Nahlédnete-li do výkazů o stavu nového oběživa, sestavených v příloze mého dnešního výkladu v přehlednou tabulku a v grafický obrazec, zjistíte, že koncem roku 1945 dosáhl úhrn veškerého, t. j. bankovkového i státovkového oběživa 30 miliard Kčs. Za prvé pololetí 1946 zvýšil se jeho stav o 15 miliard, asi na 45 miliard Kčs a v druhém pololetí 1946 vzrostl ještě o dalších asi 11 miliard na okrouhle 56 miliard Kčs. Tím dosáhl výše, od které se již v dalším vývoji příliš neodchýlil. První pololetí 1947 skončilo zvýšením oběživa pouze asi o 200 mil. Kčs a do konce září t. r. zvýšil se jeho stav o 1.250 mil. Kčs na 58,1 miliard Kčs. Nejvyšší dosud zaznamenaný stav oběživa byl koncem ledna letošního roku, kdy činil přes 58,5 miliard Kčs. Tento vývoj ukazuje, že v letošním roce se výše oběživa podstatněji už neměnila a že se pouze přizpůsobovala rytmu hospodářských potřeb.

Přes vliv těchto normálních hospodářských motivů zůstala hlavní příčinou, která vedla k nynější výši oběživa, přeměna oběživa starého v oběživo nové, t. j. hlavně uvolňování vázaných vkladů. Při všeobecném blokování starého oběživa nemohli jsme se vyhnout utvoření určitých průduchů, jestliže jsme nechtěli přivodit vážné finanční nesnáze a jestliže jsme aspoň v naléhavých případech chtěli předejít sociálním tvrdostem. Bylo a je nám ovšem jasno, že nám tímto přeměňováním starých okupantských bezcenných papírků v řádné peníze obnovené republiky proniká do oběhu oběživo nikoli řádně bankovně podložené podle klasických požadavků cedulové techniky; avšak na druhé straně je nám jasno, že tyto uvolněné částky jsou úměrné stavu trhu zboží, jak jsem již shora vykládal, a že nepůsobí a nemohou působit inflačně. Avšak uvolnění se domáhají ve veliké míře také vkladatelé, kteří nejsou na to odkázáni a kteří pouze usilují o to, aby si uvolněním peněz zvýšili životní úroveň. Životní úroveň je však určována stavem našeho národního hospodářství. To co nám chybí na produktech výroby zemědělské nebo průmyslové, nelze nahradit uvolňováním. Tím můžeme zvýšit jen peněžní důchod, ovšem na újmu stability naší měny. Musíme proto při uvolňování vázaných vkladů postupovat velmi opatrně.

Klasickými cestami, kterými se platidla dostávají do oběhu, jsou jednak nákup zlata a devis, jednak cedulový úvěr, to jest eskont směnek a lombard cenných papírů.

Téměř nepřerušený vzestup zlaté a devisové zásoby v r. 1946 a v lednu 1947 byl v přímé souvislosti s aktivními zůstatky našeho zahraničního obchodu; stejně tak její pozvolný pokles v posledních měsících prozrazuje pokles aktivity zahraničního obchodu a jeho přechod do pasivity.

Co se týče cedulového úvěru, poznamenávám především, že úvěrovou potřebu v hospodářství kryjí peněžní ústavy v prvé řadě z volných prostředků peněžního trhu, t. j. z částek uložených v peněžnictví na vkladní knížky a na běžné účty.

Stav cedulového úvěru se zvyšoval ze stavu vykázaného koncem listopadu 1945 částkou 1.159,9 mil. Kčs až na téměř 6 miliard ke konci prvého pololetí 1946 a na téměř 8 miliard ke konci druhého pololetí téhož roku. V lednu 1947 dosáhl maxima částkou 7.964,4 mil. Kčs. K většímu čerpání cedulového úvěru ke konci roku 1946 byly peněžní ústavy přinuceny určitým napětím na peněžním trhu, které bylo způsobeno jednak odčerpáním prostředků emisí státní půjčky koncem října 1946, jednak zvýšenou předvánoční sezónní potřebou.

Avšak již v lednu 1947 bylo na peněžním trhu cítiti určité uvolnění, které se v dalších měsících stupňovalo až v nadbytek prostředků; peníze se vracely z hospodářství do peněžních ústavů, což vedlo k postupnému klesání úvěrových obchodů Národní banky, takže koncem I. pololetí 1947 činil úhrn úvěrových obchodů Národní banky pouze 4.097,1 mil. Kčs. Od té doby lze pozorovati zase pozvolný vzrůst nároků kladených na Národní banku. Zároveň lze pozorovati úbytek vkladů na žirových účtech u Národní banky.

Na peněžním trhu je vývoj normální. Dokladem toho jsou peníze přicházející k peněžním ústavům jako vklady na knížky nebo na běžné účty.

Celkový úhrn vkladů t. zv. prvních vkladatelů, t. j. úhrn všech vkladů bez vzájemných vkladů peněžních ústavů a jejich ústředí, je k 30. červnu 1947 vykázán částkou 67.327 mil. Kčs, z nichž 21.729 mil. Kčs, t. j. 32,3 % připadá na vkladní knížky. Proti konci roku 1946, kdy stav svěřených prostředků u peněžních ústavů činil 57.399 mil. Kčs, znamená to přírůstek 9.928 mil. Kčs. Na tomto zvýšení jsou zúčastněny vkladní knížky částkou 6.674 mil. Kčs a běžné účty částkou 3.254 mil. Kčs.

Stejně příznivé je srovnání úsporných vkladů na knížky se stavem oběživa. Zatím co koncem r. 1945 činil stav vkladů na knížkách pouze 2,62 % úhrnu oběživa, vzrůstal v dalších měsících nepřetržitě, takže koncem července 1947 dosáhl již 40,77 % úhrnu oběživa. Z tohoto srovnání je ovšem zároveň zjevno, že proti dobám předválečným máme ještě hodně co dohánět ve tvorbě investičního kapitálu.

Těmito příznivými výsledky nesmíme se arci dát svést k přehnanému optimismu. Neodhadnutelná, avšak jistě nikoli malá část nových vkladů pramení totiž přímo nebo nepřímo z uvolněných vázaných vkladů a není tedy nově vyprodukovaným, hospodářsky zdravým kapitálem.

Z okolnosti, že přibývá drobných vkladatelů, jakož i ze zpráv, že.letošní příliv nových vkladů do peněžních ústavů v letních měsících je poměrně větší než v této době obvykle bývá, můžeme soudit na to, že thesaurace je na ústupu a že část nových vkladů pochází z prostředků dosud thesaurovaných.

Občas se vyskytují zprávy, že v tom či onom oboru váznou práce pro nedostatek finančních prostředků. Je to názor mylný. Naše hospodářství mělo a má u peněžních ústavů dostatek finančních prostředků. Na žirových účtech u Národní banky bylo letošního roku uloženo stále asi 9 až 10 miliard Kčs. To jsou téměř vesměs finanční prostředky čekající na upotřebení. Peněžní ústavy nikterak nebrzdily potřeby hospodářství omezováním úvěrů. Svědčí o tom i ta okolnost, že z úvěrů peněžními ústavy podnikům povolených je značná část nevyčerpána. Aby bylo zabezpečeno financování úvěrové potřeby stavebních investic podle dvouletého plánu, byla uložena peněžním ústavům, které se obvykle zabývají tímto druhem úvěrů, povinnost, aby část svých vkladů vyhradily účelům bytové výstavby a stavební obnovy. Podle předběžných zpráv těchto ústavů k 30. červnu t. r. byla jen v českých zemích k tomuto účelu reservována částka 5.524 mil. Kčs, z nichž jako volná reserva zůstává dosud 3.187 mil. Kčs, kdežto hlášená potřeba činí pouze 2.878 mil. Kčs. Potřeba bytové výstavby a stavební obnovy je tedy nejen kryta pohotovými prostředky, ale ještě tu zbývá určitý přebytek.

Mezinárodní posice naší měny má svůj základ ve vnitřní kupní síle Kčs na domácím trhu. Co se týče vztahu koruny k cizině, byla již v prvé etapě měnové reformy s platností od 1. listopadu 1945 hodnota naší měnové jednotky určena poměrem k americkému dolaru, a to 50 Kčs = 1 US $. Tento poměr byl pak základnou pro vypočtení parity Kčs vůči ostatním měnám.

Na podzim 1946 byl poměr 50 Kčs = 1 $ oznámen Mezinárodnímu měnovému fondu ve Washingtone jako výchozí parita. Fond tuto paritu 19. prosince 1946 uznal a vyhlásil.

Dosavadní posice koruny v zahraničí je dobrá a proti různým kritikám mohu poukázat na to, že její parita vůči ostatním měnám se ukázala jako dobrá základna pro rozvoj zahraničního obchodu.

Její vývoj v budoucích měsících bude záviset především na tom, jak se nám podaří udržet rovnováhu v platební bilanci a vyrovnanost v jejích jednotlivých sektorech, především mezi úsekem měn konvertibilních a nekonvertibilních.

Je nám známo, že náš státní i národní zájem vyžaduje, abychom byli ve styku, v dobrém obchodním styku s celým světem - jsme národ, potřebující míru po všem utrpení, kterým jsme prošli, celá naše kulturní tradice nám velí být nositeli mírové myšlenky nyní, jako jsme byli vždy v historii, a v dobrých hospodářských stycích se všemi vidíme právě nástroj mírového budování. Tímto směrem jde naše dosavadní praxe a jím půjdeme i nadále.

Přistoupím nyní k úseku, který je pro hospodářství nad jiné významný a je stále předmětem zájmu širokých vrstev, k vývoji cenové hladiny u nás. Předně se budu zabývat cenami velkoobchodními a pak přikročím k cenám spotřebitelským, jak je vyjadřuje index životních nákladů.

Index velkoobchodních cen měl v minulém roce tendenci stále stoupající. V průběhu celého roku 1946 stoupl téměř o 13 %. Letos jest jeho vývoj mimořádně klidný a jeho hodnota osciluje nepatrnými výkyvy kolem 300.

Tento podivuhodně vyrovnaný vývoj byl do značné míry podmíněn, jak jsem již řekl, uklidněním cenové křivky zahraničního zboží. Neméně významným přínosem je však také naše cenová politika u zboží domácího, na jehož ceny mělo zvláště vliv zavedení cenových intervencí v dubnu t. r.

Naše politika je zaostřena na reální obsah důchodů, a to v prvé řadě mezd. Pokud jde o jejich nominální objem, nebylo by zdravé a nemělo by smyslu jej zvyšovat, neporoste-li zároveň reální obsah.

Mzdová hladina u nás - posuzujeme-li ji podle normálního indexu mzdových sazeb - byla v minulém roce i letos velmi klidná. K významnějšímu zvýšení došlo u mezd dělnictva stavebního. Ale vcelku mohu opakovat, že v mzdových sazbách byl vývoj velmi klidný.

Stabilnost mzdových sazeb ovšem neznamená, že celkové výdělky dělnictva zůstaly nezměněny. V jejich objemu lze pozorovat určitou stoupavou tendenci. Index výdělku dělnictva se zvýšil z 316,2 v únoru 1946 na 405,8 v květnu 1947.

Vzrůst objemu mezd je výslednicí několika příčin. Předně bych uvedl ponenáhlý posun těžiště ze mzdy časové do mzdy úkolové. Hodnotím tento zjev kladně: umožňuje dělnictvu zvýšeným výkonem získat vyšší výdělek, vede k vyššímu výkonu a těsně svazuje stoupající výdělek se současným stoupnutím výrobnosti. Ono plus, které touto cestou dělník na penězích získává, je tedy kryto úměrným přírůstkem výrobků, přírůstkem na straně statkové.

Další příčinou je stoupající počet odpracovaných hodin - nehledíme-li k sezónnímu výkyvu dovolených - a v souvislosti s tím i rostoucí výše odměn za práci přes čas. I tu je souvislost mezi vyšším výkonem a vyšním výdělkem jasná.

Důležitým zjevem, který probíhal v minulém roce i letos, je posun do vyšších mzdových tříd. Jeho dobrým ukazatelem je statistika pojištěnců nemocenského pojištění.

Připojím ještě srovnání nynějších mzdových výdělků se stavem v roce 1939, který je nám v mnoha hospodářských číslech srovnávací základnou. Podle propočtů státního úřadu statistického činil průměrný hodinový výdělek ve druhém čtvrtletí tohoto roku téměř plný čtyřnásobek výdělku v roce 1939.

Pokud jde o platy, rozdělím si thema na dva sektory - sektor veřejných služeb a sektor neveřejný. O sektoru prvém promluvím v další části svého výkladu. Pro sektor platů v jiných službách než veřejných uvedu, že v úřednických platech v průmyslu lze pozorovat stoupající tendenci. Tento vzrůst je dán jednak zvýšeným počtem úředníků, který souvisí nejen s přijímáním nových sil, ale také s přeřazením dílenských mistrů a podobných kvalifikovaných pracovníků ve výrobě mezi osoby pensijně pojištěné a tedy do kategorie úřednické, jednak se vzrůstem odměn za práci přes čas a konečně patrně také s posunem úředníků do vyšších platových stupnic.

Shrnuji svůj výklad o mzdách a platech v konstatování, že se zde jeví určitý pohyb směrem ke zvýšení jejich nominálního objemu. Tento pohyb je do značné míry automaticky svázán se vzrůstem produkce a v této míře nejen že není hospodářsky nezdravý, protože neovlivňuje nepříznivě poměr mezi objemem vyrobených statků a objemem důchodových čísel, ale je jasným výrazem tendence k zlepšování životní úrovně, jež je cílem našeho dvouletého plánu. Je však třeba vývoj nominálních důchodů mzdových a platových neustále bedlivě sledovat, analysovat co do příčin a vymýtit z něho složky, které by podporovaly pouhý vzrůst důchodových čísel bez současného přírůstku na straně statků nebo které by byly vyvolávány neodůvodněnou nivelisační tendencí. (Předsednictví převzala místopředsedkyně Hodinová-Spurná.)

Dovolím si, paní a pánové, po rozboru situace cenové a mzdové obrátit vaši pozornost ke spotřebě, abychom si učinili aspoň trochu představu, jak se mezd a platů za dané cenové soustavy skutečně používá k vydáním.

V příloze ke svému výkladu dávám vám tentokrát po prvé k disposici odhady našeho národního důchodu v letech 1946 a 1947. Vysvětlím zvláštní význam této přílohy později. Prozatím bych jenom rád upozornil na tabulku, která je v této příloze obsažena a podává obraz o národní spotřebě v českých zemích v letech 1946 a 1947 ve srovnání s rokem 1937.

Ve spotřebě některých statků dosahujeme předválečných čísel a leckde je i překračujeme. Je to doklad rostoucí životní míry a doklad toho, že se soubor spotřebitelů u nás vybudoval do větší šířky než před válkou. Spravedlivá mzda zařazuje do stupně plné spotřeby daleko více lidí, dříve podvyživených a živořících. Ve spotřebě na hlavu jsme již v několika důležitých druzích spotřebních statků na předválečné úrovni nebo dokonce výše.

Znovu bych chtěl zdůraznit skutečnost, že spravedlivou úpravou mezd dali jsme tisícům rodin k disposici prostředky, které před válkou nikdy neměly; ovšem dali jsme je již v době, kdy trh ještě není plně zásoben statky skutečně užitečnými.

Radostný vývoj spotřeby v prvním pololetí letošního roku byl násilně přetržen vážnými starostmi, které máme o zásobování lidu. Dnes již žel není spotřeba na tak příznivé výši, jak tomu bylo v prvním pololetí. Právě jsme byli nuceni ještě dále snížiti příděly a výhledy do budoucnosti nejsou nejrůžovější, i když situace není nějak katastrofální. Nepřipustíme, aby došlo k dalšímu snížení životní úrovně pro zlobu a zlovůli několika sobeckých příživníků a panikářů, kteří by si přáli u nás katastrofální situaci vyživovací.

Jako jeden z významných znaků konsolidace státu po osvobození chci uvésti celkový zdar našeho velkého národního díla - osídlení pohraničí českých zemí.

Zdálo se, že se nám nepodaří znovu osídlit půdu po Němcích a že naše průmyslově i zemědělsky pokročilé pohraničí bude z valné části opuštěno. Dal jsem zobrazit na barevných mapách hustotu osídlení českých zemí v r. 1930, tedy podle posledního sčítání lidu, a v roce 1947, tedy po osídlení. Tyto mapy jsou připojeny k textu mého projevu, který jsem si vám dovolil předložit. Z těchto map lze vyčísti, že osídlení se v podstatě dobře podařilo. Je pravda, že některé okresy, zejména v Pošumaví a v některých částech západních Čech, jsou dnes osídleny řidčeji, než byl osídlen kterýkoli okres v českých zemích v r. 1930. Naproti tomu nemalá řada okresů, kdysi hustě osídlených Němci, patří dnes opět k nejhustěji zalidněným okresům českých zemí; jen v Čechách 19 těchto okresů přesahuje celostátní průměr hustoty obyvatelstva. Přitom pak i některé okresy ve vnitrozemí, odkud přišli noví osídlenci, vykazují větší lidnatost než v r. 1930.

Dosavadní část mého výkladu se týkala téměř výhradně našeho národního hospodářství. V dalším si dovolím vám podat zprávu o hospodářství státním.

Porovnejme si jeho skutečné výsledky s rozpočtem. K tomu účelu však je třeba nejprve upravit rozpočtové číslice na rok 1947 podle předpisů finančního zákona, které je doplnily, příp. změnily. Uvedu nyní přesné vyčíslení rozpočtových prostředků, které byly k disposici v r. 1947; tím si zároveň objasníme srovnávací základnu pro pozdější porovnání výše tohoto rozpočtu s návrhem rozpočtu na r. 1948.

Rozpočtové výdaje vlastní státní správy byly vyčísleny v rozpočtu na r. 1947 těmito částkami: ústřední 25.251,4 mil. Kčs, zemí českých 35.734,5 mil. Kčs, Slovenska 15.319,1 mil. Kčs, celkem 76.305 mil. Kčs.

Podle § 27 finančního zákona na r. 1947 bylo uloženo vládě, aby snížila tento rozpočet o 3 miliardy Kčs. Tomu bylo vyhověno s tímto výsledkem: Sníženy byly výdaje ústřední o 537,6 mil. Kčs na 24.713,8 mil. Kčs, výdaje zemí českých o 1821,1 mil. Kčs na 33.913,4 mil. Kčs, výdaje Slovenska o 641,3 mil. Kčs na 14.677,8 mil. Kčs, celkem tedy na 73.505 mil. Kčs.

Tím však není ještě skutečná výše rozpočtových preliminářů v r. 1947 zjištěna. K takto upraveným rozpočtovým preliminářum je třeba připočísti především zbytky rozpočtových preliminářů z r. 1946, které mohly být podle výslovných ustanovení finančního zákona přeneseny do r. 1947, pokud nebyly v r. 1946 vyčerpány. A také peníze získané srážkami z cen zemědělských výrobků a z odčerpaných cenových rozdílů přenášejí se podle § 20 finančního zákona do r. 1947. Toto vše zvyšuje rozpočtové prelimináře, v jejichž rámci je možno v r. 1947 hospodařit.