Ďalej sa hovorí o právomoci, poťažne charaktere sväzov. My sme i tu stáli kategoricky na stanovisku dať roľníctvu záujmovú odborovú organizáciu s charakterom korporácie verejného práva, a to už jednak preto, aby sme docielili toho, čo bývalá Roľnícka komora, ktorá mala za úkol prevádzanie zveľaďovacej činnosti v poľnohospodárskom sektore na Slovensku a bola tiež inštitúciou verejného práva, a hlavne preto, aby sme nedali roľníctvu len organizáciu, ktorej sekretariáty by vybavovaly intervencie roľníkov a nemaly žiadny vplyv pri výrobe a speňažovaní roľníckych produktov, poťažne nemohly by hájiť záujmy roľníctva a usmerňovať jeho činnosť na poli zveľadenia a povznesenia úrovne jeho stavu a tým i povznesenie republiky. Chcem vďačne kvitovať, že v tomto ohľade zastávali sme shodné stanovisko skoro so všetkými politickými stranami Národného frontu.

V § 2 tohto zákona vymedzuje sa kompetencia sväzov a ministerstva, poťažne úradov, kde strana usilovala o to, aby sa dala čo najväčšia pôsobnosť sväzom pri zveľaďovacej činnosti a úradom, poťažne ministerstvu by pripadla viac menej úloha dozorčia, kontrolná, aby tak organizácia mohla byť pružná a mohla konať svoje povinnosti a splniť stanovené úlohy.

Ďalšie paragrafy stanovia, kto má alebo môže byť členom Sväzu. Tu stanovisko Demokratickej strany stretlo sa s neporozumením u niektorých politických strán. Demokratická strana stála od počiatku na princípe povinného členstva všetkých roľníkov, ktorých výživa je závislá od ich hospodárstva, a to bez ohľadu na výmeru. Treba poznamenať, že niektoré strany s nami súhlasily, niektoré boly proti, avšak treba kvitovať, že porozumením všetkých dosiahlo sa dohody, ktorá je ku spokojnosti všetkých a hlavne i spokojnosti roľníckeho stavu. Ja ako drobný výkonný roľník sám by som nemohol dosť dobre súhlasiť ináč než tak, aby sa v zákone vyslovila zásada povinného členstva už aj preto, aby sme v otázkach roľníckych v jednotných odboroch dali spolu všetkých roľníkov bez ohľadu na ich politickú príslušnosť a tak docielili zdravý stav roľníka a podporili zdravý vývoj vecí v našom hospodárskom živote, na ktorom je tak veľmi závislý najmä dnes, ale bude aj v budúcnosti celý národ a celá republika.

K § 6 tohto zákona, ktorý bol jedným z najspornejších od začiatku, chcem spomenúť len toto: Demokratická strana pôvodne hájila stanovisko úplne nepolitických volieb. Tento fakt chceme úprimne priznať a nikto nám ho nemôže poprieť. Chcem konštatovať jedno: Keď sme vlani jednali na spoločných poradách medzi Svazem českých zemědělců a Sväzom slovenských roľníkov v Nových Zámkoch, ja sám jediný ako zástupca Demokratickej strany i ako výkonný roľník zastával som toto stanovisko proti stanovisku všetkých strán, nakoľko podľa svedomia som ani ináč nemohol, a Demokratická strana i ja osobne aj dnes sme presvedčení, že do žiadnej odborovej organizácie, a preto ani do organizácie roľníckej, strannícka politika nepatrí. Ustúpili sme však od toho len preto, aby sme podporili rýchlejšie prejednanie osnovy a aby sme ani domnele neniesli vinu na jej oneskorení.

Ohradzujem sa preto i s tohto miesta proti útoku, ktorý bol proti nám neskoršie vznesený, a poznamenávam, že sme stáli, stojíme a budeme stáť na stanovisku dobrého svedomia a vôľe 62 % slovenských občanov a tým valnej väčšiny slovenských roľníkov, ktorí nám sverili právo v ich mene hovoriť a ktoré právo si chceme za každú cenu udržať a aj udržíme. Treba ešte poznamenať, že pre tento paragraf bola osnova zákona vrátená zpät vláde, poťažne Národnému frontu, aby vyriešil spornú záležitosť volieb; no zástupcovia Demokratickej strany v zemedelskom výbore nemohli plne súhlasiť so stanoviskom vymedzenia v zákone, aby sa dialy politické voľby a aby bolo prihliadnuté k sociálnemu rozvrstveniu roľníctva do funkcionárskych sborov Sväzov. Lebo dnes, keď robíme tak veľké sociálne reformy a určujeme hranicu súkromného vlastníctva najviac na 50 ha, t. j. že veľkých roľníkov nechceme mať, nemôžeme predsa tých malých, ktorí nam ešte zostávajú, rozdeľovať, triediť na maličkých a väčších, lebo tým by sme neposilnili stav, neprispeli by sme ku spolupráci, ba naopak, rozdelíme dedinu zase na tábory, roztrieštime roľníkov na veľkých a menších a tým oslabíme ich silu a podkopeme ich spoluprácu. Roľníctvo aj beztoho bude voliť na čelo ľudí nie podľa veľkosti ich hospodárstiev, ale podľa toho, kto je ako poctivým a kto je ako schopným, aby reprezentoval roľnícky stav a bránil statočne záujmy a požiadavky roľníctva. Nech sme preto posudzovaní a kritizovaní, my však vďačne predstupujeme s týmto stanoviskom i pred našu roľnícku verejnosť, lebo sme presvedčení, že toto stanovisko je i stanoviskom jej. Veľkostatkárov parcelujeme, tých už nechceme a nebudeme mať a preto si nevieme dosť dobre vysvetliť, prečo stále ešte deliť a drobiť roľníctvo. Kto by si myslel a chcel takto robiť, nech si je vedomý, že roľnícka verejnosť vie veľmi dobre, prečo by toto chcel robiť, a dá mu na to vo vhodnej chvíli svoju odpoveď.

Musím vysloviť poľutovanie, že obe komunistické strany, keď nedocielily súhlas ostatných členov zemedelského výboru, opustily rokovanie, a preto chcem i s tohto miesta odmietnuť útočné prehlásenie kol. Smrkovského proti Demokratickej strane i proti ostatným stranám. Sme presvedčení, že sme zastávali stanovisko vôle našich roľníkov a svojho dobrého svedomia. No vyprosujeme si, aby nás niekto v našich rokovaniach a stanoviskách chcel i pre budúcnosť týmto alebo podobným spôsobom nútiť. Parlament predsa nie je jedna strana, ale my všetci spolu tvoríme parlament.

Záverom chcem poznamenať, že Demokratická strana víta túto dávno čakanú osnovu zákona, na ktorú čaká naše roľníctvo, ktoré bolo na rozdiel od robotníkov bez organizácie. Chce veriť, že vytvorením tejto organizácie posilní sa stav roľnícky, posilní sa konsolidácia jeho stavu, prispeje sa na pomoc pri riešení ťažkých a zodpovedných úloh nášho roľníctva v štáte a k jeho zdarnému rozvoju na poli hospodárskom, sociálnom, kultúrnom a inom. Na mnohých miestach z tohto Sväzu možno majú strach. Tento strach akiste je jedným z momentov, prečo táto osnova zostávala tak dlho v závoze.

Táto jednotná odborová organizácia roľnícka bude reprezentovať všetko roľníctvo tejto republiky, ale bude mať o jednu úlohu menej ako ostatné odborové organizácie. Nebude sa musieť totiž starať o pracovný výkon svojich členov - roľníkov. Pracovný výkon človeka sviazaného s pôdou, ktorý sa odjakživa riadil predovšetkým božími zákonmi, ktorý tu bol dávno predtým, keď ešte nebolo iných vrstiev, keď sa ešte ľudstvo nelišilo na triedy, keď nebolo triedneho boja, bol vždy na svojom mieste. (Predsedníctvo prevzal podpredseda dr Ševčík.)

Som presvedčený, že tohto človeka, tohto roľníka nikdy sa netreba báť. Nikdy nežiadal to, čo patrilo iným, nikdy nežiadal to, čo patrilo menovite vrstvám mestským. Ale nezapierajme si, že viac ako bolo zdravé pociťoval tento stav, tento človek pracujúci na pôde, na svojej pôde, ústrky a ponižovanie. Vidíme preto v Jednotnom sväze jeden z tých inštrumentov, ktorý organizačne stavia roľníkovu prácu a tým aj roľníctvo ako také na roveň s ostatnými.

My sme si toho vedomí a ja vám to hovorím osobne ako výkonný roľník. Nikdy nebolo v dejinách chvíľ, že by bol roľník zakolísal. Ale práve preto nechce byť v národe a v štáte o nič menej ako tí ostatní a nárokuje si, aby toto bolo uznané, aby toto bolo rešpektované vo všetkom počínaní verejných činiteľov v zákonodarstve, v štátnej správe a jedným slovom všade. Lebo jedno ostáva isté a nikdy nebude popierané, že roľníctvo bolo, je a bude základom nášho národa a nášho štátu. (Potlesk.)

V tomto duchu Demokratická strana víta túto osnovu a bude za ňu hlasovať. (Potlesk.)

Podpredseda dr Ševčík (zvoní): Ďalej je k slovu prihlásený pán posl. Deči. Udeľujem mu slovo. (Nebyl přítomen.)

Ďalším prihláseným rečníkom je pán posl. Smrkovský. Udeľujem mu slovo.

Posl. Smrkovský: Pane předsedo, paní a pánové!

Našemu ústavodárnému Národnímu shromáždění a všem současným zákonodárným činitelům připadl velmi odpovědný a i velmi těžký úkol, rozřešit celou řadu závažných a dokonce životních otázek a potřeb našeho zemědělství, problémů a otázek, které se během dlouhých let a desetiletí nahromadily a které musely čekat, aby teprve v naší době, v nové lidově demokratické republice, dospěly k svému řešení. Budiž zde konstatováno, že vymoženost naší revoluce, nový lidově demokratický řád Československé republiky, tak jako jiným vrstvám pracujícího lidu, tak i našemu lidu zemědělskému přináší a přinese to, na co náš zemědělský lid má plné právo, to je rozřešení jeho životních problémů.

Jak tyto problémy jsou těžké, ukazuje to, jak jsou řešeny, jak dlouho to trvá, než se dostanou k svému odhlasování jako zákon do tohoto ústavodárného Národního shromáždění. Mohli bychom zde vzpomenout celé řady takovýchto závažných problémů, ať je to problém revise pozemkové reformy, který se dostává k svému vyvrcholení, problém scelování, problém zlidovění myslivosti a řada dalších. Jedním z nich je otázka uzákonění jednotné odborové organisace našich českých a slovenských zemědělců.

Jestliže zde zdůrazňuji, jak těžké je to někdy i v tomto slavném shromáždění a v jeho výborech přivést jednání k úspěšnému konci, příčinou toho jest ne vždy dobrá vůle u všech činitelů, kteří jsou povoláni k tomu, aby tyto problémy vyřešili. Důkazem ne právě nejlepšího poměru k těmto problémům je fakt, který právě vidíme v této chvíli v našem ústavodárném Národním shromáždění, kde se projednává tak závažná věc, jako je uzákonění jednotné odborové organisace českých a slovenských zemědělců. Vidíme, že celé řady lavic jsou prázdné, že tady není přítomen ani jeden poslanec strany lidové a že je zde přítomen v českých lavicích ze strany nár. socialistické jediný starý bojovník za práva zemědělců, posl. Mikuláš. (Potlesk.) Zdůrazňuji to proto, že ne podle slov, ale podle činů projevuje se vždycky a všude poměr k věci, tedy v tomto případě poměr k jednotné odborové organisaci českých a slovenských zemědělců.

Odborová organisace našich zemědělců je jednou z těch velkých a podstatných otázek, které řešíme. Rád bych zdůraznil, že jsme od začátku, od prvých týdnů, kdy byla naše vlast osvobozena od okupantů, usilovali o to, aby Jednotný svaz českých zemědělců vešel v život a stal se instrumentem našich pracujících zemědělců v hájení a řešení jejich zájmů. Příslušník komunistické strany, náš soudruh ministr Ďuriš, který de facto v prvých týdnech po osvobození naší vlasti založil Jednotný svaz českých zemědělců a jako resortní ministr uvedl ho v život, povolal zemědělské representanty nynějších politických stran do vedoucích orgánů a od té doby, aniž byl již zákon o Jednotném svazu přijat, byla zákonná funkce Jednotného svazu českých zemědělců uvedena v zákonné právo ve více než padesáti zákonech, které byly již přijaty.

Byli bychom rádi, kdyby Jednotný svaz českých zemědělců a obdobná organisace slovenských rolníků v našem národním a veřejném životě, na našem úseku zemědělském, hrála takovou úlohu, jakou od revoluce hraje odborová organisace našich dělníků a zaměstnanců, t. j. ÚRO. Je faktem, že odborová organisace dělnická je jedním z nejmocnějších pilířů naší republiky, která na jedné straně z velké míry již rozřešila a řeší sociální i jiné problémy svých členů, které zastupuje, a na druhé straně je strážcem toho, aby vymoženosti revoluce, lidově demokratický řád v naší republice, nebyly nikým a ničím ohroženy. Takovou úlohu v našem životě hraje odborové hnutí dělnické v čele se svou ÚRO a my budeme usilovat o to, aby dělnická a zaměstnanecká ÚRO dostala svého důstojného partnera v Jednotném svazu českých a slovenských zemědělců. (Potlesk.) My budeme usilovat o to, aby zde vyrostly 2 mocnosti našeho pracujícího lidu: jedna dělnická a zaměstnanecká a druhá zemědělská, které ruku v ruce budou pracovat pro vyřešení spravedlivých požadavků a práv všeho pracujícího lidu, a na druhé straně tyto dvě mocnosti všeho pracujícího lidu zabezpečí zároveň pro budoucnost náš stát a lidově demokratický režim před veškerým nebezpečenstvím.

Naše zemědělství velmi nutně potřebuje svoji dobrou odborovou organisaci, neboť je ještě velmi mnoho špatného, nedokonalého a nerozřešeného, co jsme zdědili na našem zemědělském úseku z dřívějších časů. Zemědělské problémy budou rychle a dobře rozřešeny, jestliže bude dobrá odborová organisace našich zemědělců. Bojovali jsme o Jednotný svaz, o jeho uzákonění 2 roky, a budiž zde konstatováno, že osnova zákona byla už jednou v Národním shromáždění, ještě v Prozatímním Národním shromáždění, kde však nenašla pochopení u představitelů mnohých politických stran, takže zatím co mohl Jednotný svaz býti uzákoněn více než před půl druhým rokem, nestalo se tak právě proto, že nebyla vždycky a všude dobrá vůle jej uzákonit. My víme, jak s počátku faktickými budovateli Jednotného svazu českých zemědělců byli ti nejdrobnější, ti malí a střední zemědělci, kteří usilovali o to, aby jejich odborová organisace vešla v život, naproti tomu jaký byl odpor u některých částí našeho venkovského lidu, u té malé části, u těch, kteří v prvé republice byli faktickými spoluvládci naší republiky. Abych nechodil okolo, lépe je říci to přímo: Jednotný svaz českých zemědělců nenašel dost pochopení v počátečním svém zrodu u velkých majetkových vrstev zemědělských, u statkářů a velkostatkářů. My jsme ještě nezapomněli na ty akce, které byly organisovány a vedeny na našem venkově proti Jednotnému svazu českých zemědělců.

Po druhé se dostala osnova o Jednotném svazu českých zemědělců již do ústavodárného Národního shromáždění a zase šla odsud zpět. Zase proto, že ne všude bylo tolik dobré vůle, jak zde dneska s tohoto místa bylo již tak pateticky proklamováno. Já bych byl velmi rád, kdyby bylo zde méně těch patetických a slavnostních prohlášení a kdyby bylo více dobré vůle pro uskutečnění takovýchto věcí v těch výborech, kde se zákony rodí (Potlesk.), ale žel bohu, musíme konstatovat, že je veliká propast mezi tím, co se tak často a tak slavnostně od tohoto stolu zde proklamuje, a mezi tím, jak vypadají řeči tam, kde se zákony tvoří, t. j. v příslušných výborech Národního shromáždění.

Dnes zde máme po třetí a věřím, že naposledy osnovu, kterou máme uzákonit. Historie jejího zrodu je velmi pestrá a kdybychom ji chtěli vylíčit, byla by i tragikomická, neboť velmi často byla přijata usnesení jak v Národní frontě, tak v různých poradách, tak i zde ve výborech Národního shromáždění, od kterých se potom velmi rychle uteklo, usnesení se zvrátila, až konečně dnes dostáváme osnovu sem, do tohoto našeho slavného sboru, abychom ji proměnili v zákon.

V prvé řadě byl velký boj o to, zda má být členství v odborové organisaci dobrovolné či povinné. Vážení pánové a paní, neshoduje se to tak zcela s myšlenkou demokracie i s tradicí všech odborových hnutí, jaké známe, jestliže členství v odborové organisaci nařizujeme povinné, a to zákonem. To není zcela v souladu s demokratickými principy. Komunistická strana byla proti této zásadě povinného členství, neboť to také byla vůle našich zemědělců. Na nich závisí, zda chtějí či nechtějí být členy organisace, a právě na tom, aby ta odborová organisace byla dobrá, aby se opravdu starala o všechny ty potřeby a zájmy zemědělců, aby ji zemědělci milovali, aby ji považovali opravdu za svoji organisaci, a pak by do té organisace šli a nemuseli by býti nuceni k tomu zákonem. V zájmu toho, aby se jednání o Jednotném svazu dostalo dopředu, ustoupili jsme od své správné zásady a přistoupili jsme na zásadu povinného členství.

Druhou otázkou, o kterou byl boj v jednáních mezi politickými stranami ve vládě i zde ve výborech ústavodárného Národního shromáždění, byla otázka, jak se má volit do orgánů těchto odborových svazů našich zemědělců. Zase, odvoláváme-li se na tradice všech odborových hnutí, jaká známe, a máme-li na paměti zásady opravdové demokracie, musíme z toho vyvodit, že je a mělo by být pro každého samozřejmostí, že si členové těchto zemědělských svazů mají zvolit do svých funkcionářských orgánů takové své representanty, pro které se sami rozhodnou. To znamená nejlepší lidi ze svých řad, nejlepší odborníky, nejlepší bojovníky za své zájmy bez ohledu na to, k jaké politické straně se tento jejich representant hlásí. My však jsme se shledali s tím, že některé politické strany prosazovaly zásadu, že volby do odborové zájmové organisace zemědělců musí být prováděny podle kandidátek politických stran. Tedy z odborových voleb se dělají partajní politické volby. Odporovali jsme tomuto nedemokratickému a neodborovému stanovisku některých našich partnerů v Národní frontě. V zájmu toho, aby konečně už byl zákon o jednotných svazech českých a slovenských zemědělců přijat, byli jsme nakonec nuceni proti svému lepšímu přesvědčení dát souhlas k tomu, aby se volby do odborových zemědělských svazů konaly na principech voleb politických podle politických stran. Máme obavy z toho, které zde vyjadřujeme, že tato zásada, neodborová a nedemokratická, prosazená proti naší vůli, nepřispěje k tomu, aby byl upevňován mír a klid a spolupráce na naší vesnici, a vyslovujeme veliké obavy z toho, že ty politické strany, které proti vůli naší a ještě některých jiných činitelů prosadily volby politické, zanesou na naše vesnice místo vůle k spolupráci a budování státu politický boj, politické šarvátky, že budou zdržovat naše zemědělce od jejich budovatelské práce a že špatně poslouží zájmům naší republiky.

Když byla již nedemokratická zásada prosazena, kladli jsme požadavek, když takto mají být voleny orgány jednotných svazů zemědělců, aby bylo zajištěno i poměrně sociální zastoupení jednotlivých majetkových vrstev našich zemědělců. Pan kol. posl. Sochorec ze strany lidové mluvil o tom, že v dnešní době je paradox, aby se náš zemědělský lid rozděloval do majetkových skupin. Prohlašoval to za nedemokratické a podobně.

Oč tady jde? Když jsme prosazovali zásadu poměrného zastoupení jednotlivých majetkových skupin zemědělců ve funkcionářských sborech, šlo nám o toto: U nás v Československu máme z celkového počtu 95 % zemědělců s výměrou polí do 20 ha. Proto bylo pro nás samozřejmé, že 95 % zemědělců s výměrou do 20 ha bude mít také 95 % veškeré moci ve své odborové organisaci (Potlesk.), neboť máme zkušenosti, smutné zkušenosti, že tato zdrcující většina drobných, malých a středních zemědělců byla a ještě je v mnoha místech a v mnoha případech ovládána proti svým vlastním zájmům nepatrnou skupinkou statkářů a velkostatkářů. Někdo řekne, že to není pravda. A tož já bych na dva takové případy poukázal. Mám zde příklad sociálního rozvrstvení našich zemědělců na okrese jičínském. Tam je přes 7.000 zemědělců s výměrou do 5 ha, něco přes 2.000 zemědělců od 5 do 20 ha a 42 velkostatkářů, většinou zbytkářů: čtyřicet dva! A právě kde je taková nepatrná menšina statkářů a velkostatkářů, na okrese jičínském, je odborová organisace našich zemědělců, Jednotný svaz, v rukou právě toho zbytkaře, toho, který má hodně, hodně přes 50 hektarů a který má zcela jiné zájmy, než mají zemědělci, zvláště ti malí. Těch 7.000 zemědělců do 5 ha v tom okresu chce dnes a už dávno půdu, chce půdu, která jim byla upřena v prvé pozemkové reformě, a ta půda zákonem jim určená byla dána právě zbytkovým statkářům. Těchto 7.000 zemědělců má zcela jiné zájmy než právě těch 42 zbytkařů a velkostatkářů, jejichž zájmem je, aby jim zbytkové statky a velkostatky zůstaly. A tady máme důkaz o tom, nakolik jsou svým obsahem pravdivá slova kol. Sochorce, když tvrdí, že všichni zemědělci jsou jedna rodina, která má stejné zájmy. Není tomu tak. Zdrcující většina 95 % zemědělců malých a středních má zcela jiné zájmy než ta nepatrná menšina 4 nebo 3 % zbytkařů a velkostatkářů. A když tak kol. Sochorec zde hovořil o paradoxu, že by bylo nesmyslné, aby se zde dělili naši zemědělci do majetkových skupin, já se ho ptám, proč pro něho není paradoxem takový fakt, jaký zjišťujeme v zemědělských hospodářských družstvech, kde máme případy, a ne málo, naopak velmi mnoho, že jeden zbytkař nebo velkostatkář má deset hlasů? On je člověk, jedinec jako každý jiný, ale na valných hromadách, při volbách do orgánů družstev má, prosím, deset hlasů. A to kol. Sochorcovi a všem jeho kolegům, kteří hlasovali a jsou proti sociálnímu poměrnému zastoupení v Jednotném svazu, vůbec nevadí, aby domkář a střední zemědělec v družstvu měl jeden hlas a velkostatkář aby měl hlasů deset. To panu kol. Sochorcovi nevadí, to je podle něho demokratické!