Prošel jsem hezkou řadu národních podniků a řeknu vám, - a já se dovolávám kol. soudr. Součka, který byl se mnou v národní automobilce v Ml. Boleslavi - jak zaměstnanci, členové závodní rady si stěžovali, jak je velmi špatně v hospodářském plánu vyjádřena pomocná služba, kteroužto pomocnou službu má dělat právě soukromopodnikatelský sektor. Když zde získáte informace a jdete na soukromého podnikatele, ten řekne: "Vždyť se o nás nikdo nestará, my nejsme tam a tam zařazeni." Myslím, že až budeme dělat nový plán, pětiletý, - já se však domnívám, že to musíme udělat již teď pro r. 1948,- že toto budeme muset míti dokonale vyjádřeno, a ne tak, jak je to vyjádřeno dosud.

Dále bych zde chtěl ještě jednu věc zdůraznit. My jsme se po revoluci - a já to nijak, paní a pánové, nevytýkám - když přišel dekret o znárodnění, pokusili organisovat znárodněné podnikání. Toto podnikání jsme organisovali na jediném systému, t. j. na systému horizontálního členění. To znamená, že jsme vytvořili - promiňte mi, že to řeknu tak otevřeně - nemožná, příliš velká tělesa správní a hospodářská, která nejsou správně dosažitelná a která nám vytvářejí takovou generální režii, že bychom to nakonec neunesli. Myslím, že to je třeba říci zcela otevřeně, a bylo by dobře, kdyby právě toto thema bylo předmětem diskuse tohoto slavného sboru, poněvadž my jako parlament máme povinnost říci také své slovo k této nejdůležitější otázce našeho znárodněného průmyslu.

Řeknu vám několik příkladů. Mydlovarská elektrárna, která byla budována na uhlí, musí nyní při horizontálním členění - třebaže má uhlí pod sebou - kupovat uhlí od Československých dolů a dovážet je v některých případech odjinud. Ve Falknově byla továrna na zpracování méněcenného uhlí, která dnes musí zpracovávat jiné uhlí ne méněcenné. Dovedete si živě představit, kdo jste hospodáři, jaký to znamená v hospodářství úžasný chaos a jak se nám tím zvyšují ceny výrobků?

Totéž bych mohl říci o našich hutích. To je tragický případ. Na Kladensku a Ostravsku naše hutě doplácejí, ačkoli se tam opravdu nejlépe pracuje, neboť dělníci jsou příkladně zaměstnáni a příkladně pracovití. Tyto hutě tam vyrůstaly proto, poněvadž tam měly přírodní suroviny, pracovaly se svým uhlím, rudou, koksem; dnes vsak tam nemají ani rudu, ani uhlí, ani koks. Jak tedy chcete, aby se úsporně hospodařilo?

Když se nám někdy hází otřepaná liberalistická fráze, že politika nepatří do hospodářství, myslím, že kdybychom uvažovali my politikové tak, jak uvažuje hospodář, a kdybychom se na mnohé problémy dívali jeho očima a ne politicky, že by nakonec padla tato zastaralá these a mnozí, kteří jsou neústupní a kteří sledují své osobní aspirace, by tomuto parlamentu poděkovali za to, že jsme se podívali na tyto problémy velmi zblízka. (Potlesk.)

Paní a pánové, mohlo by to vypadat, jako bych chtěl rozbít celou organisaci našeho podnikání. Konstatuji, že jsem dalek tohoto úmyslu. Mám jedinou myšlenku, kterou jsem veden, a to je myšlenka hospodárnosti našeho podnikání. Případy jsem uvedl jen proto, abych dokázal, že to je nehospodárné, jak to děláme, že se musí nalézti odborníci ze všech stran Národní fronty a že se musí nalézt také ředitelé velkých národních podniků, kteří tuto otázku vyřeší. Já se dívám na ni tak, že základem zůstane horizontální členění podle oborů, ale že případ od případu musíme zapojit také vertikální systém, když to bude hospodářsky výnosné a bude-li to v zájmu státu.

Tím ovšem, paní a pánové, že jsme vyřešili tuto otázku, která je do jisté míry ne hlavním, ale skoro hlavním problémem, musíme se vrátit k otázce centralisace nebo decentralisace. Chápu, že někdo může být opojen mocí; to si dovedu živě představit. Závody, které jsou vlastně zdrojem, potom národní podniky, které vypadají někdy teatrálně jako úplné hospodářské monstrum, se centrují v generální ředitelství. Ale to nejsou generální ředitelství, to jsou generální ředitelé. Když se generální ředitel špatně vyspí, jeho náměstek nemá zatím pouvoir, který by měl mít. Co to znamená, paní a pánové? Pro laika je to zdánlivě jednoduché a úžasně dokonale organisované. My si však musíme uvědomit, že nyní, až budou zařazeny konfiskáty do národních podniků, těchto 11 generálních ředitelství, resp. 11 generálních ředitelů bude řídit a obhospodařovat přes 5.000 velikých a středních podniků. Mám své výhrady, ale přesto nechci pochybovat o schopnostech vedoucích kapitánů našeho znárodněného podnikání. Paní a pánové, musíte mně prominout, ale nedovedu si představit, jaký by to musel být gigant, kdo by chtěl takovéto kolosy zvládnout.

To, co jsem řekl o generálních ředitelstvích, platí také o podnikových ředitelstvích. Podle mého názoru bychom se na to měli dívat opravdu očima hospodáře. Hospodář se bude právem - a my to na něm chceme - bránit každému režijnímu přívažku, ať je to režijní přívažek z jakéhokoliv titulu. Čili, když se my politikové budeme dívat také očima hospodáře, dojdeme k názoru, a ten je rozhodující, že dnešní členění jest úplně nerentabilní. Prosil bych pana ministra průmyslu, aby aspoň průmyslovému výboru předložil statistiky o počtu úředníků a vedoucích úředníků generálních a podnikových ředitelstev a aby nám také zjistil, jaká je s tím spojená režie finanční, poněvadž je to důležité pro zodpovědění otázky, zda centralisovat, nebo decentralisovat. Ale ať to uděláme tak nebo onak, musíme se vrátit k tomu systému, z kterého jsme měli vyjít, t. j. závod je základem, vytvářet menší národní podniky, kde systém konsorciální je přípustný, a vyřídit kompetenci ředitelů. Podle mého názoru mají mít ředitelé kompetenci přímo styčného bodu s ministrem průmyslu. To je velmi důležitá kompetence, kde se byrokrat, ne pan ministr, ale úředník v ministerstvu dívá na hospodáře. Dále je zde činnost plánovací, činnost kontrolní a činnost společná, t. j. výzkumnictví a pod. V žádném případě bych však nepřipustil takové úžasné centralisování prodeje a nákupu, jako se na př. plánuje v našem kovoprůmyslu. To je pro nás zabiják.

Dále si musíme jedno uvědomit - já vám řeknu příklad: Generální ředitelství prodává svému národnímu podniku roury o 10 % dráže, než by je národní podnik získal přímým nákupem. Domnívám se, že generální nebo podnikové ředitelství má žít z příspěvků závodů a podniků, ale že v žádném případě nesmí obchodovat, t. j. nakupovat nebo prodávat a dokonce žít z nákupových rabatů. To, myslím, musí být pro nás jasné.

Paní a pánové, nakonec mně dovolte, abych řekl něco o tom, co naznačil pan ministr průmyslu o zpolitisování národních podniků. To je věc neobyčejně závažná a bude dobře, když se na ni podíváme trochu zblízka. Pokud jde o vedoucí úředníky znárodněného podnikání, uplatnili jsme my národní socialisté dvě zásady: za prvé že to musí být dokonalí odborníci a za druhé lidé charakterově - a to je důležité - tak bezvadní, aby mohli být vedoucími úředníky. Naše hospodářská rada nabídla při jmenování generálních ředitelů, náměstků, podnikových ředitelů, náměstků a pod., stejně jako hospodářské rady druhých politických stran, z desítek a set našich dokonalých odborníků ty nejdokonalejší, kteří vyhovovali těmto dvěma předpokladům. Očekávali jsme, že Národní fronta, která se dovede dohodnout o věcech politických, bude stejně postupovat také ve věcech hospodářských. A tu se podívejme, jak to s našimi dokonalými odborníky dopadlo. Ze 37 generálních ředitelů a jich náměstků připadá 25 na příslušníky strany komunistické a sociálně demokratické a zbytek na ostatní strany. U podnikových ředitelstev ze 468 členů ředitelství připadá na příslušníky strany komunistické a sociálně demokratické 352 a zbytek, včetně 36 bezpartijních, připadá na ostatní strany Národní fronty. Může mi býti snad namítnuto, že se to stalo nějakou zázračnou shodou okolností. Já sice, paní a pánové, v žádné zázraky nevěřím a hlavně nevěřím, že by se nějaký zázrak mohl opakovat dvakrát. A tu je překvapující, že právě tam, kde bychom bývali očekávali úměrnost politické odpovědnosti v těch představenstvech, to vypadá u ústředního představenstva takto: z 94 členů ústředních představenstev připadá 64 na příslušníky strany sociálně demokratické a komunistické a ten zbyteček 30 na ostatní strany Národní fronty. Nemůžete se nám divit, paní a pánové, že tuto cestu nepovažujeme za schůdnou a že v ní právem spatřujeme ono záměrné politické tažení za mocí i za cenu rozbití spolupráce. To je to nezdravé zpolitisování, kterého se, myslím, dotkl i pan ministr průmyslu, a tak to také charakterisuje většina občanstva.

Víme, do jaké těžké doby jdeme, víme, jaké úkoly nás čekají v novém hospodářství. Dovedli jsme se dohodnout i o nejtěžších problémech hospodářských a věřím, že Národní fronta se může dohodnout o dvou zásadách pro příští prosperitu znárodněného podnikání: Musíme se především ve vedení zbavit neodborníků, lidí charakterově vadných, ať padnou tomu nebo onomu. (Potlesk.) A stejně tak se musíme, paní a pánové, umět dohodnout o úměrném podílu odpovědnosti všech stran Národní fronty za znárodněné podnikání. Dosáhneme-li dohody v těchto zásadních věcech, jsem přesvědčen, že půda národních podniků přestane být politickým kolbištěm. Za svoji stranu zdůrazňuji, že naši příslušníci nemají v národních podnicích sekretariáty, emblémy naší strany nespatříte nikde na věžích závodů a ani myšlenka závodních politických organisací nevznikla a nebyla realisována po prvé v naší straně. Nemáme jiného zájmu, paní a pánové, než aby našim lidem bylo v národních podnicích měřeno stejně jako těm druhým. O tom lze se dohodnout, bude-li ovšem dobrá vůle na druhé straně. Pak ovšem musíme všichni přijmout závazek, že poučíme své příslušníky v závodech o názoru, který by měl být jednotícím názorem celé Národní fronty, že za vraty továren všichni, ať patří k té nebo oné politické straně, bojují velikou a nejzáslužnější bitvu o blahobyt a štěstí celého národa, že tam nesmí být domovem stranická nenávist, nýbrž úcta k přesvědčení druhého spolupracovníka, že tam nerozhoduje stranická legitimace, nýbrž práce. Vytvoříme-li tam, paní a pánové, pravé prostředí národní solidarity pracujících, bude se pracovat také nám politikům lépe tam, kde už opravdu svádíme boj o myšlenky a velké ideály.

Moje řečnická lhůta, paní a pánové, je bohužel překročena a proto se nemohu zabývat dalšími problémy. Chci jenom konstatovat, že budeme pro prohlášení pana ministra průmyslu hlasovat v důvěře, že náměty vznesené mnou i náměty, které budou vzneseny ostatními mými klubovními kolegy, nezapadnou, nýbrž že se stanou základnou jednání o těchto otázkách pro nás a pro celý národ a stát tak závažných. My víme, paní a pánové, co znamená prosperita celého našeho podnikání. Já osobně jsem přesvědčen, že přes všechny názorové rozdíly najdeme cestu k spolupráci, která povede k vítězství republiky silné politicky i hospodářsky, republiky sociálně spravedlivé, republiky, která se stane šťastným domovem všech poctivě pracujících Čechů a Slováků. (Potlesk.)

Podpredseda dr. Ševčík: Ďalším rečníkom je pán posl. inž. Janáček. Dávam mu slovo.

Posl. inž. Janáček: Slavná sněmovno!

Pan ministr Laušman ve svém obsáhlém exposé správně naznačil, že naše nová hospodářská průmyslová politika se opírá o dva základní pilíře, z nichž jedním je provedené znárodnění v naší výrobě a druhým ústřední, celostátní plánování naší výroby. Tyto dva dalekosáhlé zásahy státní moci do našeho hospodářství mají v přítomnosti a zejména pro budoucnost veliký význam nejenom pro skladbu, ale také pro vývoj celého našeho hospodářství a zejména naší průmyslové politiky. Proto by bylo na místě, aby se parlament důsledky těchto opatření pro náš průmysl, pro jeho výrobnost a rentabilitu opravdu podrobně zabýval, poněvadž všichni velmi dobře víme, jak blahobyt našeho národa, anebo jak se to teď moderněji říká, životní úroveň obyvatelstva našeho státu úzce souvisí s prosperitou našeho průmyslového podnikání.

Nemohu se, vážená sněmovno, pro nedostatek času zabývat a musím úplně pominout otázky státního plánování ve výrobě a rád bych prohlásil stručně stanovisko své strany, čs. strany lidové, k některým zjevům v našem znárodněném průmyslovém podnikání.

O naší straně se, jak dobře víme, často šíří nepravdivé informace, že čs. strana lidová nemá náležitý, jasný, správný a otevřený postoj k našemu znárodnění. K tomu bych si, vážená sněmovno, dovolil říci několik poznámek. Je sice pravda, že máme a měli jsme určité výhrady, pokud se týká rozsahu provedeného znárodnění, poněvadž tak, jak bylo nakonec vtěleno v ustanovení dekretů č. 100 až 104, značně překročilo pojem klíčové výroby. Je také pravda, že máme určité námitky proti praxi ministerstva průmyslu, které opírajíc se o ustanovení vládního nařízení č. 6 z r. 1946 v rámci t. zv. likvidace průmyslových konfiskátů toto provedení znárodnění ještě dále nadouvá podle našeho soudu nad rozumnou a hospodářsky únosnou míru, ale nejenom to, ono se snaží z těchto průmyslových konfiskátů zřizovat nové národní podniky i v těch odvětvích, která sama o sobě dekretem č. 100 znárodněna nebyla, jako ku př. ve stavebnictví, výrobě barev a laků a konec konců i v distribuci.

Vážení pánové, tyto výhrady se podle našeho soudu opírají o jednomyslné usnesení celé Národní fronty, jež ve svém budovatelském Gottwaldově plánu ústy pana předsedy vlády jasně prohlásila, že považuje znárodnění ve výrobě za skončené. Vždyť znárodnění postihlo, počítáme-li to podle rozsahu výrobních prostředků, 70 % celkové kapacity našeho průmyslu. Počítáme-li to podle počtu zaměstnanců, podlehlo znárodnění tolik závodů, že je v nich zaměstnáno podle stavu z prvního čtvrtletí letošního roku 61 % všech průmyslových dělníků. Počítáme-li to podle úkolů, které ve dvouletém hospodářském plánu byly průmyslu svěřeny jde o podniky, které mají svěřeny výrobní úkoly ve dvouletém hospodářském plánu do 81 %. Tedy to je podle našeho názoru krajní mez, ke které jsme mohli ve znárodnění jít, aniž bychom ohrozili spolehlivou a stabilní hospodářskou i výrobní základnu zbytků soukromého i družstevního podnikání v průmyslu.

V tom jistě, vážení pánové, budeme mít různé náhledy a budeme se různit také ještě i v jiných otázkách, které se týkají znárodnění. Ale já bych zde, vážení pánové, jménem své strany chtěl prohlásit, že ve věci samé, tak jako opravdoví demokraté, po demokratickém odhlasování a přijetí dekretů č. 100 až 104 jako zákonů tohoto státu považujeme otázky znárodnění za definitivně vyřešené. Co jsme jednou demokraticky jako zákon schválili, to je pro nás svaté jako každý demokraticky schválený zákon. Jestliže pak snad z našeho kritického postoje k některým nedostatkům znárodnění domácí anebo zahraniční reakce vyvozuje, že by se politické síly čs. strany lidové dalo použít někdy k tomu, aby byl zvrácen hospodářský a sociální řád, který byl vytvořen znárodňovacími dekrety, pak se tato reakce velmi klame. Já jsem si, vážení pánové - neračte se leknout toho, co nyní chci říci - v té věci tak jist, že kdyby čs. strana lidová dosáhla v některých těch příštích volbách pověstných 51 procent všech hlasů, ani tehdy by se nenašel poctivý lidovec, který by uvažoval vážně o nějakém odnárodnění toho, co jsme už jednou podle zákona dali do služeb celého národa.

Pro naše křesťanské politické hnutí, vážení pánové, však není uspořádání výrobních prostředků, zejména po stránce jejich vlastnictví, nějakým ústředním politickým a hospodářským problémem našeho programu. Ústředním politickým i hospodářským problémem našeho programu je především člověk, jeho duchovní i hmotné blaho při zachování co možná největší míry osobní svobody a nezávislosti i v rámci a v oblasti jeho činnosti hospodářské. Jakými cestami anebo v jakém hospodářském uspořádání maxima tohoto cíle dosáhneme, to už pro nás není předmětem nějaké stranicko-politické ideologie. To je pro nás věcí zkušenosti, srovnávání, bádání vědy sociologické i národohospodářské.

A proto, vážení pánové a dámy, nás tak velmi živě zajímá otázka a srovnávání, jak se který sektor průmyslové výroby u nás osvědčuje a do jaké míry přispívá k obecnému blahobytu. Pan ministr průmyslu se ve svém exposé také o tomto thematu zmínil v kapitole, která je nazvána "Průmysl znárodněný a soukromý". Pan ministr dospěl při srovnání výsledků statistických národohospodářských ukazovatelů k tomu, že náš průmysl znárodněný pracuje přibližně stejně dobře jako průmysl neznárodněný a že podle těchto hospodářských ukazovatelů ve druhém pololetí letošního roku průmysl soukromý dokonce ještě předčil.

Poněvadž jsem se osobně zúčastnil v tisku veřejné rozpravy o tomto thematu, mohla by mne stihnout výtka pana ministra, že patřím mezi ty, kteří podléhají té nemoci, že srovnávají věci podle schematu: černé - bílé. A proto mi dovolte, abych se u toho aspoň několika větami zastavil. Státní úřad statistický totiž zpracovává řadu srovnávacích hospodářských ukazovatelů naší průmyslové výroby, z nichž nejzajímavější jsou počet zaměstnanců, hodnota výroby vcelku i specificky na jednoho zaměstnance a konečně podíl vyplacených mezd a platů na hodnotě celkové výroby. Já mám, bohužel, po ruce výsledky pouze za první čtvrtletí letošního roku, poněvadž výsledky za druhé čtvrtletí letošního roku nám ještě dostupny nejsou, a proto mohu tyto výsledky srovnávat jenom pro toto první období. Rád bych však konfrontoval čísla, která byla uveřejněna v tisku, s čísly, která nám zde ve zprávě uvedl pan ministr Laušman a která, ačkoliv čerpají z téhož pramene, se nakonec od sebe v některých věcech podstatně liší. Tak pan ministr uvedl, že pokud jde o počet zaměstnanců, bylo v průmyslu znárodněném - v historických zemích, prosím - zaměstnáno 66 % všech zaměstnanců průmyslových, v soukromém 34 %. Naproti tomu podle tiskových zpráv bylo ve znárodněných sektorech zaměstnáno pouze 61 % a v ostatních 39 % všech zaměstnanců. A při tom je zajímavé, že relativní přírůstek zaměstnanců v sektoru znárodněném činil pouze 1,05 %, kdežto v průmyslu neznárodněném 1,4 %, tedy celkem relativně víc. Hodnota výroby průměrně za měsíc - v historických zemích - srovnána podle údajů pana ministra Laušmana, vykazuje ve prospěch průmyslu znárodněného 65,8 % veškeré výroby, u průmyslu neznárodněného 34,2 %. Přitom hodnota výroby na jednoho zaměstnance činila měsíčně v průmyslu znárodněném 10.738 Kčs a v průmyslu ostatním 10.852 Kčs, tedy v průmyslu ostatním jenom o 1,06 % více. Naproti tomu se však v tisku uvádí, že poměr hodnot výroby je 55 % u výroby znárodněné a jen 45 % u výroby soukromé. A při tom hodnota výroby připadající na jednu hlavu v znárodněném průmyslu činila 11.629 Kčs měsíčně, v ostatních pak 15.183 Kčs měsíčně, tedy o 31 % více. Podíl mezd na hodnotě výroby je podle pana ministra u národních podniků 32,5 %, u soukromého sektoru 24,6 %, podle zpráv tiskových však u výroby znárodněné 30,2 % a u soukromé pouze 18,1 %, což by znamenalo, že průmysl soukromý pracuje daleko racionálněji a hospodárněji.