Výroba synthetického benzinu z uhlí je nejmodernějším způsobem výroby pohonných paliv a budují ji i ti, kdož jsou majiteli přírodních surovin. Nemůže se proto této výroby zříkat Československo, které má k disposici jako suroviny jen a jen hnědé uhlí. I otázky kalkulace se vyvíjejí příznivě, zvláště přihlédneme-li k tomu, že hnědé uhlí je vlastně chemickou surovinou a dává veliké možnosti výroby vedlejších produktů, jak se dnes těmto výrobkům při výrobě pohonných látek zatím říká.

Jsou to zase jen otázky rychlých investic, aby celá výroba mohla být racionalisována a rozšířena na další řadu tak zvaných vedlejších produktů. Že i cena pohonných látek přímo souvisí s cenou uhlí, je ovšem samozřejmé. Stalinovy závody platí stejné ceny jako jiní spotřebitelé. A je přitom v zájmu pravdy nutno konstatovat, že spotřebují cca 11 až 12 % těžby našeho hnědého uhlí. Z tohoto množství však je 85 až 90 % uhlí, které nemůže žádný jiný spotřebitel použíti, protože je to uhlí netříděné, tak, jak je nakládají velkobagry a jak je posíláno přímo do Stalinových závodů. A je k tomu třeba poznamenat, že toto uhlí nemůže být tříděno, protože naše doly nemají dostatečně vybavené a dostatečně veliké třídírny, které by mohly třídění provádět. Je dále třeba říci, že Stalinovy závody dodaly pro prodej za prvé pololetí 1947 mimo vlastní potřebu ještě tyto výrobky: svítiplynu cca 19,6 mil. m³, elektrické energie cca 78 mil. kwh, koksu cca 231.084 t, pohonného plynu 6.042 t. To jsou výrobky, které Stalinovy závody dodávají vedle pohonných látek a ostatních vedlejších produktů, to jsou hmoty, které Stalinovy závody dodávají tuzemské potřebě a našemu vývozu.

Dnešního dne byl uveden do provozu plynový dálkovod a Stalinovy závody počaly dodávati plyn do pražské sítě. Zavázaly se dodati během listopadu cca 600.000 m³ plynu, vynasnaží se však dodati 1 mil. m³. Během prosince zvýší dodávku na cca 2,800.000 m³ plynu a tak, budou-li Stalinovým závodům splněny všechny závazky dodavatelskými firmami, nebudou musit Pražané trpět nedostatkem plynu.

Podotýkám, že tohoto úspěchu, že může býti započato s dodávkou plynu již nyní, bylo docíleno instalací zařízení, s kterým nebylo pro tento účel počítáno, a že zásluhu o to mají všichni zaměstnanci Stalinových závodů, kteří se na těchto pracích zúčastnili. Všichni ode dne, kdy nápad vznikl, až po dokončení tohoto zařízení pracovali ve svorné spolupráci bez sobeckosti s jediným přáním pomoci republice, pracujícímu lidu Prahy, splnit slib vládě, hlavně předsedovi vlády soudr. Gottwaldovi, ministru Laušmanovi, a přesvědčit svět i všechny naše domácí sýčky, že naši pracující lidé, dělník, úředník i pracující inteligent chtějí a dovedou splnit úkoly svého dvouletého plánu a dovedou přinést jakékoliv další oběti pro splnění základního požadavku našeho plánovaného hospodářství, t. j. zvýšení životní úrovně pracujícího lidu a jeho radostnějšího života.

Paní a pánové! Dostali jste dnes do klubů pojednání o výrobě pohonných látek hydrogenací. Prosím, abyste mu všichni věnovali laskavou pozornost. Stalinovy závody byly plánovány okupanty, vybudovány byly prací našich lidí a příslušníků slovanských národů. Rudá armáda nám dobyla Stalinovy závody, zachovala nám je a generalissimus Stalin nám Stalinovy závody, tento kořistěný podnik Rudé armády, daroval. Naši lidé za dva roky těžké a odpovědné práce vybudovali z tohoto bombardovaného podniku náš prvý a největší chemický závod. Naši lidé se také postarali, aby tento chemický podnik, tento náš gigant, byl aktivní ve své výrobní i finanční bilanci. Je potřebí, aby všichni Čechoslováci měli ke Stalinovým závodům nejlepší poměr, aby uznali práci kolektivu pracujících lidí Stalinových závodů. Všichni příslušníci Stalinových závodů chtějí pracovat k tomu, aby naše chemie hlásala práci našich českých rukou tak dobře ve světě, aby mu dělala takovou čest, jako práce našich jiných průmyslů, na př. našeho kovodělného průmyslu. Je na vás na všech, paní a pánové, pokud budete posuzovat a kritisovat Stalinovy závody, abyste tak dělali věcně a objektivně a abyste tomuto průmyslu, který jsme za takové námahy vyhudovali, svou kritikou pomáhali. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Sajal. Uděluji mu slovo.

Posl. Sajal: Paní a pánové!

Na všeobecnou žádost všech poslanců budu mluvit velmi zkrátka. Dovolte, abych v úvodu poděkoval panu ministrovi průmyslu za to, že si všiml jako jediný z ministrů prvé i druhé republiky jedné veliké složky našeho národa, to je řemesla. Pan posl. inž. Janáček se zmínil o tom, že prý se pan ministr prohlašuje za ministra průmyslu a řemesla jenom z důvodů politických. Pane kolego, činnost ministra Laušman a by Vás mohla přesvědčit, že skutečně, nikoliv de jure, ale de facto je ministrem průmyslu i řemesla, a to proto, že se o řemeslo stará a něco mu také již dal. Jste tady tak trochu na omylu a myslím, že když pan ministr říká, že je ministrem průmyslu, že to znamená národního i nenárodního. Alespoň řemeslo velmi často žehrá, když už je tady nějaká nespravedlnost, že to dělá průmysl, často i neznárodněný.

A nyní několik slov o živnostenské politice. Naše živnostnictvo v dobách prvé republiky chodilo velmi často s klapkami na očích a nevidělo správnou cestu, kudy se má ubírat. Nevidělo velikou souvislost celého hospodářského dění a nevidělo, že jeho úroveň souvisí a závisí také na celkové široké úrovni našeho národa. Proto jsme my neusilovali především o prosazení dílčích požadavků našich živnostníků, nýbrž jsme se starali v prvé řadě o to, aby se roztočila kola průmyslu, aby živnostníci dostali materiál, aby se vůbec mohlo pracovat. A to, myslím, je základ celé naší živnostenské politiky, protože nezáleží pouze na jednom sektoru, nýbrž na všech sektorech. Vidíme právě v této době, kdy je katastrofální neúroda, že jakmile se nedaří jednomu, nedaří se ani ostatním.

V dřívějších dobách a za blahých dob bývalého ministra Najmana omezovala se živnostenská politika pouze na administrování, hledání cest k tomu, aby byly nízké daně, aby byly nějaké subvence, aby se mluvilo proti Baťovi, proti Asu a ostatním jednotkovým obchodům. Pro stromy se neviděl les, a tak vidíme, že za celou dlouhou dobu samostatné republiky právě ti lidé, kteří v hospodářství celkem reálně myslí, politicky zůstali v takovém zajetí, jak jsem řekl, s klapkami na očích. Domnívám se, že to je činnost naprosto nesprávná a že my musíme obrátit svoji pozornost jinam. My sociální demokraté si přejeme, aby se dařilo veškerému lidu dobře. My chceme pozdvihnout životní úroveň širokých vrstev našeho lidu, a to znamená dát mu dobré bydlení, dobré ošacení, dát mu všecko kvalitní a přitom také levné. Jestliže provádíme takovouto politiku, pak je to nejlepší služba našim živnostníkům, poněvadž se mohou uplatnit a mít dobrou existenci. (Předsednictví se ujal předseda David.)

Socialisté to myslí se živnostníky dobře. Vážení přátelé, na jejich adresu chtěl bych říci několik slov. Nestačí, když jim dáváme jenom možnost, aby se v tomto novém společenském řádu uplatnili - říká to sociálně demokratický program a říká to také program košický - ale máme také právo od nich něco požadovati. A je naším právem žádat, aby se chovali k tomuto novému společenskému řádu loyálně, aby se podrobili plánovanému a řízenému hospodářství a aby viděli, že musí dnes více sloužit republice, nežli se sloužilo dříve. Vím, že je to všecko těžké a že lidé, kteří přešli ze stavovských stran a kteří byli zvyklí jenom na úzký okruh svých zákazníků, a tím i na takové myšlení, se nemohou okamžitě přeorientovat do nových poměrů. Není to nic platné, my to musíme požadovat, poněvadž dnes je to hospodářský a také politický zájem celého našeho státu.

Co požadujeme od řemesla hospodářsky? Především musíme požadovat, aby svoji práci lépe zorganisovalo, aby se malé dílčí síly našeho řemesla sdružily a aby vyráběly kvalitní věci, s kterými můžeme operovat také na zahraničním trhu.

Vážení přátelé, my bychom se měli poučit na příkladu malých národů, na př. Švédů, Norů, Švýcarů, kteří nevyvážejí hmotu a veliké kusy, ale svoji vlastní práci, vyvážejí kvalitu. A to můžeme požadovat právě od řemesla. Naše řemeslo, které má svoji tradici, kdyby se zvelebovalo, mohlo by také vydatným způsobem přispět k tomu, abychom mohli získat v cizině cenné devisy. Není to žádná pohádka, takové věci skutečně děláme, jsou to však zjevy trochu sporadické. Jsou to podniky řemeslné, které vyvážejí kvalitní menší kovové výrobky do ciziny - do Kanady, Jižní Afriky, USA.

Chtěl bych se zmínit několika slovy ještě o tom, jak máme řemeslu a živnostnictvu vůbec pomoci. V prvé řadě je třeba zvelebení našeho školství učňovského i odborného. Velmi lituji, že tato sněmovna a ministerstvo školství nemá doposud náležitého porozumění právě pro školy, které jsou pro proletariát, pro nejširší pracující vrstvy našeho národa. Máme tady ještě pozůstatky starých dob, nemáme náležitě vybavené školy, je to stará politika našich obcí, že školy nevybudovaly, ale mám dojem, že ministerstvo školství by si mělo také vypracovat nějaký širší program pro školy učňovské, stejně ovšem i pro odborné školy. Máme takový Jablonec, dědictví z prvé republiky, kterého nemůžeme náležitě využít, protože nemáme dostatečný počet odborných kvalifikovaných sil. Co to znamená? Že si ty síly musíme vychovat, musíme si je vychovat z mladých sil, které se budou zaučovat. Nemáme tolik kvalifikovaných sil, abychom je mohli vyučovati v dílnách a továrnách, měli bychom je proto vyučovat ve školách. A takovou školu jsme propagovali a projektovali v Jablonci. Nepodařilo se nám to, poněvadž ministerstvo školství nepochopilo, že investice 10 mil. korun ročně se nám vrátí během tří let mnohonásobně zpátky. Bylo by třeba, aby ministerstva zahraničního obchodu a průmyslu věnovala zvláštní pozornost organisaci živnostenského družstevnictví. To není pouze fráze. Můj požadavek má mnoho do sebe, protože, jak jsme viděli na zemědělském a zvláště dělnickém družstevnictví, slabé síly se dají soustředit a tak se dá mnoho vykonat.

Chtěl bych poukázati na jednu věc, která se malých řemeslníků a malých průmyslníků nemile dotkla. Je to zvláštní politika Pražských vzorkových veletrhů, které v poslední době utlačují firmy soukromé a snaží se, aby je z veletržního paláce vytlačily. Myslím, že tato politika není správná a není také vděčná. Byly to právě menší řemeslné a malé průmyslové firmy, které byly věrnými zákazníky Pražských vzorkových veletrhů a muže se stát, že národní průmysl, který se tam dnes tlačí, jednoho dne nebude potřebovat tak velikých místností a tak velikých kojí jako doposud.

Přál bych si také, aby ministerstvo zahraničního obchodu společně s ministerstvem průmyslu věnovalo zvláštní pozornost našemu exportu, a to ne pouze teoreticky, nýbrž aby se to jevilo také v praxi celého úřednického aparátu.

Mezi živnostnictvem je možno v posledním roce pozorovat určitý neklid. Vážení přátelé, je nutno zvážit, zdali ten neklid je či není odůvodněný. Živnostníci tvrdí, že se tady dělá pokus, aby socialisté vyvlastnili suchou cestou živnostníky, aby je zničili. Chtěl bych poukázat na několik případů, které v tomto směru mohou vzbudit nedůvěru a způsobit nedobrou a nepěknou atmosféru právě v těchto vrstvách, které neprodělaly dobrou politickou školu. Jaké jsou to příklady? Je to na příklad právě projednávaná daň z přepychu, která ležela ve vládě 7 dnů a parlament ji musil promrskat za 24 hodin; ta vzbudila veliký neklid. Tak, jak vyjde tento zákon z parlamentu, bude to již přijatelné, ale způsob, jak se to forsírovalo na veřejnosti, jak to na př. předložil časopis Obchodních a živnostenských komor, přinesl veliké neporozumění a veliký neklid.

Mezi živnostnictvem působí neklid další případy, které uvedu. Prosím, aby mně bylo dobře rozuměno. Ministerstvo soc. péče podalo návrh, aby zaměstnanci v hospodářství dostali určité vánoční přídavky. Již loňského roku jsme žádali, aby tyto vánoční přídavky byly součástí mzdy, aby byly včas vyhlášeny a aby také mohl každý počítat s tímto zatížením vlastního podniku. (Výkřiky.) To není námitka jen tak ledajaká, mnozí živnostníci, hlavně ti malí, kteří mají 2, 3 dělníky a 2, 3 učně, považují to za asociální, neboť oni nemají možnost tyto přídavky započítat. Každé ministerstvo má předvídat, že budou vánoce a má vydati vyhlášku již předem, aby to bylo 1. ledna platné, aby každý věděl, s čím může počítat.

Vážení přátelé, chtěl bych se také zmínit o naší hospodářské politice a o tom, co bolí právě malé podnikatele. Máme sice dvouletý plán, ale dopustili jsme se tam jedné věci: Měříme všecky hodnoty pouze na tuny, na kvanta, ale neměříme je podle jakosti a ceny. Tím se stane, že dosahujeme velkého obratu na př. ve velkých odlitcích, že máme přece určité množství těžkých profilů, ale chybějí nám slabé plátky, malé odlitky, které nikdo nechce dělat, protože málo vydají na tunu. Proto máme dnes ten stav, že v železářských obchodech jsou sklady prázdné, a jsou-li tam nějaké profily, jsou to takové profily, které se potřebují sem tam někdy na stavby a pod. Tak bych prosil, aby zde nastala nějaká náprava a aby ministerstvo průmyslu dirigovalo výrobu v tomto směru.

Chtěl bych se zmínit také několika slovy o povolování nových živností. My nemáme dnes představu o tom, zdali je živností nadbytek - tvrdí se, že je jich nadbytek - nebo nedostatek. Je to proto, že nebylo vědecky zkoumáno, jaký je poměr obyvatelstva k počtu živností a pracovních jednotek, a že si nikdo nedal dostatečnou práci - ani sám Plánovací úřad nebo Hospodářská rada - aby toto zjišťoval. Proto je ve!mi těžké pro okresní národní výbory, aby zjišťovaly, zdali je zde hospodářská potřeba nových živností, poněvadž nakonec celé to zkoumání se omezuje pouze na to, že je to odhad referenta nebo příslušné komise. Bylo by tedy záhodno, abychom my socialisté, kteří jsme stoupenci plánovaného hospodářství, si této otázky také všimli, abychom povolovali jenom tolik živností, kolik je skutečně potřebí. Všechny tyto nedostatky, někdy těžké, někdy malicherné, vzbuzují ovšem také odezvu, která nám někdy není vítána. Někdy se toho také zneužívá, a to hlavně proti socialistickým stranám v některých časopisech stran lidové a národně socialistické. Mám pocit, že obě strany, které jsem jmenoval, nemají dost dobrých informací o fialových křídlech, která se v těchto stranách tvoří, a že nevěnují dostatečnou pozornost tomu, co časopisy těchto stran píší. Jinak by se nemohlo stát, aby na příklad časopis lidové strany přinášel hrubý a surový útok proti osobám, které si říkají, že jsou rudí. Tak na př. Hospodářská demokracie, časopisi lidové strany, má tady toto veršování (čte):

Zde spí chudý z lidu demokrat,

jenž, jsa rudý, v klidu, kde moh, krad.

Kolegové a kolegyně, to je časopis živnostníků, který takovým hrubým a sprostým způsobem napadá rudé. Doposud se za rudé považovali sociální demokraté a komunisté. Považuji za svoji povinnost, abych upozornil lidovou stranu na to, že nás to musí urážet, že to nemůže nikdy přispět k nějaké spolupráci a že je potřebí, aby si kladli určitou reservu, poněvadž žádná strana a žádné politické přesvědčení nedá se beztrestně urážet. (Potlesk.)