Podpredseda Komzala (zvoní): Ďalším rečníkom je pán posl. Vojanec. Dávam mu slovo.

Posl. Vojanec: Paní a pánové, slavná sněmovno!

V polovině září jsem v novinářském článku, otištěném v brněnském deníku strany žádal, aby právě tak jako páni ministři výživy a zemědělství, i páni ministři průmyslu, zahraničního obchodu a financí podali v plenu tohoto slavného ústavodárného Národního shromáždění přehled o situaci v úseku jejich resortů. Vyneslo mi to tehdy málem označení za nepřítele znárodněného průmyslu.

Pan ministr Laušman ve svém projevu se vynasnažil, aby z jeho obsáhlého prohlášení bylo jasně vidět, jak to s naším průmyslem vypadá. A i když pan ministr neprobral všechny věci do podrobností, i když na mnoho věcí bylo poukazováno v této debatě, jistě to, co nám neřekl ve svém exposé, doplní ve svém doslovu.

Dnes jsme slyšeli z úst pana ministra financí situační zprávu o státním hospodářství a o státních financích. Mám dojem, že by bylo velmi záhodno a velmi žádoucí, aby nejen pan ministr zahraničního obchodu, ale dokonce i pan ministr vnitřního obchodu, vzhledem k situaci, ve které právě nyní jsme, podali tomuto ústavodárnému Národnímu shromáždění podrobné zprávy. Byl by to jistě jen vhodný doplněk toho, co jsme zde slyšeli jako přehled o celkové situaci našich hospodářských poměrů. Jsem přesvědčen, že jen tím, budou-li široká veřejnost a lidové vrstvy odpovědnými činiteli čas od času řádně informovány, zamezíme šíření šuškandy, šířené všelijakými živly z lecjakých pramenů a s lecjakými úmysly. (Předsednictví převzal místopředseda Tymeš.)

Pan ministr Laušman ve svém projevu použil zcela správně věty, že s národním podnikáním republika žije a padá. Toto hledisko musí mít každý poctivý občan tohoto státu stále před očima. Správně ovšem také pan ministr pravil, že jedni vidí na znárodněném průmyslu všechno bílé a druzí zase všechno černé, ale že skutečnost je taková, že jsou tu také šedivé věci. Je proto nesmysl, když každý, kdo vysloví, byť i v nejlepším úmyslu, kritické slovo o našem národním a znárodněném průmyslu, je považován za nepřítele tohoto sektoru našeho hospodářského života. Ano, je potřeba tvrdé, chlapské kritiky všech nedostatků, vad, lajdáctví a šlendriánství, poněvadž každý z nás ví, že na prosperitě znárodněného průmyslu a exportu jeho výrobků závisí naše hospodářská existence a životní úroveň našeho lidu. A dovolím si říci, že když tento průmysl, dnes znárodněný, prosperoval v době, kdy byl v soukromých rukou, a přinášel jistě slušné zisky svým majitelům, nevidím důvodu, přihlížeje ovšem ke všem důsledkům války, poválečným těžkostem, svízelím a všem potížím z toho plynoucím, proč by neměl prosperovat a být rentabilním i dnes. Ovšem to je otázka do značné míry mravní, každý dělník a každý zaměstnanec, počínajíc generálním ředitelem a končíc posledním pomocným dělníkem, musí mít k znárodněnému průmyslu správný poměr, a to po všech stránkách.

Jednou z význačných potíží naší znárodněné výroby je její organisace. O této věci jsem již v tomto slavném sboru mluvil a tvrdím to, prosím, znovu i dnes. První starostí našeho znárodněného průmyslu měla být výroba, a to jak po stránce kvantity, tak po stránce kvality. My jsme však začali budovat ústřední a podniková ředitelství, roztrhali jsme dosavadní hospodářské svazky, nastala mimoděk honba za ředitelskými místy, a nyní, když podle slov pana ministra Laušmana stojíme tváří v tvář těžkým poměrům, vidíme, jaká škoda nám z tohoto ukvapeného řešení vznikla. Kolik hmotných škod bylo způsobeno našim podnikům přeřazováním jednotlivých závodů do nových hospodářských celků při budování jejich výroby, to jistě nejlépe bude vědět sám pan ministr průmyslu. Ovšem, stalo se, a my musíme těchto draze získaných zkušeností použít všude k okamžitému zlepšení a nápravě. A to je taky otázka několikakolejnosti, jak o ní pan ministr hovořil nyní, stejně tak jako 5. března r. 1947 v rozpočtovém výboru, když podával zprávu o finanční situaci znárodněného průmyslu.

Pan ministr se zmínil o tom, že v polovině listopadu svolá konferenci podnikových ředitelů, a jasně říká, jaké úkoly hodlá na této konferenci řešit. Uvádí také, že se bude případně jednat o event. novelisaci statutu vydaného vládním nařízením č. 6 z r. 1946. Dovolím si poukázati na některé věci a zjevy - pan ministr mi to promine -, o nichž by také tato konference měla ještě jednat. Je to v prvé řadě ona dvojí kolej u znárodněného průmyslu. Je zde ministerstvo průmyslu se svými odbory pro jednotlivé sekce znárodněného průmyslu, které se kryjí v podstatě s organisací znárodněného průmyslu, pokud jde o jejich vrcholné orgány, totiž o oněch 11 ústředních ředitelství, která spadají do oboru ministerstva průmyslu. Nemluvím ovšem v tomto případě o dalších 7 ústředních ředitelstvích, jež spadají do oboru ministerstva výživy. Tam bude nutno přistoupit k určité reorganisaci a zjednodušení. Domnívám se, že ústřední ředitelství se nemožně rozrůstají, že jsou dnes namnoze překrvena zaměstnanectvem. To je také jedna věc, o které se však pan ministr nezmínil. Jsem přesvědčen - a se mnou řada odborníků - o tom, že v rámci znárodňovacích dekretů musí míti jednotlivé podniky největší autonomii, aby náš znárodněný průmysl byl pružný ve všech složkách podnikání a vybudován na zásadách obchodních a ne byrokratických, tak jak to konec konců říkají jasně znárodňovací dekrety samy.

Neblahé následky takovéhoto podnikání jsme viděli na hospodářství státních statků a lesů za prvé republiky, kteréžto statky byly snad odborně dobře vedeny, ale hospodářsky byly vedeny nemožně, a podle toho také jejich hospodářství vypadalo. Jsme přesvědčeni, že ústřední ředitelství má míti v prvé řadě úkol dozorčí, kontrolní a koordinační, ale že výroba sama patří do podniků a závodů a že do nich také patří především technici a odborníci, jejichž místo je přímo v provozu a v závodě. Za daných poměrů se jednak rozhoduje o jedné a téže věci zpravidla v ministerstvu i v ústředním ředitelství, čili je tu dvojí kolej, která na sebe mnohde naráží. Tím se zbytečně mrhá časem i silami a při tom nám utěšeně roste v ústředních orgánech byrokratismus a namísto podnikání a výroby namnoze úřadujeme.

Uvedu zde počet zaměstnanců ústředních ředitelství, o němž jsem přesvědčen, že je neúměrně vysoký a ovšem také velmi drahý. Podle úřední zprávy ministerstva průmyslu bylo ke 30. květnu r. 1947 zaměstnáno v 11 ústředních ředitelstvích, která mají celkem 209 podniků se 1691 závody, 2.410 zaměstnanců, při čemž vedení těchto ústředních ředitelství si vyžádalo v jednom měsíci letošního roku nákladu cca 29,300.000 Kčs. Je to osobní i věcná režie. Mimo to ovšem je zde dalších 9 oblastních ředitelství s počtem 540 zaměstnanců, na něž celkový náklad činí za jeden měsíc letošního roku dalších 6,595.000 Kčs.

Pan ministr nám jistě také laskavě sdělí, z jakých prostředků jsou hrazeny tyto všechny výdaje, které za rok určitě dosáhnou výše přes 700,000.000 Kčs.

Počet zaměstnanců v ústředních ředitelstvích ovšem roste, což je vidět z toho, že 30. května ústřední ředitelství národního podniku doly zaměstnávalo 174 zaměstnanců, k 30. září jich má už 242, závody energetické zaměstnávaly k témuž datu 142, dnes jich mají 164, hutě zaměstnávaly 155, dnes jich mají 165, závody kovodělné zaměstnávaly 827 zaměstnanců, dnes jich mají 1.100. Zde ovšem bude zapotřebí, aby někdo - a bylo by to v prvé řadě věcí ministerstva průmyslu - těmto ředitelstvím přesně označil jejich úkoly a aby podle toho bylo možno pro jednotlivé kontingenty event. podle průmyslových oborů stanovit maximální, chcete-li minimální počet zaměstnanců. To je jistě věc velmi závažná a bylo by velmi dobře, aby se také ohlášená konference podnikových ředitelství touto věcí zabývala. Bude též nutno, aby se tím zabývaly pravděpodobně také ještě jiné orgány, poněvadž když na jedné straně si stěžujeme na to, že máme neúměrný počet zaměstnanců ve veřejných službách, nemůžeme na druhé straně v oboru znárodněného podnikání stále a stále zvyšovat počet zaměstnanců, zejména tam, kde toho není nutně zapotřebí, neboť režie s tím souvisící zatěžuje přirozeně výrobu samu.

A nyní bych chtěl ještě něco říci také o platech jak generálních ředitelů, tak zaměstnanců ústředních ředitelství znárodněného průmyslu.

Ústřední rada odborů vyvíjí největší úsilí, aby se konečně tato věc dala do pořádku; to ovšem naráží pochopitelně na značné překážky a potíže. Generální ředitelé jsou platově zařadění do 3 skupin, v nichž se platy pro tyto vedoucí ředitele stanoví částkami 800.000 Kčs, 700.000 Kčs a 600.000 Kčs, k tomu byt, naturálie atd. Platy náměstků jsou upraveny přiměřeně stejně s platy podnikových ředitelů a jejich náměstků.

Vedoucí ředitelé znárodněného průmyslu uvádějí namnoze na svoji obranu a na obranu výše svých platů analogické poměry a výši platů vedoucích ředitelů průmyslu před jeho znárodněním. Jistě mají do značné míry pravdu; ovšem jsme-li v takové situaci, že musíme šetřit na všem a ve všem, a jestliže slyšíme ostrá slova o černých mzdách, je nutno, aby se do té doby, než naše znárodněné podnikání bude plně rentabilní, jeho vedoucí lidé uskrovnili. To je třeba si otevřeně říci. Je nutno, aby i zde byl v nejbližší době zjednán pořádek a náprava.

Rozšířením pravomoci vedoucích ředitelů a úředníků za naprosté osobní odpovědnosti dáme těmto lidem příležitost, aby uplatnili náležitě své schopnosti. Zde se také u každého jasně ukáže, zda se na místo dostal politickou protekcí či vlastní kvalifikací. Je samozřejmé, že je pak budeme muset podle toho, v rámci daných možností, náležitě platit. Nějaké mluvení o platové nivelisaci bylo by nesmyslem. Zejména zde se ovšem musí uplatnit zásada dnešní mzdové politiky, že plat a mzda se stanoví podle výkonu a zásluhy. Uvidíme, že mezi těmi schopnými nebudou nespokojenci a na úsudku těch neschopných nám nemůže pochopitelně nikterak záležet. Tak či onak musí jednou zmizet.

Jen rozšířením osobní odpovědnosti a osobního rozhodování na úkor rozhodování kolektivního se vyhneme nejen nebezpečí zbyrokratisování, ale i škodám, které z toho vznikají. A zároveň podnítíme osobní zájem a osobní soutěživost.

Pan ministr také naprosto jasně mluví o černých mzdách. Ano, černé mzdy jsou, ale jsou ovšem nejen ve znárodněném podnikání a znárodněném průmyslu, nýbrž také v soukromém podnikání a průmyslu. Je to jistě neblahý zjev a na poslední plenární schůzi Ústřední rady odborů bylo to označeno za šmelinu s lidskou prací. Ústřední rada odborů podniká všechno možné, aby se těmto zjevům čelilo. Zde si ovšem musí také plně uvědomit svoji povinnost závodní rady, právě tak jako příslušné orgány a úřady státní a veřejné. Zde určitě velmi značně pomůže nový mzdový systém, o němž hovořil jak pan ministr průmyslu, tak už celá řada řečníků. Je to mzdový systém, který stanoví mzdu a plat podle výkonu a zásluhy, i když ovšem i v tomto případě se nedá říci, že tento mzdový systém by byl systémem absolutně spravedlivým, jako je vůbec těžko říci - pokud jde o odměnu za práci - že jakýkoliv dosavadní známý způsob je absolutně spravedlivý.

Tento nový systém mezd podle výkonu a zásluhy zavádíme v kovoprůmyslu a postupně jej budeme zavádět také do ostatních oborů naší výroby, ovšem nesetkává se všude s pochopením, naopak, někde je přijímán s neporozuměním a někde i s odporem. Velký význam pro tento úsek sociální politiky a její odraz v národním hospodářství, zejména ve znárodněném průmyslu, bude míti nově zřízený Československý ústav práce, k jehož ustavení dojde v nejbližší době. Je ovšem třeba, aby v co nejkratší době byl předložen parlamentu návrh zákona o řízení a úpravě mzdových poměrů, o němž hovořil p. ministr soc. péče ve svém projevu v červnu letošního roku v soc.-politickém výboru. Ovšem na druhé straně slyšíme z úst pana ministra průmyslu - a konec konců to ví každý z nás, kdož mají s průmyslem a dělnictvem co dělat - že v některých oborech průmyslového podnikání jsou mzdy poměrně nízké a snad nedostačující. Pan ministr sám mluvil o tom jako o speciální věci v oboru textilnictví. Jsme zde toho mínění, že zavedením mzdového systému, o němž jsem právě hovořil, tam, kde by nebylo možné zavedení prémií, se jednak zjedná náprava, aby ani zde se nedalo hovořit o tom, že u nás je různá a nestejná spravedlnost, zejména v otázce mzdové.

Velmi zajímavou poznámku učinil p. ministr o nutnosti koordinace průmyslové, řemeslné, sociální, mzdové, obchodní i cenové, jak to zavádí důsledně Anglie a jak to má zavedeno Sovětský svaz. Je to věc naprosto správná a neobejdeme se bez ní, protože všechna kolečka jednotlivých úseků, o kterých jsem zde hovořil, zapadají tak těsně do sebe a souvisí jedno s druhým, že má-li nám to všude dobře klapat, nelze dělat v každém úseku něco jiného a nebrat zřetel na úseky ostatní. Ano, musí k tomu dojít co nejdříve. Pan ministr jistě najde pro to u všech lidí dobré vůle co největší pochopení a podporu.

Pan ministr si také stěžuje na pracovní morálku. Je jistě zjevem velmi nepříznivým, máme-li u nás dva a půl roku po našem národním osvobození 11 % zameškaných pracovních směn. To je procento neúměrně vysoké a trvale neudržitelné. Zde ovšem bude třeba, aby nejen závodní rady, závodní odborové skupiny, ale také vedení a správy závodů se snažily všemi prostředky dosáhnout nápravy stůj co stůj.

Pan ministr zde hovořil o tom, jak se má čelit úpadku pracovní morálky v našem hornictví. Je to opatření jistě drastické. Už to také zde bylo náležitě kritisováno, ale je otázka, zdali nám to přinese kýžené výsledky. Ovšem je nutno se vážně pozastaviti nad tím, jestliže podle úřední zprávy z posledních dnů, nota bene z ústředních ředitelství národního podniku doly se 22.000 zaměstnanci, bylo za prvé pololetí v tomto výrobním těžebním oboru zameškáno 66.365 naprosto neomluvených směn. Znamená to, že tento podnik musí zaměstnávat nad dosavadní počet zaměstnanců 443 lidí navíc. Jak to zdražuje těžbu uhlí, to si, prosím, dovedeme představit.

Do značné míry může přinést nápravu v tomto případě zákon o řízení práce. Je jen nutno, aby jeho předloha byla předložena v nejbližší době. My všichni si ovšem musíme uvědomit, že jen tvořením nových hodnot, jen zvýšením výkonu dosáhneme také zvýšení životní úrovně. K tomu však nestačí jen krásná slova, fráze, ale podle mého mínění je k tomu zapotřebí méně řečí, méně politikaření v závodech a více skutečné, produktivní práce. Kdo tomu nechce rozumět, je škůdcem národa, je škůdcem republiky a podle toho se s ním také musí nakládat. To ovšem platí stejně pro všechny, počínajíc ředitelem a konče zase posledním pomocným dělníkem. To též platí ovšem stejně pro ostatní vrstvy národa.

Je také nutno se poohlédnout v našem průmyslovém podnikání po tom, jak to vypadá s organisací výroby, s organisací práce, někde snad také s nedostatky materiálu, jeho přísunu atd. Ono se to všechno, pokud jde o pokles výroby, nedá vždycky svádět jen a jen na pokles pracovní morálky. Jistě tu je, mluvíme o ní otevřeně, musíme o ní otevřeně mluvit, ale je také velmi nutno si všimnout i ostatních okolností, které naši výrobu ztěžují a zpomalují. Důsledky poklesu pracovní morálky se projevují v tom, že nemůžeme stále dosáhnouti toho, čeho je zapotřebí, a že někde stále ještě máme hodně daleko k tomu, co jsme si stanovili ve dvouletém budovatelském plánu. Ovšem to je především věcí techniků, kteří mohou v tomto oboru daleko více užitečného pro celek vykonat na svých místech v závodech než v ústředních ředitelstvích.

Velmi pozoruhodné je také konstatování pana ministra o rozdílu ve výkonu, zejména v oboru kovoprůmyslu, mezi námi a mezi poměry na Slovensku. Pan ministr jasně řekl, jaký rozdíl je v počtu odpracovaných hodin a průměrné denní pracovní době na Slovensku a u nás. Nedávno jsem slyšel mluvit podobně pana ministra techniky. Nemyslíte, prosím, že to také úzce souvisí s náboženským přesvědčením slovenského dělnictva? Přemýšlejme o tom tak poněkud!

My se u nás teprve nyní dostáváme k tomu, že budeme musit omezovat, a značně omezovat své potřeby a šetřit. Dělají to v Anglii od skončení války, dělají to stejně v Sovětském svazu a my si to budeme musit zvykat chtěj nechtěj. Co si nevyděláme, nemůžeme mít, nikdo nám zadarmo nic nedá, a ty strašné důsledky letošního katastrofálního sucha pocítíme nejenom ve výživě a v zemědělství, ale už je cítíme v celém našem národním hospodářství.

Pokud jde o závodní rady, provádí Revoluční odborové hnutí soustavné školení jejich funkcionářů, poněvadž je si velmi dobře vědomo významu, který závodní rady mají, aby funkcionáři byli s to plnit všechny úkoly, které jim členství v závodních radách přináší. A nejsou to jen vždycky populární věci, je to řada důležitých povinností, a proto ta veliká odpovědnost. Znamená to právě u těchto fukcionářů zase především otázku mravní odpovědnosti. Tu je vidět, že je zde třeba méně politiky a více skutečné práce a zodpovědnosti, dobrého příkladu pro ostatní osazenstvo, které pochopitelně velmi bedlivě a pečlivě sleduje každý krok a čin funkcionářů jak odborové organisace, tak závodních rad.

Byli jsme také a jsme vždycky pro to, aby se všude, ať v tisku nebo na schůzích, říkala lidem pravda, ovšem pravda skutečná, pravda, která někdy snad není leckomu příjemná, ale nic jiného nám nepomůže, poněvadž nakonec bychom na tuto věc u lidu samého velmi těžce dopláceli. A jestliže si pan ministr stěžuje na to, že mnozí ředitelé znárodněného průmyslu si chodí pro rozumy v první řadě do politických sekretariátů, pak doznává jen to, co jsem právě s tohoto místa před časem řekl, že náš znárodněný průmysl a jeho vedení je vlastně zpolitisováno. Vedoucí místa ředitelská konec konců - myslím, že každý z řečníků se o tom zmínil - jsou obsazována politicky, mnohdy bez ohledu na kvalifikaci, a důsledky toho se také projevují. Ano, je pravda, že tyto věci právě nyní vyniknou a ukáže se jasně, kdo je na svém místě, a neschopní budou odstraněni. Ovšem, kolik škod tito lidé napáchali a ještě napáchají, to je jiná otázka. Myslím také, že právě s těmito zjevy souvisí také demise pana ministra průmyslu, o které nám pochopitelně sám nic neřekl.

Z čísel, která nám tady pan ministr průmyslu uvedl, zejména pokud jde o obor znárodněného podnikání v kovoprůmyslu, je vidět, že poměr úřednictva k dělnictvu je v tomto oboru 1:4. Je to zjev stále neuspokojující a myslím, že to silně souvisí s otázkou toho úřadování a papírové vojny na úkor skutečné produktivní práce v provozu a ve výrobě. Bude třeba, aby si také těchto věcí ohlášená ředitelská konference všimla.