Som rád, že pán minister priemyslu a remesiel svoj prejav podložil otvorenosťou a úprimnosťou. My tento spôsob pokladáme za dobrý a šťastný a práve preto oceňujeme toto a budeme za jeho expozé hlasovať. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala: Ďalším rečníkom je pán posl. Přeučil, udeľujem mu slovo.

Posl. Přeučil: Paní a pánové!

Exposé pana ministra průmyslu podalo nám ucelený obraz našeho výrobního sektoru. Dovolte, abych k němu připojil několik poznámek, týkajících se soukromého podnikání - zejména malého a středního - jak jsme se naučili v moderní terminologii říkat.

Pan ministr průmyslu se obsáhle vypořádal s řadou obtíží i problémů. Především rozvedl v kapitole "Zkušenosti s dvouletkou" skutečnosti, k nimž netřeba nic připomínati, až snad na skromnou poznámku - kolik že bylo projevů i v této síni, kdy jsme se dožadovali, aby se vedle teoretiků, plánujících naše úkoly, nezapomínalo na lidi z praktického denního života. Vzpomínám, kolikrát bylo požadováno zastoupení jednotlivých sektorů řemeslnických, a většinou vyznívaly tyto požadavky zcela hluše a nenalezly pochopení.

Myslím, že všichni hodnotíme slova pana ministra, kde říká, že žádnou obtížnou hospodářskou a finanční situaci nevyřešíme ždímáním nových a nových peněz z podniků. To platí dvojnásobně o našem řemesle, které prodělává těžkou a vleklou krisi, před níž se skrývat je zbytečno. Na straně jedné nedostatek pracovních sil - na druhé nedostatečné příděly materiálu jsou důkazem, že máme plná ústa slov pro podporu tohoto nejslabšího podnikání, ale současně děláme vše, abychom jednou zákonnou a po druhé suchou cestou vyřadili celé stovky malých, středních a drobných střádalů.

Připomínám to zejména proto, že jsme znovu svědky přílišného spěchu ve sboru tak významném, jako je ústavodárné Národní shromáždění. Ačkoliv máme před očima odstrašující příklad intervenčního fondu, projednával dnes v noci rozpočtový výbor daň přepychovou, o které za několik málo měsíců budeme mluvit obdobně jako pan ministr průmyslu nyní o intervenčním fondu. Lituji, že není dostatek času, aby zejména odborné výbory mohly věcně zpracovat obsah předkládaných osnov. Tvrdím, že je to na škodu věci - u daně přepychové by byli odborníci mohli zaručit řadu zásadních a podstatných změn, které mohly znamenati přínos pro státní pokladnu. Věřte, že zákony schvalované pod lhůtou přinesou víc škody než užitku. (Potlesk.)

Paní a pánové, my máme jako poslanci povinnost zvážit při každé nové osnově souvislost národního hospodářství s celou politikou státní a musíme se vyvarovat chyb, které si snad mohlo dovolit Prozatímní Národní shromáždění. Vždyť každé naše rozhodnutí znamená hluboký zásah do prosperity naší výroby, zásobování a často i do zahraničního obchodu. Doufám, že jste si dobře všimli oněch údajů a dat v exposé pana ministra průmyslu, jak se projevil vliv našich rozhodnutí v podnikání národním.

Pan ministr si postěžoval, že jeho ministerstvo nebylo dosud prohlášeno za ministerstvo průmyslu a řemesla. Pokud vím, již několikráte bylo na potřebu rozšířeného označení ministerstva poukazováno nejen s míst úředních, ale i z kruhů řemeslnických. Domnívám se, že kdyby pan ministr předložil návrh zákona o změně jména ministerstva, bylo by jistě ústavodárné Národní shromáždění nemělo námitek a uznalo závažnost i potřebu změny.

Je škoda, že se dosud nepodařilo provésti úpravu zájmové organisace řemesla, jak se zmínil pan ministr. Je toho tím více litovati, neboť známé události způsobily, že funkcionáři ve Svazu řemesla nevyvíjejí náležitou činnost, neboť jsou neustále ve stavu poloresignace. Když si připomeneme mohutný sjezd řemesla, pořádaný před rokem, na kterém byla nejen přislíbena reorganisace, ale bylo i řemeslnictvu závazně sděleno, že bude dbáno jeho přání, zejména pokud jde o zachování odborných jednot, pak je patrno, že nedělnost tohoto ústředního sboru vězí ve jmenovacím systému, který nám neustále připomíná léta nesvobody. Za klub poslanců čs. strany národně socialistické prohlašuji, že se nemůžeme spokojit žádným pojmenováním, ani náhradním jmenováním, a jedině urychlené provedení celé reorganisace hospodářské samosprávy a okamžité vypsání voleb do ní může nynější nesnáze odstraniti. (Potlesk.) Musím vyslovit politování nad tím, že nebylo dbáno našeho volání, kdy jsme požadovali provedení třeba jen prozatímních voleb podle platných předpisů živnostenského řádu; tak mohla být demokracie zaručena, neboť o celé reorganisaci byli by rozhodovali demokraticky zvolení zástupci všech složek podnikatelských.

Voláme proto spolu s panem ministrem po vybudování hospodářské samosprávy za předpokladu uznání požadavků podnikatelů. Máme-li míti skutečně demokratický a při tom socialistický systém hospodaření, jak jsme si jej určili v Košicích i ve dvouletce, potřebujeme míti jak složku plánující a řídící - to jsou podle mého názoru orgány vládní - tak i protisložku provádějící plán, a tou má býti právě naše hospodářská samospráva.

Z celkového pojetí prohlášení, uvedených v exposé o řemesle, můžeme dovodit jeden závěr:

Přes všechny obtíže poměrů a doby, přes mnohé rozpory v nazírání a vývojové snahy od května 1945 je nesporno, že řemeslo si udrželo svůj velký význam v hospodářské skladbě našeho státu. S hlediska hospodářského představuje řemeslo decentralisovanou malovýrobu. A právě tuto decentralisaci možno označiti za stěžejní přednost řemesla a jeho další vývojovou možnost. Ona totiž umožňuje řemeslu snadno se přizpůsobit individuální poptávce a místní potřebě. Řemeslo pracuje vcelku s nepoměrně nižšími investičními náklady než průmysl a přeorientování výroby není u něho nikdy tak velkým problémem jako u průmyslu. Jeho mnohotvárná přizpůsobivost při dokonalém technickém vybavení umožňuje skutečně racionální výrobu, doplňovanou bez pomoci dalších osob a bez potřeby dalších zařízení činností opravářskou a činností distribuční, t. j. prodejem vlastních a cizích výrobků. Zkušenosti z doby hospodářských krisí a zejména z doby válečné okupace dokazují, že řemeslo právě vzhledem k rázu decentralisované malovýroby je hospodářsky stabilnější než seriová velkovýroba.

Po stránce sociální nevystupuje u řemesla oproti průmyslové velkovýrobě jako podstatný činitel kapitál, nýbrž práce, a to práce jak podnikatele a členů jeho rodiny, tak i cizích zaměstnanců. V řemesle nebylo nikdy tak křiklavých sociálních rozdílů mezi zaměstnancem a majitelem podniku, jako tomu bylo v průmyslu. V řemesle nestály nikdy proti sobě v tak příkrém rozporu na jedné straně zájmy podnikatelů a na druhé straně zájmy zaměstnanců. V drobném řemeslném podniku se podnikatel doplňuje se svými zaměstnanci, z jejichž řad vlastní prací a vlastním úsilím vyrostl.

Z charakteru decentralisované malovýroby vyplývá další, bohužel až dosud v průmyslovém podnikání ne dosti doceněná možnost, dáti zaměstnancům pracovní příležitost v místech bydliště, čímž odpadají velké časové ztráty u zaměstnanců, působené dlouhou cestou z místa bydliště do místa zaměstnání; podstatně se také uvolní dopravě, nemluvě o nepřímých příznivých důsledcích na výkon zaměstnance.

V důsledku znárodnění převážné části průmyslu stává se řemeslo u nás vedle zemědělství hlavním představitelem soukromého podnikání. Bylo by si ovšem přáti, aby zdůrazňovaná rovnoprávnost byla opravdu důsledná a náležitá. Znamená to, že národní podnikání nesmí usilovat o vyřazení desítek malých podnikatelů, ať již jde o obor cukrářský - zřizováním prodejen cukrovinek, nebo o obor kožené a brašnářské výroby - prodejnami těchto výrobků. Zde všude narážíme na existující řemesla i obchody a domnívám se, že by mělo být již jednou jasno, kam až v socialistickém státě našeho typu chceme jít. Neřekneme-li jasně, kde je vlastně hranice snah znárodněných podniků, dočkáme se dnů, kdy nikdo nebude moci podnikat, neboť nebude si jist, kdy proti němu zasáhneme a vezmeme mu právo na práci a právo na podnikání.

Veliká manifestace krejčí a krejčových v Praze a nyní i manifestace obuvníků z Moravy a Slezska svědčí o tom, že přes všechno ujišťování o rovnoprávnosti zabíháme ve vedení národních podniků do snah, jež nemají nic společného se socialismem, ale podobají se nápadně snažení liberalistického řádu.

Rád bych upozornil pana ministra průmyslu na ožehavý problém textilní, který se nám nyní rozrůstá do netušených rozměrů. V národních podnicích projevil se nedostatek zboží pravděpodobně proto, že chybí veřejné vyúčtování, kam, kdy a komu bylo zboží dodáno. Pro zahraničí byly vyrobeny kilometry materiálu, a jak bylo již veřejně přiznáno, ne právě nejlepší kvality. Čísla ostatně uvedl sám pan ministr ve svém exposé.

A nyní si, paní a pánové, představme, že zcela obdobně, jako naříkáme na obtíže ve výrobním sektoru, budeme za několik týdnů nebo snad měsíců naříkat na tytéž těžkosti v distribuční síti. Stalo se totiž toto: kabinet ministerstva vnitřního obchodu svolal prý na den 16. října textilní obchodníky, aby jim přednesl svůj plán na reorganisaci prodeje textilního zboží. Podle tohoto plánu má býti veškeré textilní zboží dodáváno do obchodu přes oblastní velkorozdělovače. Pro každou oblast, jejichž počet není dosud znám, má býti jmenován jeden velkoobchod, který provede zásobování všech obchodníků textilním zbožím ve svém obvodu. Rozdělování zboží prý se bude provádět za součinnosti okresního národního výboru, jakož i příslušných zájmových organisací. Ovšem měřítka, resp. zásady, jakým způsobem se bude rozdělování provádět, neznáme. Snad budou podkladem obraty předválečné, či poválečné? Nevíme. Celé řízení rozdělování zboží má provádět nový úřad "Ústřední rozdělovna", která by dostávala týdně nebo čtrnáctidenně hlášení o vyrobeném zboží, které přísluší vnitřnímu trhu.

Funkce oblastních rozděloven má být svěřena především velkoobchodům pod národní správou, které mají býti připojeny k národnímu textilnímu průmyslu, ačkoliv jde často o podniky, které nemají charakter řádného velkoobchodu. Zřízení oblastních rozděloven znamená likvidaci soukromého velkoobchodního podnikání v oboru textilním, neboť i když budou někteří velkoobchodníci zapojeni, musí dbáti příkazu ústředny a tím nebudou míti žádny rozhodující vliv v podniku. Pokud jde o maloobchod, bude takto vystaven jak se strany národního průmyslu, tak i národních velkoobchodů takovému hospodářskému tlaku, že můžeme i s jeho likvidací postupně počítat, a to tím spíše, když je již dnes všeobecně znám plán národního textilního průmyslu, který chce vybudovat vlastní distribuční síť včetně maloobchodních prodejen.

Aby celý námět byl opravdu uskutečněn, dostávají v těchto dnech obchodníci zvláštní tiskopisy, obcházejí je zvláštní akvisitoři a je snaha získati takto co největší počet podpisů jako projev souhlasu s tímto námětem. Není ovšem bez zajímavosti, že zájmové organisace o tomto plánu vyrozuměny nebyly.

Celý postup ministerstva vnitřního obchodu nám připomíná methody tak dobře známé při osnovách o zemědělských zákonech, a proto vyslovujeme s tohoto místa podiv nad tímto postupem. Žádáme pana ministra průmyslu, aby si dal předložiti uváděné plány s hlediska výrobního, a zároveň prosíme pana ministra vnitřního obchodu, aby svůj návrh předložil k vyjádření zájmovým organisacím, a to tím spíše, neboť je všeobecně známo, že návrh na úpravu prodeje textilního zboží předložil také Svaz zaměstnanců v distribuci a hospodářská skupina maloobchodu.

Věříme, že toto upozornění postačí k tomu, aby byly zachovány dosavadní formy a nepokračovalo se v omezování práv, která, jak pevně věříme, jak našim řemeslníkům, tak také obchodníkům zachováme i nadále, a to nejenom v prohlášení hospodářských osnov a vládních programů, ale i ústavně. Nesmí se zapomínat, že podnikavost byla vždycky předností českého národa, a bylo by těžkým proviněním doby, kdybychom jakýmkoli způsobem zabránili, aby zdravá soutěž pomáhala budovat celé národní hospodářství a tím i dobrou a šťastnou budoucnost lidu a národa. A o to běží. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala: Ďalej je prihlásený pán posl. Kovář. Dávám mu slovo.

Posl. Kovář: Pane předsedo, slavná sněmovno!

Exposé pana ministra průmyslu Laušmana je, myslím, beze sporu jedním z oněch řídkých projevů, které nám ukazují společný cíl, o němž nemusí být jistě žádných sporů. Zásady vyslovené panem ministrem průmyslu jsou přijatelné všem našim politickým stranám, pokud to myslí dobře s poctivým budováním repubilky. Ministr průmyslu volil pro svůj výklad jedině správnou základnu. Průmysl není samoúčelem. Ve 4 hodinách obsáhlého výkladu defilovala čísla, fakta a závěry. A závažím jejich významu, správnosti, účelnosti neb nedostatků byl prospěch celého našeho národního hospodářství, prospěch všeho pracujícího lidu.

Ministr průmyslu chápe dobře, pravil, poslání našeho průmyslu znárodněného i úkoly t. zv. sektoru soukromého, jemuž chceme jeho soukromé vlastnictví se všemi z toho plynoucími důsledky také zachovat. Společným úkolem obou je poctivá služba hospodářskému celku republiky, poněvadž existenční oprávnění průmyslového podnikání, stejně jako existenční oprávnění kterékoliv jiné složky hospodářského života leží v míře prospěchu, který hospodářskému životu republiky přináší. To je také jediná pevná základna jeho rozvoje v budoucnosti.

S tohoto hlediska potom nemohu než poděkovati panu ministru průmyslu za jeho zájem o potřeby československého zemědělství. Potěšující zprávu o zvýšené výrobě hospodářských strojů národního podniku Agrostroje berou naši zemědělci s povděkem na vědomost. Je v ní uvedeno, že výroba hospodářských strojů plní se nad stanovený plán, a proto my poslanci čs. soc. demokracie podali jsme iniciativní návrh na vládu republiky Československé, v němž žádáme zvýšení dvouletého plánu ve výrobě hospodářských strojů o půl miliardy. Toto zvýšené množství mohou naše továrny podle hlášených výsledků skutečně vyrobiti. Toto zvýšení výroby bude míti rovněž příznivý vliv na příděl hospodářských strojů, které našim zemědělcům usnadní těžkou a namáhavou práci a zmírní nedostatek pracovních sil na vesnicích.

Rovněž sdělení o nových prototypech a dalším technickém zdokonalení hospodářských strojů dlužno s povděkem kvitovati, neb jenom důsledná mechanisace našich vesnic je správnou cestou k odstranění ruční dřiny a jen touto cestou můžeme zameziti útěk lidí z vesnic do průmyslu.

Veliký zájem ciziny o naše hospodářské stroje je důkazem schopnosti a dokonalosti našeho průmyslu, ale s tohoto místa apeluji a žádám, jsa si dobře vědom toho, že nutně potřebujeme valuty a devisy, abychom v prvé řadě uspokojili zvýšenou poptávku po hospodářských strojích u našich zemědělců, neboť to bude dobře uložený kapitál, který zabezpečí výživu národa do budoucna; a na tom nám všem musí v prvé řadě. bezpodmínečně záležeti. Neboť co by nám pomohlo vyvážeti hospodářské stroje a dovážeti chléb? Musíme se snažiti včasným a odborným zpracováním půdy pomocí dokonalých strojů zvýšiti její produkční schopnost natolik, aby dostatečné množství chleba a všech jiných produktů skutečně krylo potřebu a výživu našeho lidu.

Ochrana semena a sadby mořením je další důležitý úkol, zvláště v době nedostatku, kdy se musí počítati s každým zrnkem. Proto zpráva, že se našemu chemickému průmyslu podařila odborným výzkumem výroba lepšího mořidla než má cizina, je další dobrá služba našemu zemědělství.

Včasná a rychlá sklizeň rozhoduje o výsledku celoročních starostí a práce našich vesnic a proto je tam vítána každá pomoc a usnadnění práce. V tom nám vypomáhá také náš papírenský průmysl dostatečným množstvím povřísel, čímž se v době sklizně urychluje práce v zemědělství.

Rovněž postupná elektrisace venkova - nejen uzavřených obcí, ale také vzdálených osad a samot - hraje v našem zemědělství i po stránce národohospodářské velkou roli. A tu chci upozorniti na jednu skutečnost. Náš parlament odhlasoval 18. prosince 1946 zákon o elektrisaci venkova, který má platnost pouze 2 roky. V roce 1947 v důsledku tohoto zákona bylo věnováno na elektrisaci venkova 80 milionů Kčs a v roce 1948 má býti věnováno 100 milionů Kčs. Bohužel, 20 milionů Kčs bylo z úsporných důvodů škrtnuto, takže nebude dosaženo daných předpokladů. Vzhledem k tomu, že zůstává ještě asi 3.000 obcí neelektrisovaných, bude nutno již dnes uvažovati o dalším prodloužení platnosti zákona. Nevím, z jakých příčin zástupci ministerstva techniky při projednávání tohoto zákona v technickém výboru trvali na zkrácení lhůty platnosti pouze na dva roky místo navržených 10 let. Domnívám se, že kompetenční spory mezi ministerstvy nejsou na místě a máme-li v elektrisaci venkova pokračovat a tisíce obcí na síť zapojit, musíme již dnes činiti přípravy na pokračování této akce, která dobře slouží naší vesnici.

Z těchto zpráv je docela zřejmá a patrná snaha našeho průmyslu dobře sloužiti zemědělství, neboť jsou to dva důležité pilíře našeho hospodářského života. Dobře organisovaný a silný průmysl může se dále slibně rozvíjeti jen tehdy, budou-li tyto předpoklady dány také našemu zemědělství.

Ještě o jedné věci nutno se k exposé p. ministra průmyslu zmíniti a to, že naše hospodářské stroje jsou nejlevnější na celém světě! Naše cenová zemědělská politika musí se však opravdu dáti na jiné cesty, aby si mohli naši zemědělci - a zvláště také ti drobní - tyto levné hospodářské stroje skutečně kupovati a tím usnadňovati svou namáhavou práci. V dlouhodobém plánování musíme se s tímto problémem poctivě vypořádat a odstranit všechny omyly a chyby dosud vědomě neb nevědomě učiněné a nejen slovy, ale také činy prokázati, že máme opravdu zájem, aby vedle dobře vybudovaného průmyslu na stejné úrovni bylo naše zemědělství. (Potlesk.)