Posl. Ant. Gottvald: Paní předsedkyně, slavná sněmovno, paní a pánové!

Úroda, která byla podstatně snížena katastrofálním suchem, jakého naše země za dlouhá léta nedoznaly, pochopitelně vyvolala obavy o zásobovací situaci v našem státě, vyvolala obavu o výživu našeho národa, zejména když jsme si uvědomili, že ve výživě lidu musíme do značné míry a téměř výhradně spoléhati sami na sebe a že nemůžeme čekat v té míře na pomoc ze zahraničí, jak tomu bylo alespoň v minulém roce.

Důkazem toho, že jde o vážnou situaci, jsou právě ona prohlášení ministra výživy soudr. Majera a pana ministra zemědělství Ďuriše. Již včera zde konstatoval soudr. Smejkal, že projev ministra výživy se nesl tónem starostlivým, a projevil potěšení nad tím, že projev pana ministra zemědělství se lišil od projevů, na jaké jsme u něho byli zvyklí. Není sporu o tom, že kdyby i v minulosti býval pan ministr zemědělství hovoříval tímto ministerským způsobem, že bychom byli v zemědělské politice mohli vykonat daleko více práce a přinést našemu zemědělství více dalekosáhlých prospěchů. Je pochopitelné, že se vláda, upozorněna na možné důsledky situace v zásobování, zabývala ve své schůzi velmi vážně tímto problémem, aby s hlediska zásobování jednak učinila všechno, co se za dané situace učinit dá, a aby na druhé straně pojednala o situaci, která v důsledku neúrody může vzniknout pro naše zemědělce. Byla tu tudíž dvě hlediska - pochopitelně jedno z nich platí pro naše zemědělce - aby socialistickým způsobem bylo doplněno to, oč přicházejí ve svých důchodech, oč přicházejí újmou na své mzdě za stejně těžkou a poctivě konanou práci, bez své viny a bez své vnitřní účasti, poněvadž svoji práci konali poctivě, ba naopak, za daleko těžších podmínek než kdokoli jindy.

Nešlo tudíž o přímé zajištění a zachránění našeho zemědělství; šlo o to, aby se zemědělcům dostalo pomoci, které potřebují. Jsem rád, že mohu konstatovat, že první byla čs. sociální demokracie, která bez agitačních hesel a agitačních úmyslů upozornila na řešení tohoto naléhavého problému. Přišla první, aby současně vyhlásila své stanovisko a aby přinesla konkretní návrhy. Není tajností a sporu o tom, že jiné strany přinesly návrhy podstatně nižší, některé strany přišly do rozpaků a některé strany až do vládního jednání se k této otázce nepřihlásily kladně. Konečně včera projev kol. posl. Nováka sám potvrzoval, že strana čs. nár. socialistů nezaujala do doby jednání vlády k této otázce žádného stanoviska a že se ztotožnila s návrhem Jednotného svazu českých zemědělců, k čemuž je nutno pouze poznamenat, že není zrovna toto stanovisko lichotivé, poněvadž je všeobecně známo, že bohužel ta organisace, která měla přijít první se starostí o zemědělce, totiž Jednotný svaz českých zemědělců, přišel s touto záležitostí poslední a tudíž také poslední přišla strana kol. posl. Nováka.

Dnešního dne slyšeli jsme horlivými slovy mluvit poslance čs. strany lidové kol. Hynka, jak se dovolával, aby zemědělcům byla dána spravedlivá mzda za jejich práci. Je to správné, ale měla by tak činiti jeho strana také vcelku, poněvadž jsme viděli, že se tato strana připojila k otázce příplatků k cenám některých zemědělských výrobků teprve asi 26. srpna, neboli více než o celý týden později než strana čs. soc. demokratů, a že jejich stanovisko bylo rozpačité, což on konečně sám potvrdil, když řekl, že tyto příplatky nepomohou. Nevím, jestli může být lhostejné našim zemědělcům, zda dostanou 50 % příplatků k základním cenám za nejdůležitější produkty své práce.

Pan ministr zemědělství odhadl škody, které byly způsobeny suchem a neúrodou našemu zemědělství, na 15 miliard Kčs. Dovodil ve svém projevu, že asi jedna třetina této celkové ztráty bude našemu zemědělství nahrazena formou příplatků k základním cenám. Nutno tudíž dále dovodit, že téměř za 10 miliard Kčs zůstane našemu zemědělství neuhrazených škod, jež ponese dále na svých bedrech a jež mu nikdo neuhradí. Je pochopitelné, že tento důsledek se projeví v sociálním postavení našeho zemědělství a že je nutno našemu zemědělství věnovat opravdu zvýšenou pozornost.

Je nutno také pamatovat na to, že neúroda nebude mít zlé důsledky pouze v letošním hospodářském roce, ale že se svými důsledky promítne i do let příštích, zejména do následujícího hospodářského roku. Je nutno si povšimnout, že trvajícím suchem a neslýchanými teply jsou ohroženy nejen podzimní osevy obilí a že je velká kalamita v jetelích, jako základu krmiv pro příští rok, poněvadž mnohé nevzešly suchem a mnohé jsou špatným vegetačním průběhem ohroženy na svém přezimování.

Sociální postavení bude zhoršeno zejména u malých a středních zemědělců, kteří jsouce v převážné a drtivé většině lidmi poctivými, nemají žádných reserv, a pokud tu a tam nějaké malé jsou, jsou zpravidla na vázaných vkladech. Pan ministr zemědělství již několikrát nám vypočítával, co všechno bylo za jeho vedení v ministerstvu zemědělství vykonáno. Souhlasím s tím, že těch věcí bylo mnoho, pokud jde o počet, ale musím upozornit, že mnohé jeho akce nedosáhly těch výsledků, jak bychom si přáli. Mám tu na mysli zejména intervenční politiku, která je opět zaváděna a která je tak neslavně proslulá z dob minulé agrární politiky z první Československé republiky.

Je potřebí - když už děláme politiku s poukazem, že ji děláme lépe a že děláme něco jiného, než byla politika dřívější - abychom nedělali tytéž chyby a ve větším rozsahu, než jakých se kdy dopouštěla politika dřívější. Je nutno si připomenout, že zejména při stranickém zaměření této subvenční politiky se dostáváme tam, že peníze vynaložené na tyto akce nás neuspokojují ani po stránce sociální a neuspokojují nás ani po té stránce, ke které by měly být hlavně zaměřeny, to jest po stránce zvyšování zemědělského pokroku. Je proto třeba, aby náš zemědělec - a zde souhlasím s kol. Hynkem - byl postaven na takovou základnu, aby nepotřeboval žádných milodarů, aby jeho práce byla opravdu dobře honorována.

Domnívám se, že je zde něco dlužna naše zemědělská politika a podle mého názoru i ministerstvo zemědělství nejen naší zemědělské, ale celé československé veřejnosti. Dluh tento spatřuji v tom, že dosud nenašlo ministerstvo iniciativu, aby předstoupilo před celou československou veřejnost a ukázalo jasně a doložilo ciferně, jaké mzdy, měřeno potem, zasluhovalo by naše zemědělství a jaké mzdy v cenách naše zemědělství za svoji práci dostává. Bylo by to statečné a vedle toho by naše nezemědělská veřejnost dostala správný názor na ceny zemědělských produktů a ve velmi častém případě by to opravilo skreslený názor na existenční výši v našem zemědělství. Souhlasím s tím, aby tyto ceny a mzdy byly vypočítány na hospodářství o dnes tak propagované výměře 10-13 ha usedlosti dobře vedené, dobře organisované a zařízené tak, jak to dnes široký průměr dovoluje, ale aby při tom bylo pamatováno, že nemůže být trvalé a únosné, že na jeden rodinný důchod bude pracovat celá zemědělcova rodina a že také rolník si zaslouží, aby jako živitel rodiny sám osobně zabezpečil rodině důchod, tak jako je tomu v jiných oborech podnikání a zaměstnáních. Souhlasím dále s tím, aby pro výpočet těchto cen, které jsou mzdami zemědělců, byl vzat průměr mezd dělnických z jiných oborů podnikání a práce. Jsem přesvědčen, že přijdeme k závěru, že tu jsme opravdu našemu zemědělství něco dlužni, a v tom směru právě se nese návrh čs. sociální demokracie, aby v tomto kritickém roce byla pokud možno nejrychleji poskytnuta vydatná pomoc. Je nutno dále počítat s tím, že struktura našeho zemědělství vyžaduje, aby náš zemědělec byl zajištěn pro překonávání risik svého podnikání. Pokud nebude vyřešena otázka jinak, jak se později zmíním, je nutné, aby risiko zemědělského podnikání bylo určitým způsobem zakalkulováno do cen, aby zemědělec mohl tvořiti určité reservy, aby náhodné a těžké krise, které musí překonávat, také hospodářsky překonat mohl. Je nutno dále pamatovat na udržovací náklady, aby se nežilo z podstaty, a dále na náklady investiční, poněvadž je v zájmu veřejném, aby náš zemědělec vhodnou investici, směřující k usnadnění a zlevnění zemědělské práce, dovedl a mohl později vyrábět levněji. Je nutno ještě opakovat, že odstraněním pozemkové renty, s čímž jako sociální demokrat plně souhlasím, pokud tato renta neměla funkci sociální, se náš zemědělec zařadil trvale mezi poctivě pracující, a myslím, že právě na slovo "poctivě" mohu zde vznést zvláštní důraz, poněvadž od počátku vidíme naše zemědělce přes těžkosti poválečné doby stát mezi prvními v budovatelské práci pro lepší republiku a pro lepší žití celého našeho národa.

Soudruh posl. Smejkal zde včera znovu volal po tom, abychom se dohodli o zemědělské politice na delší dobu, abychom si řekli, jaký je náš cíl v zemědělství v dlouholetém zemědělském plánu. Domnívám se, že tato iniciativa je natolik cenná, že by neměla zapadnout bez povšimnutí a že bychom na ní měli pracovat, poněvadž takto dosáhneme jednak potřebného klidu na našich vesnících a jednak přikročíme více k odborné namísto stranickopolitické práci.

Chtěl bych dále upozornit pana ministra zemědělství, že se domnívám, že se zemědělská politika příliš hluboce opírá o t. zv. novodobé zemědělce. Vítám srdečně všechny, kteří od jiné práce přišli mezi nás, kteří se stali samostatnými rolníky. Vítám je hlavně proto, že mám radost, že se tolik lidí v našem národě přihlásilo k práci na půdě. Vítám je také proto, že jsem si vědom, že mnohý bude překvapen anebo už dnes zaznamenal, že si nepředstavoval zemědělskou práci tak těžkou. Ale, vážené paní a pánové, je potřebí, aby dřív než tito noví lidé v zemědělském podnikání budou bráni za základ všech stanovisek pro oficiální zemědělskou politiku, složili zkoušku dospělosti. V zemědělství nestačí měsíc, nestačí ani rok, v zemědělství je potřebí desítiletí, než zemědělec opravdu procítí všechno to, čím zemědělská práce a život zemědělce oplývá, a tu je třeba v první řadě slyšeti ty zkušené, kteří celým svým životem přilnuli k půdě srdcem, přilnuli k zemědělské práci a na sobě samých, na svých rodinách, na svých existencích pocítili radosti i strasti zemědělského podnikání. (Potlesk.)

Postavení našeho zemědělce, zejména drobného a středního, jako pracujícího člověka vyžaduje, aby mu byla dána účast na sociálních vymoženostech poslední doby. Mám zde na mysli v první řadě účast na sociálním pojištění, zejména vhodným vyřešením zajištění zemědělce na stáří. Je zde dále potřebí, jak onehdy o tom psal soudruh Skaunic a jak velmi často o tom hovořívá a navrhuje soudruh posl. Kovář, dáti účast zemědělcům na výhodách přídavků pro početné rodiny. Není možné, aby zemědělec bez ohledu na svůj důchod a na počet členů rodiny byl z výhod tohoto našeho moderního zákonodárství vyřazen.

Zmínil jsem se, že k zajištění podnikání a ke snášení zemědělských risik je zapotřebí buď tvořit reservy, které by se objevovaly při kalkulaci zemědělských cen a kterých by zemědělec používal k překonání svých nesnází, anebo - to považuji s hlediska kolektivní opory za vhodnější - je třeba vytvořit silný živelní a sociální fond, do kterého by přicházely všechny dotace, které jsou k tomuto účelu určeny, spolu se zemědělskými příspěvky. Fond by ovšem vyžadoval demokratické správy, dobrého odborného vedení, aby se dostávalo zemědělcům v případě neštěstí a živelních pohrom vydatné podpory, která by nebyla almužnou, poškozeného zemědělce velmi často pobuřující, ale která by byla vydatnou podporou v případech jeho naléhavé potřeby a která by se neřídila ničím jiným než pouze a výhradně tím, do jaké míry vznikla zemědělci škoda a do jaké míry je jeho existence ohrožena. Risiko podnikání v zemědělství je patrno nejvíce v letošním roce a je správné a i v budoucnosti je nutné, aby při tak veliké a nepředvídané skutečnosti, jako je letošní neúroda, zasáhl národ a stát jako celek.

Zemědělská politika čs. sociální demokracie je vedena ve svém celku touto cestou, cestou, která má přinést posílení a povznesení drobného a středního člověka, pracujícího na půdě. V tomto směru podali jsme a máme připravenu řadu iniciativních návrhů, směřujících k povznesení existenční a tím i sociální výše našeho zemědělského lidu. Vcelku je nutno pro budoucnost říci - a to bych chtěl reklamovat v naší zemědělské politice, jak jsem se již částečně zmínil - že ona, jsouc sladěna s názory a směry socialistickými, musí se v první řadě opírat o odborná hlediska před hledisky stranicko-agitačními. Jestliže bychom šli dosavadní starou cestou, můžeme hospodářsky, psychologicky způsobovati našemu zemědělství velké ztráty a tím pochopitelně značné ztráty našemu národnímu hospodářství.

K řadě sociálních problémů, z nichž jenom některé jsem si vzal za program svého dnešního referátu, řadí se ještě sice dílčí, ale svým dosahem velký problém, a to je náhrada za škody, způsobené zemědělcům válkou a okupací. Jsou to jednak celé kraje v našem území, které Němci zabrali pro své účely a kde zemědělce z jejich usedlostí a majetků přímo vyhnali. Bylo zde zmíněno Neveklovsko, ale je to na Moravě také Drahanská vysočina, kde majetky byly zpustošeny a kde lidé opravdu zápasí o svoji existenci a uhájení existencí svých rodin. Jsou to vesnice olomouckého kraje, kde Němci začínali provádět svou velkorysou osidlovací kolonisační politiku, kde zabírali jednotlivé usedlosti a přidělovali je přistěhovaným Němcům, zejména z Rumunska a pod. Je třeba vědět, že při této své akci postupovali stejně tvrdě jako jinde, že nebrali ohledy na majetkové a sociální postavení zemědělců jako majitelů, že nebrali ohled na to, jestli půda zabezpečuje starého člověka, který se na ní zedřel a jiného zabezpečení zatím nemá, že prostě jejich jediným cílem bylo dostat co nejvíce a zpravidla nejvhodnějších statků a chalup do své ruky. I zde vznikly veliké ztráty, které jdou přímo na kořeny existence našich zemědělců.

Je, bohužel, nutno konstatovat, že přesto, že již přes dva roky žijeme v nových poměrech, nedostalo se těmto zemědělcům náhrady v dostatečné výši a v častém případě, zejména pokud mám na mysli usedlosti kraje olomouckého, zabírané k účelům kolonisačním, nedostalo se zemědělcům náhrady vůbec. Je třeba, a o to prosím pana ministra zemědělství, aby této otázce věnoval zvýšenou pozornost, aby nezapomínal, že zde jsou lidé, kteří jsou sociálně na tom velmi zle a že otázka náhrady je pro ně velmi často otázkou zvýšení jejich existenčního minima. Je nutno také s hlediska zásadního srovnat zemědělce s ostatními vrstvami a poskytnout jim náhradu, jestliže jsme na druhé straně samozřejmě a podle své povinnosti poskytli náhradu zaměstnancům, zejména ve veřejných a státních službách, za to, jestliže jim byl za okupace snížen plat nebo jestliže opožděným nebo odsunutým povýšením utrpěli újmu. Je třeba, aby i zemědělec cítil se v této době člověkem rovnocenným, aby si byl vědom, že je mu stejně měřeno jako ostatním. (Předsednictví převzal místopředseda dr Ševčík.)

Na konec, paní a pánové, svého stručného referátu chtěl bych připomenout to, co zde říkal včera soudruh posl. Skaunic. Mluvil o významu politických kroků čs. sociální demokracie, která, jak uvedl, bez ohledu na stranickou popularitu nabízí ruku k široké spolupráci nejen socialistických stran jako mocného pilíře Národní fronty, ale k spolupráci stran celé naší Národní fronty. Tyto kroky jsou dělány proto, že jsme si byli vědomi, že v politickém rozvášnění bychom mohli jednou skončiti tam, kde jistě skončiti nechceme. A já mám osobně možnost říci, že se u nás zmocňoval lidí strach. A nebyl to jenom strach u lidí prostých. Byli to v dnešním veřejném životě lidé známí, kteří v důsledku těžké politické atmosféry pomýšleli na útěk.

Paní a pánové, kam bychom se to řítili? Jistě ne ke klidu, k vývoji a k budovatelské práci, které je nám tolik třeba. Jak bychom za chvíli vypadali před naší zahraniční veřejností? Československá sociální demokracie nehledá v době pokusu o smír vinníka na této situaci, nýbrž hledá ty, kdož to přijmou tak upřímně, jak je to myšleno s naší strany, v zájmu národa a republiky. A jestliže jsme s mnoha stran slyšeli, a jistě právem, že náš venkov, že naši zemědělci potřebují ke své těžké práci jistotu a klid, potřebují pořádek, pak se jim o toto velmi cenné příslušenství, o mír ve státě, o klid a pořádek stará čs. soc. demokracie, a oni její práci jistě pochopí. (Potlesk.)

Podpredseda dr Ševčík: Dávam slovo pánu posl. dr Falťanovi.

Posl. dr Falťan: Slávne ústavodarné Národné shromaždenie!

Expozé pánov ministrov Majera a Ďuriša o niektorých otázkach nášho poľnohospodárstva a o vyživovacej situácii je príležitosťou k širokej rozprave v parlamente o aktuálnych časových otázkach pôdohospodárskych a vyživovacích, ale súčasne aj o zásadných problémoch našej novej pôdohospodárskej politiky.

Ja by som sa na začiatku chcel dotknúť niektorých súčasných problémov, vzniklých v pôdohospodárstve v dôsledku veľkej tohoročnej neúrody. Naše roľníctvo na Slovensku víta veľkorysú pomoc, poskytnutú vládou vo forme príplatkov k cenám, ako i vo forme priamej pomoci roľníkom. Škody, ktoré boly spôsobené suchom na tohoročnej úrode na Slovensku, sú veľké. Sú najväčšie v rastlinnej výrobe a v krmovinách. Mimoriadne ťažko bola postihnutá úroda pšenice. Výnosy v jednotlivých okresoch sú ďaleko pod priemer, keď počítame desaťročný priemer. Je to asi tretina, ale v niektorých okresoch polovina výnosu desaťročročného. Máme okresy, kde priemerný výnos pšenice robil nie 6 q, ale 2, 3, 4 q na hektár.

Bolo nám samozrejmé, že v tejto ťažkej situácii treba hľadať pomoc. Vláda s pomocou prišla. Nám sa zdá, že táto pomoc mohla byť poskytnutá účinnejšie. Je všeobecne známe, že pri tohoročnej neúrode malý a i stredný roľník nemá čo predávať, a preto pomoc len vo forme príplatkov k cenám rastlinnej produkcie nie je tou najúčinnejšou pomocou, ktorú potrebuje dnes malý a stredný slovenský roľník. A preto bolo by iste správnejšie, keby sa táto pomoc bola poskytla v tej forme, ako to navrhovalo Ministerstvo zemedelstva, aby boly nižšie príplatky na ceny, aby sa poskytla priamo pomoc tým roľníkom, ktorí v dôsledku neúrody nemajú prebytkov na odpredaj.

Roľník v takom kraji, kde bolo hodne srážok, má pomerne dobrú úrodu a dostane dnes najväčší podiel z tejto pomoci, avšak ten roľník, ktorý bol najviac postihnutý katastrofou, suchom a živelnými pohromami a v dôsledku toho nemá čo odpredávať, tomu táto pomoc, žiaľbohu, nie je účinná. A práve preto bude treba hľadať nové prostriedky, ako pomôcť malému a strednému roľníkovi, ktorý nemá čo odpredávať. Tu bude jediná možná cesta: zvýšiť 500 miliónovú čiastku, určenú pre priamu pomoc roľníctvu, aspoň o 100 %, aby sa takto mohlo dostať priamej finančnej podpory všetkým, i malým a stredným roľníkom.

Bude tu otázka, ako túto podporu rozdeliť. A tu by som sa prihováral za to, aby bol zistený stupeň poškodenia jednotlivých okresov v celej republike a aby sa podľa toho stupňa poškodenia určily kvóty pre jednotlivé okresy a táto pomoc sa rozdeľovala najmä s ohľadom na malých a stredných roľníkov.