dnes tedy tento slib jednoty, svornosti a upřímné spolupráce je závazkem do příštích krásnějších a radostnějších dnů československého zemědělství.

Naše československé zemědělství stojí a bude stát v nejbližších dnech před těžkými a bolestnými úkoly. Ono musí mít program nejen krátkodobý, nýbrž také dlouhodobý. Brzy na nás dolehne konkurence, snad z bratrského Polska, ze sousedního Maďarska a z bratrské Jugoslavie. Snad málokdo dnes znáte a málokdo si uvědomuje, že zejména z Maďarska se k naší republice blíží tlak, zvýšený tlak ve výrobě živočišné, protože rozdělením a rozparcelováním latifundií maďarských přeměňuje se výroba zemědělská od výroby rostlinné k výrobě živočišné. Také my v Československé republice chceme a budeme této výrobě živočišné věnovat zvýšenou pozornost. Ale my máme jeden veliký a vznešený úkol. Naše republika, naše československé zemědělství může se státi zahradou semenářskou, zahradou ve výrobě rostlinné a plemenářskou stanicí ve výrobě živočišné. A to je ten veliký odborový úkol, který má Jednotný svaz českých zemědělců, to je ten úkol, který nás také v příštích dnech čeká. Já věřím, že Národní fronta všech čtyř stran tento velký úkol splní upřímně a poctivě, jak jej plnila po celou dobu dvou let přípravného výboru Jednotného svazu českých zemědělců. A jestliže při této příležitosti před vámi zde skládáme své účty, tož je skládáme s vědomím, že jsme vykonali dobré a poctivé dílo. A já věřím, že uzákoněním Jednotného svazu českých zemědělců vcházíme v onen den, kdy znovu se nad naší vlastí sklene duha míru, bratrství a upřímné, oddané a poctivé lásky k zemědělskému lidu a k Československé republice. Kdo slouží našemu zemědělskému lidu v zásadách demokratických, ten slouží i oddaně naší lidově demokratické, ale především nezávislé Československé republice. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala: Ďalej je k slovu prihlásený posl. Haško. Udeľujem mu slovo.

Posl. Haško: Slávna snemovňa!

Po obnovení republiky, keď sme začali obnovovať nový život politický a hospodársky na nových základoch - a nebola to ľahká práca po tak veľkej víchrici svetových dejín, veď sme sa ocitli v ťažko zruinovanom stave nielen po stránke hospodárskej, ale i v morálnom úpadku - bolo treba rýchle organizovať jednotlivé složky nášho národa, dať im nové demokratické organizácie, ktoré by hájily záujmy týchto složiek národa. Niektoré složky nášho národa maly šťastie, maly i výhody a ich nové organizácie fungujú už vyše roka, niektoré už vyše dvoch rokov, a s roľníckou organizáciou prichádzame dnes.

Roľníctvo, najpočetnejšia to složka nášho národa, sa po hroznej vojne ocitlo v najviac zničenom stave: vypálené domy, rozkradnutý živý i mŕtvy inventár, a to v zemiach českých, ale hlavne na Slovensku, a najviac ešte na východnom Slovensku. Ukázalo sa, že je potrebné nielen budovať a stavať zničené stavby, ale často je potrebné zasahovať spoločnými silami pre zvláštnu pomoc tomuto stavu. Stav roľnícky bol pritom, čo nám zanechala vojna, postavený v povinnostiach síce na prvé miesto, avšak v právach často bol zaznávaný. Tento stav potreboval a potrebuje silnej, zákonom riadne podloženej organizácie, ktorá by celou svojou váhou nielen prevádzala činnosť zveľaďovaciu na poli hospodárskom, ale ktorá by ho aj dokonale reprezentovala, ktorá by sa zastávala jeho práv a požiadaviek a pri tom podľa jeho vôle usmerňovala jeho činnosť vo výrobe a pri speňažení jeho výrobkov po spôsobe organizácií robotníckych.

Za okupácie bol v Čechách a na Morave vybudovaný Svaz zemědělství a lesnictví pro Čechy a Moravu a na Slovensku Roľnícka komora. I keď sa vláda a tento slávny parlament pokúsil niekoľkoráz dať zákonný podklad pre organizáciu roľníctva našej republiky, bohužiaľ veľmi dlho nebolo možné docieliť dohody v niektorých zásadných otázkach tohto zákona, ktorý by podložil organizáciu všetkých roľníkov republiky, a to bez ohľadu na ich politické rozvrstvenie.

Dnes, keď viac ako po roku hádok a škriepok, ktoré úzkostlive sledovala a často i právom kritizovala naša roľnícka verejnosť, podarilo sa nám dostať k definitívnemu prejednaniu zákona o organizácii roľníkov republiky, ktorý práve pred nami leží, chcem uviesť niekoľko poznámok menom môjho klubu, aby som osvetlil stanovisko, ktoré Demokratická strana pri tomto zákone od prvopočiatku hájila a ktoré zastávala na poradách medzi Jednotnými sväzmi českým i slovenským, ktoré zastávala vo vláde a tiež v zemedelskom i právnom výbore tohto ústavodarného Národného shromaždenia.

Predložená osnova zákona vo svojom prvom paragrafe hovorí, že za účelom výstavby a povznesenia roľníctva a lesníctva a ku podpore a hájeniu záujmov roľníctva a lesníctva zriaďujú sa Jednotný svaz českých zemědělců pro Čechy a Moravu a Jednotný sväz slovenských roľníkov pre Slovensko. Demokratická strana stála od počiatku na tomto stanovisku, aby sa organizácia roľníkov skladala z dvoch sväzov, nad ktorými bude stáť Ústredná rada roľníkov republiky so sídlom v Prahe, složená z dvoch sväzov, pre činnosť koordinačnú a plánovaciu, nakoľko roľnícka problematika na Slovensku ako v sektore rastlinnej výroby, tak aj vo výrobe živočišnej je úplne odlišná od problematiky v Čechách. Bolo treba utvoriť dva sväzy aj preto, nakoľko niektoré záležitosti v roľníckom podnikaní a v roľníckej politike musíme riešiť vzhľadom na rozdielne podmienky ako rázu výrobne-technického, tak aj po stránke politicko-hospodárskej, špeciálne, regionálne. Pritom sme však zastávali stanovisko spoločnej Ústrednej rady roľníkov, aby táto jednotne koordinovala činnosť oboch sväzov a cez ktorú by bol umožnený kontakt sväzov s vládou, ministerstvami, poťažne centrálnymi úradmi. Na Slovensku bola to inštitúcia predloženej osnovy zákona.