Chcem sa zmieniť ešte o tom, že je snaha distribučný systém sjednotiť pre celú republiku. Ako vieme, dávky múky alebo chleba sú už jednotné, aspoň v zásobovacom výbore sme to svojho času takto konštatovali. Cukor, mlieko, maslo nie; ale nie zase preto, že my na Slovensku toho máme viacej a vy menej. Naopak, ja sama v zásobovacom výbore som požiadala svojho času, aby sa výbor snažil na kompetentných miestach presadzovať naše želanie, aby i v tom cukre sa tá hladina vyrovnala, aby sa i u nás vážilo tiež 1,40 kg a nie 1 kg na mesiac. No, vyšli nám v ústrety v tom, že sme dostali zvýšený prídel na 1,20 kg. Presvedčili nás neskoršie v zásobovacom výbore o tom - keď sme po zájazde na Slovensko zase konštatovali tento nepomer - že nie je možné zvýšiť dávku cukru na Slovensku z tej jednoduchej príčiny, že my máme zase viacej mäsa, ako majú v Čechách, a že si môžeme nahradiť to, čo sa nám nedostáva v cukre, voľným nákupom mäsa - až na Bratislavu - vajíčiek, prípadne sem tam ešte v menšej miere - zvlášť v poslednom čase vo veľmi zmenšenej miere - iných hospodárskych produktov, ako masla alebo tvarohu.

Sme pripravení i na to, že toto množstvo, 1,20 kg cukru, ktoré sa nám dostalo, nezostane na tej to výške, ale že sa budeme musieť nielen vrátiť k tomu kilu, ale uspokojiť sa ešte s nižšou dávkou, ako nás pripravuje povereníctvo už na 80 dkg. Napriek tomu my nereptáme a o to, čo máme, vďačne sa bratsky s vami rozdelíme. Ale prosíme vás, aby ste aj vy, keď nám niečo dávate, nedávali nám to ohundrané. (Potlesk.)

To, že my máme mäsa nadbytok a budeme ho mať v budúcnosti ešte viac v dôsledku nedostatku krmiva, to nás na Slovensku ženy-gazdyné tak veľmi nepotešuje, a síce preto, že to mäso predsa len stojí slušné peniaze a že sme neboly zvyknuté dávať na stôl len tak mäso alebo údeniny - okrem klobás a slaniny - ako je to zvyknuté vo väčších mestách. Ja som sa v mnohých českých rodinách presvedčila, že väčšina večerí sa tu odbavuje údeninami. U nás na Slovensku toto zvykom nie je. My si nezvykneme na desiatu alebo na večeru na párky, ani si nezvykneme kupovať salámy; lebo keby sme k tej saláme neprivarily zemiakov, potom by sa nikto z nás nenajedol. A toľko by sme jej kúpiť nemohli, aby sme sa z nej naozaj dostatočne najedli. A preto priemerná dávka konzumovaného mäsa je na Slovensku mesačne len 850 g proti 1.600 g v Čechách, a som presvedčená, že v dobe zakáľačiek bude ešte nižšia, lebo i ty sociálne najslabšie vrstvy, ktoré žijú na vidieku, hľadaly si už či tou zeleninou alebo iným spôsobom nejaké ošípané vykŕmiť, aby sa na zimu masťou a mäsom čiastočne zabezpečily.

Očakáva nás pri šetrnostných opatreniach Povereníctva výživy a pána ministra výživy Majera aj to, že nielen knedle, ktoré my sme nie zvyklé variť a podávať tak často na stôl ako u vás - preto keď sme prišli do Prahy, sme si na nich pochutili, lebo doma ich málo varievame - ale aj iné, varené či pečené múčne jedlá, i naše tradičné bryndzové halušky a iné budeme musieť obmedziť a nebudeme ich môcť zaraďovať do jedálneho lístku dvakrát až trikrát týždenne ako predtým, pretože dávka múky bude snížená.

Robí sa tiež opatrenie, aby sa chlebová múka, hlavne vo väčších mestách, neprideľovala, ale len chlieb. Vo väčších mestách to je ešte prijateľné. Ale ubezpečujem pána ministra, ako aj pána povereníka, že v menších mestách to nie je možné, lebo každá naša gazdiná má už svoje spôsoby pečenia chleba a často sa stáva v hornatých krajoch, že nie 10 % zemiakov, ktoré nám oni teraz chcú nadiktovať, dávajú do toho chlebového cesta, ale že tých zemiakov je tam 30 aj 40 % a pritom všetkom je ten chlieb vždy chutnejší ako chlieb kúpený.

No ale samozrejme, že sa podrobíme ako disciplinovaní občania tohto štátu i tomu opatreniu, že v reštauráciách a v rôznych vývarovniach budú zakázané múčniky, a že všetky opatrenia, ktoré uznajú za potrebné uviesť ako opatrenia na zmiernenie spoločného nešťastia, naše gazdiné prijmú v odovzdaní, kľudne a s tým upozornením, že teraz viac ako inokedy musia dokázať, že je povesť dobrých kucháriek českých a slovenských podložená. Naše slovenské ženy budú vedieť tak varievať na raňajky zasmažené polievky, ako to robily predtým i v českých dedinách, budú vedieť zase tie strukoviny zaprážať a zeleniny, zemiaky rôznym spôsobom pripravovať, ale máme len jedno prianie: aby, i keď nie veľký okruch, aspoň ten malý okrouštek chleba sme mali zaistený a mali sme to vedomie, že na budúci mesiac sa nebude zase zmenšovať, ale že zostane rovnako veľký až do skončenia hospodárskeho roku, samozrejme, keď sa podarí vlastnú skromnú úrodu doplniť dovozom zo zahraničia.

Jednoduchá slovenská gazdiná najčastejšie kladie otázku - keď ideme medzi ne a uspokojujeme ich, že situácia nie je tak čierna, ako sa nám zdá a ako sa maľuje, a že Pán Boh pomôže prekonať väčšie hrôzy, ako sú tieto, ktoré na nás teraz uvalil - či budú zemiaky a či bude kapusta. Verím, že naša zásobovacia správa urobila už opatrenia na dovoz týchto naj potrebnejších prírodnín, ktorých sa u nás, najmä v hornatých krajoch, veľmi málo urodilo. Preto v mene konzumentov slovenských len o to prosím naše vyživovacie orgány aby nás včas informovaly o chystaných opatreniach a aby nám to vysvetlenie podaly takým spôsobom, aby sme tomu nielen verili, ale aby sme boli presvedčení o nutnosti týchto opatrení. Toto jediné môže poslúžiť k ukľudneniu hladiny verejného života, lebo otázka chleba stala sa dnes nebezpečným agitačným prostriedkom nielen čierneho obchodu, ale vôbec prostriedkom lovenia v kalných vodách.

Preto dovolím si opakovať záverom len to: Vždy pravdive informovať a reálne plánovať! (Potlesk.)

Podpredseda Komzala: Slovo má ďalej pán posl. Fránek.

Posl. Fránek: Slavná sněmovno, pane předsedo, dámy a pánové!

Je zvykem každého pořádného hospodáře, aby si dělal přehled o tom, kolik se mu podařilo na svých pozemcích anebo na svém majetku vypěstit a podle toho se také potom zařizuje jeho domácí vydání a zařízení. My jsme také podobnými hospodáři a proto je naší povinností, abychom si po zprávě pana ministra výživy Majera udělali přehled o tom, zda jsme skutečně provedli všechno to, co bylo třeba v rámci zabezpečení naší výroby provésti, a zas naopak z těch případů, kde jsme nedostatečně provedli všechno to, co bylo třeba, vzít si náležité ponaučení, abychom příští léta měli tuto otázku lépe zajištěnu.

Náš veliký první president T. G. Masaryk prohlásil, že demokracie je diskuse, a proto nesmí nikdo zazlívat, když v řadách obyvatelstva se mnohdy ozvou hlasy, které nesouhlasí přímo s tím vším, co jsme nařídili, a s tím, co u nás provádíme anebo děláme, poněvadž otázka vyživovací je hodně obtížná, byla obtížná již v době, kdy jsme říkali, že máme naše zásobování zabezpečeno, natož pak dnes, když sám pan ministr výživy se nebál prohlásit, že tato otázka je kritická. My jsme mu za to povděčni, poněvadž si musíme zvyknout, a bylo by na čase, aby i naši vládní činitelé a představitelé si zvykli, mluviti lidem pravdu, poněvadž lidé nám potom budou více důvěřovat, budou naše nařízení také lépe plnit a nebudou podléhat těm zprávám, které mnohdy přednášejí anebo zúmyslně rozšiřují lidé, jejichž poměr k republice není právě nejlepší.

Mám za to, že druhý projev, a to projev pana ministra zemědělství Ďuriše byl zúmyslně spojen s projevem pana ministra výživy, a to z toho důvodu, poněvadž výživa a zemědělství nepřímo spolu souvisí. Je totiž třeba lépe počítati s tím, co se nám podaří na našich statcích vypěstit, nežli očekávat a spoléhat na to, co k nám dovezeme anebo co se nám podaří kdekoliv jinde sehnat. A proto se nemusíme divit, ptá-li se náš konsument - když slyší a čte v novinách, že naše osevná anebo sklizňová plocha chlebového obilí byla o 127 tisíc ha menší - z jakého důvodu a proč to bylo, poněvadž těch 127.000 ha - vezmeme-li naše statistická data, která dokazují, že hektarový výnos při letošním katastrofálním suchu je 10 q z hektaru - by nám zabezpečilo dobře jednu třetinu z toho, co jest nutno dovézt k zabezpečení výživy našeho obyvatelstva ve věci chlebovin. A přece není žádným tajemstvím, že u našich středních a nižších vrstev převážná část stravování sestává právě z chleba, mouky a brambor. O těch jest pak třeba se zmíniti.

S potěšením musíme konstatovat, že ministerstvo výživy zařídilo, aby brambory byly vydávány na příděl, aby tak bylo zaručeno plynulé a jisté zásobování všeho obyvatelstvo tímto produktem, který je v našich horských oblastech mnohdy jedinou výživou, jediným produktem, kterého dosyta se najíst mohou dopřáti svým dětem naše početné rodiny, požehnané na děti a ne na statky pozemské. Ovšem bude zase záležet na našem distribučním systému a na našem hospodářství, abychom zavčas, než přijdou podzimní mrazy, tuto výživu a dopravu brambor zajistili, aby se nestalo tak jako loňského roku na některých stanicích, že rolníci den i dva marně čekali, než budou přistaveny potřebné povozy, aby se brambory odvezly; v noci přišly mrazy, a jak potom brambory vypadaly, o tom není třeba mluvit. My přece nechceme, aby dnes převážná část bramborů byla dávána do průmyslu, nechceme, aby brambory zbytečně byly dávány tam, kde je nepotřebujeme, poněvadž je především naší povinností zabezpečit výživu obyvatelstva alespoň tou živinou a tím produktem, který si dovedeme sami vyrobit a který sami z naši půdy můžeme vytěžit.

Další otázkou je zásobování cukrem. My víme, že cukr je vlastně nejlepším a nejhledanějším naším vývozním artiklem. Jsme si toho plně vědomi, ale nemůžeme se stavět proti protestu našich žen-hospodyň, které dokazují, že - prohlásil-li pan ministr výživy ve svém exposé, že bude nucen omeziti dávku másla a mléka - kdyby se ještě káva, která je ve většině rodin jedinou snídaní, ale také jediným předmětem jídelního lístku k večeři, kdyby se měla podávat ještě hořká, neoslazená, pozbyla by potom vůbec významu. Pak se nedivme, že se tomu hospodyně brání a doporučují, aby se hledal jiný způsob omezení anebo jiný artikl k vývozu, a doporučují nám, zda bychom nemohli přispět k sehnání potřebných devis na krytí našeho dovozu tím, že bychom vyvezli více sladu. Náš slad se za hranicemi také hledá, a chceme-li snad mluvit o tom, že je ho nezbytně třeba, nebo že musíme vyvážet tolik a tolik piva, dalo by se to zařídit tak, že bychom se postarali, aby vhodnými prostředky byla umožněna větší výroba cenově dostupných přírodních šťáv, ovocných šťáv z našeho odpadového ovoce a lesních plodů. Je třeba nejen tyto šťávy mládeži doporučovati, ale také přímo vydat zákon, jímž se zakazuje podávání alkoholických nápojů mládeži. Tím bychom si snad mohli pomoci v případě, že místo cukru bychom vyvezli slad. A cukr potřebný k výrobě těchto ovocných šťáv bychom mohli získat tak, že místo na zmrzlinu, kde jeho distribuci nelze dobře kontrolovat, by se určité části použilo na výrobu těchto ovocných šťáv.

Obdobně jako s brambory je to i se zásobováním zeleninou a ovocem. Přátelé, musíme uvažovat, zda naše obhospodařování tohoto produktu je správné. Máme-li dosud řízené hospodářství a řízené zásobování těmito artikly, je povinností úřadů, aby skutečně toto zásobování prováděly ve všech okresích tak, aby všechny okresy a kraje byly dostatečně zásobeny, aby se nám nestávalo, jako se stávalo již letos, že v některých městech se jevil určitého druhu ovoce nedostatek a naopak v místech a krajích, kde se toto ovoce a zelenina urodily, byly zkonsumovány dobytkem anebo musely, protože shnily ve sběrnách a skladech, býti jako neužitečné vyváženy na smetiště. Musíme si vzíti náležité ponaučení z toho, že náš systém sběren není u nás zřízen snad proto, aby předražoval zeleninu a ovoce, anebo snad také proto, aby zadržoval zboží a chtěl je potom dodati konsumentu ve stavu méněcenném, buďto zkažené nebo polozkažené. Náš zákazník si za svoje peníze, kterých dnes není tolik, přeje zboží jakostní a má právo na zboží dobré, ale také cenově dostupné.

Další těžkou otázkou je otázka zásobování masem. Vážení přátelé, letošního roku ještě v prvních měsících, kdy jsme doplňovali náš zásobovací a vyživovací systém bodovým systémem z konserv akce UNRRA, měla naše hospodyně přece jenom možnost, aby si jídelní lístek upravila podle potřeby a doplnila si jej podle příjmů rodinných. Dnes, kdy tato akce UNRRA již není, počítala většina našich konsumentů s tím, že na podzim se dodávky masitých výrobků zvýší. Zatím však podle prohlášení pana ministra výživy sice budeme v podzimních měsících mít velké dodávky a hodně masa, ale ne proto, že by náš systém dodávkový nám to maso zaručoval nadále, nýbrž jenom čistě z toho důvodu, že nemáme pro dobytek patřičného krmiva, a proto se musí dobytek hnát na jatky, aby se alespoň nějak spotřeboval. Tedy snad by bylo dobře uvážit, zda by bylo možné na tuto přechodnou dobu změnit náš zásobovací systém v dodávce masa tak, že bychom omezili dodávky některých jiných potravin, které jsou snáze uskladnitelné, které se bez jakýchkoli těžkostí dají uložit na pozdější dobu, a náhradou za ně bychom dali maso, pro které, alespoň podle předběžných zpráv, nemáme potřebné množství plechu na dělání konserv, abychom zajistili toto maso na měsíce pozdější. Nemělo by cenu a bylo by špatným hospodařením, kdybychom snad z toho důvodu, že nemáme potřebné chladírny na maso, že naše konservárny nestačí všechno maso zpracovat, nechávali dobytek hladový ve stáji čekat, až přijde doba, kdy toto maso budeme potřebovat, poněvadž to by bylo velké znehodnocení našeho národního majetku. Maso by bylo tímto způsobem znehodnoceno a pro zemědělce by to znamenalo veliké ztráty.

S nedostatkem krmiva a s tím, že musíme náš dobytek vésti na porážku, souvisí také otázka zásobování mlékem a máslem. Nařízené dodávky másla jsou omezeny a také jsou již případy, že ani těchto omezených dávek másla se v patřičném množství konsumentům nedostane. Ještě horší však je otázka hospodaření s mlékem. I když ještě dávky omezeny nebyly, není žádným tajemstvím, že ku příkladu i v Praze některé dny se mléka v rodinách nedostává, poněvadž je mlékárny konsumentům nevydají. Máme zde však náhradní produkt, který by aspoň na dobu dočasnou, a hlavně v těch chudých horských oblastech a v chudobných rodinách, nahradil alespoň v jarních měsících mléko a maso, které nebudeme moci dodat. Je to kozí mléko, které se u nás neprávem přehlíží. Jen malinkou ukázku: Na okrese boskovickém, který měl v měsíci srpnu proti měsíci červenci dodávku mléka o 37.560 l menší, také měl o 106 kg menší dodávku másla, je měsíční produkce kozího mléka, které se spotřebuje v domácnostech, 18.000 litrů. Je to tedy skoro polovina mléka, kterého se nedostává u velkých zemědělců. Nemyslím, že by se toto mléko mělo sbírat nebo posílat do měst a pod., ale myslím si, že je zde potřebí uvážit, že při našem jednání a mluvení o tom, že je zabezpečením krmiv třeba podpořit naši vyživovací situaci, je také třeba, aby bylo pamatováno na udržení stavu drobného hospodářského zvířectva u domkářů a chalupníků, u těch nejmenších našich samozásobitelů, aby i oni mohli přispět k zajištění výživy v našem státě. Jde tu nepřímo také o část platů státních a veřejných zaměstnanců, poněvadž ku příkladu naši cestáři a hlídači na tratích mají jako část platu vymezeny určité kilometry mezí a traťových škarp, kde si pěstují potřebné hodnotné krmivo pro své domácí zvířectvo.

K otázce tuků bych si pak dovolil malou poznámku. Poněvadž jsem z horského kraje, slyším tam stížnosti našich zemědělců na jednu věc: naše plánované hospodářství předepisuje i v těchto krajích, kde se nikdy nepěstovaly rostliny s olejnatými semeny, osev těchto rostlin. Zemědělci však dokazují, že kdyby se místo těchto rostlin sel ječmen anebo oves, z kterého by se vypěstilo jadrné krmivo pro náš vepřový brav, že bychom dosáhli většího množství tuku, lepšího a jadrnějšího, nežli jsou náhražkové tuky, a naše hospodyňky dozajista raději sáhnou po vepřovém sádle nežli po nějakých náhražkách.

Když však již mluvíme o celkové výživě, je také třeba si všimnout i jiné naší zásobovací potíže, která ať už přímo nebo nepřímo s naší vyživovací situací souvisí. Je to, vážení přátelé, hlavně první otázka, zásobování palivem. Řekněme si otevřeně, že to stálé mluvení a dokazování, jak máme plněny naše plány a hospodaření, v očích obyvatelstva se jeví jiným způsobem. Tam v těch horských lesnatých krajích aneb na venkově, kde jsou poblíž nějaké továrny dřevoobráběcí, tam se dá krýt spotřeba paliva odpadkovým dřevem. Zemědělci namnoze, chtějíce, aby měli nejenom otop pro sebe, nýbrž také potřebné topivo k vaření krmě pro hospodářské zvířectvo, i v dnešní těžké době nedostatku zemědělské čeledi musí chodit do lesa, aby si tam v těch různých průběrech a secích zaopatřili potřebné palivo. A v městech mizí na půdách a ve sklepích všechno to, čeho tam není zrovna třeba a co se dá spálit.

A ještě horší než otázka dřeva je otázka zásobování uhlím. Zde, vážení přátelé, si dovolím předložit jenom několik dat, která se mně podařilo zjistit na okresích, kde přímo nebo nepřímo působím. Na okrese boskovickém, který ze svých předepsaných dávek obdržel uhlí ostravského na 10,2 %, uhlí rosického na 14,2, uhlí hnědého na 13,7 %, koksu ostravského z 15 % a koksu rosického z 33 %, se ptá obyvatelstvo, jak oni k tomu přijdou, poněvadž dávky, které původně byly předepsány německými okupanty, byly našimi úřady sníženy na 70 %. Když těchto 70 % propočítáme jako 100 %, tak se ptáme - když v letních měsících, v době, kdy není tak veliká spotřeba uhlí v průmyslu a nestačíme zásobit tímto uhlím naše domácnosti, - jak bude potom v zimě, jak bude v těch měsících, až bude uhlí třeba pro naše železnice a pro jiné a jiné důležitější účely? Okres moravskotřebovský pak, který měl na prvních pět měsíců tohoto zásobovacího období předepsán kontigent uhlí ostravského 7 tisíc tun, dostal pouze 2.110 tun, to je pouze 28,73 %; uhlí hnědého z kontingentu 22.800 tun bylo dodáno jenom 5.691 tun, t. j. 24,96 %. Koksu místo 6.700 tun bylo dodáno pouze 1.500 tun; tam snad se nám jeví poměrné procento největší. Nedivme se potom konsumentům, kteří se ptají, kde je pravda, když přece v našem rozhlase, v našem tisku a všude se dokazuje, jak plníme náš plán. Neboť panové, kteří plán dělali, nepočítali s tím, že v soukromých domácnostech bude také třeba něčím topit, že zemědělec potřebuje pro své hospodářství alespoň v zimních měsících, a hlavně teď, kdy bude nedostatek normální jadrné píce, krmivo pro dobytek vařit a musí topit tolik, aby udržel stav. (Potlesk.) Ptáme se proto plným právem, jak vlastně máme splněn tento plán, když podle červencového výkazu v kamenném uhlí je program splněn z 97,2 % a v uhlí hnědém, jak nám říká statistika, byl plán překročen? Proč tedy nemáme uhlí tam, kde je ho třeba? To si musíme plně stále uvědomovat a nebudeme se potom divit, že se nás lidé ptají na další věci, že se nás ptají, co vlastně s tím naším zásobováním u nás je. Vždyť u nás nedostaneme koupit ani kapesníky, nedostaneme koupit šátky na hlavu, které jsou u venkovských žen hlavním jejich předmětem denní potřeby; venkovská žena bez šátku vůbec nevyjde; nedostanou se dětské soupravy ani ložní prádlo a konec konců poslední dva měsíce nedostaneme koupit ani pořádný pracovní oblek, poněvadž ho na trhu není. Když chceme koupit pořádný pracovní oblek, musíme shánět všelijaké protekce o doprošovat se, kde by se dostal a sehnal.