Přátelé, mluvíme stále o tom, že je třeba zvýšit u nás populaci. Zvýšení populace znamená zakládat rodiny. Ale jak tyto rodiny mají žít? Chceme se vrátit k těm starým dobám, kdy naši prarodiče žili ve stanech a v boudách a stačilo jim za lůžko trochu nastlaného listí anebo sena? Kde je ta naše hygiena, o které stále mluvíme? Toho všeho musíme být plně pamětlivi, drazí přátelé, a proto se nedivte různým těm řečem o tom, jak nehospodárně se hospodaří s textilní surovinou v našem znárodněném průmyslu! O těchto věcech zde mluvit nebudu, ale můžeme si připomenout jenom jednu určitou věc. Vážení přátelé, chceme-li plánovat, musíme plánovat rozumně. Dávejme na trh takové zboží, kterého je v té které době na trhu potřebí. Uvažme jenom, co by se dalo v našem textilu ušetřit surovin, kdybychom byli vyráběli a dali v letních měsících na trh ponožky krátké, jaké se dnes nosí. Na trh však přišly ponožky dlouhé, a tak se zbytečně spotřebovala tato textilní surovina. Proč se neprodávaly košile s krátkými rukávy? Vydávalo se zimní prádlo, a v čem budeme chodit v zimě, to je veliká otázka. Musíme proto v úloze řádného hospodáře uvažovat o všech těchto nedostatcích, které se nám v našem plánovaném hospodaření jeví. Uznáváme velké klady v prohlášení pana ministra výživy a oceňujeme jeho snahu mluviti pravdu. Té je nám třeba, aby nám už jednou obyvatelstvo věřilo a abychom vyvrátili všechny snahy těch lidí, kteří, nemajíce zájmu prospěti republice, šíří o nás pověsti, které nám škodí. Pan ministr mi laskavě promine tyto poznámky a vývody, které jsem si zde jménem konsumentů dovolil přednést a podle nichž je třeba řídit naše zásobovací hospodaření. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala (zvoní): Udeľujem slovo pánu posl. dr Novotnému.

Posl. dr Novotný: Slavná sněmovno!

První řečník, který mluvil v této rozpravě, se zmiňoval o potřebě návrhů - a to konkretních návrhů - podávaných slušnou formou, aby se našla spolupráce, která by mohla odstranit všechny kritické nedostatky jak v zemědělství, tak ve výživě. Lituji, že nebylo poznamenáno, že tyto slušné návrhy musí předcházet také slušná spolupráce, zejména v jednotlivých krajích, a lituji zejména toho, že až dosud se často mluvilo velmi povšechně. Chci se proto zabývat jenom jednou konkretní skutečností v exposé pana ministra výživy.

Pan ministr výživy zdůraznil, že vyživovací plán nesmí býti rušen nákupem potravin na černém trhu. "Proti černému obchodu, šmelině všeho druhu půjdeme všemi prostředky. Chceme provádět také důslednou a přísnou kontrolu všude, kde toho bude třeba". To jsou slova pana ministra výživy. Všichni se jistě přimlouváme za to, aby náležitá, opravdu důsledná hospodářská kontrola doplňovala všechna opatření, která se dělají pro správnou výživu národa. Ale jsme také toho názoru, že hospodářská kontrola může být pouze doplňkem veškeré péče, která směřuje k zaopatření výživy národa, že hospodářská kontrola musí být jenom posledním z opatření a nikoliv opatřením, které se někdy zdá opatřením jediným. Chci také zdůraznit, že hospodářská kontrola, jež je nutná, potřebná a jistě zdravá, musí být zbavena některých zvyklostí, které na ní ulpěly z doby t. zv. nesvobody. Nutno tu znovu pochválit činnost našich českých kontrolních orgánů, jak ji prováděly za doby nesvobody. Prováděly ji s hlediska českého národa velmi dobře a velmi správně, dovedly vhodnými způsoby zatajit mnoho a mnoho zásob před zraky německých okupantů a tím umožnily také výživu českého a slovenského člověka. Nelze však také zatajit, že náš venkov se choval s náležitou vděčností za tuto určitou nevšímavost našich kontrolorů, a nelze také zatajit, že tato vděčnost byla projevována způsoby i hmotnými a často velmi vydatnými. Je přece známo, že vesnice dělávaly často i sbírky, a to soustavné a velmi vydatně sbírky, aby získaly prostředky, kterými by se dosáhlo určité nevšímavosti kontrolorů, čímž by se také dosáhlo toho, aby větší kvanta zemědělských zásob zůstala v té či oné vesnici a nebyla zahrnuta do evidence německých okupačních úřadů. Za to jsme těmto kontrolorům vděčni. Nutno také ovšem zdůraznit, že tyto zvyklosti, které byly v době okupace národu prospěšně a které jakožto právní nedůslednost za okupace projevovanou dnes opěvujeme jako vlastenecké hrdinství, přešly často i do doby naši osvobozené republiky a že nyní už ovšem neslouží k prospěchu českému a slovenskému člověku, ale jsou jedině ke škodě celku, ke škodě národa a ke škodě republiky. Je tudíž zřejmo, že se musíme těchto zvyklostí, převzatých z doby okupace, postupně zbavovat, i když si uvědomujeme, že sami někdy vytváříme podmínky, aby se tyto zvyklosti u nás udržovaly i nadále. Nutno zde připomenout zejména, že tak jako všichni veřejní zaměstnanci, i kontroloři hospodářské služby jsou ve svých platech honorováni jistě nedostatečně a jsou tak přímo vybízeni, aby pokračovali i dnes v činnosti, která za okupace byla národu prospěšná, ale která dnes jistě prospěšná není. Bude naším úkolem, abychom při požadavku správného chodu našeho vyživovacího plánu nezapomínali také na úředníky, na lidi, kteří se starají o to, aby tento vyživovací plán byl náležitě dodržen a aby nebyl mařen žádným z těch lidí, kteří dávají přednost černému obchodu a šmelinářství před spravedlivou distribucí všeho toho, co potřebuje národ. Je nutno zdůraznit, že letos, kdy podle pana ministra výživy je vyživovací plán sděláván s daleko větší těžkostí, než tomu bylo loni, budeme muset být také daleko důslednější v provádění hospodářských kontrol, než jsme byli až dosud. Budeme muset být důslední zejména tam, kde je veřejně a ve značné míře nedodržován právní předpis. Myslím tu především na různé veliké slavnosti, při kterých často bývá bez lístků prodáno na centy uzenin. Toto prodávání uzenin bez lístků se někdy děje i za přítomnosti význačných státních činitelů, kteří si mohou dobře spočítat, že centy uzenin, prodávané bez lístků, mají jistě jako svůj předpoklad také celé řady porážek na černo a že mají být trestány nejenom tyto porážky na černo, ale také toto prodávání uzenin bez lístků. Nelze přece chtít, aby hospodářská kontrola doléhala jenom na výrobce; musí doléhat také na sprostředkovatele a ovšem také na konsumenta, který porušuje onen výrobní a vyživovací hospodářský plán. Nelze také zapřít, že občanstvo asi s vděčností bude kvitovat projev posl. Firta, který se zmínil, že musí skončit ony bohaté hostiny, které jsou někdy pořádány nejenom bez lístků, ale také bez peněz, že musíme v tomto směru ukazovat, že všichni, kdo jsou výše než ti dole, musejí jít i v tomto svém osobním omezení příkladem napřed. (Potlesk.) Je nutno si uvědomit, že musíme svoji službu hospodářské kontroly dělat tak, aby vyhovovala lidově demokratické potřebě nového státu, a že ji musíme zbavit některých nevhodných metod, které byly uplatňovány v době t. zv. protektorátu. Bude asi těžko přesvědčit zejména naše udřené zemědělce v době, kdy je tak kritický nedostatek pracovních sil, že je naprosto nutné posílat kontroly do vnitrozemí, když vidíme a slyšíme, že tisíce hektarů zůstává buď neobděláno anebo nedostatečně využito. V takovém případě zemědělec nemůže nikdy pochopit, že takováto služba hospodářských kontrolorů není ničím jiným než mařením času. Rovněž tak je těžko přesvědčovat naše zemědělce, že je účelné posílat hospodářskou kontrolu do oněch malých usedlostí, kde jsou všechny povinné dodávky zcela splněny anebo dokonce o mnoho procent překročeny. Rovněž tak by bylo obtížné přesvědčovat našeho zemědělce, že je nutno, aby i malou zemědělskou usedlost kontrolovala několikačlenná hlídka hospodářské kontroly, když tento člověk je přesvědčen, že by na to docela dobře stačil jediný orgán. Je třeba upozornit, že právě tak jako výrobci, také spotřebitelé a konsumenti chápou, že služba hospodářské kontroly má být jen doplňkem veškeré péče o správnou výživu národa a že má přicházet, až budou vyčerpána všechna ona povzbuzující opatření za tím účelem, abychom vyrobili co nejvíce a abychom to také nejspravedlivěji rozdělili. Těchto povzbuzujících opatření za tím účelem, abychom vyrobili co možná nejvíce, bylo až dosud velmi, velmi málo.

Je nutno zdůraznit, co už také připomněl posl. Fránek, že zemědělec, který má dodávat prostředky potřebné k výživě národa, chce také, aby dostal prostředky potřebné k obstarání, výrobě těchto svých produktů; že chce, aby dostal v náležitém množství a také v přiměřený čas nejenom uhlí, které potřebuje ne pro sebe, ale které potřebuje k výrobě živého masa; že potřebuje také stavební hmoty k opravě svých zařízení; že potřebuje také textilie, obuv, a že když mu je nedáme v nutné míře a ve vhodný čas, je nucen získávat textilie, obuv, uhlí a jiné prostředky ne koupí za peníze, ale výměnou za své zemědělské produkty. A tu je nutno připomenout, že je třeba brát v úvahu také to, že zemědělec nemá možnost, aby jeho žena stála dva tři dny ve frontě, když se doví, že právě tento týden se prodávají šátky nebo spodní prádlo a že za týden zase už to nebude. Je nutno, aby v distribuci těchto jiných k životu nutných prostředků nastal také takový pořádek, který chválil pan ministr výživy, když řekl, že to, co bylo napsáno na lístcích, český konsument vždy dostal, a že to dostal vždy v pravou dobu, včas. Bylo by třeba, aby také zemědělec mohl prohlásit, že to, co bylo napsáno na těch jiných lístcích než potravinových, dostal vždy v plném množství a včas.

Je také nutno připomenout, že letošní mimořádná kalamita způsobila, že leckde i zemědělci, kteří jiná léta téměř nepotřebovali žádných potravin a všecky si vyrobili sami, budou letos také konsumenty a budou nuceni si je opatřovat koupí, zejména tam, kde buď pro sucho anebo v horských polohách nebylo možno vypěstovat dost pšenice. A tu bych chtěl říci, že právě horští zemědělci, kteří si loni při stejné ceně pšenice a žita a při poměrně dobré úrodě mohli u svého družstva vyměňovat pšenici za žito, letos tuto výměnu nemohou uskutečňovat, poněvadž horská družstva většinou nebudou míti pšenici v takovém množství, aby ji mohli nabídnout těm zemědělcům, kteří pro horskou polohu mohli letos vypěstovat jedině žito. A chci tu připomenouti, že bude třeba, aby ministerstvo výživy přemýšlelo včas o vhodné akci, která by umožnila, aby také horský zemědělec mohl jako samozásobitel jísti nejenom žitnou, ale také pšeničnou mouku, tak jako zemědělec v jiných krajích. Dále chci připomenout, že mezi povzbuzující akce - kterých je třeba mnohem víc, než budeme provádět všecky ty hospodářské kontroly - je třeba také zařadit úměrné hodnocení zemědělcovy práce, zejména takové, která je udělána přes normál pracovních denních hodin. My jsme až dosud práci zaměstnance hodnotili vždycky tak, že práce konaná přes čas byla placena vyššími sazbami, a tím jsme zejména teď podněcovali zaměstnance k větší pracovitosti a také k většímu vypětí sil. My tuto povzbuzující práci vůbec neděláme a způsobujeme, že zemědělec spatřuje starost naší vyživovací politiky jako starost o celek, ale nevidí, že bychom při péči o správnou výživu celého národa chtěli také hodnotit vyšší pracovní výkon a že bychom při snaze o výživu všeho našeho obyvatelstva chtěli také zdůraznit, že ten přičinlivý dostává víc než ten pohodlný.

Budeme-li to tak dělat, odpadne nám mnoho z nutnosti používat hospodářských kontrol a také mnoho ze strachu, aby hospodářský a vyživovací plán byl dodržen tak, aby byla zajištěna výživa národa. Zemědělec, který svou pracovitostí vžycky dovedl nakonec vypěstovat tolik, kolik jen bylo možno, potřebuje, aby tato jeho pracovitost, zejména pracovitost nad míru, byla náležitě oceňována, a on potom také způsobí, že stát bude mít větší možnost bez hospodářských kontrol zajistit výživu všeho obyvatelstva v tomto státě. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala (zvoní): Ďalším rečníkom je pán posl. Ledl. Udeľujem mu slovo.

Posl. Ledl: Slavná sněmovno!

Ve svém výkladu prohlásil p. ministr výživy, že naše nastávající vyživovací situace v příštím roce bude vážná, ale že nebude kritická, že s tím, co jsme sklidili, a s tím co dovezeme ze zahraničí, vyjdeme do nových žní.

Pokládám toto ocenění, tento odhad vyživovací situace za naprosto správný, ovšem za splnění jednoho důležitého předpokladu, že skutečně to, co budeme míti k disposici, bude také ke svému účelu plně použito a že to nezmizí na rozmanitých postranních cestičkách černého obchodu. Nesplnili bychom tyto předpoklady, jestliže bychom v budoucnosti trpěli, aby zůstávali šmelináři nepotrestáni. Nesplnili a nedosáhli bychom uvedených cílů, kdybychom dovolili, aby pocit mravní odpovědnosti u našeho zemědělce byl podrýván neodpovědnými sýčky, neodpovědnými panikáři, kteří by chtěli vnést do našeho zásobovacího a vyživovacího systému chaos a rozvrat.

O těchto předpokladech bylo zde již hodně široce hovořeno přede mnou a já myslím, že z toho důvodu není zapotřebí, abych se jimi ještě zabýval. Mám však na mysli jinou otázku, a to, jaký význam mají cenové příplatky, které byly v ministerské radě odhlasovány k cenám zemědělských výrobků, zejména k cenám obilí.

Zde s tohoto místa bylo už přede mnou opakováno, že z příplatků - zejména těch obilních - bude míti nejmenší výhodu právě zemědělec nejhůře postižený, zejména ten zemědělec, který nesklidil na svých polích a ze svého hospodářství ani tolik, aby mohl něco odprodat. Ten nebude míti z výhody cenových příplatků naprosto žádného užitku.

Je proto určitá pochybnost, zdali stanovení těchto příplatků bylo správné a čeho vlastně má býti jimi dosaženo. Já nevidím hlavní význam těchto příplatků v tom, že jsou náhradou za utrpěné škody našeho zemědělce, ačkoliv ve svém celku, jako celkový příjem zemědělských vrstev, mohou býti tak posuzovány, ale vidím jejich význam jako určitou prémii, určitou odměnu pro ony zemědělce, kteří poctivě a řádně splní své povinnosti, kteří své obilní přebytky odevzdají svému státu a jeho vyživovacímu aparátu. Kdybychom tyto cenové příplatky nestanovili, kdybychom chtěli za všech okolností zůstati při těch původních, starých cenách obilních, rozhodně bychom se setkali se zjevem, že by bylo odevzdáváno velice málo a že bychom při své nejlepší vůli a při své nejlepší ochotě a i při nejdrastičtějších trestních opatřeních nedosáhli toho, aby nám obilí v černém obchodu nemizelo.

Takovým způsobem tedy posuzuji význam cenových příplatků k cenám obilnin. Ale docela jinak má se to s otázkou trvalého zvýšení obilních cen, které zde bylo také včerejšího a dnešního dne nadhazováno a které zde bylo doporučováno. Neztotožňuji se s míněním p. posl. Nováka, že by cenové příplatky měly býti zavedeny jako součást cen obilí a na trvalo. Proč se nemohu s tím ztotožňovat? Pan posl. Novák zapomíná totiž na jednu skutečnost, že vysoká cena za obilí není nesporným zájmem veškerých vrstev zemědělských. Kdyby p. posl. Novák nechal defilovat před svým duševním zrakem řadu svých zemědělských spoluobčanů z jejich vesnice a spočetl by si řádně a poctivě všechny ty, kteří budou mít výhodu z cenových příplatků, kteří odevzdají tolik obilí, že skutečně bude pro ně tento cenový příplatek něco znamenat - že bude znamenat ulehčení pro jejich pokladnu - shledal by, že takových zemědělců je v jeho vesnici pranepatrná menšina, a že ohromná většina zemědělců, ne jenom na jeho vesnici, ale v celé naší Československé republice, odevzdává průměrně tak malé množství obilí, že příplatek 200 Kčs u 1 q neznamená podstatné zlepšení nebo změnu jejich hospodářské situace. Zapomíná se, že je u nás nesmírně mnoho zemědělců, kteří vůbec žádné obilí neodevzdávají, ačkoliv se živí pouze zemědělskou prací, a že je u nás mnoho zemědělců, kteří musí obilí ještě přikupovat, protože s tím, co jim naroste na jejich polích, nevystačí ani pro potřeby své vlastní rodiny, ani pro potřeby svého hospodářství.

Pan posl. Novák se pravděpodobně domnívá, že obhajování vysokých obilních cen znamená práci pro široké vrstvy zemědělské. Tato domněnka je po mém názoru mylná a obhajoba trvale vysokých cen za výrobky rostlinné produkce, zejména za obilí, je prací pro zemědělce zámožné, pro zemědělce hospodářsky dobře situované, zkrátka pro vrstvy zámožnější.

Docela jiný ráz mají příplatky k cenám ostatních zemědělských výrobků, na př. k cenám mléka, vajec a masa. Zde můžeme říci do určité míry, že jsou tyto příplatky také určitou výpomocí těm, kteří byli letošním katastrofálně suchým rokem poškozeni.

Mám-li na mysli celý ohromný rozsah škod, které byly našemu zemědělství letošního roku suchem způsobeny, tu předpokládám, že každý musí uznat, že úplná náhrada těchto škod je vyloučena. Je to úloha, která je nad naše síly a kterou by naše finanční hospodářství v žádném případě neuneslo, takže bude možno počítat jenom s určitou částí úhrady těchto škod. Doposud počítáme, že bude na tyto úhrady věnováno asi ¹/₂ miliardy Kčs. Už z jiné strany, a to ze strany, která nemůže býti podezřívána z nějaké přílišné příchylnosti a lásky k našemu ministerstvu zemědělství, bylo zde konstatováno, jak velký význam tato - sama o sobě třeba nedostačující - výpomoc pro naše zemědělství bude mít.

Já jsem už jednou s tohoto místa vyslovil pochybnost o tom, zdali logika pana posl. Nováka jest správná. Musím se přiznat, že po včerejším jeho výkladu tato moje pochybnost nebyla naprosto vyvrácena a že trvá i nadále. Nedovedu totiž logikou obyčejného prostého člověka srovnat, jestliže se vytýká na př. panu ministru zemědělství, že se o ty příplatky k cenám obilí nezasloužil, že je to hlavně zásluha strany národně socialistické, a zároveň téměř jedním dechem se vyslovuje, že tyto příplatky tak jako tak našemu zemědělci - zejména tomu zemědělci postiženému suchem - nepomohou. Já si nedovedu také porovnat s logikou prostého selského rozumu, jestliže se uvádí katastrofální suchý rok a poškození našeho zemědělství v souvislost s novou zemědělskou politikou našeho ministerstva zemědělství. Stejně také, jestliže se jedněmi ústy a jedním dechem mluví o nutnosti přeorientace našeho konsumu na výrobky zemědělské výroby rostlinné a současně se poukazuje na to, že prý tomu brání příliš nízké ceny této zemědělské výroby. Možná, že mám snad poněkud menší chápavost než pan posl. Novák, a budu velice rád, jestliže budu v tomto ohledu nějakým způsobem poučen. Mám pouze obavu, jestliže se to nestane způsobem poněkud souvislejším, než byl jeho včerejší výklad, že se mně tohoto poučení asi nedostane. (Předsednictví převzal místopředseda dr Ševčík.)

Z několika úst bylo s tohoto místa také naznačováno, že naše první republika Československá a poměry, jaké v ní byly, jsou z určité strany - je tím míněna jistě strana komunistická - posuzovány takovým způsobem, že je to ostouzení této první Československé republiky, kterou máme všichni docela určitě rádi. Já chci odmítnout s tohoto místa každé takové podezření, že u strany komunistické je nějaká snaha ostouzet první Československou republiku. My známe velice dobře pravý význam našeho osvobození z roku 1918. My komunisté víme velice dobře, že bez roku 1918 nebylo by ani roku 1945, aspoň ne v tom smyslu a v tom směru, v jakém k němu došlo. Přesto však nezatajujeme, že celý ten nutný a nezbytný dvacetiletý vývoj první Československé republiky byl zaplněn celou řadou chyb, celou řadou nedostatků, které za tu dobu byly spáchány. Naše kritika těchto poměrů není cílem. Naše kritika má být pouhým napomenutím, má být pouhým zdůrazněním, abychom se těchto chyb v budoucnosti vyvarovali, abychom je neopakovali. Naše posuzování je pouhou kritikou a není proto žádným ostouzením.