Tedy to je vše jen první etapa. To je provádění náběhu na soukromé vlastnictví, o jehož zesocialisování se jedná. "A druhá etapa je takováto: snad přechodným zatlačením hospodářsko-technických momentů do pozadí vzniknou hospodářské krise a škody. Snad úbytky, vyjádřené v penězích, půjdou do stamilionů. Máme na mysli zvláště krisi na trhu pracovních sil, odssátých z českých krajů do pohraničí. V českých krajích je jich málo už dnes. V pohraničí se jich možná bude nedostávati i po osídlení. Nezapomínáme ani na menší výnosnost zemědělské malovýroby." Jaký je to kontrast toho, co se dnes v téže ideologii říká. "Nezapomínáme ani na respektování potřeb zemědělské vědy, techniky a výzkumnictví. Bude učiněno vše, aby tyto ztráty byly zkráceny na minimum. Avšak ony nejsou rozhodující."

Tak píše odpovědný šéf ministerstva zemědělství. Má tedy platit něčí ideologie v našem národním hospodářství za cenu bídy národa a ne už skutečný zájem státní. Ale to není cíl, to není účel politiky státní a národní, se kterou se nesmí kšeftovat, agitovat anebo handlovat. (Potlesk.)

V zemědělských novinách dne 28. VIII. byl článek o tom, že se jen v kraji poltavském v Rusku zvětšuje obdělaná půda o 81.200 hektarů. Zatím co se ve zpustošeném Rusku půda zvětšuje, u nás se chybnou zemědělskou politikou provádí pravý opak.

Kolik vlastně je u nás neobdělané půdy? Ministerstvo zemědělství uvádí cifru 30.000 hektarů, můj kolega posl. Nermuť tvrdí, že 56.000 hektarů. Sekční šéf ministerstva výživy inž. Brandejs přiznává ve svém exposé, že se sklidilo letos ze 128.000 hektarů méně než loňského roku. Jsou někteří, kteří tvrdí, že neobdělané půdy je 200.000 ha, a jiní tvrdí, že je to 350.000 ha. Chceme konečně slyšet pravdu a proto se tážeme otevřeně ministra zemědělství, aby nám markantně ciferně doložil, kolik skutečně máme zemědělsky neobdělané půdy. Pro nás bude lepší, když budeme vidět zřejmá a jasná numera než nějakou učesanou stranickou agitaci.

Celková velikost nynějšího území Československé republiky je asi 127.812 čtverečních kilometrů, to znamená přes 12 milionů hektarů. Na ornou půdu z toho všeho připadá asi 7,536.000 hektarů. Jestliže máme u nás v Československu asi 12 milionů obyvatel, znamená to, že průměrně na jednoho obyvatele u nás v Československu připadá 0,61 ha orné půdy. To zaručuje i za minimální úrody, t. j. za značně slabé neúrody, jako byla letos, a při bedlivém obdělání, že bychom mohli i letos s letošní úrodou vystačit. Jsou navrženy dávky denní na osobu 300 gramů chleba. To znamená při počtu našeho obyvatelstva asi 8.400 vagonů obilí měsíčně, čili 100.800 vagonů ročně. Jestliže se počítá s výkupem 78.000 vagonů obilí podle zpráv ministra výživy a podle sekčního šéfa Brandejse a uvážíme-li, že nám zůstalo tolik půdy ležet ladem, řekněme jen třeba těch přiznaných 128.000 hektarů podle sekčního šéfa inž. Brandejse, a řekneme-li, že podle včerejšího výroku komunistického poslance Klíchy se z hektaru mohlo odevzdat průměrně asi 10 q, přibližuje se nám to velmi blízko k cifře, kterou bychom byli měli na krytí samozásobitelských dávek, a uvážíme-li, že cifra půdy je daleko vyšší, pak jsme mohli v letošním roce nejen více krýti v samozásobitelských dávkách, ale mohli jsme také ještě vyvézt a získat zahraniční devisy.

Byly odhlasovány přídavky k cenám obilí, a to až do 200 korun na 1 q obilí. Teď to sotva pomůže. Do ciziny musíme platit za 1 q obilí 900 korun, a to buď ve výrobcích průmyslových anebo v dolarech. Na dovoz cizího obilí musíme tedy doplácet stamiliony a bude to zabezpečení naší výživy lidu pouze na tento rok. Do rentability zemědělské práce jsme nechtěli dáti nic. Dnes se nám to strašně mstí bídou a nižší životní úrovní obyvatelstva.

Předseda vlády Klement Gottwald sám řekl, že u nás máme nejlacinější chléb v celém světě. Tím vlastně dotvrdil, že máme u nás zemědělskou práci nejméně hodnocenou. A to je strašlivá chyba. Jednou si musí naši odpovědní činitelé uvědomit, že jsme na tom mohli býti lépe, kdyby při rozumné, neagitační zemědělské politice nebyl tak veliký schodek v zásobování. Na druhé straně pak bude v zemědělství upevněn odpor proti dosavadní cenové politice, která favorisuje průmysl, pro něž jsou udržovány namnoze i vyšší ceny, než jsou na mezinárodních trzích.

Byla strašná chyba, že byla stanovena v pohraničí výměra hospodářství na 13 hektarů pro jednoho osídlence. Toto číslo nemá naprosto žádného hospodářského opodstatnění, leda to, že se o něm říká, že je to číslo nešťastné. Kdo opravdu na hospodářství hospodaří a není jen květníkovým zemědělcem anebo zemědělcem a hostinským na kandidátní listině, ví, že takové hospodářství není k životu ani k smrti. Obdělávat tuto výměru holýma rukama při žádném či malém strojovém zařízení je zhola nemožné i pro méně početné rodiny. Je to výměra, která se při málo pracovních silách nedá zvládnout. Naproti tomu sám z celé řady příkladů jiných i ze své vlastní praxe vím, že strojově vybavit tuto výměru je ze známé prosperity a rentabilnosti zemědělských výrobků zhola nemožné. A kdo to chtěl udělat, zadlužil by se až po uši a nevím zdali by jej státní pokladna z křesťanské lásky chtěla vždy oddlužit, a volby přece nebudou každý rok, aby nějaká předvolební subvence rolníkům pomohla nad vodu. Kdyby se opravdu rentabilně chtěla podporovat mechanisace venkova, muselo by to býti hospodářství o velikosti ve skupině alespoň 20 až 30 hektarů půdy, a to podle bonity pozemku. To přece musí vědět každý hospodářský praktik, natož ministerstvo zemědělství. (Potlesk.) Přiřčení takové výměry půdy za nynějšího nadbytku, co by každý mohl obdělat při racionálním strojovém zařízení, by bylo povzbudilo daleko více hospodářů, aby osidlovali pohraničí, poněvadž by bylo mnoho těch, kteří za předpokladu lepšího, výnosnějšího hospodářství a hospodaření a možnosti strojové výroby by byli odešli do pohraničí. Bylo by se daleko více zemědělců vystěhovalo do pohraničí, i zemědělci deseti i vícehektaroví, kteří měli sešlé budovy, a hospodářsky by si byli opravdu polepšili. Zanecháním svých i větších pozemků ve vsi domácí by byli upokojili ty, kteří neměli odvahu se vystěhovat, a tím by bylo pomoženo všem. Zaručeně by v pohraničí nebylo žádné zemědělské půdy, která by byla ležela ladem, anebo zcela nepatrné kvantum, že by takováto zemědělská politika byla prospěla dnešní zásobovací situaci, je na bíledni. A my jsme nemuseli dneska shánět výpomoc. Ba naopak, my jsme mohli vyvézt za hranice, zachránit státní pokladnu a přispět k zásobování lidu textilem a jinými potřebami ze zahraničí. Ale nejen to. (Výkřiky posl. Čiháka.) Počkej, přihlas se o slovo.

Rozvířením revise pozemkové reformy, které bylo více politickým než národohospodářským gestem, rozrušili jsme hospodářství většího rázu, která byla specialisována na výdojná hospodářství. Z těchto vlastně byly zásobeny dříve naše mlékárny a naše města mléčnými výrobky. Kdo skutečně v praxi mlékařil, ví, že se tak úspěšně dá podnikat jedině ve větších kvantech a ve větších měřítkách, poněvadž při malém počtu dojnic se naprosto nemohou rentovat nutně investice do chladicího a mlékařského zařízení. A to byla strašná chyba, a dneska nedostatek mléka v městě pro děti a jejich podvýživa musí býti vykřičníkem a obžalobou těch, kteří se stranicko-agitačním cílem rozrušovali základy naší prvovýroby jen čistě ze zaměření určité ideologie, jak o tom jasně mluví a dokumentárně dokládá článek sekčního šéfa Jiřího Koťátka z roku 1945, uveřejněný v Tvorbě. (Posl. Čihák: Přečti si jej ještě jednou!) Aby sis jej pamatoval, napiš si to. Rozvířil se a uměle se udělal hlad po půdě, a sotva se tak stalo, byly někde i po uměle zrobených kolaborantech, kolego Čiháku, rozparcelovány statky, a sotvaže je na mnohých místech lidé dostali, viděl mnohý, že si tím vlastně nepomohl. Nerentabilita zemědělské práce přinesla jen rozčarování z tohoto t. zv. potkaného štěstí. A tu bylo pro mnohého ještě jinak zaměstnaného zřejmo, že dvě až tři přidělené míry pole ze statku přidělalo mu práci na chalupě o 10 až 14 dní více, ale čistý zisk při znehodnocení zemědělských výrobků byl sotva z této přidělené výměry 400 až 500 Kčs ročně, zatím co kdyby byl jen obyčejné dělnické zaměstnání jinde provozoval, vydělal by za tutéž dobu 1000 až 1500 Kčs, to znamená dvakrát až třikrát tolik. A výsledek? Jděte do Chotovin na Táborsku, tam se podívejte a uvidíte úrodu ještě dneska nesklizenou. Jděte se podívat do Tučap na Soběslavsku, tam uvidíte dneska 200 hektarů půdy z rozparcelovaného statku bodláčím a trním zarostlé, jděte se podívat na Havlíčkobrodsko a uvidíte obec Bartošov, kde je 50 hektarů ladem ležící půdy, poněvadž nebyla přidělena zemědělcům nad 13 hektarů. Jděte se podívat k Bezděčínu na Mladoboleslavsku a uvidíte tam 70 hektarů půdy ladem ležící. A konečně podívejte se na Bechyňsko do obce Svinky, kde je 14 hektarů půdy ladem ležící. Podívejte se každý po svém kraji a uvidíte totéž. Pane ministře zemědělství, to je obraz zemědělské politiky. Jak toto chcete zodpovědět?

Lidová strana a její zástupci volali dávno po rentabilitě zemědělského podnikání. To bylo tím ožehavější než kdykoliv dříve, poněvadž i za dřívější republiky byla disparita mezi zemědělskými a průmyslovými výrobky, která se po druhé světové válce v naší republice zvětšila přímo hrozivě. Domnívali jsme se, že když se mluví o nové zemědělské politice, že se uspořádají ceny, aby byl i zemědělec lidsky živ. A zatím obrovským, nikdy nebývalým znehodnocováním zemědělských výrobků nastává na vesnici stav, že dnes lidé utíkají z vesnic do měst. Dneska žádný chlapec a žádné děvče nechce zůstat doma na zemědělské usedlosti. Můžeme jim to zazlívati? Nemůžeme. Nic nepomáhá volání po rentabilitě zemědělské práce, lidé jdou přirozeně tam, kde snazší chléb. Tomu ani žádný zákon o pracovní povinnosti nezabrání. A výsledek je obrovský nedostatek pracovních sil. Statky i chalupy dneska zůstávají bez nich. V mé vlastní obci, malé obci o 26 číslech, pět chlapců a devět děvčat odešlo po prázdninách do měst. Na statku o 41 až 42 hektarech prou rodiče a mladý hoch. Práce se ovšem odbývá. Buď se vůbec nechají polnosti ležet ladem, anebo se práce odbude jen povrchně. Je dnes i nemožné si někoho přijednat. Námezdní síly nejsou a kdyby byly, je spousta zemědělců, kteří si je nemohou zjednat, poněvadž příjem ze zemědělské usedlosti je tak ubohý, že sotva stačí na daně a pojištění. Sotva zbývá, a mnohde ani ne, na řemeslníky a režii domácnosti, a na čeleď pak už vůbec ne. Jděte dneska na vesnici a přesvědčte se, kolik si dnes rolníci zjednávají čeledi. Pak vás to sladké povídáni v Zemědělských novinách přejde.

Je nechuť i na venkově k zemědělské práci a jakémukoliv zemědělskému podnikání, a to proto, poněvadž stálým rozrušováním venkova o konečné hranici zemědělské půdy, kdy se mluví o parcelaci nad 50 hektarů, nad 30 hektarů i méně, kdy jsou posílány na vesnice soupisy o statcích nad 50 hektarů - viz oběžník ministerstva zemědělství - a kdo na nich hospodaří, je náš venkovský člověk uváděn v nechuť k jakémukoliv intensivnímu podnikání. A další výsledek? Značný pokles úrody tam, kde dříve se hospodařilo výnosově. Je menší hektarový výnos, zvláště když ani strojená hnojiva nejsou k disposici, a jsou-li, jsou tak nesmírně drahá, že si je mnohý hospodář ani nemůže koupit. Stáje zůstávají prázdné. Tam, kde bylo 12 krav, jsou jen 4 nebo 5, mléka a tuků nedostatek. To jsou fakta; jsou nepříjemná, ale pravdivá.

Nemůžeme mlčet tam, kde se dělá více stranická politika než politika národohospodářská. A dokud toto nebude napraveno, těžko mluvit o blahobytu a dostatku. Pan ministr Ďuriš věnoval obrovské částky na kopačky footballistům, dává obrovské částky na kulturní domy, které pro milionový rozpočet a obrovský dluh z toho plynoucí si nemůže žádná obec a nikdo postavit. Dává tisknout různé programy za státní peníze, namísto aby tyto částky věnoval na vyrovnání zemědělských cen a tím i podporu výnosnosti půdy, což by bylo jistě účelnější, rozumné a národohospodářské. V antickém Římě platilo "chléb a hry". Nejprve chléb a výživa a potom zábava. Nejsme proti sportu, ale je třeba zabezpečit výživu a tím i blahobyt státu a teprve potom zábavu. Je neodpovědné a hazardní takto připravovat hlad národa.

A ještě jeden nechutný zjev. Naši chlapci na venkově ukázali bez reklamy, že skutečně pracují pro národ a pro výživu národa a nedělají jen hodiny, ale dobrou a výkonnou práci. Dřeli do úpadu a za tuto svoji námahu měli býti odměněni jinak než tím, aby, když se jednou jdou poveselit a projet na koních, byli pro svou práci pro republiku šikanováni. V Pelhřimově se tak stalo.

A ještě máme jeden bolestivý zjev. Nebylo snad postiženějšího kraje na válečné útrapy a ničení než vystěhovaný kraj v táborské župě, a to soudní okres Neveklovsko a část Sedlčanska. Okupační oddíly SS vystěhovaly občany z těchto krajů, zničily anebo silně poškodily jejich obytné a hospodářské objekty, a oni sami jako vyhnanci musili si hledat nový způsob výživy v jiných krajích. Doufali jsme, že za toto jejich utrpení bude jim skutečně po návratu dána všechna potřebná pomoc. Před volbami jezdili sice mnozí státní představitelé po tomto vystěhovaném kraji, slibovaly se různé subvence, dávaly se jiné sliby a dnes zjišťujeme, že pro tento chudý a ubohý kraj se neudělalo takřka nic. Je nanejvýš směšné, že ještě dnes je jejich majetek přepsán na majetníka "Německá říše". Je směšné, že se od nich vymáhají daně za dobu, kdy tam hospodařili Němci, kdy oni tam vůbec nebyli. Odměnu za přepuštění tohoto majetku Němcům museli vracet a ani na znovuzřízení hospodářských obytných budov nebyly pro ně uvolňovány vázané vklady. Žádná jiná státní pomoc nebyla jim poskytnuta přes veškeré sliby. Jak by se jim byly hodily ty statisíce, co dal pan ministr zemědělství na kopačky a sportovní zařízení! Takto s bídou národa a našeho obyvatelstva se nesmí licitovat. Žádáme proto co nejdůrazněji, aby už jednou beze všech slibů a beze všech komisí, co na Neveklovsko jezdily, byl v té věci sjednán pořádek, neboť je hanbou nás všech, že se tak dosud nestalo.

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Žádám pana poslance, aby svůj projev nečetl.

Posl. Hynek (pokračuje): Dalším bodem, o který má zemědělec zájem, jsou trhové svazy. Tyto instituce, zavedené Němci v době okupace a války, nemohou již z toho důvodu zůstat déle v činnosti, poněvadž zemědělci mají na jejich činnost vzpomínku zřejmě neveselou. Řídícím orgánem plánovaného hospodářství po dobu dvouletky i další nemohou býti z těchto důvodů: 1. Počet trhových svazů je příliš veliký a zkušenosti s nimi jsou takové, že zemědělci žádají přímo jejich zrušení. 2. Některé z nich nezvládly úkoly jim náležející. Je ještě v dobré paměti loňská kalamita se zeleninou, a jak se hlásí, i letošní místní s ovocem. 3. Za nových poměrů nejsou to orgány lidové demokracie. 4. Nemají poradní sbory složené z pěstitelů, zpracovatelů a spotřebitelů. 5. Dosud nepoužily osvědčeného československého vzoru z dob předválečných a proto jejich funkce není dokonalá.

Lidová strana jako první proto volala, aby již jednou s trhovými svazy bylo skoncováno. Jak řešit tuto otázku? Aby bylo dosaženo zjednodušení a tím i zlevnění, je nutno žádat, aby plánováním zemědělského sektoru byly pověřeny pouze dvě instituce, kde by první pracovala v oboru rostlinné výroby a druhá pro produkty živočišné. Při dosažení úspor by bylo možno zlevnit celou řadu těchto produktů, rovněž i zvýšit ceny nákupní.

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Upozorňuji pana poslance, že nedodržuje § 44 jednacího řádu.

Posl. Hynek (pokračuje): Otázkou snad zůstává právní stránka příštích orgánů plánovaného hospodářství, ale vzpomínam si, že právě u nás před válkou jsme měli obilní monopol provozovaný Československou výsadní obilní společností. Společnost tato provozovala obilní monopil dobře, zajistila ceny, pomohla zemědělcům a chránila zemědělskou část obyvatelstva před odbytovou krisí a pomohla národu i státu. Současně také řidila vývoz a byla výkonným nástrojem obchodní politiky zahraniční tak, že i Němci se obdivovali její konstrukci. Dnes není sice vhodná doba pro zřizování podobných útvarů, ale žádáme a budeme se domáhati, aby tato instituce byla již jednou zřízena, a budeme uplatňovati návrhy čs. strany lidové.

A jsem-li již u trhových svazů, je potřebí zmíniti se i o cenové disparitě mezi výrobky zemědělskými a průmyslovými, kde český zemědělec drží prvenství v našem státě, aniž by o to valně stál. Jeho výrobky jsou totiž nejlacinější na celém světě, zato výrobky průmyslové se pohybují ve vyšších sférách. A abych se vyhnul výtce o demagogii, podívejme se do ceníku výrobků zemědělských a průmyslových. Před válkou se prodával 1 q ovsa za 120 Kč, 1 q žita za 140 Kč, 1 q pšenice za 160 Kč, a kupovalo se pivo za 2,40 Kč, benzin za 2,40 Kč, 1 m látky za 9 Kč, uhlí za 12 Kč, podkova za 12 Kč, pracovní boty za 39 Kč. Jedna pracovní hodina ženy byla za 2 Kč. Dnešní ceny uvedených výrobků a mezd jsou: u ovsa 380 Kčs, zvýšení trojnásobné, u žita 380 Kčs, zvýšení 2,8násobné, u pšenice 400 Kčs, zvýšení 2,4násobné, u piva 7,80 Kčs, zvýšení sedminásobné, u benzinu 12 Kčs, zvýšení pětinásobné atd.

Je tedy nejvýše na čase, abychom se touto otázkou zabývali, aby tak Národní shromáždění splatilo svůj dluh zemědělské třídě, jediné živitelce státu a národa, neboť hoden jest dělník mzdy své. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: K poznámce se přihlásil p. posl. Skaunic.

Posl. Skaunic: Chci jen připomenout, že včera, nežli jsem šel vůbec na řečniště, oznámil pan místopředseda sněmovny Petr, že od té chvíle se nesmí řeči číst. Řekl jsem, že vítám, že parlament nebude čtenářskou besedou a že poslanci budou víc poslouchat referáty a bude víc klidu.

Konstatuji však, že od té doby se referáty zase čtou a že je to zase čtenářská beseda. Protestuji proti tomu. (Potlesk).

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Pan posl. Hynek se přihlásil k faktické poznámce.

Posl. Hynek: Vážení pánové a dámy, poněvadž včera bylo zase v tomto řečnictví podobným způsobem pokračováno, tu jsem si dovolil použít tohoto starého vzoru.

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Konstatuji, že p. poslanec byl dvakrát napomenut.

Dalším řečníkem je p. posl. Ant. Gottwald, kterému uděluji slovo.