Když zde byla tolik zdůrazňována ta dobrá vůle, že všichni chtějí dobro pro zemědělce a že jim jenom a jenom to dobro leží na srdci, jsem nucen poukázat na to, že ty řeči zde jsou trochu v rozporu s tím, co se mluví a jak se jedná tam, kde se zákony fakticky dělají, to jest ve výborech. Chci zde poukázat jenom na jeden z mnoha, ze třiceti, ze čtyřiceti faktů, s jakými jsme se shledali, když jsme projednávali osnovu o revisi prvé pozemkové reformy. Tady se ukáže hned, jak ta dobrá vůle, pánové a paní, někdy vypadá v praxi. Každému je jasné, že jedna rodina nepotřebuje 100, 200, 500 nebo 1000 ha zemědělské lesní půdy, když na druhé straně zde máme statisíce rodin zemědělských, které mají hektar, půldruhého nebo dva, ba také ještě méně.

Když jsme projednávali zákon o revisi prvé pozemkové reformy, kde jsme chtěli, aby se šlo pod 50 ha, aby se nechalo tolik, kolik sami mohou obdělat, s čím jsme se setkali? S tím, že právě kolegové ze strany nár. socialistické, ze strany lidové a z demokratické strany slovenské proti naší vůli odhlasovali, aby se zbytkovým statkářům nechalo nejen 50 ha půdy orné, zemědělské, ale aby se jim vedle těchto 50 ha nechaly také všecky lesy a rybníky. To je v mnoha případech až 1000 ha lesů a rybníků, tolik jste chtěli nechat zbytkovým statkářům. (Hlas: Zadarmo to nebylo!) A páni kolegové, takhle vypadá praxe, když ji srovnáváme s těmi slavnostními a patetickými řečmi zde u tohoto stolku. Vidíme, jaká je to propast mezi praxí a řečmi. Tož toto je třeba, abychom všechno zde uvážili, abychom konstatovali, že není všecko tak dobré, jak to zde někteří pánové líčili. Je nutné, aby toto všecko věděli také zemědělci, neboť je potřebí zavést konečně už do našeho veřejného a národního života takovou morálku, kdy se bude mluvit stejnou řečí na venkově zemědělcům a stejnou řečí také zde v Praze (Potlesk.), neboť zatím konstatujeme a musíme konstatovat, že opravdu mnozí, a to velmi mnozí kolegové z tohoto slavného Národního shromáždění mluví dvěma jazyky: jedním venku a druhým zde.

Když jsem konstatoval, že nejsou totožné zájmy 95 % drobných a středních zemědělců se zájmy 2 nebo 3 % statkářů a velkostatkářů, pak je také potřebí, aby teď, po uzákonění Jednotného svazu českých a slovenských zemědělců, k němuž dojde v nejbližích hodinách nebo snad zítra, aby naši čeští a slovenští zemědělci a my všichni zde, činitelé politických stran, působili k tomu, aby se Svazy zemědělců, český a slovenský, opravdu dostaly do rukou těch drobných a středních a nestaly se nástrojem v rukou velkých sedláků a statkářů proti zájmům středních a těch drobných. Když již zde bylo proti naší vůli prosazeno a byli jsme ve výborech přehlasováni, že musí být všude volby politické, pak vyzýváme s tohoto místa všechny zemědělce v českých zemích i na Slovensku ve všech obcích, aby se tam dole nedali rozdělit do zahrádek jednotlivých politických stran, a věříme, že se naši zemědělci ve všech obcích dohodnou, že nepoužijí toho, co jim bylo nebo snad bude zákonem naoktrojováno, t. j. povinné politické volby, že toho nepoužijí, neboť v obcích toho nemusí použit, a že opravdu ve všech obcích naší republiky budou do orgánů místních sdružení dělat volby tak, jak to za správné uznají, to znamená fakticky volby odborové, volby nepartajní a nepolitické. My - a to prohlašuji jménem celého našeho klubu komunistických poslanců - o toto faktické sjednocování našich zemědělců budeme ze všech sil usilovat.

Přejeme si, aby naši zemědělci dali velmi rychle svoji odborovou organisaci do pořádku, neboť má před sebou velmi mnoho úkolů k rozřešení. Naše jednotné svazy českých zemědělců, český i slovenský, musí se stát nejenom odbornými spolupracovníky našich zemědělců, nýbrž také bojovníky za práva a za zájmy našich zemědělců.

Je toho mnoho, co musíme ještě v zemědělství rozřešit. Je to v prvé řadě, jako jedna z nejdůležitějších otázek, revise prvé pozemkové reformy, kde bude třeba, aby všude, ve všech místech Jednotný svaz českých i slovenských zemědělců aktivně zasáhl do tohoto díla, které má pomoci našim drobným zemědělcům, a aby se zasloužil o dobré provedení toho, co bude zákonem umožněno. Jsou zde věci další, celý hradecký program našeho zemědělství, jako je scelování půdy, zlidovění myslivosti, jednotná daň pro naše zemědělce, úvěrový zákon, národní pojištění pro zemědělce a řada věcí dalších. Věříme, že Jednotné svazy českých a slovenských zemědělců opravdu aktivně zasáhnou do rozřešení těchto problémů, že naši zemědělci učiní ze svých odborových svazů svoje zemědělské ÚRO, které bude řešit jejich zemědělské zájmy právě tak dobře, jako ÚRO dělnické a zaměstnanecké řeší zájmy našich dělníků a zaměstnanců. (Potlesk.)

Podpredseda dr Ševčík: Ďalším rečníkom je pán posl. dr Falťan. Dávam mu slovo.

Posl. dr Falťan: Slávna snemovňa!

Bol som síce zpravodajcom za výbor rozpočtový k tomuto zákonu, no napriek tomu dovolím si za Klub komunistických poslancov Slovenska urobiť niekoľko poznámok k tomuto zákonu.

Nám bolo jasné hneď po oslobodení, že ľudovodemokratické zásady pravej a skutočnej slobody a demokracie bude nám treba preniesť aj na pole roľníckych záujmových organizácií. Dnes môžeme tu smelo vyhlásiť, že to bola naša strana, ktorá prvá presadzovala myšlienku demokratizácie roľnickej odborovej samosprávy, myšlienku Jednotného sväzu slovenských roľníkov. Ľutujeme len, že tieto naše snahy neboly pochopené na všetkých stranách včas a že sme museli viesť veľký boj o uplatnenie týchto zásad, ktoré dnes sú vyjadrené v hrubých rysoch v zákone o organizácii roľníkov republiky Československej.

Je každému roľníkovi na Slovensku dobre známe, že ešte do nedávna ozývaly sa na Slovensku z oficiálnych miest hlasy proti myšlienke Jednotného sväzu slovenských roľníkov, hlasy za zachovanie Roľníckej komory, teda organizácie nedemokratickej, organizácie v podstate byrokratickej, úradníckej, organizácie bez roľníkov. A aký ťažký zápas sme svádzali o túto myšlienku, dôkazom toho je aj tá skutočnost, že hoci v zemiach českých minister zemedelstva rozpustil fašistickú organizáciu, Svaz zemědělství a lesnictví, na Slovensku, žiaľbohu, nebola rozpustená stará tisovská Roľnícka komora, takže Jednotný sväz bol postavený pred veľmi ťažkú situáciu a nemohol plniť tie úlohy, ktoré od neho roľníci právom očakávali. Nemohol ich plniť preto, že odborný aparát bol stále k dispozícii Roľníckej komore, a nemohol ich plniť preto, že finančné prostriedky, ktoré ináč zákonom boly zabezpečené pre Jednotný sväz, odopieraly na Slovensku príslušné rezortné povereníctva Jednotnému sväzu vyplatiť aj vtedy, keď sa jednalo o úlohy, uložené v rôznych zákonoch Jednotnému sväzu slovenských roľníkov. Proti tomuto sa nestavali, ale stavali sa proti tomu, aby Jednotný sväz, resp. prípravný výbor tohto Sväzu, mohol tieto úkoly vykonávať k spokojnosti roľníkov.

Bola tu postavená otázka, prečo až teraz, až po dvoch rokoch, prichádzame k prejednávaniu zákona o organizácii roľníkov. A ja by som tu veľmi rád pripomenul tým pánom, ktorí túto otázku kládli, aby si spomenuli, aké veľké prekážky robili pri prejednávaní tohto zákona už v dočasnom Národnom shromaždení, ako ich úsilie smerovalo jedine a jedine k tomu, aby znemožnili vynesenie zákona už v dočasnom Národnom shromaždení, a aké veľké prekážky kládli tomu, aby došlo k dohode pri prejednávaní tohto zákona v ústavodarnom Národnom shromaždení.

Musím konštatovať, že po rôznych poradách, na ktorých boly docielené dohody o hlavných zásadách tohto zákona, boly tieto dohody znovu a znovu pri každej príležitosti porušované. Najspornejšou otázkou, ktorá značne oddialila uzákonenie Jednotného sväzu, bola otázka volieb orgánov Jednotného sväzu českých a slovenských roľníkov. Naša strana zastávala tu od začiatku stanovisko volieb nepolitických, volieb takých, aké si prajú roľníci. Žiaľbohu, boli sme svedkami toho, ako rôzne strany menily tieto svoje stanoviská. Boli sme svedkami toho, ako na jednej strane pred roľníkmi hlásaly zásadu nepolitických volieb, a na druhej strane pri rokovaní v Národnom fronte i v ústavodarnom Národnom shromaždení stavaly sa za politické voľby, teda proti voľbám odborovým a nepolitickým. Toto stanovisko je nečestné, toto stanovisko rozhodne podceňuje mienku roľníkov, súdnosť roľníkov, o ktorých si títo páni myslia, že azda veria všetkému, čo sa napíše, a že nevidia, aké rozdiely sú často u mnohých ľudí medzi rečami a medzi skutkami. Stanovisko našej strany k voľbám bolo aj to, že sa má pri voľbách vyjadriť sociálne rozvrstvenie roľníkov. A nie je pravda, že my by sme týmto chceli deliť dedinu alebo rozdeľovať roľníkov. Roľníci tak rozdelení sú a my sme chceli len túto skutočnosť vyjadriť demokratickým spôsobom, a to i z dôvodov sociálne-politických, i z dôvodov hospodárskych, výrobných a technických. My vieme, že za roľníkov v minulosti a do nedávna často i dnes nehovoria práve tí pracujúci roľníci dole, ale hovorí niekoľko dobre situovaných statkárov, niekoľko jednotlivcov. Nám išlo o to, aby sme už zákonom zaručili to, aby v orgánoch Jednotného sväzu riadne volených mali malí a strední rolníci to zastúpenie, ktoré im patrí, nič viac a nič menej. (Potlesk.) A chceli sme, aby týmto boly vyjadrené i zvláštne záujmy malých a stredných roľníkov, lebo my dobre vieme, že malý roľník má častokrát iné záujmy výrobné, iné záujmy cenové, iné záujmy sociálne, iné záujmy tržné, než ich má statkár alebo veľkostatkár.

Teda i s hľadiska odborného, i s hľadiska národohospodárskeho naše stanovisko, ktorým sme chceli vyjadriť socialne rozvrstvenie pri voľbách do orgánov Sväzu, bolo plne odôvodnené a oprávnené.

My vieme veľmi dobre, že práve tí páni a tie politické strany, ktoré sa doteraz usilovaly oddialiť, prípadne znemožniť uzákonenie Jednotného sväzu českých a slovenských roľníkov, robili to preto, že práve oni majú strach z tejto organizácie, že oni majú strach z toho hlasu, z toho rozdelenia a z tej vôle drobných a stredných roľníkov, ktorým tento zákon umožňuje plné uplatnenie, najmä vtedy, až budú skutočne dodržané zásady, ktoré sice do zákona vtelené neboly, zásady sociálneho rozvrstvenia, ale o ktorých sa všetky strany zaviazaly slávnostnými prehláseniami, že budú na svojich kandidátkach túto zásadu plne podporovať.

Náš klub bude hlasovať za tento zákon, hoci má výhradu k § 6 v otázkach volieb, bude hlasovať za tento zákon preto, že vie, že je potrebný, že roľníci po ňom volajú a naň čakajú, a preto, že tento zákon vyšiel z iniciatívy a myšlienok našej strany. (Potlesk.)

Podpredseda dr Ševčík: Ďalším rečníkom je pán posl. St. Novák. Dávam mu slovo.

Posl. St. Novák: Slavná sněmovno, dámy a pánové!

Dovolte, abych v úvodu svého projevu stručně reagoval na slova, která zde pronesl pan kol. Smrkovský. Naši nepřítomnost na počátku projednávání tohoto významného zákona odůvodňuji tím, že klub čs. strany nár. socialistické měl vážnou interní poradu. Svůj zájem o organisaci zemědělců prokázali jsme dostatečně při jednání v zemědělském výboru ústavodárného Národního shromáždění.

Dámy a pánové, k zemědělskému výboru upírá se pozornost československé veřejnosti. Jsou chvíle, kdy v tomto výboru ozvou se bouřlivé hlasy, jindy dokonce tóny disharmonické. Jest ovšem také mnoho okamžiků, kdy se nad tímto výborem klene duha míru, k dobru našich prostých zemědělců. (Veselost.) Pan kol. Smrkovský hovořil zde o tom, že jsme zastávali zájmy statkářů a zbytkařů. Já bych jej chtěl poopravit. Jest pravda, že při projednávání zákona o revisi pozemkové reformy jsme se dostali do rozporů, ale situace se vyvinula tak, že naši kolegové z řad komunistických odešli z výboru a my ostatní jsme byli nuceni zvolit nového zpravodaje v osobě předsedy zemědělského výboru, kol. Smejkala a odhlasovali jsme nejvyšší hranici držby půdy i pro revisi pozemkové reformy ve výši 50 ha půdy veškeré v tom smyslu (Hluk.), jak to předložila vláda republiky v návrhu zákona, který nese podpis Klementa Gottwalda a Julia Ďuriše.

Vážení pánové a dámy, nemusím vám dokazovat, že jsme drobní zemědělci (Hluk. - Různé výkřiky.) a že láska a úcta k drobnému zemědělci pronikla nám do krve a pronikla nám i do morku kostí. (Posměšné výkřiky komunistických poslanců.)

Dámy a pánové! Naši otcové dostávali lískovkou na lavici od panských drábů; naši otcové vozili kamení na bašty zámků. Jestli to někdo nechápe z řad vážených kolegů naší politické levice, tedy mu doporučuji, aby na chvíli odložil stranickou literaturu a sáhl k Holečkovi, Baarovi, Jiráskovi a Třebízskému (Potlesk.), kteří tak krásně mluví o minulosti našeho zemědělského lidu.

Vážení pánové a dámy, musím jen krátce reagovat na obvinění, že na valných hromadách hospodářských družstev statkář hlasuje desíti hlasy a malý rolník jedním hlasem. Nebyla to naše strana, ani naši zástupci, kteří na valné hromadě Kooperativy hodili balík 20.000 akcií proti zemědělcům. (Výkřiky.) Takto si nepředstavujeme družstevní zásadu: Co člen, to hlas.

Dovolte, dámy a pánové, abych po těchto několika stručných odpovědích pokračoval v referátu.

Zemědělci jsou význačnou složkou národa. Bez jejich aktivní účasti nebyla by možná výstavba republiky. Nadstranická odborová organisace zemědělců je ideálem zemědělské politiky všech dob. V první republice byla představována jednak organisací odborovou, Zemědělskou jednotou republiky Československé, jednak zemědělskými radami, organisacemi veřejnoprávního rázu, které byly voleny delegáty okresních spolků pro lesní a polní hospodářství. Tyto organisace, i když úplně nevyhovovaly, vykonaly významnou zvelebovací práci, nebyly však jednotnou a masovou odborovou organisací.

Za protektorátu byl zemědělcům nadiktován Svaz pro zemědělství a lesnictví, který užíval systému vůdcovského a jmenovacího a byl příčinou germanisace, zejména ve vyšších úřednických složkách.

Na Slovensku byly Rolnické komory. Ve smyslu košického programu máme uzákonit organisaci zemědělců republiky Československé. V navržené osnově vidíme nejen právní základ k organisaci československé zemědělské samosprávy, ale i základní basi k rozumné a poctivé zemědělské politice. Organisaci zemědělců bude příslušet všestranná péče o zemědělskou výrobu jako základ národohoshodářského života, ale především všestranná péče o člověka pracujícího v zemědělství. Otázka zemědělská je otázkou sociální. Je sice důležité, co člověk v zemědělství vlastní, ale hlavní je, jak žije. Proto úkolem organisace zemědělců bude péče o člověka, kterou je nutno zaměřit nejen ve směru odborně zemědělském, ale i sociálním a kulturním. Jde o veliké dílo. Proto se tento zákon, zemědělská ústava republiky Československé, rozvíjí tak pomalu. Očekáváme od zákona, že nám vytvoří organisaci, kde budou soustředěny všechny zemědělské organisace, spolky a instituce a kde nastane určité zjednodušení.

Je důležité, aby Jednotný svaz českých zemědělců a Jednotný sväz slovenských roľníkov organisovaly co největší počet členů. Proto jsme nemohli souhlasit s návrhem zákona, který byl předložen Prozatímnímu Národnímu shromáždění a kde se trvalo na zásadě dobrovolného členství. Víme, že organisovat zemědělce je nejtvrdším oříškem. Obávali jsme se, že naše děti byly by již šedivé a že na zásadě dobrovolnosti nedostali bychom ještě všechny zemědělce do organisace. Proto jsme hájili povinné členství od výměry jednoho hektaru nahoru. Osnova, předložená Prozatímnímu Národnímu shromáždění, stavěla na zásadě, že členem může býti každý, kdo hospodaří na půdě, z které se platí pozemková daň. Obávali jsme se, že na základě této zásady byly by členy zemědělské organisace živly nezemědělské, které by ovlivňovaly zemědělskou politiku v tomto státě.

Organisace zemědělců pokračuje účinně přesto, že dosud nebyl zákon schválen. V zemi Moravskoslezské na příklad máme v 99 % obcí ustaveny místní organisace JSČZ. Struktura Jednotného svazu musí odpovídat zásadám účelné, odborně i organisačně zaměřené práce. Z místních sdružení přes okresní sdružení a oblastní pobočky a přes exposituru v zemi Moravsko-slezské se sídlem v Brně soustředí se tato činnost v Ústředí, kde bude řízena veškerá odborná i organisační práce.

Důležitým problémem jsou volby do organisace zemědělců. Dámy a pánové, mám obavu, že my zemědělci nemůžeme si dovolit, abychom byli tříštěni. Nejsme na tom ještě tak dobře. Proto jsme se postavili instinktivně proti tak zvanému kuriovému systému. Známé zařízení, kontribučenské fondy, které vzniklo v dobách Josefa II. a Marie Terezie, velmi prospívalo našim otcům. Také v tomto zařízení, stejně jako při volbách do zemských sněmů a na říšskou radu vídeňskou, volilo se podle systému tří kurií. I když máme úctu ke způsobům našich otců, nemohli jsme souhlasit s rozdělováním zemědělců do tří velikostních skupin, protože jsme v tom viděli tříštění zemědělské vesnice. Tato zásada voleb podle kurií odporuje také ústavním zásadám republiky. Byli to dělníci, kteří na začátku tohoto století bojovali za přímé, tajné, ale také rovné právo hlasovací. Nemůžeme tedy tuto zásadu rovnosti porušit. Není možno, aby zemědělci byli rozdělováni podle kabátu.

Dámy a pánové, další důležitou zásadou je, aby zemědělci zdola, z obcí přišli do okresů i do ústředí, aby sami rozhodovali o svých věcech. Není možno, aby o zemědělcích rozhodovali nezemědělci. Existuje diskriminace rolníka ve veřejném, hospodářském a politickém životě. Přes to, že rolník již v dobách revolučních dokázal, že za všech okolností v dobách zlých i v dobách klidných vždycky chápe se své práce, oře, vláčí, seje, sklízí, aby zajistil výživu národa, přes to se vesnice podobala v dobách poválečných člověku, který stojí u cesty a se zatajeným dechem sleduje překotný vývoj událostí. Snad z těchto dob datuje se diskriminace rolníka ve veřejném životě. A my bychom rádi zvedli hlavu roľníkovi, my bychom mu rádi řekli, že je stejně cenným činitelem v tomto státě jako každý jiný občan. Doposud však, bohužel, tomu tak není. Včera jsme projednávali na příklad zákon o organisaci cukrovarů. V zákoně platí zajímavé ustanovení. Průměrný cukrovar zaměstnává 60 až 100 zaměstnanců, kdežto řepu pro takový cukrovar pěstuje asi 2000 zemědělců. Jest to tedy poměr 1:20. Ve správních sborech jest však poměr zaměstnanců k zemědělcům vyjádřen číslicí 1:2. Také zde dosud je diskriminace člověka v zemědělství.