Myslím, paní a pánové, že náš lid je ve svém celku vysoce inteligentní a že snese pravdu i tam, kde není příliš přívětivá, a že i podle toho budeme posuzovat exposé pana ministra průmyslu. Rád konstatuji, že to nebyl žádný enthusiasmus na nepravém místě, že to nebylo přehodnocování hodnot a že celé toto exposé je opravdu dobrou základnou k výměně názorů a k diskusi mezi stranami Národní fronty po tom všem, co nazýváme problematikou našeho znárodněného, komunálního, družstevního i soukromého podnikání.

Pan ministr hned v úvodních slovech zdůraznil, že znárodnění našeho průmyslu jsme provedli spořádaně a hladce proto, poněvadž jsme byli jednotni ve vůli i přesvědčení a poněvadž jsme všichni kladli zájem celku, zájem republiky, zájem národa nad zájem jednotlivců, nad zájem sobecký. Jsem rád, že jsem to slyšel z úst odpovědného ministra, že dílo znárodnění nebylo dílem jedné skupiny, ale že bylo dílem celého národa, že bylo dílem všech stran Národní fronty. (Potlesk.)

Považuji, paní a pánové, za svoji povinnost, abych zdůraznil, jaký vysoce významný podíl má na tomto revolučním díle znárodnění tehdy se rodící jednotné odborové hnutí dělníků, soukromých a veřejných zaměstnanců. Byli to dělníci i soukromí zaměstnanci, kteří bez rozdílu politického zaměření postavili se nadšeně za realisaci ideálů tří odborářských generací, za uskutečnění demokracie hospodářské i demokracie sociální, bez níž plným právem nemohli věřit v odstranění oněch strohých forem kapitalismu, který převahou hospodářských sil a vystupňováním hospodářské závislosti u námezdně pracujících znehodnocoval výsledky demokracie politické a nejednou zasáhl i to nejcennější, co má člověk, svobodu člověka.

S hrdostí konstatuji, že v této milionové armádě námezdně pracujících byly desítky a desítky tisíců odborářů, kteří se hrdě hlásili k mé straně a kteří se stejným nadšením a solidaritou prosazovali myšlenku znárodnění a také po boku s ostatními tuto myšlenku prosadili. Vytvořili ji společně s odboráři jiného stranického zaměření a právě onou vzácnou jednotou myslí a srdcí dokázali, že ve straně národně-socialistické, ve shodě s jejím programem, bojovali za myšlenku znárodnění, za myšlenku hospodářské demokracie, za myšlenku demokracie sociální, tedy za ty ideály, které ve straně národně-socialistické byly domovem po celé půl století. (Potlesk.) A tu se my národní socialisté ptáme, paní a pánové, proč právě naše strana je záměrně podezřívána, že znárodnění nepřeje a že snad v zájmu někoho chce dokonce toto znárodnění bourat. Myslím, že v zásadě nemůže být mezi námi a druhými stranami Národní fronty sporu o tom, že znárodnění bylo s hlediska státně-politického, hospodářského i sociálního odůvodněné a že se nemusíme tudíž vracet k nějaké diskusi o znárodnění. Nebude spor o zásadu, ale spíše o methody. A tu přiznávám, paní a pánové, že se v mnohých věcech rozcházíme. My, národní socialisté, jsme vyrostli z tradice a myšlení tohoto lidu. Proto se stále a stále budeme vracet k této tradici, budeme budovat z ducha národa. Proto, ať se to komu líbí nebo nelíbí, budeme hledat takové methody, které odpovídají duchu tohoto národa a jeho tradici.

Víme dobře a plně také souhlasíme s panem ministrem, že zdar našeho národního podnikání, a my doplňujeme: také soukromého, je osudem naší republiky. Právě proto se musíme poctivě starat také o to, aby v nejkratší době byla zajištěna rentabilita našeho podnikání, a to v zájmu všeho československého lidu. V květnu 1945 jsme dobyli, paní a pánové, největšího vítězství svých dějin; vyhnali jsme Němce a dali jsme si demokracii lidovou, t. j. dali jsme správu věcí veřejných do rukou lidu. Ale musíme si uvědomit, že naše vítězství nebylo tak veliké, abychom mohli tuto krásnou, požehnanou zemi dát někam jinam, abychom ji mohli přestěhovati blíže k moři, abychom ji mohli přestěhovat do méně krásné země, kde by bylo těch 70 % surovin, které potřebujeme pro náš průmysl a kde bychom měli lepší dopravu. Chci tím říci, paní a pánové, že se musíme při řešení hospodářských otázek, ať jsme orientováni politicky tak či onak, stále pohybovat na tvrdé půdě skutečnosti, že musíme hledat takovou synthesu, abychom v této zemi mohli opravdu dokonale hospodařit, abychom mohli hospodářsky růst. Především si musíme uvědomit, že jsme ve středu Evropy, že nemáme suroviny a že právě teď budeme postaveni před problém, odkud a kam přivážet a dovážet.

A tu stojíme před dalším problémem, jak zařídit naši výrobu, aby mohla opravdu vyvážet kvalitní zboží, aby bylo cenově dostupné, abychom neutrpěli újmu na své životní úrovni. A tu, když vycházíme právě z tohoto hlediska, nesmíme podle mého názoru jako malý stát a jako malý národ odmítnout jakoukoliv skupinu, která by mohla přispět k našemu blahobytu. Proto se vracíme k myšlence, která podle mého názoru je nejšťastnější, t. j. k myšlence smíšeného hospodářství. V této souvislosti chci však jít dále. Vím, že pro socialisty otázka soukromopodnikatelská není otázkou lehkou. Ale uvědomme si, paní a pánové - a my národní socialisté jsme proto dali souhlas a proto jsme vítali zákon o závodních radách, poněvadž jsme vedeni jedinou zásadou - že v tomto státě nesmí být člověk vykořisťován. Co to znamená? Musí mít takové instituce, které mu zaručí, že v tomto státě nebude nikdo vykořisťován. Proto jsme vítali závodní rady a proto také trváme na tom, aby závodní rady všude konaly řádně své povinnosti, aby méně politisovaly, ale aby více hájily zájmy zaměstnanců, a to všech zaměstnanců, kteří jsou v závodě. Když budeme takto postupovat, dojdeme k názoru, že jsme jako socialisté dosáhli toho pravého, že v tomto státě nemůže být nikdo, pravím, nikdo vykořisťován. My národní socialisté jsme odmítali strohé formy hospodářského liberalismu právě proto, že hospodářský liberalismus neměl mravní základny, že nepočítal s člověkem a že uměl svým způsobem člověka vykořisťovat. Jak ho vykořisťoval? Tím, že postavil proti počtu námezdně pracujících svoji hospodářskou převahu, svoji hospodářskou moc a tím zneužíval člověka. Jestliže jsme se však, paní a pánové, postavili proti tomuto systému, pak musíme mít také odvahu říci, že nepřipustíme žádný druhý systém, který by pod rouškou nějakých nových ideálů chtěl zavádět něco podobného, takovou centralisaci, kde by se člověk stal zase tím nic neznamenajícím článečkem ve společenské výstavbě. To je důvod, proč jsme zdůraznili a zdůrazňujeme, že považujeme systém demokratické kontrolované spolupráce znárodněného podnikání s ostatními sektory podnikání za systém nejlepší, poněvadž máme záruku, že zde nebude vytvořena taková superiorita kolektiva, kde by několik jedinců nakonec diktovalo milionům. Chceme účelné rozvrstvení hospodářských a sociálních sil, chceme, aby se tak stalo v soutěži účelně zladěné takovým hospodářským plánem, který by vyrovnával, ale nepodlamoval iniciativu ani znárodněných podniků, ani druhých sektorů průmyslových.

To je, paní a pánové, stručně řečeno, náš názor vyvěrající z tradice našeho podnikání, a jsem přesvědčen, že právě systém budovaný na těchto zásadách je něčím typicky naším, čím se můžeme pochlubit před celým světem, je to systém československý, a jestliže při vzorném plnění povinností dosáhneme jeho úspěchu, pak máme něco, jak nám to říkal vždycky Masaryk, co můžeme nabídnout světu, co může být také příkladem pro ty druhé.

V závěru této své kapitoly chtěl bych něco říci na účet těch, kteří se domnívají, a já to lidsky chápu, že může nastat zvrat. Vím, že jsou ve všech politických stranách lidé, kteří se domnívají, že může ve znárodnění nastat zvrat, a já jménem strany zdůrazňuji na jejich adresu, ať patří k té či oné politické straně, že jejich naděje jsou marné a že v zájmu tohoto státu, v zájmu demokracie opravdu lidové nikdo nemůže připustit, abychom šli nazpět. V tomto národě byl pohled opravdových lidí vždy upřen dopředu a nebude tomu jinak ani teď, kdy skládáme ve věcech hospodářských opravdu svoji státnickou zkoušku.

Pan ministr průmyslu ve svém projevu se dotkl tolika problémů, že je naprosto vyloučeno mně, řečníku s omezenou řečnickou lhůtou, abych se vyjádřil ke všem těmto problémům, a proto mi jistě dovolíte, abych se zmínil alespoň o těch problémech, které mají podle mého názoru pro budoucí vývoj znárodněného a celého našeho průmyslového podnikání zásadní význam.

Pan ministr průmyslu zdůraznil, že znárodněný průmysl je náš osud. Při jiné příležitosti totéž řekl p. ministr zahraničního obchodu o našem zahraničním obchodu. Myslím, paní a pánové, že nebude mezi námi sporu o tom, že bychom měli stále a stále, i v těchto debatách o průmyslu, hledat souvislost mezi zahraničním obchodem a našim průmyslovým podnikáním. Přece všichni víme, že ze dvou důvodů nemůže se náš průmysl bez silného exportu obejít. Není to jenom to, že 70 % surovin musíme dovážet a že si musíme - poněvadž nemáme dostatek prostředků - exportem získávat dostatek prostředků pro dovoz. Ale to nestačí. Musíme si uvědomovat, že potřebujeme dovážet investiční statky, které potřebujeme pro renovaci našeho průmyslu. Ale i kdyby toho nebylo, je třeba konstatovat, že máme tak vyspělý průmysl národní i soukromý, že prostě musíme vyvážet do ciziny, poněvadž nemůžeme všechny své výrobky uplatnit doma. A s tohoto hlediska posuzováno, paní a pánové, je výsostně významné pro naše průmyslové podnikání, zda vyvážíme výrobky v hodnotě suroviny, anebo zda je opravdu vyvážíme nejenom v hodnotě suroviny, ale také v hodnotě lidské práce, a tady bych chtěl konstatovat, a prosím, paní a pánové, abyste si toho dobře všimli, že po té stránce můžeme být s naším zahraničním obchodem spokojeni, poněvadž doposud nevyvážíme zboží v hodnotě suroviny, ale především vyvážíme hodnotnou lidskou práci. Je ovšem třeba, abychom i v budoucnosti si tento poměr zachovali.

Mnohem větší obtíže ovšem budeme mít - a tu musíme mít velké obavy - pokud jde o aktivní bilanci. To katastrofální sucho nám jistě nepřidá do naší bilance aktivity, naopak, musíme počítat s tím, že bude určitá pasivita, a tu bych chtěl varovat před jednou věcí. Nechci zde mluvit o politickém aspektu zahraničních půjček, ale v tomto státě musí být zásadou, že i když je nám hodně zle, musíme exportovat tolik, abychom si nemuseli vypůjčovat, poněvadž kdyby se zde zahnízdila zásada, že si budeme na schodky bilance zahraničního obchodu vypůjčovat, pak by to byla zásada velmi špatná.

Pokud jde o rozbor našeho zahraničního obchodu, tu bych, paní a pánové, chtěl poukázat na jednu nesmírně závažnou věc pro náš průmysl a chtěl bych vésti důkaz, jak opravdu jsme dobře počítali, když jsme počítali s tak zvaným smíšením podnikáním. Vidíme to při rozboru našeho zahraničního obchodu, pokud jde o teritoria, pokud jde o kontinenty a země, a tu je nejvýš potěšujícím, že v našem zahraničním obchodu, pokud jde o vývoz nebo dovoz, nemá ani jediná země, ani jediný kontinent dominujícího postavení. To je s hlediska zahraničně-politického pro nás nesmírná věc a musíme dbát toho, abychom si toto rozčlenění po stránce teritoriální opravdu udržovali. To ovšem znamená, že se pan ministr průmyslu musí dohodnout o jedné věci: o ještě lepším, než je tomu dosud, rozdělení plánovité činnosti soukromopodnikatelského sektoru a znárodněného podnikání, poněvadž víme, že průmyslu znárodněnému bude připadat veliký úkol, a to výroba polotovarů, výroba masová, výroba těžkých kusů a výroba investičních statků. Naproti tomu střední a drobné podniky a řemesla nám mohou vyhovovat právě tím, že zpracovávají polotovary a že mohou naši exportní bilanci velmi posílit exportem spotřebních statků, po kterých i dnes - pokud jsou nezbytné - je jak na západě, tak na východě dostatečná poptávka.

V této kapitole je pro nás velmi důležitá otázka zahraničního obchodu se zeměmi, s kterými nás pojí nejenom bratrství, nýbrž také spojenectví, a tu chci jménem své strany zdůraznit, že jsme si velmi dobře vědomi toho, že máme nejen my, ale také druhá strana povinnost toto bratrství a spojenectví ukázat v hospodářské spolupráci.

Chci ovšem upozornit, že bychom se hospodářsky měli dívat na tyto otázky také s jiného hlediska. Především máme se dívat na tento t. zv. slovanský prostor jako na prostor doplňující, to znamená doplňující, pokud jde o politické vztahy, hospodářské vztahy, dopravu, surovinové základny a polotovary. Soudím, budeme-li takto posuzovat slovanský blok jako doplňující hospodářský prostor, že se aspoň částečně vyhneme eventuálním krisím ve velkých průmyslech, jakmile nastane určitý zvrat.

Tady ovšem je třeba, paní a pánové, a v tom se snad rozcházíme, abychom také my uměli otevřeně říci, že plánování a průmyslová výroba ve všech těchto státech slovanského bloku se musí také provádět s hlediska hospodářské oblasti jako celku a nejenom s hlediska propagačního nebo nějak egoisticky zájmového, poněvadž jinak nám dojde k duplicitě výroby, ke konkurenci a ke vzrůstu těch výrob, které nemají jinak přirozené základny.

Za zvláště důležitou považuji hospodářskou spolupráci s Polskem, a to proto, poněvadž ji máme nejpropracovanější, ale hlavně také proto, že ve spolupráci s Polskem budeme v t. zv. hospodářské oblasti slovanské míti s hlediska hospodářského větší možnost manévrovací.

Dále chci zdůraznit, abychom se nedali klamat tím, že by nám spolupráce se slovanským blokem postačila v budoucnosti někdy k tomu, abychom se mohli exportně stoprocentně vyžít, a to je třeba dnes říci, poněvadž slyším hlasy, že by to stačilo. I když nám slovanské státy v nejlepším bratrském souladu nabídnou všechno, co za dané situace vzhledem k tomu, že jsou také rozbity, mohou nabídnout, tedy i když budeme velmi usilovně budovat toto spojení, můžeme získat maximálně jen padesát procent našeho zahraničního obratu, to znamená, že nakonec, pokud jde o suroviny, kůži, kaučuk, nikl atd., všechny tyto suroviny budeme muset dovážet odjinud, z jiných kontinentů, a to nám cosi říká, že se musíme také po této stránce i politicky tak zachovat, abychom těchto spojů neztratili. Kdybychom je ztratili, nemohli bychom, a to je velmi závažné, plnit své dodávkové smlouvy se slovanskými státy. Zvláště chci upozornit na nebezpečí, které je v tom, že kdybychom měli nedostatek vlny, bavlny a kůží, prostě bychom museli při tomto nedostatku dodávek snížiti svou životní úroveň, a já se nebojím říci, že by to ohrozilo existenci příslušných našich velmi důležitých podniků.

Zmínil jsem se, paní a pánové, o těchto otázkách právě proto, že v souvislosti s naším dovozem a vývozem musíme si říci, jak bychom měli prostě postupovat, co očekává československý export od znárodněného podnikání především, a tu myslím, že je třeba velmi důrazně říci, že nestačí jen mluvit o odstranění vad, které máme, ale že je třeba také k jejich odstraňování přikročit, a tu bych chtěl říci jedno: Především nám mnoho záleží na tom, aby se urychleně vyjasnily finanční a majetkové poměry národních podniků, aby byla umožněna jasná výrobní a cenová kalkulace. Dále půjde o vytvoření plánovaného a dostatečně pružného systému mzdového, kde by opravdu byl každý honorován podle výkonu. A tu bych, paní a pánové, považoval za povinnost vyslovit politování. V květnu t. r. jsme zde projednávali zákon o Československém ústavu práce, a do dnešního dne, ačkoliv tehdy Ústřední rada odborů trvala na tom, aby to bylo rychle projednáno, ani představenstvo, ani ředitelé tohoto ústavu nejsou jmenováni. A tam právě očekáváme, že se ta pružná mzdová soustava bude vytvářet za účasti nejlepších odborníků. A tu bych prosil, abychom se trochu interesovali o provádění tohoto zákona.

V zájmu našeho exportního průmyslu je dále třeba, abychom si už jednou jasně řekli, že nebudeme trpět v našem znárodněném podnikání ředitele neodborníky; že nemůžeme trpět ty, kteří místo aby pomohli znárodněně výrobě, pomáhají ji jenom a jenom brzdit. Dále je třeba zdůraznit, že v nejbližší době musíme opustit zásadu kvantitativního plánování a že se musíme vrátit k té staré tradici našeho průmyslového podnikání, a to je kvalita a láce. (Potlesk.) To znamená napnout síly, zbavit se příživníků, zbavit se neodborníků, zbavit se lenochů a začít dělat takovou práci, jakou jsme vždycky dovedli do celého světa vyvážet (Potlesk.), dokonalé zboží, kde nebude rozhodovat ani tak cena, jako jakost československého výrobku. (Předsednictví převzal místopředseda dr Ševčík.)

A nyní mi dovolte, paní a pánové, abych se v závěru zabýval otázkou, která je podle mého názoru ústřední otázkou průmyslového podnikání. Otázka ta zní, jak nejúčelněji organisovat znárodněné podnikání a celé naše hospodářství, aby výslednicí této organisace bylo to, co chceme my socialisté: dokonalá sociální služba hospodářská. A tu myslím, že pro nás je velmi typický jeden zjev. Zatím co zcela správně v linii politické demokracie jdeme důsledně k decentralisaci - opakuji, správně - naproti tomu pravý opak děláme, pokud jde o hospodářskou politiku. Tam místo abychom šli od centralisace k decentralisaci, jdeme naopak od centralisace, o které máme jenom slabé ponětí, k tuhé centralisaci a využíváme všeho, aby ta tuhá centralisace zůstala.

Myslím, paní a pánové, že je to trvale neudržitelný stav a že se musíme otevřeně dohodnout o tom, zda centralisovat či decentralisovat, a současně o druhém problému, zda členit naše národní podniky horizontálně anebo vertikálně. To jsou dvě základní otázky a k tomu si řekněme ještě něco. Když mluvíme o cetralisaci našeho podnikání, je třeba poukázat na jednu věc, která se musí příčit každému demokratu. Za dva a půl roku jsme se nedostali ani tak daleko, abychom se zbavili jmenovaných orgánů. Máme stále plná ústa demokracie, lidové demokracie, ale v hospodářství trváme neústupně na jmenovaných orgánech. To je přece nemožný stav a musíme se jím zabývat.

Chápu, že v revoluci, právě v sektoru hospodářském, byla centralisace nutná anebo dokonce účelná. Nesmí však trvat věčně. My přece, kdo nejsme zastánci t. zv. permanentní revoluce, tvrdíme, že jsme měli už dost času na to, abychom si dali tyto věci do pořádku. S hlediska demokratického nemůžeme na příklad považovat za únosné, aby hospodářské skupiny průmyslu byly vedeny jmenovanými orgány, aby dokonce generální tajemníci těchto hospodářských skupin byli vlastně více méně nepřímo úředníky ministerstva průmyslu, t. j. toho ministerstva, proti kterému mají podniky, zastoupené v hospodářské skupině, hájit. To je přece neudržitelný stav. Neříkám, paní a pánové, že nejsou generální tajemníci skupin, kteří podniky hájí, ale musím přiznat, že tady výjimka potvrzuje jenom pravidlo.

Musíme si také něco upřímně říci o t. zv. zmocněncích. Zmocněnci, to je tak trochu revoluční výdobytek. Ale jestliže připravujeme hospodářskou organisaci, organisaci hospodářské samosprávy, myslím, že nebude mezi námi sporu, že v příští organisaci hospodářské samosprávy budou zastoupeni zaměstnanci. Domnívám se, že až bude tento zákon, za jehož urychlení zde plaiduji, pod střechou, že nám konečně zmizí všichni ti revoluční komisaři, poněvadž nějaký systém komisařů ve státě, který je právně dokonale fundován, nemá prostě ani odůvodnění, ani místa.

A nyní k otázce centralisace a decentralisace a k otázce, která je také velmi závažná, horizontálního nebo vertikálního členění. Řeknu to krátce. Víme, že musíme uvažovat o takovém systému, kde by byla nějak vyjádřena spolupráce mezi soukromopodnikatelským sektorem a znárodněným sektorem ne z nějakých důvodů politických, ale z důvodů zdravého rozumu, z důvodů hospodářských. A tu bych velmi snažně prosil p. ministra průmyslu, aby z jeho iniciativy vyšel popud, aby mezi znárodněným podnikáním a mezi podnikáním soukromým, družstevním a komunálním byly sjednány rámcové a dílčí dohody o této spolupráci. Já jsem již v kapitole o exportu řekl, že to jde a že je to nesmírně závažné a důležité v zájmu našeho podnikání.