Stejně tak to vypadá podle slov pana ministra v našich dolech. Je zajímavé, že na jedné straně máme nedostatek báňských inženýrů a kvalifikovaných dozorců, tedy lidí, kteří mají neobyčejný význam pro provoz a v tomto případě pro těžbu, a na druhé straně slyšíme, že nadměrný počet úředníků a velké procento neproduktivních mezd má nepříznivý vliv na hospodářství čs. dolů. Vzhledem k hospodářským poměrům, které se právě nyní ve světě vytvářejí, dostáváme se do ostrého konkurenčního boje, v němž se uplatníme jen kvalitou svých výrobků a konkurenčními cenami.

Znamená to práci, práci a zase práci, poctivou a svědomitou, práci všech a práci každého. Zásada: z cizího krev neteče, musí býti vymýcena z našeho slovníku a úcta k cizímu, zejména znárodněnému a národnímu majetku musí být povýšena na jednu z prvých občanských ctností, a to po všech stránkách. Smysl pro odpovědnost a přesné plnění povinností musí býti vážen a ne zesměšňován. Je třeba kázně jak vůči vedení, tak vůči samu sobě. Je ovšem v prvé řadě nezbytně potřebí, aby v závodech byl klid, aby nebyl mezi osazenstvo zanášen zbytečný nepokoj a čeřením veřejné hladiny aby netrpěla výroba. Prostě, aby skutečně bylo ze všech závodů odstraněno to, co nám dělá nejvíce rozruchu a nadělá nejvíce škody, to je politikaření. Máme závody, všecka čest, kde je pracovní výkon dobrý a možno říci, velmi dobrý, máme závody, kde se dneska dře - vím to z vlastní zkušenosti - a kde to také klape po stránce výroby a organisace práce. Ovšem máme také závody, kde máme po stránce práce ještě velmi mnoho dohánět.

Znovu opakuji při této příležitosti, že závodní rady mají ohromnou odpovědnost, a právě proto, jak už jsem řekl, Ústřední rada odborů, která si je vědoma této odpovědnosti jak svých složek, tak závodních rad, snaží se vychovat na funkcionářská místa závodních odborových skupin a závodních rad lidi, kteří budou opravdu na svém místě, kteří by byli schopni plnit úkoly tak, aby jejich práce přinášela jak dělnictvu, tak i závodu a znárodněnému průmyslu co největší užitek a prospěch.

Je nutno stále přesvědčovat široké vrstvy pracujícího lidu o tom, že jen tehdy, prosperuje-li dobře podnik, může se dařit dobře i jim, a to je podloženo v prvé řadě poctivou prací a poctivým plněním povinností. Je třeba vzájemné důvěry, je třeba snášenlivosti. Dělník musí být dělníku a úředník úředníku dobrým přítelem bez ohledu na politické a náboženské přesvědčení. Pro povyšování musí platit kvalifikace a pouze kvalifikace a nic jiného, v žádném případě politická legitimace. To si musí ovšem uvědomit jak správa podniků, tak také závodní rady a funkcionáři závodních odborových skupin.

Spravedlnost musí být jedna a stejná pro všechny. Zde musí rozhodovat jen a jen výkon a kvalita. Ze závodů musí zmizet jakékoli náznaky politického teroru, skrytého pod jakoukoli formou.

Mám v tomto slavném ústavodárném Národním shromáždění čest zastupovati stranu, která je budována na zásadách sociálního reformismu, na zásadách křesťanského názoru světového, chcete-li, na zásadách křesťansko-sociálních. Budeme se proto starat, aby náš znárodněný průmysl, jak jsem to již naznačil, byl veden podle znárodňovacích dekretů tak, aby se nám nevytvářel nový státní kapitalismus. Aby bylo jasno a nebyly mi snad podkládány nějaké jiné zájmy a úmysly, abych snad nebyl obviňován z toho, že chci tvořit nějakou novou formu kapitalismu soukromého - to prosím ne. Znárodněný průmysl musí býti veden pružně, obchodně, nesmí býti těsně spojen s byrokratickou státní správou, musí to být úplně samostatný sektor v našem národním hospodářství, vedený odpovědnými kvalifikovanými odborníky, ovšem za dozoru státu tak, aby se nám tu nevytvářel za vedení silných jedinců stát ve státě.

My ovšem s našeho programového hlediska posuzujeme také poněkud jinak poměr dělníka a zaměstnance ve znárodněném průmyslu. Podle našeho mínění nestačí zabezpečit právo dělníka sociálním zákonodárstvím, rozšířením práv závodních rad a zastoupením osazenstva v představenstvech národních podniků. Zde půjde o to, vytvořit takový poměr zaměstnanců k závodu, aby se cítili jeho skutečnými spolupracovníky a spoluvlastníky, a chcete-li, spolumajetníky, že slova "Pracuješ pro sebe a na svém" nebudou pro ně pouhou frází, nýbrž skutečností, o které je každý plně přesvědčen. Nepřipustíme, aby se z dělníka stal pouhý robot státního kapitalismu. Jsme k tomu svým programem zavázáni.

Bylo by si jen přát, aby se o projevu p. ministra průmyslu hodně mluvilo a aby se také o něm bedlivě uvažovalo. Je nutno mu přiznat, že má nejlepší snahu a poctivou vůli udělat v národním průmyslu co nejdříve to, co z něho má a musí v zájmu státu a v zájmu národa a všech jeho vrstev být. A zde najde plnou podporu čs. strany lidové, která také svým hlasováním projeví souhlas s jeho projevem. (Potlesk.)

Místopředseda Tymeš (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. dr Holý. Prosím, aby se ujal slova.

Posl. dr Holý (uvítán potleskem): Slavná sněmovno, paní a pánové!

Pan ministr průmyslu Laušman předložil nám ve svém exposé řadu rozmanitých fakt, cifer a dokladů o dnešním stavu našeho průmyslu a v závěru své řeči upozornil, že dosavadní průmyslová výstavba v naší lidově-demokratické republice, i když do jisté míry zvládla výrobní a distribuční úkoly, obsahuje řadu nezdravých zjevů, které dnes výrobu ztěžuji a ohrožují. Hodnotíme-li konstruktivně-kriticky obsáhlé exposé p. ministra, jeví se nám možnost vytvořiti pevnou linii v průmyslové politice, která by naznačovala základní koncepci pro budoucnost, vycházíme-li při tom z dnešních zkušenosti.

Pan ministr naznačuje, že hodlá také svolati v nejbližších týdnech celostátní konferenci podnikových ředitelů k řešení rozmanitých úkolů, které se týkají poměrů našeho znárodněného průmyslu. Jest dlužno litovati, že chystaná reorganisace průmyslové samosprávy, na které se již dlouho pracuje, nemohla býti ke škodě celého našeho znárodněného hospodářství doposud uskutečněna.

Celá organisace průmyslová v zásadním svém provádění neodpovídá totiž zcela postulátu budovatelského programu Gottwaldovy vlády, v němž se zásadně vyslovuje požadavek, aby průmysl byl organisován tak, že ústřední úřady budou místy plánovacími s celostátními ústředními zájmy a prováděcí činnost bude decentralisována na orgány zájmové samosprávy, jež mají svůj vrchol v Ústředním svazu průmyslu.

Abychom zaměřili správně vývojovou linii této decentralisované průmyslové samosprávy a vytyčili její poměr k centrálním úřadům, je nutno si především povšimnouti historického vývoje naší průmyslové organisace předválečné doby. Je nutno konstatovat, že dnešní Ústřední svaz průmyslu měl svého předchůdce v Ústředním svazu průmyslníků, což byl v zásadě spolek průmyslových magnátů, kteří pod mocným vlivem finančního kapitálu, representovaného zejména kolaborantem Preissem z koncernu Živnobanky, hájili úzce a sobecky své ryze osobní nebo rodinné a cizí zájmy a působili svým kapitálem mocně na celou politickou situaci vnitřní i zahraniční, aby sloužila jen zájmům horních desetitisíc a nikoli celému národu.

Jedině tak se mohlo stát, že Československo za prvé republiky, majíc vyspělý průmysl a obchod, živnosti, uvědomělé dělnictvo, technickou inteligenci a rolnictvo, bylo státem, který přes své bohatství nemohl zvládnouti hospodářské krise a měl statisíce, ba přes milion nezaměstnaných. Nebylo tehdy žádného uceleného plánu a nebylo celostátního sdružení pracujících. Byly jen úzké a roztříštěné odbory, které mnohdy byly ovládány zájmy kapitalistů tak, že pracující lid byl štván vzájemně proti sobě, při čemž se těžilo z této nejednotnosti ve prospěch finančního kapitálu.

Válkou nastal podstatný obrat. Lidově-demokratický režim zlomil ve své národní revoluci moc průmyslových magnátů a pronikl hlubokými zásahy také do hospodářského života celého našeho národa. Namísto Svazu průmyslníků nastoupil Ústřední svaz průmyslu, organisující v sobě znárodněný i neznárodněný průmysl, jakož i složku zaměstnaneckou. Tento Ústřední svaz průmyslu rozdělen byl v určité sektory podle předmětu výroby a sektory samy byly podřízeny jednotlivým hospodářským skupinám. Tyto hospodářské skupiny mají být v nejužším styku se svým sektorovým průmyslem, mají znát jeho potřeby i jeho úkoly a mají je vzájemně ladit. Vzájemné harmonování mezi jednotlivými sektory s hlediska celoprůmyslového provádí potom Ústřední svaz průmyslu sám.

Jest jen litovat, že dosud nejsou v podstatě naplněna slova budovatelského programu Gottwaldovy vlády, v nichž se uvádí, že ve formě Ústředního svazu průmyslu musí být vybudována účelná organisace, sdružující povinně všechen znárodněný i neznárodněný průmysl, a pomoci této organisace, jejíž aparát musí být hospodářsky pružný, budou míti příslušné státní orgány možnost řídit plánovitě celá průmyslová odvětví a uvádět v soulad zájmy znárodněného i neznárodněného sektoru a včleňovat je do celkového státního plánování, aniž se touto formou jakkoli poruší zdravá soutěživost obou sektorů.

Kdyby tato slova byla příslušnými státními orgány, mezi které náleží i ministerstvo průmyslu, také stoprocentně plněna, doznali bychom rovněž podstatné změny v celkové průmyslové struktuře, neboť by se vyloučila mnohokolejnost ústřední správy, na niž jako jeden z nezdravých zjevů našeho hospodářského života p. ministr právě poukazuje. Současně by se provedla účelná dělba práce mezi centrálními úřady a zájmovou samosprávou. Ústřední orgány nebyly by zatěžovány zbytečnými a s hlediska centrálního malichernými záležitostmi malých i velkých podniků a mohly by se věnovat zejména účelnému a rychlému centrálnímu vedení, koordinování a kontrole, jakož i plánování.

My, kteří jsme v praktickém hospodářském životě, cítíme tuto mnohokolejnost zvláště tíživě, poněvadž nás stojí mnoho času a naše podniky zbytečně mnoho peněz. Kdyby se spočetlo, kolik drahocenného času stráví naši vedoucí úředníci na nejrůznějších poradách mimo podnik, kolik času jim zabere pořádání konferencí a pochůzky po našich úřadech, byla by to úctyhodná číslice peněz a nervů a nezřídka promrhaného času.

Je jisté, že mnoho viny na tomto nežádoucím zjevu nese ne vždycky dobrá vůle a ochota zúčastněných úředních činitelů, vyřídit předmětnou záležitost způsobem nejúčelnějším, nejrychlejším a nejhospodárnějším; o téže věci svolává porady a konference několik úřadů, účastníci z praktického života pak jsou na nich vždycky titíž. Na každé z těchto porad probírá se příslušná záležitost od začátku znova. Jediná změna tkví v tom, že jednou předsedá na poradě zástupce jednoho a po druhé jiného úřadu. Poněvadž však téměř každá hospodářská věc má více aspektů, než je zřetel jednoho úřadu, musí se nakonec přece jen svolati společná porada všech příslušných úřadů spolu se zástupci průmyslu, kteří již absolovali řadu porad předchozích. Nedala by se celá věc řešiti jednodušším způsobem? Proč se nesejdou a nedohodnou všechny zúčastněné úřady předem a celou záležitost neprojednají se zástupci průmyslu na jedné společné poradě, na níž se vše osvětlí a pohovoří o věci v její celistvosti a souvislosti a kde mohou zaujmouti současně svá odborná stanoviska všichni zúčastnění zástupci úřadů a institucí, provést jejich konfrontaci se stanoviskem praktických hospodářů, resp. s jejich zástupci ze zájmové hospodářské samosprávy? Oč by tento navrhovaný způsob byl jednodušší, rychlejší a hospodárnější!

Ovšem jeden důležitý předpoklad bylo by nutno splnit. Na porady podobného druhu museli by být vysíláni zástupci dokonale informovaní o projednávané látce, vybavení potřebnou pravomocí, aby ihned na místě mohli zaujmout závazné stanovisko svého úřadu, a nikoliv ti, kteří jen prohlašují, že jejich úřad si vyhrazuje zaujmouti stanovisko k projednávané věci až v době pozdější.

V této souvislosti chtěl bych upozornit pana ministra na nutnost, potřebnost a účelnost široké decentralisace v hospodářských a průmyslových věcech. Stále ještě zbytečně mnoho centralisujeme. Naše hospodářská ministerstva zabývají se zhusta věcmi, které zcela dobře a mnohdy účelněji mohou vyřizovat instance nižší, zájmová samospráva, případně národní podniky samy. Zapomíná se, že ústřední úřady jsou povolány k řešení věcí skutečně vrcholných, k uplatňování a určování směrů hospodářské politiky, k vydávání základních směrnic, k provádění kontroly a koordinace, a nikoliv k pouhému vyřizování věcí ryze podnikatelských a provozních. Tím, že by decentralisované složky byly vybaveny pravomocí rozhodující a jejich úředníci osobní odpovědností, zpružnila by se zároveň průmyslová samospráva i centrální administrativa. Je nutno také doložit, že průmysl volá po osobní odpovědnosti nejenom u decentralisované samosprávy, nýbrž také u centrálních úřadů, resp. všech jeho hlavních činitelů. Touto decentralisací, u které se předpokládá, že v orgánech zájmové průmyslové samosprávy pracují lidé, znalí průmyslového života z praxe, nikoliv jen teoreticky, dosáhlo by se značného zlevnění, neboť centrální úřady mohly by se zbavit zbytečného a finančně zbytečně zatěžujícího počtu úřednických sil.

Domníváme se tedy, že naše ministerstva nevyužívají doposud dostatečnou měrou v otázkách hospodářsko-politických naší zájmové samosprávy, našeho Ústředního svazu průmyslu a jeho organisačních složek, to jest hospodářských skupin. Tyto zájmové organisace našeho průmyslu mají pohotový a pružný aparát, jsou vybaveny dobrými a zkušenými odborníky, kteří jsou ve stálém úzkém styku s našimi průmyslovými podniky, znají dobře jejich poměry, potřeby a možnosti a mohou proto v hospodářsko-politických věcech a otázkách býti nejenom tlumočníky a obhájci oprávněných zájmů svých členských podniků, ať už jednotlivě nebo jako celku, ale mohou být současně účinnými pomocníky a rádci našich ústředních úřadů. Další důsledek tohoto stavu je, že ústřední orgány svou velikou zbytnělostí jsou rovněž těžkopádné a často řeší mnohé věci pouze od zeleného stolu bez jakéhokoli zřetele k praktickému hospodářskému životu.

Zcela obdobně jako v poměru ústředních úřadů k hospodářské samosprávě, jeví se také veliké organisační nedostatky ve vzájemném poměru mezi ústředními ředitelstvími znárodněného průmyslu a jednotlivými národními podniky. Také tady je potřebí po zkušenostech, učiněných ve znárodněném průmyslu za poslední dvě léta od jeho definitivního ustanovení dekretem pana presidenta o znárodnění a statutem, obsahujícím základní oprávnění ústředních ředitelství, reorganisovati průmyslovou organisaci vcelku. Místo aby ústřední ředitelství byla místa nadřaděně koordinující a kontrolující činnost národních podniků svého sektoru, pozorujeme mnohde, kterak ústřední ředitelství zasahují přímo do provozních otázek, z čehož namnoze vyplývá desorientace. I zde je proto potřebí stanoviti zásadní směrnici, že ústřední ředitelství jsou místy koordinujícími a kontrolujícími a národní podniky místy výrobními a distribučními. Dále je s hlediska celostátního žádoucí, aby pokud možno v nejkratší době byl celý náš průmysl, znárodněný i neznárodněný, přeorganisován podle jednotného zásadního systému, a to tak, aby rozhodující činitelé v průmyslu i ve vládě měli kdykoliv možnost jasného přehledu o skutečném celkovém stavu výrobním, finančním i obchodním jak v průmyslu celém, tak i v jeho jednotlivých odvětvích, ba dokonce v jednotlivých národních podnicích. Tu bude nutno zavést společné principy organisační, kterými v zásadě jsou:

1. Rozdělení podniků na soběstačná oddělení s vlastní organisací finanční i hospodářskou a určitou samosprávou hospodářsko-podnikatelskou.

2. Aby všechny podniky měly stejné provozní účetnictví, přizpůsobené jak v podrobnostech jejich předmětu podnikatelskému, tak i stejné principy kalkulační, platové, mzdové i krátkodobě-plánovací atd.

3. Aby celková organisace průmyslu měla definitivně rozřešen princip výstavby průmyslu mezi linií horizontální a vertikální, při čemž snad nejlepší cestou je cesta střední, t. j. ponechati základní horizontální rozčlenění průmyslu, v němž však by měl každý průmyslový sektor přičleněny z jiných sektorů ony výrobny, které v základě slouží jen jeho podnikání a jejichž výroba má se svou jakostí a charakterem přizpůsobovati rychlým změnám výroby hlavní. (Předsednictví převzal místopředseda Petr).

Setkáváme se v průmyslu s mnohými organisačními principy. Všeobecně však se uznává, že organisací do důsledku poměrně nejlépe rozřešenou je forma organisace užívaná národním podnikem Baťa, který hlavní principy organisační propracoval s odborníky Ústředního svazu průmyslu a členy Ústřední plánovací komise při Hospodářské radě předsednictva vlády a jejich prostřednictvím dal je nezištně k disposici našemu znárodněnému průmyslu. Přitom však netvrdím, že by v národním podniku Baťa byly poměry po stránce organisační naprosto ideální, a že bychom snad už před sebou žádných dalších organisačních úkolů neměli.

Ve svém exposé, pokud jde o výrobu kůže a gumy, zmínil se pan ministr Laušman jen letmo o národním podniku Baťa, neboť, jak podotýká, nepovažuje za vhodné podati podrobný referát, poněvadž hospodářství tohoto podniku je právě zevrubně zkoumáno revisními orgány ministerstva průmyslu a poněvadž také zvláštní komise parlamentního výboru pro kontrolu

dvouletky občas navštěvuje Zlín, aby si přezkoumala výsledky, kterých národní podnik Baťa v plnění dvouletky dosáhl. A snad také přezkoumává, zda odpovídají skutečnosti strašidelné pověsti o zlínském teroru.

Je třeba se zmínit při této příležitosti, že bezpečnostní výbor ústavodárného Národního shromáždění, přestože v něm posl. soudruh Mráz podal návrh na přezkoumání t. zv. zlínské džungle, zamítl většinou proti hlasům komunistů jeho návrh s odůvodněním, že toho není zapotřebí.

Bylo by tedy jen vhodné, aby ony komise, ať už parlamentní nebo ministerstva průmyslu, přezkoumaly zevrubně, ale pokud možno nejrychleji celkový stav hospodaření národního podniku Baťa a aby také vydaly o svém zkoumání veřejnou zprávu. Doposud totiž postrádáme ode všech podobných revisí, jež u nás byly již několikráte, jakoukoli kritickou zprávu, která by eventuálně pomohla vedení národního podniku Baťa objevit případné dosavadní skryté chyby a nedostatky.