Národní katastrofa musí nalézti odezvu ve vůli omeziti veřejné výdaje na nejnižší snesitelné minimum, a to je další část řešení svízelného problému. To, co jsme do nedávna nazývali veřejným luxusem, stává se v nynější situaci zločinem, zločinem na republice, na lidové demokracii, stává se zločinem na našem pracujícím lidu a to nejvíce na těch, kteří jsou z něho nejchudší a nejubožejší. (Potlesk.)

Tak jako v životě jednotlivce, postihne-li rodinu neštěstí, ať nemoc, požár či jiná nezaviněná pohroma, seškrtává se především to nejzbytnější, patřeme i v hospodářství veřejném k dobrým hospodářům. Je spravedlivým příkazem postarati se o výpomoc a slušný plat pro veřejné zaměstnance, pamatovati na pensisty. I zde jsme my, národní socialisté, připravili vše, čeho je zapotřebí. Ale není doba na veřejnou luxusní representaci, oslavy a hostiny, nová auta, plané úřadování! (Potlesk.)

Buďme si vědomi, že nás z naší dnešní krise může vyvésti jen věrnost starému českému osvědčenému přísloví: Pracovat a šetřit! (Potlesk.)

Podpredseda dr Ševčík: Ďalším rečníkom je pán posl. Václavů. Dávam mu slovo.

Posl. Václavů: Paní a pánové!

Přikročujeme dnes k rozpravě o zprávách pp. ministrů Ďuriše a Majera, které před několika dny přednesli našemu ústavodárnému Národnímu shromáždění.

Dovolte mi, abych především kvitoval skutečnost, že i v důsledku velkého sucha vzniklé potíže v zemědělské výrobě a v zásobování budou odstraňovány daleko jinými způsoby, než tomu bylo kdykoli předtím. Kvitujeme s radostí a s povděkem zprávy zde přednesené, které dávají nejenom nám, ale i našemu lidu důvěru v budoucnost, že výživa bude a musí býti zajištěna, díky přičinění našich rolníků a využitím všech nových možností, které máme, že také do budoucnosti jsou tyto předpoklady zabezpečení výživy a zásobování dány ještě i rozšířením o pomoc, kterou nám poskytují naši spojenci a přátelé, s nimiž máme uzavřené obchodní smlouvy, mezi nimi především Sovětský svaz svou velkorysou pomocí 200.000 tun obilí a desetitisíci tun krmiv, jakož i malé Rumunsko, které přispěchalo, aby oplatilo naší pomoc z minulého roku a poskytuje nám tak 25.000 vagonů krmiv, především kukuřice. Jsme přesvědčeni, že i od ostatních slovanských národů a států dostaneme, pokud v jejich možnostech a síle bude, pomoc, která by nám pomohla zdolati potíže vzniklé v důsledku sucha.

Pokládám však za svou povinnost zdůraznit, že škody způsobené na výživě letošním suchem lze odstraniti především mobilisací domácích prostředků tak, jak to s velkým zdarem provádí již ministerstvo zemědělství, které rozsáhlými a široce organisovanými akcemi odpomáhá účinně odstraniti nedostatek krmiv i píce. Je proto třeba, aby také v sektoru výživy obyvatelstva bylo použito všech možných opatření, aby se našemu lidu dostalo těch statků, které náš rolník pro ně vyrobí anebo které dovezeme, a tato opatření aby se týkala především zlepšení distribučního systému vyhlášením bezohledného boje černému obchodu, a já zde s tohoto místa mohu slíbit panu ministru výživy, že v této otázce bude mít plnou podporu naší strany a samého našeho lidu.

Ministerstvo zemědělství učinilo ji před několika měsíci všechna opatření, aby postižené vnitrozemské okresy sklidily seno v pohraničí, a tato zdárná akce ministerstva zemědělství dala již našim postiženým okresům více než 50.000 vagonů sena. Zároveň se zajistilo seno a zejména stelivo a hrabanka ve státních lesích a tak státní lesy po prvé přímo slouží našim zemědělcům v době nedostatku steliva. Žádáme, aby proto k rozdělení krmiva a zajištění stavu našeho dobytka byla vytvořena zvláštní komise z ministerstva výživy a z ministerstva zemědělství za účasti Jednotných svazů českých a slovenských zemědělců, neboť v době bídy nesmí se s krmivem spekulovat a naopak, zemědělci musí dostat krmiva co nejvíce za nejnižší možnou cenu. Skutečnost, že i tyto potíže nakonec úspěšně zvládneme, potvrzuje jen správnost naší cesty, cesty plánovaného hospodářství, význam spolupráce rolnictva s ostatním pracujícím lidem, ale i správnost naší zahraniční politiky, orientované především na slovanské státy a státy plánovaného hospodářství.

Dovolte mi, abych v souvislosti se situací, které jsme byli svědky v dobách minulých, také zhodnotil vysoký význam toho, že se podařilo naší vládě překonat všechny obchodní a finanční obtíže a získat v zahraničí tak velké množství obilí i krmiv, a jsem rád, že zde mohu říci, že vláda se tohoto úkolu zhostila s nečekaným úspěchem a zasluhuje náš dík.

Odmítáme však jakékoli pokusy o uveřejňování nepravdivých zpráv o zásobovací situaci, tak jako jakékoliv útoky a nízkou kritiku, zaměřenou proti naší zahraniční politice za účelem podlamování důvěry našeho lidu, a tím napomáhání černému obchodu, šmelině, napomáhání nepřátelům lidu a republiky. My komunisté jsme hrdi, že naše strana a její představitelé ve vládě mají rozhodující a tak významný podíl na zdolávání všech překážek i potíží. Byli a jsou u nás lidé, kteří každý takový úspěch těžce nesou, a slyšeli jsme to před chviličkou, než jsem přišel na tribunu. Spoléhali, že tam, kde se jejich plány nedaří, pomůže jim nepříznivé počasí. A když na to nepříznivé počasí nestačí, hledají další a jiné cesty. Snili o bídě, prorokovali nedostatek a čekali, co pak bude následovati, čekali nespokojenost, chaos, rozvrat, počítali s tím, že pak bude vytvořena živná půda pro uskutečnění jejich zpátečnických, protilidových a protistátních plánů. Zřejmě však přehlédli jednu velikou skutečnost, to jest jednotu pracujícího lidu, jednotu měst i vesnic, přehlédli základní změny našeho politického a hospodářského uspořádání, vyplývající z naší národní revoluce a směřující k zabezpečení lidově demokratické cesty, našim lidem 5. května 1945 nastoupené, jako cesty, kterou jdeme a půjdeme k socialismu.

Ministr zemědělství J. Ďuriš ve svém exposé ukázal, jak náš lidově demokratický systém a spojenectví rolníků s dělníky a ostatním pracujícím lidem se vyplácí. Radujeme-li se dnes my, rolníci, v historii nebývalou pomocí, řekněme si alespoň krátce, proč tomu je právě dnes a nebylo tomu tak dříve. Příčiny vězí v podstatě v rozdílu mezi starým předmnichovským řádem a novým lidově demokratickým pořádkem.

Dříve byla hospodářská moc v rukou kapitálově silných jedinců, fabrikantů, bankéřů a velkostatkářů, kteří na základě této hospodářské moci měli i moc politickou. Přitom se jim někdy dostávalo i podpory nás rolníků, které štvali proti dělnictvu a pracujícímu lidu vůbec tvrzením, že není možná dohoda mezi rolníky a dělníky, protože dělníci mají jiný zájem, že mají zájem levně nakupovat, a naproti tomu že my, rolníci, máme zájem pokud možno nejvýhodněji svoje výrobky prodávat a zpeněžovat. Měli jsme a máme i dnes ještě rolníky, kteří s nedůvěrou očekávají, co jim nový spojenec, dělnictvo a pracující lid, nového a lepšího pomůže uskutečnit. A tak řekněme si dnes, že toto spojenectví je nám a našim rolníkům ku prospěchu a že my komunisté máme pravdu, tvrdíme-li, že místo rolníků je po boku dělnictva a pracujícího lidu, nikoliv po boku velkostatkářů a fabrikantů.

Jak se nám rolníkům měřilo v minulosti, dokazují tyto číslice: rok 1932 byl rokem sucha, ceny však poklesly oproti roku 1931 takto: u pšenice jen o 20 h, cena žita však se snížila ze 132 Kčs na 117.50 Kčs, cena ječmene ze 131.86 Kčs na 97.70 Kčs, cena ovsa o 33.60 Kčs, cena brambor byla snížena z 35.70 Kčs na 27.30 Kčs, cena hovězího dobytka ze 4.90 Kčs na 3.55 Kčs, cena másla z 19 Kčs na 17.20 Kčs, cena 1 litru mléka o 20 h. Podobně tomu bylo i v roce 1935, kdy úroda byla o ¹/₄ nižší, a nebylo tomu lépe ani v roce 1937.

Víme, že v době, kdy klesl v důsledku neúrody důchod našich rolníků, byli rolníci postiženi dalším karabáčem, který na ně upletl kapitalistický obchod a neplánované hospodářství, t. j. snížením cen, které postihlo především drobné a střední rolníky a snažilo se zachovat nezměněné zisky velkostatkářů tím, že na př. cena pšenice zaznamenala nejmenší pokles nebo se ještě zvyšovala v některých letech, zatím co o živočišnou výrobu se nikdo nestaral, byla cenově v rozvalinách, a právě na stále nízké ceny živočišné výroby drobní a střední rolníci nejvíce dopláceli.

Vcelku možno tento stav charakterisovati jako snahu tehdejší vládnoucí třídy zachovat si podíl z národního důchodu nezmenšený, event. jej rozšířiti na účet lidu, na účet rolníků, i když byl již snížen samou neúrodou. Tak tomu bylo dříve.

Jinak je tomu dnes. Dnes v lidově demokratické republice, kdy neřídí hospodářskou a finanční politiku našeho státu již fabrikanti, bankéři a velkostatkáři, nýbrž pracující lid sám - dělníci a rolníci - uskutečňujeme zásadu plánovitého hospodářství, to znamená, že národní důchod, tvořený prací našeho lidu, má se a musí se rozdělovat dobrou mzdovou, cenovou a distribuční politikou tak, aby byly vyloučeny bezpracné důchody a aby se národní důchod vracel - kromě nutných investic - především zpátky do rukou pracujícího lidu. A proto teprve plánovité hospodářství v lidové demokracii může zajistit zemědělcům předpokládané důchody i v dobách neúrody, jak tomu je dnes, avšak plánovité hospodářství a plánovaná distribuce zajistí také rolníkům veškerý odbyt za pevné ceny i v dobách mimořádné úrody a větších přebytků.

Z toho také vycházel návrh komunistické strany, tlumočený ve vládě ministrem zemědělství Ďurišem a ministrem financí dr Dolanským. Spor byl o to, jak pomoci našim zemědělcům. Právě ti, kteří v dřívějších dobách předmnichovské republiky nedovedli v době neúrody dáti rolníkům žádnou pomoc a naopak ještě ceny snižovali, ani dnes nám ještě neřekli, jak si to představují vyřešit. Přicházeli s licitačním návrhem na jednostrannou pomoc jen ve směru co nejvyšších příplatků především k cenám pšenice. Naproti tomu ministr zemědělství a naše strana poukazovali na to, co nám říkali zejména drobní a střední rolníci ze všech krajů, že jenom vysoký příplatek především k cenám pšenice znamenal by prakticky pomoc nejvíce velkostatkům v krajích, kde se nejvíce urodilo, neboť ten, kdo dodá největší množství obilí na trh, měl by také největší příplatek. Avšak tato jednostranná pomoc by již daleko méně pomohla drobnému a střednímu rolníkovi a vůbec by nepomohla drobnému zemědělci v kraji s největší neúrodou, který by při nejlepší vůli nemohl dodat na trh nic a naopak musí přikupovat krmiva, jako velká část zemědělců.

Proto jsme souhlasili nejen s příplatky k cenám obilí, avšak na rozdíl od ostatních ministr zemědělství a naše strana obhájili zásadu rozdělení příspěvků také na ostatní zemědělské výrobky, jako brambory, řepu, pozdní zeleninu a pod. Zejména jsme trvali na další položce půl miliardy korun jako mimořádné pomoci jen drobným a středním rolníkům, kteří nedodají takové množství zboží na trh a kteří budou potřebovati přímo finanční podpory nebo přídělu zlevněného krmiva, osiv, umělých hnojiv a pod. V tom byl ten základní rozdíl a myslím, že není jednoho drobného a středního zemědělce, který by právě s naší zásadou rozdělení příplatků na všechny zemědělské výrobky a také s příplatkem 1 Kčs na 1 litr mléka nesouhlasil.

Přijetí návrhu znamená pro nás rolníky velmi mnoho. Bude vyplácen mimořádný příplatek 200 Kčs na 1 q pšenice nebo ječmene, 150 Kčs na 1 q žita nebo ovsa, dodaného do konce roku, se zpětnou platností i na obílí, které již bylo odvedeno. 500 milionů Kčs má být vyplaceno na náhradu škod u obilí pro malé rolníky, kteří v důsledku sucha nemohou odvést nic ze své úrody veřejnému zásobování. Přitom ceny krmiv, chlebového obilí a osiva pro potřeby rolníků, jakož i smluvní závazky zůstanou nezměněny.

Další příplatky budou vypláceny u brambor raných i pozdních se zpětnou platností ve výši 50 Kčs na 1 q, na luštěniny je určen příplatek průměrně 35 Kčs, na zeleninu celková částka 35 milionů korun. Výše příplatků u řepy a kukuřice bude stanovena dodatečně. Našim chovatelům a zemědělským ženám dostane se pak příplatku 1 Kčs na 1 litr mléka od 15. října při tučnosti 3.6, dále pak zvláštní příplatek 2.- 3. nebo 4 Kčs na 1 kg živé váhy hovězího dobytka, dodaného v jarních měsících příštího roku. Tyto příplatky dosáhnou výše přibližně 4 ¹/₂ miliardy. Na dovoz krmiv, k jejich zlevnění má býti použito pak dalších 2 ¹/₂ miliardy korun. Tak tedy řeší vláda Klementa Gottwalda na návrh komunistů pomoc rolníkům k udržení jejich pracovních důchodů snížených neúrodou.

Spornou otázkou zůstává pak ovšem to nejdůležitější, kdo těch 6 ¹/₂ miliardy korun má zaplatit, kde vzít úhradu na tyto příspěvky. Právě v těchto dnech vrátila se delegace Jednotného svazu českých zemědělců ze Švédska, kde je ještě větší sucho a neúroda než u nás a švédští rolníci žádají aspoň několikaprocentní příplatky k cenám obili. Zástupci Jednotného svazu, kteří se právě vrátili, potvrzují, že rolnické požadavky na příspěvky k obilním cenám byly zamítnuty proto, poněvadž u nich, v kapitalistickém státě, vláda nemá žádné úhrady.

Ve stejné situaci jsou švýcarští rolníci. Odstrašujícím příkladem pro nás je dnešní situace ve Francii, kde částečné zvýšení zemědělských cen bylo provedeno na účet pracujících vrstev a mělo za následek zvýšení cen všech ostatních průmyslových výrobků, takže zemědělci jsou prakticky tam, kde byli před zvýšením cen. Navíc je zhoršena a ohrožena francouzská měna a hrozí nebezpečí inflačního procesu.

Proto otázka úhrady na mimořádnou pomoc zemědělcům musí býti řešena mimořádnou dávkou, to znamená, že tam, kde nedala příroda, kde pomáhali našim rolníkům v zdolávání jejich těžkých úkolů dělníci a pracující lid z měst, musí pomoci ti, kteří ještě ve výstavbě republiky nepřiložili ruku k dílu, musí tam, kde příroda nedala, dáti milionáři, a to 35.000 největších milionářů. (Potlesk.) A kdyby snad je chtěl třeba s této tribuny někdo obhajovat jakýmkoliv způsobem, není to nic platné, protože nakonec bude tato otázka vyřešena a milionáři platit budou. (Potlesk.) Budou platit proto, že převalení této položky na normální státní rozpočet neznamená nic jiného, než že 6 ¹/₂ miliardy korun musí zase zaplatiti pracující lidé, kteří od 5. května 1945 přinášejí oběti naší výstavbě, že by to byli drobní poplatníci a rolníci. Nemůžeme dělat takovou politiku, abychom rolníkům do jedné kapsy dávali pomoc a z druhé kapsy jim miliardy tahali zpět.

V této souvislosti se znovu ukázalo, jak si představuje komunistická strana a náš pracující lid řešení pomoci rolníkům. Reakční živly v našich některých stranách však jsou jiného názoru. Chtějí přenést úhradu na pracující lid sám návrhem, že stát má přispět na úhradu. Prozrazují svoji snahu rozvrátit naše finanční hospodářství, vyvolati nespokojenost nezemědělských vrstev našeho národa, rozbíti národní frontu dělníků, rolníků, pracující inteligence a živnostnictva. To, čeho ke krytí těchto svých plánů snaží se jako argumentu použít, není nic jiného, než snaha zachránit milionářům miliony, velkoobchodníkům milionové zisky a pomoci velkostatkářům.

Naši rolníci mají zkušenosti a nedají se překvapit, protože vědí, že už to tu kdysi bylo, a nechtějí, aby tomu tak bylo i v budoucnosti. Dříve, v předmnichovské republice, měli páni příležitost dokázat rolníkům, jak si představují řešení požadavků a potřeb vesnice. A co dokázali? Dluhy rolníků v důsledku jejich slavné zemědělské politiky, kterou nám neustále doporučují, stouply tak, že v r. 1933 bylo v důsledku této politiky 163.093 zemědělských usedlostí v exekučním řízení, v r. 1936 byli rolníci zadluženi 30 miliardami. To znamená, že zemědělci platili každoročně Agrobance, Živnobance, Moravské bance a dalším 1 ¹/₂ miliardy korun jenom na úrocích. Rolníci si dovedou spočítat, co strojů a různých investic mohli uskutečnit za tuto částku a jak by dnes ve zdolávání potíží a nedostatku pracovních sil jim pomáhaly.

Mluví se často o disparitě, a tak se nakonec podívejme na čísla uvedená známým agrárním odborníkem drem Brdlíkem, která dokazují, že za panství velkostatkářů a zbytkařů a jejich rozhodujícího vlivu na zemědělskou politiku disparita neklesala, nýbrž že tato disparita mezí zemědělskými a průmyslovými výrobky stoupala. Dokazují to tyto číslice: V roce 1922 činila disparita 10 %, v roce 1926 16 %, (Výkřiky posl. dr inž. Bendy.) pane inženýre doktore Bendo, v r. 1930 37 %, v roce 1938 43 % a v roce 1932, kdy byla nejhlubší krise, 63 %, pane doktore inž. Bendo. To byl výsledek jejich hospodaření, a za vaší účasti. Jak se to má dnes s disparitou, to vědí naši rolníci nejlépe. Nová cenová politika v krátké době za těžkých okolností snížila disparitu a jistě ji sníží v budoucnosti ku prospěchu našich rolníků. Nebudeme muset, vážení pánové, za nějakých 20 let uvažovat o tom, o čem jste uvažovali vy v letech 1936 a 1938. Nebudeme muset uvažovat o tom, abychom zastavovali exekuce v našich vesnicích. Nebudeme muset uvažovat o tom, jak bychom oddlužili naše rolníky. Dnes ceny neurčuje již nabídka a poptávka, ani potřeba silných jedinců. Dnes jsou ceny určovány především potřebou našich rolníků a vzhledem na změněnou soustavu hospodářských čísel.

V dubnu letošního roku tak jako v této době jsme se přesvědčili, že cenová politika dnes znamená přínos pro nás, pro rolníky, že při snížení cen konsumentům nebyly sníženy ceny rolníkům, jak tomu bylo dříve, nýbrž že tyto ceny byly ještě zvýšeny. Dubnová úprava cen i nynější příplatky jsou nejlepším vysvědčením správnosti cesty, kterou jsme v cenové politice nastoupili. Je tedy zapotřebí, abychom v souvislosti s cenovou politikou, ale i s celkovou zásobovací situací si řekli, že úspěchy, které jsme na tomto úseku našeho hospodářství zaznamenali, i další úspěchy, kterých lze dosáhnouti přes všechny obtíže, jsou možné především vzhledem k plánovanému hospodářství a plánované výrobě. V zájmu udržení cenové politiky je však třeba zdůraznit nutnost plánování distribuce, zavedení pořádku v zásobování, vybudování nového distribučního systému.