Pokud jde o vývoz kožených a gumárenských výrobků se strany národního podniku Baťa, mohu zde ujistit pana ministra, že podle doposud sjednaných objednávek splníme výši svého exportu v tomto pololetí podle úkolu, stanoveného dvouletým plánem více než na 100 procent. K zajištění našeho vývozu do budoucna začínáme dnes prohlubovat zahraničně- obchodní styk se státy s lidově-demokratickým režimem a plánovaným hospodářstvím. Na příklad v poslední době podařilo se nám uzavříti dlouhodobou smlouvu o výměně surovin a statků se Sovětským svazem, která v našem oboru přináší nám vývoz 3,000.000 párů bot do SSSR ročně. Obdobně navazujeme dnes jednání s ostatními slovanskými státy o dlouhodobém odběru našich gumokožedělných výrobků. V tomto smyslu byl vytvořen podklad naší nedávnou návštěvou v bratrském Polsku, kde se nám podařilo získat možnost vyvézti do Polska 1,500.000 párů bot do konce března 1948, na čemž se právě nyní pracuje, jakož i prohlášení příslušných polských činitelů, že je tu skutečně možnost, abychom připravovali dlouhodobě dodávky obuvi do Polska, jakož i možnost plánované spolupráce na výstavbě obuvnického průmyslu v Polsku.

Uvážíme-li, že slovanské státy bez Sovětského svazu mají dnes asi na 50,000.000 obyvatel a že, mají-li se přiblížiti k evropskému standardu průměrně dvou párů obuvi za rok na hlavu, jeví se tu spotřeba téměř 100,000.000 párů bot: i když v ideálním případě jejich domácí výroba bude krýt polovinu spotřeby, zůstává tu dále potřeba cca 50,000.000 párů. Kupní síla těchto států se pak rapidně lepší a rozvíjí plněním hospodářských plánů. Všechny tyto země mají širokou základnu zemědělskou, a tedy i produkce surovinová, pokud jde o kůže, bude-li plánována, poroste tak, že bude krýt pravděpodobně jejich potřebu.

Pro nejbližší dobu jsou podle našeho mínění v sektoru kůže - guma rozhodující tyto konkretní úkoly:

1. Splnit veškeré úkoly předepsané dvouletkou více nežli na 100 %. 2. Zaměřit své úsilí vedle dosavadního plánovaného získávání světových trhů zejména na sjednávání dlouhodobých smluv se státy s plánovaným hospodářstvím. 3. V oboru nákupu surovin sledovat takovou dovozní politiku, abychom na nejnižší míru omezili nákupy v oblasti volných devis a vyhledali další možnosti dovozní ze států s plánovaným hospodářstvím. Současně budeme vyhledávati a budovati vlastní tuzemské zdroje surovin. Zvláště zlepšíme a rozšíříme spolupráci se zemědělci v pastvinářství a chovu dobytka, abychom tak dosáhli většího množství a lepší jakosti domácích kůží. 4. Je nutné podřídit společné kontrole import hlavních gumokožedělných surovin pro znárodněný i neznárodněný průmysl. 5. Pro ještě větší racionalisaci výroby zaměříme své úsilí na provedení pronikavé koncentrace a specialisace a na prohloubení typisace a standardisace výroby. Zejména požadujeme definitivní přičlenění konfiskátů k národním podnikům. 6. Prohloubíme a rozšíříme co nejvíce výzkumnictví a zorganisujeme ještě lépe vzájemnou výměnu zkušeností mezi jednotlivými podniky. 7. Co největší péči věnujeme výchově a školení dorostu, urychlené výstavbě bytových jednotek, svobodáren a jeslí, plné podpoře kulturního i sportovního života svých spolupracovníků, neboť přehlédneme-li výsledky doposud vykonané práce, musíme vyzvednout především, že to byl pracovní elán koželužských, obuvnických, gumárenských dělníků, mistrů, úředníků a techniků, jakož i těchto pracovníků z pomocných sektorů, a jejich oddanost cestě k socialismu, které umožnily především dosavadní úspěchy dvouletého plánu.

Po této cestě musíme jíti dále, abychom úspěšně dokončili dvouletý plán a vytvořili pevné předpoklady pro splnění velkorysého československého pětiletého plánu, nastíněného panem předsedou vlády Klementem Gottwaldem v minulých dnech, který zajišťuje zvýšení životní úrovně našeho lidu o 60 % předválečného stavu. (Potlesk.)

Místopředseda Petr (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Urbánek; uděluji mu slovo.

Posl. Urbánek: Slavna sněmovno, paní a pánové!.

Dovoluji si přinésti k exposé pana ministra průmyslu Laušmana několik poznámek získaných jednak z vlastních poznatků, ale hlavně a především z poznatků aktivních pracovníků, kteří stojíce na svých místech poctivě a věrně, těžce nesou některé průvodní zjevy v našem průmyslu, které by při dobré vůli, oproštěné od úzkých osobních, stranických i politických zájmů, nemusily být. Dotknu se jen dvou sektorů našeho hospodářského života, a to čs. dolů a čs. hutí. Prosím, aby mé poznámky byly přijaty tak, jak jsou myšleny a vedeny, a to k nápravě a ozdravění poměrů.

Výkony v dolech dosahují v prvním pololetí r. 1947 asi 80 % proti výkonům v r. 1937. To znamená, máme-li na konci dvouletky zvýšit výkon na 110 % oproti r. 1937, bude třeba mimořádného vypětí všech složek a sil, abychom promeškané dohonili.

Pan ministr průmyslu ve svém projevu zdůraznil, že důležitým problémem v uhelném hospodářství je otázka finanční. Prohlašuje, že ztráta, která loňského roku činila přibližně 1.300 mil. korun, se v letošním roce ještě zvýší. Klíč k tomuto problému leží v politice cenové, která je chaotická. Už v průmyslovém výboru sněmovny byla vedena debata o této otázce. Je jistě neudržitelné, aby cena našeho nejlepšího uhlí ostravského podle kalorické hodnoty byla pod cenou hnědého uhlí. Náš průmysl má ze všech evropských zemí k disposici nejlevnější uhlí, proto i při případném zvýšení ceny kamenného uhlí nemohl by se vymlouvat, že uhelná složka mu brání v soutěživosti. Je podle mého soudu nemožné, aby stát doplácel takové položky na konsum uhlí, a je také nemožné, aby natrvalo zůstávala tato diskrepance proti uhlí hnědému a aby konsument, dostávající ostravské uhlí, měl takové výhody proti odběrateli uhlí podřadnějšího.

Válečný způsob hospodaření za doby okupace by se neměl projevovat nyní, téměř za 2¹/₂ roku po osvobození, takovou měrou, jak pan ministr naznačil, jestliže by byly doly vedeny správně a otvírkové i přípravné práce byly prováděny v potřebném rozsahu hned z počátku po osvobození. Správně míní pan ministr, že je třeba ťuknout na hlavičku a prosadit naprosto suverénní bezpečnost báňských inženýrů i dozorců. Když tito lidé mají poctivě vykonávat svou služební povinnost, nesmějí býti vystavováni mnohde neodůvodněné zvůli osazenstva, které, jsouc ovlivněno neodpovědnými lidmi, je mnohdy příčinou toho, že tito techničtí vedoucí, bojíce se o svou existenci, musejí mnohdy trpně přihlížet, jak se důlní provoz nehospodárně vyvíjí. Bohužel, že i některé závodní rady si přisvojovaly a dosud ještě přisvojují větší pravomoc, než jim podle zákona přísluší. Ba dokonce jsou mnohde případy, že zasahují i do provozu. Jestliže technický úředník kterékoli služební kategorie se bude ze strachu před ztrátou existence ostýchati vydat rozkaz k výkonu práce a jestliže nebude míti právo trvat na provedení nařízené práce podle přísných technických a provozních předpisů, potud se nedostaneme ze začarovaného kruhu technických a hospodářských nesnází. Budiž proto jasně vymezeno, jaká práva, ale hlavně jaké povinnosti příslušejí jednotlivým spolupracovníkům na dole, a teprve pak bude možno požadovati po správách závodů, aby splnily své služební povinnosti do posledního písmene. K tomu je ovšem třeba vyloučiti jakýkoli politický vliv a jakékoli stranicko-politické zásahy, jež z největší části byly brzdou našeho hospodaření na dolech.

Brigády, ať již civilní nebo vojenské, považujeme za dočasné řešení výpomoci z nouze a musíme se poctivě starat o účinnější nábor stálých pracovních sil do hornictví. To ovšem podmiňuje, aby hmotné požadavky horníků byly uspokojeny tak, aby horník za svou těžkou a namáhavou práci byl u nás skutečně lépe odměněn než v jiných, méně obtížných povoláních. Bude nutno rozumně odstupňovati mzdové možnosti jednotlivých kategorií dělníků ve všech průmyslových odvětvích. V tomto ohledu nemůžeme býti s dosavadní praxí spokojeni, a bude-li v ní pokračováno, můžeme se v hornictví dočkati ještě nepříjemnějších důsledků.

Současně vedou se u příslušných činitelů jednání, aby se horníkům zajistily příděly textilu a příděly pro výživu, hlavně brambory, tuky a mouka. Apeluji na příslušné pány ministry, aby měli pro tuto akci co největší pochopení a porozumění, zvláště proto, že mám potěšující zprávy, že výkony horníků, zvláště u nás v Ostravě, stoupají a na některých šachtách nastoupili havíři dobrovolně k práci do dolů i 28. října, na důkaz dobré vůle pomoci.

Také bánští i horní inženýři musejí být správně odměněni za fysicky i duševně vyčerpávající odpovědnou službu. Těmto zaměstnaneckým kategoriím musí býti rovněž dána záruka, že jejich platy budou stabilisovány na úrovni, odpovídající dnešním poměrům.

Na Ostravsku, a snad i v jiných uhelných revírech, dostávají důlní inženýři a směnmistři jen zálohy na plat, nevědouce, jaké jsou jejich skutečné služební příjmy.

7.500 brigádníků na Ostravsku s průměrným výkonem 65 % představuje tedy 4.875 zaměstnanců, a asi 1.000 válečných zajatců a trestanců s průměrným výkonem 85 % nahradí asi 850 dělníků, tedy 5.700 důlních zaměstnanců. Jak si tedy vysvětlíme přírůstek 13.100 zaměstnanců proti roku 1937? I když přiznáme, že před válkou vykonávaly některé po- mocné práce na dolech cizí firmy, aby srovnání bylo odpovědné a úplné, bylo by třeba zjistit, kolik těchto zaměstnanců cizí firmy dolům dodávaly.

V exposé pana ministra postrádám zmínky o hornických učních. Zde se nám naskýtá možnost účelným poučováním mladistvých získati kádr stálých dělníků, kteří by postupně vyrovnávali přirozený úbytek veteránů práce anebo zaměstnanců chorobou nebo úrazem z práce v dolech předčasně vyřazených. Pro hornické učně bude třeba zřídit internáty, aby se jim vytvořilo po těžké práci příjemné prostředí.

Ostravské doly mohou vyřešiti otázku náhrady anebo doplnit potřebný stav zaměstnanců jen tehdy, bude-li dostatek bytů. Tyto byty mohly národní podniky opatřit snáze, z části výstavbou, kterou měly již dříve prováděti, a zároveň se měly dříve starat, dokud byly větší možnosti získat volné byty v pohraničí pro naše pensisty. Pensisté sami jistě uznávají těžkou situaci dolů v otázce bytové, a jak je známe jako dobré vlastence, rádi by přestěhováním do pohraničí uvolnili závodní byty, aby tak prospěli státu v jeho tíživé situaci. Ovšem dnes je situace těžká tím, že výhodnější objekty jsou již dávno obsazeny.

Třeba otevřeně doznati, že pracovní morálka není ještě všude na výši, na př. u nás ve východní části ostravského revíru, ježto dosahuje asi 60 % předválečného důlního výkonu. Východní revír spolu s enklávou na Hlučínsku těžil za okupace totéž, co nyní těží celý revír. Z toho vysvítá, že ve východní oblasti ostravsko-karvínského revíru je vděčné pole našich hornických techniků, oproštěných od jakýchkoliv stranicko-politických vlivů.

Naše horní revíry rozrostly se v mohutné mamutí rozměry, jež jistě nepřispívají k pružnosti technického vedení. Podle názoru odborníků v hornictví není centralisace provozu všech dolů v jedněch nebo snad ve dvojích rukou šťastným řešením, protože je těžkopádné a uplatňují se v ní dokonce byrokratické snahy. Odpomoc spatřujeme v tom, aby centrální ředitelství bylo pouhým regulátorem provozních zájmů jako celku, a provozní ředitelství by měla býti vybavena širší pravomocí, aby v ušlechtilém pracovním soutěžení mezi sebou ukázala jako samostatné provozní jednotky svou organisační a technickou schopnost.

Je nesporné, že zatížení výrobních nákladů vytěženého uhlí spotřebovanými hmotami u srovnání s rokem 1937 je vyšší, než odpovídá poměru dřívějších a nynějších cen. Závody musejí proto přísně šetřit na materiálu zavedením účelných kontrol materiálu, zamezujíce tak mnohdy jeho plýtvání. Rovněž v uhlí pro vlastní spotřebu a v energii elektrické i v hospodaření se stlačeným vzduchem možno dosáhnouti dobrých výsledků, budou-li závody dbáti řádné péče dobrého hospodaření. To ovšem předpokládá, že ústředí národního podniku půjde závodům sobě podřízeným v úsporách dobrým příkladem napřed. Je chyba, že dosud nebylo ustaveno představenstvo, které by účinněji zasahovalo kontrolou do rozhodnutí a nařízení centrálního vedení. Bylo by si přáti, aby tito činitelé nebyli závislí na direktivách politických stran, ke kterým náležejí, nýbrž aby vykonávali své služební povinnosti jen podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a vlastní technické zdatnosti.

Dovolte mi několik slov k československým hutím. Tento důležitý sektor našeho hospodářství prodělává poválečné těžkosti, a proto by bylo poučné, kdyby nám pan ministr sdělil, kolik jsou pasivní jednotlivé podniky hutní. Pan ministr ve svém exposé řekl, že jednou z příčin nedodržení programu je také to, že závody na zpracování barevných kovů jsou v pohraničí a trpí fluktuací zaměstnanců, jejich nezapracovaností a zjevy v pohraničí obvyklými. Bylo proto chybou, když z našich hutí byli odsáti kvalifikovaní odborníci přesunem do pohraničí, a těžko se pak plní závazky dané hospodářským plánem. Je známo, že ruda, kterou jsou naše hutě zásobovány, je v kvalitě méně hodnotná, takže spotřebuje více přimísenin. Jen jako příklad uvádím spotřebu vápence. Dříve bylo zapotřebí na 1000 kg rudy 200 kg vápence, nyní 500 kg. Odvolávám se na článek dr ing. Šárka v Hutnických listech. Bude proto věcí technické a hospodářské úvahy, zda by nebylo lépe vyvážet za hranice hotové výrobky a ne polotovary, čili práci našeho dělníka, když jsme odkázáni na dovoz surovin méně hodnotného a nežádoucího šrotu z ciziny.

Pro konsolidaci národních podniků zdůrazňuje pan ministr průmyslu nutnost úpravy cen. I tato úprava nových cen nebude ještě tak brzy totožná s průměrem světových cen - pro důsledky neustálého zdražování. Od 1. 4. 1947 byla vyhláškou čís. 334 upravena cena surového železa a v důsledku toho vyhláškou čís. 391 ze dne 15. 4. 1947 byly upraveny ceny kovového zboží u výrobce. Snad je známo panu ministrovi, že tato cenová úprava není ještě úplná. Bude dobře, když nám pan ministr laskavě osvětlí, jak daleko pokročily práce na stanovení přirážek k základní ceně hutních výrobků.

Je odpovědnou starostí, zda je ohrožena rentabilita hutí vývozem nebo tuzemskou spotřebou, a proto se právem mnozí zajímají, co se zařídí, aby byly naše ceny upraveny podle světových cen, abychom si mohli udržet vývoz k získání potřebných devis pro nákup surovin.

Abychom dosáhli skutečného snížení režie, je třeba, aby závody v rámci československých hutí byly postaveny na vlastní hospodářský základ v duchu podnikatelského vedení. Bude třeba provésti určitou decentralisaci spojenou s větší pravomocí podnikových ředitelů, provést kontrolu v podnicích, zda jsou na odpovědných vedoucích místech schopní odborníci, odstranit všechny politické exponenty, kteří pod titulem různých ředitelů provádějí v podnicích politickou agitaci a místo konsolidace vnášejí neklid mezi osazenstvo a na pracoviště. Proto podtrhuji závaznost slov pana ministra pokud se týká těch ředitelů, kteří si chodí pro rozum do sekretariátů politických stran.

Právě probíhá ve Vítkovických železárnách mezi některými činiteli na vedoucích místech spor mající stranicko-politické pozadí. Tyto zjevy jsou nežádoucí a musím zdůraznit, že i když to nebude některým pánům vhod, že vliv politikaření, zanášeného do podniků těmi, kteří do nich byli dosazeni na místa jako sociální ředitelé a pod., narušuje potřebnou soudržnost a pracovní morálku.

Rovněž zásahy závodních rad mají veliký vliv na finanční hospodářství podniků a mnohé jejich zásahy z neznalosti vlastní kompetence přinášejí podnikům škody. Je proto nutné - a to platí pro všechny podniky, tovární závody a úřady v celé oblasti republiky - aby zaměstnancům byla zaručena právní jistota, aby nebyli vystavováni stálému politickému teroru, který mnohdy vrcholí tím, že zbavuje podnik dobrých zapracovaných odborníků, kteří při svých odborných znalostech a hlavně, což zdůrazňuji, při svém charakteru a svém politickém přesvědčení se nemohou podrobiti politickému teroru.

Nakonec pronáším přání, aby těchto mých několik poznámek bylo chápáno jako upřímně míněný přínos poctivým snahám, přivésti československý průmysl k jeho bývalé slávě a důležitosti. (Potlesk.)

Místopředseda Petr: Dalším řečníkem je pí posl. Trojanová-Genyková. Dávám jí slovo.

Posl. Trojanová-Genyková (uvítána potleskem): Pane předsedo, paní a pánové!

Pan ministr průmyslu Bohumil Laušman uvádí ve svém prohlášení, že kapacity strojního parku v textilním průmyslu je využito pouze na 50 % a tato okolnost že brání pronikavému snížení cen. Pan ministr průmyslu měl zřejmě při uvádění této kapacity na mysli kapacitu sektoru přízi zpracujícího. Ministru průmyslu bylo podáno již několik memorand, kde se žádá snížení kapacity sektoru přízi zpracujícího minimálně o 30 %. Proto jej prosím, aby předložil, co podniklo ministerstvo průmyslu, aby uvedená předimensovanost sektoru přízi zpracujícího byla odstraněna a aby se dosáhlo plného využití zbylých výrobních strojů.

Pokud je mi známo, podnikla se sice ihned po osvobození klasifikace podniků do skupin A-C. Do skupiny C byl zařazen pouze určitý počet konfiskátů v pohraničí, zatím co ve vnitrozemí nebyla tato klasifikace dosud vůbec provedena, zřejmě proto, že by bylo nutno zařazovat do kategorie C i podniky soukromého sektoru. Při zařazování podniků do kategorie C nepostupovalo ministerstvo průmyslu s náležitým důrazem, takže lze odhadnouti počet do kategorie C zařazených podniků maximálně na 7 % kapacity sektoru přízi zpracujícího, což je nepoměrně málo.