Naše národní podnikání patří celému národu. Jeho zdar je zdarem národním a nesmíme dělat rozdílů mezi národními podniky výroby a peněžnictvím. Výsledky se konec konců ať tou či onou cestou dotknou rozpočtu; proto je již nezbytno, abychom uzavřeli kruh jejich organisace uskutečněním mé osnovy o financování a kontrole národních podniků.

Na bedrech mnohých, a to těch nejzávažnějších národních podniků leží dosud břemeno za vydání, která tyto podniky platily v době revoluční vlastně za stát: mám na mysli částky placené na př. za mzdy v době neplného využití pracovních sil, částky vynaložené podniky na znovuuvedení do provozu po válečné spoušti, na přeměnu válečné výroby na mírovou a pod. Jde tu o částky velmi vysoké, jejichž úročení samo je tíživým břemenem - tyto věci řeší právě uvedená osnova - a protože před nimi nesmíme zavírat oči, budu naléhat intensivně na její přijetí a počítám s pochopením pro to. Protože i tu jde, nepřímo sice, o finance státní, musíme se starat nejen o vyřešení daného stavu, ale i o zabezpečení řádu nadále, a to organisací bank tak, jak ji navrhuji.

Zmínil jsem se o peněžním trhu; tento pojem je pro náš stát již zastaralý: nejde nám o trh v klasickém pojmu s nabídkou a poptávkou atd., ale o organisaci koncentrace a distribuce našich národních důchodů vyjádřených penězi. Dokonalou, t. j. pevnou, pevně v ruce drženou organisací celého peněžnictví - a to je jiný výraz pro organisací koncentrace a distribuce národních úspor - zabezpečujeme i naši měnu; její pevnost je zabezpečena i využitím každé koruny na pravém místě. Tím podporujeme plán a s dokonalým plněním plánu stojíme a padáme - nejen měna. Navrhoval jsem určitý systém peněžních ústředí našeho lidového peněžnictví. Přijdu se vší pravděpodobností před vládu s určitými novými návrhy co do organisace peněžních ústředí a věřím, že pro radikální zjednodušení svých osnov najdu pochopení - ostatně mnoho z nich bylo dítětem kompromisu.

Dosud nemáme jednotnou celostátní organisaci peněžnictví; v českých zemích trvá dosud Ústřední svaz peněžnictví, zřízený za okupace, na Slovensku pak není vůbec obdobného jednotného orgánu. Podle osnovy zákona, kterou jsem připravil, má se dostati našemu peněžnictví vrcholné instituce pro celý stát v Peněžní radě. Kromě ní mají být zřízeny zájmové korporace pro jednotlivé skupiny peněžních ústavů, t. zv. svazy. Tak by se peněžnictví stalo jednotně skloubeným, hybným a dobře ovladatelným nástrojem plánovaného hospodářství.

V duchu potřeb plánovaného hospodářství si nepředstavuji Peněžní radu jako orgán zastupující jakékoliv zájmy kromě státních; proto jsem navrhl Peněžní radu jako sbor zodpovědných osob a ne delegátů zájmových skupin.

Zatím tedy mohu jen zaznamenati - kromě návrhů podaných na vyřešení těchto otázek - že v březnu loňského roku byla ustavena Ústřední správa bank, která ihned zahájila činnost.

O funkci bank - národních podniků jsem se již zmínil a mimo to hovořil podrobněji ve svém loňském rozpočtovém výkladu a v tomto směru na něj pouze odkazuji. Dodal bych ještě, že význam bank - národních podniků v nové struktuře našeho hospodářství nám lépe vynikne, uvědomíme-li si jejich organické spětí se znárodněným úsekem průmyslovým. Tomuto úseku především mají banky poskytovati provozní úvěr. Proto mají také přirozený zájem na dobrém hospodářství svých dlužníků, tedy průmyslových národních podniků. Bude proto nutno umožnit bankám, aby po stránce finančně-hospodářské mohly se přesvědčovati o situaci průmyslových podniků. S druhé strany samy banky - národní podniky jsou podrobeny státnímu dozoru, který vykonává ministr financí jednak prostřednictvím Ústřední správy bank, jež je nástrojem jednotného vedení jejich společných věcí, jednak prostřednictvím Revisní jednoty bank, která odborně reviduje banky po stránce jejich obchodního provozu. Vedení vyrovnávacího účtu bank - národních podniků u ministerstva financí dává státní správě příležitost ke kontrole prosperity bank. Dnes máme bank - národních podniků celkem 14, 8 českých a 6 slovenských.

V uplynulém ročním období bylo přikročeno ke zjednodušovacím opatřením v různých úsecích peněžnictví. Cestou zákonodárnou došlo k většímu zásahu slučovacímu zákonem č. 83/ 1947 Sb. o sloučení některých ústavů v Praze a Brně. V oboru úvěru hypotekárního byly zrušeny poslední zbývající emisní ústavy trvající dříve vedle Zemských bank.

V rámci zjednodušení peněžnictví bylo též v několika případech přikročeno ke slučování úvěrních družstev. Důležitým úsekem organisačních zásahů v peněžnictví byla likvidace peněžnictví německého.

V letošním roce došlo také ke zrušení Zvláštního fondu pro zmírnění ztrát povstalých z poválečných poměrů. Je to první etapa na poli reorganisace sanačních fondů v peněžnictví.

Dosavadní známé výsledky finančního hospodářství, bank - národních podniků dovolují, abych vás aspoň krátce informoval o jejich povšechné situaci.

Dosud sestavily bilance Živnostenská banka, Pražská úvěrní banka a Zemědělská banka; všechny tyto bilance byly publikovány. Sestavení bilancí některých ústavů naráželo na potíže hodnocení určitých položek. Tyto potíže však již byly překonány a proto jsem nařídil, aby všechny bilance byly sestaveny v nejkratší době. Doufám, že co nejdříve budou i ony předloženy naší veřejnosti.

Celková předběžná data všech bank - národních podniků jsou uvedena v důvodové zprávě k návrhu finančního zákona. Z nich vyplývá, že u 14 bank - národních podniků lze počítati za rok 1946 s celkovým ziskem v částce 136 mil. Kčs. Z takto vykázaného zisku lze počítati s čistým odvodem státní pokladně asi částkou 70 mil. Kčs.

Bilance Živnostenské banky i Pražské úvěrní banky jsou dokladem hospodářského vzestupu celého našeho hospodářství, jehož značná část se v nich reflektuje.

Podle čtvrtletní statistiky zůstatkové rozvahy ke dni 30. června 1947 vykazují české banky - národní podniky jako úhrn zůstatků z hrubé rozvahy celkem 259,830.000 Kčs. Jde ovšem v těchto částkách jen o hrubé zůstatky, které se podstatně sníží různými odpisy a dotacemi. Musíme také počítat se snížením zisku, ke kterému již v letošním roce dojde v důsledku úrokování volných vkladů. Sazba úroků z provozních úvěrů byla snížena se 4 ³/₄ % na 4 %. Tímto snížením klesne zisk všech bank asi o 100 milionů Kčs. Přesto můžeme počítati s tím, že ryzí zisk bank obchodních podniků za rok 1947 bude vyšší než za rok 1946.

Několik poznámek bych ještě chtěl říci k celkové finanční situaci našeho peněžnictví. Záleží-li nám na jedné straně na tom, aby se u peněžních ústavů shromažďovaly úspory, které potřebujeme pro financování dvouletky, snažíme se na druhé straně dělat politiku levných peněz, t. j. zlevňovat úvěr poskytovaný k provozním účelům podniku i k investicím. Víme, že čím levnější je úvěr, tím levnější mohou býti výrobky, a tím je ovlivňována celá cenová a důchodová hladina.

Problém úvěru je problémem tvorby národního důchodu a problémem peněžnické organisace. Záleží nám na tom, abychom financovali především z toho, co si našetříme. K úvěru cedulovému budeme sahat jen v případech, které nám umožňují ustanovení o Národní bance Československé. Nepustíme se na cesty lehkomyslnosti a inflace. A tak i v této souvislosti se vracím k nutnosti okamžitého provedení reorganisace našeho peněžnictví, začínaje bankami a Peněžní radou a konče osnovou zákona o placení bez hotových. Je přirozeno, že kladu velkou váhu na stálé snižování úrokových sazeb. Chci-li na jedné straně, aby peněz z národních úspor užívali jen ti, jejichž výroba či služby jsou pro národ hospodářsky nutné - ne pro ně výnosné - je mi jasno, že musím dbát o láci peněz.

Druhý problém je tedy otázka souvislosti výše úrokových sazeb s problémem úhrady režie peněžních ústavů, a tudíž i jejich rentability. Je samozřejmým požadavkem, aby režijní náklady peněžních ústavů byly co nejvíce sníženy a to v prvé řadě vhodnými organisačními opatřeními.

Jak jsem si vás již dovolil předběžně informovat v loňském výkladu, zřídili jsme dnem 1. ledna 1947 v rámci znárodněného soukromého pojišťovnictví 5 pojišťoven - národních podniků; do nich vplynuly, případně jimi jsou spravovány pojistné kmeny převážné většiny čs. soukromého pojištění.

Ve sjednocení a zjednodušení činnosti pojišťoven nás proto čeká ještě mnoho úkolů. Formální vytvoření nových podniků musí proniknout do hloubky, což si vyžádá delší doby. Až se podaří využít plně všech výhod, které poskytuje soustředění největší části pojišťovacího obchodu v Československu do 5 ústavů, klesnou podstatně jejich režijní náklady a uvolní se větší počet sil, tak potřebných v jiných úsecích našeho hospodářství.

Hospodářské výsledky jednotlivých oborů pojišťování se nám jeví takto:

V životním pojištění je vývoj nové produkce uspokojivý. Můžeme v tom shledávat nejen doklad pokračující konsolidace poměrů, ale také vítanou tvorbu investičního kapitálu, a to kapitálu s hlediska hospodářského nejkvalitnějšího. Rovněž v pojištění proti škodám a úrazům, jakož i v pojištění nemocenském premiový příjem stoupá.

Vcelku vykazuje obchod pojišťoven přiměřený a rovnoměrný přírůstek, a to v životních odborech průměrně 7 %, v odborech pojišťování proti škodám a úrazům průměrně 14 %.

Poněvadž pojišťovny - národní podniky zahájily činnost teprve 1. ledna 1947, budeme míti jejich první bilanční výsledky před sebou až v příštím roce. To je jen zdánlivé zpoždění proti bankám, které se staly národními podniky již ex lege, vydáním znárodňovacího dekretu.

Osnova zákona o Národní bance Československé a o platidlech československé měny.

V souboru finančních opatření zákonodárných i správních, jimiž má býti uspořádán náš úvěrní a peněžní systém ve smyslu budovatelského programu vlády, tvoří úprava právních poměrů cedulového ústavu základní stavbu, k níž se budou připínati úpravy ostatní. Proto byla již předložena vládě k projednání osnova zákona o Národní bance Československé jako nejnaléhavější.

Osnova má dvojí poslání: jednak dává dosavadní akciové cedulové bance novou právní formu veřejného státního ústavu se samostatnou právnickou osobností, jednak opatřuje právní základnu, která umožní cedulové bance plnění úkolů, vyplývajících pro ni ze změn v hospodářské organisaci a v názorové náplni funkce moderní cedulové banky.

Osnovou se poskytuje cedulovému ústavu možnost ovládati oběživo hotové i bezhotovostní, kontrolovati použití úvěrů a regulovati oběživo tak, aby nepůsobilo nepříznivě na cenovou hladinu.

Podle osnovy zapojuje se cedulová banka do hospodářského plánu; zúčastňuje se jeho vypracování se zřetelem na jeho zabezpečení po stránce finanční.

Zároveň s osnovou zákona o Národní bance Československé byla předložena vládě osnova zákona o platidlech československé měny; obě osnovy spolu těsně souvisí. Osnova zákona o platidlech poskytuje finanční správě prostředky, jimiž by bylo lze účinně čeliti nešvarům, které poslední dobou ohrožovaly spořádaný a hladký oběh mincí.

Když jsem v loňském rozpočtovém výkladu hovořil o měnové situaci, probíhalo právě přihlašování majetku podle zák. č. 134/1946 Sb. o majetkových dávkách. Tento úsek měnové reformy od té doby značně pokročil. Celá akce majetkových dávek je arci jen částí našeho úsilí, směřujícího k získání co nejvyšší úhrady ke krytí ohromného rozdílu, který se jeví mezi úhrnem vázaných vkladů a jejich hodnotným "bankovním krytím". Zatím co pokračujeme na jedné straně v tomto úsilí, vstoupili jsme na druhé straně již do dalšího období měnové reformy. Toto období začíná zřízením Likvidačního fondu měnového.

Dříve, než podám podrobnější další zprávu o dnešním stavu akce měnové reformy, musím se aspoň několika větami dotknout vlastního jádra věci. Co tu musíme mít stále na mysli, my všichni, kteří jsme převzali odpovědnost za likvidaci tohoto úseku škod, způsobených nám fašistickou okupací, i oni všichni, kteří se dovolávají svých práv z titulu majetnictví vkladů i ve vklady přeměněných hotovostí? Jak vznikl u nás měnový problém?

Než začali okupanti drásat po mnichovském paktu tělo naší republiky, měli jsme okrouhle 60 miliard Kč vkladů na knížky, když obsadili t. zv. druhou republiku, bylo v ní asi 40 miliard vkladů na knížky. Za okupace pracoval celý národ na tvorbě statků, které nekonsumoval, které konsumovali v té či oné formě okupanti. V rabované a znásilňované zemi se tratily statky, jež jsme měli v zásobách, i statky vyrobené a zůstávala nám jen jejich protihodnota vyjádřená dluhem říše v té či oné formě. Peníze, které jsou v každém vyrovnaném hospodářství ekvivalentem zboží, ztratily tento svůj charakter. Nebyly ekvivalentem za zboží, protože tu nebylo zboží. Taková je tedy situace našich peněz do doby měnové reformy: jsou to neproplatitelné směnky špatného dlužníka, a naše úsilí, kterému říkáme měnová reforma, jde k tomu, abychom dosáhli stavu, kdy peníze jsou vskutku ekvivalentem zboží, t. j. staráme se o to, abychom proti úzké frontě zboží nestavěli širokou frontu peněz a netvořili stav, kdy, jak lid říká, se "za peníze nic nedostane".

Jestliže se stát tedy stará, abychom za peníze dostali potřebné zboží, nemůže pumpovat do národního hospodářství peníze dřív, než bude trh tak saturován zbožím, aby mohl krýt jeho národní potřebu.

Zde je základní problém naší měny: i když nevěříme již v liberalistické pojmy krytí peněz, je nám jasno, že vývoj na straně peněz, t. j. nároků na trh zboží, se nesmí odtrhnout od vývoje na straně výroby, t. j. zásobování trhu zbožím. Proto právem říkáme, že další proces naší měnové reformy, t. j. tempo uvolňování, bude záviset na vývoji naší výrobnosti. Protože věřím ve zdárnost tohoto vývoje a ve zdar dvouletky i pětiletek po ní přijdoucích, věřím i v to, že s úspěchem skončíme svou měnovou reformu, t. j. umožníme, aby majitelé vázaných vkladů v době co nejkratší a v rozsahu co nejširším mohli užívati svých vázaných vkladů, které vinou okupace a války přestaly mít použitelnost peněz, zase jako normálních peněz. To je moje základní devisa, za tím jdu.

První úlohou Likvidačního fondu měnového je převzetí vázaných vkladů a pohledávek naproti říši od Národní banky i ode všech peněžních ústavů v počtu asi 8.000, nehledě na pojišťovny. Od 1. září 1947 financuje se uvolnění vázaných vkladů zásadně z prostředků peněžního trhu, zejména čerpáním z volných vkladů, které byly zřízeny pro Likvidační měnový fond u peněžních ústavů.

Jak je vám známo z vládního programu, má se všeobecné uvolňování části vázaných vkladů říditi podle sociálního postavení majitelů těchto vkladů.

Všeobecné uvolňování částky vázaných vkladů fysických osob bude však jen jednou částí úkolu Likvidačního fondu měnového. Musí být rozřešena likvidace vázaných vkladů veřejnoprávních korporací a jiných právnických osob a likvidace vázaných vkladů cizinců; budou rozřešeny otázky souvisící s emisí fondových dluhopisů, které budou odevzdány majitelům vázaných vkladů za zbytek neuvolněných vkladů, dále bude nutno rozhodnouti o způsobu úhrady více než 50miliardové pohledávky Národní banky z výměny starých platidel a z uvolňování vázaných vkladů před započetím činnosti Likvidačního fondu měnového. Zejména tento problém je důležitý pro zdravý vývoj naší měny.

Předpokladem řádného výkonu funkce Likvidačního fondu měnového je sestavení jeho bilance. To si ovšem vyžádá ještě delší doby, protože zatím nemohla být zjištěna všechna aktiva a pasiva, která má fond podle zákona převzít. Národní banka zatím převedla Likvidačnímu fondu hodnotu starého bankovkového oběživa v částce přes 79 miliard korun, které proto dnem 31. srpna t. r. již není v jejich výkazech uváděno.

Na adresu naší měnové reformy bylo proneseno hodně kritik - dobře míněných i méně dobře míněných. Přes to však nikdo nemůže popřít, že nám přinesla měnu stálou a zdravou. To vidíme nejen ze své denní zkušenosti, ale i ze srovnání našich a cizích poměrů. Samozřejmě nelze úspěchy či neúspěchy jednotlivých zemí připisovati výlučně k dobru nebo na vrub jejich měnové politiky; úprava měny byla všude jen částí celkového úsilí o obnovu a výsledky tohoto úsilí jsou tudíž podstatně ovlivněny také ostatními hospodářskými činiteli, především stavem výroby a spotřeby. Přes to však, srovnávajíce naši měnovou politiku s obdobnou politikou ostatních států zasažených válečnými událostmi, můžeme považovati dosavadní výsledky naší reformy za velmi dobré.

Stav měny je konec konců výrazem poměrů výrobních i sociálních a neváhám říci politických. Tam, kde je celé hospodářství vedeno podle plánu, kde je vyvážena výroba se spotřebou, dovoz s vývozem, ceny ze mzdami, kde nevládne ve vztazích výrobních anarchie a kde se slepá hra navzájem se potírajících hospodářských sil nevykonává podle sociální zákonitosti ve formě krisí, kde uplatňováním moci pracujících vrstev mizí předpoklady pro třídní boje ve starých formách i staré podstatě, tam - a to platí i o nás - jsou základní předpoklady pro zdravou a pevnou měnu, tam je jejím.garantem moc lidu, jeho práce, jeho státnická vůle a státní uvědomění. Proto se u nás nemohly ujmout nepřáteli lidové demokracie šířené šeptandy o kolkování peněz a proto se naděje těchto kruhů na vzbuzení paniky scvrkly jen na to, že někteří naivní lidé si začali schovávat do šuplíku naše kovové mince - staré i nové - neuvažujíce, že tím nedosahují jiného, kromě toho, že působí potíže s drobnými.