Investice vlastní státní správy, obsažené ovšem již ve výše uvedených kapitolách, činí v návrhu rozpočtu na rok 1948 13.522 mil. Kčs. Ve funkčních výdajích vlastní státní správy je kromě toho pamatováno na subvence povahy investiční částkou 805 mil. Kčs. Úhrnem je tedy v rozpočtu vlastní státní správy pamatováno na investice částkou 14.327 mil. Kčs. K tomu je připočísti investice státních podniků hrazené buď úvěrem 6.397 mil. Kčs, nebo vlastními prostředky podniků 111 mil. Kčs, jakož i obnovy státních podniků hrazené jejich vlastními prostředky 1.022 mil. Kčs, celkem podniky 7.530 mil. Kčs. Čistá částka investičních nákladů činí tedy 21.857 mil. Kčs, čili o 2.564 mil. Kčs - o 13,3 % - více než v roce 1947, kdy úhrn stejných položek činil 19.293 mil. Kčs.

Režijní výdaje vlastní civilní státní správy, t. zv. vlastní správní výdaje, jsou v rozpočtovém návrhu, sníženém, pokud jde o věcné výdaje, o 10 %, vyčísleny úhrnnou částkou 22.499,9 mil. Kčs. V předešlém roce činily tyto výdaje před snížením podle § 27 finančního zákona 21.095 mil. Kčs. Letos se tedy zřetelně zvýšily.

Podstatnou část těchto výdajů tvoří výdaje osobní.

Z úhrnu vlastních správních výdajů připadá na platy a mzdy zaměstnanců 13.190,9 mil. Kčs, t. j. 58,63 % celého rozpočtu, proti 12.175 mil. Kčs v roce 1947. Připočteme-li náklady na platy a mzdy zaměstnanců státních podniků v částce 13.358,6 mil. Kčs, obdržíme částku 26.549,5 mil. Kčs, která představuje celkový náklad na platy a mzdy státních zaměstnanců. V r. 1947 činila 24.750,1 mil. Kčs. Z těchto čísel je jasno, že problém úspor v personálních nákladech dosud vyřešen nebyl. Jen v některých resortech byla tato otázka částečně řešena. Na dotaz finanční správy, rozeslaný jednotlivým resortům, co bylo učiněno pro zjednodušení organisace a úsporu sil a jaké finanční úspory z toho vzešly, došly zprávy v podstatě negativní. Na významnější úsporu mohlo poukázati jen ministerstvo vnitra, asi 200 mil. Kčs, neboť v jeho oboru opustilo státní správu celkem 4.400 osob. Také finanční správa dosáhla úspor přenesením působnosti některých berních správ, berních úřadů a 109 důchodkových kontrolních úřadů. Ačkoli požadavek úspor z reorganisace správy je již dlouho zdůrazňován, je z těchto výsledků vidět, že k podstatnějším zásahům nedošlo. Jest naléhavě třeba, aby při té příležitosti byla také rozřešena jedna z hlavních překážek v uplatnění úspornosti, totiž vymezení působnosti ústředních úřadů jak navzájem, tak i v pořadu stolic.

Stojíme nyní před platovou úpravou veřejných zaměstnanců. Jí má býti dosaženo jak úměrného zrovnoprávnění veřejných zaměstnanců se zaměstnanci ostatními, tak také zhodnocení jejich výkonu a zodpovědnosti.

Tato úprava patrně zatíží státní pokladnu dosti značnými částkami, které ovšem zatím nelze číselně vyjádřiti. Proto bylo vloženo do osnovy finančního zákona ustanovení, které zmocňuje ministra financí, aby zajistil úhradu tohoto nového, v rozpočtu neobsaženého výdaje.

Vláda pověřila usnesením ze dne 7. října 1947 zvláštní komisi, utvořenou při ministerstvu financí, přípravou podkladů pro přizpůsobení platů státních a jiných veřejných zaměstnanců mzdám a platům zaměstnanců v hospodářském podnikání. Podle výsledků zjištěných touto komisí má být provedena přiměřená úprava platů státních a jiných veřejných zaměstnanců s účinností od 1. ledna 1948. Tím nemá být nikterak dotčeno projednávání nového platového zákona, ke kterému má dojíti rovněž v roce 1948.

V platech veřejných zaměstnanců došlo k určité nivelisaci. Určitá nivelisace mezd a platů je téměř pravidelným průvodním zjevem při každém zvratu hospodářských čísel směrem vzhůru, kdy v počátečním období se zpravidla nedostává dostatečných prostředků k rovnoměrnému vyrovnání všech mezd a platů a kdy je v důsledku toho třeba se omeziti na plné vyrovnání jen u subjektů hospodářsky slabších. Trvalá platová nivelisace odvádí zaměstnance od zájmu o nabytí vyšší kvalifikace a zájmu o obtížnější, po případě odpovědnější pracovní nebo služební postavení a není proto žádoucí. Bude proto úkolem nové platové úpravy veřejno-zaměstnanecké nejen spravedlivě upraviti hospodářské postavení veřejných zaměstnanců, ale také postarati se přitom o zhodnocení výkonu zaměstnancova podle obtížnosti a odpovědnosti služebních úkonů. (Předsednictví převzal místopředseda Petr.)

Úhrn ostatních správních čili funkčních výdajů činí podle upraveného rozpočtového návrhu u civilní státní správy 23.767,4 mil. Kčs. Značný pokles výdajů této skupiny o více než 10 miliard Kčs ukazuje, že snížení rozpočtu šlo na vrub především těchto výdajů.

Snížily se výdaje na osidlovací příspěvek o 850 mil. Kčs a náklad na výměnu obyvatelstva mezi Maďarskem a Československem o 375 mil. Kčs v oboru ministerstva vnitra. Rovněž je zaznamenati snížení funkčních výdajů v kapitole ministerstva sociální péče. To však neznamená, že bychom na sociální péči šetřili. Naopak počítáme se značným zvýšením výdajů na péči o mládež v důsledku nové organisace této péče, dále zvýšení výplat státního příspěvku na provádění bytové obnovy, příp. bytové výstavby. Rovněž náklady na reemigraci našich krajanů jsou v r. 1948 větší než v roce letošním. Nově byla zařazena potřeba na výplatu porodného sociálně slabým matkám, které nepodléhají veřejnoprávnímu sociálnímu pojištění. Na druhé straně je však počítáno se značným snížením výdajů v těch úsecích, ve kterých z navržených úspor nevzejde sociálně slabým spoluobčanům újma. K tomu účelu jsou připravovány zákonné osnovy, z nichž jedna ruší dosavadní pevný státní příspěvek účelovému jmění pro včleňování do práce a nahrazuje se státním příspěvkem do nově zřízeného fondu Fondu pro řízení práce pouze ve výši případného ročního schodku fondu. Dalšími novelami sníží se podstatně státní příspěvky nositelů sociálního pojištění. Kromě toho počítáme s tím, že na zaopatření vojenských a válečných poškozenců a obětí války a fašistické persekuce nebude již třeba v r. 1948 počítati s výplatou doplatků, protože největší část přihlášek a přiznání zaopatřovacích požitků bude vyřízena ještě v letošním roce.

Ve všeobecné pokladní správě jsou zařazeny některé nové položky této skupiny a jsou zvýšeny jiné. Nově jsou zařazeny úvěry na cenové vyrovnávání, a to především úhrada schodku všeobecného vyrovnávacího fondu, zřízeného zákonem č. 51/1947 Sb., kterým se zabezpečuje snížení cen některého zboží lidové potřeby a ustálení cen jiných důležitých statků. Tato potřeba činí 500 mil. Kčs. Další položka této skupiny je náklad na vyrovnávání cen u dovozu, na kterou bylo v r. 1947 pamatováno v kapitole ministerstva výživy částkou 266 mil. Kčs a která se pro rok 1948 převádí do všeobecné pokladní správy a zvyšuje okrouhle na 1,5 miliard Kčs. Dále uvádím náklad na vyrovnávání cen v důsledku úpravy výkupních cen některých rostlinných a živočišných výrobků, t. j. nová potřeba ve výši 1,4 miliard Kčs a náklad na skladování masa 60 mil. Kčs.

Tu je, myslím, potřebí, abych se aspoň několika slovy zmínil o státní intervenční politice. Řízení cen statků spotřebních i investičních je důležitý nástroj řízeného i plánovaného hospodářství hlavně v době přechodu, neboť úpravou cen ovlivňujeme rozdělení důchodů právě tak účinně jako úpravou spotřebních daní nebo úpravou platů a mezd. Ceny ovlivňují nejenom výrobu, ale i obchodní a platební poměr k cizině, a jejich správná tvorba doplňuje úsilí vlády o měnovou stabilitu. Budovatelský program vlády počítá - á la longue - s cenovým řízením spotřeby zavedením generální daně nepřímé, která může do značných jemností odstupňovat spotřebu a výrobu statků zbytných i nezbytných. Vyskytnou-li se však momenty dočasné, je podle mého mínění dobrým východiskem finanční intervence v cenách, jak se s tím ostatně setkáváme při řešení poválečných obtíží v mnoha velikých cizích státech.

Cenový neklid a vzestupná tendence u úseku dovážených statků nás přiměly k zavedení státních úhrad cenových rozdílů vznikajících při dovozu, pokud pro tento účel nebude úhrada opatřena z jiných příjmů.

Z přechodných příčin - v důsledku neúrody - dochází dnes také k hrazení cenových příplatků zemědělcům ze státních prostředků.

Jiné důvody nás vedly ke zřízení vyrovnávacího či intervenčního fondu. Tam šlo na jedné straně o odčerpání určitých částek u výrobků, u nichž bylo možno tyto částky zasunouti do rozpočtu mezi cenou pořizovací a prodejní bez zvýšení cen. Na druhé straně pak bylo možno ulehčiti spotřebě některých statků tam, kde to sociálně nebo hospodářsky bylo nejnaléhavější.

Celkem bylo uvolněno a vyplaceno k těmto účelům fondu 1.805,004.580 Kčs. Poznamenávám však, že celková očekávaná potřeba v roce 1947 jest odhadována na 3.925 mil. Kčs. Předpokládané náklady v r. 1948 na vyrovnávání cen činí u intervenčního fondu 4.812 mil. Kčs a v pokladní správě po vyloučení schodku intervenčního fondu per 500 mil. Kčs 2.960 mil. Kčs, celkem 7.772 mil. Kčs.

Dnes, kdy jsme uprostřed úsilí o hospodářskou obnovu a o vybudování předpokladů pro národní rozvoj na předválečnou úroveň, je předmětem mimořádné pozornosti skupina státních výdajů investičních. Při tom ve vlastní státní správě nemůžeme za dnešní účetní soustavy rozlišovat investice pravé a obnovy, jako je tomu u státních podniků.

Výdaje skupiny investiční jsou v návrhu rozpočtu na r. 1948 zařazeny pro civilní státní správu, tedy bez národní obrany, těmito částkami: na vlastní investice podle dvouletého plánu 4.890,1 mil. Kčs, na vlastní investice mimo plán 1.674,8 mil. Kčs, na investiční příspěvky národním výborům a státním podnikům 6.186,3 mil. Kčs a na ostatní investice 770,9 mil. Kčs, dohromady 13.522,1 mil. Kčs.

Kromě toho jsou ve funkčních výdajích zařazeny příspěvky a subvence pro různé subjekty na provádění dvouletého plánu, které jsou v podstatě rovněž výdaji na investice. Tyto výdaje činí v návrhu rozpočtu částku 805 mil. Kčs. Je tedy ve vlastní správě zařazeno na výdaje investiční povahy celkem 14.327,1 mil. Kčs. Z toho přispívá stát (všeobecná pokladní správa) částkou 4.653,9 mil. Kčs státním podnikům na obnovu. Po jejím odečtení zbývá pro vlastní státní správu 9.673,2 mil Kčs.

U státních podniků mají být provedeny a) investice pravé zápůjčkou v částce 6.396,5 mil. Kčs, vlastními prostředky 111,7 mil. Kčs, celkem tedy 6.508,2 mil. Kčs; b) obnovy příspěvkem státní správy 4.653,7 mil. Kčs, vlastními prostředky 1.022 mil. Kčs, celkem 5.675,7 mil. Kčs; státní podniky úhrnem 12.183,9 mil. Kčs. Činí tedy celkový čistý investiční náklad státní správy a podniků 21.857,1 mil. Kčs.

Majíce po ruce rozpočty obou let dvouletého plánu, můžeme sestavit celkový přehled přímé finanční účasti veřejné správy na tomto plánu, jak je na ni rozpočtově pamatováno:

a) Státní správa a státní podniky preliminovaly na dvouletý plán v r. 1947 11.871,9 mil. Kčs a v r. 1948 16.617,1 mil. Kčs, dohromady 28.489 mil. Kčs, okrouhle 28,5 miliard Kčs.

b) U národních výborů lze v r. 1947 počítati u úseku staveb pozemních, silničních, mostních a vodohospodářských s potřebou přes 2,2 miliardy Kčs v každém z obou let, celkem tedy s částkou asi 4,5 miliard Kčs. Kromě toho účastní se národní výbory v provádění dvouletého plánu též v úseku bytových staveb, arci na základě zákona o státní podpoře na obytné stavby č. 41/1947 Sb., takže z tohoto důvodu nelze počítat s větší vlastní finanční účastí národních výborů.

c) Stát kromě toho přispívá na investice subvencemi různým subjektům. Tyto subvence a příspěvky jsou zařazeny ve výdajích funkčních v r. 1947 částkou 1,2 miliardy Kčs a v r. 1948 částkou 0,8 miliardy Kčs, dohromady 2 miliardy Kčs. Celková účast veřejné správy na dvouletém plánu je tedy vyjádřena částkou 35 miliard Kčs.

Významnou položku mezi státními výdaji představují výdaje na národní výbory a samosprávu zájmovou. Jde jednak o příděly obvyklé již z doby předválečné, jednak o příděly, které jsou náhradou za dřívější samosprávné přirážky k některým státním přímým daním.

Tyto výdaje jsou preliminovány v kapitole všeobecné pokladní správy na příští rok celkovou částkou 4.388,5 mil. Kčs, která proti roku letošnímu vykazuje nepatrné zvýšení o necelé 53 mil. Kčs. Kromě této položky přídělové jsou v téže kapitole zařazeny další 2.900 mil. Kčs jako záloha na další mimořádnou dotaci národním výborům. Z této položky se poskytují příspěvky těm okresům a obcím, u kterých by nemohla být jinak uhrazena ani nejnutnější potřeba řádného rozpočtu na rok 1948. Celkem je tedy v návrhu státního rozpočtu na příští rok počítáno pro samosprávu s částkou 7.288,5 mil. Kčs.

Soustava financování národních výborů přes náhradové příděly a úhrady schodků příslušných rozpočtů, jak je vyjádřena v návrhu rozpočtu, je řešením prozatímním, které bude musit být nahrazeno novou, definitivní úpravou.

S hlediska státní finanční politiky nepředpokládám, že bychom se mohli vrátit k přirážkové soustavě. Přirážky vnášely do daňového systému velkou nejednotnost v zatížení a kromě toho poskytovaly obcím a okresům v hospodářsky chudých krajích finanční možnosti velmi omezené. Naproti tomu v krajích hospodářsky bohatých mělo obyvatelstvo a podniky výhodu v nízkých přirážkách. Zamýšlená daň zemědělská a živnostenská by ve své konstrukci nesnesly, aby jejich sazby byly od obce k obci doplňovány různými procenty přirážek, zvláště když tyto daně mají nahradit i dosavadní důchodovou daň těchto subjektů. Pokud jde o zamýšlenou daň podnikovou, byly by obtíže v podstatě obdobné.

Z těchto důvodů bych se klonil k názoru, že bychom měli vybudovat novou soustavu financování národních výborů. V ní bychom kombinovali státní příděly se soustavou samostatných obecních resp. okresních dávek.

Při přídělové soustavě budeme státi před problémem, jak správně určit, jaká celková částka má být pro národní výbory do státního rozpočtu zařazena a jak tuto částku spravedlivě a podle potřeby rozdělit mezi jednotlivé národní výbory. Podle mého názoru snad by bylo nejvhodnější čas od času - snad v několikaletých intervalech - stanovit kvotu dotace národních výborů a způsob rozdělení.

Úhrn nákladů státních podniků je v rozpočtovém návrhu vyčíslen částkou 34.873 mil. Kčs; po úpravě podle § 26 osnovy finančního zákona, t. j. po snížení nákladu o 5 % zjistíme jejich úhrn částkou 33.129 mil. Kčs, t. j. proti roku 1947, kdy činily 33.666 mil. Kčs, o 537 mil. Kčs méně.

Celkový čistý odvod podniků státní pokladně (saldo státních podniků), který je příjmem všeobecné pokladní správy, činí podle rozpočtového návrhu po snížení nákladů o 5 % částku 8.638,6 mil. Kčs. Proti předešlému roku, kdy jsme očekávali příjem ze státních podniků v částce 7.966 mil. Kčs, je to o 672,6 mil. Kčs více.

Tabáková režie naproti tomu počítá s nižšími provozovacími náklady asi o 500 mil. Kčs, naproti tomu však také se sníženými těžbami asi o 1 miliardu Kčs podle skutečných výsledků prodejových a také se zřetelem k očekávanému zavedení levnějšího druhu cigaret.

U Čs. pošty je kalkulováno s náklady poněkud zvýšenými, avšak také se zvýšenými těžbami, které mají přinést zlepšení asi o 600 mil. Kčs.

Státní dráhy očekávají nižší ztrátu než v r. 1947 jako důsledek snížení provozovacích nákladů (asi o 1 miliardu Kčs) při poklesu provozovacích těžeb (asi 600 mil. Kčs).

Ze státních podniků zařazených do rozpočtových úseků českých zemí a Slovenska největší přínos státní pokladně očekávají státní lesy a statky (asi 106,7 mil. Kčs).

Když jsem vám takto podal přehled o výdajové stránce rozpočtu na rok 1948, dovolte, abych obrátil svůj zřetel k jeho stránce příjmové.

V návrhu rozpočtu vlastní státní správy, který objímá vlastně celé naše státní hospodářství, se počítá s celkovými příjmy 56.895,5 mil. Kčs - po úpravě podle § 26 návrhu finančního zákona. Porovnám-li tuto částku s objemem rozpočtových výdajů, které jsem nazval režijními a funkčními, vyplývá z toho, že preliminované příjmy plně kryjí nejen výdaje režijní, tedy skutečnou administrativní režii státního aparátu včetně dluhové služby, ale i výdaje funkční. Myslím, že je to slušný úspěch, kterého takto dosahujeme, máme-li aspoň v běžných výdajích rozpočet vyrovnán. Zdůrazňuji, že příjmové položky v rozpočtu na rok 1948 jsou preliminovány podle loňských a letošních zkušeností a podle střízlivého odhadu vývoje v příštím roce. Ale myslím, že v příjmových zdrojích rozpočtu dosahujeme meze.

Proti rozpočtu na r. 1947 činí zvýšení státních příjmů pro rok 1948 12.161 mil. Kčs, t. j. o něco více než 27 %.

Státní příjmy si můžeme pro větší přehlednost rozdělit do tří odlišných skupin: na příjmy z veřejných dávek, na příjem ze salda státních podniků a na ostatní státní příjmy, jež můžeme nazvat administrativními.

Skupina veřejných dávek včetně finančních monopolů, bez tabákové režie, představuje více než ³/₄ veškerých státních příjmů.