Ľutujeme, že nebol prijatý náš návrh, aby prideľovanie z revízie získanej pôdy patrilo voleným roľníckym komisiám a nie komisiám politickým. Boli sme prehlasovaní aj pri návrhu, aby pri určovaní náhrady za zabraný majetok neplatila obecná, ale záberová, prípadne prídelová cena.

K zákonu o organizácii roľníkov republiky Československej mali sme výhrady proti politickým voľbám a chceli sme presadiť zásadu sociálneho rozvrstvenia pri zostavovaní orgánov Zväzu. Ľutujeme, že naše stanovisko nebolo pre odpor väčšiny politických strán prijaté.

Až na tieto zmeny hlasujeme s radosťou za tieto osnovy, ako za svoje rodné dieťa, ako za výsledok úsilia pracujúceho ľudu. Odhlasovaním týchto zákonov zaznamenáva nielen nová roľnícka politika, reprezentovaná ministrom Ďurišom, ale hlavne slovenskí a českí roľníci nové veľké víťazstvo nad veľkostatkármi, zbytkármi a ich reakčnou politikou. (Hlučný potlesk.)

Předseda (zvoní): Uděluji slovo k věcné poznámce p. posl. Aug. Klimentovi.

Posl. Aug. Kliment: Paní a pánové!

Přihlásil jsem se o slovo, abych uvedl na pravou míru vytržený citát z velké historické řeči posl. Kopeckého při příležitosti, kdy byly u nás rozpouštěny dvě malé německé strany. Já nejsem tak zlomyslný jako pí posl. Uhlířová. (Výkřiky.) Kdybych chtěl být, mám zde desítky citátů z různých našich veličin v čele se zakladatelem vaší strany, Václavem Klofáčem, a mohl bych vám zde vyjmenovat řadu jmen dnešních vašich čelných funkcionářů, jak mluvili a psali měsíc před příchodem Hitlera a jak psali, když byl Hitler už u nás. Proto myslím, že právě pí posl. Uhlířová by neměla anebo není oprávněna sem s nějakými citáty chodit.

A nyní k tomu vytrženému citátu, který zde byl přednesen. Tehdy, když posl. Kopecký pronášel tuto řeč, jednalo se v českém parlamentě o návrhu vládních stran na rozpuštění dvou malých, tehdy v českém našem životě republiky nic neznamenajících německých stran. Šlo o stranu (Výkřiky.) německo-nacionální a o stranu německých národních socialistů, které tehdy měly dohromady v našem parlamentě, tuším, 16 zástupců. Ve své řeči posl. Kopecký upozorňoval na to, co je v tom citátu uvedeno, že z nich udělali mučedníky a že to povede k sjednocení všech antidemokratických sil, že to povede k sjednocení celého německého tábora v Československu. A varovali jsme tehdy před tím, aby se šlo touto cestou. Přes toto varování tyto dvě malé strany, které tehdy - a znovu to zdůrazňuji - v našem českém a československém životě nic neznamenaly, byly rozpuštěny a vrátily se za dva roky po volbách r. 1935 se souhlasem tehdejší vládní většiny do parlamentu jako nejsilnější Henleinova strana. A když jsme tehdy znovu navrhovali, aby Henleinova strana byla rozdrcena a rozpuštěna, pokud byl na to čas, byli jste to vy, kteří jste se souhlasem celé tehdejší vládní většiny Henleinovu stranu podporovali, takže dorostla tam, kde byla pak r. 1938. (Hluk. - Výkřiky.)

Není potřebí se vyjádřit, jaké je to jednání, když se z velké historické řeči, která tehdy trvala několik hodin, vytrhává dnes citát, obsahující pasáž jedné nebo dvou minut. A právě proto, kdybyste zde chtěli vyvracet a přednášet cokoli, jste k tomu nejméně oprávněni a krom toho na té historické pravdě nemůže nikdo nic změnit, ta historická pravda je zde a ta se skreslovat nedá. Posl. Kopecký, stejně jako komunistická strana v řadě jiných případů, v tomto varování r. 1933 měl pravdu. (Potlesk. - Hluk. - Výkřiky.)

Předseda (zvoní): Uděluji slovo p. posl. Dečimu.

Posl. Deči: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Dnes zde bylo hodně útočeno proti čs. straně národně-socialistické a všichni soudní lidé musí uznat, že zcela neprávem. Bylo nám vytýkáno, že jsme seděli ve vládě s Němci. Komunisté ve vládě pochopitelně sedět nemohli, poněvadž oni vždycky dělali politiku, která se nenazývala konstruktivní politikou. (Hluk. - Výkřiky.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid. (Posl. Vodička: Mnichov a Preis!)

Posl. Deči (pokračuje): Vážení přátelé inteligence se takovým způsobem neprojevuje. (Výkřiky.) A nezapomeňte, pane posl. Vodičko, že jsme neseděli ani v jednom klubu s Němci, jako jste s nimi seděli vy v jednom klubu, a jestliže jsme jim podali ruku, tak to museli být ti, kteří nechtěli autonomii, ale vy jste seděli s těmi, kteří byli vyloženými autonomisty a připravovali Mnichov, o kterém stále mluvíte. Konečně, pánové, doporučoval bych vám, abyste si ve svém klubu udělal revisi, jestli snad v této sněmovně mezi vámi nesedí nějaký bývalý Němec. (Potlesk. - Výkřiky - Hluk.)

Pan posl. David s pocitem závisti dnes přímo konstatoval, že řečné dámy pronášejí vzletná slova. Pánové, závidíte to, no nedivte se, když ty řečné dámy nemáte, musíte si je vypěstovat! (Potlesk. - Veselost. - Výkřiky.)

Pan posl. David, pan posl. Smrkovský a všichni (Hluk. - Výkřiky posl. Nepomuckého.), na pana posl. Nepomuckého jsem zapomněl, zde říkali krásná slova o zemědělství a vystupovali v rolích spasitelů zemědělského lidu, ale byl jsem shodou okolností 6. a 7. července v Nechanicích a tam jsem viděl něco jiného. (Hluk. - Výkřiky.) Tam jsem viděl ty spasitele zase v jiné funkci. Tam měli automaty a šli proti zemědělcům. A vítám skutečně, že zde sedí p. ministr vnitra Václav Nosek, který usilovně pátrá po vinících z Nechanic. (Výkřiky.)

Tu věcnou poznámku jsem si vzal proto, abych mu tu těžkou a zodpovědnou práci usnadnil. Pane ministře, nebudu detailně rozebírat případ nechanický, byl již dost komentován tiskem, všechny ty věci jsou všeobecně známy, ale chtěl bych vám říci jednu věc: Nesmíte hledat reakci tam, kde není, ale hledejte ji jako resortní ministr tam, kde je. (Výkřiky.)

Pane ministře, závody v Nechanicích prý nebyly povoleny, poněvadž byly nějaké formální závady. Mne udivuje, že jste na ty formální závady přišli až za čtyři týdny po vylepení plakátů.

To je jedna věc! (Hlas: Povězte nám, s kým jste se scházel v Lišičkách?) Pane kolego, za takové napadání bych musel být dole, abych si to s vámi vyřídil. (Výkřiky. - Hluk. - Veselí.) Pánové, já se s vámi nebavím, já mluví s panem ministrem (Výkřiky.), protože s takovými lidmi, jako jste vy, je těžká zábava. Pane ministře, chci vás upozornit na další závažnou věc. Ministerstvo vnitra... (Hlas: Jak je to s těmi botami?) To vám také řeknu o těch botách... když ministerstvo vnitra vědělo, že reakce v Nechanicích chce zvednout hlavu a že chce dělat puč, bylo jeho povinností lidi, kteří tento puč připravovali, zatknout a nedopustit, aby se v poslední den musely zakazovat závody, když se tam sjeli účastnici z Čech, Moravy, Slezska a Slovenska. (Výkřiky.)

Tady také bylo proneseno, že p. Kejdana na Chlumě řekl, že prý budou komunisté rozneseni na kopytech selských jezdců. (Výkřiky.) Já jsem jen slyšel, že tam bylo řečeno: "Běda tomu, kdo bude proti lidově demokratickému zřízení (Potlesk. - Výkřiky.), toho selští jezdci roznesou na kopytech." Pánové, jestli si tak málo věříte, že se bojíte, že komunistickou stranu by mohlo roznést 500 sedláků na koních, tak je to smutné. (Potlesk. - Posl. Horn: Tak jak je to s těmi botami?) Pane kolego Horne, o těch poukazech na boty přijde také řeč. (Posl. Horn: Uplynula Vám řečnická doba!) Vážený příteli, v tomto parlamentě má každý poslanec stejná práva a stejné povinnosti. Když může pan posl. David mluvit 15 minut a pan posl. Smrkovský 20, tak já budu mluvit 22 a budete klidně ticho. (Výkřiky.)

Ještě bych chtěl říci panu ministrovi, že víme, odkud vyšel původce Nechanic. Bylo to nezodpovědné našeptávání krajského sekretariátu KSČ v Hradci Králové, který udělal z komára velblouda, jak už to je zvykem u nich. V Nechanicích se stala jedna věc. V Nechanicích byla znesvěcena demokracie. (Výkřiky.) V Nechanicích se ukázalo něco, co jste tvrdili a nedodržujete. Vy jste řekli, že v Nechanicích a vůbec v republice Československé nepůjde nikdy proti pracujícímu člověku ozbrojená moc. Já říkám, že v Nechanicích byli pracující lidé, vy říkáte, že tam nebyli pracující zemědělci. (Výkřiky.) Ono na tom něco je, poněvadž ti zemědělci nepracují, oni dřou! (Potlesk.) Oni ukazují, jak se bez líbivých hesel, frází, plakátů a rozhlasu dá dělat dvouletka. Vážení přátelé, v Nechanicích šli proti pracujícím zemědělcům stovky ozbrojených příslušníků Sboru národní bezpečnosti a nemuselo to být, mohli jsme si tuto ostudu ušetřit. A ještě vám musím říci co se děje na Hradecku. (Hlas: Ať Vám zbude čas na ty boty!) Jen buďte, pane kolego, klidný, já Vám dám nějaké otázky a vy nebudete mít vůbec nikdy čas, abyste mně na ně odpověděl.

Okresní národní výbor měl 9. t. m. ve 14 hod. schůzi, na níž pan předseda ONV Mucha, jemuž byla v ONV vyslovena nedůvěra, označil za viníky nechanické akce místopředsedy ONV a chtěl překládat vedoucího úředníka dr Peška. To znamená, že se nespokojil jenom s tím, co zavinil v Nechanicích, ale ve své zlobě chtěl jít ještě dále.

A co se týče těch bot, pane kolego, já budu hotov za minutu. Dověděl jsem se, že ministerstvo vnitřního obchodu má 200.000 párů obuvi na mimořádné příděly. Komunističtí poslanci se utápěli v osobních intervencích a já jsem sháněl boty pro správné celky, jimiž jsou místní národní výbory. A vážený příteli, případ žiželický je jasný. Tam bylo 200 párů bot a z toho komunisté dostali 103 páry. Z toho je vidět, jak se starám o vaše lidi, když se o ně dovedete starat vy jenom hezkými slovy, kdežto já to dělám skutky. (Potlesk.)

V závěru k Nechanicím chci panu ministrovi říci, že jsem mu plně k disposici a jsem ochoten pomáhat při zjišťování viníků takové akce, jako byly Nechanice. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Uděluji slovo k poznámce panu posl. Nermuťovi.

Posl. Nermuť: Pane předsedo, slavná sněmovno!

Nebyl bych se hlásil ke slovu v této debatě, ale protože moje jméno zde bylo několikráte vysloveno v souvislosti se statkáři a velkostatkáři této republiky, musím zde jako desetihektarový zemědělec z chudé Českomoravské vysočiny konstatovati toto:

Když sleduji, páni kolegové z KSČ a KSS, vaši propagandu, kterou děláte s půdou z pozemkové reformy a s její revisí, mám dojem, že kdyby vstal z hrobu bývalý ministr propagandy třetí říše v likvidaci, nebohý Göbbels, bledl by před vámi závistí. (Potlesk. - Výkřiky.) Neustálé cpaní statkářů do řad lidové strany mně připomíná prohlášení kol. Smrkovského, které učinil včera v zemědělském výboru, že prý statkářská reakce na litomyšlském okresu vyslovila nesouhlas se zemědělskou politikou pana ministra zemědělství. Ptám se pana kol. Smrkovského, kdo tuto statkářskou reakci v Jednotném svazu českých zemědělců na okresu litomyšlském zastupuje? Jestli okresní předseda, člen lidové strany, pětihektarový chalupník František Beneš z Cerekvice, anebo statkář, člen komunistické strany z Makova.

Dále konstatuji jednu věc: Bylo zde moje jméno spojeno se schůzí v Čáslavi, kde prý jsem měl prohlásit, že revise pozemkové reformy je zlodějnou. Abych konstatoval po pravdě, prohlásil jsem toto: "Revise prvé pozemkové reformy a příděl půdy, nepoctivě držené v rukou velkostatkářů, dané drobným zemědělcům, může být pro jejich rodiny požehnáním. Ale ani stát nemá práva v otázce poctivě nabytého soukromého vlastnictví našich chalupníků a sedláků v této jejich půdě překračovati sedmé přikázání desatera."

Pokud se týče otázky, kterou zde nadhodil kol. Smrkovský, že budeme tento zákon revidovat, přimlouvám se, aby revidován byl, a doufám, že se shodneme a že vedle té nepoctivě nabyté půdy velkostatkářů dáme také do vlastnictví našich obcí a našich zemědělců lesy, na kterých stát špatně hospodaří, čemu jste vy zabránili při projednávání, a že potom také těmto zemědělcům dáme i tu půdu, na které špatně hospodaří stát. (Potlesk.)

Předseda: Uděluji slovo k věcné poznámce p. posl. dr Rozehnalovi.

Posl. dr Rozehnal: Dámy a pánové!

(Výkřiky: Advokát chudých.) Ano, advokát chudých.

Nenechám se okrádat o drahocenný čas, poněvadž jako právník mám smysl pro právo i pokud jde o jednací řád a jeho ustanovení § 44 o stanovení pěti minut. (Hluk.)

Pan kol. Václav David mně trpce vyčítal, že prý se dovolávám mariatereziánských zákonů. Je to pravda. Já se k tomu doznávám (Výkřiky.), ale ve prospěch zemědělců (Hluk.), a v tom je ten podstatný rozdíl mezi naším postojem k zemědělcům a mezi postojem vaším. Vy se také dovoláváte takovýchto starých předpisů, a to zákona z 15. listopadu 1867, č. 134, na základě něhož jste proti lidu postavili samopaly a kulomety. (Potlesk.) v tom je ten rozdíl, že my se dovoláváme starých zákonů ve prospěch zemědělského lidu a vy v době, kdy platí ještě ústavní listina, která má v § 1 ustanovení, že lid je zdrojem veškeré státní moci, dovoláváte se těchto starých předpisů proto, abyste mohli jít s kulomety a samopaly proti lidu. Lid je zdrojem veškeré moci státní (Výkřiky.) a my říkáme dále, (Výkřiky.), také vládní a výkonné. Tento lid si skutečně rozhodl, v ONV, a příslušná povolení vydal. A teď je ta nejzávažnější otázka: platí-li dosud, že lid je zdrojem veškeré státní moci, jaký lid vy máte na mysli? Organisovaný v jedné straně KSČ, nebo národ? (Potlesk.) My tvrdíme, že lidem je celý národ, a ne pouze lid organisovaný v jedné straně. (Výkřiky.)

Prosím, další otázka. (Výkřiky.) Kolikrát jsem slyšel s této slavné tribuny, že jsme podali 34 zhoršovacích návrhů. Páni, my tvrdíme, 34 zlepšovacích návrhů (Hluk.), a dokud budete nazývat lež pravdou a demagogii demokracii, odmítáme diskusi. Odmítáme s vámi diskusi, poněvadž se v této zmatenosti pojmů nedohodneme s vámi. My nemusíme nikoho přesvědčovat o tom (Výkřiky.), že máme smysl pro právo a spravedlnost, že jsme demokraty, neboť o nás je to obecně známo. My budujeme skutečnou demokracii. (Potlesk. - Výkřiky.)

Předseda: Uděluji slovo k poznámce p. posl. Janu Novotnému.

Posl. Jan Novotný: Paní a pánové, vážená sněmovno!

Jako poslanec hradeckého kraje považuji za svoji povinnost, abych k případu nechanickému zaujal také svoje stanovisko, poněvadž jsem měl možnost po celou dobu této kritické situace v Nechanicích býti na místě. (Hlas: Také náhodou!) Ne náhodou, on tam byl náhodou se mnou také kol. Uher a kol. Borůvka.

Oč šlo v Nechanicích? Věřím, docela objektivně řečeno, že jsme se dopustili taktické i psychologické chyby. Jezdecké závody pořádal Janákův okrsek selských jízd, který loňského roku - titíž pořadatelé - pořádal také závody v Dolní Dobré vodě, kde byl i kol. Borůvka a kde byly zastoupeny všechny strany Národní fronty. Závody tehdy proběhly naprosto bezvadně a bez jakéhokoliv rušivého momentu. Pravda je, že se tenkrát v Dobré vodě kladl ještě kámen ke kulturnímu domu. Jinak pořadatelé byli titíž. Selská jízda, jak víme, není povolena, není to ještě vyřízeno ministerstvem vnitra, bude o tom jednáno. Proto tuto slavnost ohlásili selští jezdci. Ohlásili ji plakáty pět týdnů předem a teprve zákaz, který přišel ve středu před konáním, postavil je před skutečnost, že se jezdit nebude. Nám nešlo o to jezdění, já sám jezdec nejsem, ale nám šlo o jinou věc. (Hluk.) víme, že to bylo každoroční zábavou chovatelů a pěstitelů, že se vždycky sešli a podívali se na výsledek své práce. Na závadu, podle vás, byla tedy účast zástupců chovatelů slovenských, moravských a slezských. Chtěl bych konstatovat, že to byli titíž slovenští chovatelé, které navštívil pan ministr Ďuriš na aukčním trhu v Bratislavě. (Potlesk.) Tedy se nedá mluvit o reakci. Jsem si však vědom jedné věci. Jestliže jsme intervenovali a měli dobrou vůli - všichni poslanci stran Národní fronty - aby nedošlo k vyvrcholení událostí, dělali jsme to proto, poněvadž jsme si nepřáli, abychom u nás ukazovali někde železnou oponu, kterou jsme až dosud nikde neukazovali a o kterou byl zájem. O to nám šlo, abychom nezvyšovali nervositu především na venkově, kde chceme, abychom se i nadále setkávali s největším porozuměním pro naše hospodářství a pro naši vyživovací situaci. A jestliže, pane ministře vnitra, váš asistující úředník konečně pod tlakem okolností povolil tu poměrně nejzávadnější část celého programu, totiž projev na náměstí, jehož koncept schválil, pak vidíme, že to je nešikovnost proto, poněvadž jezdění povoleno nebylo a politický projev nebo jiný projev povolen byl. To je vidět, že se tady dělalo něco, co není správné.

A nakonec, co ještě rozčiluje náš kraj, to byla ta okamžitá reakce zaměstnanců závodů a vlna stávek. To není správné, ať někdo říká, že to bylo spontánní, já chápu spontánní stávkový boj, který vyvstane z existenčních a hospodářských požadavků dělnictva, ale toto byla stávka politicky aranžovaná a také to mělo v důsledku hrozbu jednotného svazu sedláků, že také budou stávkovat. Myslím, že není otázka, kdo měl tenkrát pravdu. (Hlas: Doktore, co se změní, až začne stávkovat velkostatkář Voženílek?) Já nejsem doktor. Voženílka tedy neměla osvobodit nalézací komise i hlasy vašich lidí, pěkně prosím. (Výkřiky.) Oni totiž sedláci stávkovat nebudou, ale my musíme hledět, abychom je neprovokovali. To je to nejdůležitější, a já považuji případ nechanický za hrubou provokaci. (Potlesk.) Přátelé, chápu ten boj proti reakci, ale my už jsme se vžili z některé strany tak do boje proti reakci, že když ji nemáme, musíme ji hledat a děláme úlohu Dona Quichota s tou jeho Rosinantou. (Potlesk.) Nevyrábějme si ji, netvořme předpoklady pro to, aby mínění v cizině o nás bylo našemu hospodářství nepříznivé. V tom vidím vinu, a tato vina je takového druhu, že ji nemůžeme nikdy odpustit.